1
(6) Neokonfucianismus I
● dynastie Song 宋 (960–1279), Severní Song 960–1127, Jižní Song 1127–
1279
● společenské změny, vznik džentry, význam státních zkoušek; význam lokální
kultury a soukromé sféry
● gentry a veřejný prostor (gong 公), vs. to, co spadá do úřední sféry (guan 官),
a to, co je soukromé (si 私) – zprostředkovatelská a organizační funkce gentry
v rámci místní administrativy
● pět nejvýznamnějších neokonfuciánů z období Severních Songů: Shao Yong
邵雍 (1012–1077), Zhou Dun-yi 周敦頤 (1017–1073), Zhang Zai 張載 (1020–
1078), Cheng Hao 程顥 (1032–1085), Cheng Yi 程頤 (1033–1107)
● dvě nejvýznamnější osobnosti z období Jižních Songů: Zhu Xi 朱喜 (1130–
1200), Lu Jiuyuan 陸九淵 (1139–1193)
● sebepochopení neokonfucianismu:
Během tisíc pěti set let, která uplynula od Konfucia, zažilo Dao starobylých
králů řádění Yang Zhua a Mozia, Han Feie, Zhuanga, Laozia a nakonec Buddhy,
až upadlo v zapomenutí.
● neokonfuciánská tradice 11. – 12. století vytvořena zpětně Zhu Xim; spojující
prvek – zájem o kosmologii pod vlivem buddhismu (předtím v konfucianismu
méně akcentovaný), avšak protibuddhistické zaměření (odpor proti buddhistické
představě o iluzorní povaze jevů)
 „učení o dau“ (daoxue 道學); „legitimní předávání daa“ (daotong 道統)
2
● Čtyři knihy (si shu 四書): Konfuciovy Hovory, dílo Mencius, Neměnný střed
(Zhongyong 中庸) a Vyšší učení (Daxue 大學)
● vliv buddhismu: lidská mysl je predisponována k porozumění reality v její
úplnosti, splynutí s realitou; pojem „pořádající struktura“ (li 理) tam, kde by
buddhisté mluvili o „takovosti“, „prázdnotě“, nebo „buddhovství“ (li však
zahrnuje konfuciánské hierarchické uspořádání světa)
● Shao Yong 邵雍 (1012–1077)
- usiloval formulovat souvislost člověka a kosmu pomocí hexagramů Knihy
Proměn
- uvedení výrazu taiji 太極 (= „nejzazší počátek“; „hřebenová vaznice“) do
soudobých diskuzí
Komentář k připojeným výrokům Knihy Proměn:
V Proměnách Nejvyšší počátek (taiji) plodí dva vzory (yi 儀). Dva vzory plodí
čtyři obrazce (xiang 象 ), které plodí osm trigramů (gua 卦 ). Ty určují
blahodárnost a nepřízeň. Určení blahodárnosti a nepřízně plodí velká díla.
 rozrůzněný svět empirické zkušenosti se utváří postupným procesem
množení a rozrůzňování z původního jediného nerozlišeného celku.
 systém analogických a korelativních vztahů (po vzoru hanského
kosmologického myšlení)
- pojetí dokonalé lidské osobnosti u Shao Yonga:
Lidská mysl je schopna poznávat „pořádající strukturu” (li 理) věcí. Dochází
k tomu skrze „pozorování věcí“ (guan wu 觀物), které předpokládá zbavení se
subjektivního pohledu na věci a „splynutí s věcmi“ (též se označuje jako
„obrácené pozorování“ – fan guan 反觀 , tj. pozorování věcí z hlediska těchto
věcí samých.
 silný vliv chanového buddhismu a jeho pojetí meditace coby „pozorování
mysli“. I u Shao Yonga jde o takové nastavení mysli, které nezkresleně
„odráží“ (metafora zrcadla) vnější podněty.
3
Shao Yong:
Tak člověk pozná, že já je ten druhý a ten druhý je já a že my všichni jsme totéž
co všechny ostatní věci světa. Tak se stane možné učinit zrak světa svým
vlastním zrakem a není nic, co by tento zrak nezahlédl.
Světec dokáže skrze svou mysl pozorovat všechna ostatní srdce, skrze sebe
pozorovat všechny ostatní, skrze jednu věc pozorovat všechny ostatní věci, skrze
svou dobu pozorovat všechny ostatní časy. … A také to znamená, že nahoře
dokáže rozeznat roční doby na Nebi, dole dokáže proniknout skrz naskrz
principy Země a uprostřed dokáže v úplnosti rozeznat charakteristické vlastnosti
věcí.
 celé je to založeno na představě o principiální jednotě/souvislosti všech jevů
– termíny taiji a li. Světec dokáže svůj pohled „obrátit“ (fan 反) zpět k počátku
všech věcí a tak rozumět i jejich přítomnému stavu („pořádající struktuře“ li)
● Zhou Dunyi 周敦頤 (1017–1073)
- rovněž kosmologické myšlení založené na Knize Proměn. Jeho stručné, ale
významné dílo Vysvětlení Diagramu Nejvyššího počátku (Taijitu shuo 太極圖說)
je v kompletním překladu uvedeno v Dějinách č. myšlení od A. Chengové na str.
416–417.
- Vrcholné nebytí (wuji 無 極 ) = nejzazší počátek (taiji 太 極 ); „nemá
hřebenovou vaznici a přesto je hřebenovou vaznicí“ (wuji er taiji 無極而太極)
- dokonalá lidská osobnost:
Zhou Dunyi:
Nejdůležitější je soustředit se na Jedno. Soustředit se na Jedno znamená oprostit
se od tužeb. Kdo se oprostí od tužeb, je prázdný, když je v klidu, a kráčí zpříma,
když je v pohybu. Když je v klidu, pak září, a když září, pak proniká vším a vše
chápe. Když kráčí zpříma, pak je nestranný, a když je nestranný, pak obsáhne
vše.
4
● Zhang Zai 張載 (1020–1078)
- ještě výraznější opozice vůči buddhismu
Zhang Zaiův žák Fan Yu:
Věru je jen jediné Dao. … To, které způsobuje,že Nebe je v pohybu, že Země
nese svůj náklad, že Slunce a Měsíc svítí, že duchové a božstva jsou skrytí, že
vítr a mraky se mění, že řeky plynou. … Od kořene k větvím, odshora dolů vše
propojuje jediné Dao.
 konfuciánský řád je zároveň řádem přírody a je jediným pravým řádem
- Zhang Zai jako první zavedl komplementární protiklad životní energie (qi 氣)
a pořádající struktury (li 理)
- Zhang Zaiova kosmologie: Existuje počátek všech věcí (taixu 太虛 = „nejzazší
prázdnota) a z něj počíná qi. Všechny věci a jevy, hmotné i duševní, jsou různou
podobou qi. Realita je nepřetržitý proces zhušťování (např. zrození) a
smršťování (např. stárnutí a smrt) qi.
Shromažďování a rozptylování qi se má k Nejzazší prázdnotě jako tuhnutí a tání
ledu k vodě. Pochopímeli, že Nejzazší prázdnota je totožná s qi, pak chápeme, že
„nebýt“ (wu 無) neexistuje.
 jednota qi umožňuje Zhang Zaiovi vysvětlit kontinuitu světa navzdory
neustálému proměňování, aniž by svět (jevy) prohlásil za iluzi jako buddhisté.
Rovněž buddhistický (a taoistický) pojem prázdnoty se stal součástí kontinuální
reality světa díky tomu, že i prázdnotu Zhang Zai prohlásil za specifickou
podobu qi.
 pojem prázdnoty u Zhang Zaie definuje i světce (dokonalou lidskou
osobnost):
Nejvyšší prázdnota naplňuje Nebe … a naplňuje i lidskou mysl. Prázdnota je
pramenem lidskosti (ren 仁). … Nebe a Země považuje považuje prázdnotu za
svoji sílu (de 德), nejdokonalejší dobro je prázdné.
5
- konkrétní lidská osobnost je specifickým zhuštěním qi. Qi je i zdrojem všech
lidských nedostatků, které jsou tudíž vrozené. Lidská přirozenost je však dle
Zhang Zaie dobrá a učení (xue 學) překoná i všechny nedostatky dané qi.
● bratři Chengové – Cheng Hao 程顥 (1032–1085) a Cheng Yi 程頤 (1033–
1107)
- Zhang Zaiovi synovci
- stanovení linie předávání pravého „učení daa“ (daoxue 道 學 ) po linii
Konfucius – Mencius, a pak až současnost
- plné rozvinutí koncepce li 理 jako všepronikající „pořádající struktury“ všech
věcí. Podle Cheng Yiho li, nikoliv qi, sjednocuje veškerou realitu.
Všechny věci mají tutéž pořádající strukturu. Například to, co činí oheň horkým
a vodu chladnou, je totéž, co řídí vztahy mezi vládcem a ministrem, mezi otcem a
synem.
 explicitní sjednocení všech jevů (přírodních i společenských)
prostřednictvím pojmu li
Cheng Yi rovněž ztožňuje pojem „pořádající struktury“ (li 理 ) se starým
konfuciánským konceptem obřadnosti (li 禮):
Dívat se, naslouchat, mluvit, hýbat se v souladu s pořádající strukturou věcí (li
理), to znamená chovat se podle obřadů (li 禮). Obřady, to je pořádající
struktura. (Li, li ye. 禮，理也。)
 pravé poznání (zhi 知) – poznání pořádající struktury; takové poznání je
chápáno jako hluboké proniknutí do podstaty věcí, nikoliv pouhé rozumové
pochopení. Pravé poznání má rovněž bezprostředně za následek žádoucí jednání:
Pravé poznání není poznání běžné. Stalo se mi, že jsem viděl vesničana, kterého
již dříve poranil tygr. Kdosi teď mluvil o tygrovi, který napadá lidi, a všechny
zachvátila hrůza; tento vesničan se však zatvářil docela zvláštně. Každý, i
docela malé dítě ví, že tygr může roztrhat člověka, ale to ještě není to pravé
poznání. Platí jedině poznání podobné tomu vesničanovu. Tak ti, kdo dále dělají
6
něco, o čem vědí, že je to špatné, v tom nemají to pravé poznání; kdyby je měli,
zajisté by to už nedělali.
● Zhu Xi 朱喜 (1130–1200)
- velký systematik předchozího neokonfuciánského učení (hlavně navazuje na
Zhang Zaie a bratry Chengy)
- nejzazší počátek (taiji) je totéž jako li 理 .
- li 理 a qi 氣: obojí existuje zároveň, není jednoho bez druhého
- li je přítomno v člověku: Přirozenost (xing 性) je totéž co pořádající struktura
(li).
Vyšší učení:
Ten, kdo chtěl v dávných dobách projasnit jasnou mravní sílu v celém podnebesí,
dal nejprve do pořádku svůj stát. Kdo chtěl dát do pořádku svůj stát, nejprve
uspořádal svou rodinu. Kdo chtěl uspořádat svou rodinu, nejprve zkultivoval
sám sebe. Kdo chtěl zkultivovat sám sebe, nejprve napravil svou mysl. Kdo chtěl
napravit svou mysl, nejprve učinil své myšlenky opravdovými. Kdo chtěl učinit
své myšlenky opravdovými, nejprve rozšířil své porozumění [věcem].
Porozumění se rozšiřuje zkoumáním věcí (ge wu 格物).
Zhu Xiho komentář:
„Zkoumat“ (ge 格) znamená „dojít do cíle“ (zhi 至). „Věc“ (wu 物) je jako
„záležitost“ (shi 事). Až do konce proniknout pořádající strukturou věcí a
záležitostí (shi wu zhi li 事物之理) znamená usilovat o to, aby nebylo nic, kam
bych nedosáhl.
Tvrzením, že rozšiřování porozumění spočívá ve zkoumání věcí, je myšleno, že
snaha rozšířit své vlastní porozumění spočívá v tom, přistupovat stále k věcem a
beze zbytku prozkoumat jejich pořádající strukturu (li 理). Obecně vzato platí,
že v pronikavém působení lidských myslí navenek je vždy přítomno porozumění
a že kterákoliv věc v podnebesí má vždy pořádající strukturu. Proto platí, že
pokud porozumění není dokonalé, je to tím, že pořádající struktura nebyla
prozkoumána beze zbytku. Pokud tudíž je zahájena výchova prostřednictvím
7
vyššího učení, musí být studenti vedeni k tomu, aby při setkání s kteroukoliv věcí
na světě vždy vycházeli od pořádající struktury, které již rozumějí, rozvíjeli ji
dále a snažili se dojít kam až to jde. Když se bude člověk usilovně snažit po
dlouhou dobu, dojde až do bodu, kdy se náhle všechno propojí. Pak nebude mezi
věcmi nic, ať už projevené navenek nebo skrývané uvnitř, hrubé nebo jemné, čím
by člověk nepronikl, a v celém konstitučním základě i velikém fungování jeho
mysli nebude nic, co by nebylo úplně jasné. Tomu se říká, že ‘věci jsou
prozkoumány’ a ‘porozumění rozšířeno’.
Zhu Xi rozlišuje „mysl Daa“ (daoxin 道心) a „lidskou mysl“ (renxin 人心).
Mysl daa je lidskou přirozeností a je totožná s li. Lidská mysl jsou konkrétní
rozumové a emocionální projevy, které je třeba kontrolovat.
 viz buddhistické učení o vrozené buddhovské přirozenosti
● Lu Jiuyuan 陸九淵 (1139–1193)
- zatímco Zhu Xi ztotožňuje lidskou přirozenost (mysl daa) s pořádající
strukturou a odlišuje obojí od prosté lidské mysli, Lu Jiuyuan přímo ztotožňuje
lidkou mysl a pořádající sstrukturu: „Mysl je pořádající struktura. Xin ji li. 心即
理。)
Lu Jiuyuan:
Čtyři směry spolu s nahoře a dole se nazývají „prostor“. Minulost a budoucnost
se nazývají „čas“. Prostor-čas je má mysl, má mysl je prostor-čas.
 Lu Jiuyuan tedy hlásá totožnost lidské mysli a li, tj. hlásá přítomnost veškeré
reality v lidské mysli (opět viz učení čínských buddhistických škol)
Pokud člověk díky studiu pozná základ (tj. mysl a její totožnost s li), Šest
kanonických knih nadále není nic než poznámky na okraj.
 Zhu Xi a Lu Jiuyuan  lixue 理學 a xinxue 心學