1
10. Náboženství v moderní Číně II
- křesťansko-sekulární normativní model pro formování čínských náboženských
tradic
- trojúhelník náboženství-věda-pověra
- pevně zakořeněný univerzalismus čínské kultury (vs. případ Japonska –
náboženský nacionalismus)
Buddhismus
Yang Wenhui (1837-1911) – šíření a propagace buddhismu jako textové tradice
- někteří jeho žáci už vysloveně „antiklerikální“:
Ouyang Jian (1870-1943)
- reforma buddhismu jako „buddhistických studií“ (foxue 佛学), buddhismus jako
gfilozofie rozvíjená vzdělanými laiky
Taixu (1890-1947)
- „revoluční mnich“, ovlivněn radikálními reformátory (Kang Youwei, Liang
Qichao)
- „zachránit národ“ pomocí sociálních reforem a buddhismu
- zakládal instituce, asociace, semináře, publikoval, přednášel; vliv na čínský b.
ve skutečnosti limitovaný, ale ovlivnil sekulární intelektuální elity
2
- podoba buddhismu zdůrazňující etiku, texty, „humanismus“, sociální
angažovanost („humanistický buddhismus“ – renjian fojiao 人间佛教). Proti
rituálnímu, lokálně orientovanému buddhismu.
- snaha vytvořit globální buddhismus
Ale i monastický buddhismus převzal model křesťanství (vs. lokální služba
komunitě). – školy, univerzity, misie (armáda, vězení, nemocnice)
Taoismus
- analogický vývoj, třebaže méně radikální, vznik národních asociací
- politická vize taoismu jako „morální a duchovní paže čínského státu“, úsilí stát
se národním náboženstvím
- Laozi: blueprint pro demokracii a svobodu, nacionalismus a společenský pokrok
- nedělní bohoslužby, snaha organizovat laiky
- oproti buddhismu chyběl antiklerikalismus, základní rámec tradiční autority
(školy Quanzhen a Zhengyi).
Chen Yingning (1880-1969)
- vize vědeckého náboženství, zbavená liturgie, základem sebekultivace
jednotlivce
Konfucianismus
- Kang Youwei (1858-1927) – Konfucius jako reformátor a náboženský vůdce
- jeho žáci, po roce 1912 – konfuciánské asociace, snaha prosadit konfucianismus
jako národní náboženství
- kult Konfucia a zároveň zničení jiných kultů (Guandi, Wenchang),
konfucianismus jako náboženství se všemi atributy křesťanského vzoru (kánon,
liturgie, teologie (jediný bůh, nesmrtelnost duše), školy, chrámy
- nedělní shromáždění
3
Islám
- rovněž analogický vývoj
- vznik etnické kategorie Hui
Moderní termíny:
宗教 zōngjiào / cung-ťiao = náboženství
哲学 zhéxué / če-süe = filozofie
文学 wénxué / wen-süe = literatura
Představa o nenáboženskosti čínské kultury:
Fung Yu-lan (1895-1990):
„Místo, které v čínské kultuře zaujímala filozofie, je srovnatelné s rolí
náboženství v jiných kulturách. V Číně byla filozofie zájmem každého
vzdělaného člověka. Ve starých dobách, pokud měl člověk nějaké vzdělání, první,
co studoval, byla filozofie. [...] Číňané, ve srovnání s jinými kulturami, neměli
velký zájem o náboženství, protože jejich hlavním zájmem byla filozofie. Číňané
nejsou náboženští, neboť jsou filozofičtí. [...] Veškerou touhu po tom, co je za
viditelným světem, uspokojovali skrze filozofii.“
Max Weber (1864–1920)
Pravou cestou ke spáse [v konfucianismu] je přizpůsobit se věčným nadbožským
řádům světa – dao – čili sociálním požadavkům soužití plynoucím z kosmické
harmonie, především se tedy uctivě zařadit pod pevný řád světské moci.
4
Odpovídajícím ideálem jedince bylo utvářet své Já ve všestranně harmonicky
vyváženou osobnost.
V protestantismu naopak podle Webera radikální rozdíl mezi Bohem a zkaženým
světem měl za následek „skutečně nekonečný úkol racionálně si podrobit a
ovládnout svět, tj. racionální, objektivní ‘pokrok’. Tento úkol racionální
transformace světa stojí v kontrastu vůči konfuciánskému přizpůsobení se světu“.
 Vylučování, marginalizace náboženství v čínské kultuře
Lidová kultura vs. kultura elitní – tato dichotomie dosud silně poznamenává náš
pohled na čínskou kulturu
Alternativní „tradice“
Vykupitelské společnosti
- eklektické, různé akcenty. Od lokálních kultů „zapisování zpráv
duchů“ k národním kultům aspirujícím na plný náboženský status.
- základní formy religiozity: konfuciánsky laděné asociace; kulty „zapisování
zpráv duchů“; vykupitelské skupiny. Tyto tři typy ve většině vykupitelských
společností propojené
- předávání „tradiční nauky“ (tradičních textů a morálky), avšak ve
westernizovaném sociálním kontextu (viz výše), tj. „náboženství“ vs. lokální
kulty
- některé rozvíjely utopické vize Kang Youweie
Yiguandao 一贯道 – nejvýznamnější dodnes existující; patriarcha Lu Zhongyi,
který se prohlásil Maitréjou
5
Červená svastika (Hóngwànzìhuì 红卍字会)
1949 – v ČLR potlačeny. Předtím sčítání:
Yiguandao: 13 000 000 (následovníci)
buddhismus: 500 000 (mniši)
protestanti: 1 000 000
katolíci: 3 000 000
Sekularizované tradice:
- čínská medicína, bojová umění, sezení v meditaci, qigong
- sekularizovaná podoba starších tradic, „národní esence”
Lokální kulty
- pokračující existence
- Guandi, Mazu