1
PRACOVNÍ VERZE
4. Mencius, Xunzi, Mozi
A) Mencius (孟子，Mengzi, Meng-c’)
 Menciova „antropologie“
性 xing / sing = přirozenost, to, co je nám dáno Nebesy při narození, co je „od
přírody“
心 xin / sin = srdce/mysl
志 zhi / č‟ = vůle, záměr
氣 qi / čchi = „životní energie“
Mencius II A 2:
Gongsun Chou se zeptal Mencia: „Pokud byste se, pane, stal prvním ministrem státu Qi a
uplatnil v tomto státě pravou metodu (dao) [vládnutí], bylo by to prakticky stejné, jako by se
stal [stát Qi] hegemonem nad ostatními státy nebo novou vládnoucí dynastií. Pokud by
k tomu došlo, hnulo by to Vaší myslí (xin)? / byla by tím Vaše mysl rozjitřena?“
Mencius odpověděl: „Nikoliv, má mysl je nepohnutá od mých čtyřiceti let.“
[…]
„Existuje metoda (dao) jak dosáhnout nepohnutého srdce?”
„Ano, je. Například způsob, jak Bogong Yu kultivoval svou odvahu. Ve svém výrazu nikdy
neprojevil ani náznak podřízenosti a nikdy neuhnul před ničím pohledem. Ustoupit o píď pro
něj bylo stejně ponižující jako být zbit na tržišti. Nesmířil by se s urážkou od knížete s deseti
tisíci válečnými vozy o nic více, než od obyčejného člověka v hrubém oděvu – oba stejně by
bez váhání probodl mečem. Neměl žádný respekt k druhým a odplácel hrubost všem bez
rozdílu.
Anebo to, co řekl o kultivování odvahy Meng Shishe: „Hledím na porážku stejně jako na
vítězství. Někdo, kdo postupuje teprve poté, co změřil síly protivníka, a pouští se do bitvy
teprve tehdy, když zvážil šance na vítězství, pouze projevuje zbabělost tváří v tvář přesile.
Pochopitelně si nemohu být jist vítězstvím. Jediné, co mohu udělat, je zbavit se strachu.‟
[…]
Zengzi jednou řekl Zixiangovi: „Miluješ odvahu? Jednou jsem slyšel o nejvyšší odvaze od
Mistra [tj. od Konfucia]. Pokud člověk zkoumá své nitro a zjistí, že je v neprávu, bude se třást
strachem i tehdy, pokud jeho protivníkem je prostý člověk v hrubém oděvu. Pokud zjistí, že je
v právu, postaví se klidně tisícům.‟
Způsob, jakým měl Meng Shishe pod kontrolou svou qi, je nižší než způsob, jakým Zangzi
chápal to podstatné.“
[…]
„Vůle (zhi) ovládá qi, zatímco qi je tím, co naplňuje tělo. Kamkoliv směřuje vůle, qi následuje.
Proto se říká: „Chop se své vůle, ale nepřehlížej svou qi.‟ […] Kdykoliv se koncentruje vůle,
qi se dává do pohybu, a kdykoliv se koncentruje qi, vůle se rovněž dává do pohybu. [Např.]
zakopnutí nebo spěch, to je qi, která však zase rozněcuje („uvádí do pohybu“) mysl (xin).“
2
PRACOVNÍ VERZE
 „Lidská přirozenost je dobrá.“
性 xing / sing = přirozenost
Mencius VII A 21:Ušlechtilý muž jedná v souladu se svou přirozeností. Může se stát velkým
boháčem, ale nic mu to nepřidá. Může žít v chudobě, ale nic mu to neubere. Je to z toho
důvodu, že jeho úděl (ming) je daný. To, že ušlechtilý člověk jedná v souladu se svou
přirozeností, je dáno tím, že lidskost (ren), náležitost (yi), obřadnost (li) a moudrost (zhi) mají
své kořeny v srdci-mysli (xin). Když jim dá výraz, projeví se v jeho tváři čistým pohledem,
soustředí se v zádech a vlijí se do končetin. Jeho končetiny chápou bez vysvětlování, co mají
dělat.
 Čtyři „klíčky“ základních konfuciánských hodnot (ctností)
soucit  仁 ren /žen = lidskost, dobro
stud  義 yi / i = smysl pro náležitost
ústupnost  禮 li = obřadnost, rituálně korektní jednání
smysl pro správné a špatné 智 zhi / č‟ = moudrost
Mencius II A 6:
Mencius pravil: „Všichni lidé soucítí s utrpením druhých. […] Dejme tomu, že někdo náhle
uvidí dítě, které má spadnout do studny. V každém se probudí pocit zděšení a soucitu. Není to
proto, že by se chtěl spřátelit s rodiči toho dítěte, ani proto, že by si tím chtěl získat reputaci
mezi sousedy a přáteli, ani proto, že by si ošklivil křik toho dítěte.
Nazíráno z tohoto pohledu, nemít smysl pro soucit není lidské. Nemít smysl pro stud není
lidské. Nemít smysl pro ústupnost není lidské. Nemít smysl pro to, co je správné a co špatné,
není lidské. Smysl pro soucit je klíčkem lidskosti. Smysl pro stud je klíčkem smyslu pro
náležitost. Smysl pro ústupnost je klíčkem obřadnosti. Smysl pro správné a špatné je klíčkem
moudrosti. Člověk má v sobě tyto klíčky stejně, jako má čtyři údy. […] Všichni, kdo v sobě
mají tyto čtyři klíčky, vědí, jak je rozvíjet a naplňovat. Je to jako když oheň najednou vzplane
nebo pramen najednou vytryskne. Pokud jsme schopni je naplnit, stačí to, abychom ochránili
celý svět. Pokud je nenaplníme, nestačíme ani na to, abychom sloužili rodičům.“
 „všezaplavující qi“ (浩然之氣，haoran zhi qi / chao-ran č’ čchi)
„Tato qi je nanejvýš veliká a nanejvýš pevná. Vyživuje-li se pomocí mravní integrity a
neškodí-li se jí, pak vyplňuje prostor mezi Nebem a Zemí. Tato qi je neodlučitelná od smyslu
pro náležitost (yi) a správné cesty/metody (dao), bez nich hyne. Rodí se z akumulování
správných skutků (tj. takových, které vycházejí ze smyslu pro náležitost – yi), nedá se získat
z náhodného záchvěvu náležitého jednání.“
 osud, Nebesa a lidská přirozenost
Mencius pravil: „Vyčerpávajícím způsobem dát průchod své mysli (xin) znamená pochopit
svou přirozenost (xing). Když jsme jednou pochopili svou přirozenost, pochopili jsme Nebesa.
Uchováváním ducha a udržováním přirozenosti sloužíme Nebesům. Ať už máme zemřít mladí
či staří, nechováme v srdci pochybnosti, kultivujeme sebe sama v očekávání smrti. Tím
stojíme pevně ve svém údělu (ming).“
Mencius pravil: „Není nic, co by nebylo souzeno (ming) [Nebesy]. Kdo je s tím v souladu a
přijímá to, jedná správně. Proto ten, kdo chápe sudbu (ming) [Nebes], nestojí pod padající zdí.
3
PRACOVNÍ VERZE
Až do konce se držet své cesty a zemřít, to je správný úděl (ming). Zemřít v okovech, to není
správný úděl.“
 ušlechtilý muž (junzi / ťün-c’) a světec (shengren / šeng-žen)
„Je urozenost daná Nebesy a urozenost daná lidmi. Lidskost, smysl pro náležité, věrnost a
důvěryhodnost, neutuchající záliba v dobru, to je urozenost daná Nebesy (čili vychází z lidské
přirozenosti). Postavení vévody, ministra, velmože, to je urozenost daná lidmu.“
„Každý se může stát Yaoem a Shunem,“
Mencius řekl: „Za vlády hegemona (ba) je lid šťasten. Za vlády [dokonalého] krále (wang)
žije lid v blažené spokojenosti – pokud je uplatněn trest smrti, lid necítí zášť, a pokud je činěn
prospěch, lid necítí vděk. Lid každým dnem směřuje k dobru (shan), aniž by věděl, kdo to
způsobuje. Proto platí, že kudy ušlechtilý muž (junzi) prochází, [věci se] proměňují, a kde
přebývá, projevuje se jako božstvo (shen). Ti nahoře i ti dole plynou spole s Nebem a Zemí –
kdo by mohl říci, že [vláda ušlechtilého muže] přináší jen málo?“
Haosheng Buhai se zeptal: „Jaký člověk je Yuezhengzi?“ Mencius řekl: „Je to dobrý (shan)
člověk, a důvěryhodný (xin).“ [Haosheng Buhai se zeptal]: „Čemu se říká dobré a čemu
důvěryhodné?“ [Mencius] odpověděl: „To, po čem lze toužit, se nazývá dobrým, zatímco mít
to v sobě, se nazývá důvěryhodností. Být tím naplněn a uskutečnit to se nazývá krásným. Být
tím naplněn, uskutečnit to a ještě to vyzařovat se nazývá velkým. Být velký a navíc [být
schopen] proměňovat [věci] se nazývá světectvím (sheng). Být světcem, aniž by o tom [druzí]
věděli (sheng er buke zhi zhi), se nazývá božstvím (shen). Yuezhengzi dosáhl prvních dvou,
ale zbývajících čtyř nedosahuje.
B) Xunzi (Sün-c’, 荀子)
 „Lidská přirozenost je špatná“
„Lidská přirozenost je špatná a to, co je v člověku dobrého, je umělé. […] Pakliže se nechá
naprostá volnost lidské přirozenosti a lidské povaze, lidé mezi sebou jistě začnou bojovat a
dojde k tomu, že bude poškozena kultura a řád bude uveden v chaos, až nakonec dojde ke
katastrofě. Proto je nezbytně nutné uplatňovat výchovu s pomocí učitelů a prosazovat
cestu/metodu (dao) obřadnosti (li) a smyslu pro náležité (yi). Teprve pak začnou být lidé
skromní a vůči sobě ústupní, dojde k tomu, že kultura a řád se prosadí a společnost bude řádně
spravována.“
Mencius říká: „To, že se člověk učí, je dáno tím, že je od přirozenosti dobrý.“ Já říkám: Tak
to není. Tento výrok nevystihuje lidskou přirozenost, nebere v potaz rozdíl mezi tím, co je
přirozené a tím, co je uměle vytvořeno.
4
PRACOVNÍ VERZE
Přirozenost je od Nebes a s učením nemá v žádném případě nic společného. Obřadnost a
smysl pro náležité pocházejí od Světců. Lidé si je osvojují tak, že se učí, uskutečňují je tak, že
se namáhají. To v člověku, čemu se nelze naučit a s čím není třeba se namáhat, se nazývá
přirozeným, zatímco to, co se člověk učí a s čím se namáhá, se označuje jako uměle vytvořené.
 osud, člověk a Nebesa
Nejednat a přesto dovršit, neusilovat a přesto získat – to se nazývá úkolem Nebes. Ve shodě s
tím platí, že člověk, jakkoliv hlubokomyslný, o tom neuvažuje; jakkoliv velký, nezkouší na
tom své schopnosti; jakkoliv rafinovaný, nezkouší to zkoumat. Tomu se říká nesnažit se
soupeřit s Nebesy o jejich úkol. Nebesa mají roční období, Země má své zdroje, člověk má
své nástroje vládnutí (zhi). Proto se říká, že mohou utvořit triádu. Vzdát se toho, čím [člověk]
přispívá k této triádě, a toužit po tom, co tuto triádu tvoří, je pošetilost.
Souhvězdí obíhají po svých drahách, slunce a měsíc střídavě září, čtyři roční období po sobě
následují, yin a yang se zvětšují a proměňují jedno v druhé, vítr a déšť se do široka projevují.
Každá z deseti tisíc věcí se rodí v harmonii [s přírodními cykly], získává tím výživu a
dovršuje se. Tento proces je neviditelný, viditelné jsou pouze projevy – a to se nazývá
božským (shen). Pouze světec se zdržuje snahy chápat Nebesa.
 nadlidský rozměr osobnosti světce
Nahromaděním půdy vznikne hora a na ní se objeví vítr a déšť. Nahromaděním vody vznikne
tůň a v ní se zrodí draci a vodní příšery. Nahromaděním dobra (shan) vznikne charizmatická
síla (de), objeví se božský zrak (shenming) a vytvoří se mysl (xin) světce.
Pro ušlechtilého muže není lepšího způsobu, jak kultivovat mysl, než upřímnost (cheng). Kdo
dosáhl nejzazší upřímnosti, nepotřebuje již jiné prostředky. Drží se pouze lidskosti (ren) a
jedná pouze v souladu se smyslem pro náležitost (yi). Pokud má upřímnou mysl a drží se
dobra, pak nabývá tvaru, pokud nabude tvaru, objeví se božský (shen) [zrak], a pokud má
božský zrak, je schopen způsobovat proměny [věcí].
Pokud přimějete obyčejného člověka z ulice, aby se držel správných metod a věnoval se učení,
koncentroval svou mysl na jediný cíl, vše promýšlel a pečlivě zkoumal, po dlouhou dobu
postupoval každý den, bez oddychu hromadil dobro, nakonec dosáhne božského zraku a
5
PRACOVNÍ VERZE
utvoří triádu s Nebem a Zemí. Proto platí, že světec není ničím než tím, čeho se dosahuje
nahromaděním [zásluh, dobra atd.]
 skepse vůči významu tradičních náboženských kultů
Když padají hvězdy nebo naříkají stromy, celý stát zachvátí strach. [Lidé] se ptají: Čím je to
způsobeno? Odpovídám: Ničím to není způsobeno. Jsou to jen proměny Nebe a Země,
transformace yinu a yangu, zřídka vídané jevy. Divit se jim je přípustné, avšak mít z nich
strach je nesprávné. [...]
Když lidé obětují, aby pršelo, a následně skutečně prší, co to znamená? Odpovídám: Nic to
neznamená, je to stejné, jako když neobětují, a stejně prší. Při zatmění slunce nebo měsíce se
[lidé] snaží [rituálně] pomáhat, když je sucho, obětují za déšť, a důležité věci rozhodují teprve
poté, co provedli věštebné úkony. Provedením těchto úkonů však nedosáhnou toho, o co
usilují – pouze tomu dodají zdobenou ceremoniální formu (wen zhi). Proto platí, že ušlechtilý
muž (junzi) to považuje za zdobnou ceremonii, avšak lid to považuje za [komunikaci] s
božstvy (shen). Považovat to za zdobnou ceremonii je příznivé, ale považovat to za
[komunikaci] s božstvy je nepříznivé.
C) Mozi (Mo-c’, 墨子)
-- aktivismus mohistů (vs. ritualismus a důraz na sebekultivaci konfuciánů); „dělat dobro“,
nikoliv „být dobrým“
-- mohistická kritika konfuciánů – odpor k nákladnosti obřadů (střídmost, praktičnost
mohistů), odpor ke konfuciánskému potlačování významu duchů a bohů, odpor k (údajnému)
fatalismu konfuciánů
„Gong Mengzi řekl Moziovi: Na osud člověka nemá vliv, jestli se řídí smyslem pro náležitost
(yi), nebo nikoliv. Mozi řekl: Všichni dávní králové považovali bohy a duchy (guishen) za
nadané božským zrakem (shenming) a vládnoucí mocí nad štěstím a neštěstím [lidí], a právě
proto byla jejich vláda uspořádaná a stát byl v bezpečí. Avšak od dob [tyranských zkažených
králů] Jiea a Zhoua se všichni začali klonit k názoru, že bohové a duchové nejsou nadáni
božským zrakem a nejsou schopni ovlivnit štěstí a neštěstí [lidí], a právě proto jejich vláda
upadla do chaosu a stát byl vystaven nebezpečí.“
6
PRACOVNÍ VERZE
„V dávných dobách králové-světci chápali a řídili se tím, co Nebesa a duchová schvalují, a
vyhýbali se tomu, co si Nebesa a duchové oškliví, a tak prospívali všemu v Podnebesí a
odstranili všechny problémy v Podnebesí.“
„Když vládne řádný vládce, řád je rozšířen po celém světě. Nejvyšší božstvo (shangdi) spolu
s božstvy a duchy hor a řek má hlavního obětníka a veškerý lid prosperuje.“