1
8. Náboženství v moderní Číně I
Základní rámec (situace kolem roku 1900):
5 institucionalizovaných tradic: konfucianismus, buddhismus, taoismus,
křesťanství, islám
Tři učení (san jiao 三教) – konfucianismus, buddhismus, taoismus
„Lidové“ náboženství – integruje tradice indiv. spásy, morálních požadavků,
techniky posednutí duchem, obřady vázané na rodinné (rodové) vztahy,
komunální kulty (lokální božstva a světci)
Státní kulty.
Rozdíl mezi institucionalizovanými tradicemi a „lidovými“ tradicemi často
neostrý (Guandi – uctíván i v taoismu a buddhismu)
Existence svatých (kanonických) textů a „církve“ (profesionálních kleriků) –
základní rozdíl mezi institucionalizovaným a „lidovým“
Vše spojuje sdílená kosmologie:
- neoddělitelnost hmoty a ducha (vše je qi)
- kosmos jako organický systém proměňující se podle pravidel (yinyang, 5 fází,
8 trigramů, interakce ganying 感应)
2
- veškerá realita má duchovní sílu (ling 灵), kterou lze pročišťovat, zlepšovat sebekultivace,
umístění v prostoru (fengshui 风水)
- mrtví se stávají duchy a bohy (shen 神, gui 鬼)
- s božskými silami lze v tomto prostoru kulticky komunikovat (modlitby,
oběti…)
- rituální specialisté (profesionální klerici) – píší texty, legitimizují lokální
tradice (integrace do rámce Tří učení).
- sdílená morálka (artikulovaná lokálními autoritami, žánr shan shu 善书)
Příklad ze současnosti – „qigongová horečka“
Tři učení:
- institucionalizované, ale rovněž roztříštěné
- předávání tradice určitých praktik (jak udržet božstva a kosmický řád
v harmonickém stavu) – spíše než zajišťování spásy laikům
- náboženství orientované na jednotlivé chrámy (centra místních komunit)
3
Komunity
- sociální = náboženské
Typy komunit:
1) askriptivní – a) teritoriální, b) rodinné (rodové), c) korporace, cechy
2) dobrovolné – individuální spása a duchovní praxe; různorodé aktivity
(přednášky až trans)
- zde se může objevit apokalyptická eschatologie  mileniaristická hnutí
Náboženství a stát
- ortodoxní vs. heterodoxní (zheng 正 vs. xie 邪) – odráží náboženský rozměr
tradičního čínského státu (teokracie?)
- předpoklad liturgické kontinuity od císaře po poslední vesnici – hlavní kohezní
prvek pozdního císařství (zničeno reformismem první pol. 20. stol.)
- stát nábožensky pluralistický, ale zároveň netolerantní – měřítkem není
ortodoxní nauka, nýbrž schválení státem (dané konformitou s náboženskými
institucemi státu)
- státní kulty (plus kontrola a regulace ostatních kultů)
císař – Nebe a Země a další kosmická božstva
4
vysocí úředníci – kult nejvýznamnějších konfuciánských „svatých“ (Konfucius,
Guandi)
místní úředníci – místní božstva
(Městský bůh (chenghuang 城隍) – ekvivalent místního úředníka (vybírání daní,
administrace božské spravedlnosti, udržování veřejné morálky; guvernér města
– touha být po smrti jmenován bohem města)
Inkluze a represe:
- lokální kulty mohly být zařazeny do oficiálního registru kultů (sidian 祀典)
- nebo mohly být prohlášeny za „zvrhlé kulty“ (yinsi 淫祀) nebo „heterodoxní
tradici“ (xiejiao 邪教); i tak ale byly běžné – represe spíš taktický prostředek
vyjednávání s místní komunitou
- skutečný problém spasitelská hnutí – ta označována jako xiejiao 邪教
Nehanská etnika (Ujguři, Tibeťané apod.) – samospráva pod dohledem
Př.: císař a dalajláma: pol. – pán a vazal; náb. – patron a kněz
5
Reformismus
Pozdní Qingové: rozkladný tlak na tento systém ze dvou stran:
fundamentalistický konfucianismus a reformismus orientovaný na západní vzory
Dvě významná povstání pozdních Qingů: Taipingové a Boxeři
Reformismem zasažena i samotná Tři učení: vnitřní tendence k antiklerikalismu
(rozmach laických hnutí), unifikační snahy, vznik asociací (celonárodní
organizace).
Křesťanství jako normativní model (a vědecký racionalita jako organizační
princip) – protestantský model (texty, omezení rituálu, unifikace institucí, důraz
na laiky, charita, křesťanstvím ovlivněné liturgické modely – nedělní
bohoslužba) – vše v příkrém kontrastu vůči tradičnímu modelu služby místní
komunitě (nyní se vyžaduje aktivní plná participace)
Zvyšující se (a proměňující se) tlak státu – náboženství má sloužit jeho
potřebám – hned po 1911.
- „svoboda vyznání“ jako problematický model
6
Po roce 1949
- svoboda vyznání; svoboda vykonávat náb. aktivity vykázána do nitra chrámů a
kostelů
- sjednocená fronta (Oddělení sjednocené fronty tongzhan bu 统战部)
- náboženství obětí řady politických kampaní
- patriotické asociace
- „teorie spolupráce“ (xietiao lun 协调论) vs. „teorie adaptace“ (shiying lun 适
应论)
Článek 36 Ústavy ČLR (výtah):
Občané ČLR mají svobodu náboženského vyznání. Žádná státní instituce,
společenská organizace nebo jednotlivec nesmí nutit jiného občana věřit nebo
nevěřit v náboženství, ani nesmí diskriminovat občany, kteří jsou věřící, nebo
kteří jsou nevěřící. Stát ochraňuje legitimní náboženské aktivity. Nikdo nesmí
použít náboženství k aktivitám, které ruší společenský řád, škodí zdraví občanů,
nebo kladou překážky národnímu vzdělávání.