SOFOKLÉS i- --------------------- AliVS i i. ___V _ Aiás, syn Telamóna, krále 11a ostrově Salatníně, byl po Achilleovi nej statečnějším z řeckých hrdinů v trójské válce. Sebevědomý a pyšný Aiás pohrdal dokonce i pomocí a přízní bohů, zvláště Athény. Když Achilleus v boji padl, byla jeho zbroj přiřeena Odysseovi a nikoli Aiantovi, který si na ni rovněž právem činil nárok. Aiás se rozhněval a rozhodl se povraždit všechny řecké vůdce. Avšak Athéna na něho seslala šílenství a Aiás místo nich pobil stádo ovcí. Nakonec zemdlen spoutal ještě živá zvířata a odvedl si je do stanu, aby je jako domnělé nepřátele usmrtil. Tak jej zastihuje ráno, kdy začíná děj-tragédie. ~ " OSOB^ Oji Bohyně ATHÉNA-— & >• , , ODYSSEUS, syn LáertŮy_ AIÁS, syn Telamónův , TEKMÉSSA, jeho choť 0^ 1 -° EURYSAKÉS, jejich syn TEUKROS, bratr Aiantův AGAMEMNÓN, Átreův syn, vojevůdce MENELÄOS, druhý Átreův syn, vojevůdce POSEL SBOR patnácti Aiantových plavců Děj se odehrává během trójské války na trójském pobřeží, zpočátku před Aiantovymi stany, později opodál v osamělé krajine / <-/'■■ "i- \ /• '.4í'i''i. ■ \ Už dávno slídíš bedlivě a šlépěje tu čerstvě vtiskla měříš, abys uviděl, zda uvnitř je, či venku. K cíli vede tě krok šťastně slídivý jak feny Iakónské. Neb uvnitř právě dlí ten muž a z hlavy se mu řine pot, má ruce krví ztřísněné. X nemusíš už dveřmi dovnitř nahlížet, jen řekni mi, proč péči onu venovals, a ode mne se dovíš, co mi známo je. ODYSSEUS Ó hlase Athény, mně z bohů nejdražší, 4c£ zvuk slov tvých zřejmě slyším, i když oěi mé tě nevidí — jej bystře smysly postihnu, jak hlahol kovotísté trubky tyrrhénské. Tys dobře poznala i teď, že krouží krok můj za odpůrcem, štítonošem Aiantem; jSG vždyť dlouho po něm slídím, a ne po jiném. On nevídané dílo v noci minulé nám provedl, aě vskutku spáchal-li to on. Vždyť nevíme nic jistě, jen to hádáme; a já ten úkol dobrovolně podnikl, '2-5neb pohubenou všechnu kořist na pastvě jsme našli před chvílí a rukou násilnou tam pobitou i s všemi hlídači těch stád. A Jsaždý klade jemu vinu za ten čin. í)l mně též jeden zvěd to řek* a vyložil: Jtfc ten spatřil ho, jak sám pryč polem uháněl, meč čerstvě zbroecný. A já pak vzápětí ' i -462 SOFOKLÉS AIÄS 463 mu spěchám po stopě. Věc jednu poznávám, však druhé děsím se a rady nevím si. Tys vhod mi přišla, neboť ve všem, jako dřív 3^" i propříště se budu řídit rukou tvou. ATHÉNA To, Odyssee, vím a dávno za tebou jdu b ochraně a přeji tvěmu lovu zdar. \ ODYSSEUS \ ■ Zda kyne, milá paní, úspěch práci mé? ATHÉNA Tak jistě, jako spáchal onen muž ten čin. ODYSSEUS ífQ Proč takto nerozvážně vztáhl ruku svou? ATHÉNA Byl pro zbroj Achillovu hněvem pobouřen* ODYSSEUS A pročpak tedy stáda nápad' útokem? ATHÉNA Byl jist, že vaší krví ruce zbrocuje. ODYSSEUS Což mířil jeho záměr na argejský lid? ATHÉNA =vf> A býval by jej proved, kdybych nedbala. ODYSSEUS A a jakou drzou myslí, s jakou odvahou! ATHÉNA Vždyť v noci na vás vytáhl lstivě, a jen sám. ODYSSEUS A přiblížil se k nám a k cíli postoupil? ATHÉNA Již u vchodu byl obou stanů vůdcovských. r ODYSSEUS £fQ Jak to, že zdržel ruku chtivou vraždění? ATHÉNA Já klamným přeludem mu oči zastřela, čímž odvrátím ho od té choutky šílené, a zavedu ho k stanům na lup smíšený a nedělený, jenž byl hlídán pastýři. ^£5> Tam vřítil se a vraždil kusy rohaté, kol dokola je klál; byl toho domnění, že Átreovce oba vraždí rukou svou, hned vojevůdce, každou chvíli jiného. Já muže běsnícího V chorém Šílenství O Jsem štvala, vrhala ho v zhoubná osidla. A potom, když si od té práce oddechl, tu býky, ještě živé, svázal provazy a do stanu je všechny s bravem dopraví, jak kdyby muže měl, ne kořist rohatou, ^c^a nyní spoutané je doma trýzní zle. \ tobě zjevně ukáži tu chorobu — ió. vyprávěj všem Řekům, až to uvidíš. ,| 464 SOFOKLÉS Jen zůstaň klidně stát a nečekej, že snad ti ublíží ten muž. Já očí paprsky "tpf) mu stranou odchýlím, on nespatří tvou tvář. Volá do stanu Hle, tebe volám ven, jenž ruce zajatých teď vážeš na záda, ty ke mně přibliž se! Já, Aiante, tě zvu. Ven vystup z příbytku! lx/J' ODYSSEUS Co děláš, Athéno? Jen ven ho nevolej! ATHÉNA Jen tiše bud a chraň se výtky zbabělce! ODYSSEUS Ne, pro bohy! Ať stačí, že on uvnitř je. ATHÉNA Co by se stalo? Zdä-li nebyl dřív ten muž... ODYSSEUS mně nepřítelem? Ano, a je doposud. ATHÉNA Vždyť nepřátelům smát se nejsladší je smích. ODYSSEUS Mně stačí to, když on dlí ve svém příbytku. ATHÉNA Proč bojíš se ho spatřit? šílí ošálen. ODYSSEUS Však ze strachu bych necouv', být on při smyslech! AIÄS 465 ATHÉNA Ba ani teď, vždyť zblízka on tě nespatří. ODYSSEUS Jak to, vždyť stále hledí týmaž očima! ATHÉNA J* zatemním mu oči, byť i vidoucí. ODYSSEUS Moc boží působí-li, vše pak možné je. ATHÉNA Nuž mlčky stůj a sečkej, jak jsi právě teď. ODYSSEUS Já setrvám, však chtěl bych radši vzdálen být. ATHÉNA Hlé, Aiante, já volám te už podruhé! ^{J Což všímáš si tak málo pomocnice své? Aiás vystoupí ze stanu a drzí dvojitý zkrvavený řemen AIÄS Zdar, Athéno, ti, zdar, ty dcero DioVa! Jak vhod mi jdeš! Chci zlatým věncem z kořisti tě za ten úlovek tak skvělý ověnčit. ATHÉNA Tos řekl dobře; též mi povez, zda-li meč ^5 jsi řádně smočil v krvi řeckých vojáků? AIÁS Tím mohu" chlubit se a neříkám, že ne. 466 SOFOKLÉS AIÁS 467 ATHÉNA Zda Átreovce též tvá ruka zasáhla? AIÁS To tak, že nikdy už me trápit nebudou! ATHÉNA Ti muži mrtví jsou, jak chápu slova tvá. AIÁS se smíchem Ať oloupí mě teď, již mrtví, o mou zbroj! ATHÉNA Nu buďsi, a jak dál syn Láertův — jak s ním jsi přitom naložil? Či snad ti uprchl? AIÁS Ten,lišák prohnaný?! Ty na něj se mne ptáš? ATHÉNA Já Odyssea míním, tvého soupeře. ' AIÁS 'fOS Ten fešák sedí, paní, uvnitř, spoutaný, vždyť dosud netoužím, on aby zemřel též. ATHÉNA Co dřív chceš učinit neb co tím vyzískat? AIÁS Dřív přivážu ho. k sloupu stanu v ohradě.. ATHÉNA Co zlého ubohému potom učiníš? AIÁS rf$Q a až mu zkrvavím hřbet bičem, zahyne. ATHÉNA Jen toho ubožáka takhle neztýrej! AIÁS Svou vůli v jiném měj, to svolím, Athéno, však jeho stihne ten a žádný jiný trest. ATHÉNA Ty tedy, když tě těší tohle provádět, ■4(ís jen přilož ruku, nešetř nic, jak zamýšlíš. AIÁS Už na to jdu, však tobě to jen ukládám: i dál vždy při mně stůj a vždy mi pomáhej! Odejde do stanu ATHÉNA Zříš, Odyssee, jak jsou silní bohové? V kom rozvahy by víc se našlo nežli v něm, /í2t* kdo líp a vhodněji by jednal nežli on? ODYSSEUS Já neznám nikoho, však lítost cítím přec s tím ubožákem, i když je můj protivník, že pohroma tak zlá se snesla na něho — mám y mysH stejně osud jeho jako svůj, 42-e>- neb vidím: všichni my, co žijem, nejsme nic, než liché přeludy a jenom prázdný stín. ATHÉNA Když takto nahlížíš, hled, abys neprones' \ Ji í> i ; 14 r sám proti bohům nikdy slovo rouhavé, a nenadmi se pýchou, máš-li větší vliv bud! silou, nebo velkou zlata hromadou; ^5 Q den jeden všechny lidské věci povznést zná i snížit vzápětí. A bozi milují jen lidi rozvážné, však špatných štítí se. Athéna zmizí. Odysseus odchází vlevo. Z pravé strany vstupuje ___________* ... - ---------- I ■ -■ Telamónův synu, jenž salamínský hrad na pevnině máš mořem oblité, jsi-li šťasten, radost s tebou mám i já; však stihne-Ii tě rána Diova neb řeč zlobná Danaů, jež na cti utrhá, veliký mám strach a bázni chvěji se jak oko holubice, ptáka plachého. Jako od minulé noci, zase teď všechny plní nás velký nepokoj nad tou potupou, že na palouk jsi vyjel, koňmi zdupaný, a se stády tám zhubil kořist Danaů, jež z válečného lupu zbyla pro všechny, a žes lesklým mečem všechnu pobíjel. Takové si smýšlí řeči klevetné ------------------- sám Odysseus a všem je šeptá do uší, a hned je přesvědčí. Ted říká o tobě, co se rádo věří, a kdokoli pak slyší z jeho úst tu řeč, těší ho tím víc, neboť posměch má z nehod takových. Když na vznešené duchy střelu namíříš, sotva chybíš se. Kdyby však kdo o mně řeč vedl takovou, nemá důvěru. "LA '.-.U/r/-4-vi C x'' Jí r Závist postihuje jenom mocného. Kdo oddělí však malé od těch velikých, jsou nepatrnou jen hradbou ochrannou. ^ffeOBezvýznamným a velkým nejlíp zdvíhá se pomocí zas menších velký vyrůstá. Však pošetilce přivést k tomu poznání je zcela nemožné. Takovíto lidé přemílají tě /(?5"a my pak samotní nijak nemůžem tomu, pane náš, přítrž^ učinit. Neboť, když ti nyní z očí unikli, jak hejno ptáčat křičí velmi hlasitě, když se před mohutným supem vyděsí. 4*%0 Však kdybys znenadání ukázal se jim, zmlknou úžasem a mlčky schoulí se. Zda taurská Artemis, dcera Diova (ó mocná-Pověsti, ty matko hanby mé), 1 "^f^ha ta stáda býků podnítila tě, veškerého vojska majetek? Či za vítězství jí ses neodvděčil dost, či QŠidils ji o část zbroje odňaté, či z.ulovené zvěře nedostala dar? \<íL tí? Pak vrátil se a vedl s sebou svázané psy pastýřské i býky, kořist vlnatoů. Pak jedny stínal, druhým hlavu kroutil zpět, hřbet sekal, zabíjel a jiné poutal, jak by muže trýznil — jen však stáda napadal. tom z dveří vyběhl a s jakýms přeludem se dával do řeči, hned Odysseovi, hned Atreovcům lál, v smích hlučný propukal, jak na výpravě té je zpupně potrestal. Pak do stanu se opět vřítil, a když tam zas stěží po chvíli přec nabyl rozumu a spatřil stan svůj plný zhouby, pohromy, bil do hlavy se, zalkal, skácel se a tak tam na hromadě seděl mrtvých beranů, v pěst zaťal nehty, pak si vlasy krutě rval. 3?2 C*** I sedel takto dlouhou dobu bez hlesu, pak pohrozil mi těmi slovy děsnými, když neřeknu mu vše, jak zběhla se ta věc. I ptal se opět, v jakém stavu octl se. A co se stalo, já mu z bázně, přátelé, ,v^e pověděla, pokud jsem to věděla. A on v té chvíli zalkal lkaním žalostným, že já ho nikdy dřív tak nezaslechla lkát. Vždyť hlásal dřív, že může jenom bázlivec a zádumčivý muž vést nářky takové; (£f a proto tlumil nářek, ostré kvílení a vzdychal jen jak býk, spíš temně bučící. Však nyní, když v tak zlém se octl osudu, on nepije a nejí, mezi stády kles', jež pobil mečem tam, a sedí bez hnutí; 3*Sľí> je zřejmé, že zas něco zlého osnuje, vždyť jeho řeci, nářky jsou as takové. Já, přátelé, jsem proto přišla: vstupte sem a pomozte mi nějak, jestli můžete, neb takoví se slovům přátel poddají. 476 SOFOKLÉS AIÁS 477 SBOR Věc hroznou, Tekmésso, ctná choti Aianta, nám sdílíš, že tvůj muž je strastmi rozechvěn. AIÄS ae slonu Ach. běda, běda mi! ^ TEKMÉSSA Äe sboru Jak zdá se, brzo ještě víc. Cis neslyšel, jak žalostným tam hlasem Aiás zaúpěl? AIÁS ^Í^D Ach běda, běda mi! NÁČELNÍK SBORU -74A/A. Ten muž je zřejmě chorý, neb žal ho jímá, když má před .očima to, co dříve provedl. AIÁS Ach synu, synu, běda! TEKMÉSSA Já nešťastná! Ted tebe, Eurysaku, zve! li^r Co zamýšlí? Kde jsi? Ach já tak nešťastná! AIÁS Já volám Teukra. Kde je Teukros? Věčně on chce kořistit; však já — já snad mám zahynout? NÁČELNÍK SBORU Je při rozumu, zdá se. Proto otevřté! SnatL-aspoň stud ho pojme, když mě uvidí. TEKMÉSSA 3> 70 Již otvírám ti, hleď! Ted můžeš na jeho ., se skutky dívat, i jak on je na tom sám. Otevřou se dveře stanu a je vidět Aianta, jak sedí '. na hromadě pobitých zvířat AIÁS Ach, .ach, vy milí plavci, z mých druhů jediní věrní, co vy ještě o pravý řád dbáte, jen vizte, jaká vlna, vlna zdvižená bouří krvavou, kolem mne se kupí! NÁČELNÍK SBORU k Tekmésse Tvé svědectví se, ach, zdá příliš pravdivé! A skutky mluví, jak se pomát rozumem. AIÁS Ach, milí lidé, co se v plavbe vyznáte, ca na loď vešh" jste a vesly hnali ji, vy jenom můžete, jak vidím, odvrátit moje útrapy. Nuž usmrťte mě též! NÁČELNÍK SBORU 3 ss" Jen vlídně mluv a nechtěj zlo zas hojit zlem, a nepřeplňuj zlem svých útrob pohromu. AIÁS Hlé, já smělý muž a tak srdnatý, ve vražedných bitvách velmi odvážný, se zvěří tak krotkou dal se v divý boj. Ictn. Ach běda, sklidím posměch, jak jsem potupen! 478 SOFOKXÉS TEKMESSA vstupujíc do stanu Ó nemluv takto, prosím, vládce Aiante! AIÁS Ty nejsi ještě venku? Hned se odtud vrať! NÁČELNÍK. SBORU Ó žel, ó žel! Ó povol, při bozích, a buď již rozumný! AIÁS X^T" Ach, já ubohý! Z ruky pustil jsem ony zlosyny, však do stád býků vpaď jsem rohů kroucených, v ušlechtilý brav, M 00 a prpléval jsem krev temně zbarvenou. NÁČELNÍK SBORU Proč trápil by ses tím, co vykonáno je? Co stalo se, to nelze přece zvrátit již. AIÁS Ten muž, co po všem slídí, *t QST vždy strůjce všeho zla, syn ten Láertův, ten zloduch, tahle šelma z vojska nejhorší, teď plný radosti v smích hlučný propuká. NÁČELNÍK SBORU '""iJak bůh chce, každý truchlí, nebo směje se. AIÁS 479 í AIÁS Kéž spatřím ho, ač sám mám takovouto strast! Ach běda, běda mi! NÁČELNÍK SBORU Jen nerouhej se! Víš, jak sám jsi na tom zle? AIÁS Ach, Die, jenž jsi praděd můj, ty fS^dopřej mi, ať zhubím šelmu potměšilou, zdroj všech uskoků, s ním rovněž krále dva a nakonec i sám *Í2^ ať smrtí zahynu. TEKMESSA Když za to žádáš, žádej spolu smrt i mně! Vždyť proč bych měla žít, když ty bys mrtev byl! AIÁS Ach ouvej, mrákoty, nyní světlo mé, ó podsvětí, jež mně jsi ífZ-íT nejzářnějšíin dnem, tam dejte, dejte mi nyní příbytek, tam. mě přijměte! Vždyť, nejsem hoden, abych oči obracel HjLO k bohům s nadějí neb k lidem, aby mi ještě pomohli. Vždyť Athéna, ta silná f dcera Diova, \ '3^* mě vrhá do zkázy. 480 SOFOKLÉS Kam bych utekl? Kam odejít, kde zůstat? Když zmizela čest mého domu, přátelé, £f &&Q když bláznivému lovu já se oddával a celé vojsko smrt mi chystá násilnou? TEKMÉSSA Já přenešťastná, žel, že takto zdatný muž *í H ST* te^ m^uv^' Ía^ ^kdy dřív si netroufal! AIÁS Ach běda, vy dráhy mořských vod, vy sluje při moři, vy háje na pobřeží, už mnoho, mnoho let mne jste hostili tak. dávno v trójském kraji. Vsak živého mě nikdy, už nikdy nespatříte! *"t 3 ^" Ať každý člověk ví to, má-li rozum, vtip. Ó Skamandrovy proudy sousedské, jež příznivé jste Řekům, mne nikdy, mužů vzor, ^1 h Q už spatřit nemáte, mne, jak hlásám hrdě, j emuž nerovnal se nikdo ze všech Vojsk, jež Trója spatřila tff C"z Řec^a blížit se! | : AIÁS - . 481 Však nyní v bezecti jsem takto povržen! NÁČELNÍK SBORU ! Já nemohu ti bránit, ani nechat tě I; tak mluvit, když ses. octl v neštěstí tak zlém. i; AIÁS j fy-jřÚ Ach, kdo by myslil kdy, že toto jméno mé tak významně se hodí ke všem strastem mým? - AehT ach, teď dvakrát mohu, ba i třikrát ach tu nad neštěstím volat, které stihlo mě. Vždyť já přec, jehož otec z kraje ídského, i "f T^X^když první poctu v boji získal chrabrostí, se vrátil domů zdoben slávou nejvyšší, i však já, syn, jeho, jenž v táž místa přitáhl sem k Tróji ozbrojen ne silou skrovnější a úkoly ne menší rukou vykonal, 1 ^t&Q já - hynu, od Argejských takto zneuctěn. Ač tolik aspoň zřejmě s jistotou já vím, 'i že kdyby zaživa svou zbroj byl Achilleus měl určit někomu jak cenu za chrabrost, . .. ji nikdo jiný by než já byl nedostal. V ^CáTTed1 Atreovci muži lstnému, chytrému ji přiřkli, a mne zbavili tak vítězství. A kdyby zrak a duch můj mého úmyslu (tím pomaten) se nevzdal, Átreovci by ] ■ . už nikdy nad jiným tak nevynesli soud. Ted! hrůzozraká Panna, dcera Diova, když ruku už jsem na ně právě vztahoval, mě zmátla, postihla mě vzteklou chorobou, že krví těchto stád jsem ruce potřísnil. 482 SOFOKLÉS ■u AIÁS Teď smích si tropí ze mne, i když unikli ^^ÍT" ne po mé vůli. Z bohů chce-li některý však škodit, ujde zdatnému i zbabělec. Co teď však dělat mám, když zřejmě bohům jsem už protivný a v záští jsem u řeckých vojsk, vší Tróji hnusím se i této rovině? Mám Atreovcům prchnout, nechat přístavy a raději plout domů mořem Egejským? Až přijdu, jakou otci Telamónu tvář as ukáži? Jak snese pohled na mne on, až přijdu s prázdnou, bez odměny vítězné, ^rOST jíž dobyl sám, a věnec slávy velký měl? Ach'ne, to nelze snést! Což abych k Trojanům šel hradbě, s nimi sám se srazil, vykonal čin skvělý naposled a pak tam zahynul?* Však tím bych Átreovce asi potěšil! To nelze! Musím nalézt čin tak odvážný, jímž dokázal bych otci starému, že tak syn srdnatý jsem po něm aspoň povahou. Je trapné, jestli muž chce dlouhý život mít, však nezakouší přitom radost, jenom strast; 3^1 ST neD jakou radost může skýtat řada dnů, když každý vzdaluje i přibližuje smrt? Nic nemá u mne ceny ČloVěk takový, jenž hřeje se den ze dne lichou nadějí. Buď čestně žít má nebo Čestně zemřít ten, kdo šlechetný je muž. Teď slyšels celou řeč. NÁČELNÍK SBORU Žes mluvil strojeně, v tom nikdo, Aiante, tě neobviní, vždyť jsi mluvil ze srdce. Však utiš se a vale dej těm myšlenkám a dopřej přátelům svou mysl přemluvit. 'TEKMÉSSA *2Z*Í£ Ach, Aiante, můj pane, není pro lidi tu žádné větší zlo než úděl poroby. Mne zplodil otec svobodný, jenž byl (jak vůbec nikdo z Frygů) mocný bohatstvím. Teď otrokyne jsem. Tak bozi rozhodli ^"J 0 a nejvíc ruka tvá. Když s tebou vešla jsem i v lůžko, proto s tebou smýšlím příznivě. I prosím tě skrz Dia, krbu ochránce, i skrze lůžko, jímž ses se mnou zasnoubil, ach nepodlehni trpké řeči nepřátel S'fá a nevydej mě nikdy v cizí poddanství. Vždyť jestli zemřeš ty a opustíš mě pak, až skončíš život, věř, že toho dne i já, až lidé argej ští mě silou uchvátí, s tvým synem živořit budu v otroctví. A leckdo z pánů bude mluvit zle a mne tím urážet: „Jen vizte ženu Aianta, jenž silou celé vojsko předčil, jak ta dřív siišťastně žila, teď však v jaké porobě!" Tó řekne leckdo — mne tak stihne osud zlý, XI.ľ"i tebe i tvůj rod řeč tato zhanobí. Však chraň se otce svého v stáří žalostném snad opustit a chraň se matku nechat, jež let mnoha nesla podíl a jež častokrát se .modlí k bohům, abys domů přišel živ. I se synem měj, pane, soucit; bez tebe v svém mládí péče zbaven, sám má živořit, zlým poručníkům vydán, jakou na něj strast i na mne uvalíš, když zemřeš. Já přec nic tu nemám, nač bych mohla hledět s útěchou SJ^krom tebe. Tys mou vlast kdys kopím rozbořil a matku mou a otce jiný osud zlý zas uchvátil v říš mrtvých, v Hadův příbytek. SOFOKLÉS Kde, zemřeš-li, bych měla vlast, kde majetek? Vždyť všechna moje spása jenom v tobě tkví. Nuž pamatuj i na mne. Sluší muži mít to na paměti, co kdy zažil krásného. Vždyť láska ta zas jenom lásku plodí vždy, kdo zažil dobro a z mysli pustí je, ten sotva kdy as bude mužem Šlechetným. NÁČELNÍK SBORU S> Já chtěl bych, abys lítost v srdci, Aiante, měl jako já — tím schválil bys pak její řeč. AIÁS Z mé strany tedy dojde Velké pochvaly, jen hodlá-li můj rozkaz řádně vyplnit. TEKMÉSSA Já,'milý Aiante, přec Ve všem poslechnu. AIÁS Ted přiveď ke mně syna, abych spatřil ho. TEKMÉSSA Já z bázně o něho jsem odvedla ho pryč. AIÁS V tom zlu, jež stihlo mě? Či co tím říci chceš? TEKMÉSSA Vždyť při setkám s tebou, chudák, zemřel by. AIÁS Zlé sudbě mé by bylo tohle slušelo. AIÁS 485 TEKMÉSSA Já tomu bránila a ochránila ho. AIÁS Ten čin i péči, kterous měla, schvaluji. TEKMÉSSA Čím mohla bych ti tedy dál být k prospěchu? AIÁS Svol, ať ho oslovím a v tvář mu pohlédnu! .. . TEKMÉSSA Vždyť nablízku ho střeží věrní sluhové. AIÁS Proč tedy váhá, že mi nejde na oči? TEKMÉSSA Tvůj otec, synku, zve tě. Sluho, Veď ho sem, jak obvykle ho ty jen vodíš za ruku. AIÁS Jde sem, jak říkáš mu, či přeslech' slova tvá? TEKMÉSSA Hle, už Ho sluha vede, nebyl daleko. Přichází sluha avede^a_riikujaialého--Eurysaka-AIÁS y Nu zdvihni ho sem, zdvihni, snad ho nezděsí \A^JI\ r.Ac Ttívhlfirl na in vraždu čerstvě Sttáchanou. > zde pohled na tu vraždu čerstvě spáchanou, ač jsem-li vskutku otec a on syn je můj. >7 1 U 486 SOFOKLÉS AIÁS 487 Však ihned musí v drsných mravech otcových být pěstěn a též stejnou získat povahu. Bere CO A žádný z Řeků, vím, tě nesmí ponížit, zle potupit, i kdybys žil pak beze mne. Neb takového dám ti za stráž ochránce (je Teukros to, tvůj pěstoun bedlivý, ač teď kdes V dálce dlí a stíhá nepřátele zlé.) ^q^— Teď, muži štítonoši, námořníci mí, vám společně tu službu lásky ukládám, i jemu sdělte příkaz můj, ať dovede to dítě do mé vlasti k Telamónovi a" Eriboji ho, mé matce, ukáže, 'vo je oba aby vždy měl v stáří na péči (než sestoupí pak dolů v Hadův příbytek), a zbroj mou ať mi žádný správce zápasu jak trofej nedá Řekům, ani zhoubce můj. Ty štít si vezmi, synu Eurysaku, jenž fe* í^ ti jméno dal, a drž tak pevnou rukojeť — jež z koží sedmera, jej proklát nemožno; však ostatní mé zbraně se mnou pohřběte! K Tekmésse Ty už si rychle vezmi chlapce tohoto, dům zavři a už neplač, nelkej před stanem, £0} neb žena tvor je k nářku velmi náchylný. Hned zamkni; moudrý lékař nechce zaříkat jen žalem ránu, kde je nutné řezání. NÁČELNÍK SBOKU Ach bojím se, když slyším tuto horlivost, mně nelíbí se nijak ostrá řeč z tvých úst. TEKMÉSSA \ /} (í^^Co v úmyslu máš činit, vládce Aiante? .......... AIÁS Nic nevyzvídej, nesliď! Ctnost je poddat se. TEKMÉSSA Jsem v úzkostech! Ach pro tvé dítě, pro bohy tě prosím: nesmíš sám nás zradit, opustit! AIÁS Až přespříliš se rmoutíš. Nevíš, že já už (grj0 dál nejsem žádnou službou bohům povinen? TEKMÉSSA Mluv zbožně! AIÁS Tohle říkej těm, co poslechnou! TEKMÉSSA Ty neposlechneš? AIÁS Řečníš už příliš dlouho tu. 488 SOFOKLÉS AIÁS 489 TEKMÉSSA ó"3\ Vždyť já se hrozím, pane! AIÄS fee sluhům Závrte dveře hned! TEKMÉSSA Bud1, bozi, vlídnější! h!--<.t*. i,-' / Ach, smýšlíš bláhově chceš-b" teprv nyní zušlechtit můj mra V. Tekméssa se synem vstoupí do stanu. Ten se zavře a posune dozadu (?W ^(íslávná Salamíno, jA^'' ty v štěstí žiješ as obklopená vodou tříštících se vln, slavná minulostí vždy a pro všechny! Já však, ubožák, jak dlouhý už to čas ^ » X*#FuplynuI, co na travnatých lučinách c dlím tu pod Idou Jak m^ *>y zas nás v lásce mít, a příteli jen tak chci prospívat, jak kdybych navždycky jím neměl zůstat, neboť přístav přátelství je u většiny lidí pochybný. Však přec se-o to dobře postarám. Ty, ženo, hned ^-■j^- jdi do stanu a k bohům modli še, ať to, co»srdce moje žádá, zcela vyplní. Vy druzi mi jak ona službu prokažte a Teukrovi, až zpět se vrátí, oznamte, ať o mne péči má a k vám je laskavý. '^HV Vždyť já se beru tam, kam musím jít. A vy, cq Velím, konejte a brzo zvíte snad, ač teď jsem nešťastný, že už jsem zachráněn. Aids odejde vlevo, Tektnéssa se synem se vrátí do stanu SBOR (taneční píseň) g^j^L Zachvívám se blahem a radost veliká mě vznáší do výše. V ^HtPHejsa, hejsa; Pán, bůh Pán, ať přijde Pán, náš Pán. Přijď k nám přes moře, kde ční zasněžená srázná Kylléna a do-dálky se dívá přes moře, WSO ach- zjev se nám, ty vůdce božských tanců. Krok taneční nám pomoz z Nýsy, z Knóssu vynajít, ty tance neučené, tvůj to vynález. Neboť k radosti můj duch mě nyní pobádá |-.,: ' 492 SOFOKLÉS AIÁS Kéž zároveň s ní též délský Apollón přes tkarské moře přelétne a nám ukáže se zde, a s námi setrvá jak host nám nakloněn. ?&0 Arés z očí sňal mi hoře veliké, hejsa, hejsa! Teď zas, teď smí se, Die, zase u nás objevit radostného dne světlo přejasné našim rychlým lodím k plavbě po moři, ~í^fe?S"" když nemyslí už Aiás na své trampoty, k zákonům zas božím, přesvatým , zbožnou úctu má a v úctě oddané se sklání před nimi. ~ř"^0 Neboli moený čas všechno přemáhá. Už nenazvu nic nikdy neslýchaným, neboť kdo by nadál se, že usmířil se Aiás a velkých sporů vzdal se vůči Atrcoveům. POSEL, jeňš přichází z reckélto tábora Chci nejdřív, přátelé, vám radost zvěstovat: teď právě z mýských hor se^Teiíb^jttávrátil. Když doprostřed pak přišel k stanurvůdcovu, tu 'začali mu spílat všichni Argejští. Neb když ho zdálky zhlédli, jak se blíží k nim, ^"C'Q jej obstouph" a s hanou na něj ze všech stran se- sápali a nikdo nebyl výjimkou. Jej nazývali bratrem toho zřeštěnce, jenž špik' se proti vojsku; že nelze zabránit ^ též, aby nezahynul, ubit kamením. ~t$-^ Už dospěli co nejdál, takže v rukou jim se křížily už meče z pochvy tasené. Však ustal rozbroj ten, když dosah' vrcholu a ukončen byl smírnou kmetů domluvou. Však kdepak Aiás je, ať oznámím mu to, ľ^-tjpneb pánům nutno každou věc jít ohlásit. NÁČELNÍK SBORU Už není doma, neboť právě odešel, když nový záměr vpravil v nové zásady. POSEL Ach běda, běda! Tak pozdě ten, co na cestu nás posílal, f^fŠ nás vyslal, nebo já se pozdě dostavil. NÁČELNÍKJ5BORU A co V tak nutné věci ty jsi zanedbal? POSEL Vždyť kázal Teukros, aby muž ten ze stanu dřív nevycházel, dokud sám by nepřišel. NÁČELNÍK SBORU Je pryč, vsak ku prospěchu změnil zásadu, %0O že usmíří se s bohy, v hněvu ustane. POSEL Ta slova obsahují velké bláznovství, ač věští-li nám z přízně Kalchás velkou věc. NÁČELNÍK SBORU Co říká, co on ví, když přišel s věcí tou? POSEL Jen tolik vím, vždyť sám jsem přitom právě byl. 494 SOFOKLÉS Byl poradny kruh vládců. Kalchás postavil se stranou Átreovců, jen sám, a Teukrovi pak vložil do vlídné ruky svou pravici a uložil mu, aby všemi způsoby dne tohoto, jenž jasně září, Aianta 4 0 vší mocí zdržel v stanu, nedal vyjít mu, ač chce-Ii ho kdy ještě spatřit živého. Vždyť stíhat bude ho v den tento jediný hněv jasné Athény, jak pravil výslovně, neb lidé obrovští (děl věštec) rozumu Í^ST však mdlého, pod tíhou všech pohrom od bohů pak klesají, zvlášť ti, co přirozenost též jen lidskou přijali, však smýšlí nadlidsky. ^ On tehdy už, když táhl z domu, projevil se nemoudrým, ač otec dobře radil mu. "j?jtfD Ten oslovil jej: „Milý synu, oštěpem hleď vítězit, však vždycky s bohem vítězit!" Však nemoudře a hrdě Aiás odvětil: „Ach, otče, vítězství by s boží pomocí i nevýznamný muž přec dobyl, já si však tak Věřím, že i bez nich získám slávu tu." Tak chlubné řeči veď. Když jasná Athéna pak podruhé ho slovy nítila, ať jde a vztáhne na odpůrce ruku krvavou, tu neslýchaným slovem, hrozným, odpoví: $ZQ „Ó paní, jiným Rekům přispěj! Tam, kde já však stojím, nepronikne nikdy nepřítel," TOU rftČTjnftvrqžŤvý Tiněv tá Itňltyjw- si^získal^neboi!smýŠlel víc, než člověk smí. Však je-li ještě dnes on živ, pak bychom přec ^3-1" snad mohli zachránit ho s boží pomocí." Tak pravil věštec. Teukros přímo z porady hned s tímto příkazem mě pošle k tobě, ať ho hlídám. Jestli však jsme přišli zpožděně a Kalchás zná svou věc, pak nežije ten muž. NÁČELNÍK SBORU SfyffiÓ ženo nešťastná a ubohá, pojď Ven, a viz, jak tento posel mluví, Tekmésso! Ten do živého ťal, že radost přechází. TEKMÉSSA vyjde ne stanu a vede Eurysaka Proč mne, tak nešťastnou, když od trampot tak jsem ustala, mě zase štvete z příbytku? NÁČELNÍK SBOKU ^HčjT Slyš toho muže, s jakou zprávou přichází stran stavu Aianta — což krutě bolí mne. TEKMÉSSA Ach člověče, co pravíš? Což jsme ztraceni? POSEL Nic nevím o tvém stavu. O Aianta však, záay venku je, mám věn* chmurné obavy. TEKMÉSSA ■ťSVO Ba venku je — co říkáš, zle mě sužuje. POSEL Jej přikazuje Teukros držet ve stanu, jen uvnitř, samotného ven však nepouštět. TEKMÉSSA A kdepak Teukros je a proč to vzkazuje? 4,96 SOFOKLÉS POSEL Ten právě přišel. Avšak zkázu znamená, ^■5ST jak obávám se, jestli Aiás vyšel ven. TEKMÉSSA Já nešťastná! A kdo mu z lidí řekl to? POSEL To věštec Kalehás řek' mu právě v tento den, jenž přináší mu smrt neb možnost dále žít. TEKMÉSSA Ach, zvraťte, přátelé, ten osud násilný: ^ $j0 Z-Vás jedni jděte, ať sem Teukros přijde hned, vy na západ i východ kouty projděte a pátrejte, kam vyšel osudně ten muž. Už poznala jsem, že mě manžel oklamal a ž dřívější své lásky že mě vyhostil. SŮ^iHa^vB,skupmy_^sm&ujeJ^ místu Zinu s-'ýi 'A. PRV]Nl POLOSBOR To trudné hledání trud s trudem spojuje, Ach, ach! Kam já ho nešel hledat? ^IS" Žádné místo není, kde je Aiás skryt, abych se tu něco o něm dověděl. Hle, dupot nějaký přece slyším tu! DRUHÝ POLOSBOR My druhové jsme Vaši s cílem společným PRVNl POLOSBOR Nuže, copak je? AIÁS 499 DRUHÝ POLOSBOR Kraj celý na západ jsem prošel od lodí. PRVNÍ POLOSBOR A máš už ho? DRUHÝ POLOSBOR Jen moře strastí, jinak nic jsem nespatřil. PRVNÍ POLOSBOR Ni na drahách, jež vedou k slunci úsvitu, ®l3J~ten muž se na žádném nám místě nezjevil. 06a pohsbory se spoji SBOR Kdo z rybářů by nám, těch mužů přepilných, kteří stále bdí v noci na lovu, kdo z bohyň na Olympu ^>4<ř nebo z božstva řek, jež tekou k Bosporu, by nám pověděl, známo-li mu je, jestli spatřil snad, kde bloudí onen muž, ^i^£-řek tak statečný? Je to přehrozné, když já už se tady tolik nachodil, a pominul jsem přitom dráhu příznivou, plnou velkých trampot, ale muže toho nikde nespatřil, jenž tu někde těká z místa na místo. TEKMÉSSA s dálky Ach běda, běda mi! 500 SOFOKLÉS NÁČELNÍK SBORU Čí hlas to z blízkého sem zazněl úvalu? TEKMÉSSA Ach, já ubohá! NÁČELNÍK SBORU ^vkX~Zřím nešťastnou tu ženu v boji získanou, zřím Tekméssu, tím žalem celou sklíčenou. TEKMÉSSA Je Veta, veta po mně! Zkáza, přátelé! NÁČELNÍK SBORU Co je ti? \ / TEKMÉSSA \j Zde Aiás leží čerstvou ranou usmrcen, í} fc>Q jak na ukrytý meč se tělem nabodl. SBOR Ach běda, kde můj návrat? Ach běda, tys nás, pane, všechny zahubil a, nešťastníku, s námi i své lodníky. Ach, ženo ubohá! TEKMÉSSA £í tí% Když tohle stalo se, je důvod bědovat! NÁČELNÍK SBORU A čípak rukou skonal tento nešťastník? ...........TEKMÉSSA Sám zřejmě vlastní rukou; svědčí o tom meč, tak upevněný v zemi, na nějž nalehl. AIÁS SBOR - Ach, byl jsem zaslepen! ťjrjg^jřTak sám jsi dokrvácel, druhy nestřežen. / """" Já zcela otupělý, nevedoucí nic, ř? smích hlasitý si tropí z-těch tak Šílených, krutých bolestí. Ú žel, ó žel, i"oba králové, bratři Ätreovci, ^J.-g'slyšíce ^ zvěst. TEKMÉSSA Ať třeba smějí se, ať z jeho neštěstí se těší! Po živém ač netoužili, přec - stesk po mrtvém je pojme v nouzi válečné. Vždyť bláhoví, ač mají v rukou dobro, dřív 1^3»$ t0 nepoznají — dokud kdo ho neztratí. Smrt jeho pro mne trpká, pro ně sladká je, však libá pro něho. Co dychtil mít, to již si získal — totiž smrt, jak po ní toužíval. Jak tedy mohli by se jemu posmívat? 101^ Vždyť kvůli bohům zemřel, pro ně ne, ach ne! Ať pýchou jalovou se těší Odysseus! 504 SOFOKXÉS AIÁS Vždyť pro ně nežije už Aiás, ale mně jen stesk a bol tu nechal, a pak odešel. TEUKROS^a jevištěm U Ach běda, běda mi! V NÁČELNÍK SBORU k chóru i k Tekmésse \QkO Už zmlkni, zdá se mi, že slyším Teukřův hlas, jak kvílí žalem, jenž se týká pohromy. TEUKROS vstupuje se sluhou ■ Ach, Aiante můj drahý, tváři bratrská, tys přece dosah' zisku, jak se vypráví? NÁČELNÍK SBORU Ten muž je mrtev, Teukře, tím bud ujištěn! TEUKROS 10 q" běda, jaký já mám osud přetěžký! NÁČELNÍK SBORU Když tak to je... TEUKROS \ Ó bídný, ach já ubohý! NÁČELNÍK SBORU Máš tedy důvod lkát. TEUKROS Ta bolest přenáhlá! NÁČELNÍK SBORU Až příliš, Teukře! "!. 'V o!- y Pí k:; J f TEUKROS Běda, kde je jeho syn, kde právě V této chvíli v trójske zemi dlí? NÁČELNÍK SBORU Sám u stanů. TEUKROS fc Tekmésse Co nejrychlej ho přived sem, nikdo z nepřátel si neuchvátí ho jak mládě lvice, již lev nechal napospas. Jdi; spěchej, čiň se s námi, neboť každý rád si posměch činí z protivníka padlého. Tekméssa odejde NÁČELNÍK SBORU Ten muž, když ještě žil, ti, Teukře, ukládal, 1Ofa0 ať o něj péči máš, a ty ji vskutku máš. ........ TEUKROS obrácen k Aianlove mrtvole Nač hledím, vskutku to zjev nejbolestnější je pro mne ze všech, co jsem spatřil očima; a cesto, ze všech cest ty nej žalostnější, jež srdce zdrtilas; teď na ni vkročil jsem, t O&^můj drahý Aiante, když o tvém osudu jsem slyšel, po něm slídil, šel se vyptávat. Vždyť zpráva o tobě, jak bůh by šířil ji, k všem Řekům pronikla, žes mrtev, odešels. Já nešťastný to slyšel, stál jsem opodál, ACQ"0 a vzdychal, teď však hynu, když to vidím sám. Ach běda mi! K sluhovi Teď jdi a odhal ho, ať spatřím celé zlo. w 506 SOFOKLÉS Ó zjeve děsný, plný trpké odvahy, jak přemnoho jsi muk mi nasel smrtí svou! í Vždyť kam teď mohu jít, kam k lidem zavítat, když nikde jsem ti ve svých strastech nepřispěl? Což Telamón, můj otec, přitom však i tvůj, mě přijme laskavě a s tváří radostnou, když přijdu bez tebe? Jak by? Vždyť vlídněji fC|fOoii neumí se usmát ani ve štěstí. Co skryje? Jaká smlčí slova hanlivá, že zajatkyně syn jsem nevlastní a všanc že z bázně jsem tě vydal, zradil nemužně, můj drahý Aiante, neb ve lsti abych měl 1í#5"tvou vládu po smrti a získal si tvůj dům. Tak prchlivý ten muž, již v stáří mrzutý, mě nařkne, vždyť se pro nic k sváru rozjitří. A nakonec jím vyhnán z vlasti uprchnu, zván otrokem pak budu, dříve svobodný. AIÁS 507 To čeká na mne doma; v Tróji nepřátel mám mnoho, ale zato málo příznivců. A toto všechno, žel, jsem získal smrtí tvou. Co dělat, ach? Jak, ubožáku, sejmu tě z -té kruté oceli, tak lesklé, vražedné, iOH^ vypustil jsi duši? Poznals, že tě přec měl Hěktór jednou zhubit, třeba mrtvý již. Sejme mrtvolu, vytáhne meč a předstoupí s ním před diváky Jen svažte, pro bohy, zlý osud lidí dvou: nás Aiás Hektoru dal darem pás a jím pak Achilleus dal připnout k vozu Helctora 1-100 a smýkal jím tak dlouho, až byl bezduchý. A.Aiás od Hektora dostal zas ten meč, jímž proboď se a skonal pádem smrtelným. Zda neukula meč ten sama Ermys, a řemeslník krutý, Hádés, onen pás? 1 4 PT°to tvrdím: to i všechno ostatní jen bozi chystají a strojí lidem vždy. A komu proti mysli je mé mínění, ať v oblibě má své, já podržím své též. NÁČELNÍK SBORU Už neprodlužuj řeč! Hleď, abys uložil 'fř*ř£>v'hrob Aianta a hned si chystej odpověď, neb nepřítele vidím: úskočný ten muž jde asi vysmívat se tvému neštěstí. TEUKROS Kdo je to? Někoho snad vidíš z vojáků? NÁČELNÍK SBORU To Meneláos, pro nějž připluli jsme sem. TEUKROS "I^ÍT Je blízko, vidím, snadno lze ho rozpoznat. Teukros se sluhou se chápe Aiantovy mrtvoly. Přistoupí Meneláos se svým průvodem MENELÁOS To tebe volám! Nepomáhej do hrobu klást mrtvého a nech ho tak, jak právě je. TEUKROS A pročpak takto plýtváš slovy hrdými? MENELÁOS Toť rozhodnutí mé a vůdce vojska též. 1 A r,^C- 508 SOFOKLÉS AIÁS 509 TEUKROS A neřeM bys, jaký důvod předstíráš? MENELÁOS My důvěru v něj měli, že všem Achájům v něm spojence a druha z domu vedeme, však shledali v něm škůdce nejhoršího z všech. Ten veškerému vojsku zhoubu zosnoval v noci vytáhl nás zbraní zahubit. A kdyby mu tu choutku bůh byl nezhatil, týž osud, jenž stih' jej, by na nás pad', a my pak přehanehnou smrtí bychom leželi, co on by žil! Však nyní bůh to pozměnil a,zpupnost jeho stihla dobytek a brav. A proto žádný muž moc nemá takovou, to jeho tělo aby v hrobě pochoval; my. na žlutý ho písek někde hodíme, kde- dravým mořským ptákům bude potravou. Posupně k Teukrovi "f 15 V A proto vlnu hněvu v sobě nezdvíhej; když nemohli jsme zvládnout živého, pak teď si poradíme s mrtvým, byť bys nechtěl ty. Nám ruce pomohou, neb řeči mé, co on byl živ, tu nikdy nikde nechtěl poslouchat, ač-špatné -j e^býtj enom prostým ob čanem------- a představené v ničem nechtít poslechnout. Vždyť nikdy ani v obci řády v platnosti by netrvaly, kdyby bázeň nevládla; ni vojsko nikdo v kázni neudržel by, A 4 etud kdyby mu a postrach nebyl oporou. Má člověk tušit, byť měl tělo obrovské, i nepatrné zlo že k pádu může vést. N^b v kom je s počestností bázeň spojená, ten, vždycky má, to věř mi, jistou záchranu; j 9 ~%v fi JO kde zpupně konat lze a volně, co kdo chce, pak obec taková, ač šťastně plula kdys, přec-po nějakém čase klesne v prohlubeň. Ať V-srdci tkví mi také vhodná bázeň s tím: když učiníme něco komu k radosti, Vezme, oplátkou že zakusíme žal. To chodí střídavě: dřív Aiás vášnivý a zpupný býval muž, ted/á zas pyšním se. I káži ti: jej nechtěj pohřbít, abys sám, až pohřbíval bys jej, též nepad' do hrobu! NÁČELNÍK SBORU ...SfÍ6*Q Když moudré zásady svým činům podložila, sám, Meneláe, nebuď zpupný k zemřelým. TEUKROS Už, lidé, nikdy bych se muži nedivil, jenž, nevýznamným rodem, dopouští se chyb, když ti, co soudí, že svým rodem vzácní jsou, y^T*íec niluví nevhodně v svých řečech; nuže ty zas znova opakuj: ty tvrdíš, že jsi vzal a„přiveď Aianta sem Rekům na pomoc? Což nevyplul sám k Tróji jak svůj vlastní pán? Kde tys mu vojevůdcem? Kde máš právo ty —-í í ^fcbýt pánem lidu, který z vlasti přiveď on? Jak Sparty pán jsi přišel, ne jak vládce náš! - A žádná moc ti k vládě nad ním nedala víc práva, nežli dala jemu nad tebou. Sem připluls, jiným poddán, ne jak vůdce všech, "Í'HS" tak aby někdy Aiás byl ti podroben. Těm panuj, jichž jsi pánem a je přísnými též kárej slovy. Jej však řádně do hrobu já vložím, ať bys ty neb jiný vůdce mi v tom bránil — nijak se tvých hrozeb neleknu. 510 SOFOKLÉS ') 'i^O On nevytáhl pro tvou ženu do pole jak oni, co teď trpí trampot víc než dost; on přísahu chtěl splnit, nic však pro tebe, neb lidí nicotných on nic si necení. Tím víc si hlasatelů s sebou přiveď sem, A tát-ST* i vojevůdce; proč bych tvého křiku dbal, když takový jsi dosud, jaký právě jsi. NÁČELNÍK SBORU Ni slova taková zas nemám v strasti rád; ta příkrost hněte mne, byť přespravédJivá. MENELÁOS . Ten střelec věru nemá ducha malého. TEUKROS 41 *K? Mé umění, jež zvláď jsem, není lecjaké. MENELÁOS Jak chlubil by ses, kdybys býval dostal štít. TEUKROS I bezbranný bych tobě v zbroji odolal. ---------------------MENELÁOS-:-----------—.----------------:--- Jak hrozně tvoje řec tvou zdatnost zvětšuje! Jak hrozně Zveličuje statečnost tvá řeč! TEUKROS 44*%$TS kým právo je, ten smí být ducha velkého. MENELÁOS Snad právo, aby vrah můj řádně pohřben byl? AIÁS 511 TEUKROS Tvůj vrah? Toť hrozná věc! Tys zemřel, jsi však živ! MENELÁOS Mě chránil bůh, však on by býval zničil mě. TEUKROS Tak netup nyní bohy, když tě spasili! MENELÁOS *f ^í©0Já že bych pohaněl kdy boží zákony? TEUKROS Když teď jsi tu a bráníš mrtvé pochovat. MENELÁOS Jen nepřátele v boji! Těm to nepatří! TEUKROS Zda Aiás nepřátelsky s tebou kdy se střet' ? MENELÁOS , Zde nenávist i tam — a tys to dobře znal. TEUKROS Í&O^-" jjyig přistižen, jak jeho sidils o hlasy. MENELÁOS To selhalo mu vinou soudců, a ne mou. TEUKROS Zlý úskok nejeden znáš tajně zosnovat. 512 SOFOKLÉS 4 Ho MENELÄOS Ta výtka někomu se v muka obráti! TEUKROS Ne zrejme ve větší, než já tě zarmoutím. MENELÄOS Jen jedno pravím ti: jej nesmíš pochovat! TEUKROS Ty ale uslyšíš, že bude pochován! MENELÄOS Kdys muže spatřil jsem, ten drzý jazyk mel a přiměl plavce, aby pluli za bouře. V zlé bouři byl bys v něm ni hlásku neshledal, když zle jím zmítala; byl v oděv zahalen a mohl po něm šlapat, kdo jen z plavců chtěl. A-tak i tobě, i tvým ústům zlolajným zlá, velká bouře vzejde z mráčku malého a ten tvůj velký pokřik ztiší zakrátko. TEUKROS • A já zas viděl muže (pln byl bláznovství), jenž zpupně vedl si, když bližní v tísni byl. A pak ho spatřil kdos mně podobný a též i stejné povahy a takto promluvil: „Ó člověče, nic zlého nečiň zemřelým! 4 -%'ĹS A učiníš-li, věz, že pak to odpykáš." Ten takto nešťastného muže nabádal. I vidím ho a myslím, nikdo jiný že to není nežli ty. Což řek9 jsem hádanku? AIÁS 513 MENELÄOS Jdu pryč. Je hanba, kdyby někdo zvěděl, že 123>0 Jen s^ovy trestám, kde bych moci užít moh'. NÁČELNÍK SBORU Ted zápas Vyvstane o spor veliký. Jak můžeš, Teukře, pospěš rychle, ohlédni se po nějakém prázdném hrobu pro něho, kde mrákotný klín hrobu v náruč by ho jal jjjj^jř^a lidem VŠem by hlásal věčnou památku. Vystoupl Tekměssa s Eurysakem TEUKROS Nu ejhle, V pravý čas sem přišli tito dva, syn AiantůV a žena, řádně upravit hrob nešťastnému tomu muži mrtvému. Sem, synu, přistup, blízko stůj a otce se fj<-gQJak prosebník pak dotkni, vždyť ti život dal; kleč při něm s důvěrou a v rukou vlasy drž jak mé, tak matčiny a do třetice své, ten poklad prosebný. A kdyby z vojska kdos tě oď mrtvoly této odtrh' násilím, _41-U^si zloduch zle je vyhnán, zemře nepohřben, buď do kořene s celým rodem vyhlazen, tak právě, jako já si stříhám kadeř svou. Tu, synu, měj a chraň ji, nikým odehnat se nedej, padni na otce a drž se ho! "Viv7 Jak PraVí muži a ne ženy, teď tu stůjte blízko, střežte jej, až přijdu já a obstarám mu hrob, byť všichni bránili. Teukros odejde stranou, Tekměssa s Eurysakem zůstanou u mrtvého 1 514 SOFOKLÉS SBOR ■ ' L? když Teukros bude všude osočovat nás, a nebude chtít už ni vám, ni podlehlým se poddat rozhodnutí soudců většiny, ten bude na nás chrlit slova hanlivá, neb lstí nás bodat za to, že jste podlehli. ^ jk'i'S'Vždyť při takových mravech není možné přec řád zákonitý nikdy ustálit, když ty, kdo vítězi jsou právem, odsuneme vzad, a do popředí dáme ty, co vzadu jsou. To nutno zamezit. Vždyť ramenatý muž y\ d a rozložitý není nejbezpečnější: jen rozumného všude čeká vítězství; býk velkých boků též i bičem nevelkým přec na cestu se přímo dává pohánět. A nezískáš-li aspoň trochu rozumu, ^^'„lék" ten, jak vidím, brzy dostaneš i ty; ač muž ten není nic než stín, ty zpupně přec a drze jednáš^ nemáš jazyk na uzdě. _____Což nezmoudříš ? Svůj rod měj v mysli a pak hned sem svobodného muže pošli jiného, '1 jííjfO a^ 8 námi o tvé věci jedná za tebe! Tvou řeč už nechápu a nerozumím jí, vždyť neovládám nijak jazyk barbarský. NÁČELNÍK SBORU Kéž rozumní jste oba, oba smířliví. Nic lepšího než to vám nelze poradit. AIÁS TEUKROS /t Jc^TJak rychle lidský vděk se k mrtvým rozplývá a vděčnost ukáže se jako proradnost, když tebe, Aiante, ni slovíčkem ten muž již nevzpomene, za nějž Často v boji ty . jsi zemdlel a svou duši dávals za něj všanc. • -JCy Ach všechno je už pryč, vy vším jste pohrdli, a ty, jenž tolik řekls nerozumných slov, což pranic v paměti už nechováš, jak on k vám uzavřeným v ohradách a zničeným sám při obratu bitvy přišel, spasil vás ^3štT on jediný, kdy po veslařských lávkách už a shora na lodích žár ohně šlehal již a na paluby lodní skákal přes příkop rek Hektór vzletným skokem z výše příkopu. Kdo odvrátil to? Nebyl to čin Aianta, ^yýO -íei1^ kgz tebe, jak říkáš, nikam nevkročil? Snad jednal po právu, když to vám prokázal? A zas když Hektór sám i Aiás losem byl pak určen, dobro volně vstříc šel jediný, v střed nádoby však nedal los pak drobivý, ^2é£' n* hroudu vlhké země, nýbrž los, jenž měl jak první skočit lehce z přílby s chocholem. To on byl, jenž to proved', otrok zrozený sám z matky barbarské, s ním jsem byl i já. Kam, nešťastný, se díváš, což tak mluvit smíš? <> fO Což nevis, že svým rodem též byl cizinec i otce tvého otec, Pelops z Frygie? Dál Átreus, jenž tě zplodiL zlosyn bezbožný, že bratru vlastní děti k hodům předložil? Sám syn jsi krétské matky, u níž otec tvůj ^J^-fjT'kdys přistih' muže cizího, jenž zplodil tě, a chtěl ji za to hodit mořským rybám v plen. m. 518 SOFOKLÉS Pioč stejný stejnému rod jeho vyčítaš? Mě jako syna zplodil otec Telamón, jenž první z vojska dobyl pocty vítězné, ^a matku mou mel za choť, kdysi královnu, tu Láomedontovu dceru původem; ji Héraklés pak vybral Telamónu v dar-Dvou Udí šlechetných já šlechetný jsem plod a měl bych v hanbu vydat Kdi pokrevné, 112S^^m^ tak velkou bídou nyní stižené i pohřeb odmítáš a mluvíš bez studu? To dobře nyní věz: když jej kdes pohodíš, i nás tři pohodíš, a budem ležet s ním. Vždyť pro mne čestné je spíš zemřít Veřejně, však pro něho a ne jen pro tvou manželku — či za tebe a tvého bratra říci mám? Hled! tedy nejen na můj prospěch, ale svůj. Však jednou se ti zachce, když mi ublížíš, být radši zbabělcem než drzým vůči mně. Vysto-upi Odysseus 13QS- NÁČELNÍK SBORU Věz, vládce Odyssee, žc jsi přišel Vhod, ač chceš-li rozuzlit, ne zamotat ten spor. AIÁS ODYSSEUS Co je to, muži? Nad tím mrtvým rekem jsem křik Átreovců totiž zaslech' zdaleka I AGAMEMNÓN Což, vládce Odyssee, nejsme největší my potupeni hanou tímto mužem zde? ODYSSEUS —- A. j akou? Vždyť já za zlé nemám člověku, ! ' když slyší potupu a splácí řečí zlou. AGAMEMNÓN On hanbu uslyšel — též se mnou jednal tak. ODYSSEUS Co proveď ti, že měl bys škodu dokonce? AGAMEMNÓN ^%^S"jak tvrdí, nenechá zde ležet bez pohřbu tu, mrtvolu a mně ji navzdor pochová. ODYSSEUS Smím pravdu říci ti, a přec se svorně dál zag budu s tebou stýkat jako s přítelem? AGAMEMNÓN Jen řekni! Jinak bych byl nerozumný, neb v mých očích přítel jsi z všech Řeků největší. ODYSSEUS Nuž poslyš! Toho muže (pro bohy!) se chraň kams hodit bez pohřbu a tak bezcitně! A.k takovému záští ani přesilou se'nedej strhnout, abys právo pošlapal! On v záští největším měl z vojska kdys i mne, co dostal jsem jak vítěz Achillovu zbroj; a třebaže tak se mnou smýšlel, přec bych ho tak z pomsty nepohodil, abych nepřiznal, že lepšího jsem ze VŠech Řeků nespatřil, 4(4}$co přitáhli jsme k Tróji, kromě Achilla. A proto neprávem bys ty ho potupil, neb ne už jeho, nýbrž boží zákony 519 520 SOFOKXÉS bys ničil; hřích je škodit lidem šlechetným, byť mŕtvym již, i kdybys nenávist k nim měl. AGAMEMNÓN ^ Ty, Odyssee, bo tak bájíš proti mně? ODYSSEUS Tak jest. Když správná byla zášť, já choval zášť. AGAMEMNÓN Zda mrtvého bych neměl ještě pošlapat? ODYSSEUS Zlým prospěchem se netěš, synu Átreův! AGAMEMNÓN ' Vždy není snadné vládci jednat šlechetně. ODYSSEUS ^ H "% 0 Však snadno dobrou radu přátel v úctě mít. AGAMEMNÓN Muž šlechetný má představené poslouchat, ODYSSEUS Kdo přátelům se poddá, duševně je výš. AGAMEMNÓN Jen považ, jakému to muži činíš vděk! ODYSSEUS Ten muž byl kdys můj soupeř, ale šlechetný. . AIÁS AGAMEMNÓN f *řj£~ Co počneš? Mrtvého ctíš takto odpůrce? ODYSSEUS Je jeho zdatnost u mne víc než nenávist. AGAMEMNÓN Vždyť tito muži z lidí jsou přec vrtkaví. ODYSSEUS Ba mnozí — hned jak med a vzápětí jak jed. AGAMEMNÓN Ty chválíš, takovéto hledat přítele? ODYSSEUS ■■^*í ^ÍD Však zatvrzelé srdce nerad chválívám. AGAMEMNÓN My ukážem se tedy dnes jak zbabělci? ODYSSEUS J Ach ne, spíš spravedliví v očích Řeků všech. AGAMEMNÓN I kážeš, abych svolil pohřbít mrtvého? ODYSSEUS 1 Tak jest. V tom stavu budu jednou přec i já. | AGAMEMNÓN f) ^H^^" Jaou všichni stejní. Každý dbá jen o sebe. 521 522 SOFOKLÉS AIÁS ODYSSEUS A o koho mám více dbát než o sebe? AGAMEMNÓN Ať tobě tedy přičtou čia ten a ne mně! ODYSSEUS Ať tak či onak — u všech budeš šlechetným. AGAMEMNÓN Však dobře toto věz, že já bych prokázal A ^■f'SľO ti mnohem větší vděk než tento, ale on ať tam, neb zde mi bude stejně nejhorším vždy nepřítelem. Ty však čiň, co libo ti. Agamemnôn odejde NÁČELNÍK SBORU Ten, Odyssee, blázen byl by, kdo by ti chtěl moudrost upírat, když takto jednal jsi. ODYSSEUS *» '-^\J4 A od té chvíle v tom se přiznám Teukrovi, že,takovou mám lásku, jakou dříve zášť. I chci tu mrtvolu teď s vámi pochovat,___ vám pomáhat a ž toho nezanedbat nic, čím smrtelník má přispět mužům výtečným. TEUKROS 1H %f0 ^ vz*cuý Odyssee, ve všem řečí tě chci pochválit —- jsi jiný, nežli čekal jsem. Vždyť největší byls jemu z Seků nepřítel, teď skutkem přispěl jsi. Když žil jsi, mrtvého tak potupit ses nikdy neodvážil, jak lVi&Jften potřeštěný vůdce, který přišel k nám sem se svým bratrem a chtěli troufale jej pohanit a hodit ven kdes bez pohřbu. Zeus Otec, vládce nebes, a msty pamětná ať Erínys a Diké s mocí výkonnou iH^fQ zle zhubí zlé, jak chtěli sami Aianta kdes k hanbě pohodit a nezaslouženě. Však tebe, odchovance starce Láerta, se bojím nechat dotknout hrobu mrtvého, vždyť mrtvému tím nechci dělat těžkosti. "ť%ř$"Však jinak pomáhej, a chceš-li, někoho si přivést z vojska, nás to rmoutit nebude. Vše ostatní já obstarám a ty pak věz, že k nám ses ušlechtilým mužem osvědčil. ODYSSEUS Já přispět chtěl, však jestli nem služba má ti milá, půjdu pryč, však schvaluji tvou řeč. TEUKROS Dost už! Dlouhý čas již s pohřbem meškáme; jedni dutý rov mu rukou kopejte, druzí na vysokých nohách trojnožku mu stavte na oheň V-lf^k lázni očistné. Dál mužů družina Aiantovu zbroj ze stanu ať Štítem krytou přinese. K Eurysakovi A ty pak, synku, teď, co jen síly máš, z lásky uchop se otce drahého 'i"í%ja společně tu se mnou nazdvihni mu bok, neboť ještě ze žil teplých doposud 524 SOFOKLÉS krev ztemnělá mu prýští prudce do výše. i\ tfCjfj^Nuž z mužů přítomných každý, kdo teď tvrdí, že mu věrný je, pospěš, přistup sem, jemu posloužit, nejlepšímu ze všech lidí smrtelných, ^ t*0 O jakým on, rek Aiás, celý život byl. Teukros a Eurysakés árií mrtvolu Aiantovu a SBOR při odchodu zpívá Lidé mnoho zvědí, když to zakusí; však než to zkusí, nikdo hádat nemůže, co mu v budoucnosti osud přinese. SOFOKLÉS SLÍDÍCÍ