SOFOKLÉS f ELEKTRÄ / 1 í í? 'A 1 k- Hlo li f-íOS o Mykénský král Agamemnón byl po návratu z trójske války zavražděn svou manželkou Klytaiméstrou a Jejím milencem Aigisthem, jenž se s ní pak oženil a stal se králem v Mykénách. Agamenraonova dcera Élektrá poznala, že i jejímu bratru Orestovi hrozí smrt z matčiny ruky. Vyslala ho proto se starým pěstounem k fóc-•1|kému králi Strofiovi, který měl za manželku Aga-menmonovu sestru. Strofios se Oresta ujal a vychoval jej spolu s vlastním synem Pyladem, s nímž Orestes uzavřel věrné přátelství. Élektrá, na rozdíl od sestry Chrýsothenndy nesmiřitelná, toužila pomstít smrt otce a čekala na návrat bratra. Orestes skutečně po několika letech přichází s přítelem Pyladem a pěstounem do Mykén, aby potrestal otcovy vrahy. Ve srovnáni s ostatními Sófokleovými dramaty se Élektrá nejvíc blíží pojetí tragédie moderního člověka. OSOBY 0 PĚSTOUN Orestův ORESTES, syn Agamemnonův ÉLEKTRÁ, jeho sestra CHRÝSOTHEMIS, druhá sestra KLYTAIMÉSTRA, vdova po Agamemnonovi, i ' choť Aigisthova ' [p4? AIGISTHOS, král mykénský SBOR mykénských žen NĚMÉ OSOBY: Orestův přítel Pyladés, průvodci, služebné Koná se za doby mytické v Mykénách před královským palácem f ■ ■ .! i ti. ,?..,'/.}/■/■' ,,, i. ov ívt-i Li :.: í í UiilflaK . IKTRÁ 81 Orestův pěstoun, Orestes a Pyladés se nastaví vlevo opodál paláce, PSstoun ukaxuje Orestovi do pomyslné krajiny. Před palácem stoji několik soch bohů, mexi nimi sochá Apollónova PĚSTOUN k Orestovi Ó synu vládce Agamemnona, jenž velel kdysi Řekům u Tróje, teď můžeš na své vlastni oči zřít to, čehos býval vždy tak žádostiv. Hle, starý Argos, po němž toužívals, kraj ínachovny, střečkem štvané kdys; tam boha vlkobijee, Oreste, je lycký trh a zde nalevo se tyčí staroslavný Héřin chrám; a kam teď právě přicházíme — obrátí se k paláci vez, Mykény vidíš, zlatem bohaté; a zde je zhoubný Pelopovců dům, kde jsem tě od tvé sestry pokrevné kdys obdržel a z vraždy otcovy tě spasil únosem a vychoval až v tento věk, bys pomstil vraždu otce. Obrací se k Orestovi a Pyladovi Nuž uraďte se rychle, Oreste a nej milej Sí z druhů Pylade, co třeba činit! Jasná slunka zář už ptactva ranní hlasy burcuje a minul tmavé noci hvězdný klid. Než tedy vyjde někdo z paláce, vy dva se spolu smluvte! Dospěli jsme tam, kde nemožno už váhati, kde třeba ruku k dílu přiložit. 82 sofoklés orestes Jak zřejmé, nejmilejší sluho můj,' mi jevíš oddanosti důkazy! Tak jako ušlechtilý kôň, byť stár, ni v nebezpečí dueta neztrácí a stříhá ušima, tak pobízíš nás ty a v čele kráčíš kupředu. Nuž zjevím, na Čem jsem se rozhodl, a ty má slova bystře poslouchej, a míjím-li se cíle, oprav mne! Já delfskou věštírnu jsem navštívil, to dychtiv zvědět, jakým způsobem bych zjednal otci pomstu na vrazích. Bůh dal mi věštbu — jakou, ihned zvíš: mám bez vojska a zbroje kradmo, lstí tu spravedlivou vraždu provést sám svou rukou. Když jsme tedy slyšeli tu zyiáštní věštbu, ty běž do domu, až tě tam vhodná chvíle uvede, a vyzvěď, co se děje uvnitř, vše a pak nám o tom jasnou zprávu dej! Jsi stár a byl jsi vzdálen dlouhý čas, a s tímto květem šedin nepozná tě nikdo, nebudou nic tušiti. Ty řekni, ěe jsi cizinec a že tě poslal fócký Fanoteus: ten muž je nejvážnější z jejich spojenců. A oznam jim, a třebas přísahej, že Orestes je mrtev, nešťastně že zhynul, z vozu rozjetého v trysk se zřítiv při pýthijských závodech. Tak budiž upraVena tvoje řeč. My dva pak élektrá 83 v ukáže na Pylada * nejprve jak bůh si přál, hrob otcův úlitbou teď uctíme a zdobou, ustřiženou z hlavy mé, a popelnici boků kovových si potom vezmem, v křoví schovanou, jak vis i ty, a vrátíme se sem a V klamných slovech zprávu příjemnou jim přineseme, že je po mně veta, Že jsem už spálen, V popel obrácen. Go je mi věru po tom, jestliže jen slovy zemru, ale po pravdě se zachráním a slávy dobudu?! Zisk nesouc, není špatná žádná řeč, jak myslím. Vždyť jsem viděl často již i mudrce, jak pouze naoko a slovy zmírají; když přijdou však zas domů, ctí je lidé ještě víc. Tak také já mám pevnou důvěru, že ještě pro tu klamnou zvěst, jsa živ, zlou hvězdou nepřátelům zazářím! Vý, otčino a božstva země té, přijměte mě tak, by provázel mě na mých cestách zdar, a tak i ty, oteovský dome! Tebe očistit dle práva, bohy poslán, přicházím. A nevypuzujte mě v bezectí z mé vlasti, dovolte mi založit zas nové blaho, obnovit náš rod! Nuž řekl jsem, co myslím. Starce, ty už.jdi a hled svůj úkol opatřit! My dva se odtud Vzdálíme; je čas, a ten je svrchovaným rozhodčím nám lidem při všem, co kdy konáme. 84 sofoklés élektbá 85 élekträ v domě Ó žel, ó žel, já nešťastná! pěstoun s-v )A <^,_ nutí Oresta k odchodu Ba, hochu, zdá se, že jsem od vchodu tam uvnitř služku sténat zaslechl. oeestés váhá Zdaž není nešťastná to Élektrá? Chceš, máme počkat, nářky vyslechnout? pěstoun Ne, nezkoušejme dříve konat nic než plnit příkaz Foibem vydaný. A počněm tím, že vykonáte dřív tu oběť otci! To nám přinese, jak myslím, v díle zdar a vítězství. Odejdou Z paláce vystoupí Éleklrá v prosté přepásané říze tmavé barvy; vlasy má ostřikány ■ Z'________,-,:-./. ^0 ......élekträ-—-—--------- -r—?---;.~rh 0 světlo ty ctné ' a vzduchu, jenž světa jsi částí jak zem, jak četných žalných nářků, jak četných ran jste mi svědky, jež ňadra mi do krve drásají vždy, když ponurá, tmavá uplyne noc! A což ta mých nočních „veselic" strast v tom domě — mé odporné lůžko ji zná co nad otcem ubohým nářků a slz jsem prolila! Arés, ten krvavý bůh, mu v daleké cizině neslavil kvas: t, -i má rodná matka a Aigiathos, ten souložník její, jak drvaři dub mu vražednou sekyrou rozťali leb! A rielká nad ním nikdo leč já, ach, otče, a tys tak nectně a žalostně zhynul! Já nikdy se však těch nářků a kvílení nemíním Vzdát,------------- co na hvězd zářné blesky a denní světlo smím hledět; jak slavík, zbavený mláďátek svých, zde před domem otcovským, ozvěnou všem, chci volat a vydávat pohřební kvil. Ó příbytku Hadův a Persefonin, ó podsvětní Herme a Kletbo ty ctná, vy Lítice mocné, jež bohů jste plod a vidíte, jestli kdo zločinem klesl, a je-li kdo o lože okrádán lstně, ó přijďte a pomozte, pomstěte nám tu otcovu vraždu, a pošlete mi též mého bratra! Já samotná jsem a nemám už sil své bolesti Vyvážit břímě! Za řeči Elektřiny vejde sbor sen náčelnice i. polosboru Dítě, dítě, jež přebídná máť zrodila, Elektro, proč ty se tak v slzách rozplýváš věčným nářkem nad Agamemnonem, který kdys bezbožně šalbou tvé úskočné matky byl polapen a bídnou rukou utracen? 86 sofoklés élekträ 61 1 HX> M"' ■ Kéž zhyne ten, kdo spáchal ten čin! — ač smím-li takto mluvit. élekträ Ach, dcery vzácných otců, v útrapách mých jste přišly mě potěšit. Vím to a rozumím, není mi neznámo, proč jate sem přišly. Však nemíním zanechat nářku a kvílení nad otcem ubohým. Vy však, které to, co činím, všelikým vděkem své lásky mi splácíte, vy nechte mě takto šílet, ach, nechte, ach, nechte mě, prosím! náčelnice ii. polosboru Vždyť přec od proudů podsvětních otce mi nevzkřísíš na tento svět žádnou prosbou a žádným lkaním. Ničíš se jen, když z rozumné bolesti v nezdolnou upadáš, stále jen žalostníc; v tom není pro tvé strasti žádné úlevy! Tak přetěžký žal — ó proč mi po něm toužíš? élekträ Necita zapomíná rodičů svých, již zemřeli neblaze! Ale mé srdce má potěchou slavíka, posla to Diova, plachého, kvilného: želí on Itya, stále jen Itya. Oh, ty přenešťastná máti, Niobo, ty jsi mi šťastná jak bohyně: kdes v dalekém skalním hrobě, ach, pláčeš, ach, pláčeš jen stále! náčelnice i. polosboru Ty nejsi z lidí jediná, mé dítě, kterou stihl bol; proč ty se mu více poddáváš než druzí zde v dome, s kterými tě pojí rod a krev, Chrýsothemis a Ifianassa? A bratr tvůj šťastný? Skryt žalu tráví své mládí, aslavná mykénská země ho jednou radostně přijme, Zeus bude laskavě kroky mu říditi, on přijde, on přijde — Orestes urozený! élektrá Ach, toho čekám nezmarně já ubohá , a těkám stále neprovdána, bez dítek, , v slzách se rozplývám, nesu tu sudbu zlou, 1 -7'^" která je bez konce. Ale on zapomněl, čím jsem mu prospěla, o čem byl poučen. Klamné je vše, co mi vzkazuje po poslech. Vždyť stále touží, touží jen, však přijít stále vhodným neuznává. náčelnice ii. polosboru i %0 Buď klidná, dítě, klidná buď! Jest na nebi ještě mocný Zeus, i jenž vidí všecko a jenž všemu vládne. Nuž tomu svěř svůj přežalostný bol a hněv, nechovej nepřátel V přílišné zášti ni nezapomínej! i, % Je Čas bůh hojící rány. I mladý bratr tvůj v dáli, tam na břehu kríského kraje, , bohatém stády, i božstvo to vznešené, jež v podsvětí vládne, jsou tebe pamětlivi. 88 sofoklés élektrá 1 &\f} Však já — ach., žití mého velká část už Y beznaději minula, už nemám sil. Mládí si užírám, nemajíc rodičů, nemajíc přítele, jenž by mě ochránil; rovna jsem ženštině žijící v podruží, í| ij bezcenné; otcovy komnaty poklízím v tak nedůstojném oděvu a hlad svůj sytím zbytky s prázdných stolů. náčelnice sboru Ó žalný ten při návratu hlas, ó* žalný^ten zvuk, když na otcovských 11) 0 jej lehátkách zasáhla v hrdinnou skráň té sekyry kovové rána! Tu vraždila láska, jak radila lest, ty strašlivě zplodily strašlivý zjev, ať byl to už bůh, ať smrtelný tvor, 7 kdo tu hrůzu spáchal. élekträ Ó nadevše, nadevše trpký ten den a nejtrpčí ze všech, jež přišly mi kdy! Ta noc a příšerně zločinné té hostiny úžasná tíž, ' i kdy otec můj zakusil z těch dvojích rukou hanebnou smrt, jež zmařily zrádně život můj, jež i mne tak zničily! Kéž postihne mocný Olympu pán ty vrahy pomsty pokutou, nechať se žádnou už radostí netěší, když spáchali takový zločin! élektrá náčelnice sboru Dej pozor a nemluv přesmíru! Což nechápeš, nic jak nynější stav 2 £0 ti vznikl? Ty samas to přivedla tam, že do pohrom upadáš mrzce! Co běd sis přesmíru zjednala tím, žes vášnivé myslí, a stále si boj tím plodíš? Že neradno s mocným se přít, st - ------------ 89 ťO^ na to zapomínáš élektrá Ach, jednati strašhvě^strašlivý los mě přinutil. Vím to a vášeň svou znám! Však třebas je los můj strašlivý, já nemohu zdržet svých běd, í co dýchat budu a žít. Vždyť od koho přijmu kdy útěšnou řeč, mé milené družky, od koho, kdo zná soudit rozumně? Mé těšitelky, ó nechte mne jen, ÍSS" ô nechte! Věčným bude můj žal nazýván, bez konce budu se soužití a takto bez míry kvílet! náčelnice sboru My z lásky jak věrná matka ti radíme, věř! Ó nechtěj 2Jf€> strast na strast sobě plodit! élektrá Cožpak má nějakou míru mé trápení? Pověz, je slušno nic nedbati zesnulých? V kompak z lidí ta zásada vznikla? élekträ 91 ■ u -a Nechť u lidi takových nedojdu cti, a Čeká-li mne snad v životě zdar, ať v klidu ho nesmím užívat kdy, svých prudkých nářků když zadržím let a rodičů nebudu ctít! Bude-li v hrobě dlít ubohý nebožtík, prach a pouhé nic, oni však krví krev za trest navzájem nesplatí, pak po studu i zbožnosti je veta u viech lidí! náčelnice sboru My přišly k tvému blahu, dítě mé, i k svému. Křivě-li však mluvíme, mějž pravdu ty! My chceme jiti s tebou. élekträ ■ Stydím se, ženy, zdá-U se vám snad, že příliš hojným nářkem žalostním, však odpusťte, tak jednat násilí mě nutí. Která žena šlechetná ; /■■ by takto nejednala, otcovské zříc pohromy? A já je rozkvétat zřím dnem i nocí spíš než mizeti! ; Má matka, jež mi dala život, jest mi nejvýš nepřátelská; v domě svém já s vrahy svého otce musím dlít, a ti mnou vládnou, na nich záleží, zda mám co dostat Či být bez toho. A dále, jaké, myslíš, trávím dny, když vidím, jak si sedí Aigisthos tain na otcově stolici, vidím ho, jak nosí tatáž roucha jako on l^C* bohům ž cíše vína ulévá tam u krbu, kde jeho zahubil, a vidím vrchol vší .té zpupnosti. \ "f~T 'tí -k jak na otcově lůžku jeho vrah s mou bídnou matkou léháj pakli se 1~0L& smí ta zvát matkou, jež s ním souloží. Je ona smělá tak, že obcuje s tím proklatcem, a z pomsty nemá strach; jak by se vysmívala činům svým, když zjistí příchod dne, kdy zabila MjíS lstně mého otce kdysi, pořádá vždy tance sborů, dává stínat brav co bohům spásy oběť měsíční. Já nešťastná to zřím, kdes v domě lkám a tonu v slzách, úpím nad hodem tím přeneblahým, zvaným po otci, však sama pro sebe: ni vyplakat se nesmím svému srdci k potěše! Ta žena, jenom slovy šlechetná, mě kárá, takto mi zle vyčítá: ^ $?£ «Ty bohaprázdná, nectná ohavo, což zemřel otec tobě jediné a nikdo jiný z lidí netruchlí? Zhyň bídně, a kéž bozi podsvětní tě nikdy těchto nářků nezprostí!" J^Oq Tak zpupně mluví. Leč když od kohos se doslechne, že přijde Orestes, tu přímo zuří, ke mně přiběhne a křičí: „Nejsi mi tím vinna ty? Není to tvoje dílo? Z rukou mých ") i - jsi Oresta mi vzala úskočně 92 sofoklés élektrá 93 a odklidila. Buď si jista však, že mi to po zásluze odpykáš!" Tak laje, a ten ženich, slovutný je s ní a sám ji k témuž ponouká, ten prazbabělý, praničemný tvor, jenž s ženami jen spolčen bojuje. Já ubohá však stále Oresta jen cekám, že mi přijde, zprostí mne zde těchto běd, a hynu mezitím. On se jen stále chystá jednati, a zničil tak mé všecky naděje — Edo takto žije, družky, nemůže být rozvážný ni zbožný; ve zlu jsa, též musí nutně zlem se zanášet. náčelnice sboru Když takto mluvíš, pověz: Aigisthos je nablízku, či z domu odešel? élektrá přikyvuje na konec otázky Tak jest. Buď jista, kdyby tady byl, já Ven bych nešla. Teď je v polích kdes. náčelnice sboru Nuž mohu si anad s tebou směleji teď pohovořit, je-li tomu tak. élektrá Je pryč, i ptej se podle libosti! náčelnice sboru Však už se ptám. Co myslíš, přijde bratr, či váhá? Ráda bych to věděla. élektrá Chce přijít, co však říká, neplní. náčelnice "'sboru *1>30 v^rá řád, když chystá velký čin. élektrá vzrušeně Vsak já ho bez váhání spasila! náčelnice sboru Jen klid! Je hodný, aby milým přispěl. élektrá Já věřím, sic bych déle nežila. náčelnice sboru Už zmlkni! Právě zřím, že pokrevná 5>í, s£ tvá sestra, z téhož otce, z téže matky, jde z domu, Chrýsothemis, s oběťmi, jež stínům podsvětním se vzdávají. Z paláce vychází Chrýsothemis. Je vyzdobeno, _C má bohaté vlasy. Provází ji služka s košíčkem,.^ , \ js1" v němž jsou mimo jiné i nůžky chrýsothemis kMekffe Jaké zas řeči, sestro, u vchodu zde vedeš? Nechceš se dát poučit ,«,) ni dlouhou dobou, abys vášnivé své mysli nehověla naplano! 94 sofoklés élekträ 95 Vím ovšem tolik, že mne trápí též ty pomery, a kdybych, nabyla dost síly, dala bych jim ukazuje na dům najevo, jak o nich smýšlím. Ale V bouři zla mám za dobré plout s plachtou spuštěnou, ne zdát se jednat, ale neškodit. A ty se, prosím, chovej také tak! Ne to, co říkám: to, jak soudíš ty, je ovšem správne; mám-li svobodna však žíti, musím mocné poslouchat. ÉLEKTRÄ Ty patříš otci, jehož dcera jsi, však žel, tys zapomněla na něho a dbáš jen ženy, jež tě zrodila. Své všechny výstrahy mé osobě máš od ní, ze svého nic neříkáš. Vol tedy ze dvou věcí jednu: buď být nerozumná, nebo rozum mít, a přitom nevzpomínat drahých svých. Ty říkáš právě: kdybys nabyla dos,t síly, že bys dala najevo své záští k nim. Než když já všemožně mstím otce, ty mi nepomáháš nic, ba zrazuješ mě z toho jednání! Zda ne družíš tak ke zlu zbabělost? Vždyť — vylož mi, a ne-K, ode mne se pouč, jaký by mi kynul zisk, když zanechám těch nářků? Nežiji? Sib bídně, vím, však mně to postačí! Je ukazuje na palác trápím, ale nebožtíkovi cti přitom dodávám, ač lze-li se - jak zavděčovat mrtvým pod zemí. Ty chováš zášť jen slovy, skutky však í, ^^"se s otcovými vrahy spolčuješ. Já se jim tedy nikdy nepoddám, byť se mi těch tvých výhod, jimiž se teď honosivě pyšníš, dostalo! Ukazuje přitom na šperky, jimiž je Chrýsothemis ozdobena Jen ty si měj stůl bohatý, a vším l^ť? ať oplývá tvůj život, ale mně — mně jedinou je potravou buď to, že trápím, koho trápit mám! Tvá „čest" mne neláká, a nelákala by ni febe, kdybys měla rozvahu. J^XSľ Však takto, mohouc nejlepšího otce se zváti dcerou, zvi se matčinou! Tak zjevíš všem svou špatnost, zradíš-li své.přátele a otce mrtvého. NÁČELNICE SBORU Nech, probůh, hněvu! Z řečí obou z vás Ifjf) lze čerpat zisk, jen kdybys uměla ukazuje na Élektru a Chrýsothemittu ty jejích, užívat a ona tvých. CHRÝSOTHEMIS Jsem zvyklá jejím řečem, ženy mé, a soťva bych jich byla vzpomněla; leč slyším, že jí hrozí velké zlo, j tjež dlouhé její nářky zarazí. 96 SOFOKLÉS ÉLEKTRÁ ÉLEKTRÁ lsl-0& Nuž zjev tu hrůzu! Je-li silnější mých běd, snad nebudu již odpírat. CHRÝSOTHEMIS Vsak ti to řeknu, pokud o tom vím. Jestliže těch svých nářků nenecháš, chtí tam tě poslat, kde prý neuzříš CýCř$T" už nikdy jasné záře sluneční: zem opustit a v hrobce klenuté kdes žiti máš a nad svou bídou lkát. A proto si to rozvaž! Stihne-li tě jednou něco zlého, nekárej 'H í£? P3^ ome! Jeť nyní čas být rozumný. ÉLEKTRÁ To se runou míní vskutku učinit ? CHRÝSOTHEMIS přisvMtujíc Tak jest; jak přijde domů Aigisthos. ÉLEKTRÁ Když ťak, jen ať se vrátí třebas hned! CHRÝSOTHEMIS Jakous to vyřkla kletbu, nešťastná! ÉLEKTRÁ ** ' -& Ať přijde, chce-li mi co udělat! CHRÝSOTHEMIS Co to chceš zakusit? Jsi při smyslech? ÉLEKTRÁ Chci od vás prchnouti co nejdále. CHRÝSOTHEMIS A nynější svůj život — toho nedbáš? ÉLEKTRÁ trpce Ten krásný život můj, div dívoucí! CHRÝSOTHEMIS Ó byl by, kdybys byla rozumná! ÉLEKTRÁ A neuč mne k mým drahým špatnou být CHRÝSOTHEMIS To ne, však býti mocným po vůli! ÉLEKTRÁ Tak se koř ty! V mé povaze to není. CHRÝSOTHEMIS Je dobré z nerozumu nepadnout. ÉLEKTRÁ "i,Ĺ-l- Třeba-li, padnu, svého otce mstíc. CHRÝSOTHEMIS Já vím, že mi to otec odpouští. ÉLEKTRÁ Ta slova pouze špatní pochválí. 98 SOFOKLÉS ÉLEKTRÁ 99 CHRÝSOTHEMIS Ty neposlechneš, nepřisvědčíš mi? ÉLEKTRÁ Ne! Nikdy nechci být tak bezhlavá. CHRÝSOTHEMIS majíc se k odchodu ÉáS'Q Já tedy půjdu, kam jsem poslána. ÉLEKTRÁ ukazujíc na konvici , Čí je to oběť? Kam se ubíráš? CHRÝSOTHEMIS Mne posílá s ní matka na hrob otci. ÉLEKTRÁ Jak, tomu, jehož — nejvíc nenávidí? CHRÝSOTHEMIS přikyvuje a vpadá hořce Zabila! To jsi chtěla říci as. ÉLEKTRÁ "ÍqS" Kdo jí to Vnukl, kdo to navrhl? CHRÝSOTHEMIS Snad noční přízrak, pokud se mi zdá. ÉLEKTRÁ vzpíná ruce Přispějte, bozi otců, aspoň ted! CHRÝSOTHEMIS Což z toho strachu čerpáš útěchu? i ÉLEKTRÁ | Ten sen mi vylož, pak ti odpovím! I CHRÝSOTHEMIS { 'f^ů Co já vím, na to stačí málo slov. ÉLEKTRÁ Rci aspoň to! Tak často málo slov *už lidi srazilo i povzneslo. CHRÝSOTHEMIS Prý viděla, jak otec tvůj i můj zas přišel na svět, by se podruhé i i ^fH^T 8 setkal. Vstoupil tedy do síně a chopil žezlo, jež kdys nosil sám I a nyní Aigisthos, a u krbu je vetkl v zem a bujná ratolest prý z něho vzešla a ta zastřela I svým stínem celou zemi niykénskou. I Tak jsem to od kohosi slyšela Ipak vyprávět, jenž byl přítomen, když zjevovala slunci ten svůj sen. A víc už nevím, léč že z toho snu ^Sr"ímá strach a že mě proto posílá. Nuž při rodinných bozích, dbej mých slov, ať z nerozumu žalně nepadneš. | Když zhrdneš mnou, zlo vrátí mi tě zpět. Li . ÉLEKTRÁ i Nic z toho, co tu neseš, nevkládej, i k- $#0 má milá, na hrob! Nesluší se ti I a není zbožné otci oběti m klást na hrob, přinášet mu úlitbu m. té nepřátelské ženy zločinné. 100 sofoklés hgf) 10 Buď to Loď do vod, nebo v hlubokém to písku ukryj, odkud z toho nic tam nepřijde, kde otec spočívá! Nechť je to pro ni, ač by zemřela, tam dole jako poklad schováno! A vůbec, kdyby ona nebyla z žen nejsmelejší, nekrášlila by zde touto nepřátelskou úlitbou hrob toho, jehož sama zabila. Jen uvaž: myslíš, že by nebožtík tam v hrobě mile přijal dary té, jíž nectně zabit byl a zohaven jak nepřítel, jež skvrny krvavé k své očistě mu o vlas otřela ? Ne,' ne! Jen toho nechej! Ustřihni si z hlavy konečky svých kadeří,, a vem též ode mne, ach, nešťastné, tu kadeř prosebnou a dej mu ji — sic malý dar, je z toho však, co mám — Za řeči podá služebná z košíku CkrýsothemidS nůžky a prevesme od ní konvici. Chrýsothemis a po ní Élektrá si ustřihnou néco vlasů a vloží je do košíku — i pás můj, nezdobený přepychem! Odepíná pás a vkládá jej do košíku A padnouc na zem, pros ho, aby nám byl milostiv a vyšel z podsvětí a proti nepřátelům přispěl nám; a aby Orestu přál zvítězit a šlápnout na šíji svých nepřátel, ať mužem příště rukou štědřejší ho ctít než dary, dnes jež venujem. Já tuším ovšem, tuším, že ten sen, tak příšerný, byl poslán rodičce též jakous péčí otce našeho; élektrá 101 vsak přec tu oběť, sestro, vykonej fefSTa přispěj sobě, mně a tomu zvlášť, jenž je nám ze všech lidí nejdražší, náš otec; který leží V podsvětí! náčelnice sboru k Chrýsothemidě Ta dívka mluví zbožně. Ty pak slyš, měj rozum, drahá, učiň to, co chce! chrýsóthemís bere od služebné konvici a chystá se k odchodu (j u-ts jifug uěiníin to, neboť pro pravdu se není třeba s vámi dvěma přít; spíš třeba uspíšiti jednání. Však podnikám-li tento smělý čin, mé drahé, mlčte o něm, při bozích! SV&Zví-ti to matka, trpký bude as ten pokus, kterého se odvážím. Odchází se služebnou stranou Élektrá ji sleduje pohledem • sbor žen Ač není-li planý věštný můj um a moudrého důvtipu zcela prost, Diké, pomstu věstící, Í3£?už přijde, v rukou spravedlivé vítězství, už přijde na ňě, dítě, přijde zakrátko! V mé srdce vešla důvěra, když jsem slyšela právě o tom sladkozvučném snu. Jyf ffVždyť nikdy nezapomíná ten, kdo tě zplodil, Reků král, ni stará ona sekyra, ukutá kovem, dvojsečná, 102 sofoklés jež ho s největší potupou d 2.0 a hanbou usmrtila. Kdes v záloze strašná Lítice dlí, však přikvačí, nezdobia, rychlá jak blesk, krokem nohou kovových. Vždyť stíhá provinilce, kteří nemravně 5"2-> a hříšně v sňatek vejdou, krví ztřísněný. Mně napadá, zda není ten sen jistým znamením pro nás, mstitele i spojence, že se již blíží odplata. Sic není žádného věštění zde na světě, ni z hrozných snů, ani z božích výroků, jestliže cíle nedojde Jit "to zjevení dnešní noci. Ô Pelopovy dávné vy závody, plné strastí, co přivedly jste žalu na tuto zem! Co spočinul v mořských vlnách |;tiř) kdys Myrtilos věrolomný, když ze zlatého vozu lstí ničemnou byl sražen a bez památky zhynul -— od oněch dob už mrzkost, plná žalu, X^ií~zde tohoto nemíjí domu. Z paláce vychází Klytaiměstra provázena služebnou, jež nese v obStním košíku různé plody z polí a ze zahrad klytaimestra k Éléktíře, dosti mírnS v Ty se zas volně touláš, jak se zdá: élekträ 103 Aigisthos není doma, který ti VŽdy bránil, abys nechodila ven a neostouzela své přátele! ^SjDTed, když je Vzdálen, mne ty nedbáš nic. A přece jsi mě často u mnohých už pomluvila, že prý bezprávně a drze vládnu a tvé jednání i tebe zpupně pronásleduji. ^"^S Já nejsem zpupná, že však mluvíváš zle o. mně, mluvím s tebou také zle. Je záminkou ti otec, ničím víc, že zahynul mou rukou. Ano, mou, to vím a nemohu to zapírat. Í^Však to mu Diké život zmařila^ a nejen já, a ty jsi pomáhat jí měla, kdybys byla rozumná! Odpor u Élektry Vždyť ten tvůj otec, nad nímž stále lkáš, ten z Řeků jediný se odvážil ^"SíT tvou rodnou sestru obětovat bohům, ač nezná on, jenž plodil, oněch bolestí a muk co já, jež jsem ji rodila. Nu budiž! Rci mi tedy, pro koho ji obětoval? Řekneš: pro Řeky? A ^Ti neměli však práva zabít tu, jež byla má! A jestli pro bratra • ji zabil, Meneláa, neměl mi to odpykat? Což neměl děti dvě ten bratr? Ty přec měly zemřít spíš, í3^TT"když oni rodiče je zrodili, jimž k vůli se ta plavba konala! Či měl snad Hádés touhu na mých spíš se dětech pást než na Heleniných? Či snad dal výhost lásce k dětem mým ŕ" 104 soeoklés 90 ten otec ničemný a k bratrovým jí cítil dost? Zdaž není bezhlavý a špatný otec, který takto jedná? Tak mysKm, byť tys jinak soudila, a mrtvá, kdyby mohla promluvit, by semnou souhlasila. Nuže já se nad tím Činem nermoutím; a ty vše rozvaž dřív, a pak haň příbuzné! élekträ Teď neřekneš, že jsem ti ublížila já dřív a žes mě pak ty pokárala! Však dovol za mrtvé mi promluvit dle pravdy, za otce i za sestru! klytaiméstra ,: Jen mluv! A kdybys tak vždy začínala, pak by mne nedráždila slova tvá. élekträ 0> j3 élekträ zpočátku mírně, pak stále vzrušeněji Hned začnu. Otce, pravíš, zabilas. Ať neprávem, či právem, možno-li co říci nadto hanebnějšího ? Však slyš: tys neprávem ho zabila! To tě jal svůdnou řečí ničemník, s nímž nyní žiješ! Taž se lovkyně, ctné Artemidy, koho trestala, když upoutala Vetry v Aulidé! Či já to povím sama — bohyně se člověk nesmí tázat. Otec můj se v jejím háji, jak jsem slyšela, kdys bavil a svým krokem vyplašil tam daňka pestrého, i skolil ho, a chlubné slovo vyklouzlo mu z úst. A tím" se rozhněvala Artemis a zdržovala Řeky, dokud by jí otec za zvěř neobětoval svou dceru. Tak to bylo s obětí té dívky; neboť vojsko nemohlo se domů ani k Tróji odebrat. A proto ji on v oběť přinesl, byv k tomu přinucen a stěží jen, když se byl dlouho vzpíral nadarmo, a ne snad kvůli Meneláovi! A chtěl-li přitom (abych přihlédla i ke tvým slovům) bratru přispěti, 1^2P co^ musel proto skonat rukou tvou? .;, Jaký to velí zákon? Míníš-Ii ten zákon lidem ukládati, hleď, ať neuložíš sobě strast a žal! f i Vždyť budeme-li splácet smrtí smrt, I! ^^Tdojdeš-li práva, první zemřeš ty! *sj Však — nepředstíráš Uchou záminku? J§ Jenpověz, prosím, proč teď provádíš |f ty skutky ze všech nejhanebnější? ij| Ty souložíš přec s vrahem, s kterým js 4] |jrj££? dřív zahubila otce našeho, Í'\ a děti jemu rodíš, dřívější však děti, poctivé a z manželství I; kdys poctivého, ty jsi odvrhla. I Jak bych to mohla schválit? Nebo, rci to je za dceru snad odplatou? Však hanba, řekneš-li to! Pro dceru se vdávat klidně za nepřítele je nemravné! Stupňuje řeč v ironii 106 sofoklés Však dosti! Tebe přec já ani nesmím napomínati. 0V${) Ty všude hlásáš, že prý matku svou jen pomlouváme; já tě za naši však paní spíš než matku pokládám. Jak trudný život! Ty a ten tvůj druh m& hojným zlem jen stále daříte. Ten druhý, nebohý můj Orestes, jen stěží ušel ruce tvé a teď svůj život bídně tráví v cizině. Tys mi už často vytkla, že ti jej fpi£'f\ prý vychovávám jako mstitele; nuž bud si jista: mí ti dosti sil, já bych ho k tomu vychovávala! A proto hlásej všude, třebas že jsem zlá, Či jízlivá, či nestoudná; íp'Oneb dovedu-Ii takto jednati, tvé povaze as hanbu nedělám! náčelnice sboru Jak soptí hněvem! Že by dbala však, zda jedná po právu, už nevidím. klytaiméstka k náčelnici sboru A jakpak já bych měla téhle dbát, jež takto potupila matku svou, a k tomu takto mladá? Nemyslíš, že ta je všeho schopna bez studu? élektrá Buď jista, že mě nad tím jímá stud, i když se ti to nezdá! Dobře vím, vr&.i že jednám na své mládí nevhodně a tak, jak se to na mne nesluší. P í.* "ť xn % fy V- (A\j élektrá 107 4 Tvé nepřátelství však a skutky tvé mě nutí takto přes moc jednati. Vždy z mrzkých skutků mrzkost pochytíš! klytaiméstra Ty nestoudnice, já a slova má i skutky svádějí tě k řečnění! élektrá - --__________-________1-'--- Tím vinna ty, ne já! Ty pácháš Čin, a čin si vždycky najde slova svá. klytaiméstra Při mocné Artemidě, odpykáš ^?^"tu smělost, jak jen přijde Aigisthos! élektrá Aj, hněvy? DoVolilas říci mi, co chci! Jsi věru špatná posluchačka. klytaiméstra napolo se odvracejíc, velmi sklesle Když jsem ti dovolila říci vse, buď zticha, nech mě oběť vykonat! élektrá &~MO 0 prosím, obětuj a nesváděj to na má ústa! Neřeknu už nic. Odstoupí stranou. Klytaiméstra věsme od sluSky obétní dary a klade je k soše Apollónově klytaiméstra k služebné Má průvodkyně, pozdvihni mi již ty 3ary ze všech plodin vybrané! 108 sofoklés élektrá 109 Chci boha prosit, aby zbavil mne té hrůzy, jež mě nyní ovládla. ^ d-slyš mne, slyš, ó Foibe ochranný, \< mou skrytou prosbu — nejsou přátelé \' zde u mne a já nesmím na světlo / i vše vynášet, když ta pokynem ukáže na Élektru .. j~jQ je nablízku, ... « "° by iV zášti křikem úst svých halasných zlé zvěsti netrousila po obci. Slyš mne, jak žádám! Povím takto vše: Teri přízrak dnešní noci záhadný, ^Jto vidění mi, lycký vladaři, ra^ spbait, je-li dobré; je-li zlé, obrať je nazmar našich nepřátel! A chce-li mě snad někdo z bohatství, jímž slynu, vyštvat, nedopouštěj to: nechť žiji stále bez trudu a dům i žezlo Átreovců ovládám, nechť trávím s nynějšími přáteli dny poklidné a s těmi z dětí svých, jež nechovají ke mně nenávist a netrápí mne trpkým jednáním! i^ŮS. ó. slyš to, lycký bože, laskavě, dej nám to všem, jak o to žádáme! Vše ostatní ty jistě jako bůh víš dobře, třebas o tom nemluvím; kdo vzešel z Dia, musí vědět vše. Ke konci řeči přichází tse strany pěstoun Orestův. Z přítomných si ho sprvu nikdo nevšimne pěstoun ukazuje na dům Cizinky, rád bych zvěděl bezpečně, zda je to palác vládce Aigistha. , náčelnice sboru Je, cizince, tos dobře uhodl. pěstoun pohlížeje na Klytaiméstru A hádám dobře, tuše jeho choť v té paní? Vypadá jak vládkyně. náčelnice^sboru zajisté — ta stojí před tebou. pěstoun se ukloní Bud", paní, zdráva! Milou tobě zvěst i Aigisthovi přítel posílá. klytaimestra Tvá slova vítám. Ale zvěděla bych ráda, kdo tě ke mně vypravil? pěstoun ^řg^Fanoteus fócký dal mi vážný Vzkaz. klytaimestra A jaký, hoste? Jistě milou zvěst mi od. milého muže vyřídíš. pěstoun Vše shrnu krátce: Orestes je mrtev. Pohnutí ve sboru élekträ Já přenešťastná, veta po mně dnes! 110 sofoklés élektrá klytaiméstra chvatně ~7^,i5T"*"Co dis, co pravíš, noste! Téhle ukazuje na Élektru nedbej! pěstoun Orestes zemřel. To jsem děl a dím. élektrá Je po mně ubohé, jsem zničena! klytaiméstra k Élekťfe hrubě Ty si hleď svého! K pěstounovi Mně však, cizince, mně řekni pravdu, jak on zahynul! pěstoun Já jsem byl proto poslán, povím vše. K^zjíy^dům, slavné JŘecka ozdobě, on přisel účastnit se delfských herT" Když slyšel hlasatelův jasný hlas zvát k běhu, jímž se nejprV závodí, on vešel, skvělý, takže všichni žasli. Když dospěl k cíli dráhy úspěšně, jak jeho vzhledu odpovídalo, ,ř s vítězným čestným darem odešel, f t 0 A jak ti mohu líčit několik jen málo slavných činů hrdiny tak zdatného, jichž bylo tolik? Věz jen jedno, paní: ze všech závodů, jež borcům ohlásili soudcové, ^| *J on dostal všechny ceny vítězné, -f "',>' i" 'Jb. jak byl veleben, když hlásili, že z Argu jest a sluje Orestes, syn Agamemnona, jenž slavný voj kdys proti Tróji z Řecka shromáždil! ^*íOTak se mu vedlo dosud. Chce-li však bůh škodit, ani silný neujde. Byl jiný den, kdy jízdní závody se rýchlonohé zjitra konaly: on s mnoha vozataji vešel též. "I^3~"je:den- byl Achaj, druhý ze Sparty, dva Libyové, správci čtyřspřežních dvou vozů, pátý byl sám Orestes, jsa thessalskými koni opatřen, a z Aitóíie s koni plavými 7^{?byl šestý, sedmý pak byl Magnéťan a osmý, bílých koní, Ainian, devátý z Athén, bohy stavěných, a Boiót dovršoval desítku. JLáe místo stanovení soudcové jim losem určili, tam stanuli, roh z kovu zazněl, vyrazili vpřed a vzkřikli na koně a opraťmi v svých rukou potřásli. I rozlehl se drahou rachot vozů hrčivých, ^'0 a prach se zdvíhal, pomísili se a nešetřili bodců, každý z nich se snažil předstihnout vůz před sebou i frkající koně. Stříkala z úst koní pěna, Vozkům na záda ^^^jTvrhal dech i do běžících kol. On objížděl vždy cílový sloup tak, že se ho takřka pístem dotýkal, a rpřitom náručáka popouštěl a*podsedního peVně zdržoval. ^^^> A nejprve jel zpříma každý vůz. 112 SOFOKLÉS Y§at tvrdohubí koně, s nimiž jel ten Ainian, se náhle splašili a zatočivše, když on začínal už sedmý oběh, šestý ukončiv, %7ř""" srazí se čely s vozem Barčana. Tím jedním neštěstím se stalo, že druh Vrážel do druha a vozy si tak rozbíjeli — celá kríská pláň se vozů troskami hned plnila. 5f0 Když to zřel znalý z Athén otěžník, strh' koně stranou, zvolnil běh, a vír, jenž na dráze se zmítal, obejel. A jako poslední jel Orestes, hned za ním; spoléhalť se na konec, y^rkdyž vidí však, že zbývá jediný, hned práskne bičem, až to zalehlo v sluch rychlých koní, za ním pustí se, a vyrovnavše hřebce, hnali se, hned ten, hned onen předjíždějíce se spolu o hlavu svých spřežení. A při'všech jedenácti obězích jél bezpečně a šťastně, nebožák, jsa vzpřímen na svém voze Vzpřímeném, Však potom, levý kůň jak zahýbal, a on mu pouštěl uzdu, nevěda se otřel o sloup, náboj nápravy se vprostřed zlomil a on z korby ven se vykotil a v tenké řemení se zapleť; a jak padal, spřežení se středem závodiště rozběhlo. Když ho lid viděl z korby padati, hned nad jinochem žalně zaúpěl, co vykonal a jak zlý osud má: f 4tri ÉLEKTRÁ 113 Byl smýkán v prachu, hned k nebi se vsak ^"zas tělem vznášel, až pak vozkové, jen stěží zadrževše koní běh ho vyprostili. Tak byl zkrvaven, že by ho nikdo z přátel nepoznal, jenž by to tělo viděl ubohé. spálili ho na hranici hned, a převelké to tělo, bědný prach, sem nesou v malé urně kovové ti z fockých mužů, jimž tak velel král, by došel pohřbu v zemi otců svých — A Tak tomu jest. Je bolno o tom slyšet, a vidět? — nám, co jsme to viděli, to největší je z pohrom, jež jsem zažil. Pausa; dojeti u všech NÁČELNICE SBORU Ó běda! Rod mých pánů bývalých je do kořene, zdá se, vyhuben! KĹYTAIMÉSTRA probírá se z dojetí i) Co je to, Die? Mám to štěstím zvát či neštěstím, však ziskem? Jaký bol svou pohromou si život zachovat! - PĚSTOUN Proč jsi tak, paní, skleslá nad tou zprávou? KĹYTAIMÉSTRA Je úžasné být matkou! Nemá zášť ^ s^ý111 dětem, byť jí ubližovaly. 114 sofoklés ^ pěstoun Nuž nadarmo jsem přišel, jak se zdá. klytaiméstra horlivě Ne nadarmo! Jak to, že nadarmo? Vždyť důkazy mi neseš bezpečné, že,zahynul plod mého života, jenž odpad' od prsu i péče mé a jako vyhnanec žil v cizině a od té doby, co vläst opustil, mne nespatřil a jen mi vyčítal smrt otcovu a zlou mi hrozil mstou, "takže mě sladký spánek za noci ni za dne nepojímal — žila jsem jak v stínu smrti po celý ten čas! A nyní —■ dnešek strachu zbavil mne jak před ní, tak i ukazuje na Élektru ■ před tou zde; je ta tím větším zlem, že se mnou bydlela a stále pila srdce mého krev. Jásavě A nyní před jejími hrozbami jsem bezpečna a blaze budu žít! élektrá se za této řeíi vytrhla z bolestného mlčení Já nešťastná! Ted! nad tvým osudem ze zalkat, bratře, když tak dokonav jsi matce pro smích! Ó jak je to krásné! klytaiméstra Ne s, tebou, s ním však áno, tak jak jest! v. élektrá 115 élektrá vzpíná ruce Ó slyš to, Nemesis nebožtíkova! klytaiméstra Slyšela, koho měla, svedla dobrou věc! élektrá Ó vysmívej se! Teď ti přeje štěstí. klytaiméstra výsměšně A nezničíš je ty a Orestes? élektrá Jsme sami zničeni — jak zničit tebe? Pěstoun sledoval ten výstup, a projevoval útrpnost s Elektron klytaiméstra k pěstounovi Jdi za svou cestou hoden velké mzdy, žes křiky halasné jí přetrhl. pěstoun chladně • . . Í^Vše tedy v pořádku, já mohu jít. klytaiméstra horliví Ne, ne! To nejednal bys ke cti mně ni příteli, jenž tě k nám Vypravil. Pojď dovnitř! Ta nechť křikem želí zde i svého i svých přátel neštěstí! Vejde s pěstounem a se služkou do domu ■>■; élektrá ke sboru Zdaž v zármutku a bolu zalkala ta bídná, zaplakala nad synem, jenž takto zahynul — co myslíte? 116 sofoklés Šla odtud s výsměchem! Já ubohá! Jaks mě svou smrtí zničil, drahý bratře! vfi Tys odešel a všechny naděje, jež zbyly ještě v srdci, vyrvala mi: žes živ a přijdeš otce pomstíti a též mne ubohou. Kam půjdu ted? Jsem sama, když jsem tebe ztratila MžÔ i otce. Zas již musím sloužit těm, kdo mi jsou z lidí nejprotivuější, těm vrahům otce. Ach, jak krásný stav! Však já už s nimi v domě nebudu! Svým žitím zhrdnu, přátel nemajíc, jáQí^a zde se u vrat sama umořím. A jsem-li komu z domu na obtíž, ať usmrtí mne! Smrt mi bude vděk a žiti tru dno; nepřeji si žít! Vrhne se h zemi před vraty paláce sbor mluví jednotliví členové Kde jsou as, kde Diovy blesky, kde Hélios zářný, -ž3l?jestliže patří na tyto činy a klidně je snesou a skrývají? élektrá zakrývá si obličej, vzlyká Ach běda, ach žel! sbor Ó dítě mé, cos propukla v pláč! élektrá 6- sbor vpadá Zmlkni a střež se rouhavých slov! ..O' élektrá 117 élektrá sbor Ach, zničíš mě Jak? élektrá V nitru budíš mi v toho naději, který zřejmě již k Hadu odešel; ^QQ ač se rozplývám v slzách žalostných, ty mě útěchou ještě zdeptáváš. sbor Byl sklácen v hrob mocný kdys vladař, Amfiaráos, osidlem choti, ze zlata skutým; však v podsvětí nyní, jak dobře vím — élektrá ^OfT^Ach běda, ó žel! sbor —■ zas vládne dál, jsa mocen svých sil! élektrá sbor vpadá Opravdu žel! Ta bídnice přec — élektrá sbor "HO — pak zhynula! Ba. 118 SOFOKLÉS ÉLEKTRÁ 119 ÉLEKTRÁ Vím to, chápu to. On však v pohromě našel mstitele. Mně již nebude nikdo mstitelem! Jeden jediný pryč mi odešel, vyrván ze světa. SBOR Tys došla svrchovaných běd, ÉLEKTRÁ Já vím, až příliš dobře to vím! Je etrastný a žalostný život můj! pln slz a hnusu a nářků. SBOR Zřeli jsme vše, co díš. ÉLEKTRÁ Proto mne již nechtějte klamat. Vím — SBOR Co díš? ÉLEKTRÁ ■i i.' "> — už vznešeného otce syn, můj sourodý bratr mi pomoci neposkytne. SBOR Všem lidem zemřít souzeno. ÉLEKTRÄ rezavě Zdaž tak, jak zemřel ubožák on, že za rychlé jízdy závodní se v tenké řemení vpletou? SBOR Strašná to pohroma! ÉLEKTRÁ Jak by ne? A v dáli, mé péče prost —\ ^) ^/ ' | ''II i v, ________F-*í SBOR Ó žel! \ ÉLEKTRÁ — byl vložen do urny, a já ni pohřbem ho nemohla poctít, ni oplakati! j Přispěchá radostně Chrýsothemis, za ní služebná CHRÝSOTHEMIS Má drahá sestro, radost pudí mne nic nedbat slušnosti a Evapit &em^_ já nesu radost,rtfrastí^eTO, — v nichž dosud tonulas a sténala! ........■--■íi^t™'-rv*^*'k4W7W\s>-*ukzi*.r-r7^íj.-H;í.7íiKSr^-Tň.r7.--*r ÉLEKTRÁ ponuře / 1 Kde ty bys mohla pomoc nalézti \ ťV. ^ynčrranám,-které nelze zahojit?] x „ ""CHRÝSOTHEMIS Slyš, Orestes nánxpřišel —jěř. co^dím!^-—_ ■tak~ař*jmě~piiŠ£l,4 ÉLEKTRÁ. ^i^Q Což šílíš, nešťastná, a vysmíváš se vlastnímu i mému neštěstí? CHRÝSOTHEMIS Při krbu otcovském, já nemluvím snad ze svévole ■— on nám vskutku přišel! 0 \ 120 SOFOKLÉS ÉLEKTRÁ ÉLEKTRÁ Ty nešťastná! A kdo ti pověděl ^ H>r^*u zvěst, že na ni tolik spoléháš? CHRYSOTHEMIS Mně? Nikdo, vím to, jasné důkazy jsem zřela — proto na to spoléhám! ÉLEKTRÁ Důkazy? Jaké? Cos, ty nešťastná, to zhlédla, že tak zhoubným ohněm pláš? CHRYSOTHEMIS CP' SlyŠ, při bozích, a až mne vyslechneš, pak zvi me bláhovou neb rozumnou! ÉLEKTRÁ Když ti to dělá radost, nuže mluv! CHRYSOTHEMIS Nuž vše ti povím, co jsem spatřila. Když přijdu k staré hrobce otcovské, Cf<£~ zřím čerstvé proudy mléka z vrcholu se řiuout mohyly, a otcův rov byl kvítím všeho druhu obsypán. I žasnu," když to zhlédnu, rozhlížím se kolem, není-li kdo nablízku, ^ytývšak vidouc, že je v celém kraji klid, jdu blíže, a tu na okraji hrobu zřím kadeř svěží, čerstvě střiženou. Jak jsem ji zhlédla, ach, já nebohá, ^hned napadne mne obraz, duši mé ZM% tak známý: to jsou stopy Oresta, jenž je nám ze všech lidí nejdražší! 1' I zdvihnu kadeř, výkřik potlačím, leč zrak se stopil v slzách radosti — Jsem přesvědčena, nyní jako dřív, tato pocta přišla od něho! Vždyť komu jinému to přísluší než mně a tobě? Já to nebyla, ty také ne — a jak by? Beztrestně ni k bohům nesmíš ukazuje na palác jiti odtud ven. SgfX'A matka? Ach, ta nemá v oblibě čq takového činit; mimoto by sotva zůstal takový čin skryt. Ne', ne, tu poctu vzdal tam Orestes! Buď klidná tedy, drahá! Člověka vždy neprovází osud stále týž. Nám dosud nepřál, ale v dnešní den se nám snad hojné blaho naplní. ÉLEKTRÁ s povznesenou soustrastí Jak dávno už tě želím, bláhová! CHRYSOTHEMIS Co ťo? Ty nemáš radost z řeči mé? ÉLEKTRÁ % f.. Vždyť nevíš, ni kde jsi, ni kam se řítíš! CHRYSOTHEMIS Že»nevím, co jsem jasně viděla? ÉLEKTRÁ Je mrtev, nešťastnice, jeho pomoc ta tam — už s ničím k němu nevzhlížej! 122 sofoklés élektrá 123 chrysothemis Ó žel, já bídná! — Od koho to víš? élektrá 600 Řekl to svědek jeho záhuby. chrysothemis Kde je ten člověk? Trnu úžasem. élektrá uhašuje na dám Zde — matce milý a ne protivný. chrysothemis Ô žel, já bídná! — Od koho však jsou ty hojné dary na otcově hrobe? élektrá Hf}.'A To je tam nejspíš na památku kdos dal k poctě zesnulého Oresta. chrysothemis Ten ubohý! A já jsem s radostí sem spěchala s tou zprávou, neznajíc té naší rány. Ted! tu shledávám \ P^Od jak dřívější, tak nové pohromy. élektrá Tak tomu jest. Však poslechneš-li mne pak svrhneš břímě útrap nynějších. chrysothemis Což vzkřísím někdy z mrtvých zemřelé? élektrá To nemíním. Tak nerozumná nejsem. chrysothemis IfjQX^Co tedy kážeš, k čemu mám dost sil? élektrá Hled provést směle, co ti navrhnu! chrysothemis Já neodmítnu, co je prospěšné. élektrá Však uvaž, bez námahy nejde nic! chrysothemis „ To vím, a ve všem přispěji, seč jsem. élektrá ^r^r £> pjug poslyš, k Čemu jsem se rozhodla! Jak vis i ty, jsme bez pomoci teď svých přátel: Hádés nám je uchvátil a odňal, a my samy zbýváme. Dokud jsem slýchala, že bratr je $M5" pln sil a vzkvétá, doufala jsem, že kdys přijde pomstít vraždu otcovu. Když už ho není, vzhlížím k tobě teď, bys neváhala se mnou, sestrou svou, A G 1,4$ teď pachatele vraždy otcovy, "Aigistha, zabít — vždyť se nemusím již tajit před tebou! Jak dlouho as chceš ještě čekat lehkomyslně a k jaké vzhlížíš jisté naději, 124 SOFOKLÉS ÉLEKTRÁ můžeš už jen vzdychat, zbavena jsouc bohatství a statků otcovských, a můžeš lkáti, že tak dlouhý čas už vadneš neprovdána, bez chotě? A též už nedoufej, že dosáhneš kdy toho! Není přece Aigisthos tak bezhlavý, by nechal někdy vzkvést rod můj či tvůj k své jisté záhubě. Však budeš-li se mými radami teď řídit, předně chválu zbožnosti ?ú> J si získáš u těch drahých zesnulých, jak otce, tak i bratra v podsvětí. A dále ušlechtilou v budoucnu tě budou zvát, jak také rodem jsi, a důstojného sňatku dosáhneš; flSflJ vždyť po všem zdárném každý hledí rád, A nevidíš, co slávy způsobíš i mně i sobě, poslechneš-li mne ? Neb který občan, který cizinec, jenž nás kdy spatří, nepozdraví nás as takovouto řečí pochvalnou? „Hle, vizte ty dvě sestry, přátelé, jež dům svých otců od zla spasily a nešetříce žití zchystaly svým nepřátelům, kdysi mocným, smrt! ^ŮSt) Ty musí každý milovat a ctít a pro statečnost ve shromážděních a při slavnostech poctu vzdávat jim." Tak bude o nás každý vyprávět, a sláva zaživa i po smrti *y nás obě bude stále provázet. Nuž poslechni, má drahá, bratrovi i otci přispěj, zbav těch útrap mne, 4 .4 'tom zbav jich i sebe! Věz, že mrzce žít je mrzké lidem ve cti zrozeným. NÁČELNICE SBORU V tak vážných věcech dodá rozvaha i mluvčímu i posluchači sil! t CHRÝSOTHEMIS k náíelnici Však nebýt ona mysli blahové, ó ženy, dříve než by mluvila, dbala by jistě opatrnosti, a ona nedbá! x Élektíře Nač jsi upjala své zraky, že se chystáš útočit tak směle a že mne zveš na pomoc? Jsi slepá. Vždyť jsi žena, a ne muž 5>a slabší jsi než tvoji odpůrci! Jim štěstí dal dnes osud, kdežto náš se rozplývá a Vyprchává v nic. Kdo ujde tedy trudu, pohromám, chtě takového muže usmrtit? Jsme nešťastné, nuž hleď, ať většího si ještě nezjednáme neštěstí tvou řeci, jestli ji kdo uslyší! Cb je nám platné slavné pověsti si vydobýt a zemřít neslavně ? Neslavně! Smrt přec není nejhorší; je horší, touží-li kdo zemříti a nemůže ni toho dosíci. Nuž prosím tě, než zhynem docela a rod náš vyhladíme, zkroť, ach, zkroť svou vášeň! Já tvá slova zachovám jak nevyřčená, nevyplnená; t .i,OV.,r 126 sofokxés ÉLEKTRÁ 127 ty nabuď aspoň jednou rozumu a mocným ustupuj, jsouc bezmocná. NÁČELNICE SBORU k Ělektře Poslechni! Neboť moudrost s rozvahou iO&W Je Pro člověka ziskem nejlepším. ÉLEKTRÁ k Ckrýsothemidě Cos řekla, Čekala jsem, vědoue dobře, že zamítneš, co jsem ti nabízela. Nuž musím vlastní silou provésti to dílo; já ho nenechám jen tak! CHRÝSOTHEMIS ironicky <0* Ól Tu smělost při otcově smrti mít jsi měla! Vše bys byla provedla! ÉLEKTRÁ V mé povaze byla, rozum však byl sláb. CHRÝSOTHEMIS Hled celý život tak být rozumná! ÉLEKTRÁ /j^fQS. Tak radíš, že mi nechceš pomáhat. CHRÝSOTHEMIS Kdo chystá zlo, ten sám zlo zakouší. ÉLEKTRÁ výsměšně Jak skvěles moudrá, hnusně zbabělá! CHRÝSOTHEMIS I chválu tvou kdys klidně vyslechnu. ÉLEKTRÁ Té ode mne se nikdy nedočkáš! CHRÝSOTHEMIS ijflO Čas je dost dlouhý, by to rozhodl. ÉLEKTRÁ Jdi odtud! V tobě není pomoci. CHRÝSOTHEMIS I jest, však ty ji nechceš chápati. ÉLEKTRÁ Nuž jdi a vyzraď to vše matce své! CHRÝSOTHEMIS Tak příliš zas tě v zášti nechovám. ÉLEKTRÁ, > V Jen poznej aspoň, že mě vedeš k necti! CHRÝSOTHEMIS Ne k necti, ale k bezpečnosti své! ÉLEKTRÁ Mám činit, co se tobě právem zdá? CHRÝSOTHEMIS přisvědcuje Až budeš moudrá, povedeš ty mne. . 128 SOFOKLÉS ÉLEKTR.4 Je zlé, když chybuje, kdo dobře mluví! CHRÝSOTHEMIS ^\ ^2 O Tos řekla správně, jakým trpíš zlem. ÉLEKTRÁ Což se ti nezdá správné to, co říkám? CHRÝSOTHEMIS To, co je správné, leckdy škodí též. ÉLEKTRÁ Dle těchto zásad nemám chuti žít. CHRÝSOTHEMIS Budeš mě chválit, piovedeš-li svou! ÉLEKTRÁ i Však provedu svou! Ty mne nezastrašíš. CHRÝSOTHEMIS Opravdu nezměníš svůj úmysl? ÉLEKTRÁ s odmítavým gestem Nic není nad zlou radu horšího. CHRÝSOTHEMIS chystá se k odchodu Ty se mnou, zdá se, v ničem nesouhlasíš. ÉLEKTRÁ Ne; tak jsem se už dávno rozhodla. ÉLEKTRÁ CHRÝSOTHEMIS á tedy půjdu. Ty přece nemáš chuť má slova chválit, já tvé chování. ÉLEKTRÁ Jen vejdi. Byť sis toho Velmi přála, já tebe následovat nebudu. Je pošetilé honit prázdný stín. CHRÝSOTHEMIS 2XlMyslíš-li, že jsi nějak přemoudrá, měj si tu moudrost! Až se ocitneš už V bídě, ráda pochválíš mou řeč. Vejde se služebnou do domu Élektrá stojí nepřítomně v mySlenkách SBOR odvrácen od Élektry Hlě, Ve výši ty rozumné ptáky, jak létají a shánějí potravu pro staré, 0 kteří je na svět přivedli, kteří je v mládí pěstili: proč si tak nevedem též my lidé? Bud1 mi však svědkem Diův blesk, svědkem buď Themis nebeská: nadlouho neujdem trestu! Pověsti, božstvo ty podsvětní, ohlas tam dole pod zemí synům Átrea žalnou zvěst, dones jim hanbu tu neradostnou: .'Že jejich dům je chorobou stižen již z dávných let a dnes že se opět pospolu střetli dva rodu potomci, kteří se nechtí přátelsky 129 130 SOFOKLÉS srovnat. Ta dívka se zmítá v bouři, zrazena, sama, nebohá, pro otcův osud věčně lká, tak jako žalobný slavík, nedbajíc, že ji snad stihne smrt, ochotna vzdát se života, zhubí-h" ty dvě lítice. Najde se dítě tak ušlechtilé? Obrátí se k Élektře Nikdo z lidí dobrých a zdárných nechce nečestně žít, ó dítě, dítě mé, hanobit jméno a pověst svou. Tak také ty jsi zvolila slavný, však žalný život; tys odvrhla vše, co nekrášlí, a získala naráz dvojí čest: být zvána výtečnou i moudrou dcerou. Kéž mi žiješ a bohatstvím, mocí předčíš sílu svých nepřátel, ó dítě mé, jak jsi jim nyní poddána! Sic vidím, že ti nepřeje osudu ruka skoupá, však nejsvětějších zákonů jsi dbalá, a tak sis dobyla svou zbožnou láskou nej krásnější chvály. Ze strany přichází Orestes a Pyladés se dvSma průvodci; jeden, s nich nese popelnici ORESTES Jsme, milé ženy, dobře zpraveni a jdeme dobře, kam si přejeme? 1# ÉLEKTRÁ 131 NÁČELNICE SBORU A co tu hledáš, proč sem přicházíš? ORESTES Hledám už drahný čas dům Aigisthův. NÁČELNICE SBORU ukazujíc na dům JdeŠ dobře; správně ti kdos poradil. ORESTES . Kdo z vás by tedy v domě oznámil náš vytoužený příchod společný? NÁČELNICE SBORU uhašujíc na Élektru Má-li to sdělit nejbližší, zde ta! ORESTES k Élektře Jdi, ženo, oznam, že tu hledají nějací fóčtí muži Aigistha! Élektrá hledí na urnu Ó běda! Snad ne s jasným důkazem té zvěsti, kterou jsme tu slyšeli? ORESTES J\> Tvé zprávy neznám. Starý Strofios mi svěřil poselství stran Oresta. ÉLEKTRÄ Co je to, hosti? Jak se strachuji! ORESTES ukazuje na popelnici Zde nesu v této malé nádobě, jak vidíš, skrovné zbytky mrtvého. 132 SOFOKLÉS élekträ 133 élekträ. 2T Já bídná! Toť ta zvěst! Zřím před sebou už jasně ono břímě, jak se zdá. ORESTES Želíš-li Orestova neštěstí, věz, jeho tělo skrývá tato urna. élektrá Ó hoste, je-li skryt v té nádobě, '■] ;> ach, dovol mi ji vzíti do rukou, ať mohu oplakat a oželet svůj rod i sebe s tímto popelem! ORESTES k průvodcům Dejte jí urnu, ať je kdokoli! Snad o to z nepřátelství nežádá; T "Spíš je to známá nebo příbuzná. élektrá převezme popelnici Památko, která zbýváš po muži mně nejmilejším, po Orestovi, ach, jak ho nyní jinak přijímám, než jsem kdys v jeho návrat doufala, ;-Q když jsem ho posílala do světa! Dnes, hochu, držím ve svých rukou nic, a z domu jsem tě statným vyslala. Ó kéž bych byla žití pozbyla, než jsem tě do ciziny vyslala, í-ÍT"vlastníma rukama tě unesla "° a tajně zachránila před smrtí; tys raději měl zhynout v onen den a spolu s otcem v hrobě spočinout! Však takto zhynuls bídně v cizině •ijpJS-C? jak psanec, vzdálen svého domova a od své rodné sestry odloučen, a já jsem nebohá tě nemohla ni omýt, ani — jak se slušelo — vzít z ohně, který všecko spaluje, "^feStvých pozůstatků tíhu neblahou: čís cizí ruce ošetřily tě, ty nebohý, a teď sem přicházíš, ach,, skrovné břímě v skrovné nádobě. ó žel, já nebohá! Je ztracena má dávná péče, sladká námaha, s níž jsem tě často ošetřovala — tys přece nebyl nikdy miláčkem své matky jako spíše mým, a já, ne ti, kdo byli V domě, pěstounkou !>3T" i sestrou tvou jsem vždycky slula. Teď to všechno v jediný den zaniklo tvou smrtí. Odešels, jak vichřice vše s sebou strhnuv. Otec je ten tam, tys mrtev, pryč, a já jsem mrtva s tebou, tfpsmějí se Vrazi, šílí radostí ta nemateřská matka, neznalá těch častých zpráv, jež jsi mi posílal, že se tu jako mstitel objevíš, ty sám, ty sám! Však osud neblahý jak tvůj, tak také můj, ten zmařil vše: tak mi tě poslal sem — ne předrahý tvůj zjev, však popel nicotný a stín — Óh žel, žel! Ach, jinochu ubohý, ach, 1!^>D'jenž na hroznou cestu — 6 žel, žel! — byls poslán, jaks mě zničil, předrahý! 134 SOFOKLÉS Ba zničils mne, ty hlavo bratrská! I přijmi mě teď do té schránky své, v to pouhé nic mne samu, pouhé nic, ^fflSli a^ bydlím dole s tebou napříště! Když bývals tady, snášela jsem vždy týž los co ty, i toužím také teď zemřít jak ty a sdílet s tebou hrob. Vždyť zřím, že mrtvé nic už nebolí. NÁČELNICE SBORU i> m Byl smrtelný tvůj otec, smrtelný byl Orestes. Měj rozum, kroť svůj žal! Všem je nám souzeno to vytrpět. ORESTES v rozčilených rozpacích Ó žel, co říci? Nevím, jakých slov se chopit. Nemohu se zdržet již. ÉLEKTRÁ Jaký to bol? Kam míří ta tvá řeč? ORESTES Ty jsi ta slavná, krásná Élektrá? ÉLEKTRÁ Jsem, ovšem zubožená nesmírně. ORESTES Oh, jaké neblahé to neštěstí! ÉLEKTRÁ s údivem Snad nelkáš, cizince, tak nade mnou? ÉLEKTRÁ 135 ORESTES pohlíží na ni Ó tělo nectně, hříšně ztýrané! ÉLEKTRÁ To jistě želíš, cizince, jen mne! ORESTES Ten neblahý tvůj život bez sňatku! ÉLEKTRÁ Proč hledíš na mne tak a naříkáš? ORESTES Jak jsem byl neznalý své velké bídy! ÉLEKTRÁ A z kteréhos to poznal výroku? ORESTES Z pohledu na bohatství útrap tvých. ÉLEKTRÁ To vidíš jenom malou část mých běd! ORESTES Lze vidět něco nad to horšího ? ÉLEKTRÁ přisvědčujíc Já žiji s těmi, jimiž zabit byl — ORESTES 0Kdo, na které to vrahy narážíš? 136 SOFOKLÉS ÉLEKTRÁ ÉLEKTRÁ — můj otec. Já jim musím otročit. ORESTES A kdo tě dohání k té nutnosti? ÉLEKTRÁ Matkou se zve, však z matky nemá nic. ORESTES Nutí-tě mocí nebo strádáním? ÉLEKTRÁ 'f-JL^ Strádáním, mocí, všelikými zly. ORESTES Kdo by moh' přispět, zabránit jí v tom? ÉLEKTRÁ Kdos mohl. Toho popel přinesls, ORESTES Nešťastná, jak tě dávno lituji! ÉLEKTRÁ Tys jediný mě z lidí politoval. ORESTES Mne jediného trýzní bolest tvá. ÉLEKTRÁ Sn.ad nejsi nějaký náš příbuzný? I i ORESTES ukaíuje na Seny Rád povím, jsou-li ty nám příznivý. ÉLEKTRÁ Jsou, budeš mluvit k věrným; neváhej! ORESTES chápe se urny Nuž pusť tu nádobu, ať všechno zvíš! ÉLEKTRÁ se brání iff^ÍNe; probůh, cizince, to nedělej! ORESTES Bud poslušná mých slov a nechybíš. ÉLEKTRÁ Ach, prosím, neber mi to nej dražší! ORESTES Ne, vezmu! ÉLEKTRÁ Jak jsem bídná pro tebe, |gjpt*niůj bratře, nesmím^tějpohřbíti! ORESTES Mluv zbožně! Vždyť je nesprávné, že lkáš. ÉLEKTRÁ Nesprávné, pro mrtvého bratra lkát? ORESTES Tak nesmíš o svém bratru hovořit! A > ÉLEKTRÁ Což jsem snad mrtvého tak nehodná? ORESTES Ne. Ale ukazuje na urnu, kterou se jí snažt odejmout do toho ti není nic! ÉLEKTRÁ se brání Je, pakli držím tělo Orestovo! ORESTES Ne Orestovo — to je pouze lest! ÉLEKTRÁ v překvapeni povoluje Kde tedy je hrob toho nebožáka? ORESTES odevzdává urnu jednomu z průvodců Kde? Nikde! Nemá hrobu, kdo je živ. ÉLEKTRÁ Co pravíš, hochu? ORESTES Pravdu, žádnou lež. ÉLEKTRÁ On tedy žije? ORESTES přísvldčuje Pakli jsem živ já! ÉLEKTRÁ nesměle Jsi ty snad on? ORESTES ukazuje jí levou ruku ií2rÍi* Jen pohleď na otcův ten prsten: 'p^i^|7^'áIi^^^S^3E3EL ÉLEKTRÁ klesá mu v objetí Ó drahý dni! ORESTES Ba drahý, souhlasím. ______________ ÉLEKTRÁ 0 hlase, přišels? ORESTES ^320 Slyš jej zde z mých úst! ÉLEKTRÁ Tys v rukou mých? ORESTES Kéž mě tak navždy ÉLEKTRÁ fc Ženám Ó nejmilejší ženy, občanky, ^ j zde vizte, to je Orestes, jenž lstí nám zemřel, lstí se nám vsak zachránil! NÁČELNICE SBORU Ó dítě, vidíme, a nad štěstím mi kanou z očí slzy radosti. ÉLEKTRÁ Ó bratře můj, můj bratře z bytosti, jež je mi nej dražší, 140 SOFOKLÉS ÉLEKTRÁ 141 3£G Ha) tys přišel teď konečně a spatřils, našel, koho sis tak přál! ORESTES Jsem zde, buď zticha však a vytrvej! ÉLEKTRÁ Co jest? Proč? ORESTES ukazuje na palác Lip mlčet, sic to uvnitř zaslechnou. ÉLEKTRÁ Ó slyš mne, Artemis, vždy panenská bohyně, tak nikdy se nesnížím, bych dala se zastrašit • tou ženou, jež tu žije jak země daremné břímě! ORESTES I v ženách bojovný přec bývá duch! Vždyť to víš dobře ze zkušenosti. ÉLEKTRÁ Ó hrůza hrůz! Tys neskrytě připomněl ten neblahý osud náš, kterého nelze kdy odčinit ni smazat z paměti. ORESTES To vím. Však z činů těch lze vzpomenout, až Volnost slova k tomu vybídne. ÉLEKTRÁ Ó celý čas, ó celý přítomný čas by právem ee slušelo té hrůzy vzpomínat! \ 3U6*Dnes konečně smím mluvit svobodně! ORESTES Tak jest, nuž chraň si této svobody! ÉLEKTRÁ Co díš? Jak?_______________________ ORESTES Nech mnoha slov, kde není k tomu čas! ÉLEKTRÁ Kdo takto by za slova chtěl mlčení zaměnit a měl by to za vhodné, když ty ses objevil zde? Vždyť jsem tě dneska zhlédla krom nadání nečekaně! ORESTES Ty jsi mě zhlédla, když mi kázali sem přijít bozi; dřív jsem nemohl. ÉLEKTRÁ 'ÍS£t> Tím větší cítím vděk než dřivé, jestliže bůh tě vypravil pod náš krov. Spatřuji řízení božské v tom, co chceme podniknout. ORESTES Nerad bych bránil té tvé radosti, mám strach však, že jí příliš podléháš. 142 SOFOKLÉS ÉLEKTRÁ Ty, jenž ses po době tak dlouhé rozhodl k té cestě vítané, jež vedla ke roně, hleď na bídu mou a nechtěj mne — ORESTES Co nemám činit? ÉLEKTRÁ o tu velkou radost f \ť mě připravovat z té tvé drahé tváře. ORESTES I jiným bych to velmi zazlívali ÉLEKTRÁ Nuž slibuješ! ORESTES Ó jäk by ne? ÉLEKTRÁ S ™tfji— Slyšíc onu zvěst, můj drahý, netušenou, hroznou, „y-sŕ'fi "vzrušení jsem potlačila, nebohá, a vyslechla ji v němém bolu. Ted tě mám, ty ses mi zjevil se svou drahou, milou tváří, které nezapomenu ani v bídě! ORESTES se vyvine # jejího objetí sáUfi^JJ^nyjclLajaic mi nevykládej, jak je matka zlá, jak otcův statek loupí Áigisthos A.JA A.4.. ÉLEKTRÁ 143 a mrhá, rozhazuje nazdařbůh; tou řečí zmeškala bys vhodný čas. ^ 3£g£"«íeii to mi zjev, co bude nyní vhod: kde objevit se máme nebo skrýt, abychom nynější svou výpravou svým nepřátelům zarazili smích. Až nyní vejdem, hleď, ať matka nic |*Q0 z tve rozradostněné tváře nepozná, spíš jako nad skutečnou pohromou__ hleď naříkati! Zdaří-li se vše, pak se lze volně radovat a smát. ÉLEKTRÁ Ó bratře, chci se nyní chovat tak, jak tobě milb. Těchto radostí jsem dosáhla přec tebou, nikoli svým přičiněním jsem je získala, a sebemíň bych tebe nechtěla ni za velikou cenu zarmoutit; vím, že bych takto špatně sloužila té dnešní Šťastné změně osudu. Sám jistě — jak by ne? — znáš z doslechu stav věcí: není doma Áigisthos, však matka ano. Ale neboj se, " že uzři zářit úsměvem mou tvář. Má hruď je dávno záští zalita, a neustanu plakat radostí, co jsem tě zhlédla. Jak bych ustala, když jsem tě při té jedné cestě sem jak mrtvým, tak i živým spatřila? Jak nenadálou provedls mi věc! Ni otce, kdyby ke mně přišel živ, bych nyní nemohla mít za přízrak, však věřila bych, že ho vskutku zřím. 144 SOFOKLÉS \ -1 Když ses nám tedy takto navrátil, veď nás, jak chceš! Já sama byla bych z dvou věcí jedné došla: spasila se čestně, nebo čestně zemřela. ORESTES naslouchá směrem ke vchodu do paláce .Mlč, prosím! SJ^ším-z-doaau-něk»ho,- jak vychází! élektrá horliví změněným hlasem k Orestovi a jeho družině Jen Vstupte, cizinci, zvlášť nesete-li to, co nikdo v domě ni neodmítne, ni rád nepřijme. PĚSTOUN vychází obezřele z paláce Vy velcí blázni, mysli zbavení, což nedbáte už pranic života, či svého rozumu jste pozbyli, když nezříte, že nejste u bran jen, leč přímo v jícnu nejhoršího zla? Však kdybych nebyl dávno na stráži i X'í^jQ z<^e u tžcb. dveří, byl by záměr váš se dostal dříve do domu než vy! Já jsem si uložil však nad tím bdít. Ted nechte dlouhých řečí, jásavé a nesmírné teď nechte radosti a vstupte dovnitř! Neboť váhati jé špatné při takovém podniku; čas už vás nutí mít jej za sebou. ORESTES Jak stojí věci v domě, až tam vejdu? élektrá PĚSTOUN VŠe stojí dobře; nepozná tě nikdo. ORESTES r!ff%? Oznámils tuším, že jsem zahynul. PĚSTOUN Jsi tady mužem v Hádu, tím buď jist! ORESTES A mají radost, či co říkají? PĚSTOUN s netrpělivým odmítavým gestem Až při činu o tom! Tak je příznivo jim vše, i to, co není příznivo. élektrá s podivem oba sleduje 'l'i ii Kdo je to, bratře? Pověz, při bozích! ORESTES Ty nechápeš? élektrá Ne, nemám tušení. ORESTES Což nevíš, komus mě kdys svěřila? ÉLEKTRÁ Co pravíš, komu? ORESTES Čí to ruce mne í '"Ďlj tvou péčí do Fókidy unesly? 145 : r 146 sofoklés "*if % ^ élektrá Toť ten, jenž z mnoha sluhů jediný byl shledán věrným při otcově vraždě? orestes Toť on — už zanech dalších otázek! élektrá se laská s pěstounem Ô drahý dni! Ó ty, jenž jediný f Si jsi zachránil dům Agamemnonův, jak to, žes přišel? Jsi to vskutku ty, jenž zbavil mne i toho \ ukazuje na Oresta ~— mnoha běd? I ó drahé ruce, službo nohou tvých j mně přemilá, jak to, že se mnou byls >. A'fí'tak. dlouho, aniž jsem tě poznala, í a tys mi nenaznačil (ničil jsi í mě slovy!), že máš pro mne libou věc?! \ Buď zdráv, můj otče\ Jak bych otce zřela*! Uudř zdráv! Věz, k tobě z lidí největší \ e - v jsem zášť i lásku v týž den pojala, pěstoun jemni ji odmítá To stačí, tuším. Vše, co mezitím se zběhlo, vyprávět — ach, Élektro, co dní a nocí v kruhu ubíhá, a ty ti zjeví jasně vše, co chceš! K Orestovi a Pyladovi Vám, co tu stojíte, pak dím: je Čas ted" k činu, teď je sama Klytaiméstra, teď není v domě nikdo, ze sluhů. Však prodlíte-Ii ještě, uvažte, / \0 IP- élektrá 147 že s těmito vám hrozí bojovat ^[ifZfáC a s mnoha ještě zkušenějšími! orestes k Pyladovi Jižnení k tomu činu, Pyladé, nám třeba mnoha slov: co..nejr_yclJeXt-. už vstupme, jen čovzdáme poklonu ^ pQl£t £~ zde uvr^sochánQÉo^^ Orestes, ftyladés^ pěstoun se klanějí sochám bohů, *ii j posílají jim rukou políbení a chvíli se tíSe modlí /^K4W(%V- élektrá k soše ApollónovS ' ' ' *' ' iH&C C*. vládce Apollóne, s nimi slyš i mne, jež jsem tě často při prosbách ^ tím, co jsem měla, štědře poctila! Dnes, lycký Apollóne, seč jen jsem, tě žádám, vzývám, prosím: Laskavým ) lÁ. bud pomocníkem našich záměrů { ' a ukaž lidem, jakou odměnou „j se odvděěuje za bezbožnost bůh! VSichni vejdou do paláce, sbor zůstane sám \ sbor "7 Ejhle, jak žene se sem bůhAréSj soptě krev, již nelze odvrátit! f ^"fij? ^ vešly právě pod krov domu tohoto ty feny nechybné, jež vzápětí stíhají zlé skutky zločinců. A vidění, jež v nitru zřím, se. nebude už dlouho vznášet ve výši. fťj '^V< Do domu veden je muž, jenž kráčí krokem lstným, jak mstitel zemřelých, jde v staroslavné, skvělé sídlo otcovo a drží v ruce meč, jenž čerstvě nabroušen. 148 sofokĺés 4 A Herjnéj, Majin syn, '■Xf s Q ten úskok zakryv temnotou, jej bez meškaní vede přímo k cíli již. A ÉLEKTRÁ vyjde chvatní s paláce; dveře nechá pootevřeny ó drahé ženy, muži provedou své dílo hned; vy tiše čekejte! NÁČELNICE SBORU Co jest? Co, činí? ÉLEKTRÁ Oná zdobí k pohřbu tu urnu; oni stojí nablízku. NÁČELNICE^SBORU A ty, proč vyběhlas? ÉLEKTRÁ Chci hlídati, by Aigisthos nás v domě nepřekvapil KLYTAIMÉSTRA volá po domě Á! á! Hó, krove, přátel zbavený a plný vrahů — běda mi! jí - tri} u CA J n Ir ÉLEKTRÁ ukazuje 7ia dům, rezavě Tam křičí kdos — mé drahé, slyšíte? NÁČELNICE I. POLOSBORU zakrývá sí oči Jak strašný křik! Já nebohá! Jak mne hrůzou mrazí! 4 ?.--.} ^ élektrá 45 KLYTAIMÉSTRA Ó hrůza, hrůza! Aigisthe, kde jsi? ÉLEKTRÁ Zas někdo volá! KLYTAIMÉSTRA Dítě, dítě mé, měj slitovaní s matkouí ÉLEKTRÁ Mělas ty kdy slitování s ním a s jeho otcem? NÁČELNICE I. POLOSBORU Město a neblahé Pelopovo plémě, hubí tě, hubí tě dnešní strašný den! KLYTAIMÉSTRA Jsem raněna! _ r— ' ' ÉLEKTRÁ volá do domu 4!>2íf"Dej druhou, máŠ-Ii sílu! KLYTAIMÉSTRA 0 běda nú! ÉLEKTRÁ Kéž také Aigisthovi! Malá pauza; ticho NÁČELNICE I. POLOSBORU Ach, plní se již kletba zlá, žijí, kdo dlí v podsvětí! 149 150 SOFOKLÉS *r> Krev hříšná proudí odplatou, ti vraždí svoje vrahy, kdož jsou dávno mrtví. Z paláce vycházejí Orestes a Pyladés s tasenými zkrvavenými meči NÁČELNICE SBORU Zde jsou! Ač Areovy žertvy krev jim kane z rukou, nemohu je kárat. ÉLEKTRÁ Oreste, jak se daří? ORESTES ________V domě dobře -— V Q**^ ac\je-Iijdjobrá^veltba Foiboya. j ' / ÉLEKTRÁ |^ JsJjjV^ Je mrtvá, bídnice? 0 ORESTES přUvSdíuje Už neměj strach, "I ^yif;,0 že tě kdy znectí zloba matčina. ÉLEKTRÁ jásavě H6!hó! Den vítězství a svobody nám svitl, drahý bratře můj! ORESTES Kroť radost, nejásej ták nad smrtí! NÁČELNICE II. POLOSBORU vyhlíží stranou ?ít'i- Dost řečí! Vidím Aigistha, jak se zjevně blíží. ÉLEKTRÁ 151 ORESTES k Pyladovi Teď přišla chvíle k činu, Pylade! ÉLEKTRÁ. ukazuje na dům Vraťte se, hoši! Orestes s několika lleny vyhlíží stranou; Élektrá se připojí ORESTES------------ - --- h.A I 1* Nuže, vidíte ho někde na nás jiti? ÉLEKTRÁ Hle, tam jde, pln radosti se vrací z předměstí! NÁČELNICE II. POLOSBORU fc Orestovi a Pyladovi Rychle si pospěšte oba do předsíně, abyste provedli zdárně další čin! ORESTES ^SSS^Ten pro vědem! ÉLEKTRÁ Spěj tam, kam zamýšlíš! ORESTES > Již jdu. ÉLEKTRÁ A zde zas obstarám vše já. Orestes a Pyladés vstoupí do domu; Élektrá zavře vrata 152 sofoklés élektrá f) náčelnice ii. polosboru k Ělektře Což, nebylo by prospěšné k muži tomu promluvit několik přívětivých, slov? V boj se spravedlností nic netuše se pustí! Élektrá ji pokynem umlií, poodstoupí od vrat a se sklopeným zrakem zůstane stát aigisthos vystoupí ze strany, sám Kdo ví, kde jsou ti fóčtí cizinci, co prý nám nesou zvěst, že Orestes se zabil v troskách vozů závodních? Zpozoruje Élektru A tebe ptám se, tebe, Élektrá vzhlédne ano, tebe, jež jsi tak drzá dříve bývala! Je tvá to nejspíš starost, nejspíše to tuším víš a můžeš povědět. élektrá klidně Vím, ovšem, sic bych byla neznalá osudu bytosti mně nej dražší. aigisthos Nuž povez mi, kde jsou ti cizinci? élektrá ukazujíc na dům Zde! Milou hostitelku stihli tam. aigisthos 4*5"""hc, A oznámili vskutku* že je mrtev? élektrá Ba, dokonce jej přišli ukázat. aigisthos Je tedy zde a lze se přesvědčit? élektrá Je. Pohled naň je tuze žalostný! aigisthos Krom zvyku mluvíš dnes k mé radosti! élektrá Měj radost, je-li ti tb radostné! aigisthos || Buď zticha, dveře domu otevři jf'i a zjev, co tají, ať to Argejští a Mykéňané všichni jasně zří, j by každý, kdo se lichou nadějí i ^^?tr~snad dříve těšil v muže onoho, ■ jej viděl mrtvého a uzdu mou teď přijímal a nechtěl zmoudřeti i, až násilím a trestem z moci mé! | élektrá jde k vratům paláce Již plním rozkaz, čas mě naučil \ Í^Cíťí být moudrou, poslouchat! mocnějších.. Otevře vrata. Za nimi se objeví Orestes ■ a~Pyla3^TpŤT^ndci;~hJSjí u~már,~ň^ nichž leií zahálená mrtvola aigisthos se přiblíží Ó Die, jaký výjev! Jistě božstvo 154 SOFOKLÉS élektrá 155 to nastrojilo — avšak je-li hřích, co pravím, zmlknu. — Nuže odhalte tu roušku z tváře, abych oplakal 4 S'^K'i já tu bytost se mnou spřízněnou! ORESTES Tak učiň sám. Je to tvá věc, ne má to spatřit, pozdraviti přátelsky. ÁIGISTHOS Máš pravdu, poslechnu. K Élektře Ty zavolej mi Klytaiméstru, je-li někde v domě! ORESTES ■^{fQG Té jinde nehledej: je u tebe! ÁIGISTHOS hledí naň chvUi nechápaví, pak naráz přistoupí a odhrne roušku a tvoře Oběda! Orestes s družinou ho obstoupí ORESTES Koho se děsíš? Neznáš mne? ÁIGISTHOS Já bídný! Jací muži! V jaká osidla jsem upadl? ORESTES I y v5, (]0g dávno nevidíš, že mluvíš s žijícími mrtvými? ÁIGISTHOS 0 běda, chápu! Není pochyby, že to tu se mnou mluví Orestes! ORESTES ironicky Jak dlouhos bloudil, skvělý hadači! ÁIGISTHOS ^iPfOJsem ztracen, bídný! Ale dovol mi jen několik slov! élektrá k Orestovi Probůh, nenechej ho dále mluvit, rozváděti řeč! Co nejrychlej ho usmrť, usmrť ho $0 "tii a předhoď hrobařům, jichž hoden je, pryč z našich očí! To jen může mi být někdejších mých strastí úlevou. ORESTES k Aigisihovi Jdi rychle dovnitř! O tvou duši se teď vede závod, a ne o slova. ÁIGISTHOS Proč chodit dovnitř? J e-li ten čin krásný, nač třeba tmy? Proč neskolíš mne hned? ORESTES Nech rozkladů! Jdi tam, kdes usmrtil mi otce: na témž místě zemřeš ty! ÁIGISTHOS Což musí tento palác nezbytně zřít všechnu bídu Pelopova rodu? 156 sofoklés ^ orestes Tvou ano! To ti věstím neklamně. aigisthos posmĚšně Otcovým umem se to nepyšníš! orestes Svým odmlouváním cestu zdržuješ! Jdi! aigisthos 'fo^O Veď mne! orestes Ne, ty musíš přede mnou! aigisthos Abych neuprch'? orestes Abys nezemřel, jak se ti lflbí. Musím přihlédnout, '