■-'/ti//O. - :,-rvru. -''ej ^ r y céíi u ■'m _j___' i- ■ , /■ _ ;,..// .,,_..- Filoktétés, syn thessalského krále Poianta, vedl v řeckém vojsku, které se plavilo proti Tróji, výpravu sedmi lodí. Po přistání na ostrově Chrýse Filoktéta uštkl do nohy had. Nezhojitelná rána byla tak bolestivá, že Filoktétés svým křikem a nářkem rušil celý tábor. Vůdcové výpravy v tajné poradě rozhodli, že se trpícího ubožáka zbaví. Nedaleko ostrova Lémnu přikázal Agamemnón s Meneláem Odysseovi, aby spícího Filoktéta vynesl na tento pustý ostrov. Filoktétés tam strávil v hrozných mukách téměř deset let. Živil se zvěří, kterou lovil šípy z nechybujícího luku, jejž mu kdysi daroval Héraklés. Válka se zatím se střídavým štěstím protahovala, a když trójský Paris usmrtil svým šípem Achillea, postrach všech Trojanů, řecké vojsko téměř ztratilo naději na vítězný návrat. Obrat nastal teprve tehdy, když Řekové zajali trójského věštce Helena. Ten jim předpověděl, že Trója nepadne dříve, dokud Achilleův syn Neoptolemos nezastreli Parida Héťakleovým šípem. Bez meškání poslali Řekové Neoptolema a chytrého Odyssea, aby stůj co stůj přivedli Filoktéta i s jeho zázračným lukem, a pomohli tak ukončit válku. V této chvíli začíná děj dramatu. ? ft I :? .A OSOBY 0 Ä ODYSSEUS "P, ■—- NEOPTOLEMOS, syn Achilleův ^ SBOR Neoptolemových lodníků -f^ FILOKTÉTÉS | SLUHA Odysseův, přestrojený za kupce |=> HÉRAKLÉS p Koná se na pustém pobřeží ostrova Lémnu v desátém roce trojské války. V posadí na výšině je jeskyní s dvojím vchodem. íin/ FILOKTÉTÉS 329 ODYSSEUS \ ; >'v \, "": ' v 4 Zde břeh je Lémnu; moře zem tu obtéká, sem člověk nevkročí, zde nikdo nebydlí. Slyš, Neoptoleme, ty synu Achilla, z všech Řeků nejlepšího, já jsem z korábu 5 kdys Poiantova syna tady vysadil, jak vládcové mi dali k tomu příkaz, když hnis sžíravý mu stékal z rány na noze. My nemohli se v klidu dotknout žertev, ni lít víno za oběť: on křičel, sténal vždy Aa a plnil celý tábor strašným rouháním. Však,k čemu o tom mluvit? K řečem rožvleklým Čas není, aby on můj příchod nezjistil, čímž celou lest bych zmařil, jíž ho lapit chci. Tvým úkolem je ted mi ve všem pomáhat íp a po skále tu pátrat s dvojím otvorem, v kde V'zimě dvakrát za den na slunci lze dlít, však v létě v jeskyni, jež dva má průchody, Vždy vane vetríček a vábí k dřímotě; a o něco níž vlevo snad bys uviděl 2o též pramen pitné vody, je-li zachován. Tam zticha přibliž se, a pak mi řekneš, zda je na tom místě dosud, nebo jinde snad; pak uslyšíš i o mých dalších záměrech, jež sdělím ti, a oba půjdem společně. NEOPTOLEMOS a výšiny ■2S To neukládáš, vládce, těžký úkol, vždyť už zřejmě vidím sluji, kterous označil. c/ofo i--U. ODYSSEUS Zda nahoře či dole? Nepoznávám nic. 330 SOFOKLÉS NEOPTOLEMOS Zde nahoře, vsak není slyšet ani krok. ODYSSEUS Jen pohleď, zdali někde právě neusnul! NEOPTOLEMOS SO Zřím prázdné obydlí a nikde človíčka. ODYSSEUS Též zařízení ne, jež tvoří příbytek? NEOPTOLEMOS Jen listí nastlané, jak spát by kdos tam měl. A jinak pír ^OPYSSEUS^ j ^ . ^ »OggĚu^wj Y\ je tam pusto, nic už v obydlí? I f t j NEOPTOLEMOS Jen dřevěný džbán k pití — špatný umělec 3£ jej vyrobil — a také je tu křesadlo. ODYSSEUS To poklady jsou jeho, co tu jmenuješ! NEOPTOLEMOS ó je! A ještě tamhle cáry nějaké se vysouší, jsou plné hnisu z boláků. ODYSSEUS Ten muž zde v těchto místech bydlí určitě! M O Je nedaleko —jak by moh* se vzdálit ten, kdo chorou nohu má zlým dávným neduhem? O) FILOKTÉTÉS 331 Bud" ria cestu se vydal hledat potravu, neb pro nějaké listí bolest hojící. Nuž tady toho muže vyšli na zvědy, V£" sic tajně by mě přepad'; mne by polapil on radši, než by zajal všechny Argejce! NEOPTOLEMOS obrácen za odcházejícím sluhou Už odchází a bude střežit přístup k nám. Vš ak más-h j aké přání, dále o něm mluv!------ ODYSSEUS Ó synu Achilleův, za čím přišel jsi, £V v tom zdatným musíš být a nepřispět mi jen svou silou, leč i tím, co nového kde zvíš, cos neuslyšel dřív — jsi na pomoc mi zde! NEOPTOLEMOS Co tedy kážeš? ODYSSEUS Myslt Filoktétovu Í>B" ty musíš ošálit svbú řečí úskočnou! Až zeptá se tě, kdo jsi, odkud přicházíš, žes Achillův syn řekni (tím se netaj mu!), že pluješ domů, řecké vojsko námořní žes opustil a na ne zlobou zlou jsi vzplál, (SO když přiměli tě prosbou, abys z domu Šel, neb takto jen se mohli zmocnit ília; pak ale hodným zbraní Achilleových tě neuznali, když jsi přišel a tu zbroj chtěls právem: dali ji však Odysseovi! A spílej mi, jak chceš, že zlo jsem VŠeho zla. To nebude mě rmoutit; nevykonáš-li však tamto, způsobíš všem Řekům žal a bol. 332 SOFOKLÉS FILOKTETÉS 333 Když luk mti nevezmeme pak nebudeš ni ty již Dardanovu říši moci vyvrátit. "ÍQ Však věz, že důvěrný a bezpečný a ním styk jen tobě možný je, ne mně. Tys vyplul přec, ač nikomu jsi nebyl vázán přísahou, ni z donucení, ani s první výpravou; já nemohu však nic z těch věcí popírat. A spatří-li mě, když iná luk svůj, ztracen jsem a zničím tak i tebe, když jsem s tebou zde. Však právě to je třeba chytře nastrojit, jak ukradl bys mu ty zbraně nezdolné. Vím, příteli* tak mluvit nemáš v povaze, ftO též neznáš páchat zlo* Však odvahu měj přec, vždyť sladký je to pocit dobýt vítězství — a čestnými se opět příště ukážem! Teď k věci nestoudné se na krátkou část dne mi propůjě, a pak zase v. čase ostatním && buď nejzbožnějším ze všech smrtelníků zván! NEOPTOLEMOS Co, Odyssee, se mi slyšet protiví, to konat je mi teprv ž duše odporně. Ja v povaze "šve" nemám lstiví; birojil zlo, ni ten, jenž zplodil mne, jak o něm říká se. ";SD Však ochoten jsem silou odtud odvést jej, ne lstí. Nás tolik je, že silou nemůže nás zmoci, vždyť jen jednu nohu zdravou má. Ač na pomoc jsem byl ti poslán, zdráhám se slout zrádcem. Pane, chci já jednat poctivě QS a chybit spíš, než stát se nectně vítězem. ODYSSEUS Ó synu šlechetného otče, v mládí kdys i já měl jazyk líný, ruku činnou však; teď zkušený už, vidím všude u lidí, Jáe^v^jy!era--vládne jazyky ne však-sku^fy-ctnéV" NEOPTOLEMOS 1^0 Co jiného mi kážeš, nežli mluvit lež? ODYSSEUS Já říkám, abys lapil Filoktéta lstí. NEOPTOLEMOS Proč spíš jej nutno odvést lstí, než přemluvit? ODYSSEUS Vždyť neposlechne — mocí však ho nelapíš! NEOPTOLEMOS Což tak on věří v sílu, ve svou odvahu? ODYSSEUS 105" Má neodvratné šípy působící smrt. NEOPTOLEMOS Pak odvážné je k němu jen se přiblížit? ODYSSEUS Ne, není, když ho lapíš lstí, jak radím já. NEOPTOLEMOS Ty tedy za hanebné nemáš mluvit lež? ODYSSEUS Ba nemám, jestli nese záchranu ta lež. NEOPTOLEMOS fyo Kdo tohle říct si troufá, jak se tváří as? 334 SOEOKLÉS FILOKTÉTÉS 335 ODYSSEtlS Když něco konáš pro zisk, váhat nesluší. NEOPTOLEMOS Když ten se vydá k Tróji, co tím získám já? ODYSSEUS Vždyť Tróje může dobýt jenom jeho luk. NEOPTOLEMOS Což nezbořím ji já, jak dřív jste říkali? ODYSSEUS Ni ty bez jeho luku, ni luk bez tebe I NEOPTOLEMOS Luk tedy nutno vzít mu, je-li tomu tak! ODYSSEUS Když učiníš to, dvojí sklidíš odměnu. NEOPTOLEMOS A jakou? Zvím-li to, pak vykonám ten čin. ODYSSEUS Pak moudrým byl bys zván, i chrabrým zároveň. NEOPTOLEMOS Nu dobrá, provedu, stud všechen odložím. ODYSSEUS Máš ještě v paměti, co jsem ti poradil? NEOPTOLEMOS Buď jist, když jednou jsme se spolu dohodli. ODYSSEUS Ty nyní zůstaň tu a čekej na něho, já odejdu vsak, abych nebyl spatřen zde, ^Zš? a toho zvěda nazpět k lodi odešlu. A bude-li se zdát mi, že tu nadarmo čas mařil*!, pak pošlu toho muže zas sem zpět a naoko ho v plavce přestrojím, že takto ho, kam-přijde, nikdo nepozná. 130 Ty, synu, z jeho řečí chytře smyšlených a klamných, vyber vždy, co bude prospěšné. Já k lodi jdu a tobě vše tu potippíiátn r-^__ - - - - - —- \ B'0 1-1- | Lstný Hermes ať nás vede s Pallas Vítěznou, | jež'chrání město své a trvale i mne. —----Odysseua-odfijde. .BrKhúzí----~ ~~ * sbor PAELOP05 '135^~218 Hekni roi, pane, co mám, co smlčet mám, nebo co říci před mužem podezřívavým v cizím zde kraji, sám cizí? Nad všechna umění umem a důvtipem vyniká ten, komu kdy posvátné žezlo 1"íO odevzdal k vládě sám Zeus. Všechna ta odvěká moc teď přešla na tebe, synu. Ó řekni mi tedy, v čem ti já pomáhat mám? NEOPTOLEMOS Teď asi vidět chceš nejzazší kout, V'íľí ukryt, V němž bydlí a léhá. S odvahou hleď! Však až se ten hrozný chodec zas vrátí, tu z obydlí jeho 336 SOFOKLÉS rychle se vzdal, mně po ruce buď, včas mi svou pomočí přispěj! SBOR ASQ To, co mi na srdce, kladeš, dávno už na srdci mám, abych dbal, pane, vždy prospěchu tvého. Však nyní mi pověz, kde má svůj příbytek, kde právě teď dlí, neboť to zvědět "ISÍT je nanejvýš vhodné, aby mě nepřepaď tajně. Které to místo, kde obydlí má, kde právě se vleče, zdali je uvnitř či venku? NEOPTOLEMOS Zde příbytek vidíš, má dvojitý vchod 4 6O skalní to lůžko. -Kto •V-K: SBOR Kde asi sám ten ubožák dlí? NEOPTOLEMOS To jasné mi je, že potravu shání, že stezkou se vleče kdes nablízku zde. Takovým způsobem žije ten muž, jak říká se o něm, zvěř rychlými šípy loví žalostně v žalu a nikdo mu nenosí lék hojící rány. SBOR Je mi ho líto, neb nikdo z lidí se o něho nestará, nebdí nad ním soucitné oko, FILOKTÉTÉS 337 50 stále je, ubožák sám, chorý je chorobou zlou, kdykoli něčeho je mu ■— ,třeba, pak trpí. Jak asi, jak snáší to chudák? Ach, to bohůje^ zásah!__ ~Jak nešťastní jsou bdé s životem .nepřiměřeným! On z rodu je ušlechtilého, nikdo ho nepředčil, teď však, zbaven všech života výhod, leží tu bez přátel sám, se zvěří pestrou neb huňatou, v žalu bolestmi týrán i hladem, má trampoty nezhojitelné. Jen ozvěna neinlcenlivá do dálky nese jeho trpký a bolestný nářek. NEOPTOLEMOS Nic z toho ae mi nezdá podivným, nebóírozumím-li něčemu i já, to ód bohanaň přišly tyjodtiapy^-:--- nastrojené Chrýsou ukrutnou. Také teď, co trpí nedostatkem péče, bez vědomí bohů není, aby snad proti Tróji dříve nenapjal svůj luk božský, nezdolný, než přijde chvíle, kdy podle věštby město má být zničeno. Z dálky zaznívá hlasitý nářek SBOR Milý synu, mlč! 1 338 sofoklés filoktétés 339 NEOPTOLEMOS JrX.yQ Co děje se? SBOR Jsou tu jasně slyšet kroky mužet co tu žije a je týrán zle, buď tady v těchto místech, nebo tam. Hluk vzniká, vzniká hluk, S" jak kdyby s námahou se někdo vlekl sem. Mně neuniká hlas tak bolestný, jenž zní z dálky, zkrušující. Ten zřejmě naříká Sténání se blíží a zesiluje Však znovu, synu, měj... AO NEOPTOLEMOS SBOR Řekni, co! *> něj péci dál! Ten muž přec není vzdálen,. Je tady, ale ne s hudbou píšťaly jak pastýř venkovský; 2.1 B buď přišel k úrazu a nářkem hlasitým volá do dálky, neb po nevlídném hledí přístavu a křičí přitom strašlivě. FILOKTÉTÉS se belhá ita scénu í .EP1SODA Ach, cizinci, kdo jste, £ O a j atc-u náhodou 'jste tady přistáli, k té zemi bez přístavů, neobydlené? Mám hádat, z jaké vlasti, jaký je váš rod? ,ä v Vit.< ■»-■ Svým zevnějškem'i šatem jistě z Řecka jste, z té země, kterou já mám v lásce největší. Z2S I Vaši řeč chci slyšet. Nic se neděste, nic nezhrozte se muže zdivočelého, spíš soucit mějte se mnou, nešťastným, jenž sám a-bež přátel tu ■strádám y této pustině, a promluvte, zda vskutku jdete přátelsky. <Ž3Q Nu, odpovězte! Není správné, abych já V,tom nevyhověl vám, a vy pak zase mně.____ NEOPTOLEMOS C Ó cizince, věz nejdřív, že jsme Rekové, vždyť právě to si přeješ od nás vyzvědět. FILOKTÉTÉS Řeč nejmilejší! Žel, že zaslech* jsem ten zvuk £J& zde od tohoto muže za tak dlouhý čas! Co přivedlo tě, synu?^fouze, či tě hnal pud nějaký, neb vítr nejmilejší z všech? To vše mi pověz, abych poznal, kdože jsi. NEOPTOLEMOS Jsem rodem ze Skýru, jejž moře oblévá, ^ 'ťO a-pluji domů; zvu se Neoptolemos, jsem Achillovým synem. Všechno tedy vis. FILOKTÉTÉS Ó synu předrahého otce, z krajiny mně milé, tykoméda starce chovance, jak přistála k této zemi, odkud pluješ sem? NEOPTOLEMOS žJ-v-V Nu právě od llia nyní plavím se. 340 sofo kles 7 CT\ ZSS 2.IO 22b 215 zlou chorobou jsem chřadl. Krutým uštknutím had ochromil mě, zhouba vleklá pro lidi. S tím neduhem mě, synu, hodili zde v poušť, když na^výprayě mořské z Chrýsy ostrova sem přistáli a pak zas odplouvali pryč. Když spatřili, že po tak dlouhé plavbě já spím slastně na břehu zde v skále klenuté, mě nechali a pluli, a jak chudáku jen trochu hadrů mi a něco pokrmu též ponechali zde — kéž totéž stihne je! Ach, s jakým pocitem, co myslíš, synu, as jsem prociťze spánku, když oni odpluli? Co slz jsem prolil, co se trpce navzdychal, když videi jsem, že lodě, jež jsem vypravil, již všechny zmizely a člověk nebyl tu, jenž přispěl by a mne se ujal, když jsem tou zlou trýzní umdléval. Pak vše jsem prohlížel, Však nenalézal nic krom blízkých útrap svých, a těch tam, synu, byla spousta veliká! A jak mi v samém trudu zvolna plynul čas, já musel jsem si sám tam lécčíms pomáhat v svém skrovném přístřeší: i vhodnou potravu mi skýtal tento luk, jímž plaché holuby jsem střílel, sám pak k tomu, co mi zastřelil šíp vymrštěný, já se ploužil, ubožák, svou nohu nešťastnou jsem vlekl za sebou, a když jsem musel získat nápoj nebo též si dříví nastípat, když mráz tu uhodil, což V zimě běžné je, já chudák plazil se a pořizoval to. Když oheň nebyl, já třel kámen o kámen a stěží vykřesal V něm skrytou jiskru — ta mě zachránila vždy. Vždyť přístřeší, v němž bydlím, vše mi skýtá již i s ohněm, jenom to ne, abych zas byl zdráv. 1 342 sofoklés FILOKTÉTES 343 2) O O Však, synu, nyní též zde o ostrově slyš! Sem o své vůli žádný plavec nepluje, vždyť není tady přístav ani místo, kde zisk měl by z obchodu neb>byl tu pohoštěn. Sem nežene svou-loď, kdo'z lidí moudrý je. -í>\jS Snad někdo přistál nechtě; může lidem se cos takového v dlouhém čase přihodit. Ti, synu, přijdeu-li, mě slovy litují a také snad mi někdy trochu potravy neb ze soucitu-dají oděv nějaký. Ž.lO Však když se o tom zmíním, nikdo nechce z nich mě domů zachránit. Já hynu, ubožák, už desátý rok tady v bídě, o hladu a nenasytný neduh živím bolestí. To učinili, synu, Atreovci mi Si E* a silný Odysšeus. Kéž Olympští i jim to jednou za mne splatí stejnou útrapou! ___________SBOR--------.....---------....................._____ j Věz, synu Poiantův, že stejný s tebou mám L já soucit jako ti, co předtím přišli sem. * NEOPTOLEMOS I já jsem svědkem slov tvých, pravdivá jsou, vím, 32-0 já poznal Átreovce jako muže zlé a Odyssea rovněž, muže silného. FILOKTÉTES Což na tyto dva vládce zločinné i ty máš stížnost nějakou, zle křivdou rozhněván? NEOPTOLEMOS Kéž rukama bych mohl ukojit svůj hněv, I J»2S ať Sparta s Mykénami poznají, že je i i Skýxos schopen rodit muže srdnaté! I , FILOKTÉTES 1 Máš pravdu, synu! Proč jsi na ne zanevřel 1 tak velkým hněvem? S jakous přišel stížností? | NEOPTOLEMOS «f. Jen stěžíy Filoktéte^povím, vyKčím,----- li 2>30 jak přišel jsem já sem, zle od nich potupen, i Když totiž osud smrtí stihl Achilla — 1 I FILOKTÉTES J I ó běda! Nic mi dále neříkej, než zvím, II zda vskutku mrtev je syn krále Pélea? 1 NEOPTOLEMOS 1 | Je mrtev, ne však člověk, nýbrž šípem svým > 3^5" kůh ho usmrtil, sám Foibos prý ho sklál. | FILOKTÉTES Je vznešený, kdo zabil, i kdo zahynul. Jsem na rozpacích, synu, mám-li dřív se ptát, cos zakusil, či dříve truchlit nad mrtvým, NEOPTOLEMOS '[ Já myslím, ubohý, že dost máš utrap svých, 3%0 že není ti už třeba nad bližními lkát. FILOKTÉTES Tos řekl správně! Proto dále vypravuj mi o tom, čím zas tebe mohli potupit. 344 SOFOKLÉS filoktétés 345 r>.t-rr 365 NEOPTOLEMOS I přišli ke mně s lodí pestře zdobenou, rek Odysseus i pěstoun mého otce kdys, a říkali — ať praydu, ať jen naoko —, že když můj oteczemřel, souzeno je mně hrad trójský vyvrátit, jen mně, ne jinému. Když do mne, cizince, tak mluvili, já dal čas nedlouhý se zdržet, na loď vstoupil jse^i, však nejvíc z touhy, abych spatřil mrtvého, než bude pohřben"—: vždyť jsem dřív ho nespatřil. Pak ovšem i ten krásný příslib lákal mne, že dobudu hrad trójský, jestli půjdu tam. Byl plavby druhý den, když k mysu Sígeiu jsem s lodí šťastně hnanou přirazil, a hned,. jak vystoup* jsem, mě vojsko kolem vítalo a přísahalo, že tu vidí Achilla zas oživlého, ač už nebyl naživu. Ten dosud ležel tam. Když, nešťastník, jsem dost ho oplakal, já přišel za nedlouhý čas k svým Átreovcům jako k přátelům a zbroj jsem žádal otcovu i všechno, co on měl. Ti nej drzejší řečí, běda, řekli mi: ■ „0 synu Achillův, ty můžeš po otci vše ostatní si vzít, však jeho zbraně již muž jiný nyní má, syn Láertův." A já, jak tohle zaslech' jsem, hned vstanu, mocný hněv mnou chvěl a v bezmezném tom bolu pronesu: „6 smelČe, jak jste měli odvahu mou zbraň dát někomu a dřív se neotázat mne!" Tu řekl Odysseus, byl právě nablízku: „Ach, chlapče, věř mi, právem dali mi lu zbroj, vždyť já ji zachránil, i jeho zároveň." Já hned se rozzlobil a výčitky jsem naň WS zlé chrlil napořád a hanou nešetřil, že on mě o mé zbraně hodlal oloupit. : Byl popuzen, ač není právě prchlivý, a takto odvětil k mým slovům kousavým: „Byls v dálce, kdes být neměl, nebyls tam, kde my, a když tak drze mluvíš, nikdy na Skýros ty neodpluješ s onou zbrojí po otci." Když tohle zaslech' jsem, tak zle jím potupen, plul domů jsem, když sebral mi můj majetek zlý pdysseus, ten zloduch všechněch zloduchů. A jej tak neviním jak naše vladaře; vždyť celá obec bývá v moci vládnoucích, i všechno vojsko. Lidé mravů nekalých se řečí učitelů zlými stávají. Äeč celou končím. Zášť kdo k Átreovcům má, :>30 ať stejně milý je jak mně-tak bohům všem. ( ^ 3SS CA SBOR v Všeživná Gáio, vládkyně hor, ty rodičko Dia, živící Paktólos mocný, proslulý zlatem, já jsem, Vznešená Matko, tě Vzýval, blažená paní, \| jež sedáváš na lvech, hubících býky, ^eStmhe jaem volal, když^ládcovéj^pní y , ( , v, o Cna něj se vrhli a dali po ^H^^^^A | fárfSv^ S> n3*w j tu největší poctu — Odysseovi ' FILOKTETÉS 40o Jak zdá se, zřejmý znak jste měli zármutku, když z ciziny jste k nám tak vlídně připluli a souhlasíte se mnou, takže poznávám, že s ÁtreoVci čin ten spáchal Odysseus. Vždyť vím, že žádné špatné řeči neštíti se jeho jazyk, ani zla a uskoku, a z toho nevzejde nic nikdy správného. Pia 346 sofoklés filoktétés 347 čfOET To není mi tak divné jak to, že mohl vše sám Aiáa Větší snést, být při tom, vidět to! NEOPTOLEMOS Už nežil, cizince, vždyť kdyby býval žil, já nikdy o tu zbroj bych nebyl oloupen. FILOKTÉTÉS Cos řekl? Copak smrtí sešel také on? NEOPTOLEMOS ty'JO To věa, že také není mezi živými! FILOKTÉTÉS Ó běda mi, vsak Týdeův syn nezemřel, ni Sisyfův, jejž koupil s ženou Láertés — ti oba věru dále žít už neměli! NEOPTOLEMOS Ba neměli, však věz, že vzkvétá trvale í/'l5" teď jejich moc a sláva v šiku argejském, FILOKTÉTÉS A cožpak Nestor Pylský, starý poctivec, můj přítel, žije? Neboť moudrou rozvahou vždy odvracel vše zlé, co od nich hrozilo. NEOPTOLEMOS Jej neštěstí ted stihlo, neb mu odešel hZO syn Antilochoa, který po boku mu stál. FILOKTÉTÉS • Ach, běda, zase dva jsi uved', o nichž já bych nejméně chtěl slyšet, že už zhynuli! Ó žel, kam ještě mám se dívat, když ti dva jsou mrtvi — Odysseus i tam však žije, kde spíš slýchat by se mělo, že je mrtev již. NEOPTOLEMOS Je chytrý zápasník. Však, Filoktéte, věz, i chytrá hlava často někde narazí. . FILOKTÉTÉS 3ÍJ 7- Kde Patroklos byl tehdy, řekni, při bozích, jenž tvého otce býval nejmilejší druh? NEOPTOLEMOS I ten je mrtev; stručnou řečí vyložím ti o tom: válka nikdy muže špatného si ráda neuchvátí, šlechetné vsak vždy. FILOKTÉTÉS V tom za pravdu ti dávám. Právě proto jen sé na muže tě zeptám; nebyl k ničemu, však hrozný, chytrý mluvka — jak se nyní má? NEOPTOLEMOS Kdo je to, o němž mluvíš, ne-li Odysseus? FILOKTÉTÉS Jej neuvádím; byl však jakýs Theršítés, jejž nikdo, i když jednou cos řekl, nikdy již pak nechtěl slyšet. Toho rníním, žije-li. NEOPTOLEMOS Jé myslím, dosud živ, ač nespatřil jsem ho. 348 sofoklés FILOKTÉTÉS To věřím. Nezhynulo nikdy to, co zlé, to dobře bozi chrání; co však prohnané, co zchytralé, to rádi z Hadu vyzvednou, a naopak zas to, co řádné, čestné je, tflhu vždy dopravují tam. Co třeba o tom všem je soudit, jak to schválit? Skutky božské když chci soudit, potom shledám, bozi že jsou zlí. NEOPTOLEMOS A já, syn otce, který zemřel na Oitě, si propříště dám pozor: budu k íliu l-fôQ a k Átreovcům hledět jenom zpovzdáli. Kde podlý muž víc platí nežli poctivý, kde vládne zbabělost a hyne šlechetnost, já nikdy tyto lidi nebudu mít rád; mně v budoucnosti stačí Skýros skalnatý, H$£i v němž doma najdu radost. Já teď k lodi jdu, a ty, 6 Filoktéte, synu Poiantův, buď zdráv tu, hodně zdráv! Ať brzy bohové tě choroby tvé zbaví, jak si přeješ sám. Ke sboru My poj dme, abychom zas odtud odpluli, h&Q jak příznivý nám vítr božstvo dopřeje. FILOKTÉTÉS Už chystáte se, synu? NEOPTOLEMOS Vždyť nás volá čas ne z dálky, nýbrž zblízka plavbu vyhlížet. FILOKTÉTÉS Nuž, synu, při svém otci, jakož při matce FILOKTÉTÉS 4' a při všem, co'máš doma ještě drahého, tě snažně prosím, nenech mě tu v samotě, tak bez pomoci, v strastech, jaké vidíš sám a o kterých jsi slyšel, že mě sužují, jak vedlejší mě náklad vezmi; sice vím, k%fy že velká bude potíž s tímto břemenem, však přec se odvaž toho! Mají šlechetní cit pro. šlechetnost, odpor k věcem hanebným. Když nesplníš to, dojdeš nectné pohany,__ když vykonáš to, slávy největší a cti, yr?-K až zase v oitský kraj se živý dostanu. Trud nepotrvá celý jeden den, nuž pojď! Jen odvaž se, mě vezmi, dej mě, kam jen chceš, buď na dno lodi, na záď nebo na přídu, kde druhy své bych cestou nejmíň sužoval. mo Dej pokyn, při Diovi, bohu prosících, mě vyslyš, synu. Padám na kolena, ač jsem slabý chudák, chromý. Nesmíš v samotě mě nechat opodál stop lidských, naopak v svůj dům mě veď a zachraň, nebo můžeš mě ?£T vézt na Euboiu, v sídlo Chalkódontovo; a není odtud cesta k Oitě daleka, ni k tráchínskému svahu, k toku Spercheia tak půvabnému — vrať mě otci milému; už dávno oň se bojím, že mi odešel. Vždyť mnoho jsem ho vzýval, po příchozích jsem ho vroucně dával prosit, aby vyslal loď, mě zachránil a,domů zas mě uvedL Bud zemřel, nebo oni (tak se domnívám), jak zvykem bývá sluhů, málo cenili má slova a svou cestou spěli k domovu. 349 ■ w Teď k tobě, vždyť jsi poslem mým i průvodcem, se obracím: mě zachraň, soucit měj a viz, 350 SOFOKLÉS FILOKTÉTÉŠ 351 S40 jak nebezpečně lidem, hrozně zchystáno je vše: žít ve Štěstí nebo zase v neštěstí. Kdo útrap zlých je prost, hled! na zlo hrozící, a žiješ-li kdo šťastně, hled si života tím více, abys náhle nebyl zahuben. SBOR Měj s ním soucit, pane! Vždyť vylíčil nám spoustu trudných, těžkých bojů — takové ať nikdo z mých druhů nezkusí! A jestli chováš záští k Átreovcům krutým, chtěl bych, pane, abys veškeré to zlo, . jež na něm spáchali, vyvážil mu dobrem. A po čem v duchu prahne, dej na rychlé ho lodi domů dopravit, a tím se vyhneš, pane, zlé bohů odplatě. NEOPTOLEMOS Hleď, abys nesvolil mu příliš ochotně, a až pak budeš syt žít s chorým člověkem, ať nesoudíš pak jinak, nežli mluvíš teď. SBOR 0 nikdy, nikdy přec se tohle nestane, tu výtku abys moh* mi právem učinit. NEOPTOLEMOS Ba hanebné by bylo, kdybych víc než ty já váhal cizincovu přání vyhovět. Nu uznáš-li to, plujme! Rychle vyprav se! Hoď ho přijme, plavbu neodmítne mu. Jen bozi ať nám dají z této země plout £2Sdál bez pohromy tam, kam odtud přejem si! FILOKTÉTÉŠ Ó nejsladší můj den! Tys nejvlídnější muž! Jak, drazí plavci, vám bych vskutku dokázal, že mne jsté učinili teď svým přítelem? Nuž pojďme, synu, vzdát dřív poctu obydlí, K:- r-/Ký c í NEOPTOLEMOS A kdo je ten muž, za nímž plul sám Odysseus? KUPEC Byl nějaký... však dřív mi pověz, co je zač S""/c ten zde? Jen tiše mluv, ať řekneš cokoli! NEOPTOLEMOS To Ffloktétés^je, muž slavný, cizince L------ KUPEC Teď neptej se mě víc! Sám hleď se vzchopit, a co nejrychleji můžeš, z této země pluj! FILOKTÉTÉS Co říká, synu? Což mě tenhle námořník chce potměšilou řečí tobě zaprodat? NEOPTOLEMOS Co míní, ještě nevím, ale musí sám to jasně říci tobě, mně i těmto zde. KUPEC Ó Achilleův synu, nesmíš u vojska mě osočit, když mluvím přes zákaz, neb mám l'i■!" zisk hojný od nich za své služby, chudý muž. NEOPTOLEMOS Mám k Átreovcům odpor — ten pak nej větším je přítelem, že též je v nenávisti má. Když ke mně s dobrou vůlí přišels, nesmíš nic nám zatajit z těch věcí, co jsi uslyšel. 354 SOFOKLÉS KUPEC íSST Hleď, mladíku, co činíš? NEOPTOLEMOS Dávno hledím už. KUPEC Pak vinu svedu na tebe! NEOPTOLEMOS Jen sveď a mluv! KUPEC Už mluvím. Ti dva muži (slyšíš?), Odysseus, chlap silný, a s ním pluje s přísahou sem též syn Týdeův zde za tím cizincem, že buď ho přemluví, neb silou odvedou. A Rekové to zřejmě všichni slyšeli, sám Odysseus to říkal, neboť věru měl víc odvahy než druhý k tomu podniku. NEOPTOLEMOS Proč Átreovci po tak dlouhém čase teď tak velkou pozornost mu věnovali, když jej před dávnými lety z lodi vyvrhli? či touha nějaká je jala, nebo moc a pomsta bohů, kteří splácejí zlý čin? Já vysvětlím ti vše, nic zřejmě neslyšela. Byl urozený věštec, Priamův to syn, slul jménem Helenos. Však lstivý Odysseus, jenž v noci vyšel sám, ho zajal, jak už měl (?o$; vždy pověst potupnou a hanebnou. Ten muž FILOKTÉTÉS (ěísi vxf kez odporu, chce ho přivést, a když snad by nechtěl, přes. odpor. Ať utne, kdo by chtěl, mu hlavu, jestliže se nezdán ten čin. Ted, synu, vše jsi slyšel; tobě samému, i o koho máš péči* radím pospíchat. FILOKTÉTÉS Cs>7x> Já ubožák! Tak on, ten zloduch, přislíbil mě přemluvit a k Řekům nazpět dopravit? Dám tak se přemluvit, jak z Hádu mrtev se zas vrátím na světlo, jak otec jeho kdys. KUPEC To nevím a teď zas zpět půjdu k lodi; ať {?2*5 vám k nejlepšímu zdaru božstvo pomáhá! Odejde s lodníkem FILOKTÉTÉS Zda není hrozné, synu, že- syn Láertův má naději mě odvést řečí lahodnou zas na loď, a pak Řekům všem mě ukázat? Spíš zmiji poslech* bych, mně nejvýš protivnou, yijg jež tak mi ochromila nohu jedem svým. Však on je schopen říci všechno, všeho též se odvážit, a nyní vím, že přijde sem. 3SŠ tam spoutal toho věštce, přived* doprostřed všech řeckých'vojáků ten skvělý úlovek. Ten všechno jim pak věštil: mimo jiné též, ... že nedobudou nikdy hradu trójského, &*j0 když nepřesvědčí slovy toho zde a jej sem nepřivedou z výspy, na níž bydlí teď. Syn Láertův jak zaslech' výrok věštce, hned všem Achájům dal slib, že muže tohoto jim přivede až sem a všem ho ukáže; A * 1 356 SOFOKLÉS Pryč odtud, synu, aby moře rozsáhlé ď\*J^ nás od Odysseovy lodi dělilo. jj^ Již poj dme! Po přestálé strasti horlivost vždy spánek přináší a oddech potřebný. NEOPTOLEMOS Což nevyplujem, až nám vítr přestane vát od přídě, vždyť nyní fouká proti nám! FILOKTÉTÉS Je plavba krásná vždy, když před zlem utíkáš. NEOPTOLEMOS & To vím, i oněm však teď vítr brání plout. FILOKTÉTÉS Ach, nemůže klást vítr odpor lupičům, když ukrást něco lze neb silou uchvátit. NEOPTOLEMOS Nu, pojďme, uznáš-li! Však zevnitř ještě dřív . si vezmi, čeho třeba, co ti nej dražší. FILOKTÉTÉS u *Í"S Co nutné, mám tam, ne vsak velkou zásobu. NEOPTOLEMOS Cô je to, co by na mé lodi nebylo? FILOKTÉTÉS Mám jakés listí, kterým nejspíš ránu svou vždy uspím, takže bolest zcela poleví. FILOKTÉTÉS 357 NEOPTOLEMOS Nu přines je. Co ještě jiného chceš vzít? FILOKTÉTÉS £r>50 Zda z mého luku šíp mi uklouz' nějaký, ten nenechám tam, aby někdo ho snad vzal. NEOPTOLEMOS Je tedy to ten slavnýuluk^jejž jiynLmáš? FILOKTÉTÉS Ba, ten je to, jejž držím v ruce, jiný ne. NEOPTOLEMOS Zda smím ho zblízka spatřit, vzít a podržet fci^S a potom jako boha v úctě políbit? FILOKTÉTÉS Ten můžeš, synu, mít a z věcí ostatních se tobě dostane, co bylo by ti vhod. NEOPTOLEMOS Sic toužím po něm, mám však touhu takovou: když smím jej mít, pak chtěl bych: ne-li, nechci nic. FILOKTÉTÉS tsri^O To, synu, mluvíš zbožně — právem měj můj luk! Jen tys mi dopřál hledět v zářné slunce dál, zem oitskou spatřit, druhy, otce, starce již, a z moci nepřátel tys povznesl mě zas. . Buď bez obav: ty luku smíš se dotýkat, jej dostat a zas dát a pochlubit se, žes jen ty sis na něj sáhl.za svou dobrotu — já sám jej získal také za dobrodiní. 'ST" 358 SOFOKLÉS NEOPTOLEMOS Jsem rád, že spatřil jsem tě, žes mým přítelem. Kdo dobrodiní přijme a je splácet zná, 1'0 ten nad poklady bude lepším přítelem. Snad abys vešel. FILOKTÉTÉS Tam i tebe povedu, vždyť touží neduh můj se tebe zachytit. Oba ocházejí do jeskyně SBOR Já pověst, slyšel jen, však nikdy nespatřil jsem Ixíónu, Ten přišel jedenkrát k lůžku Dioyu. a za to všemocný Kronův syn.ho vpletl v točící se kolo. O jiném to nevím a též jsem neviděl, že někoho by z lidí osud stíhal hůř nežli Filoktéta. Nic neučinil zlého, nic nevzal nikomu, k Čestným lidem vždy jak čestný muž se choval, a přece živoří takto bezectně! Žasnu, kterak mohl, když kolem sebe slyšel stále hukot vln, jak mohl sám a sám tak těžký život vést plný nářku, slz! Kde sám jen býval, chorý na nohu, kde nemel souseda, druha ve strastech, jemuž by vyplakal bolest svou hlodavou, pomoc a soucit by našel; FILOKTÉTÉS 359 &3£ kde neměl nikoho, kdo býlím léčivým, sebraným z úrodných niv, mohl by proud horké krve, prýštící z rány, zastavit, když nohou zjitřenou pronikla bolest. Pozvolnou chůzí se vlekl jak dítě bez milé chůvy hned sem, hned tam, kdekoh* snadno f Op bjr^gotřebnou obživu získal, f\\ .Ttďyž na chvíli ustala bolestná muka. Z posvátné země si nesbíral plodiny, Íq ani pokrmy jiné, jež jedí Hdé, uvyklí na chléb. Jen když prudce letící šíp vystřelil z pružného luku, j ídlo žaludku - skýtal. Ach, ta nešťastná duše! Bezmála po deset let nemohl vínem, tím lahodným nápojem, potěšit mysl. Jen pátraly a jestliže zjistil, kde je stojatá voda, tam pak pokaždé mířil. Ted se však se synem setkal otce ušlechtilého, a ze strastí povstane i- ť 4-c ■'1 -Í-/-V 360 SOFOKLÉS FILOKTÉTES 361 Ji. (V přešťastný, velký a silný; když tolik zde měsíců strávil, nyní ho Neoptolemos 0 na 1°*^ hrázdící moře ^ doveze k otcovu sídlu, O k mclijským vílám, ý ku břehům Spercheia řeky, v / tam, kde hrdina-s kovovým štítem, li- Héraklés, blízký bohům, k nebi se vznášel, ozářen plamenem božským, nad vrchy skalnaté Oity. Sbor. Neoptohmos vyjde z jeskyně a sa nim se namáhavě belhá Filoklétés '■' ' '"'^ NEOPTOLEMOS 3Er£p!&0£& 1 '■(>') Nu, pojď už, ehceš-li! Proč tak náhle bez příčiny ÍO" ses odmlčel a stojíš jako omráčen? FILOKTÉTES 1; Ach, ach! NEOPTOLEMOS Co je? ' FILOKTÉTES Nic zlého, synu! Dál se ubírej. NEOPTOLEMOS Cis nával bolesti snad v noze ucítil? FILOKTÉTES Ne, naopak! Mám pocit jakés úlevy. St l I 3 •s Bolestně Ach, bozi! NEOPTOLEMOS Proč bohy voláš tak a sténáš přitom zle? FILOKTÉTES Nu, aby přispěli nám vlídně k ochraně. Ach, ach! NEOPTOLEMOS čím trpíš, neřekneš? Proč takhle mlčet chceš? Vždyť zřejmě v této chvíli velká muka máš! FILOKTÉTES Je po mně, synu! Dál už nelze před vámi tu hroznou bolest skrýt. Ach ouvej, proráží, íii^ ach, proráží! Já chudák, ach, já nešťastník! Je po mně, synu! Ach, jak, dítě, hryže to! Ach ouvej, ouvej, ach, jak bolí, bolí to! Ach, synu, při bozích, zda meč máš po ruce, hned do ruky ho uchop, sekni do nohy '•€' a rychle utni ji! Můj život nešetři! Už s mečem, synu, pojď! NEOPTOLEMOS Co najednou se zase stalo nového, že takto naříkáš, tak sténáš nad sebou? FILOKTÉTES Přec víš to, synu! NEOPTOLEMOS lis ':"ic? 362 SOFOKLÉS FILOKTÉTÉS Víš to, hochu, víš! NEOPTOLEMOS Co je ti? Nevím to! FILOKTÉTÉS Ze nevíš? Ouvej, ach! NEOPTOLEMOS Je hrozné, jak se vzmáhá břímě choroby! FILOKTÉTÉS ÍfO Ba hrozné, nevýslovné! Soucit se mnou měj! NEOPTOLEMOS Co tedy dělat mám? - FILOKTÉTÉS Jen z bázně nezraď mě; má nemoc občas přijde, vrcholí a zaa se vytratí. NEOPTOLEMOS ,. ťVJs" Ach běda, běda, nešťastný! Tys věru nešťastný vším tímto trápením! Mám uchopit tě snad a podepírat tě? FILOKTÉTÉS To vůbec ne! Jen vezmi tady ten můj luk, jak právě žádals mě, jej chraň a opatruj, :j pg než trýzeň choroby, jež sužuje mě teď, zas povolí; mě totiž spánek pokaždé Se zmocní, jak to zlo zas pomine, však dřív FILOKTÉTÉS 363 se nedá utišit. Je tedy třeba mě pak nechat klidně spát. A přijdou-li v ten čas ~ T<5~ sem oni škůdci, prosím při bozích, ten luk ať po dobrém či po zlém, ani podvodem Í jim nesmíš vydat, abys nezpůsobil smrt i sám sobě, .ani mně, jenž v tvé jsem ochraně. NEOPTOLEMOS 2 Měj důvěru v mou bdělost! Vydán nebude j ř2& leč tobě a též mně — jen klidně mi ho dej! 4 FILOKTÉTÉS Zde máš ho, synu! Pros však Závist pokorně, ať luk ten moře útrap nepřinese ti rn jak mně a tomu, jenž ho získal přede mnou. P^OPTOL^O^^má^^^^^ Ať splní se náš cfl! Ať, bozi, nastane ?ííHT nám pohodlná plavba, klidná, do těch míst, kam přikazuje bůh a míří výprava. FILOKTÉTÉS Však strach mám, synu, že je marná prosba tvá, neb zase rudá krev z té rány hluboké mi kane, prýští ven, zas čekám novou strast. | %CO Ach běda! - I Ach běda, noho, jaké zlo mi působíš! á Už plíží se, I už blízko přichází. Ach, jak jsem ubohý! | Teď víte vše. Jen nikam neutečte mi! šC-CjAch ouvej! Ó vládce z Ithaky, ať bolest taková též pronikne tvou hruď skrznaskrz! Běda, ach, a ještě jednou běda! Vy dva vůdcové, 364 SOFOKLÉS FILOKTÉTÉS ty, Agamemnone i s Meneláem, kéž X) ta nemoc stejnou dobu za mnetrápí vás ! Ach běda mi! Ó smrti, smrti, proč ták. stále den co den tě volám, ty však nikdy nechceš přijít sem?! Ty, synu šlechetný, ach, uchop mě a spal i>- mě ohněm Lémnejským, tím velmi proslulým, ó synu šlechetný! To učinit i já kdys uznal za vhodné též synu Diovu zde za tuhletu zbraň, již nyní chráníš ty. Go na to říkáš, synu? V> Co říkáš? Cože mlčíš? Kde jsi v myšlenkách? NEOPTOLEMOS Už dávno lkám a vzdychám nad tvým neštěstím! FILOKTÉTÉS Buď, synu, zmužilý! Jak prudce na mne vždy má trýzeň dolehne, tak rychle zmizí zas. Jen prosím, samotného nenechej mě zde! NEOPTOLEMOS 5 Buď klidný, počkám tu! FILOKTÉTÉS Že počkáš? NEOPTOLEMOS Tím buď jist! FILOKTÉTÉS Však nechci žádat, synu, abys přísahal! NEOPTOLEMOS "Vždyť bez tebe jä~ódtulTnesmím. oďejŤtT^ FILOKTÉTÉS 3j Žc? Dej ruku na ten slib! NEOPTOLEMOS Tu dávám, zůstanu! FILOKTÉTÉS A nyní tam mě, tam... NEOPTOLEMOS Co myslíš? FILOKTÉTÉS Nahoru! NEOPTOLEMOS 5řJf Co blábolíš zas? Co se díváš k obloze? FILOKTÉTÉS Ach, pusť mě, pusť!" NEOPTOLEMOS Kam pustit? FILOKTÉTÉS Jen mě pusť! NEOPTOLEMOS To nelze! FILOKTÉTÉS £'í?p Dotykem mě zcela zahubíš! 366 SOFOKLÉS FILOKTÉTÉS 367 NEOPTOLEMOS Nu pouštím tě, když lépe tomu rozumíš. FILOKTÉTÉS Ó Země, zmořeného přijmi mě, jak jsem! Má nemoc už mi nedá nikdy zpříma stát. Klesne k zemi a začíná usínat NEOPTOLEMOS ke sboru £^&MtlOS> Již zanedlouho zřejmě spánek zdolá ho, &2-~f' 'ofety ŕ1 L^ vždyť hlava tomu muži vzad se naklání. Hle, aspoň pot mu stéká z těla celého a vpředu na noze mu žíla praskla, z níž krev černá tryská mu. Nuž nechrne, přátelé, ho v klidu, aby mohl v spánek upadnout. PRVNÍ POLOSBOR ^Oi.' O Spánku, neznalý útrap a bolu, Spánku, zavítej k nám svým lahodným dechem, oblažuj nás, oblažuj, bože! Odvracej záři od jeho očí, nyní rozlitou nad ním. SíTX. Zavítej, zavítej-k nám jak lékař! K Neoptolemovi Pomni, ó synu, kde počkat, kam jít? A. oč máme pečovat my? Ukamje na Filoktéta Vždyť už to vidíš. Proč s úkolem čekat? ■51- Ď Příhodný Čas, ten rozhodčí všeho, rychle si dobude úplné moci. NEOPTOLEMOS radostně On neslyší už nic, já vidím však, že marně čekáme na jeho luk, když budeme bez něho plout! Jeho je vítězný věnec, bůh jeho nám přikázal přivézt. £ b vPotupné, hanebné je tím chlubit se lživě, co splněno není! DRUHÝ POLOSBOR 0 tohle, synu, se postará bůh. Však co mi chceš v odpověď říci, jen tiše, tiše,,můj milý, ?-fO tichými slovy mi sděluj! Vždyť spánek všech nemocných Udí je nespánek, který vše vidí. Proto co nejlépe můžeš, potají hled, hled potají, abys $>gr proveď záměry lstné! Víš přece, o čem já mluvím! Když to ale jinak uděláš, než chci, spatří chytří lidé velký neúspěch. SBOR ■ ■ ' \ ?7o Tenjau^ f na zemi rozložen spí jako za noci, \ prospěšný spánek ho sílí. J Rukama, nohama nepohne, nevnímá nic, ■'■% hledí jak ten, kdo spočinul v Hádů. Dbej, zda příhodně mluvíš. Ale co dobře svým rozumem chápu, synu. je toto: t_> Provést čin bez bázně znamená zvítězit. 368 SOFOKXÉS FILÓKTÉTÉS 369 NEOPTOLEMOS Teď mlčet velím všem a rozum neztrácet, %&\0 vždyť muž ten mrká okem, hlavu pozvedá! FILÓKTÉTÉS se probudí___________..... Ó světlo, vzešlé po spánku! A cizinci "J| (v což nemohl jsem doufat) věrně střeží mě!— Já nikdy bych si nebyl, synu, pomyslil, j r že odhodláš se tady přečkat útrpně fíyr mé trampoty, a tak mi přispět na pomoc Ne tak se Átreovci odhodlali kdys to, lehce ee mnou snést, ti dobří vůdcové! / Však ty, muž šlechetný a zrozen z rodičů též šlechetných, jsi málo toho všeho dbal, * q 0 ač všude bylo plno křiku, zápachu. \ A nyní, synu, když (jak zdá se) strasti své \ jsem pustil z mysli, cítím načas úlevu, ty sám mě, synu, zvedni, ty mě postav též a nakonec, až zcela zmizí únava, my pospěšme si na loď, kvapně odplujme! NEOPTOLEMOS Mám radost, že tě vidím (nedoufal jsem již), jak bezbolestně hledíš, dýcháš doposud! Vždyť jevily se známky v té tvé nemoci, jež stále svírá tě, jak nebylIného, který už napáchal tisíce běd, tak velikých, jaké by nikdo ■*'''-;'5:- si nemohl proti mně smyslit. SBOR Je slušné, aby muž si vytkl bezpráví; ale když je vytkl, ať dále jeho jazyk nevypouští slová plná nenávisti! 'i{ í; .7 Ten byl přece vybrán od velkého počtu, splnil jejich příkaz;-společného dobra pomocníkem byl. \ V FILOKTÉTÉS 381 ľ? FILOKTÉTÉS Ó hejna ptáků, zvířat očí jiskřivých, /\Hg^ která živí, chová tento horský kout, mne z obydlí mého nikdy nezlákate! Neboť nemám v rukou Ai\rV/ kdys mocné střely své,__________________ já, ted tak nešťastný! Teď nedbale je- toto místo chráněno, nemáte už čeho dále se tu bát. Jen pojďte sem! Je chvíle, ■\4:''Jl kdy smíte na oplátku se podle libosti nečistým mým masem nažrat dosyta, neboť já svůj^život vbrzku ukpnčím. A 3 f;j ij Odkud jídlo brát? Kdopak na světě 1 může žít, když nemá docela nic z ťoho, co jen žírná země darů rozdává? SBOR 1 y Vážíš-li si hosta, pak při bozích pojď k nám se vší oddaností, se vší vroucností. Jen rozvaž, dobře rozvaž, že těm trampotám je možné uniknout. Však bolestné je dál se j jimi užírat a nerozum je zcela 0 snášet moře útrap s nimi spojených. FILOKTÉTÉS Připomněls mi znova, znova starou bolest, ty nejmilejší mi z spřátel dřívějších. 382 SOFOKLÉS SBOR ,Mírni se! FILOKTÉTÉS Zůstaňte tu, probůh, hosté z ciziny! (jvJ Pročpak jsi mě zničil? Cos to způsobil? SBOR Cos to řekl jen? {' fvl FILOKTÉTÉS Tys doufal, že mě odvezeš / v zem trójskou, odpornou! SBOR i kj To by bylo myslím, nejlépe! V FILOKTÉTÉS Už jděte ode mne! SBOR Co kážeš mi, to rád, r "\ rád ti učiním. Pojďme, pojďme už, každý ať jde ke své práci na lodi! ■ Sbor se chystá odejít. FILOKTÉTÉS zoufale Při Diovi prosím, kletby mstiteli, neodcházej odtud! FILOKTÉTÉS 383 SBOR Co povídáš? FILOKTÉTÉS Ach běda mi, bozi, ach běda mi, bozi! Jsem zničen, ubožák! Ach noho, noho má, co v příštím životě mám s tebou udělat? 12 i'.-~ Vraťte se^cizinci^zas pojďte sem zpět! SBOR Co máme dělat, když úmysl dáváš najevo jiný než dřív? FILOKTÉTÉS Nelze se na toho zlobit, kdo strašlivým bolem se zmítá a pak zpozdile mluví. SBOR Pojď tedy, ubohý, jak ti kážeme! FILOKTÉTÉS Ach, nikdy, nikdy! Vězte toto bezpečně, nechať sám pán ohne, hromem vládoucí, přijde zničit mě blesky zářnými! iJíh'C Ať zhyne llion a pod ním všichni ti, kteří kvůli noze směle zhrdli mnou! Aspoň jednu prosbu mi splňte, cizinci! SBOR Cože, co to říkáš? 1 * f '! ( i 384 SOFOKLÉS XV \ v i FILOKTÉTÉS Má-li někdo meč nebo nějakou snad zbraň ! , .!i ■'(> nebo sekeru, podejte mi ji! SBOR Řekni, jaký čin chceš provést násilný! FILOKTÉTÉS Chci useknout si hlavu i s údy se všemi. Už sebevraždu v mysli, už sebevraždu mám. SBOR A proč? FILOKTÉTÉS TiisST Chci pátrat po svém otci. SBOR A v které zemi? FILOKTÉTÉS p V podsvětí. Můj otec už není na světě! '■■—> Má otČino, mé město! \í' B>-,'; Jak mohl bych tě spatřit, já nešťastný muž, který opustil posvátný tvůj tok a nepřátelským Řekům spěchal na pomoc? Jsem zničen, nejsem nic! Belhá se k jeskyni. SBOR, později Odysseus a Neoptolemos SBOR £.■ X O £ Už dávno, ne až teď, bych býval k lodi své 1 řl^i se ubíral, však vtom již zcela nablízku FILOKTÉTÉS 385 jsme zhlédli Odyssea, kráčel přímo k nám, a jemu po boku též Achilleův syn. ODYSSEUS Jen řekni, proč" sě ženeš cestou zpáteční s tak neobvyklým spěchem, kvapně, narychlo ? o NEOPTOLEMOS ".......... M..:"l"'l' W čem dříve pocl ODYSSEUS 4 0~ Tak hrozne mluvíš ? T čempak byla chyba tvá? J[2^Íf > ----s ^ ^{ .-^ NEOPTOLEMOS Že tebe poslech' jsem a vojska celého. ODYSSEUS Což udělal jsi něco, co se nesluší? NEOPTOLEMOS Že toho muže lstí jsem doběh' hánebňě.- \ \ rA, [ TO ODYSSEUS A koho, běda! Nechceš přec nic zhoubného! NEOPTOLEMOS Nic zhoubného — jen syna Poiantova chci...! ODYSSEUS Co podnikáš? Hle, jaký přepadl mě. strach! NEOPTOLEMOS V.-zas přinést tento lukv vždyť jemu jsem:ho vzal!. 386 SOFOKLÉS ODYSSEUS Co říkáš, proboha? Což míníš vrátit ho?! NEOPTOLEMOS c?0 Já hanebně ho odňal, nemám právo naň! ODYSSEUS Či — pro bohy — mě jenom škádlíš řečí svou? NEOPTOLEMOS Tak jest, když škádlením je mluvit pravdivě. ODYSSEUS Co, synu Achillův, tím míníš, cos to řek' ? NEOPTOLEMOS ChceŠ dvakrát či snad třikrát pronést slova ta? ODYSSEUS Sj. Kéž nebyl bych je slyšel ani jedenkrát! NEOPTOLEMOS Tak nyní dobře věz, žes všechno uslyšel! ODYSSEUS Je kdosi,Je^ kJLoj^nto čin ti překazí!^ a NEOPTOLEMOS Co říkáš? Kdo mi v tomto může zbraňovat? ODYSSEUS Nu všechen řecký lid ;— a mezi ním i já! FÍLOKTÉTÉS 387 NEOPTOLEMOS A Ne, neříkáš, ač chytrý, pranic chytrého! ODYSSEUS Ty nemluvíš však chytře, ani nejednáš! NEOPTOLEMOS VŠak jestli je to správné, je to nad chytrost. ODYSSEUS Jak bylo by to správné, chceš-li pustit to, cos dostal na mou radu? NEOPTOLEMOS; / Chybu hanebnou, j svou vlastní chybu, zkusim sánrzaď ffaprayifcť ODYSSEUS "'X r \ ■f"\ tuf- ož nebojíš se přitom vojska řeckého? 9 (y/S^H^^ NEOPTOLEMOS Jsem v právu, proto nemám strach z tvé pohrůžky. V tom nepoddám se ani síle rukou tvých! ODYSSEUS Pak budem válčit s tebou, a ne s Trojany! NEOPTOLEMOS Co má se stát, to staň se! ODYSSEUS Vidíš pravici, jak sahá na rukojeť? ■I ŠOFÔKLÉS ze NEOPTOLEMOS ! C-'-'v^ ^ Nuže, viz i mne, totéž činím, ne se teprv rozmýšlím. Tasí meč ODYSSEUS p> —^hsj ^ ■«■■■■■ '• A přece nechánxjě! VšfTr všemu Vojsku to lujed půjdu oznámit, a to tě potrestá. Poodejde NEOPTOLEMOS m Odysseem a Už zmoudřel jsi! Buď moudrým tak i v budoucnu, a ušetříš "si věiu~piáč a~žármutek. ----------- Volá do'jeskyně -----------.....- - - • Teď, synu Poiantův, ó Filoktéte, slyš: své skalní přístřeší již opusť,, vyjdi ven! FILOKTETÉS s jeskyně Co zas tu u jeskyně vzniká' křik a hluk? Proč na mne voláte? Co chcete, cizinci? Vychází s jeskyně a spatří Neoptohma Ó běda, zlá to věc! Snad přece nechcete sem jít a k dávným strastem nové přidávat? NEOPTOLEMOS Buď bez obav a poslyš, co ti přináším. FILOKTETÉS Ba, strach mám, vždyť i dřív mi vzešlo z krásných slov jen zlo, když řečí tvou já dal se přemluvit. NEOPTOLEMOS Což není možné změnit svoje mínění? I FILOKTETÉS 389 FILOKTETÉS 1Byls právě takový, když mámils na mně luk: jen v řeči věrohodný, v nitru lest a klam. NEOPTOLEMOS Však ne již nyní! Rád bych slyšel od tebe, zda rozhodl ses peVně zůstat zde, či přec plout s námi? FILOKTETÉS Přestaň už a dále nemluv tak! Vždyť cokoli bys řekl, mluvíš do vetru! NEOPTOLEMOS Jsi tedy rozhodnut? FILOKTETÉS Ba víc než říci lze, NEOPTOLEMOS Já chtěl tě svými slovy zcela přesvědčit; však nemluvím-li vhod, co říkám, raději už zmlknu. FILOKTETÉS Všechno to bys mluvil zbytečně! Mou mysl nemůžeš si nikdy naklonit, vždyť lstivě jsi mě podveď, zbavil života, teď přišels ke mně a zas domlouváš mi — ty, tak výtečného otce synu přebídný! Kéž zahynete! Nejdřív Átreovci, pak syn Láertův i s tebou! 2 390 SOFOKLÉS 1, NEOPTOLEMOS Neproklínej dál *1 % H & a přijmi zde z mé ruky šípy své a luk. FILOKTÉTÉS Cos řekl?! Či mi chystáš lest už podruhé? NEOPTOLEMOS že ne, buď svědkem Zeus, bůh mocný, nejvyšší! FILOKTÉTÉS To přemilá jsou slova, pravdu mluvíš-li. NEOPTOLEMOS To zjeví bezpečně i skutek. Vztáhni, hle, ^3ik>r J"* pravici a budeš pánem zbraní svých. Filoktétés přijímá luk; vtom přiskočí ^ ODYSSEUS To zakazuji jménem Átreovců dvou i všeho vojska — bozi, buďte svědky mi! FILOKTÉTÉS Čí je to, synu, hlas? Zda Odyssea jsem tu nezaslech' ? ODYSSEUS í lI) Jej vidíš zblízka, zřetelně! Já násilím tě na pláň trójskou přivedu, ať Achilleův syn si přeje to, či ne! I__FILOKTÉTÉS namíří na Odyssea J Máš po radosti, šíp když zasáhne svůj cíl! 1 FILOKTÉTÉS l NEOPTOLEMOS J Ne, nikdy (při bozích)! šíp na něj nevypusť! FILOKTÉTÉS Pusť, pro bohy, mi ruku, synu nejdražší! NEOPTOLEMOS Ne, nepustím! FILOKTÉTÉS Ach, proč mi bráníš usmrtit svým šípem protivníka, toho zloducha? NEOPTOLEMOS To nebylo by ke cti mně ni tobě, věř! FILOKTÉTÉS Věz tedy aspoň to, že náčelníci vojsk, všech Řeků, lživí hlasatelé v boji jsou jen zbabělci, však v řečech smělí, odvážní! NEOPTOLEMOS Nu budiž! Luk již máš a není důvod, proč bys dál se na mne hneval neb mi vyčítal. FILOKTÉTÉS V tom souhlasím. Svůj původ, z něhož vzešel jsi, tím ukázals: tvým otcem není Sisyfos, leč Achilleus, ten rek, jenž pověst nejlepší z všech živých lidí měl, teď ze všech zemřelých. NEOPTOLEMOS Jsem potěšen, že mého otce velebíš 391 i pí-■i o-* 392 SOFOKLÉS I a také mne; však poslyš, co'zas od tebe jástoužím získat: osud daný od bobů, ten lidé musí nutně snášet. Ale^ti, co dobrovolně ve svých strastech trvají, . jak právě ty, těm nikdo ani odpustit, ni právem litovat je přece nemůže. Ty popuzen mou radu odmítáš, a kdo ti z náklonnosti mírně domlouvá, ty hned ho nenávidíš jako zlého odpůrce. Však přec ti řeknu (Zeus, bůh přísah, svědkem buď!) to pamatuj si dobře, zapiš do srdce! To boží úděl je, žes chorý bolestně, vždyť přiblížil ses k hadu; strážci Chrýsinu, jenž ohradu tam hlídá nekrytou, sám kryt. A věz, že nikdy konce těžké nemoci ty nedočkáš se, dokud samo slunce zde se bude vznášet vzhůru, tám se nořit zas, lee že bys na pláň trójskou dobrovolně, sám ,chtěl přijít, setkat se tam š lékaři, a pak, své nemoci již zbaven^ s tímto lukem svým a se mnou rozbořil tam zřejmě trójský hrad. .Teď povím ti, jak vím, že tomu bude tak. Muž trójský, Helenos, je naším zajatcem, je skvělý věštec, a ten jasně předvídá, že musí se tak stát; krom toho hlásá též, šo\" že nutně v příštím létě celé ílion již bude dobyto — a že se ochotně sám usmrtit dá, je-li lživá jeho řeč. Když tedy tohle znáš, svol se vší ochotou. Vždyť skvělý zisk ti kyne: jeden z Řeků všech -] \o q být uznán nejlepším, pak v ruce lékařů se dostat, potom dobýt Tróju žalostnou , a nehynoucí slávu získat za ten čin! FILOKTÉTES C se stýkal, když mě zcela zničili, a jak i. s Láertovým synem, mužem prabídným? Mě nehryže tak bolest ze křivd minulých, spíš vidím v předtuše, co ještě musel bych pak od nich vytrpět. Vždyť koho úmysl zlých činů otcem-byl, ten ve všem učí zlu. I tobě se já proto divím: ke Tróji tys nikdy neměl jít a mně v tom bránit měls, vždyť potupili tě a vzali čestný dar - ti po otci. A ty jim spěcháš pomáhat i v boji a mne také k tomu pobízíš? To, synu, nikterak! Cos slíbil, přísežně mě doprav domů; sám-pak zůstaň ňa Skýru a bídně zhynout nechej tamty bídáky! Tím ode mne si získáš dvojnásobný dík a dvojí otcův. Dojem nevzbudíš, že sám Jsi špatným podobný, když špatným pomáháš. NEOPTOLEMOS Ty mluvíš, jak se sluší. Přec bych si však přál, i bohům abys věřil a též slovům mým a odplul z této země se mnou, s přítelem. FILOKTÉTES Plout s chorou nohou k trójské pláni a pak též jít k Átreovci, jenž je hlavní nepřítel? 393 FILOKTÉTES Ó hrozný život! ProČ mě, proč mě zdržuješ zde na svčtč a nechceš pustit do Hadu? .1-, ., - Ach, co si počnu?* Jak mám slovům nevěřit zde toho muže, jenž mi radí přátelsky? Či povolit mám? -Když to splním, nešťastník, jak půjdu mezi lidi? Kdo mě přivítá? Mé oči, jež jste zhlédly všechny křivdy mé, f&tlet.. jak snesete to, abyeh s Átreovci dál___ : ■ ■> 394 SOFOKLÉS „ ^ NEOPŤOLEMOS K těm ovšem, kteří bolest tvou i Hnisavé tvé noky zotaví a zbaví nemoci. FILOKTÉTÉS f\ H 2* C Co říkáš ty, jenž hroznou radu poradila? NEOPŤOLEMOS Co zřejmě nejlíp skončí pro tebe i mne. FILOKTÉTÉS A nestydíš se bohů za to, co jsi řek'? NEOPŤOLEMOS Proč styděl by se za to, čím kdo prospět chce? FILOKTÉTÉS Tvá řeč je Átreovcňm prospěšná, či mně? NEOPŤOLEMOS s\ 4 t-io pjee to},g. jsem tvuj pj>tei a ta]j. mittyím též. FILOKTÉTÉS Jak to, když chceš mě vydat nepřátelům mým? NEOPŤOLEMOS Být vzpurným v neštěstí se neuč, příteli! FILOKTÉTÉS Jak znám tě, chceš mě zhubit řečí takovou! NEOPŤOLEMOS Já nikterak, však myslím, že mě nechápeš. FILOKTÉTÉS 395 FILOKTÉTÉS 'm^C Což nevím, že mě Átreovci odvrhli? NEOPŤOLEMOS Sic odvrhli, však věz, že zas tě zachrání. FILOKTÉTÉS Tak nikdy, abych Tróju dobrovolně zhled'! NEOPŤOLEMOS Co tedy učiníme, když ničím přemluvit tě nemůžem, ať mluvím cokoli. Vždyť to r*ířumě nejsnadnější je, řeč skončit a zde dál tě nechat žít, jak žiješ, bez vší záchrany. FILOKTÉTÉS Jen trpět nech mč to, co musím vytrpět, vsak cos mi přislíbil, když ruku jsi mi dal, že dopravíš mě domů, to mi, synu, splň, ''fffííú nic neváhej a víckrát se mi o Tróji už nezmiňuj! Vždyť pro ni dost jsem prolil slz! NEOPŤOLEMOS Chceš-li, pojďme již! FILOKTÉTÉS Jaká šlechetná jsi slova promluvil! NEOPŤOLEMOS O mne opři se a kráčej! FILOKTÉTÉS '''ťfb(? Ano, pokud síly stačí mi. 396 SOFOKLÉS NEOPTOLEMOS Kterak uniknu však obvinění Řeků? FILOKTÉTÉS Nedbej toto! ía c, P---v NEOPTOLEMOS A což, jestliže mi zemi poplení? FILOKTÉTÉS Já přijdu tam. NEOPTOLEMOS Jakou pomoc získáš mi? FILOKTÉTÉS Šípy Hérakleovými. NEOPTOLEMOS Co říkáš? FILOKTÉTÉS zabráním jim přijít NEOPTOLEMOS i ■ ■ Polib zemi a pak pojď. V oblacích se objeví HÉRAKLÉS Počkej poněkud, ať ještě uslyšíš, co říci chtěl bych ti, synu Poiantův! Hlas Hérakleův slyšíš a vidíš tu i mou postavu. ' Jdu sem kvůli tobě, sídlo nebeské FILOKTÉTÉS 397 opustil jsem právě, abych oznámil ti vůli Diovu a překazil ti cestu, již chystáš k domovu; teď však vyslechni všechna slova má! Své osudy ti nejdřív vylíčím, co já jsem přestál strastí, námah* až jsem vydobyl si-nesmrtelnou slávu, jak to vidíš sám. I tobě má se toho dostat, buď si jist, a proslavíš svůj život po všech útrapách-- > Až s tímto mužem přijdeš k městu trójskému, pak prvním z vojska budeš zvolen pro chrabrost, a.Parida, jenž strastí.těch je původcem, sám těmi mými šípy zbavíš života; hrad trójský rozboříš a zbraně odňaté (tu kořist za statečnost přijmeš od vojska) hned pošleš otci domů v rodnou oitskou pláň. Však odění, jež vezmeš nepřátelům, to jak upomínku na můj luk mi odneseš k mé hranici. , K Neoptolemovi Tak radim, synu Achillův, i tobě; bez něho sám dobýt nemůžeš pláň trójskou, ani on však zase bez tebe. Jak svorní lvi vždy chraňte v boji druha druh, ty jej a on zas tebe! K FUoktftovi Já ti k íhu pak pošlu Asklépia, jenž tě uzdraví. \ JMým lukem musí Trója padnout podruhé. To mějte v. mysli však, až vypleníte zem: vždy chrámy bohů mějte V úctě posvátné! Vše ostatní si cení Zeus, můj otec, níž, A 'S 398 SÔFOKLÉS vždyť zbožnost, úcta k bobům s lidmi nezmírá ať živi jsou, ať mrtví, ona nezhyne. FILOKTÉTÉS Ják vytouženým hlasem ke mně promluvila a po tak dlouhé době se mi zjevuješ! Poslechnu, a rád, tuto radu tvou, NE0PTOLEM0S FILOKTÉTÉS SBOR 4 V "i, o Již pohromadě všichni spějme kupředu, však napřed k mořským nymfám se pomodleme, aby ■/(■■jr.-Q dopomohly nám šťastně k návratu! Stejně jako on tak smýšlím také"jál ^\ (, ^Y1- HÉRAKLÉS Nesmíte se k činu dlouho rozmýšlet, příznivý vám vítr vane v lodní záď. Héraklés gmisí FILOKTÉTÉS Na odchodu již oslovím ten kraj: Buď zdráv, můj příbytku, vždy mě chránící, víly ve vodách i víly v lučinách, mocný hluku vln, hnaných na skály! Mnohokrát mi hlava v tom mém přístřeší zvlhla krůpějemi dešťů od jihu, často v zimním čase křik a nářek můj ozvěnou zpět vracel Hermův pahorek. Vás nyní, všechna zřídla, i zdroji od Foiba, vás již opouštím, opouštím už vás, 0 čem doposud jsem neměl tušení. Sbohem, obtékaná země lémnejská, dopřej bez nehody šťastně odplout mi, kam osud silný mě nyní zanést má, 1 přání druhů mých i božstvo všemocné, které tento konec dalo všemu zde. ,4 iľt ANTICKÁ KNIHOVNA SVAZEK 29 Sofoklés, Tragédie. Z komentovaných řeckých originálů Sophoclis tragoediae, vydaných nakladatelstvím Weidmann, Berlin 1891—1909, a The Fragments of Sophocles I—III (ed. A. C. Pearson), vydaných University Press, Cambridge 1917, přeložili Ferdinand Stiebitz (Antigonu, Élektru, Krále Oidipa a Slídiče), Václav Dědina (Oidipa na Kolonu, Filoktéta, Trächíáanky a Aianta) a Radislav Hošek (Zlomky). Předmluvu napsal Bořivoj Borecký. Úvody k tragédiím, poznámkami a seznamem vlastních jmen opatřili překladatelé. Recenzoval prof. dr. Radislav Hošek, Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Leo Novotný. První souborné vydání. Praha 1975. Vydalo Nakladatelství Svoboda jako svou 3835. publikaci. Odpovědna redaktorka Ilja Hajná. Technická redaktorka Jaroslava Lorenzová, Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody, Praha. AA 24,69, VA 26,53. Náklad 31.750. Tematická skupina 13/32. Cena brož. výt. 35,80 Kčs, váz. výt. 41,— Kčs, 73/605-22-8.5 25 — 126 —75 Kčs 41,—