SOFOKtÉS OIDIPÚS A- '"'Ty—p- ..;><:/,.—r ^ ......-/.■—~-7 Věštba určovala thébskému králi Láíovi, že ho vlastní syn usmrtí a ožení se se svou matkou. Když se mu narodil syn, poručil, aby narozenému dítku probodli nohy, svázali je řemeny a pohodili v lese na hoře Kithairónu. Avšak otrok, který měl chlapce odnést, se slitoval a předal ho pastýři korintského krále. Král Polybos neměl vlastní děti, a proto přijal nalezence za vlastního a dal mu jméno Oidipús, což znamená „s opuchlýma nohama". Oidipus, vychovávaný na dvoře krále Polyba a jeho manželky Meropy, se domníval, že je jejich vlastním synem. Když mu ale jednou při hostině opilý přítel vytkl původ, odebral se do delfské věštírny, aby se otázal na své rodíce. Dověděl se, že se stane otcovrahem a ožení se s vlastní matkou. Opustil proto domnělé rodiče, aby se vyhnul předpovídanému osudu. Cestou však nevědomky zabil vlastního otce Láia. Když nedaleko Théb rozluštil hádanku Sfingy, a osvobodil tak město od hrozné nestvůry, odměnou získal thébský trůn a ruku ovdovělé královny lokasty. Nevěděl, že je jeho matkou. Po několika letech jeho panování postihl Théby strašný mor. Občané poděšení touto pohromou se obracejí k svému králi o pomoc. Tím začíná děj tragédie. y/r s OSOBY OIDIPÚS, král thébský IOKASTÉ, královna KREÓN, její bratr TEIRESIÁS, věštec KNĚZ DIŮV KORINŤAN PASTÝŘ, sluha Láiův POSEL, sluha Oidipův PROSEBNÉ POSELSTVO: hoši, kněží SBOR starců thébských Dvě dcerky Oidipovy, družiny, služebnictvo Koná se za doby mytické v Thébách před palácem Oidipovým 1 ss"sep KRÁL OIDIPÚS 159 y /p OIDIPÚS vyjde 3 průvodem % paláce Ó pravnukové Kadma praotce, jtné cfótkv^jroč jste přišli před můj dům a s ratolestí stužkou věnčenou^ jak prosebníci usedáte zde? Je město plno vonných kadidel a plno lkáni, zpěvů žalostných — I nechtěl jsem skrz posly vyzvídat, mé děti, co se děje: jdu k vám sám, já zvaný všemi slavný Oidipús! Nu, knězi starý — tobě přísluší zde za ty mluvit — pověz, co vás vede: zdaž důvěra v mou přízeň nebo strach? Jen směle mluv! Chci ve všem ochotně být nápomocen. Byl bych bez srdce, cit 8 vámi kdyby nehnul nitrem mými KNĚZ DIŮV 1 AQ> Ó vládce naší země, Oidipe, hleď na nás: vidíš, jaký je věk všech, kdož sedíme tu kol tvých oltářů! Zde mlaď je posud neopeřená, a tu jsme kmeti lety schýlení, my, starci, kněží bohů — Diův já — a oni jinochové vybraní. Lid ostatní pak vínky ozdoben dlí na náměstích, tam, kde chrámy dva se tyčí ochrankyne Palladyv i u věstního krbu Foibova. Vždyť vidíš sám, že město přespříliš je zmítáno již zkázou, nemohouc už z hlubin, z krvavého příboje své hlavy pozvednouti. I hyne plod, ď -"i 5T" 160 SOFOKLÉS \.-J -' /v- -1 l: U \ 6* jejž tají země v tvůrčích zárodcích, a hynou stáda skotu na pastvách, a smrti zasvěcen je matek klín: bůh ohněnosný, hrozný, hrozný mor paď na město a štve je v záhubu! Tak. pustne starobylá thébská vlast, a sténáním a nářky žalnými jen černá říše smrti bohatne... A proto před tvým domem, sedíme: Ni já, ni tito hoši za rovna tě neklademe bohům všemocným, však z lidí jsi nám první v příhodách, jež nese život i čím zkouší Bůh. Vždyť- přišed do Théb daně zprostils nás, již vybírala od nás krutá Sfinx, a přitom nezvěděl jsi od nás nic a nikdo z nás ti nedal návodu, ^ však božím přispěním, jak praví se a myslí, vzkřísil jsi nás k životu. Tak také dnes, ó drahý Oidipe, náš králi přesilný, v nějž věří vše, my všichni tulíce se k tobě lkáme: ó hleď nás nějak spasit, zachraň nás! Snad elyšels od kteréhos boha zvěst, snad slyšels výrok moudrých lidských úst: vždyť zřím, že rady mužů zkušených jsou nejčastěji zdaru zárukou.. Nuž slyš, ty ze všech lidí nejlepší, vzkřis k novému zas životu náš stát, bud dobrým strážcem! Nyní zVe tě vlast svým spasitelem, žes nám přispěl kdys: Kéž nevzpomínáme vsak nikdy tak KRÁL OIDIPÚS 161 tvérvlády, žes nás pozvedl a pak zas. klesnout nechal! K žití novému vzkřis tento stát a pevně dej nám stati! A jakos tenkrát blahým řízením nám štěstí poskyt', tak se staň i dnes! Jsi pánem této země; chceš-li však jí-dále vládnout, zemi lidnaté je lépe vládnout nežli pustině. Co do korábu, co je do hradu, ----- když se v něm živá duše nehýbe? OIDIPÚS ""7 V Mé děfcfrrárohé, nač toužíte, je přehořce mi známo. Dobře vínu jak trpíte, a vaše utrpení — \ ach, jako já z vás nikdo netrpí! Bol vlastní pouze nese každý z vás a jiných nedbá, ale duše má, ta oplakává nejen vlastní já, i tebe, tebe, všechny, celý stát! I nebudíte mne tu ze spánku: já mnohou trpkou chvíli proplakal a mnoho v starostech se nabloudil. Tak uvažuje, jediný jen lék jsem nacházel a toho užil jsem: já do Delf švagra svého Kreonta jsem poslal do věštírny Foibovy, by otázal se boha, jakým slovem neb činem zachránil bych tento stát. Dnes návratu je den a starost mám, co dělá, že je vzdálen déle již, než bylo třeba. Jakmile však přijde, tu věru bych byl člověk ničemný, bych neučinil vše, co zjeví bůh! \ "TO'1' 162 SOFOKLÉS <4ÍK> JíosrucA ira sboru KNĚZ DIŮV ryWíží stranou Jak vhodná jsou tvá slova! Tito zde ^ j mi kynou pTávě, že již Kreón jde! OIDIPÚS vyUUí Ó Foibe, jako září jeho tvář, íf kéž spásné štěstí též ho provází! KNĚZ DIŮV Jde s milou zprávou, pokud soudit lze; sic by mu vavřín hlavu nezdobil. OIDIPÚS To zvíme hned; již dosel na doslech — ' Ó kníže, drahý švagre Kreonte, rci, jakou zvěst nám nesel od boha? KREÓN přichází s několika průvodci g'L Zvěst dobrou! Plným štěstím zvu i to, když věci smutné dobře dopadnou. OIDIPÚS Však slovo, slovo boží! Z řeci tvé ni důvěry, ni bázně necítím! KREÓN Jsem hotov mluvit. Chceš mě vyslechnout zde před cizími? — nebo pojďme dovnitř — OIDIPÚS Mluv přede všemi! Neboť jejich bol mě trápí víc než vlastní život můj. KRÁL OIDIPÚS 163 KREÓN Nuž povím, co jsem slyšel od Foiba. Bůh velí jasně, králi, poskvrnu, jež vyrostla zde v zemi, vyhladit /l^^" a neživit ji ve zlo nezmarné. OIDIPÚS Ach, jakou oěistu? Co se má stát? KREÓN Buď vyhnanství, neb za smrt zase smrt. Smýt krví krev, jež v zkázu vrhá vlast! OIDIPÚS A čí to osud bůh tak zvěstuje? KREÓN H/sQ Než ty jsi počal říditi náš stát, byl vládcem země, pane, Láios. OIDIPÚS Tak slyšel jsem; sám jsem ho nezřel již. KREÓN A vrahy, z jejichž rukou přijal smrt, nám ztrestat jasně nařizuje bůh. ^...^-------OIDIPÚS jsou však? Jak to m^no^vypátrat? Je neznatelná stopa^vnéviny^jNj KREÓN Prý v zemi zde. Kdo hledá, nalézá, kdo nedbá, tomu všechno uchází. v) íľ> li 164 SOFOKLÉS KRiL OID1PÚS 165 Ä 1 OlDIPÚS Byl zavražděn snad doma Láios Či někde venku nebo v cizině? KREÓN Kdys na pouť k bonu podle vlastních slov \\ } se vybral, domů se vsak nevrátil. OlDIPÚS A neviděl to žádný průvodčí ni svědek, jenž by vedl na stopu? KREÓN ^ j>5*~~' Ti padH. Pouze jeden se stracbem prchl, však ze všeho, co tehdy uviděl, jen -jedno mohl říci, jinak nic. OlDIPÚS A co to bylo? Z věci jediné lze mnoho nalézt, mnoho vysoudit, fLftg když je jen aspoň jiskra naděje. KREÓN Prý přepadl je zástup lupičů, a král byl zavražděn jich přesilou. OlDIPÚS Kde by vzal lupič tolik smělosti? To jistě zlato odtud pomáhalo! KREÓN -Ítf^~ Tak leckdo soudil. Mrtvý Láios vsak v bídě nenacházel mstitele. OlDIPÚS A jaká bída překážela vám, £>-když padl král, v té věci zvědět pravdu? KREÓN Vždyť víš: to svými hádankami Sfinx lJ ^€£X)nás věcí blízkých dbáti nutila a věcí v temné dálce zanechat. OlDIPÚS Nuž já zas plnou pravdu odkryjí! Ba správně Foibos, správně s ním i ty ľ se s péci ujímáte mrtvého; -"/O" 3 uz"te nme právem po boku, chci zemi té i bohu pomáhat. Ne v službách přátel příbš vzdálených, než ve svém vlastním zájmu vyplením tu ohavnost! Vždyť vrah by vbrzku snad 1fe0 i na mne vztáhl ruku zločinnou! Tak k zdaru vlastnímu mstím Láia — Hoj čile, hoši, vstaňte ze stupňů a haluzí se chopte prosebných! Nechť shromáždí sem někdo thébský lid! Chci zkusit vše. Buď s boží pomocí nám štěstí svitne, nebo padneme! Odchází do paláce KNĚZ DIŮV Nuž vzhůru, hoši! Co král zvěstuje, * to bylo naší cesty příčinou. Bůh věštbu seslal: kéž by přišel k nám ^yfe a sPas^ n^fl a r^nu zažehnal! 166 SOFOKLÉS f?Tc 168 SOFOELÉS GIDIPÚS cycÄází « jxiíáce Aj, modlíte se; vaše modlitba se splní; slyšte mne a hojte zlo, pak přijde spása, strasti poleví! Mně neznáma je zvěst i skutek sám, a proto takto mluvím. Maje stopu, já nepátral bych takto zdaleka; však stal jsem se až potom občanem -I pravím toto ke všem Thébanům: Kdo ví, čí rukou zhynul Láios, syn Labdakův, nechť vše mi oznámí! Tak poroučím. A má-b někdo strach, že sebe sám by musel udati, buď bez obav: jen zemi opustí a jinak neutrpí zlého nic! Kdo zná však jiného, kdo vrahem byl neb strůjcem, netaj toho; odměnu mu vyplatím a vděku nadto dojde — Však smlČíte-li, výzvy nedbajíce, buď z bázně o druha neb o sebe, pak poslyšte, co na to udělám: Ať vrah je kdokoliv, jálzapovídám .. zde v zemi, které kraluji a vládnu, jej přijímatiJc sobě, mluvit s ním _ a v modlitbácn a..bo i jva?£ vfl^ějiáaistLmu.pí át; ,™ z vás každý od prahu jej odháněj! Je naší skvrnou, jakož delfský bůh mi zjevil právě ze své věštírny — Nuž takto králi zavražděnému i božstvu ku pomoci přicházím. A kinu pachateli skrytému, ať byl již sám, či více druhů měl: jak bídně žil, tak bídně zloduch zhyň! ■o KRÁL OIDIPÚS 169 A kletba títón jak RVt>Irlí íVm j»'-^a.ňT „Lmne^aťjaibii&řJd^^ snad choval jipj vám to všechno plnit ukládám, i k vůli mně i bohu, vlasti k vůli tak neúrodou, kletbou zničené. Vždyť ani kdyby bůh to nevzkázal, Vy byste bez očisty nesměli věc nechat, nýbrž pátrat: první muž, váš král byl zabit! Bůh však promluvil. A já mám vládu, kterou dřív měl on, mám ženu, s kterou plodil také on, a kdyby osud byl mu popřál dítek, ty sourozenci dětí mých by byly — ä nyní on byl sražen osudem: chci tedy za otce jak vlastního zaň bojovat a vsadit vše, by ten byl dopaden, kým zhynul Láios, syn Labdakův a Polydórův vnuk a Kadmův, Agénorův potomek — A volám k bohům: Těm, kdož proti tomu by jednali, nechť zrno ze země se nerodí ni děti z matek: ne, ať nynější ta rána morová je zahladí neb sudba ještě horší! Vás ostatní však, thébští občané, kdož souhlasíte, Díké pomocná a všichni bozi stále provázejtež! NÁČELNÍK SBORU po němé dohodí se sborem Ó pane, vázán kletbou odpovím: my nejsme vrahy, aniž můžeme ti vraha udat. Tuto záhadu, kdo spáchal čin, měl věštbou zjevit Eoibos. 170 SOFOKLÉS KRÁL OIDIPÚS 171 OIDIPÚS J=.£>0 Más pravdu; ale nikdo není s to, by bohy k tomu přinutil, co nechtějí. NÁČELNÍK SBORU Pak měl bych ještě jednu myšlenku. OIDIPÚS A třebas ještě jednu, jenom mluv! NÁČELNÍK SBORU Co vidí Foibos, totéž, pokud vím, zří takřka Teiresiás; od něho snad zvíme, králi, výklad nejlepší. OIDIPÚS Ni tenkrát nesložil jsem ruce v klín; já k radě Kreontově posly dva jsem k němu poslal — měl by tu již být! NÁČELNÍK SBORU To ostatní je jistě starý tlach. OIDIPÚS Co to, co jest? Já vážím každé slůvko. NÁČELNÍK SBORU V/> Prý jacís pocestní ho zabili. -» r OIDIPÚS Tak slyšel jsem, však svědka nevidět. NÁČELNÍK SBORU Však je-li trochu bázni přístupný, tvé těžké kletby jistě nesnese. OIDIPÚS 33- Kdo činu schopen^ slov se neleká NÁČELNÍK SBORU Vždyť žije člověk, by jej usvědčil. Hle, již sem vedou věštce božího, jenž jediný má pravdu vrozenu. OIDIPÚS fe přicházejícímu Teiresiovi Ó Teiresio, zkoumáš věci zjevné i tajné, na nebi, i na zemi; a nevidíš-li, přece jistě víš, jak trpí vlast. A její záchranu a spásu, pane, vidíme jen V tobě. ^>£š Snad jsi již také slyšel od poslů, že poslali jsme do Delf a že bůh jen-jediný nám věštil konec hrůz: když Láiovy vrahy najdeme a usmrtíme nebo vyhostíme. 3-^^ Nuž věšti nám ted z letu ptačího, néb znáš-li jiný způsob věštění, a zachraň stát i sebe, zachraň mne a žprosť nás skvrny vzešlé z vraždy té! Jsme v rukou tvých; a nejkrásnější úkol 3*3*ST" je prospívati, jak a pokud lze. TEIRESIÁS vedený chlapcem Óh, jak je strastné býti rozumný, když rozum není platný! Ač to vím, já zapomněl, sic byl bych nepřišel. OIDIPÚS Co je? Jak sklíčen stojíš před námi! 3^0 172 SOFOKLÉS TEIRESllS Chci domů, pusť mě! Posleehneš-li mne, svůj osud oba nejsnáz ponesem. OIDIPÚS Toť proti právu, proti vlasti tvé, že nechceš k věštbě otevřít svých úst! TEIRESIÁS Vždyť zřím, že slova tvá ti neprospějí, a abych nebyl stejně postižen — Chce odejit OIDIPÚS Ach, zůstaň, při bozích, a zjev, co víš! Hle, všichni lkáme k tobě v pokoře. TEIRESIÁS Jste nevědomíjyšichni! Neřeknu- ni slova již, bych nezjevil tvou zkázu. OIDIPÚS Jak, ty to víš a nevyjevíš nic? Chceš zradit nás a obec zahubit? TEIRESIÁS Ni tebe, ani sebe nechci rmoutit. Nač pátráš marně? Nepovím ti nic! OIDIPÚS Ty zloduchu —■ vždyť k hněvu dohnal bys i tvrdou skálu — ty to nepovíš? Tak nepřístupným, tvrdým zůstaneš ? KRÁL OIDIPÚS 173 TEIRESIÁS Ty tupíš moji povahu, a sám f svou vlastní přehlížíš, jen laješ mně! OIDIPÚS Ba kdo by nevzplál hněvem při tvých slovech, 13^50 když otčiny si takto nevážíš? TE1EKESIÁS Vše přijde, i když budu mlČeti. OIDIPÚS A nemáš mi to říci, když to přijde? TEIRESIÁS Již budu zticha. Chceš-li, hněvej se, i jak nejlítěji lze jen zuřiti. r- oroipús Nuž dobrá, nezamlčím ve hněvu, co jasně zřím. Mně zdá se, žes ty sám 1 i zosnoval i spáchal onen Sin —■ snad nevraždil jsi, kdybys viděl však, jen tebe sama vinil bych z té vraždy! TEIRESIÁS > Aj, vskutku! Pak ti velím plniti svůj rozkaz, kterýs vydal: Odedneška již nemluv ke mně ani k těmto zde: ty sám jsi hříšnou skvrnou otčiny! OIDIPÚS Jak nestoudněs mi vmetl do tváře --^1"% ta s*ova' Myslíš, že" mi unikneš? 174 SOFOKLÉS TEIRESIÁS ^~Již jsemtijniikl: jserg sunýpravdou! OIDIPÚS Jak pozuals ji? Svým uměním přec ne! TEIRESIÁS Zde od tebe! Tys"přinutil mě mluvit. OIDIPÚS Cos pravil? Promluv zas, ať rozumím. TEIRESIÁS J?JšJ> Mám ještě mluvit dál? Ty nechápeš? OIDIPÚS Ne zcela jasně; opakuj, cos děl. TEIRESIÁS "Y ZVhledáš vraha, kterým jsi ty sám! OIDIPÚS Jak, zas ta urážka? Však zpláčeš hned! TEIRESIÁS Mám pokračovat, abys zuřil ještě víc? OIDIPÚS Mluv podle chuti; bude to jen tlach. TEIRESIÁS Ty nevíš ani, nezříš hanbu svou. že s vlastní krví hnusně obcuješ! KRÁL OIDIPÚS 175 OIDIPÚS Což doufáš věčně mluvit beztrestně? TEIRESIÁS Ba doufám, má-li pravda jakou moc. OIDIPÚS jL^D Torná, však v tobě ne, ty neznáš pravdu; jsi zrakem, sluchem slep, i rozumem. TEIRESIÁS Jak ubohý jsi ve svém spílání: vlast celá vbrzku tobě bude spílat! OIDIPÚS Ty synu noci, mně ni jinému, ~y£y kdo vidí světlo, nikdy neuškodíš. TEIRESIÁS Však souzeno ti není padnout mnou; je Foibos s to, by sám to vykonal. OIDIPÚS zprudka Kdo si to smyslil: Kreón, nebo ty? Í TEIREISÁS Ni Kreón neškodí ti, jen ty sám! | OIDIPÚS i :^OÍ> ó trůne, bohatství a schopnosti, jež předčíš jiné v žití řevnivém, jak velká závist jde vám vzápětí, když pro tu vládu, kterou země kdys 176 SOFOKLÉS or mi dala sama, nejsouc žádána, chce Kreón, věrný přítel, dávný druh, mě lstně a tajně svrhnout, podstrčiv zde toho záludného kejklíře a kněze pleticháře, jenž je slep sic ve věštění, pro mamon však ne! ^f1$€? Ci řekni, hyls kdy věštcem neklamným? Když zrůdná Sfinx tu pěla hádanky, proč rozluštění obci nezjevila? Tu hádanku tak leckdo nemohl přec rozluštit, jen věštní um byl s to; Však toho ani ptáci, ani bůh ti nevnukl, jak bylo vidět — já jsem přišel, „nevědomý" Oidipús, a bezptáků, svým vtipem jsem ji zdolal! "Ä mne chceš odtud vyštvat, v naději, že bys stál poblíž trůnu Kreontova!? Jen počkej, nad tou „očistou" i ty i strůjce zpláčete! Jen stáří děkuj, sic odpykal bys podle pletich svých! NÁČELNÍK SBORU Já myslím, Oidipe, že slova tvá ^fZS i věštcova jsou plodem hněvu jen. Co s takovou? Je nutné toho dbát, jak věštbu nejlépe lze vyložit. KRÁL OIDIPÚS 177 f svou hanbu, ani kde ses usadil, ^^^-°"s kým obcuješ .^-či-víš snad,čí jsi syn? — A netuše jsi protivný svým drahým i pod zemí i tady na zemi. A jednou dvojí kletba rodičů tě vyštve děsným krokem z této země, *f £fi) a vida teď, pak do tmy budeš zřít! A- který záliv, která skála vbrzku Be> nebude tvým nářkem ozývat, až poznáš sňatku přístav, domu svému tak neblahý, kam vplul jsi s pohodou? :-f %|™A spousty jiné bídy netušíš, již sobě uchystals i synům svým! Nuž tup si Kreonta i ústa má: vždyť není smrtelníka na světě, jenž bude zničen bídněji než ty! OIDIPÚS Toť příliš, to už nelze poslouchat! Hned pryč z mých očí! Obrať kroky své a kliď se rychle odtud z paláce! TEIRESIÁS Sem zvals mě ty, já sám bych nebyl přisel, y/' TEIRESIÁS Tys vládce, mám však stejné právo slovem ti stejně splatit: v tom jsem pán i já. ^j/C? Vždyť Foibův sluha jsem, tvůj nikoli; nač Kreontovy záštity mi třeba? Žes nadal mi i slepců, tedy slyš: Jsi vidomý, a přece nevidíš OIDIPÚS Já netušil jsem hloupých řečí tvých, S Š\' s*c kýl bych sotva poslal pro tebe. TEIRESIÁS Jsem hloupý blázen, jak se tobě zdá; tvým rodičům jsem mužem moudrým byl! V" ^ Sía se k odchodu ' "".......—.......mrn.i.i 178 SOFOKLÉS OIDIPÚS Rodičům? Zůstaň! Kdo mne zplodil? Mluv! TEIRESIÁS Den dnešní zplodí tě i, zahladí. OIDIPÚS Jak mluvíš všechno v temných hádankách! TEIRESIÁS Což nejsi nejlepším jich luštitelem? OIDIPÚS Jen mi haň to, V ěem je má Velikost! TEIRESIÁS Aprávě ono štěstí byl tvůj hrob. OIDIPÚS 1 Co na tom? Jen když vlast jsem zachránil. TEIRESIÁS se obrací k odchodu í|P^|~"Pak ovšem půjdu. Hochu, odveď mne! OIDIPÚS Je čas; tvá přítomnost jen vadí, mate; až zmizíš, více trápit nebudeš. TEIRESIÁS Chci jít; však řeknu dřív, proč přisel jsem. Tvé tváře nedbám: ty mne nezničíš. *f~ÍN> -^rá poslyš: Onen člověk, kterého tak dlouho hledáš, Láiovu smrt zde hlásaje a hroze, ten je zde! KRÁL'OIDIPÚS 179 Host cizí, zdá se, čas však ukáže, že thébský rodák je, a štěstí to ho nepotěší. Z vidomého slepcem se-stane, z bohatého žebrákem, v.zemi cizí o holi se bude brát. A ukáže se, že je spolu otcem i bratrem dětí svých, že matky své V^^ů je manželem i synem, otcovým že vrahem je i v loži nástupcem — Oidipůa odchází Jdi; dumej o tom! Chytíš-li mne ve lži, pak říkej si, že věštit neumím! KD>- / -7S í \ SBOR 0/ Kdo to byl? Koho to označil as ip^pjí hlas boží ze skály delfské, 5 že krvavou rukou spáchal čin tak bohaprázdně pustý? Nechť k útěku zrychlí krok a hbitěji pádí než kůň, *f Ar~ jenž závodí s vichrem! Jsa ozbrojen blesky a ohněm jak bouř syn Diův Apollón řítí se naň, a Kéry, mstitelky děsné, nechybné, letí za ním. ^D^í Vždyť právě z Parnasu sněžného r nám zazářil rozkaz boží, jejaLkážavšem, by slíditi se jali po neznámém. _ Snad v skalách, v jeskyních dlí »$3T-a divými lesy se Štve — býk zaběhlý,v horách - 180 SOFOKLÉS ■j ok/ a v samotě vleka se s bídou svou chce uniknout výrokům ze svatých Delf; však stále jej obletují perutí nechabnoucí. __ x Hrozně mne děsí, hrozně mne děsí moudrý ten věštec výroky svými; nelze mi věřit, nelze mi upřít, v rozpacích nevím, cože mám dělat! A tonu V pochybách, nevida ni dopředu, ani vzad a nechápu zhola nic. Nikdy posud jsem neslyšel ni dřív, ni za doby nynější, že s Labdakovci Polybův syn měl spor: nuž odkud mám vzít teď záruku bezpečnou, bych pro Láiovu smrt, tak temnou, věhlasné cti 'se dotýkat směl, jíž slyne Oidipús král? V/o Zajisté Zeus a Apollón znají v moudrosti boží konání lidská; že bych však věštce — smrtelný tvor je — j^r^o nemohl nikdy věhlasem předčit, toť jistě úsudek nesprávný — ač může důvtipem svým kdos důvtip překonat čís. Já však, dokavad neuzřím, 5rjQT~že věštba určitě splněna, já nepřidám se k těm, co haní ho! Vždyť viděl jsem přece sám, jak stanula před ním Sfinx, 7 KRÁL OIDIPÚS a na vlastní oči jsem zřel, jak obstál ve zkoušce moudrosti a potešil vlast. Muž bez hany: tím je mi vždy! Příkvapí.-—---— KREÓN Já slyšel jsem, že král náš Oidipús mě viní z hrozných věcí, občané; JZ|^*to nelze snést: zde stojím! Věří-li, že V těžké době té jsem trochu jen mu slovem nebo skutkem ublížil, pak nechci s touto pomluvou být živ ni-o hodinu déle! Nečeká $r$X) mne malá újma pro tu pohanu, zde jde mi o vše, když by stát i vy i přátelé mě měli za špatného! NÁČELNÍK SBORU Ba padla jakás výtka, ale spíš jen-hněv ji vynutil než rozvaha. KREÓN *^"Ä\f Však řekl tu, že z mého návodu ten věštec Vylhal to, co prohlásil! NÁČELNÍK SBORU Tak jsem cos slyšel; v jakém smyslu, nevím. KREÓN A s pevným zrakem, s pevnou rozvahou to obvinění na mne vrženo? X 181 w 182 SOFOKLÉS NÁČELNÍK SBORU ^h> 0 Snad; nevidím, co páni dělají. ■ Vyjde OIDIPÚS Ha, ty.jsi zde? Tak drzé čelo máš, že přijít pod mou střechu neváháš, ač zjevně vrahem jsi mé osoby, ač zřejmě lupičem jsi vlády mé? XŽ?S~~ m^3 m®' prá111 se» za zbabělce snad Či za blázna, že to jsi zosnoval? Snad že bych nepoznal tvé kroky lstnó či nebránil se, kdybych je i poznal? Což není pošetilý pokus tvůj, chtít bez přátel i peněz lovit trůn, když lze ho nabýt lidem jen a zlatem? KREÓN Hle, poslyš, dovol tak mi odvětit, jaks mluvil ty: dřív poznej, potom sud! OIDIPÚS '■ -n IP- ^ /1^' 'S fí Ý en* f- Což, řečnit znáš! Však já jsem nechápavý — když mluvíš ty. Jsi zarytý můj sok. KREÓN VSak předně o tom poslyš slova má! OIDIPÚS Však předně o tom nemluv, že jsi čistí KREÓN Když myslíš, bezhlavá že svévole . je pravý poklad, soudíš nesprávně! 3 KRÁL OIDIPÚS 183 OIDIPÚS Když myslíš, příbuzného zrazuje, že ujdeš trestu, soudíš nesprávně! KREÓN Děls pravdu, souhlasím; však naznač mi, v čem ublížil jsem tobě, jak ty díš? OIDIPÚS S*5 Ur Nuž, radil jsi mi nebo neradil, bych ctihodného věštce zavolal? KREÓN Ba ještě nyní trvám na té zradě! OIDIPÚS Jak dávno tomu již, co Láios — KREÓN Jak, Láios? Cd je? Já nechápu. OIDIPÚS — co beze stopy vraždou zahynul? KREÓN To je už dlouhá řada zašlých let. OIDIPÚS Což Teiresiá8, věštil tenkrát již? KREÓN Tak moudře, stejně vážen jako dnes. ! 184 SOFOKLÉS KRÁL OIDIPÚS OIDIPÚS A nezmínil se tehdy nějak o mně? KREÓN Ne, nijak, aspoň nikdy přede mnou. OIDIPÚS Í^ST" ^ Pátrali jste přece po vrahovi? KREÓN Ó ano, jak by ne! Však ani slová — OIDIPÚS Proč nemluvil ten mudřec tenkrát již? KREÓN Já nevím; čeho neznám, o tom mlčím. OIDIPÚS Ty víš, co tkne se tebe; moh' bys mluvit —! KREÓN ^C?© Jak to? Co vím přec, toho nezapřu. OIDIPÚS Vsak bez úmluvy s tebou nebyl by smrt Láiovu připsal na můj vrub! KREÓN Zda činí tak, víš sám; však nyní se smím ptát já tebe stejně jak ty mne. OIDIPÚS ptej se: vraha ve mně nenajdeš. £0 1 K E! .äi 8 $ 1 v- KREÓN Nuž nemáš za manželku sestru mou? OIDIPÚS Nu pravda; rád se znám k té otázce. KREÓN A sdílíš se s ní stejně o svou moc? ____j_ OIDIPÚS Co si jen přeje, vše jí vyplňím. KREÓN '0*^3 A nejsem vám j á třetí zcela roven? OIDIPÚS A proto jsi tím horším přítelem! KREÓN Ó ne! Jen zkoumej účty jako já! A predne uvaž: Myslíš, že by kdo spíš v bázni vládnout chtěl než vládnouti (rň'STa klidně spát — když moc by byla táž? Já nemám vetší touhu králem slout než jednat jako král; a jistě ten, kdo zdravě soudí, smýšlí jako já. .Teď beze strachu vše skrz tebe mám; ^Pjjjsa pánem sám, věc mnohou nerad jen bych dělat musel. Nuže jak by mi měl být sladší titul královský než bezstarostná účast ve vládě? , j — Tak slepý dosud nejsem, abych cti byl lačný, která nevynáší nic! 186 SOFOKLÉS KRÁL OIDIPÚS Dnes všem jsem milý, všichni zdraví mne, dnes jedná se mnou, kdo jde k tobě s prosbou vždy skrze mne se vše jim vyplní. A to bych pozměnit měl název? &]?>0 Tak hloupě zdravý rozum nejedná! Ne, takto smýšlet se mi nelíbí a nikdo by mne k tomu nepřiměl! TO Chceš důkaz? Do Delf jdi a zeptej se, zda jsem ti správně věštbu oznámil! A shledáš-b, že s oním prorokem jsem pikle strojil, zbav mě života, pak hlasuji si s tebou pro smrt sám! Však pro nejasný dohad svévolně mne neviň! Hřích je špatné nazdařbůh mít za dobré a dobré za spatné. .Kdo přítele se zbaví dobrého, ten niěí vlastní život nejdražší. To poznáš časem jasně. Jenom Čas ti zjeví muže spravedlivého; však zlého znáš i za jediný den. NÁČELNÍK SBORU Kdo nechce padnout, tomu dobře mluvil, (> králi! Rychlý soud má vratký krok. OIDIPÚS Když rychle s tajnou lstí kdo na mne kvapí, i já ge musím rychle rozhodnout! Neb vyckám-li já klidně, zatím on již provede svůj plán, a já jsem ztracen. KREÓN Tak čeho žádáš! Chceš mě vyhnati? OIDIPÚS Ö ne! Tvou smrt chci, nejen vyhnanství! KREÓN Leč dříve dokaž lačnou podlost mou! OIDIPÚS fá^"'Ty nechceš věřit, ty se nepoddáš? __________________ KREÓN Vždyť nemáš rozum! OIDIPÚS Pro sebe až dost! KREON Však máš ho mít i pro mne! OIDIPÚS Ty jsi padouch! KREÓN bC<) Amýlíš-lise? OIDIPÚS Nutno poslouchat! KREÓN I vládců špatných? OIDIPÚS Vlasti, vlasti má! KREÓN I já jsem údem vlasti, ne ty sám! 188 SOFOKLÉS NÁČELNÍK SBORU ráá&|T/jtá dosti, ytédcovéT|Hle, v pravý čas sem IokastťTkráčí z paláce, a před ní třeba urovnat váš svár. IOKASTÉ 1 ;í Vy nešťastníci, nač ten slovní spor, \ £ T« ta^ pošetilý? Nestydíte se • i ~ 1 IOKASTÉ A jaká starost změnila tvé city? OIDIPÚS řO Tys řekla, tuším, že prý Láios byl zabit na rozcestí v úvoze? IOKASTÉ Tak každý tvrdil; posud se tak říká. OIDIPÚS A místo, kde se zběhlo neštěstí? IOKASTÉ Toť ve Fókidě, tam, kde cesta z Delf OIDIPÚS Jak dlouhý čas již minul od těch dob? IOKASTÉ My v městě zvědelrto krátce předtím, než přišels ty a přijal tento trůn. OIDIPÚS Ô Die, k čemu jsi mne odsoudil?! IOKASTÉ j"''^-jP Co trápí tvoje srdce, Oictipe? OIDIPÚS Ach, netaž se mne ještě — Pověz mi, i ak stárby^ |aký vzhled měl LáJog^ 194 SOFOKLÉS IOKASTÉ ^jByl v^U^j^Ujsy prvé s t ř^ro š^dinj^ ^ a podobu měl skorqj3kf> ty OIDIPÚS "t^'^T^ keda ^ a8^ netuše tou strašnou kletbou stihl sebe sám! IOKASTÉ Jak to, můj pane? Trnu, zříc tě tak. OIDIPÚS Mám děsný^strach, že věštec vidí dobře! Jen slovo ještě, pak je jisto vše. IOKASTÉ Já trnu, ale ptej se, odpovím, OIDIPÚS Měl na své cestě malou družinu, či četný průvod jako panovník? IOKASTÉ I s hlasatelem bylo jich jen pět; vůz jediný jen vezl Láia. OIDIPÚS \ Oh, už je jasno! — Kdo vám přinesl tu smutnou zprávu, ženo, kdo to byl? IOKASTÉ Tu dal nám sluha, jediný, kdo unik9. KRÁL OIDIPÚS M ""^s/'jľť*" 195 OIDIPÚS A mešká nyní v našem paláci? IOKASTÉ Ne, není tu. Když po svém návratu zřel tebe vládnout po Láiovi, mou ruku uchopil a žádal mne, ať k stádům na venkov ho pošlu hned, by z dohledu byl města našeho. I svolila jsem; na otroka přec byl hoden ještě větší milosti. OIDIPÚS Ať přijde zas co nejrychleji sem! IOKASTÉ Hned je tu; ale nač to přání tvé? OIDIPÚS Mám, ženo, strach, že příliš mnoho již jsem napověděl, proč ho vidět chci. IOKASTÉ. Však přijde. Ale snad jsem hodna též, bych znala, co tě tíží, pane můj ? OIDIPÚS Buď jista, že to zvíš, když nejhorší už smím jen čekat: komu dražšímu než tobě vylíčil bych osud svůj ? Korintský Polybos byl otec můj a matka dórská Meropé. Syn králův, 196 SOFOKLÉS KRÁL 0IDIPÚS ä" já úcty největší jsem požíval, když příhoda se stala, zvláštní sic, však nehodná mé vážné pozornosti. Kdys na hostine piják zmožený mi vytkl, že jsem podvržený syn. Ten večer stěží zkrotil jsem svůj hněv a vyčkal; zrána šel jsem k rodičům, chtěl zvědět pravdu. Oba velmi zle se na zbrklého mluvku horšili, a mně ten hněv byl milý; hana však mě hryzla stále — rostla tajně dál. I vydal jsem se do Delf bez vědomí svých rodičů. A Foibos neuznal "22s<£? nme hodným odpovědi v této Věci, však zjevil hrůzu jiných děsných běd: že s vlastní matkou svou mám souložit, rod-zrakům odporný bych světu dal, a otce vlastního že vrahem budu — ■ 2 ^ 4 Když jsem to slyšel, nevrátil jsem se již do Korintu, bych tam nespatřil tu hanbu podle věštby zlověstné se naplniti; Šel jsem do světa a z hvězd jsem soudil jen, kde leží vlast. 3*0 Tak přišel jsem i v onu krajinu, kde, jak jsi děla, zavražděn byl král — A chci ti říci pravdu, ženo, slyš! Když jsem se blížil k tomu rozcestí, tu setkali se se mnou hlasatel "a muž, jak líčíš jej: stál na voze, jejž táhli koně. Vozataj i kmet mě odháněli z cesty násilně. Dám v zlosti ránu tomu, který mě hnal z jízdní dráhy. Stařec viděl vše, jjftyO i Vyčíhal si mne, jak míjím vůz, a bodcem do hlavy mě udeřil. Však zaplatil to draze: Jeden ráz, má hůl zasáhla, on zvrátí se a kutálí se rovnou z vnitřku vozu — Pak usmrtil jsem všechny... Má-li snad ten muž co společného s Láiem, 6, kdo je nyní bídnější než já?! Kdo protivnější božstvu může být? Vf-~€> Když nikdo z občanů m cizmcu mne nesmí k sobě přijmout, oslovit, ba odhánět mě musí!? A tu kletbu já sám, jen sám jsem volal na sebe! Já -poskvrňuji lože mrtvého svou rukou vraha: nejsem ohava a nejsem zcela proklet? Prchnout mám. Až prchnu, nesmím spatřit drahé své ni vkročit do své vlasti:— nebo musím si matku za choť vzít a Polyba, jenž dal mi život, otce, zavraždit — Zdaž chybí ten, kdo o mně prohlásí, že krutý démon štve mě životem? Kéž nikdy, nikdy, bozi přejasní, bych nezřel toho dne, kéž ze světa í foj>"kych zmizel dřív, než bych měl uvidět, že skvrna bídy takové mě stihla! — Pauza; Iokasté mlčí NÁČELNÍK SBORU Toť zlé, 6 králi — ale pokavad jsi svědka neslyšel, měj naději! m SOFOKLÉS OIDIPÚS Však je to poslední má naděje; ^ze Pouze vyčkat toho pastýře. IOKASTÉ Až přijde, jakou čekáš útěchu? OIDIPÚS Když bude shodně mluvit a řečí tvou, pak ušel jsem té hrůze, slyšelas? IOKASTÉ A co jsem prve řekla zvláštního ? OIDIPÚS K "?$"~"Prý tvrdil, pravílas, že lupiči jej zavraždili; tedy udá-li zas stejný počet, nejsem vrahem já! "■'Preč jeden cIoTOĽnenícelá tlupa! Však řekne-U, že to byl jeden poutník, $%/0 je jasné vše a je to dílo mé — IOKASTÉ Bud! jist, že užil slova lupiči, a teď ho nemůže již odvolat: tak obec slyšela a nejen já! . Než i když něco změní z prvé řeči, 6 pane, nikdy nedokáže přec, že Láios byl zabit tak, jak měl! Dle věštby měl být zabit synem mým; než vrahem nikdy synek ubohý se nestal: sám už dávno mrtev je. A proto nechci příště pro věštbu ni vpravo ani vlevo zrakem hnout! •v o KRÁL OIDIPÚS 199 4' OIDIPÚS Máš pravdu; ale pošli přece jen, ať přijde onen sluha: nezapomeň! IOKASTÉ Hned pošlu proň — však pojďme do domu; chci Činit jenom to, co je ti milé. Odejdou do paláce^_^_^,„^—r-~—~~ ~~~~ SBOR Z Ó sůdbo, dopřej mi žiti v čisté zbožnosti^ 9« bych >*e slovech i. činech s\ých . -vždy plnil svaté nadpozemské řády, oblačných" Výšin" poutníky Věčné, jež odvěký nebes klín jen zroditi mohl! Jich nezplodil z krve své syn mateře smrtelné a zapomnění lahodný sen JJTnezkalí nikdy jejich zrak: to veliký bůh bytuje v nich, jenž nestárne! cl*flkt sfP^KORIIÍŤAN vejde Zdaž mohu zvědět od vás, cizinci, kde bydlí tady vládce Oidipús? A nejraději: víte, kde je sám? NÁČELNÍK SBORU V tom domě zde; je uvnitř, cizince. Ta paní zde je matka jeho dětí. KORINŤAN Buď Šťastna v kruhu šťastných navěky, jsouc požehnaná, řádná jeho choť! IOKASTÉ I ty buď Šťasten: za svá krásná slova 5" jsi toho hoden, cizince! Však mluv, co chceš, co jsi nám přišel oznámit? KORINŤAN Ó paní, štěstí pro chotě i dům! IOKASTÉ Jak, štěstí? Jaké? Kdo tě posílá? 202 SOFOKLÉS ma KORINŤAN Jdu z Korinta, a jist&fpatěsis==»» tě slova má. všaktaké zarmoutí. IOKASTÉ Jak může mít co tuto dvojí moc? KORINŤAN Lid korintský chce králem zvolit jej své země! Tak se u nás mluvilo. IOKASTÉ Což starý Polybos již nevládne? KORINŤAN Už ne: už dokraloval pod zemí. IOKASTÉ Co díš? Je mrtev otec Oidipův? KORINŤAN Je mrtev Polybos, sic nechci žít! IOKASTÉ Ty služko, rychle běž a královi to zvěstuj! —■ Věštby, věštby boží, kde jste?! Jak dlouho vlasti Oidipús se stranil v bázni, by ho nezabil: a on teď zemřel sám, jím nezabit! Vyjde % paláce OIDIPÚS Má choti drahá, Iokasto, rci, proě jsi mě zavolala z domu sem? KRÁL OIDIPÚS 203 IOKASTÉ '^S'Czde toho muže slyš a uvažuj, kam slavné boží věštby dospěly! OIDIPÚS Kdo je ten muž a co mi říci chce? IOKASTÉ Je z Korinta a chce ti oznámit, že Polyba není: mrtev otec tvůj! OIDIPÚS ^j^fy Jak, cizí muži? Pověz mi to sám! KORINŤAN Když toto nejprve mám potvrdit, nuž věz, že Polybos již dokonal. OIDIPÚS Zda násilně, či stižen chorobou? KORINŤAN Jak,slabý závan skácí vetché stáří! OIDIPÚS q ^ J-~Byl chudák, zdá se, zdolán chorobou. KORINŤAN přitakává A vysílením věku dlouhého. OIDIPÚS Hó, ženo, kdo by delfské věštírny chtěl ještě dbát a ptáků křičících kdes ve vzduchu, dle jejichž rozkladů 204 SOFOKLÉS KRÁL OIDIPÚS *'l £H>Ž? jsem otce zabít měl?! On spočívá ted mrtev pod zemí, a já jsem zde a meče jsem se netkl! — leč by touhou byl po mne zhynul; pak bych byl ho zničil 0 ne! již leží v hrobě Polybos, ^00 C\.a 8 n^m ta tam Jsou planá proroctví! ,/ IOKASTÉ A neřekla jsem ti to dávno již? OIDIPÚS Ba řekla, ale strach mě zaváděl. IOKASTÉ Teď již ai k srdci nepřipouštěj nic! OIDIPÚS Jak, což se nemám sňatku s matkou bát ? IOKASTÉ 1^10 Nač bát se člověku, když náhoda jen vládne, bezpečné pak předtuchy ni o jediné věci nelze mít! Žít maně, jak se dá, toť nejlepší — Ach, nic se neboj sňatku s matkou svou: ' \ i} 4 Jít již mnohý ve snách s matkou obcoval. Však člověk nesmí na věc takovou dát nic: tak se mu žije nejsnáze. OIDIPÚS s Co pravíš, bylo by sic krásné vše, jen kdyby matka nežila. Však žije, , /I ■ :f 0^|0 bys přál mi, až se domů navrátíš. OIDIPÚS Oh, nikdy'nepujdu k svým rodičům! KORINŤAN Můj Hochu, nevíš nakrásně, co děláš! OIDIPÚS Jak to, ach, starce, zaklínám tě, proč? KORINŤAN Že proto vyhýbáš se domovu. OIDIPÚS "1C?Í| J^Mám strach přec, aby Foiboa neměl pravdu. KORINŤAN Bys nebyl poskvrněn skrz rodiče? OIDIPÚS Ba právě, starce, to mě věčně děsí. KORINŤAN A víš, že se jich bojíš nadarmo? OIDIPÚS Jak to, když jsou to moji xodičc ? KORINŤAN ř±>Q Ty nejsi nijak spřízněn s Polybemt OIDIPÚS Co pravíš? Nezplodil mne Polybos? KORINŤAN Oh, stejně jako jsem tě zplodil já. OIDIPÚS Jak roven otec tomu, kdo jím není?! KORINŤAN Vždyť nezplodil tě ani on, ni já! OIDIPÚS Proč nazýval mě tedy synem svým? KORINŤAN Z mých rukou, slyš, tě přijal darem kdys. OIDIPÚS A tak že cizí dítě miloval? KORINŤAN Byl bezdetností k tomu přiveden. OIDIPÚS Než mě dals jemu, koupils mě či zplodil? 208 SOFOKLÉS KORINŤAN C/^O Já v roklích kithairónských našel tě. lokasté se vzruší, pak upadá v hloubavé zamyšleni OIDIPÚS A jak ses dostal v onu krajinu? KORINŤAN Tam v horách na stáda jsem dohlížel. OIDIPÚS Byls najat jako pasák kočovný? KORINŤAN Tvůj zachránce jsem tehdy, dítě, byl! OIDIPÚS ^ čím jsem trpěl, kdyžs mě v bídě našel? KORINŤAN To dosvědčí ti tvoje kotníky. OIDIPÚS Ach, nač té dávné vady vzpomínáš! KORINŤAN Já rozvázal tvé probodené nohy. OIDIPÚS To strašný znak jsem v plenkách obdržel. KORINŤAN 11 A podle toho byl jsi nazván též. KRÁL OIDIPÚS 209 4 OIDIPÚS Vsak probůh, kým? Snad matkou, otcem? Mluv! KORINŤAN To nevím; dal mi tě kdos, ten to ví. OIDIPÚS Jak, tys mě dostal, sáma mne nenašel? KORINŤAN Sám ne; to jiný pasák mi tě daj. OIDIPÚS ...... ',./ rl^Kdo to ? Mluv, můžeš mi ho oznámit ? KORINŤAN Jak zval se jen? Byl sluha — Láiův. OIDIPÚS Té země bývalého vladaře? KORINŤAN Ba právě toho: byl to jeho pastýř. OIDIPÚS A žije dosud, bych jej vyhledal? KORINŤAN 5 f |;/lVy domácí to nejlíp vrte as. OIDIPÚS Je mezi vámi někdo, komu snad by z venkova neb odtud osobně byl znám ten sluha? Oznamte mi to! 210 SOFOKLÉS KRÁL OIDIPÚS 211 Teď přišel čas, kdy vše lze vypátrat. NÁČELNÍK SBORU To nikdo jiný tuším nebude leČ sluha, pro kterého poslals Ven. Však to nám nejspíš poví Iokasté. OIDIPÚS k lokastS Ó ženo, slyšíš? Míní cizinec snad toho, kterého jsme dali volat? IOKASTÉ vytrhne se ze zamyšlení, "VLSni město, hradby, boží oltáře i svatyně, jichž nešťastník já sám, já nej slavnější odchovanec Théb, 226 SGFOKLÉS KRÁL OIDIPÚS 227 se zbavil, sám všem vele o sobě, by bezbožníka bnali od prahu, A 4 ^X>- když bohy nalezen byl nečistým a příslušníkem krve — Láiovy. A rozhlásiv tu skvrnu hanby své, já měl bych pevným zrakem hledět na Hd? To nikoli. Ba kdyby sluchu zdroj t\ '-■( "1 se ucpati dal také, bez váhání své bídné tělo hned bych uzamkl, bych slepý byl i hluchý. Sladko je žít bez smyslů mimo dosah zla! ô Kithairóne, nač mě přijímals?! Proč mě nezničils, bych nebyl kdy se zjevil s kletbou svého původu?! Ó Polybe, ó Korinte, má vlasti dle jména, jaký ve mně krásný plod jste vypěstili — v nitru s červem zlaí. A «*^\ Teď z lůna hříchu hříšným shledán jsem — Ó křižovatko, skryté údolí a křoví, trojcestný ty úvoze, vy-z rukou mých krev otcovu jste pily a spolu mou: zdaž vzpomínáte ještě, co před vámi jsem páchal? Když pak od vás jsem přišel sem, ach, co jsem páchal zas? Ó lože, lože manželské! Ty mne jsLzrodilo a pak jsi přijalo -■j Lj. -y-?as pl°du svého símě, davši světu ' mJ. rod krvésmilaý, otce, bratry, syny a dcery, manželky a matky, vše, co nejhnusnější na světě!... Však dost! Co hřích je konat, o tom hřích i mluvit. Nuž rychle pryč už se mnou, při bozích, f f V|^S*kdes daleko mě skryjte, zabte mne I neb do vln hoďte, abych zmizel navždy! I Ach, neštiťte se, pojďte bez obav I a dotkněte se muže nešťastného: f jen já jsem s to tu svoji bídu nést! (NÁČELNÍK SBORU r\ ^fÍÄÍ Hle, tu jde Kreón sem tvé prosbě vhod, J- by poradil a jednalr Pouze on-------------- I teď po tobě je strážcem otčiny. I OIDIPÚS | Ó běda, co mu nyní říci mám? i Comohu očekávat od něho, když zjevn°! že jsem mu tak ukřivdil? KREÓN přicházeje Mne nepřivedl výsměch, Oiďipe, a z křivd ti nechci vyčítati nic, však ke sboru a slukům Oidipovým jestliže snad rodů smrtelných již nedbáte, nuž aspoň všeživné ^I^'Š"se ostýchejte záře sluneční a nestavějte takto na odiv f té nahé hrůzy, které nesnese ni světlo, zem, ni voda posvátná! Co nejrychleji dopravte ho v dům! 'í V ^?^Jen rodina má sVatou povinnost i zřít i slyšet strasti domácí. OIDIPÚS Ty jsi mě zbavil obav, při bozích, 228 SOFOKLÉS 4^ muž nejlepší tys přišel k nejhoršímu: však svol mi v něčem! Je to v prospěch tvůj! KREÓN A o jakou tu službu ke mně lkáš? OIDIPÚS Ó Vyvrhni mě ihned z vlasti tam, kde zemru neosloven člověkem! KKEÓN Buď jist, že bych to byl již učinil, však dřív chci žádat boha o radu. OIDIPÚS Je zcela jasná věštba boží přec, bych já, vrahův otec kletý, zahynul. KREÓN Tak zněla věštba; přec však lépe zvědět, co třeba činit, jak se věc má teď. OIDIPÚS Ty se chceš ptáti kvůli bídníkovi? KREÓN f ^ 9> Snad nyní bohu uvěříš i ty?!, OIDIPÚS I slyš mou vůli, poslechni mé prosby! Tu v domě pochovej si, jak chceš sám; své drahé jistě řádně posloužíš. , f -:. A já— ach, nebuď městu souzeno, '..J1^-' by chovalo mě nadál ve svých zdech! KRÁL OIDIPÚS 229 1$IC Nech v horách bydlit mne, kde je má vlast, můj Kithairón, můj hrob, jejž zaživa mi určili již rodiče, bych těmi, kdož usmrtit mě chtěli, zemřel též! ; Já arci vím, že ani choroba ni cosi jiného mne nezdolá; vždyť nebyl bych kdy smrti unikl, leč určen k nejhoršímu utrpení. Však osud můj nechť běží čéstoú svou; Však, Kreonte, mé děti! A c„~7'* Kreón dá pohyh jednomu ze sluhů, jene přivede a paláce dvě dcerky Oidipovy O syny ■......... se nestarej: jsou muži, netřeba jim nikdy strádat, ať jsou kdekoli. Leč o nešťastné dcerky ubohé, " jež u jednoho stolu sedaly vždy se mnou, kterým ode všeho rád jsem prával, čeho jsem kdy požil sám — jen' o ty pečuj! Ach, a nejraději bych přál si dotknout se jich rukama ■■ a vyplakat se u nich nad svou bídou! 0 vládce, slyš, ty urozený! Dotknu-li se jich svou vlastní rukou, bude se mi zdát, že mám je tak zas, jako když jsem viděl — . Ach, co to je? Zda neslyším svých drahých, bohové, jak stkají v slzách? Slitoval se Kreón a dal mi zavolat mé miláčky? Smím věřit? KREÓN Tak jest. Tu radost jsem ti zchystal já, již dávno věda, jak se na ně těšíš. 230 sofoklés král oidipús 231 oidipús Ach, děkuji ti! Za to poselství bud" bůh ti lepším strážcem nežli mně! » Ó dítky mé, kde jste? Ach, pojďte sem, zde do mých rukou, rukou bratrských, jež zřídily zrak otce vašeho, dřív jasný, tak, jak nyní vidíte! A který nevida ni netuše jsem se stal otcem, kde jsem synem byl! I nemoha vás vidět, pláěi pro vás, když na mysli mám trpký život vaší jenž čeká na vás obě ve světě. Zda přijdete kdy v lidskou společnost, zda na slavnost, z níž domů pláč by vás pak neprovázel místo radosti? A což až dorostete sňatku, kdo, ó kdo, mé děti, kdo se odváží vzít na sebe tu hanbu, která rod náš celý bude provázet a ničit ? Neb jaký hřích tu chybí? Otcovrah je otec váš a s matkou spojil se, jíž zrozen byl, a z téhož lůna Vás si zplodil, z kterého kdys vyšel sám! Tak urážet vás budou, dítky mé; a kdo si vás pak vezme? Nikdo, nikdo. A bez mužů i dítek zajdete... Ty jediný jim zbýváš, Kreonte, jsi otcem jim, když my, ač jejich rodiče, jsme mrtví. Nedej, by tvé příbuzné '! se v nouzi potloukaly bez mužů, ať los jich není roven bídě mé! Měj s nimi soucit, vida jejich věk, i jak jsou opuštěny, majíce jen tebe? »Ó dej mi na to ruku, dobrý muži! l5fcC"Vám měl bych mnoho říci, kdybyste již měly rozum, dítky mě! Nuž proste jen o to: žiti, kde se žiti dá, však žitím šťastnějším než váš otec! kreón Dosti, zadrž již své slzy, f jSäfO* do domu se zase vrať! oidipús Musím poslouchat, ač nerad. kreón Všechno má svůj pravý čas. oidiptís Půjdu, ale víš, oč žádám! kreón Mluv, a budu vědět vše. oidipús 159C Máš z vlasti vyhnat mne! kreón Na mně chceš, co bůh má dát! oidipús Vždyť jsem odporný všem bohům! 232 SOFOKLÉS KRÁL OIDIPÚS 233 A I •ľ t"0 KREÓN Pak snad splní prosbu tvou. OIDIPÚS Slibuješ? KREÓN Co v mysH nemám, o tom slepě nemluvím. OIDIPÚS Tedy odveď mne již odtud! KREÓN Pojď už, ale děti nech! OIDIPÚS Ne, ach, ty mi neodnímej! KREÓN Nechtěj splněno mít vše! Vždyli i štěstí naplněné zradilo tě v životě! OIDIPÚS Oběané mé vlasti thébské, hleďte, zde je Oidipús, který hádanky znal luštit, nejmocnějším mužem byl, k jehož štěstí kdekdo v obci vzhlížel zrakem závistným: ejhle, v jakou propast hrůzy srazila jej sudba zlá! /{ ^Cj X Proto tvora smrtelného, •který ještě hledí vstříc I poslednímu dni své sudby i neblahoslav nikdo dřív, 1 pokud nedosáhne cíle | \ &0&. života, zlem nedotčen! Odcházejí i & k. y t fr ST7C 7 S5 * r' iF t : , ŕJÄč c. 0 \M ANTICKÁ KNIHOVNA SVAZEK 29 Sofoklés, Tragédie. Z komentovaných řeckých originálů Sophoclis tragoediae, vydaných nakladatelstvím Weidmann, Berlín 1891—1909, a The Fragments of Sophoeles I—III (ed. A. C. Pearšon), vydaných University Press, Cambridge 1917, přeložili Ferdinand Stiebitz (Antigonu, Élektru, Krále Oidipa a Slídiče), Václav Dědina (Oidipa na Kolónu, Filoktéta, Tráchíňanky a Aianta) a Radislav Hošek (Zlomky). Předmluvu napsal Bořivoj Borecký. Úvody k tragédiím, poznámkami a seznamem vlastních jmen opatřili překladatelé. Recenzoval prof. dr. Radialav Hošek. Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Leo Novotný. První souborné vydaní. Praha 1975. Vydalo Nakladatelství Svoboda jako svou 3835. publikaci. Odpovědná redaktorka Ilja Hajná. Technická redaktorka Jaroslava Lorenzová. Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody, Praha. AA 24,69, VA 26,53. Náklad 31.750. Tematická skupina 13/32. Cena brož. výt. 35,80 Kés, váz. výt. 41,— Kěs. 73/605-22-8.5 25 — 126 —75 > Kčs 41,—