SOFOKLÉS OIDIPUS NA KOLÓNU / j i '{f Thébský král Oidipús poznal, že zabil svého otce/ Láia a vzal si za manželku vlastní matku Iokastu, jak mu předurčovala věštba. Hnán hrůzou a bolestí nad tímto poznáním se oslepil a chtěl odejít ze země do vy-hnanství. Jeho švagr Kreón, který se ujal vlády, mu však odchod povolil teprve po dlouhém čase, kdy si Oidipús už ve vlasti přivykl a nerad z ní odcházel. Na ceBtě ho provázela dcera Antigoné, zatímco synové Eteoklés a Polyueikés nechali otce odejít a nikterak se ho neujali. Po dlouhém a strastiplném bloudění přišel Oidipús s Antigonou na pahorek Kolónos v blízkosti Athén k posvátnému háji Eumenid. OSOBY OIDIPÚS, někdejší král v Thébách ANTIGONÉ, jeho dcera ISMÉNE, druhá dcera POLYNEIKÉS, Oidipův syn KREÓN, Oidipův švagr, vládce thébský THÉSEUS, král athénský Kolónský OBČAN POSEL SBOR patnácti domácích starců Děj se odehrává u háje Eumenid na kolónském vrchu nedaleko Athén I m í- OIDIPÚŠ NA KOLÓNU 237 V pozadí jě háj zasvěcený Erínyím, bohyním pomsty. Před hájem je skalní útes. Vpravo v dálce je vidět Athény. Po cestě k háji se ubírá nešťastný Oidipús,. zbídačelý,.zestárlý, v žalostném oděvu. Anligoňé, jeho dcera, ho vede za ruku. V blízkosti je jezdecká socha místního héróa Kolona, praotce a zakladatele toho okrsku OIDIPÚS veden Antigonou přichází sleva Ó Antigono, dítě starce slepého, v čí,město přišli jsme, kdo bydlí v kraji zde?_______ Kdo. dnešního dne přijme starce Oidipa a pohostí ho dárky, byť i skrovnými? nj" Ač přeje si jen málo, přece ještě míň si odnáší — a to však zcela stačí mi, vždyť odříkání učí mě mé útrapy, čas dlouhý, jejž tak žiji, a pak hrdost má. Však vidíš-li kde, dcero, v místech přístupných 4 O neb u posvátných hájů koutek k sezení, tam zastav a mě posaď, ať se dovíme, kde jsme; vždyť jako cizinci se musíme ptát občanů a jejich slovy řídit se. ANTIGONE Můj přeubohý otče Oidipe, až dál jsou ochranné zdi města, pokud vidět lze. To místo zde je svaté: což se zračí v tom, že bují olivami, révou, vavřínem a četných slavíků zní líbezný tu zpěv. Zde pohov údům na tom drsném kameni — je cesta, kterous ušel, dlouhá na starce. OIDIPÚS Nuž tady usad mě a jako slepce chraň. ANTIGONE To nemusím se učit, dávno činím tak. 238 SOFOKLÉS . .í-í"" , Oidipůs s pomocí Antigony usedne OIDIPÚS A můžeš mi snad říci, kde jsme stanuli? ANTIGONÉ To Athény jsou, vím, však neznám okolí. OIDIPÚS 2,5"" Jat slyšel jsem, to říkal každý pocestný. ANTIGONÉ Mám někam jít a tam se zeptat na ten kraj ? OIDIPÚS Jdi, dítě, ptej se — jě-li ovšem obydlen. ANTIGONÉ Je obýván. Však myslím, není třeba nic už dělatrvidím totiž muže blízko nás. OIDIPÚS 1^0 Snad sem se ubírá a.kvapně přichází? ANTIGONÉ Už dokonce je tu a co chceš vhodného mu sdělit, to mu řekni, stojí zde ten muž. Objeví se občan kolónský OIDIPÚS Já slyším, cizince, zde od té dívky (ta zrak pro mne užívá i pro sebe), že vhod 3ST 86 zPr^V0U a *ekueš nám, co neznáme. OIDIPÚS NA KOLÓNU OBČAN Než budeš pátrat dál, dřív z toho sedadla jdi pryč — vždyť po tom místě šlapat nesmí se! OIDIPÚS A jaký kraj to? Komu z bohů zasvěcen? OBČAN Je neobydlen, svatý. Strašně bohyně______________ t\Q tam sídlí — dcery Země jsou a boha Tmy. OIDIPÚS Čí svaté jméno slyším? Koho vzývat mám? OBČAN Lid zdejší Líticemi zve je, které vše prý vidí — jinde však jim jinak říkají. OIDIPÚS Kéž jako prosebníka vlídně přijmou mě! Však z místa, kde teď sedím, neodejdu již. OBČAN Co, míníš tím? OIDIPÚS Toť úděl mého osudu! OBČAN Já nemám odvahu tě vyhnat bez vůle všech oběanů, než zjistím, co v tom dělat mám. OIDIPÚS 4) Jen probůh, cizince, mě psance za hodna měj odpovědět na to, o co žádám tě. 239 240 SOFOKLÉS OBČAN Tak říkej! Mně se věru nezdáš nečestným. OIDIPÚS Nuž jaké je to místo, na němž stojíme? OBČAN Z mé řeči poznáš vše, co o tom vím i já. Ten celý kraj je svatý; nad ním Poseidon, bůh vznešený, má moc a Titán Prométheus, ten dárce ohně; místo, na něž vstupuješ, še prahem kovovým této země zVe, je Athén oporou. A nivy v blízkosti se pyšní, že se tento jezdec Kolonos ukazuje na jeho sochu zde první usídlil a jeho jménem prý ted osadníci všichni společně se zvou. Tak, cizince, je tomu. Úctou společnou ten kraj se slaví víc než slovy vážnosti. OIDIPÚS A bydlí v těchto místech lidé nějací? OBČAN Ó ano, a jsou zváni po tom bohu zde. OIDIPÚS A mají vládce, či tam rozhoduje lid? OBČAN Zde toho města král je jejich vladařem. OIDIPÚS A kdo je ten, kdo vládne slovem, mocí svou? , OIDIPÚS NA KOLONU _ OBČAN Ten Théseus sluje, syn to kdysi Aigeův. OIDIPÚS Zda moh' by někdo z vás jak posel k němu jít? OBČAN Proč má sem přijít? Něco říci, zařídit? OIDIPÚS Má za malou jen pomoc veliký mít zisk. OBČAN Co výhodného může získat od slepce? OIDIPÚS Přec všechno, co mu řeknu, bude zřetelné. OBČAN VÍŠ, cizince, jak ted to správně provedeš? Jsi šlechetný, jak vidím, ale ubohý; zde počkej, kde ses se mnou setkal, já pak hned to půjdu říci sousedům, ne do města, vždyť zdejší lidé sami o tom rozhodnou, zda máš zde zůstat, či zpět na cestu se dát. Vzdálí se OIDIPÚS Ten cizinec už odtud, dítě, odešel? ANTIGONÉ Už, otče, odešel. Ted můžeš tedy mluvit zas klidně, vždyť jen sama jsem ti nablízku. 242 SOFOKLÉS OIDIPÚS ^£*~Vy s hrozným zrakem mocné bohyně, když zde jsem ija sedadlo vaše nejdřív usedl, kéž nejste k Foibovi ni ke mně ukrutné! Vždyť on, když zvěstoval mi spoustu oněch běd, též tento konec slíbil po průběhu let: až vposled přijdu do země, kde útulek jak host pak získám v sídle bohyň vznesených, svůj strastiplný život tam že dokončím, mým ochráncům že bude ziskem pobyt můj, však zhoubou těm, co z vlasti mé mě vyhnali; a znamení že toho přijdou bezpečná, blesk Diův nebo hrom neb zemětřesení. Teď vím, že na cestu sem do háje mě jen váš věštný podnět přived', bezpečný, vždyť dřív jak poutník bych se nikdy s vámi nesetkal i ô® (jsem bez vína a vám se v oběť nelije) a na posvátném, drsném stupátku bych teď já neseděl. — A vy mi dejte, bohyně, jak věštil Apolldn, běh skončit života, v hrob klesnout, pakli se snad nezdám nehodným, lO*£~~že nejvetším jsem lidským vydán trampotám, ó líbezné vy dcery boha dávné Tmy, i Athény, to město nej ctěnější z všech, jež zve se po největší, mocné Palladě, stín bědný politujte, muže Oidipa, 110 jenž nikterak už nemá bývalý svůj vzhled. Přichází postupně sbor starců a tváři se pohněvaně, nedůvěřiví ANTIGONÉ k Oidipovi Již mlč, vždyť právě jdou k nám lidé nějací, již p,ostarší, a po tvém sídle pátrají. OIDIPUS NA KOLÓNU OIDIPÚS Já budu mlčet. Ty pak stranou od cesty mě ukryj v báji, dokud na nich nepoznám, liŠT jak budou mluvit, neboť jenom v poznání je opatrnost, která činům předchází. Antigoné provází Oidipa do háje JEDEN ZE SBORU STARCŮ Jen pohleď, kdo to byl? A kde je? Kde. se skryl ten smělec, ze všech, ze všech nejnestoudnější? NÁČELNÍK SBORU 41(2 Je poběhlík ten stařec, je poběhlík a není zdejší, neboť jinak by nikdy nevkročil sem do svatého háje dívek krutých, hrozných, jež oslovujem s hrůzou IXCa se sklopeným zrakem jdeme kolem nich v němém mlčení, i slova zbožné mysli k nim vysíláme mlčky. Nyní kdosi však přišel sem a nedbá úcty nikterak. 1~y3 Toho já teď hledám v celém okrsku, nemohu však přijít na to, kde as je. Znenadání vstoupí Oidipús veden Antiganou OIDIPÚS Já jsem onen muž. A jak říká se, zrakem je mi hlas. 244 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLONU .245 SBOR AQ-šT Běda, běda, hrozný napohled, hrozný k poslechu! OIDIPÚS Nespatřujte, prosím, ve mně zločince! NÁČELNtK SBORU Ochránce náš, Die, kdo ten stařec je? OIDIPÚS Vládci této zeme, nelze naprosto 1 k-0 můj osud nazvat šťastným. Ohjasním to. Což bych takhle se sem belhal veden očima kohos jiného, podpírán, velký, slabou bytostí? JEDEN ZE SBORU Ach běda, ty jsi slepý! Byl jsi 1k|^T takto ubohý již při svém zrození? Jsi zřejmě velmi stár. JINÝ Jen mě nezahrnuj svými kletbami! NÁČELNÍK SBORU Dál a dále jdeš. "ISTC Přenešťastný starce, dobrý pozor dej! Nesmíš proniknout v travnatý ten háj, kde nezní lidský hlas, kde se v kotlině /í'£3f*"*' voda s medem druží V nápoj přesladký. Vrať.se, odejdi! Prostor veliký nás dělí. Slyšíš, přenešťastný muži bloudící? t0^ Chceš-li na mou výzvu něco podotknout, z místa odstup, kam nikdo nevstoupil a tam jen mluv, kde smějí všichni —— chraů. se dřív! OIDIPÚS Na čempak se, dcero, máme dohodnout? ANTIGONE \ Jle slušné, otče, mít ohled k občanům, kde třeba, poslouchat, podřizovat se. OIDIPTJS Tak mi podej ruku! ANTIGONÉ Už tě podpírám. OIDIPÚS Jen mi neubKžte, cizinci! 'I Opouštím to místo v plné důvěře. SBOR Bez tvé vůle, starce, nikdo z toho místa nemůže tě přece odvést násilím. OIDIPÚS Mám jít dál? 246 SOFOKLÉS ^^ST Ještě? SBOR Postup dopředu! OIDIPÚS SBOR Veď dopředu ho, dívko, vždyť mi rozumíš. ANTIGONÉ Následuj mě, otče, tápající nohou, tam tě povedu. NÁČELNÍK SBORU 1 % O Ubohý cizince, v cizině když dlíš, odvážně odvrhuj vše, co občanům nemilé je, co jim je milé, měj v úctě. OIDIPÚS 42%T Veď mě tedy, mé dítě, ať mužem zbožnou povinnost splnit, společně mluvit a navzájem se slyšet do boje s nutností touto se nesmíme pouštět! SBOR \"O Stůj a nevzdal se odtud na krok z výběžku skály! OIDIPÚS Takto? Mám tu stát? SBOR ŤHST Skloň se a na okraj této skálysi sedni. ANTIGONÉ Otče, tohle je má věc! Ty klidně postupuj za krokem krok. OIDIPÚS Achs běda mi, běda! ANTIGONÉ tsO O Jenom své zestárlé tělo v náruč mou laskavou skloň. OIDIPÚS Ach, můj přeubohý osud! Sedne si NÁČELNÍK SBORU Když dosáhls, ubohý, klidu, pověz nám, kdo vlastně jsi. I^JT" Jaké tě útrapy štvou? Ať zvíme i jméno tvé vlasti. OIDIPÚS Cizinci, nemám už vlast. Vy však... 248 SOFOKLES OIDIPÚS NA KOLÓNU 249 NÁČELNÍK SBORU Starce, v čem nám chceš bránit? OIDIPÚS 2,10 Ne, neptej se, neptej se, kdo jsem, nezkoumej, nepátrej dál! SBOR Copak? OIDIPÚS Je hrozný můj osud! SBOR Povídej! OIDIPÚS k AntigonS Ž^f^čC Dítě, ach běda! Co na to mám říci? SBOR Pověz nám, cizince, odkud po svém otci jsi rodem? OIDIPÚS Běda mi, dítě, co zakusit mám? ANTIGONÉ Jen mluv, jsi na pokraji zhouby. OIDIPÚS l^tO Ano, vždyť zatajit to nelze! SBOR Rychle, pospěš si, zanech okolků! I OIDIPÚS Zdalipak znáte syna Láiova? SBOR Ó běda, běda! OIDIPÚS Také rod Labdakův? SBOR Ó Die! OIDIPÚS I ubohého Oidipa? SBOR To jsi ty? OIDIPÚS Neděste se toho, co vám povídám. SBOR Ó žel, ó žel, tenhle nešťastník! OIDIPÚS i-^f^ Ach, dcero, co nás čeká? SBOR Pryč odejděte z této krajiny! OIDIPÚS Co jsi slíbil, splnit nehodláš? 250 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLONU 251 SBOR Nikdy netrestá Osud za to, když někdo oplácí křivdu, kterou utrpěl. 2'"Zj£**Ale když sobě splácíme klam klamem, Vzniká nám nelibost, nikoli vděk. Z tohoto místa ty odejdi hned, odejdi kvapně a ze země prchni, abys na mou obec neuvalil zas ilfQ nějakou vinu! ANTIGONÉ Občané soucitu plní, když nemůžete strpět zde mého otce, starce, a tak vás děsí jeho £*íST skutky bezděčné, smilujte se aspoň nad mým neštěstím! Za otce vás prosím, ubožáka, za něj vřele prosím vás; do očí vám hledím očima, jež vidí, 7S& jako bych se zrodila z vaší vlastní krve: mějte soucit, prosím, s ubožákem tím! Na vás my nešťastní lpíme jak na božstvu, čekáme spásu. Hlavy pokynem přislibte nám tuto nenadálou radost. . _ K náčelníkovi sboru Pro všechno tě prosím, co ti drahé je, pro tvou choť a děti, boha, majetek: nenalezneš v světě člověka, jenž tehdy, když ho stíhá bůh, moli' by uniknout. NÁČELNÍK SBORU £.00 ^z, dcero Oidipova, že tě stejně tak jak tvého otce pro ty strasti litujem; však z bázně před bohy ti nemůžeme ted nic více sdílet nadto, co jsme řekli již. OIDIPÚS Co prospěje mi dobrá pověst, proslulost, 2^feS jež naplano se šíří, že prý Athény jsou nejzbožnějším městem, štvané cizince ______ jen ony že prý mohou chránit, spasit je. Kde ti mne platí to? Vy nyní z těchto míst jste vyplašili mne a pryč mě ženete, } -^C? i jméno mé vás děsí, avšak nikoli mé tělo a mé činy, vždyť jsem při činech se spíše trpným nežli činným ukázal, jen kdybych vše stran matky, otce líčil vám — strach proto máte ze mne, to já dobře vím. Jak mohu já být špatným, když jsem splácel to, co •sám jsem utrpěl, a přece ani tak bych nebyl špatný, kdybych jednal s úmyslem. Kam přišel jsem, já přišel bezděčně — však mých křivd původci mě chtěli zničit vědomě! A za to, občané, vás prosím při bozích: jak chtěli jste mě vyhnat, tak mne ušetřte, a jctíte-li své bohy, vbrzku nesmíte zas bohy urážet! To mějte za jisté, že. hledí bozi na zbožného člověka, /■$*£~že hledí na bezbožné a že dosud jim muž hříšný neunikl. K náčelníkovi sboru S tímto vědomím ty nechtěj pověst šťastných Athén poskvrnit, že sám bys nyní páchal skutky bezbožné; a jak jsi prosebníku slíbil záruku, 252 SOFOKXÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 253 3°5 tak dál mě chraň a braň a nezhrdej mnou, když se díváš na mou hlavu, zuboženou zle. Vždyť zbožný přicházím a hodný ohledu, a prospěch nesu občanům. Až přijde pán, jenž vladařem je vaším, všechno uslyšíš "a o všem dovíš se. Však prosím, mezitím ty, nesmíš nikterak být ke mně zlovolný. SBOR Je', starce, nutné plnou měrou v úctě mít tvůj úsudek, vždyť slovy závažnými jej jsi pronesl. A já se spokojím pak tím, jak vládci této země o toih rozhodnou. OIDIPÚS A kde je vladař těchto končin, cizinci? SBOR Ten v rodném městě dlí a již je vypraven týž posel k němu, jenž i mne sem posílal. OIDIPÚS Zda myslíte, že k slepci bude ohled mít neb starost a něj, takže sám sem zavítá? SBOR Ó ano, jakmile se doví jméno tvé. OIDIPÚS A kdo mu asi tuto zprávu oznámí? SBOR Je dlouhá cesta; hojný hovor pocestných však rychle šíří se — on od nich už to ví, Jf{) buď klidný, bude tu! Tvé jméno, starce, jde snad celým světem, takže král, ač pomalý, až uslyší, co třeba, rychle přijde sem. OIDIPÚS Kéž zavítá sem k blahu města vlastního i mému — kdopak není sobě přítelem? Zdálky přijíždí nějaká Sena ANTIGONÉ Co probůh říci, otče? Smysly šálí mne? OIDIPÚS Co je, má dcero Antigono ? ANTIGONÉ Vidím, jak se na sicilském mezku žena blíží k nám, sem jede — na hlavě má klobouk široký, jenž před sluncem jí stíní okrajem svým tvář. 3ZC? Co říci mám? Je ona to, či není? Bloudí mysl má? To popírám i tvrdím — nevím, co mám říct, ach, já ubohá! To jiná není! Jak se blíží, očima jí.2'£"~mě zdraví vesele; to naznačuje mi, že je to Isménina hlava sesterská. OIDIPÚS Co říkáš, dcero? ANTIGONÉ Že tvé dítě spatřuje svou sestru. Její hlas tě ihned přesvědčí. 254 SOFOKLÉS ISMÉNÉ • /■■■/' J>3sQ ^cl1' ot°e muJ a sestr°í Pro mne na světě dvě jména nejsladsí, já stěží našla vás, a nyní stěží na vás hledím v zármutku. OIDIPÚS Tys, dítě, tu? ISMÉNÉ Jaks, otče, bědný napohled! OIDIPÚS Ach, dítě, ty jsi zde? ISMÉNÉ Ne ovšem bez útrap. OIDIPÚS Dej ruku mi! ISMÉNÉ Již obou vás se dotýkám. OIDIPÚS Ach, plode krve mé! ISMÉNÉ *-i Vy dva tak nešťastní! OIDIPÚS S tvou sestrou já? ISMÉNÉ Jak třetí já jsem nešťastná. OIDIPÚS NA KOLONU OIDIPÚS Proč přišlas sem? ISMÉNÉ Mám, otče, starost o tebe! OIDIPÚS ity-ST Snad z touhy? ISMÉNÉ Také chci ti sama zprávu dát, jen jednoho mám s sebou sluhu věrného. OIDIPÚS Kde jsou tví mladí bratři, aby pomohli? ISMÉNÉ Jsou tam, kde jsou — stav jejich nyní hrozný je. OIDIPÚS Ach, ti, co upravili svoji povahu i způsob žití podle řádů egyptských! V té zemi totiž muži doma u stavu jen tkají, jejich ženy vždy však mimo dům se o životní potřeby jim starají. 25S"Tak, děti, za vás sedí v koutě doma ti, jimž takovýto úkol spíš by příslušel. Vy místo nich však za mne, nešťastníka, ted zle strádáte. Ukazuje na Antigonu Zde tato, věku útlému • když odrostla a v těle zesílila, vždy t^/Qtah se mnou světem bloudí ubohá a mne, již starce, provází; ta často o hladu 255 256 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU a bosa se mnou chodí v lesních pustinách a často žárem slunce, deštěm zmožená, ta nešťastná si málo cení v pohodlí 3^5T~ ®* doma, jen když otec chudák má co jíst. K Isméne Však tys. mně otci, dcero, nosila i dřív ty všechny věštby, které mne se týkaly, vždy bez vědomí Thébských, věrnou bylas mi též strážkyní, když ze své vlasti prchal jsem. ?>'í"0 A jakou zprávu as mi neseš, Isniéno, zas nyní, co tě hnalo k cestě z domova ? Vždyť bezpečně já vím, že s prázdnou nejdeš sem, to jistě neseš zprávu, co mě poděsí. ISMÉNÉ * Jen mlčky přejdu, otče, všechny útrapy, co vytrpěla jsem, když hledala jsem, kde dnes bydlíš a jak žiješ. Nechci prožívat svou bolest dvakrát: skutkem a teď líčením. Já přišla jsem ti sdělit zlo a strasti, jež tvé nešťastné dva syny právě potkaly. J>%0< Než propuk' jejich svár, ti chtěli Kreon tu ,, trůn nechat a tak zbavit město potupy, když moudře hodnotili kletby rodové, co postihly už dávno nešťastný tvůj dům. Teď nějaký snad bůh či mysl zmatená 3>KC~ty nešťastníky v bědný rozbroj vehnala, zpět trůnu zmocnit se a královskou mít moc. Z nich Eteoklés, mladší, pozděj zrozený, přec Polyneika, ač se dříve narodil, pak zbavil trůnu a jej z vlasti vypudil. Ten podle hlučné zprávy u nás šířené jak-psanec do úvalů Argu šel a tam si získal choť a věrné druhy do boje, bud aby si hned Argos dobyl thébskou pláň, pln poct-, neb pad' a k nebi vznesl slávu Théb. j^^Ťo ovšem nejsou, otče, slova lichá jen, toť,hrozná skutečnost! Kdy bozi budou mít i s tvými strastmi soucit, zvědět nemohu. OIDIPÚS ■ Máš naději, že budou o mne bozi již se starat, abych jednou též byl zachráněn? ISMÉNÉ M/00 Tu, otče, mám, jak věštby nyní hlásají. OIDIPÚS A jaké věštby, dítě? Co již zjevily? ISMÉNÉ Že tamní lidé budou pro svou záchranu tě hledat, ať už budeš mrtev nebo živ. OIDIPÚS Což může komu prospět ubožák jak já? ISMÉNÉ ' ;J~Trý všechna jejich moc jen v tobě spočívá. OIDIPÚS Když ničím nejsem teď, tu teprv význam mam? ISMÉNÉ Teď bozi chtí tě povznést, dřív tě ničili. OIDIPÚS Je marné povznést starce, který v mládí pad'. 258 SOFOKLÉS ISMÉNÉ A věz, že Kreón jenom z těchto důvodů ^0 sem vbrzku zavítá, už zakrátko je tu. OIDIPÚS A co chce dělat, dcero ? Vysvětli mi to! ISMÉNÉ Blíž thébské země budou chovat tě a tak mít nad tebou i moc, však nesmíš vkročit v zem. OIDIPÚS Co získají, když budu ležet před dveřmi? ISMÉNÉ H1 S""' Zle jim, když nebudou zde uctívat tvůj hrob. OIDIPÚS I bez příkazů božích každý to přec ví! ISMÉNÉ A proto chtějí tě blíž vlasti umístit, tak abys nemohl sám nad sebou mít moc. OIDIPÚS Zda také thébským prachem posypou mě tam? ISMÉNÉ . ^~f2sO To nepřipustí, otče, to, žes otcovrah! OIDIPÚS Pak takto ovšem nikdy mne se nezmocní! OIDIPÚS NA KOLONU 259 ISMÉNÉ • To věru jednou bude Thébám pohromou! OIDIPÚS, Co asi bude, dítě, toho příčinou? ISMÉNÉ Nu přec tvůj hněv, až stanou na tvém náhrobku. OIDIPÚS k)ťKde slyšela jsi to, co říkáš, dcero má? ISMÉNÉ Tu zvěst vím od poutníků z delfské věštírny. OIDIPÚS A což se Foibův výrok Vskutku týká mne ? ISMÉNÉ To tvrdí ti, co přišli V thébskou rovinu. OIDIPÚS A kterýpak z mých synů tohle zaslechl? ISMÉNÉ ^3O ^ Vz*Jenm^ —~ a dobře vědí to. OIDIPÚS Když zaslechli to ti dva zločinci, proč spíš ) je vedla touha vládnout nežli získat mne? ISMÉNÉ Ač bolí mě ta zpráva, přec ji přináším. 260 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 261 OIDIPÚS Kéž souzený ten rozbroj nikdy bohové H ^(?T"*" J™ neztmn" a též je dopřáno pak mně, sám.abych dokončil boj jejich nynější, v němž na sebe dva bratři pozvedají zbraň. Pak ani ten, co nyní žezlo má a trůn, by nesetrval, ani ten, co vypuzen, by nazpět nepřišel. Když byl jsem z otčiny jakjejich otec nectně hnán, ti nevzali mě-ve svou ochranu, ba oni naopak mě vyhnali a prohlásili za psance. Snad řekneš, že jsem sám si vyžádal ten „dar", íftý£' a obec že mí právem jej pak podala. Však nikoli! Vždyť ještě právě toho dne, kdy ve mně planul duch a já si vroucně přál býť ukamenován a zemřít na místě, tu laskavost mi nikdo nechtěl prokázat. Když čas pak zmírnil již mé všechny útrapy, a já jsem poznával, jak vášeň výstřední mě potrestala více, než jsem zavinil, tu teprv zadlouho mě obec násilně pryč hnala z vlasti, přičemž ti, jichž otcem jsem, «£5§Tjak otci mohli přispět, avšak nechtěli to udělat — ni slovem nehlesli, a já jak žebrák, psanec jsem se vláčel v cizině. Však tyto, aě jsou dívky, pokud síla jim to svolí, dávají mi jídlo, bezpečný též útulek a pomoc dětsky upřímnou. Ti dva však místo otce trůn si zvolili, i žezlo královské a vládu nad zemí. Však ve mně nebudou mít nikdy spojence, a z vlády nad Thébami nikdy ne vzejde tí^pjiui zisk, to dobře vím, jak z věštby, kterou teď tu slyším od dcery, a též když promýšlím i dávná slova, jež mi Foihos zvěstoval. I Kreonta ať pošlou, aby hledal mne, neb kohokoli z těch, co v obci mají moc. íffO Vždyť hodláte-li vy mě bránit, přátelé, krom vznešených těch bohyň, zemi vládnoucích, pak této obci statečného obránce tím získáte a nepřátelům útrapy. tas* NÁČELNÍK SBORU Jste vskutku hodni slitování, Oidipe, i ty i dcery tvé; a že se nabízíš svou řeci naší obci stát se ochráncem., chci poradit ti, co by bylo prospěšné. OIDIPÚS Jen poraď, příteli, vše nyní vykonám. NÁČELNÍK SBORU Teď usmiř ony bohyně, k nimž nejdříve jsipřiš^a3ak OIDIPÚS A kterak? Poučte mě o tom, přátelé! . NÁČELNÍK SBORU Sem předně přines čistou vodu z pramene, jenž věčně tryská, rukou čistou naber ji... OIDIPÚS A když pak této čerstvé vody načerpám? NÁČELNÍK SBORU Jsou měsidla tam, výtvor ruky-dovedné, těch okraj a též obe ucha ozdobíš. c: 262 SOFOKLÉS OIDIPÚS " Snad snítkami, či stužkou vlny, nebo jak? NÁČELNÍK. SBORU Vem z mladé ovce rouno čerstvě stříhané. OIDIPUS Ku dobře, a jak dál mám dospět ke konci? NÁČELNÍK SBORU U Qfí Stůj tváří k východu a konej úlitbu. OIDIPUS Mám vodu lít z těch džbánů, jaks mi naznačil? NÁČELNÍK SBORU Lij třikrát a pak vposled vylij celý džbán. OIDIPUS čím naplnit ho. mám, i o tom pouč mne! NÁČELNÍK SBORU Jen vodou s medem — víno nepřidávej však. OIDIPUS H^"'{^~~ A- až to vsaje země skrytá pod listím? NÁČELNÍK SBORU Pak třikrát devět snítek olivových tam klaď na zem rukama a připoj modlitbu. OIDIPÚS Tu rád bych slyšel, vždyť je všeho korunou. OIDIPÚS NÄ KOLÓNU 26S ' NÁČELNÍK SBORU Jak Laskavými zvcm je, tak ať v ochranu leprosebníka přijmou s hrudí laskavou. Tak pros je sám i každý jiný za tebe jen v tiché modlitbě, ne zvučně, hlasitě; pak odtud jdi a zpět se neobracej. To když učiníš, já směle sám ti přispěji, ■jpt>C" však jinak, cizince, bych o tebe se bál! /V" OIDIPÚS Zda, slyšely jste, dcery, řeč těch občanů? ANTIGONÉ Ba vyslechly; co máme dělat, přikaž nám! OIDIPÚS. Já jít však nemohu, vždyť v cestě brání mi dvě strasti: že jsem slabý a že nevidím. ^yJ-O Ať-je dna z vás tam jde a úkol vykoná! Jak myslím, jedna duše místo tisíců to může splnit, má-li vůli ochotnou. To rychle proveďte, však samotného zde mě nenechte, už nemám sílu, abych dál 5Tr5"""se. vlekl opuštěn a nikdo neveď mě. ISMÉNĚ Tíuž já to půjdu provést. Kde však musím dřív to místo najít? To bych ráda zvěděla. NÁČELNÍK SBORU Je z druhé strany háje, cizinko, a když tě potká nesnáz, místní lid ti poradí. 264 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU ISMJÉNÉ Jä"Ž£) Já, Antigono, půjdu. Ty pak našeho dál otce ochraňuj; kdo pro rodiče své se namáhá, těch námah nemá vzpomínat. Odchází do háje NÁČELNÍK SBORU Je hrozné, příteli, zlo ztichlé budit zas. Přece však chtěl bych vyzvědět... OIDIPÚS Copak? NÁČELNÍK sboru: Zlou bolest tvou a nesnesitelnou, která tě .stihla. OIDIPÚS Pro svou pohostinnost nechtěj, příteli, odhalit mé činy hanebné. NÁČELNÍK SBORU 3»O Ty zvěsti šířené, nekončící, chtěl bych, cizince, teď zvědět popravdě. OIDIPÚS Ach běda! NÁČELNÍK SBORU Ó prosím, podvol se! OIDIPÚS Ach žel, ó žel! ■-i NÁČELNÍK SBORU -ÍSu^S" Poslechni! I já, co žádáš, poslechnu. OIDIPÚS Spáchal jsem nepravost, spáchal, příteli, však proti své vůli, bůh to ví! NÁČELNÍK SBORU Co tím.chceš říci? OIDIPÚS Obec v nectné lože, v sňatek osudný mě přiměla, a já nic jsem netušil! ~ NÁČELNÍK SBORU Což vstoupíls (hrůza slyšet!) k matce do lůžka? OIDIPÚS Běda; cizince! Jak smrt mi připadá to slyšet! Ty dvě dívky jsou... NÁČELNÍK SBORU Co říkáš? OIDIPÚS mé dcery, moje vina dvojitá. * NÁČELNÍK SBORU Ach^ bozi! OIDIPÚS Bolestným jsou plodem matky jediné. 266 SOFOKLÉS NÁČELNÍK SBORU Jsou tedy děti tvé? OIDIPÚS ^fS~D A zároveň i sestry otcovy. NÁČELNÍK SBORU Ach běda! OIDIPÚS Běda! Je to náplň tisícerých běd. NÁČELNÍK SBORU Zkusils! . OIDIPÚS Nesmírně jsem zkusil. NÁČELNÍK SBORU Tvá vina? OIDIPÚS Není to má vina! NÁČELNÍK SBORU Co tedy? OIDIPÚS Přijal jsem dar, já ubožák, jaký od obce Jsem nezasloužil získat! NÁČELNÍK SBORU Copak, nešťastníku? Spáchals vraždu... OIDIPÚS NA KOLÓNU 267 OIDIPÚS Cože? Co chceš vyzvědět? NÁČELNÍK SBORU na otci? OIDIPÚS Ach běda, k té mé ráně další zasadils! NÁČELNÍK SBORU rCir~ Zabils? OIDIPÚS Zabil, mohu však... NÁČELNÍK SBORU Copak? OIDIPÚS se něčím obhájit. SBOR Čímpak? OIDIPÚS ^ ?X> Já to vysvětlím. Jsem vrah a škůdce, ale zcela bezděčný, jsem právem bez viny, vždyť chyběl úmysl! Přichází Théseus se svou družinou SBOR Již Théseus přichází, syn Aigeův, náš král, jak přivolán byl podle tvého vyzVání. 268 SOFOKLÉS THÉSEUS ^J-|^" Již dříve z mnoha stran jsem, synu Láiův, já slyšel, jak sis oči zničil krvavě, a proto tě už znám. A teď, když vidím tě zde v těchto místech, ještě lip tě poznávám. Tvá hlava ubohá i šat mi zjevuje, íjJ£0 ^e V8kutku jsi to ty. Mám s tebou útrpnost a chci se, přenešťastný Qidipe, tě ptát, zač přišels nyní mne a město požádat, ty. sám i ubohá zde průvodkyně tvá. Jen mluv! Vždyť hrozný čin bys musel na sebe X?g*£~~mi říci, abyeh pryč se stranou odvrátil; vše znám, vždyť v cizině i já byl vychován jak ty, a prožil jako nikdo V cizině ta četná nebezpečí, v nichž šlo o život. A proto, cizince, jak ty jsi, žádnému bych nezdráhal se podat ruku pomocnou; vím dobře, že jsi člověk a že o zítřku já nemám o nic více jistoty než ty. OIDIPÚS Tvá šlechetnost v té krátké řeči, Thésee, se zračí, takže je mi třeba málo slov. 5^^~Tys právě řekl, kdo jsem, kdo je otcem mým, i o4kud, z které země zavítal jsem k vám, a proto nezbývá nic jiného mi již než, pronést přání své a ukončit svou řeč. THÉSEUS Nu právě to mi vylič, ať se poučím. OIDIPÚS ^) 0í> přišel, abych dal své tělo ubohé OIDIPÚS NA KOLÓNU 269 ti darem; napohled je bezcenné, však zisk ti skytne Větší nežli krásný zevnějšek. THÉSEUS Když přišels, jaký zisk, co myslíš, neseš nám? OIDIPÚS To poznáš časem, ne však v chvíli přítomné. THÉSEUS 6G$ľ~A jak a kdy tvůj.dar se asi projeví? OIDIPÚS Až zemru já a ty mě V hrobě pochováš. THÉSEUS čím život končí, žádáš, věci prostřední však z mysli vypouštíš neb o ně nedbáš nic. OIDIPÚS Když to mi splníš,'^- tom i ostatní vše tkví| '^r^ THÉSEUS ; 1p{& Toť nepatrná služba, kterou na mně chceš. OIDIPÚS Jen pozor dej! Ten zápas krátký nebude! THÉSEUS Tím myslíš boj svých synů, nebo zápas můj ? OIDIPÚS Ti násilím mě chtějí domů dopravit. i 270 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 271 THÉSEUS Být psancem nesluší se, brání-li ti v tom. OIDIPÚS Vždyť nesvolili to, jak sám jsem si to přál. THÉSEUS ■ Ach, bloude, v neštěstí hněv neprospívá nic. OIDIPÚS Až vyslechneš mě, kárej, nyní však mě nech! THÉSEUS Já bez poznání mluvit nesmím — vysvětluj! OIDIPÚS Zlé strasti nad strasti jsem zažil, Thésee! THÉSEUS tyj® To myslíš svého rodu dávnou pohromu? OIDIPÚS Tu ne, vždyť o té každý z Seků vypráví. THÉSEUS Co víc tě trýzní, nežli člověk může snést? OIDIPÚS Tak vypadá to se mnou: z vlasti vyhnán jsem byl od svých vlastních dětí, nazpět vrátit se u^ ^ikdy nesmím domů jako otcovrah. THÉSEUS Proč tedy zvou tě, máš-li bydlet mimo vlast? OIDIPÚS Snad nuceni jsou k tomu božským výrokem. THÉSEUS A jaká pohroma je děsí z věštby té? OIDIPÚS Že mají touto zemí potrestáni být. THÉSEUS ■{pjtfO Jak mezi mnou a jimi hořkost vznikla by? OIDIPÚS / Ó drahý Thésee, jen bohům dáno je^ že ne.zmírají nikdy, ani nestárnou, vše ostatní však maří čas, jenž vládne všem. I zemská síla hyne, hyne tělesná, ^ 1 x^" i věrnost zmírá, pučí bujně nevěra; tak také svorný duch ni mezi přáteli vždy nevládne, ni ve dvou městech sousedních, Vždyť jedněm teď a druhým zase později se přízeň mění v odpor a zas v přátelství. A tak i Théby s tebou v míru poklidném dnes žijí, ale v běhu nekonečném čas tu-nesčíslným dnům a nocím vzniknout dá, v nichž ony přátelský svůj soulad nynější zas mečem poruší jen z chabé příčiny, ^ kdy chladné tělo mé, již skryté, zesnulé, pít bude jejich vřelou krev, ač je-li Zeus dál Diem a též Diův Foibos neklamný. Však není milé sdílet věci tajemné — zde svol mi skončit řeč, a ve svém příslibu &^5t)*'en *^ m* věrně stůj! Pak nikdy neřekneš, 272 SOFOKLÉS žes Oidipovi matně poskyť útulek zde v těchto místech, když mě bozi nezklamou. NÁČELNÍK. SBORU Ó pane, tento muž již dávno netajil, že splní naší obci takovýto slib. THÉSEUS i^SoT^Kdo laskavost by odmíť muže tohoto, jenž hostinný a bojem spřátelený krb má předně u nás vždy a dál, že přišel sem jak prosebník, jenž stojí v boží ochraně a zemi mé i mně daň splácí nemalou. (f?(fO To v úctě mám a jeho přízně nikdy se já nezřeknu a v zemi zde ho usídlím. K náčelníkovi sboru A chce-li cizinec zde zůstat, káži ti jej chránit, avšak chce-li, může se mnou jít. K Oidipovi Co, Oidipe, ti libo, tobě ponechám ^^g^si zvolit k užitku — já v tom ti vyjdu vstříc. OIDIPÚS Ó Die, lidem takovým rač požehnat! THÉSEUS Nu, co si přeješ? Vstoupíš ke mně do domu? . OIDIPÚS Jen kdybych směl tam jít! Však zde to místo je. THÉSEUS Co vykonáš zde? Nechci přece překážet. OIDIPÚS NA KOLÓNU in OIDIPÚS ^ kde přemohu já ty, co dřív mě vyhnali. THÉSEUS To za zdejší tvůj pobyt byl by velký dar. OIDIPÚS Jen splníš-li mi slovo, které jsi mi dal. THÉSEUS Co mne se týče, věř mi! Já tě nezradím. OIDIPÚS Však bez přísahy! K slibu od zlých jen ji chcem! THÉSEUS ér^Tou nezískal bys víc než pouhým slovem mým. OIDIPÚS Co tedy uděláš? THÉSEUS - Co nejvíc děsí tě? OIDIPÚS Sem přijdou muži... THÉSEUS To je starost těchto zde! OIDIPÚS Hled při odchodu... 274 SOFOELÉS THÉSEUS OIDIPÚS Me nutí strach. Neraď, co bych dělat měl! THÉSEUS Mé srdce nemá ale strach. OIDIPÚS Ty nevis, jak mi hrozí! THÉSEUS to&V Odtud však, to vím, tě neodvede nikdo proti vůli mé! Již mnoho hrozeb vyřkli, mnoho planých slov, když hněvem vzplanuli! Když rozum ale zas v nich zvítězil, ty hrozby byly hned ty tam. Já věřím, že i těm, co děsných pohrůžek se odvážili, že tě odvedou, se též pak moře zjeví jako velké, nesplavné. I kdybys nedbal mého úmyslu, přec jen měj, prosím, odvahu, když Foibos poslal tě. \SC I kdybych snad tu nebyl, ubezpečen buď, že pouhé jméno mé všech křivd tě uchrání. Théseus se svou družinou odejde SBOR V nejkrásnejší zem jsi přišel, cizince, koňmi proslulou, na vrch Kolónos, křídou bělostný. T*>0 Hojným, jasným zpěvem slavík teskní tu v zeleném úvalu, když-s oblibou se skryje OIDIPÚS NA KOLÓNU 275 v tmavém břečťanu, i v posvátné révě, velmi úrodné. fQg K němu proniknout slunce nemůže, ani prudké bouře s vichřicí. Sem Bakchos v plesu nadšeném stále přichází, provázen hloučkem božských pěstounek. Ťřl-t? Rosou nebe tady narcis rozkvétá, —---- s překrásnými květy den co den; odedávna mocné bohyně si jím hlavu věnčily. Šafrán též se tady zlatem leskne. Pramen Kefísu, ten bdělý strážce toků, zde nikdy nevyschne a proudem průhledným k nivám pospíchá, ty svou čistou vodou hojně svlažuje. ~~tLú Zde družina Múz božských tančí radostně, i Afrodite, zlatou uzdu držící. Jak slyším, výhonek tu roste, jaký nemá ani Asie, ani rozsáhlý ^ŕlST horský Peloponnésos. Sám od sebe tu rostě, nikým nepěstěn, nepřátelům v postrach; jenom v této zemi bujně rozkvétá pěstitelka rodu, lesklá oliva. ~-^^) Tu nezničí muž mladý, ani letitý náčelník svou rukou plenící. Na ni strážce obiv zrakem bedlivým se dívá, mocný Zeus s jasnookou dcerou, Pallas Athénou. 276 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 277 ještě jinou chloubu své otčiny, tak vzácnou: k neskonalé pýše dar boha mocného, krásní mladí hřebci a plavba po moři. Vládce Poseidone, ty Diův synu, ty jen dals nám tuto chloubu; "-f'i^Jfy tys první na cestách kol Théb nás učil klást bujným koním uzdu. Loď s překrásnými vesly, pevně řízena úžas Vzbuzuje v širé hladině, kterou jako střela brázdí s nymfami, ~~^>Lj ^"jejichž stovky nohou se v tanci druží k ní. ANTIGONÉ Ó země velebená chválou přehojnou, teď osvědč, že ta skvělá řeč je pravdivá. OIDIPÚS Co nového je, dítě? ANTIGONÉ ?~J<>10 K nám teď blíží se sám vládce Kreón, otče, s četným průvodem. OIDIPÚS ke sboru: Ach, starci nejmilejší, teď od vás molr by již cíl záchrany mi svitnout po všech útrapách. NÁČELNÍK~SBORU Buď klidný, stane se! I když jsem stařec již, ^SJT" Pře° nes5est^a Je^te na^ vlasti moc. S ozbrojeným průvodem přichází KREÓN Vy ušlechtilí muži této země, já vám vidím na očích, že jakýs hrozný strach vás znenadání pojal z mého příchodu; vsak nebojte se mně ä zanechtě zlých slov. I^^O S tím úmyslem sem nejdu, páchat zlo, vždyť jsem už stařec a též vím, že vcházím do města tak mocného, že v Řecku nejsUnější je. A neposlal mě jeden, dali příkaz ten mi všichni občané — jak příbuzný prý mám -TvSíSr s uím sdílet strasti z celé obce nejvíce--------------- ó slyš mě, přeubohý Oidipe, a pojď zas se mnou domů; právem všechen thébský lid tě vyzývá a nejvíc ze všech, starce, já — vždyť (nejsem-li snad ze všech lidí nejhorší) ?"-^C? mám s tvými strastmi bol a lítost nejvetší, když nešťastného zde tě vidím v cizině, jak Stále bloudíš* družkou jednou provázen, a v nouzi vláčíš sé. Já nikdy, ubožák, bych nebýval se nadál, v strast že klesne tak, t^í^ta nešťastná, jak klesla, když ten celý čas tě měla na péči, i drahou hlavu tvou — teď žebráckou má stravu, sňatku neznalá, a vydána, tak mladá, zvůli kdekoho. Což není bědná výtka, kterou ubožák ~^|C0 jsem sobě, tobě vytkl, rodu celému? Však zjevné nelze skrývat. Proto, Oidipe, tu hanbu při otcovských bozích ukryj, mě rač poslechnout a svolně vrať se do Théb zas, vrať do svého se domu, vděčně s městem zde ZjH£T""®e rozmč (hodno toho!), ale domov bys měl právem více ctít, vždyť kdys te vychoval. OIDIPÚS Ty svrchovaný smělče, znalý úskočně dát každé věci zdání, že je pravdivá, i 278 SOFOKLÉŠ ^0 nač pokoušíš se o to a chceš podruhé mě lapit, abych nejvíc truchlil, polapen? Když strasti rodinné mě dříve postihly, kdy s radostí bych býval vítal vyhnanství, tu nepřál sis mé přání zdárně vyplnit; však potom, když už hněvu jsem se nasytil, "^tST a doma prodlévat mi bylo přesladké, ven tlačils mě a z vlasti vyháněl a nic ti příbuzenství se mnou milé nebylo. A nyní, kdy zas vidíš, že to město zde je nakloněno mi a s ním i všechen lid, %CX? chceš odvléct mě a krutost halíš v sladkou řeč. Což má snad radost z lásky ten, kdo nechce ji? Jak kdyby na tvé vřelé přání, získat cos, ti někdo nedal nic a nechtěl pomoci, až zkojil bys však touhu po tom, cos chtěl mít, iTOíTpak dal by ti a za vděk vděku nedošel: zda nezískal bys takto lichou radost jen? A takového cos i ty mi nabízíš, co naoko jen vzácné, vskutku je však zlé. Ke sboru Těm vylíčím to též a zjevím špatnost tvou. k l 0 Mě přišels odvést, ne však odvést domů — chceš mě usídlit blíž hranic, aby město tvé se vymklo zlu, jež z této země hrozí mu. To nečeká tě však, věc jiná čeká tě: můj mstící duch, ten bude u vás stále dlít. & Mým synům dostane se z vlasti tolik jen pak půdy, aby na ní oba zemřeli. Což nevím lip než ty, co v Thébách děje se? Ba věru lépe, neboť zprávu jistější mi věštný Foibos dal i otec jeho Zeus. ^|j0 Tys nyní přišel sem, však s řečí úlisnou OIDIPÚS NA KOLÓNU 279 jak mluvka veliký; svými slovy tak víc škody nutně sklidíš nežli užitku. VŠak vím, že nebudeš mi věřit. Nuže, jdi a mne nech tady žít! Můj život nebude j^^"ni v tomto stavu špatný, pokud těší mne. KREÓN Co myslíš, jak teď mluvíš? Více zaslepen jsem pro své blaho já než pro svoje jsi ty? OIDIPÚS Mne aspoň nejvíc těší, ty že přesvědčit tu nejsi schopen mne ni ty, co blízko jsou. KREÓN &oTys, nešťastníku, ani časem nezmoudřel, dál stále stejně žiješ, starcům k potupě. OIDIPÚS Máš jazyk výmluvný; však neznám člověka, jenž spravedlivý byl by, zná-li hájit vše. KREÓN Je rozdíl mluvit vhodně a mít mnoho slov. OIDIPÚS To ty tak mluvíš vhod a nemáš mnoho slov! KREÓN Ne k tomu však, kdo rozum stejný má jak ty! OIDIPÚS Jdi pryč! To říkám ti i jménem těchto zde a nehlídej mě tam, kde mám již zakotvit. 280 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 281 KREÓN Ten sbor mám za svědka, ne tebe! Ale co chceš přátelům pak říct, až jednou lapím tě? OIDIPÚS Kdo silou by mě lapil u mých spojenců? KREÓN I když tě nechytnu, přec žalost pocítíš! OIDIPÚS A v jakém činu ta tvá hrozba spočívá? KREÓN Z dvou dcer tvých právě jednu zajal jsem a pryč ji poslal a též brzy tuto odvedu. Uhašuje na Antigonu OIDIPÚS Ach běda! KREÓN Brzy budeš ještě více lkát! OIDIPÚS Mou dceru máš? _ ^ - KREÓN opět ukazuje na Antigonu • I tuto brzy budu mít. OIDIPÚS ke sboru Co učiníte, draží? Či ině zradíte? Proč neženete odtud toho zloducha? SBOR ke Kreontovi Běž odtud, cizince! Vždyť není správné to, co nyní konáš, ani co jsi spáchal dřív! 1 KREÓN ke svým zbrojnošům I Je načase i tuto dívku odtud vzít, || Jggj^hyi silou, nepůjde-li s námi po dobrém. S| ANTICONÉ připravená k útěku_____ Kam ubohá mám prchnout? Kdo se z bohů mne neb z lidí ujme, ach... rť I NÁČELNÍK SBORU ke Kreontovi [i Co děláš, cizince? \ ,1j Já nedotknu se jeho, nýbrž dívky své! J [j OIDIPÚS Ach, vládci země! NÁČELNÍK SBORU | Cizince, toť bezpráví! KREÓN Mám právo! NÁČELNÍK SBORU Jaké právo?! KREÓN Své si odvádím! 282 SOFOKLÉS OIDIPÚS Hfa'ŠT Ach, občané! NÁČELNÍK SBORU Co děláš, cizince? Pusť dívku! Jinak hned se chystej na zápas! KREÓN Ustup! NÁČELNÍK SBORU Ne před tebou, když tak se strojíš proti nám! KREÓN f -?t> Pak utkáš se s mým městem, ublížíš-Ii mně! OIDIPÚS Což já to neříkal? NÁČELNÍK SBORU k jednomu % biřiců Jen z rukou dívku tu hned propusť! KREÓN Nekaž v tom, v čem nemáš žádnou moc! NÁČELNÍK SBORU k témuž biřici <^f^" Já říkám propusť ji! KREÓN k Antigoně Já tobě: chystej se! SBOR Rychle kvapte sem, rychle, sousedé! OIDIPÚS NA KOLONU 283 Mé město, město mé je ničeno! Hrozí násilí! Rychle pojďte sem! ANTIGONÉ Ach, přátelé, ach, přátelé, mě nešťastnou již vlekou! OIDIPÚS Kde.jsi, mé dítě? ' ANTIGONÉ ' Mne táhnou násilím! OIDIPÚS Ach, dcero, dej mi ruku! ANTIGONÉ Nemám již sílu! KREÓN k biřicům Jen rychle pryč s ní! OIDIPÚS Rěda, ach já ubohý! , Ozbrojenci vlekou Antigonu KREÓN k Oiáipovi Již nikdy nebudeš v těch dívkách oporu ^Cj^ mít na cestách. Však ehceš-Ii vítězem být nad syou vlastí, nad přáteli, z jejichž rozkazu já toto konám, ač jsem jejich vladařem, buď vítězem! Vsak časem poznáš, vím to přec, že sám tu proti sobě jednáš nemoudře, 284 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 285 a nedJbals ani dříve vůle přátel svých a dal ses- hněvem nést, jenž stále škodí ti. Kreón chce odejít, ale vstoupí mu do cesty NÁČELNÍK SBORU Stůj tady, cizince! KREÓN Jen-na mne nesahej! NÁČELNÍK SBORU Já nepustím tě, když mi vezmeš tyto dvě. KREÓN Pak na sve město ještě větší výkupné tím uvalíš — já vezmu nejen tyto dvě. NÁČELNÍK SBORU Kam mířil? KREÓN Odvedu si také tohoto! SBOR Tak hrozně mluvíš! KREÓN To se stane vzápětí. NÁČELNÍK SBORU Jen když ti vladař země nezabrání v tom! OIDIPÚS Ty mluvko nestoudný, že ty se dotkneš mne? KREÓN Buď zticha, poroučím! OIDIPÚS Kéž zdejší bohyně I; Cj {Q mě ještě k této kletbě hlasu dopřejí! K těm dvěma dřívějším tys, padouchu, mi vzal i slabé oko silou, a chceš odejít! Bůh Hélios^jeňř vřdí-vše, ať tobě dá----'- i tvému rodu za to, abys stejně žil, ^ až jednou zestárneš, jak nyní žíju já! KREÓN Vy zdejší občané, zda tohle vidíte? OIDIPÚS Ti vidí mne i tebe, dobře vědí, že já proti činům tvým jen slovy bráním se. KREÓN Už dál se nezdržím a odtud násilím ^IM? Jeí °dvedu, a^ sám a věkem pomalý. OIDIPÚS Ach, ach, já ubohý! NÁČELNĎT SBORU S drzostí velikou přišel jsi, cizince, chceš-H to provést! KREÓN To chci! 256 SOFOKLÉS too NÁČELNÍK SBORU Pak nebude už státem tento stát! KREÓN Vždyť v právu vítězí i slabý nad silným. OIDIPÚS Zda slyšíte, jak mluví? NÁČELNÍK SBORU To však nesplní. to vím. KREÓN Jen Zeus ví to, nevíš to však ty! NÁČELNÍK SBORU To je přece zpupnost! KREÓN Zpupnost, musíš ji však snést! NÁČELNÍK SBORU Sem, všichni lidé! Sem, obce předáci! Pojďte rychle, pojďte, neboť úprkem ti odtud pryč se ženou. Přichází kvapně s průvodem THÉSEUS Co to za křik? Co se stalo? Jaký strach vás vyděsil, že jste oběť přerušili, přichystanou vládci vod, Kolonu to strážci; rychle povězte, ať všechno vím, kvůli tomu víc jsem spěchal, než se nohám líbilo. OIDIPÚS NA KOLÓNU OIDIPÚS ^HjOf Já po hlase tě poznal, drahý! Tento muž cos hrozného mi právě nechal zakusit. NÁČELNÍK SBORU A jak a v čem? A kdo ti ublížil, jen mluv! OIDIPÚS Nu Kreón, vidíš ho! Ten vzal mi jediné-- dvě dítky, a teď s nimi kvapí odtud pryč. THESEUS tpC-fírCo říkáš í OIDIPÚS Slyšíš přece, co jsem utrpěl. THÉSEUS k jednomu ge svých průvodců Co nejrychleji proto někdo ze sluhů ať spěchá k oltáři a vyzve všechen lid, jak pěší, tak i jezdce, aby od žertev tam uháněli tryskem, kde se v jedinou dvě cesty spojují, tak aby nemohly nám uniknout ty dívky, a já hostu zde se nestal směšným, že jsem síle podlehl. K jednomu ne služebníků Běž rychle, jak jsem rozkázal, a kdybych sem ©j byl přišel ve hněvu, jak zaslouží si ten, uhašuje na Kreonta jej nepustil bych z ruky, neušetřil ran. Teď podle zákonů, s nimiž přišel sám, já podle nich, ne jiných, s ním teď naložím. Ke Kreontovi Dřív neodejdeš z této země, dokavad 287 288 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 289 QfrQ ty dvě sem nedáš přivést, nepostavíš v tvář; vždyť, nejednal jsi, jak se sluší na tebe, a rovněž na tvé předky, na tvou vlastní zem, když přisels do obce, jež právo zastává a nestanoví pranic bez zákonu, přec jsi řádů této země nešetřil, sem vpád' a.odvádíš, co chceš, bereš násilím. Tys myslil, že v mém městě otrocký je duch, že muži nejsou tu a já že nejsem nic. Však nevedly tě Théby k této Špatnosti, též nedošel bys chvály, kdyby zvěděly, že loupíš, co je mé a bohů — násilím pak bědné prosebníky odtud odvlékáš. A kdybych do tvé země já snad zavítal a na své straně měl bych právo vrcholné, přec bez souhlasu vládce, byť byl kdokoli, pryč nikoho bych nevlek', neveď; věděl byeh, jak mám se jako host tam chovat k občanům. Ty svému městu jenom hanbu působíš, ač nezaslouží to, a velký počet let tě předvádí jak starce a též hlupáka. x Už dříve řekl jsem a opakuji zas, ať-někdo ony dívky rychle přivede, sic budeš muset zůstat v zemi této dál, byť násilím a nerad. Tak ti sděluji cf§J~' i jasnou řečí to, co chovám na srdci. NÁČELNÍK SBORU Hled, cizince, kams dospěl! Podle předků se zdáš řádným, skutky však ty zřejmě pácháš zlo. KREÓN Já nemínil, jak říkáš, synu Aigeův, že město nemá muže, není rozvážné, &I*3Q já jednal v přesvědčení, že mým příbuzným lid zdejší nebude tak vřele nakloněn, že chtěl by je tu živit proti vůli mé. Já myslil, že ten muž, jenž jako otcovrah byl usvědčen, že vítán u nich nebude, 'Sj&s^ když s matkou kdysi žil v tak hrozném manželství. Já věděl též, že u vás soud je nejvyšší, soud rozvážný, jenž takovýmto tulákům přec nedovolí bydlet s vámi ve městě. 1,_________ Ukazuje na Oidipa V té důyěře jsem tuto kořist získat chtěl. ^OOO To nebyl bych však proveď, kdyby nevyřkl tak trpkou kletbu mně a mému rodu též. Já toužil, uražen, mu stejně odplatit. Hněv nezestárne nikdy, leč až zemřeme; jen zemřelých se žádný bol už nedotkne. flOOjT A nato jednej ty, jak přeješ si; vždyť já, ač mluvím právem, sám jsem, a to dává mi teď pocit slabosti. Ač stařec, přece však chci každý čin ti splatit stejným jednáním. OIDIPÚS Ty drzý nestydo, co myslíš? Zdali mne, AO\Q již starce, tupíš víc, či sebe samého? Tys nahlas vyčet* mi tu vraždu, sňatek můj a strasti, které nerad já ubohý tvor jsem.zavinil, vždyť bohům se tak líbilo — ti zanevřeli snad už dávno na náš rod. -*l£řf£-~2ii nenašel bys na raně samém jedinou jen chybu, abys mohl to mi vyčítat, v čem proti sobě, proti svým jsem chyboval. A dostal-li můj otec věštbu od boha, že musí zemřít rukou svého dítěte, 290 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 291 •10*2-0 P3^ S(*ěl mi, jakým právem vytýkáš to mně, jenž tenkrát ještě nebyl zplozen otcem svým, ni matkou počat, nýbrž ještě nezrozen? A jsem-li člověk nešťastný, což vskutku jsem, I OLS" a 8 otcem střetl se a přitom zabil jej, ač neznal jsem, co činím, komu činím to, ja,k právem bys mi vytkl skutek bezděčný?! A nestydíš se nutit mne, ty bídáku, i o mém sňatku s matkou mluvit, sestrou tvou?! ^OlO Hned objasním to, neboť mlčet nemohu, když k bohapusté řeči ty jsi odbočil! Ta zrodila mě, běda! Zrodila, ač já toinevěděl, ni ona! Jako matka má mi dítky zrodila jen k vlastní hanbě své. 'fQjg~ Však předobře vím jedno: ty že svévolně teď tupíš ji i mne, já bezděčně však s ní se oženil a nerad o tom hovořím. Však ze špatnosti přesto neusvědČí mne ni onen sňatek, ani že jsem otcovrah, ÍO^HQ Jak stale hrozně mi a trpce vyčítáš. Však odpověz mi aspoň k jedné otázce: což kdyby někdo tebe, „výkvět ctnosti", zde snad přepad' a hned chtěl tě vraždit, ptal by ses, zda vrah je otcem tvým, či ztrestal bys ho hned? A O^X" Rád máš-li život, myslím, že bys viníka též potrestal a k právu nic bys nehleděl. Já zabředl jsem do zla z bohů podnětu, a kdyby otec žil, já věřím, že by sám též neměl námitek, co bozi určili. 40 SP Vždyť ty, ač nejsi spravedlivý, myslíš si, že vše lze krásně říkat, slušné, neslušné, a před očima těchto tím mě urážíš. I to máš za slušné zde vládci lichotit, i Athénám, že mají správu výbornou; ^^^g-'však při vší této chvále zcela zapomnělsi že dovede-li která země bohy ctít, že právě tato zem v tom nejvíc vyniká. Z té mne jsi prosebníka, starce, ukrást chtěl, vztáhs ruku na mne, na dívky, a chceš jít pryč. 40fcQ A proto nyní vzývám tyto bohyně, je prosím o ochranu, pomoc v modlitbách, nechť přijdou sem a tebe řádně poučí ( i o tom, jací muži střeží Athény. NÁČELNÍK SBORU Je šlechetný to muž, ó pane, osud však 1G£X~ ma přeubohý, hodný naší pomoci. THÉSEUS Dost řečí! Loupežníci odtud spěchají, a my, zle oloupeni, tady stojíme! KŘEÓN Co žádáš, abych činil, muž tak ochablý? THÉSEUS Jdi cestou napřed tam, já půjdu za tebou, "iÚYo a máŠ-li dívky ty zde skryté, abys mi ty sám je ukázal; však jsou-li lupiči už-pryě snad, ani tak se trápit netřeba, vždyť jiné mužstvo stíhá je a nebudou dík vzdávat bohům, že mu odtud uprchli. ^0^^~Jdi přede mnou a věz, žes jal a zajat jsi, že osud lovce ulovil; co lstí a neprávem se získá, nelze uchránit. A nebudeš mít přitom slepce před sebou! 292 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 293 Sám zpupnost takovou a bez vojska, to vím, *) t>£'Ů DVS nepodnikl teď tak směle, odvážně, tys na někoho při tom činu spoléhal! A proto musím bránit, aby město mé jen jedinému muži takto podlehlo! Nu, chápeš to, či planou zdá se ti má řeč ř*jjT i nyní, jako když jsi tohle osnoval? KHEÓN Když zde jsem, nemohu nic vytknout řeči tvé; však doma uvidím i já, co činit mám. Odchází THÉSEUS Jen hroz, když odcházíš! Však ty nám, Oidipe, tu zůstaň beze strachu a buď ujištěn, že nezemřu-li dříve, neustanu, až ti- dopomohu zas být pánem dětí svých. OIDIPÚS Ať zdar máš, Thésee, vždy za svou šlechetnost, že takto spravedlivě o mne pečuješ! Théseas a Kreón odcházejí SBOR Kéž byl bych, kde se dá tjTlibor mužů v hlučný boj, buď při pýthijském chrámu neb na břehu, jenž září světlem pochodní, kde střeží vznešené dvě bohyně tamní tajné obřady! Jejich zlatý klíč i knězi Eumolpovci ústa zamyká. Tam Théseus, v boji rek, /ťfr3£"*"se zjeví na pomoc, dvě sestry neprovdané v boji osvobodí a vítězný hlas zazní naší krajinou. 4HO & k západu dál spějí, k skále sněhem kryté,— -------- k pastvinám niv oitských, kam na koních bud pádí, nebo na rychlých vozech o závod. /^S" Lapí je. Lid sousední je děsný v boji, děsný je Théseus svou mocí. Všechny uzdy leskem záři, všechna jízda kpředu cválá, Athénu má v zbožné úctě, 4120 milovnici koní, i vládce moří Poseidona, syna Rheina, země ochránce. Už jsou v boji, či váhají? ^2rDuch můj předvídá, že nám brzy vrátí dívky, které hrozně zkusily od pokrevních přátel svých. Dnes Zeus nám cosi'splní, splní! Y"í2|?Věštím chrabré utkání. Kéž jak rychlý holub já bych vzleť a z výšin oblaků sám se dolů okem díval na ten boj, jak probíhá. 294 SOFOKLÉS O Die, který všechno vidíš, rač dopřát zdejším občanům, aby úspech, měh' v lovu, podniknutém odvážně, . i Athéno vznešená! /If*'Jä_í Též Foiba, lovu ochránce, ať s Artemidou, sestrou, posle, která krotí jeleny rýchlonohé, pestré, aby , na pomoc šel zdejší zemi a všem občanům. NÁČELNiK^SBORU Ach', hoste bloudící, teď jistě neřekneš, že lhář jsem já, tvůj strážce, neboť vidím už, jak obě dívky opět sem k nám spěchají. OIDIPÚS A kde? Co říkáš? Antigoně, IsménS a Théseus se blíží s ozbrojenci ANTIGONÉ Otče, otče můj, kéž z bohů některý ti spatřit dopřeje zde šlechetného muže, co ti vrátil nás. OIDIPÚS Ach, dcero, jste tu opět? ANTIGONÉ Vysvobodil nás svým činem Théseus se svou milou družinou. OIDIPÚS NA KOLÓNU ANTIGONÉ Obě spolu k tobě jdem. OIDIPÚS objímá dcery 0 drahá poupátka! ANTIGONÉ Je otci drahé vše! OIDIPÚS Vy moje berličky! ANTIGONÉ Však bědné bedného! OIDIPÚS Mám nejmilejší poklad, zemřít nemohu jak nejbědnější muž, když vy jste blízko mne. Teď přiviňte se ke mne, dítky, po boku, stisk opětujte stiskem, oddech dopřejte mi po dřívějším pustém, bídném bloudění a celý příběh svůj mi stručně vyličte, vždyť stačí pro váš věk i zcela krátká řeč. 295 OIDIPÚS Sem, dítě, přistupte, ať obou dotknu se, už nedoufal jsem nijak, že se vrátíte. ANTIGONÉ Co žádáš, stane se, my touhou prahnem též. OIDIPÚS Kde tedy, kde:jste? ------ -- 296 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNII 297 MW ANTIGONÉ ukazuje na Thésea Ten zde nás zachránil, ty od něho to slyš, vždyť jeho je to čin, já mohu stručná být. OIDIPÚS Můj hostiteli, nic se nediv, že svou řeč ""fa tak vleku — dítky mám, ač už jsem nedoufal. Vždyť vím, že tuto radost z dětí vrácených mi nikdo jiný z lidí nemoh' připravit; tys zachránil je — žádný jiný smrtelník! Kéž bozi dají ti, co tobě sám bych přál i této zemi, neboť zbožnost takovou, cit lidský, laskavost a řeč tak upřímnou já jenom u vás zde jsem nalezl, to vím, i splácím řečí svou to dobro — vždyť co mám, mám od tebe, ne od jiného z bdí všech. ifójjT" Nuž dej mi, pane, pravici, ať stisknu ji a zulíbám ti hlavu, jestli ovšem smím. Vsak co to říkám? Kterak mohl bych já chtít se, tebe dotknout, muže, na němž jediný stín hanby neulpěl? To nesmím, ani však ^HíjO to nedovolím tobě, neboť jenom ten, kdo stejné strasti prožil, smí je se mnou nést. Buď zdráv mi, volám odtud, a jak doposud, i dále o mne pečuj, spravedlivě chraň! THÉSEUS Nic nedivím se, že jsi řeč svou prodloužil, A4 9g~ pln radosti z těch dětí, nedivím se též, že dal jsi jejich slovům přednost před mými; to nic mě nemrzí, neb skutky snažím se spíš ozářit svůj život, nežli spoustou slov. Mám důkaz, že jsem nedal, starce, planý slib f\p £>Z? a nepodveď tě slovy, neboť vedu ti tvé dcery živé — hrozby nedotkly se jich! Nač marně chlubit se, jak skončil onen boj ? To beze mne ty sám se dovíš od svých dcer. Však uvaž v duchu zprávu, jež mě zastihla, 4"Ž05""když sem jsem právě šel: tu stručně říci lze, však hodna podivu, a člověk neměl by řeČ podceňovat žádnou, žádnou událost. OIDIPÚS Co je to, Thésee? Jen, prosím, pouč mne, vždyť já nic nevím o tom, co ses dověděl. THÉSEUS Muž nějaký, jenž není z města prý, co ty, však s tebou spřízněn, k Poseidonovu se utek' oltáři a sedí tam, kde já jsem právě oběť vzdával, a teď kvapím sem. OIDIPÚS A odkud je? Co žádá, když tam usedl? THÉSEUS ' Nic nevím, jenom to: jak říkají mi, on pár slov jen od tebe si žádá, mnoho ne. OIDIPÚS A jakých? Tam kdo sedí, málo nežádá! THÉSEUS Prý promluvit chce s tebou a pak stejnou zas chce bez pohromy odtud cestou odejít. 298 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 299 OIDIPÚS A kdo to asi je, kdo tam si usedl? THÉSEUS j Hleď, zdali není z Argu, z vašich príbuzných 1 snad někdo, jenž by chtěl to získat od tebe. Isméné šeptá neco Antigoně, ta zas Oidipovi OIDIPÚS Můj drahý, nemluv dál! THÉSEUS A copak je ti, co? OIDIPÚS * Tť^JST Už nechtěj na mně nic! THÉSEUS Co nemám chtít, nu mluv! OIDIPÚS ukazuje na dcery Já tuším z jejich slov, kdo je ten prosebník! THÉSEUS Kdo je to, že bych měl mu tohle za zlé mít? OIDIPÚS Můj syn to nezdárný, ó pane! Jeho řeč "1250 bvcn bolestněji snes' než slova číkoli. THÉSEUS Což nemůžeš ho slyšet, nečinit však to, co nechceš? I ho slyšet je ti odporné? OIDIPÚS Hlas jeho nad vše je mi, pane, protivný; a nevrhej mě v nutnost, abych povolil! THÉSEUS žádá-li to nutně ono sídlo, hleď, zda nemáš boha dbát, jenž mu ochráncem. ANTIGONÉ Ach, otče, slyš mou radu, ač jsem mladická! Neeh krále, aby touze srdce vyhověl a zadost učinil i bohu, jak sám chce, ^2-*tQ a nani pak dopřej, aby bratr přišel sem! On nezvrátí tvou vůli násilím, bud jist, když nebude ti říkat slova prospěšná. Ěéč vyslechnout je škoda? V řeči zjeví se, co- se zlým úmyslem by ti zosnoval. i X^f £~ Tys dal mu život! Proto hijbjmjbm^^^ ttp&EEaL nepravost anejb^^fjjžnj^j^; 10-"n^pre^o^srníš mu zlo zlentjaijQ^JiájaaJĚi, ~Ten~povol! Také jiní mají děti zlé a prudkou vášeň, ale jejich povaha 1j£XQ jak kouzlem dá se změnit přátel domluvou. Jen na minulost hleď, ne k době přítomné, stran otce, matky své cos útrap vytrpěl! Když tohle uvážíš, pak vím, že pochopíš, jak neblahý má konec vášeň neblahá! t 2^j3pVzdyť nemáš jenom skromné o tom důkazy, když očí pozbyl jsi a nyní nevidíš! Však vyhov nám! Vždyť nemá příliš prosit ten kdo žádá o právo; kdo dobro prožité Vsak nezná dobrem splácet, jedná nepěkně. Jí 300 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 301 OIDIPÚS Svou řečí vítězíte, mně jen k zármutku; ať stane se však, dcero, co je milé vám-Jen až sem, Thésee, pak přijde onen muž, ať nikdo není pánem mého života! THÉSEUS Jen jednou, ne však dvakrát, starce, stačí mi "12- druží s trampotami. To stihlo nejen nás — i toho chudáka, jakc když bičuje bouří lozbouřenou , severák mořské pobřeží, šlehané příbojem vln; t^£>ST" právě tak na Oidipa příboj neštěstí jak-na břeh dopadá, drtí ho kletby stále a hrozně: jedny jdou z míst, kde zapadá slunce, jiné zas odtud, kde na nebe vzchází, %5A& P3^ z J^u' vyvrck°tf den, jiné jdou z pobřeží půlnočních temnot. ANTIGONÉ Hic, tam už, jak se zdá, k nám, otče, přichází ten cizinec, jen sám, ně s muži, přitom proud slz z očí kane mu, jak takto blíží se. Pfichází Polyneikés OIDIPÚS 43l5Kdo je? 302 SOFOKLÉS ANTIGONÉ To on je, jejž jsme měli v myšlenkách už dávno, Polyneikés náš je právě tu. POLYNEIKÉS Co dělat, běda? Mám tu nad svým neštěstím dřív lkát, či nad strastmi, jež, dívky, spatřuji f 320 zde u starého otce? S vámi našel jsem jej^v cizině jak psance, v šate takovém, že stará, ošklivá lpí špína na starci, zle ,tělo moří mu, a vlasy zcuchané mu,na bezoké hlavě vlají po větru; *l*Z'S~"iak zdá se, podobné se také dostává i stravy ubohému jeho žaludku. Tak příliš pozdě to, jé bídák, poznávám! A přiznám, že jsem z lidí o tvou výživu dbal nejhůř — na můj osud jiných neptej se! 4 ^3*0 Vždyť s Diem na trůně dlí pro hřích všeliký též'Milost pospolu; i k tobě, otče, ať se po bok postaví! Vždyť v čem jsem pochybil, to napravit se dá, však zvětšit nikoli! Proč mlčíš? promluv něco, otče! Neodvracej se! Ci nic mi neodpovíš, s hanbou pošleš mě pryč mlčky, aniž řekneš, proč se hněváš tak? Ó děti toho muže, drahé sestry mé, vy aspoň zkuste pohnout ústa otcovská *3*t0 tak nepříznivá mně, tak hrozně mlčící, ať nepropouští mne, jenž boha prosím zde, pryč v hanbě, aniž ke mně slovo pronesl! ANTIGONÉ Sám, nešťastníku, mluv, co potřebuješ. Věz, že tryská z proudu slov bud" radostného cos, OIDIPUS NA KOLONU 303 ■iMt^" °dp«>r působí, neb dojme k soucitu: i nemluvné tak nutí něco promluvit. POLYNEIKÉS Chci tedy promluvit, neb dobře radíš mi! A předně vzývám toho boha o pomoc, od jehož oltáře mě této země král 4 %*>® sem přijít vybídl, dal možnost říci vše i slyšet — a pak odtud vyjít, bezpečně. A "toho rád bych dosah' od vás, přátelé, i od těchto svých sester a též od otce. (K Oidipovi) Teď, otče, chci už říci, proč sem přicházím. |'5»^5"Jak psanec byl jsem Vyhnán z vlasti otcovské, že na vladařský trůn tvůj chtěl jsem zasednout, vždyť já byl starší. Za to Eteoklés mě však vyhnal ze země, ač mladší byl než já a nesnažil se vyjít se mnou po dobrém, ^3<í>0 též nepodnikl se mnou zápas tváří v tvář, VŠák obec osáhl. A toho největší já ve tvé mstící kletbě hledám příčinu. A stejný názor slýchám také od věštců: neb když jsem do dórskeho Argu zavítal fj^^a stal se Adrástovým zetěm, se všemi se spojil, co jsou v celé zemi apijské jak první muži ze všech ctěni ve zbrani, Vojsk sedmi abych vedl do Théb výpraVu, a s.nimi abych čestně v boji zahynul, '! J^gj neb strůjce toho všeho vyhnal ze země. Dost o tom slov. — A dále proč teď přicházím? Já s úpěnlivou prosbou k tobě, otče, jdu sám za sebe i za všechny své spojence, co s vojskem sedmerým a s vůdci sedmi teď kol celé thébské piáno stojí Ve zbrani. 304 SOFOKLÉS Tam mává oštěpem již Amfiaráos, svým kopím proslulý a první z věštců všech. Syn Oineův je druhý, Týdeus aitólský, pak třetí Eteoklés v Argu zrozený, 4 J_SO a čtvrtý Hippomedón — otec Talaos jej poslal. Chlubí se jak čtvrtý Kapaneus, že město Théby zničí zhoubným požárem. Jak šestý Arkád vstává Parthenopaios: zván po matce, jež dlouho pannou byla, až ^3-^STse urodil Atalantě — její věrná tvář; pak já, tvůj syn (a ne-li tvůj, pak osudu syn zlého, přestože já tvým jsem nazýván), voj nebojácný Vedu z Argu na Théby. A při těchto tvých dětech, při tvém životě, my vespolek tě, otče, snažně žádáme: již, odlož hněv svůj ke mně, neboť pospíchám teď svého bratra ztrestat jako odplatu, že vypudil mě z vlasti, o trůn oloupil. Vždyť je-li spolehlivý výrok věštírny, Jl3^3iX' Pak zvítězí zde ti, k nimž ty se připojíš. Já při domácích bozích, při pramenech teď tě prosím: povolný buď ke mně, vyslyš mne, neb žebrák jsem a psanec a psanec jsi i ty; že lichotíme jiným, tím žijem, ty i já, neb stejný osud zlý nás oba postihl. On zatím doma vládne (ach, já ubohý!) a tropí si z nás posměch ve svém přepychu. Vš'ak přistoupíš-li k mému záměru i ty, já»v krátkém čase ho svým vojskem zahubím, tak abych v domě tvém tě opět usídlil a sebe rovněž — jej však vyhnal násilím. To troufat si však mohu jen,s tvým souhlasem, však bez tebe sil nemám k vlastní záchraně. OS OIDIPÚS NA KOLÓNU 305 NÁČELNÍK SBORU Jen kvůli Théseovi mu řekni, Oidipe, co vhodné je, a pak ho zase pošli zpět. OIDIPÚS ' Však kdyby, občané, jej nebyl vybídl král této země, Théseus, aby ke mně šel, neb soudil, že je hoden odpovědi mé, pak věru nikdy by můjJilas on nezasleclĽ.___ M JíT^Teď poctěn půjde pryč, co zví však ode mne, to nebude ho nikdy těšit v životě! K Polyneikovi Ty bídáku, když měl jsi žezlo a též trůn, jejž1 nyní v Thébách má zas vlastní bratr tvůj, ty sám jsi svého otce z vlastí Vypudil, ■ílt2A/ JeJ donutil být psancem, nosit tento Šat; teď hledíš naň a lkáš, když sám ses ocitl též.v neštěstí a V bídě stejně jako já. Pláč nepomůže. Musím, dokud budu žít, vše nést a myslit na to, ty že jsi můj vrah! * H Z-Sľ Vždyť tys mě v tuto trýzeň, bídu uvrhl, tys. vyhnal mě, tvou vinou bloudím sem a tam a cizí lidi prosím o svůj denní chléb. A nemít tyto dcery, dvě své pěstounky, , co na tebe by přišlo, už bych nebyl živ. í| js>{) Teď ty mě ochraňují, ty mě živí, ty spíš muži jsou než ženy v strastech společných. Vás dva však zplodil někdo jiný, a ne já! • Bůh neupirá sice zrak teď na tebe, vsak brzy již ho upře, až tví vojáci 'f ^iL^e vrhnou na Théby. Ty v žádném případě to město nezničíš, nýbrž klesneš dřív i s bratrem zároveň, zle krví potřísněn. ^ ■ n r 306 ŠÔFOKLÉS Již dřív jsem tyto Kletby na vás svolával, a teď je Vzývám, ať mi přijdou na pomoc, ať učíte se ctít své rodíce — a mne dál nebanobit, když já slepec takové mám syny! Tyto zde ukazuje na dcery nejednaly tak! I ovládají Kletby sídlo tvé i trůn, ač bdí-li dosud s Diem Diké odvěká 4 ^^"^a střeží dávný zákon jemu po boku. Již klid se, zavržen, já otec se tě zřek', ty lumpe lumpů všech, jdi odtud s kletbami, jež volám na tebe: ať zbraní nezmocníš se rodné země své a nikdy nevrátíš "f'■fSP se v Argos údolní, kéž zhyneš y souboji, až bratra usmrtíš, který vyhnal tě. Tak Hnu ti a volám temno Tartaru, tu děsnou prohlubeň, ať v klín tě pohltí; i tato božstva volám, volám Area, ""f *lf SST vrm mezi vás tu strašnou nenávist. Teď slyšels to a jdi a všem svým Thébanům i věrným spojencům to oznam, jaký dar svým vlastním synům k poctě přiřkl Oidipús. NÁČELNÍK SBORU Já, Polyneiku, ani z kroků dřívějších i^^jQ se těšit nemohu — hned odtud odejdi! POLYNEIKÉS Ach běda, že mou cestu nezdar postihl, ach běda, druzi mí! Jak cesta skončila, jíž vytáhli jsme z Argu! Ach, já nešťastník! Cos takového nesmím říci nikomu ÓlDIPÚS NA KOLÓNU 30? i^liž^S7, mých přátel, nemohu je ani poslat zpět, jen mlčky musím se již poddat osudu! Ach, moje rodné sestry, když teď slyšíte z úst otcových ty hrozné kletby, při bozích vás prosím: aspoň vy mě V hanbě nenechte, í^p?ú když otcova se kletba splní a vy zas se navrátíte domů — tam pak s poctami mě-vložte do hrobu! Takto zvýší se i vaše chvála, kterou^máte za všechnu__________ svou péci o otce, ještě pochvalou (ne menší) za službu, již prokážete mně. ANTIGONÉ Však v něčem, Polyneiku, prosím, vyslyš mne! POLYNEIKÉS A v čem, má nejmilejší Antigono? Mluv! ANTIGONÉ Co nejrychleji s vojskem vrať se do Argu, ať nezhubíš sám sebe a též město své! POLYNEIKÉS 'I^IÍC? ^0 ne^ze' Jak bych mohl toto vojsko vést zas nazpět, kdybych jednou najevo dal strach? ANTIGONÉ Proč* měl bys, mladý muži, planout hněvem zas? A jaký zisk ti vzejde, vyvrátíš-li vlast? > POLYNEIKÉS Je hanba prchat zpět! Jsem starší, proto bych svfm jednáním jen posměch sklidil u bratra. 308 SOFOKLÉS ANTIGONÉ Jen hleď, jak spěje k cíli věštba otcova, jež oběma vám hlásá v boji dvojí smrt. POLYNEIKÉS To on si přeje! Já však nesmím ustoupit! ANTIGONÉ Ach běda mi, kdo s tebou odváží se jít, 4£lO až uslyší tu hroznou věštbu otcovu? POLYNEIKÉS Zlou zvěst jim neřeknu: vždyť zdatný velitel jen dobrou zprávu hlásí, špatnou nikoli. ANTIGONÉ To tedy, bratře, je tvůj pevný úmysl? POLYNEIKÉS A už mě nezdržuj! Já o tu výpravu 'f ^f^ST86 postarám, ač bude zlá a neblahá, dík věštbě otcově a jeho kletbám zlým. Však vám ať přeje Zeus, když to mi splníte, vždyť živému tu službu nelze vykonat! Již pusťte me a žijte blaze! Živého mě zde už nespatříte! ANTIGONÉ Ach, já nešťastná! POLYNEIKÉS A neplač pro mne! OIDIPÚS NA KOLONU 309 ANTIGONÉ Kdo by nelkal pro tebe, ach, bratře, když tak zřejmě spěcháš smrti vstříc? POLYNEIKÉS třeba, zemřu! ANTIGONÉ Ne, jen mě poslechni!---------- POLYNEIKÉS Je nutné to, již nepros! ANTIGONÉ Jestli ztratím tě, jak budu nešťastná! POLYNEIKÉS To v rukou božích je, zda přijde to, či ne. Já za vás k bohům však se modlím, jen ať nic vás zlého nepotká! Vám každý přeje zdar, ne však neštěstí. Polyneikés odeháxí SBOR Znovu, znovu zlo mě těžké postihlo, ^5"fly a zav'nil v^e tento slepý cizinec, pakli osud sám něco nezmění. Však myslím, záměr bohů planě nevyzní. Hledí, hledí k němu vždy Čas a podle toho i věc jednu během věků umí ponížit, 310 SOFOKLÉS jinou během dne zas Vynést do výše. Z dálky je slyšet zahřmení A nebe hřímá, Die! OIDIPÚS Ach děti, děti, zda by někdo z místních chtěl mi pro Thésea jít? Je šlechetnosti vzor! ANTIGONÉ Co, otče, přeješ si, že vladaře sem zveš? OIDIPÚS Hned pro něj pošlete, vždyť brzy do Hádu ten okřídlený Diův hrom mě odvede! Zahřmí silněji SBOR 1 Hle, mohutné to hřmění, rachot nevýslovný, to Zeus takhle hřímá, až vlasy na hlavě hrůzou se nám ježí, srdce chvěje se. a zas se nebem blesky kmitají! Jaký as to značí konec? Máme strach! Neřítí se nikdy blesk jen naprázdno, nikdy bez neštěstí! Ach, mocná nebesa, Í5ty0 ach, Die! OIDIPÚS Zel, dcery, již se blíží bohem určený mi konec života, nelze uniknout. I OIDIPÚS NA KOLONU ANTIGONÉ Jak víš to? Podle čeho, otče, soudíš tak? OIDIPÚS To dobře vím. Ať někdo jde co nejrychlej {Cfy V"* přivolá sem této země vladaře. Hřmění se stupňuje ČLENOVÉ SBORU Hle, hle, jak duní víc, jak kolem proniká strašný hromu zvuk! Buď milostiv nám, bože, 46S£?milo8tiv nám buď, chceš-H matce zemi cos zlého uštědřit. Buď nám nakloněn a za zlé neměj nám, že na prokletém muži ^ š^g^spočinul náš zrak. Kéž za to škodlivého vděku nedojdem! Die, nebes pane, k tobě voláme! OIDIPÚS 15(aí) Je *nuž ten nablízku? Zda ještě zaživa mě zastihne a při mém plném vědomí? ANTIGONÉ A jaké přál by sis mu svěřit tajemství? OIDIPÚS Chci za všechno to dobro, co mi prokázal, se řádně odvděčit mu, jak jsem přislíbil. 311 ! ST" 312 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 313 SBOR Spěchej, spěchej sem, ty nአvladaři! Obětuj eš-li Poseidonovi, bohu moří všech, žertvy posvátné na kraji úžlabí, OSiíO Plasem! Za laskavost tobě, městu, přátelům, náš host chce zasloužené díky právě vzdát. Nuž, vládce, spěchej sem! Blíži se THÉSEUS ^ISP^JJ" Co za křik společný se od vás rozléhá, ■ jde zřejmě od vás a též zjevně od hosta? Zda Diův hrom to hřmí, či příval s kroupami se-strhl? Neboť bůh, když běsy takové kdy rozpoutá, je možné všeho nadít se. OIDIPÚS b>^§0 Ó pane, na mé přání přicházíš a bůh tě přivedl sem cestou k štěstí, blahu všech. ■ THÉSEUS Co nového je zase, synu Láiův? OIDIPÚS \ Můj život doznívá; a nežli zemřu, chci,, svůj slib jak městu, tak i tobě vyplnit. THÉSEUS ttr áf^3"""* **** ť"*" 'ih1** '•->&jf A v čempak důkaz tvého skonu spočívá? OIDIPÚS To poselství mi sami bozi zvěstují a ti mě nezklamali v žádném znamení'. ■***ů-*«^W!.Tj1^i-ai»-jUsiiL.vi:-ť2)*Í. THÉSEUS p A čemu říkáš, starce, zjevné důkazy? ;■'! OIDIPÚS I To stálé hromobití, velké množství střel, í / 5"^0 Jez rak-a neúmorná v blescích vysílá. Ti ■ ^ THÉSEUS VŠe věřím ti, neb vidím: mnoho věstils již, a neomylně — řekni, co bych dělat měl.......... OIDIPÚS Já poučím tě o tom, synu Aigeův, co městu tvému věčným darem zůstane. : /i£t££"' Já sám tě dovedu (vsak bez průvodců všech) hned k místu onomu, kde vbrzku zemřít mám. To z lidí nikomu však nikdy noříkej^^ s fkdeskrývá sejmůjJbjoh^kterýj^iJso^činách,-tak aby místo štítů, spousty oštěpů. ■jiyQQ vždy před vpádem tě chránil cizích vetřelců. " Aqo Hy bylo hřích byť slovem naznačit, jen. ty se dovíš, až tam sám jen zavítáš; to z těchto občanů bych neřek* nikomu, ba ani vlastním dětem, které mám tak rád. "Sám tajemství vždy chraň, a nežli ukončíš svůj život, nejstaršímu synu oznam je, a ten ať sdělí ho zas svému nástupci. Tak bezpečně pak budeš bydlit v městě, prost všech thébských útoků. Vždyť města přečetná, 314 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 315 1GK) 1é>T0 ač dobrou správu mela, přece zpyšněla, a bůh,1 byť pozdě, přece shlédne na toho, kdo nedbá božích práv a padá v šílenství. A to si nepřej zažít, synu Aigeův! Však zkušenému dávám radu takovou! Ted spěchejme už k místu (boží znamení mě velmi k tomu nutká), nemeškejme dál! Sem, děti, pojďte za mnou! Já vás povedu, jsem novým vůdcem vám, jak vy jste byly mně. Jen pojďte bez doteku, nechte mne, ať sám hrob posvátný si najdu, kde mi stanovil sám osud, aby tato zem mě přikryla. Jen tudy, tudy pojďte, Hermes průvodce mě vede tu a s ním i mrtvých bohyně. 0 světlo, temné pro mne, dřív mi svítící, teď naposled se mého těla dotýkáš! ř Již tápám naposled, svůj život ukrýt jdu už,do Hádu. A tobě, nejdražšímu z všech, a rovněž zemi tvé i tvým průvodcům kéž kyne zdar a blaho, štěstí trvalé, a ve vzpomínce mějte slepce mrtvého! Všichni odcházejí sa Oidipem, zůstává jen sbor SBOR STARCŮ 4* J" r i1.- 1% Jestliže můžeme bohyni podsvětní prosbami vroucně ctít, i tebe, Háde, Háde, vladaři podsvětní, vroucně vás prosíme, aby náš host nemusel vstupovat s žalostnou smrtí k vám, s přetrudným osudem KptyC? v království zemřelých, ve styžský příbytek. Za mnoho útrap svých, jež prožil nevinně, spravedlivý bůh ať ho povznese! Bohyně pochmurné říše i Kerbere,--------------------- netvore nezkrocený, který prý u brány ležíš, '^SíE? "ľČené pro všechny hosty, z podzemní jeskyně kňučíš a krutý práh podsvětní střežíš bezjkonce, stále; i tebe, Smrti, dcero Tartara a Země, prosím, svolte, aby směl náš host teď volně kráčet na pláň zemřelých. Tebe vzývám, Smrti, ^Ů^C?® jež navždy uspáváš. Přichází POSEL Svou zprávu, občané, co nejstručněji bych as takto řekl vám: zemřel Oidipús. Však co a jak se všechno při tom událo, to nedá se jen stručnou řečí vylíčit. NÁČELNÍK SBORU Je mrtev, ubožák? 1, •I 316 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 317 k POSEL Buď zcela ujištěn, že onen kmet už navždy život dokončil. NÁČELNÍK SBORU A jak? Zda bez bolu a božským řízením? POSEL To úžasu je Hodno, hodno podivu. j&R0 Ty dobře víš, vždyť byl jsi svědkem přítomným, jak bral se odtud (nikdo z přátel nešel s ním) a jak nás všechny vedl onou cestou sám. A když se dovlekl až k svahu sráznému, jenž na kovových stupních ční tam ze země, '^Ič'-iSr tam stanul na jedné z cest křižujících se blíž duté kotliny, kde Théseus navěky si s druhem Peirithoem věrnost přísahal. Tam stanul vprostřed mezi skalou thorickou a planou hruškou poblíž hrobky kamenné, iTží^iD kde sedl si a svlekl šat svůj ošklivý. Pak dcery zavolal a dal si na koupel a k úlitbě tam přinést vodu proudící. Ty k Démétřinu chlumu přišly (zelení byl bujný, zblízka zřejmý); rychle, v pravý čas, ten otcův příkaz splní: umyjí a šat mu dají k pohřbu, jak to žádá zbožný zvyk. Když vykonaly všechno k libosti, jak chtěl, nic nenechaly stranou z toho, co si přál, Zeus podsvětní vtom zahřměl. Jak to zaslechly ty dívky, strnuly. Pak k nohám otcovým se vrhly, plakaly, a lkaly bez konce a o-překot se v bolu bily do prsou. Tu on, jak náhlé, trpké hřmění uslyšel, je do náruče stisk' a řekl: „Dítky mé, tf <|^3^í' den dnešní dtec váš vám navždy odchází. Svou celou bytostí jsem zhynul, nikdy již mít starost nebudete s pracnou výživou. Ta byla tvrdá, vím. Však slovo jediné vám^ děti, vyváží tu všechnu lopotu: j^£3£>tak velkou lásku nikdo nedal pocítit vám více nežli já.JVšak mne teď ztratíte a půjdete pak samy dalším životem." Tak všichni navzájem si byh* v objetí a žalně plakali. Když potom nadešel \"^fO^~ již konec sténání, pláč přestal zaznívat a ticho zavládlo, vtom znenadání hlas naň něčí zavolal; my hrůzou lekli se, všem vlasy na hlavě se náhle zježily — vždyť; bez, ustání^yšude volal na něj bůh: í "h\0 ?vTy, Oidipe, ach ty, proč váháš odejít? Tvým^vjhám Když slepec postřehl, že ho volá bůh, dá-obeslat si vládce izemě, Thésea. I řekl mu, když přišel: Jmaw rozmilá. i ~MS>" záruku mi té své dávne věrnosti, a vy zas, děti, jemu! Slib, že vědomě je nikdy nezradíš, že vždycky vyplníš, co za prospěšné uznáš pro ně vykonat." I bez váhání dal ten ušlechtilý muž svůj příslib cizinci a stvrdil přísahou. A když to vykonal, tu ihned Oidipús mdlou rukou dcer se dotkl a.pak řekl: „Je teď nutné, milé děti, šlechetně to nést, 318 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLONU 319 z míst těchto odejít a neehtět vidět to, co nelze —• nesmíte zde slyšet naši řeč. Nuž odejděte rychle! Jenom Théseus, král, ať tady je a pozná, co se bude dít." Když takto promluvil, my všichni poslechli a v slzách, hojném nářku odtamtud jsme šli ^1^3© * s dívkami. Když odešli jsme už a pak • se za, chvíb: zas obrátili, spatříme, že nikde muž ten není a jen Théseus sám „ měl ruce u hlavy a oči stínil si, , jak kdyby hrozný zjev a strašný naskyt' se, sp^TLfg- že ani nelze snášet pohled na něho. Pak za nedlouhou chvíli uvidíme: král tam vzýval pokorně a stejnou modlitbou jak zem, tak Olymp, sídlo bohů nebeských. A nedoved' by nikdo z lidí vylíčit, f^ř*fO jen Théseus, jakou smrtí stařec zahynul. Vždyť nezasáhl ho blesk boží, ohnivý, též mořská vichřice ho neuchvátila, jež právě by se strhla, spíše nějaký ho boží posel odvedl, či pod zemí /1'7Í|S dům mrtvých klidný se mu vlídněotevřel. Vždyť muž ten bez nemoci bolné, bez nářku tak zvláštně skonal, jako z bdí nikdo již. , A kdo si myslí, že snad mluvím nemoudře^ já toh£,,Jido tak^ysK,Joje3^i^emlouvat. NÁČELNÍK SBORU I "l"S^ ^ Jsou dívky s Théseovou družinou? POSEL Jsou nedaleko; nářek jejich hlasitý a jasný oznamuje, že sem spěchají. Vstupuje Antigonů a Isméné ANTIGONÉ Ach, my přeubohé, neboť krev otcova v nás proudí, ijjíjjt «gpaavždy zděděná, zdroj nářků. Už dříve mnoho strastí jsme měly napořád, teď nakonec jsme zhlédly a zažily, co nelze chceme povědět. NÁČELNÍK SBORU Co je to? ANTIGONÉ Přátelé, to lze už vytušit. SBOR Snad zemřel? ANTIGONÉ ^ ^$t$r Každý Chtěl by takovou mít smrt. Vždyť nezhubil ho Arés, ani vládce vod. Temný jícen země ho tu uchvátil, tajuplný osud 1*^0 pryč. ho odnesl. Jak žalostné! Nám zhoubná noc se snesla na oči. Jak vzdálenými kraji máme bloudit, nebo mořem vzbouřeným <-a získávat si trudně skrovnou obživu f 320 SOFOKLÉS ISMÉNÉ To nevím. Kéž by Hádés, přítel zániku, mě k otci odnesl, teď tak ubohou! Můj život budoucí zvát nelze životem! NÁČELNÍK SBORU Vy dívky dvě, tak šlechetné, je nutno klidně nést, co, na nás sešle bůh; "%S? J£S" rá™ netrapte se příliš a žijte bez poskvrny. ANTIGONÉ A přece touha zbyla po těch útrapách! Co nijak není milé, "f ľy Zemřel, jak sám toužil, v cizí krajině, má navždy pod zemí lůžko v- stínu skryté. My želíme ho dál a pláčem pro něho. ^ E0S~Pro tel>ei ach, otče, slzí oko mé a naříká. Jak ubohá, bych mohla velikou svou žalost v srdci utlumit? "'t^tQ Zémřels mi v cizině, otče, a tvůj hrob sirý zůstane. ISMÉNÉ Ach, jaký asi osud mě čeká, ubohou, i tebe, milá sestro, ff ISTtdyž osiřelé dívky jsme teď po otci? NÁČELNÍK SBORU Když dosáhl on šťastně konce života, pak, milé dívky, ^^©přestaňte už lkát. Pohromám se nikdo z lidí vyhnout nemůže. ANTIGONÉ k Isméně Vraťme ee nazpátek, sestro milená! ISMÉNÉ Co dělat tam? 322 SOFOKLÉS ANTIGONÉ Touha mě vede.. ISMÉNÉ Jaká? ANTIGONÉ Chci spatřit tu hrobku pod zemí. ISMÉNÉ Čípak? ANTIGONÉ Ach běda, otcovu! ISMÉNÉ 1 JD&O Což myslíš, že to lze? Což nevidíš ? ANTIGONÉ Proě tato výčitka? ISMÉNÉ Dále, že... ANTIGONÉ Co to zas znamená? ISMÉNÉ J]|>3"$r7"tani skonal nepohřben a navíc zcela sám. ANTIGONÉ Mě k hrobu veď a tam mě usmrť pak! OIDIPÚS NA KOLONU ISMÉNÉ Ach, já přenešťastná! Jak mám, ach, nešťastný svůj život trávit dál, sama, v nesnázích? NÁČELNÍK SBORU Zaneckte už obav, milé dívčiny! ANTIGONÉ Kam mám uniknout? NÁČELNlKÍSBORU Již dříve uniklo! ANTIGONÉ Co? NÁČELNÍK SBORU To nebezpečí, jež vám hrozilo. ANTIGONÉ Přemýšlím... NÁČELNÍK SBORU Nač myslíš, zase, nač? ANTIGONÉ Jak do vlasti se vrátit, nevím však... NÁČELNÍK SBORU Nic takového nechtěj! 323 ľ 324 SOFOKLÉS ANTIGONÉ Starost doléhá. SBOR I dříve doléhala! ANTIGONÉ Dřív velmi obtížná, teď však nad síly! NÁČELNÍK SBORU Jaké moře útrap osud určil vám! ANTIGONÉ Kam obrátit se, Die, kam, ach, kam? ^IS^sT Co čekat mám, v co doufat? Kam bůh mě pohání? Přichází THÉSEUS Už nechte nářku, dívky! V případě, že s povděkem kdo vítal lůžko pod zemí, tam není třeba žalu. Vždyť by to byl hřích. ANTIGONÉ ó synu Aigeův, my vřele prosíme... THÉSEUS Jaké přání, dívky, mám vám vyplnit? ANTIGONÉ Hrob otce našeho my samy toužíme teď spatřit. OIDIPÚS NA KOLÓNU 325 THÉSEUS ■ Ale to přec nelze dovolit! " ANTIGONÉ jE^f Cos řekl, vladaři, králi athénský? THÉSEUS Váš otec, dívky, uložil mi dřív, že nikdo z lidí nemá vstoupit do těclr míst------ a mluvit k oné schránce posvátné, ve které váš otec spočinul. A slíbil, jestli to řádně vykonám, že moje země nikdy nepocítí žal. Toho svědkem byl i náš strážný bůh, a také Diův Horkos, všechno slyšící. ANTIGONÉ Je-li poslední to vůle otcova, ,'í*"to nech ať postačí. Nyní vyprav nás do'Théb pradávných, zda mohly bychom snad zabránit té vraždě, hrozící bratrům oběma. THÉSEUS | ' I to vám učiním, A také vše, co hodlám | ještě konat, má vám být na prospěch | a z vděčnosti i tomu, jenž právě dokonal i a leží pod zemí. V tom ustat nemohu. I NÁČELNÍK SBORU při odchodu s ostatními | Už skončete svůj pláč ! a netruchlete dál! Ve všem r /V platí daný elib.