SOFOKLÍS >• V TRAGHINANK¥ i- TRÁCHÍŇANKY 403 O Déianeiru, dceru kalydónského krále Oinca, se neházeli hrdina Héraklés a říční bůh Achelóos. Héraklés nad svým soupeřem v souboji zvítězil, vzal si Déianeiru za manželku a vydal se s ni na cestu do města Tírynthu. Cestou museli přejít přes řeku Euénos. Kentaur Nessos se nabídl, že Déianeiru přenese, avšak choval se k ní dotěrně, a proto ho Héraklés zasáhl jedním ze svých otrávených Šípů. Umírající Nessos poradil Déianeiře, aby krve z jeho rány užila jako kouzelného prostředku, kdyby ztratila Hérakleovu lásku. Byla to jeho pomsta, neboť věděl, že jeho otrávená krev přivodí každému smrt. Héraklés se po čase zamiloval do Ioly, mladičké dcery oichalského krále Euryta, a chtěl si ji tajně vzít za manželku, ale král k sňatku nesvolil. Později Héraklés ve hněvu zákeřně usmrtil Iolina bratra ífita, a byl proto dán Diem aa trest do otroctví lýdské královně Omfale. Déianeira se pak odebrala se svým nej-starštm synem Hyllem do Tráchíny. Héraklés po skončení služby u královny Omfaly vytáhl s vojskem proti Oichalii, zabil Euryta i jeho syny a zajatou krásnou Iolu poslal napřed do Tráchíny, OSOBY DÉIANEIRA, choť Hérakleova PĚSTOUNKA Déianeiřina HYLLOS, syn Hérakleův POSEL LICHÁS, hlasatel IOLÉ, zajatkyně, dcera krále Euryta STAREC, Hérakleův sluha HÉRAKLÉS SBOR patnácti tráchínských dívek Koná se v jihothessaJském pobřežním městě Tráchíně před královským palácem. s* Déianeira vychází a domu se svou pěstounkou a dvěma síiež-kami ... DÉIANEIRA............................................. Je výrok pradávný, jejž člověk vyslovil, že nevyzkoumáš, zdali někdo z lidí žil bud! Šťastně nebo bídně, dokud nezemřel. Já vím však jistě dřív, než vstoupím do Hádu, že život můj je těžký, Velmi nešťastný. Již v Pleurónu, když v domě otce Oinea jsem bydlila, já pro sňatek strach, nejkrutší jsem přestála, jak sotva která ÁitóTka. Bůh říční Achelóos ženichem mým byl, r\-0 jenž ve třech podobách mě žádal od otce: jak zřejmý býk k nám chodil, jindy zase jak drak mrštný, svinutý, zas jindy lidský trup a hlavu býčí měl; z brady kosmaté mu proudy pramenité vody stékaly. 4 T" Když takovýto tvor mým chotěm měl se stát, já ubohá jen stále zemřít přála si, než na takové lože bych kdy vstoupila. Však něco později k nám přišel, mně tak vhod, syn slavný Alkménin a Diův, který s ním "l"0 se pustil v tuhý boj a vysvobodil mě. Já neumím však způsob toho zápasu ti Vyložit, ten neznám; kdo však srdnatě se díval na ten boj, ten moh by vyprávět! Vždyť já tam seděla tou hrůzou zděšená, I^T ze jednou krása má mi bolest způsobí. Však souboj šťastně skončil Zeus, bůh zápasů, zda šťastně? Neboť co jsem chotí zvolenou se Héraklovi stala, nevycházím z hrůz, jak o něho mám strach. Jak přichází a zas '\.íq noc míjí, přivádí i plaší starosti. 404 SOFOKLÉS TRÁCHÍŇANKY 405 I děti máme. Ty však spatřil málokdy, jak rolník, který získal pole vzdálené, jež při setí jen vidí a pak v době žní. Tak dlouho, mého muže život stále štval ,S>C~ hned k domovu, hned z domu — sloužit komusi. Když zdolal vítězně teď všechny obtíže, i tu právě prožívám já úzkost nej větší. 1 Co. ífita on zabil, muže silného, my tady v Tráchíhě jsme jako vyhnanci ^ a u přítele žijem, nikdo neví však, | kam zmizel Héraklés; jen víme, že je pryč ,;| a že mi trpký bol a strach tu zanechal. Však tuším, že ho souží strasti nějaké, vždyť není to přec krátká doba — měsíců už patnáct uběhlo, co nemám o něm zpráv. As hrozná je to strast; on nechal takovou i mi destičku, že často k bohům modlím se, ať nevezmu ji ke své zhoubě do rukou. PĚSTOTJNKA Já zahlédla jsem často, paní přemocná, s Í5"t? že pláčeš, běduješ tak hořce nade vším, I že z domu šel tvůj manžel, slavný Héraklés. i Vsak nyní musím též i já ti poradit, j ač smí-li otrok dávat rady svobodným. Máš tolik zdatných synů; pročpak nikoho ^ z nich neposíláš, aby hledal manžela, a nejspíš, jak se sluší, Hylla, má-li snad on starost, aby otci dobře vedlo se. A hledme! Právě on sem k domu pospíchá; a proto, myslíš-li, že vhodná je má řeč, pak můžeš rady mé i syna použít. Vstoupí Hylos ■ I DÉIANEIRA Věř, synu, moudré slovo někdy uklouzne i lidem prostým, neboť tato žena zde, ač otrokyne, říká pravdu šlechetnou. HYLLOS A jakou, matko? Pověz, smím-íi zvědět to. DÉIANEIRA ^Prý ostuda je tvá, žes dosud nezjistil, kde otec je, tak dlouho dlící v cizině. HYLLOS Však vím to, lze-Ii věřit, co se povídá. DÉIANEIRA Co slyšels o něm, synu? V které zemi dlí? HYLLOS Že v roce právě uplynulém dlouhý čas 'TO1 Prý konal lýdské ženě práce služebné. DÉIANEIRA Pak možno slyšet vše, když podstoupil i to! HYLLOS Vsak už se toho zbavil, jak se doslýchám. DÉIANEIRA A kdepak podle zpráv ted* živ či mrtev je? HYLLOS Prý k Eurytovu městu v zemi eubojskou už s vojskem táhne, nebo teprv chystá se. 406 SOFOKLÉS TRACHlŇANKY 407 í? 6 DÉIANEIRA A víš-li, milý synu, že mi zanechal zde o té zemi spolehlivé proroctví? HYLLOS A jaké, matko? Věru nevím, o tom nic. DÉIANEIRA Že souzeno mu je buď život skončit tam, neb dobýt vítězství v tom zápase, a pak už „v stálém štěstí trávit zbytek života. Když, synu, octl se v té chvíli rozhodné, zda pomůžeš mu, aby spása svitla nám, neb zahyne-li otec, padneme i my, £ jp- však zachrání-li život, smrti uniknem. HYLLOS Já půjdu, matko. Kdybych božských výroků znal smysl dřív, už dávno bych byl u otce. Však běžný otcův osud důvod neskýtal se napřed o něj bát a přespříliš mít strach. Ted" ale, když to vím, už nezanedbám nic, jen abych o něm celou pravdu vyzvěděl. DÉIANEIRA Tak, synu, jdi! Byť zvíme později, že tam se otci dobře vede, ziskem je ta zvěst. Zleva nastupuje to SBOR Ty, jejž noc třpytivá rodí, když skonává, a jejž zas na lůžko klade, Hélie, sluneční bože, Hélie zářící, zvěstuj mi, jprosím, , kdeže syn Alkménin, ( f/ / 4.00 kde as. mi. mešká, ........................ ty slunce zářící jak plamen blesku! Vidíš ho v úvalu při mořském pobřeží, \_ fôjTči ho kraj východní skrývá, anebo západ? Ó pověz mi ty, jenž nejlépe vidíš! Vždyť se dovídám, že Déianeira, o niž se zápasy vedly j teď láskou nemocná, jak ptáče ubohé touhu vyschlých očí nemůže ukojit, v.e stálé paměti živí -H^Tpro odchod manželův strach, prázdné manželské lůžko na mysli jí tane, trápí se nešťastná, trápí a čeká nabědnýosud. A'LÚ Jako as vidíš, že nezdolný Notos neb Boreás zmítá vlnami na širém moři nahoru, dolů, ták též Héraklův život f $g bohatý strastmi do moře vrhá a zase ho vynáší jak hladina , Krétskeho moře. Však některý z bohů A 408 SOFOKLÉS TRÁCHlŇANKY 409 i Xo chrání ho úrazů všech a nedá mu stoupit v Hadovo sídlo. Proto tě pokárat chci, sic vlídně, však s výčitkou přece: nesmíš se nikdy, to věz, vší dobré naděje vzdávat. Vždyť ani Kronovec vládnoucí všemu 't!1C? nedopřál lidem život bezbolestný. Bolest i radost všem střídavě dává Medvědí hvězda kroužící trvale v kruhu. 4 Netrvá lidem noc hvězdnatá stále, ' bohatství též ne, ni záhubný osud. Rychle k nám přichází radost i no.uze, brzy však mizí. ^5??' Proto ti radím: i ty se, královno, trvale k naději upni! Vždyť kdopak kdy viděl, že Zeus o svoje děti by nedbal? DÉIANEIRA k náčelnici sboru 1§3 Tys přišla, jak se zdá, když o mých útrapách jsi zvěděla. Jak já se v srdci soužím, kéž ty nezakusíš sama! Dodnes neznáš to. Vždyť na takových místech mládež vyrůstá, kde úpal sluneční ni příval vod ni van *^fesO všech vichrů nezmítá jí nikdy — v rozkoších a bez útrap se baví do chvíle, kdy již se nezve pannou dívka, nýbrž manželkou, a v noci přijímá i podíl v starostech, kdy o muže se bojí nebo o děti. tfeC Pak poznala by mnohá, hledíc na svůj stav, jak velikými strastmi já jsem stíhána. Už pro nesčetná hoře plakala jsem, je však jedno, pro něž nikdy dřivé — povím hned. 1 T V 4$0 lit? Když na poslední cestu vládce Héraklés se chystal z domova, tu v sídle zanechal mi starou destičku, v niž napsal vůli svou. Dřív netroufal si nikdy mi to oznámit, ač V mnohý zápas zlý se pustil: z domova přec jednat odcházel, ne žalně umírat. A nyní určil mi, jak neměl by dál žít, můj podíl manželský a určil též, jak má zem otcovská se dětem rozdělit, a sám i čas už stanovil: když bude v cizině dlít po svém odchodu již patnáct měsíců, že buď mu souzeno je zemřít v onen Čas, buď hranici té doby šťastně uniknout abez zármutku potom žít již v budoucnu. Tak bozi určili, jak říkal, aby tím se Hérakíovy práce mohly ukončit, jak kdysi starý Diův dub mu v Dódóně to hlasem zvěstoval dvou věštných holubic. Tak neomylně se s tou věštbou shoduje čas nynější, že nutně se to vyplní. Tak z lahodného spánku často, družky mé, já strachem vyskočím a trnu, že snad mám být navždy bez manžela, néjlěpšího z všech. Přichází posel 410 SOFOKLÉS TRÁCHlŇANKY 411 NÁČELNICE SBORU Tak nemluv teď! Jak vidím, přichází sem muž, je ověnčen a nese zprávu radostnou. POSEL vstupuje z levé strany Má paní Déianeixo! První zbavím tě* svou zvěstí všeho strachu. Věz, že Alkménin syn žije! Zvítězil a z boje přivádí část kořisti — to zdejším bohům za oběť. DÉIANEIRA Aph, starce, jakou zprávu jsi mi oznámil? POSEL Ze brzy se ti zjeví v domě, paní má, 0 tvůj manžel vytoužený s mocí vítěznou. DÉIANEIRA A od koho to z města vis, či z venkova? POSEL Tam na výslunné louce Lichás hlasatel to lidem zvěstuje. Já slyšel to a hned jsem odešel — chci první ti to oznámit, °Í^S""íim zjednat si tvůj vděk a také získat cos. DÉIANEIRA Když dobrou zprávu má, proč nepřichází sám? POSEL Má, paní, mnoho obtíží: lid mélijský ho kolem obstoupil a ze všech stran se ptá a vykročit mu brání. Každý touží z nich .__ĽI ZAO v^e äSV<*<^t — nevzdá se dřív touhy, dokavad sám neuslyší všechno podle libosti. Tak on, ač nechce, dlí-tam s těmi chtivými, však maličko, a spatříš ho tu před sebou. DÉIANEIRA Ó Die, vládce oitských népožatých luk, Z^XT teď konečně jsi přec nám dopřál radosti! Nuž zaplesejte, ženy v domě i vy, co jste venku, že se těším ze slunce, jež mi z té nečekané zprávy vzešlo právě teď. SBOR (taneční píseň) Nechať se rozjásá manželský dům, 22<0 okolo krbu ať znějí dívek a jinochů písně slavící zachránce Foiba s překrásným toulcem. Vy, dívčiny, už spusťte J>r* Spajánu, pajánu veselý zpěv, nechať je slavena i sestra Artemis s pochodní v každé ruce, ta lovkyně srnců, , i okolní nymfy. •*<_>£?Já poskočím a neodhodím tyou flétnu, vládce mého srdce. Hleď, hleď, mě v nadšení strhuje už břečťan, Ž.2í~bejsa, hejsa, a k ztřeštěnému tanci o závod. Hejsa, hejsa, paján! Pohleď, drahá paní, 412 SOFOKLÉS TRÁCHlNANKY 413 ^ H 0 už před očima vidíš, že se k nám blíží ten zástup! Přichází Lichás a za ním Mouček zajatých mladých Sen, mest nimi triplé -— f*^^žol DÉIANEIRA Už vidím, milé ženy, očím. pozorným to neušlo, už průvod jasně spatřuji. Bud po čase tak dlouhém vítán hlasatel, ač nese-li mi také radostného cos! LICHÄS Však jdeme s dobrou, paní; dobře uvítat nás slušno po zásluze, vždyť se muži má vždy za proslulé činy dostat pěkných slov. DÉIANEIRA Ó nejmilejší z lidí! Nejdřív sděl, co já E-š/Q chci nejdřív: zda se živ mi vrací Héraklés. LICHÄS Já aspoň jsem ho v plné síle opouštěl, jen kvetl zdravím, nebyl stižen nemocí. DÉIANEIRA A řekni, kde: zda v cizině či ve vlasti? LICHÄS Daň z plodin na eubojském mysu určuje Ž5V a kénajskému Diu staví oltáře. DÉIANEIRA To plní slib, či podle věštby nějaké? LICHÁS To slib byl. Až prý brannou mocí Vyvrátí a zničí město žen, jež vidíš před sebou. DÉIANEIRA Cí, probůh, jsou ty ženy a kdo? Jsou k lítosti, * ač neklame-li mne ten jejich osud zlý. LICHÁS Když Eurytovo město vyvrátil, ty on si vybral za kořist a bohům k obsluze. DÉIANEIRA Což při tomto jen městě po ten dlouhý čas dnů nesčíslný počet musel prodlévat? LICHÁS Ach ne, on větším dílem v lýdském území byl vázán, sám jak tvrdí, ne však svobodný, leč prodaný. Má řeč však nesmí, paní, ti v tom budit nelibost, kde Zeus je průvodcem. Tak on byl prodán Omfale, té barbarce, JJq rok celý u ní sloužil, jak to tvrdí sám. A tak ho v srdci hryzlo, že byl zneuctěn, že slibem přísežným se sám pak zavázal, že původce té trýzně ještě uvrhne i se ženou a s dětmi v jařmo otrocké. X A nezrušil své slovo. Když zas volný byl, tu sebral cizí vojsko, podnik výpravu s ním k Eurytovu městu; toho jediným zval viníkem svých strastí, z lidí jeho jen. 414 SOFOKLÉS Když k domácímu krbu k němu Heraklés jak přítel hostinný kdys přisel, silně naň se slovy obořil a silně srdcem zlým: „Sic v rukou střely máš, jimž nelze uniknout, však mými syny byl jsi v střelbě předstižen a týrán byls jak otrok, ne muž svobodný." ťÉST Když při Hostině vínem Heraklés TiýT zpit, jej z domu vyhodil. Rek hněvem plál, a když zas přišel ífitos až k stráni tírynthské, kde pátral po svých koních z pastvy zaběhlých, a jinam oči, jinam mysl upínal, jej Héraklés svrh dolů z vršku skaliska. A pro ten čin se Zeus, ten otec Olympský, jenž vládne všemu světu, na něj rozhněval ^' a na prodej ho určil, neboť nesnesl, že lstí se odvážil ho zabít, když byl sám g X" a bezbranný; neb kdyby zjevně byl se mstil, Zeus odpustil by býval právem vítězi. Však zpupnost nemilují ani bohové! Tak ti, co jazykem se vynášeli zlým, již sami všichni bydlí v říši Hadově %>Í3® a město zotročeno. Zeny, které zříš, své štěstí změnily za život neblahý a k-tobě jdou. Choť tvůj mi tak to přikázal, a já, vždy jemu věrný, všechno splňuji. A čekej, že on sám sem přijde, jakmile jen za dobytí města Diu Ochránci Vzdá oběť posvátnou. A toto zajisté z tak mnoha krásných slov je nejmilejší zvěst. NÁČELNICE SBORU Má paní, radostí tě zřejmě plní ted, co právě vidíš, i co víš už z doslechu. TRÁCHÍftANKY 415 DÉIANEIRA Jak bych se netěšila z celé duše své, když slyšímv kterak šťastně muž můj pořídil? Má radost, jeho zdar se nutně shodují. Ä přece, kdo se dobře dívá, musí se bát o šťastného, aby časem neklesl. %ÍS Mě ovšem hrozná žalost jala, družky méj z těch žen, jež nešťastné tu vidím v cizině, tak bez domova, bez rodičů zmítané; ty jistě pocházejí z mužů svobodných, však v této chvíli vedou život otrocký. 32$ Ô Die Vítězný! Kéž nikdy nespatřím tě takto zachovat se k mému potomstvu, a stihneš-li je něčím, kéž už nežijú! Když vidím tyto ženy, jsem tak zděšena! K Jole Kdo jsi, ty přenešťastná, á tak mladičká? 'j>£S Jsi panna nebo matka? Toho napohled jsi všeho neznalá a z rodu vzácného. Iolé mlčí Nuž, Licho, čípak as je tato cizinka? Kdo matka její, který otec zplodil ji? Nu pověz! Té já ze všech nejvíc lituji, neb vidím, jak si moudře vede, jediná! LI CHÁS t; rozpacích Což já to vím? Proč mne se tážeš? Patrně z těch všech ta dívka není rodem nejnižší. DÉIANEIRA Snad z vladařů? či dcerou Eurytovou je? LICHÁS To nevím, vždyť jsem po tom příliš nepátral. 416 SOFOKLÉS 2 t f DÉIANEIRA 'Ni jméno od ostatních cestou nezvěděla? LICHÁS To vůbec ne — já mlčky konal úkol svůj. DÉIANEIRA k-Uh Pak tý nám sama pověz, nešťastná, kdo jsi! LICHÄS 10 Však stejně jako dřív, jak zdá se, nikterak svůj jazyk nerozváže, neboť jiného nic neříkala, ani méně, ani víc: jen nad tíhou své sudby stále naříká, a od té chvíle už jen pláče, ubohá, co opustila vlast svou, větrem šlehanou. Zlý osud je to pro ni, soucit vzbuzuje. VI in \ DÉIANEIRA A Nuž nechte ji a tak ať vchází do domu, jak jí to nejmilejší. K strastem, které má, fO"" z mé strany nepocítí dvojí zármutek, vždyť stačí ten, co má. Teď všichni do domu už pojďme, abys ty moh' spěchat, kam sám chceš, ; a já zas pořádala správně domácnost. Lichás se zajatými Senami odchází. DSianeira chce jit sa nimi, ale zadrží ji POSEL Jen počkej chvíli zde, ať beze svědků zvíš, co za ženy to vedeš nyní do domu, a o čem neslyšelas, ač to vědět máš. Vždyť dokonale zpraven o tom všem jsem já. TRÁCHÍŇANKY Jen stůj a poslyš, neboť ani dřív jsi zde řeč marnou neslyšela, ani věru teď. DÉIANEIRA Zda tedy nazpět mám ty ženy zavolat, či chceš to mně jen povědět a dívkám zde? POSEL jil^Lze tobě to a dívkám říci, tam ty nech! DÉIANEIRA Již odešli, a proto volně nyní mluv. POSEL Co sdělil ti ten člověk, z toho pravdivě nic neřekl, jak měl, a buďto prolhaným je poslem teď, neb dřív už nebyl poctivý. DÉIANEIRA íí^is Co pravíš? Zřetelně mi pověz vše, co víš, vždyť co jsi právě řekl, je mi nejasné. POSEL Já slyšel, jak ten člověk dříve vyprávěl (a bylo přitom mnoho svědků), že tvůj choť jen kvůli dívce zabil Euryta a též S^fO smeť strmou Oichalii. Erós jediný prý z bohů přiměl ho k té výpravě a ne snad služba s obtížemi Lýdům, Omfale, 417 DÉIANEIRA J. JCTTlo je to? Pročpak se mi stavíš do cesty? POSEL 41S SOFOKLÉS ne IfitoVa smrt, jejž svrhl ze skály; to Lichás zatajil a mluví naopak. ^íjf-^'Když nepře mluvil otce dívky, aby mu ji dal, a manžel tvůj v ní tajně získal choť, on, nepatrnou pak si smyslil příčinu, táh's vojskem na vlast její, v které Eurytos, jak Lichás řekl, pánem byl a vladařem. I zabil otce dívky, město vyvrátil; a teď jak vidíš, paní, choť tvůj přichází, ne bez úmyslu ji sem domů posílá, a ne jak otrokyni! To přec nečekej, to není možné, vždyť je touhou roznícen! ,i^S"já rozhodl se tedy vše ti oznámit, co od něho jsem, paní, zvěděl náhodou. To z Tráchíňanů mnozí slyšeli jak já již V onom shluku lidí —lze ho usvědčit. A, jestli ti snad mluvím věci nemilé, pak lituji; však co jsem řekl, pravda je. TRÁCHÍŇANKY 419 DÉIANEIRA Ach, co mám, ženy, dělat? Vždyť jsem zprávami, jež přišly v této chvíli, zcela bez sebe! NÁČELNICE SBORU Jen jdi a Lichý vyptej se, snad řekl by ti pravdu, chceš-li ho tu přísně vyslýchat. DÉIANEIRA 3Ô0 DÉIANEIRA —___ Já přenešťastná, žel! Kam jsem se dostala? Nic. netušíc, ach, jakou trýzeň pod střechu jsem vzala, ubohá! Zda nemá jméno snad ta dívka, jak se zapřísahal průvodce? POSEL -Mí S" Ta oslňuje velmi krásou, vzhledem svým, vždyť původem je dcera krále Euryta a Iolé se zve. On její rodokmen ti nesdílel — nu ovšem, „po něm nepátral". NÁČELNICE SBORU J/1 tli í\ t - 1 i ^ Ať zhynou zločinci! Ne všichni, hlavně ten, 4 0-0 kdo tajně páchá skutky zcela nevhodné. ^C\S"Nuž půjdu, neboť věru mluvíš rozumně. POSEL A já mám čekat zde? Či co si počít mám? DÉIANEIRA Jen počkej, vždyť ten muž, ač nebyl přivolán, sám o své vůli z domu přichází sem k nám. LICHÁS vyckásí % domu Ó paní, sděl mi, co mám Hérakleovi %fOpak říci, neb jak vidíš, jsem už na cestě. DÉIANEIRA Jak rychle odtud kvapíš, ač jsi přišel k nám tak pozdě, než jsme mohli obnovit zas řeč. LICHÁS Však chceš-li něco zvědět, k službám jsem ti zde. DÉIANEIRA Zda nejryzejsí pravdu chceš nám vyjevit? LICHÁS **$ ^ST~Buď svědkem velký Zeus! Vše povím, co sám vím. 420 SOFOKLÉS DÉIANEIRA Kdo tedy je ta žena, kterou přivedla? LICHÁS Je z Euboie, však původ říci nejsem s to. POSEL Hleď sem, ty!... Ke komu (co myslíš) promlouváš? LICHÁS A ty zas — k čemu dals mi tuto otázku? POSEL Jen směle odpověz mi, víš-li, nač se ptám. LICHÁS To k mocné Déianeiře, dceři Oinea a Héraklově choti, neklame-li mě zrak lichým mámením, k své paní promlouvám. POSEL Jen to jsem chtěl, jen to chci zvědět od tehe! Iq Z--&*~ e -íe Paní, říkáš? LICHÁS Vskutku je to takí POSEL Co tedy? Jakého as trestu hoden jsi, když shledá se, žes nebyl k ní dost upřímný? LICHÁS Ze neupřímný? Jaké chystáš úklady? TKÁCHIŇANKY 421 POSEL IpT0 Já žádné. Zato ty je zřejmě strojíš sám. LICHÁS Už jdu — tak dlouho tě já blázen poslouchám! POSEL Ach ne! Dřív na otázku stručně odpověz! LICHÁS------------- -------------------- Jen mluv, co žádáš, neboť mlčet neumíš. POSEL Tu dívku zajatou, cos přived do domu, "ÍS%~ ty víš přec o ní! LICHÁS POSEL Vím, však proč se na to ptáš? Zda neříkal jsi o té dívce neznámé, že Eurytovu dceru vedeš, lolu? LICHÁS A před kterými lidmi? Kdo a odkud je, čf<^$kdo dosvědčí, že sám to slyšel ode mne? POSEL Před množstvím občanů. To v sněmu hromadném přec velký zástup Tráchíňanů vyslechl! LICHÁS Já říkal; z doslechu! To není jedno říct jen mínění, neb mít v čem plnou jistotu. I 422 SOFOKLÉS POSEL h ktjf*" Nu jaké mínění? Což nepřísahal jsi, že Héraklovi za choť vedeš ji — či ne? LICHÁS k Déůmeiře Já za choť? Milá paní, řekni, pro bohy, kdo tento cizinec, kdo asi je? POSEL Je ten, kdo slyšel sám, že láska k dívce zničila Ýú Vždyť tento slib jsem dala: jestli spatřím jej se .bez pohromy vracet, neb to uslyším, v ten šat ho řádně obléknu a před bohy se zjeví v skvělém rouše, skvělý obětník. I znak jsem připojila: jak on uvidí ^l^raou pečeť, pozná hned, že dárek ode mne. Už jdi a především měj příkaz na mysli a nechtěj jako posel konat víc, než máš. Pak hleď jen, aby jeho přízeň spojila se s mou a ukázala se ti dvojitou! LICHÄS Vždyť jestli úkol Hermův správně provádím, pak nezklamu tě nikdy, abych schránku tu, jak je, mu nedones a nevyřídil též i svěřený tvůj vzkaz, jak, paní, přeješ si. DÉIANEIRA Už můžeš jít, neb dobře rozpoznal jsi sám, d£ijí"*jak všechno v našem domě právě probíhá. ■: i'" LICHÁS £ Ze dobře, vím, a věrně též to oznámím. | DÉIANEIRA I to víš jistě, viděls, jak jsem pozvala C a přijala k nám vlídně cizí dívčinu. | LICHÁS * Až radostí mi srdce zcela užaslo. F \ DÉIANEIRA í, 6SS> Co jiného bys řekl?, Vždyť se obávám, I - že dřív bys mohl o mé touze hovořit, j než zvíš, zda také v dálce touží po mně on. Déianeira se vrací domů, LicJiás odchá&í se schránkou |------.________SBOR............. - Vezte všichni vy, kteří bydlíte /j, u teplých skalních zdrojů O | &£>^*~nad mořským zálivem, {k^j" ? | na návrších oitských nebo uprostřed y't\,^~r'' | , blíž vody melidské 0 ; % a na březích Panny s šípy zlatými, fl kde konají se sněmy I pylských občanů: 430 SOFOKLÉS nám flétna s krásným hlasem se brzy navrátí a nebude znít smutně, nýbrž jasným zvukem i^y^" sboru božských Múz. Héraklés, ten Diův syn a Alkménin, domů pospíchá, za svou zdatnost v boji skvěle odměněn. 4 ?0 Pres r°k zdržoval se v zemích za mořem, v té dálce, odkud žádné zprávy nedával. My Čekali naň. stále, přenešťastná choť mu chřadla stále víc, sžírala se v srdci nářkem přehořkým. ^■"fST Ale nyní Arés, dříve rozlícen, učinil již konec všechněm trampotám. Kéž přijde, přijde již! - Nechť koráb s mnoha vesly ■y mu nezastaví dřív, než dopluje sem k městu, až opustí ten ostrov, kde při oběti dlí. Ať odtamtud jde domů touhou naplněn, ať obrátí se, oním kouzlem překonán, jak předpověděl Nessos. Přichází velmi csrušená Ach,/ženy, jak se bojím, že jsem ve všem tom, co konala jsem právě, překročila mez! NÁČELNICE SBORU Co je to, Déianeiro, dcero Oinea? 3 i.4-£ TRÁCHÍŇANKY DÉIANEIRA $?^Q Nic nevím, trnu však, zda se ukáže, že velké zlo mi vzešlo z blahé naděje. NÁČELNICE SBORU Ne přece pro ten dar, jejž má teď Héraklés!? DÉIANEIRA ^ Tak jest! Já nikdy už, když věc je nejistá, se neodvážím radit k činu smělému. NÁČELNICE SBORU řekni, lze-li říci, z čehopak máš strach? DÉIANEIRA Cos zvláštního se stalo. Až to, ženy, vám teď povím, vzbudí podiv neslýchaná věc. Neb vlna z krásné ovce, jíž jsem vtírala v šat bílý, slavnostní, krev Kentaurovu, ta ^$Omi zmizela, ač zde ji nezničilo nic: ta sžírala se sama, tratila se tak, v troud na dlažbě sé měníc. Všeqhno obšírně ti vylíčím, ať zvíš, jak stal se tento div. Já z naučení, jež mi tenkrát Kentaur dal, ToS^když trpký šíp měl v boku, bolest zakoušel, nic nepustila z mysli, návod chovala, jak nesmytelné písmo z desky kovové: já — poučena — v skrytu kouzlo střežila, kde netkl se ho oheň, ani slunce žár, "HO tak abych mohla Čerstvým něco napustit. To činila jsem, teď vsak úkol čekal již. Já tajně v domě oděv vlnou natřela, jíž Vytrhla jsem chomáč ze své ovečky, 4S2 SOFOKLÉS TRÁCHlŇANKY 433 a složila jsem pěkně v dutou schránku dar, l šat nedotknutý sluncem, jak jste viděly. • Pak od vás domů jdu a uvidím tam zjev, že vylíčit ho nelze, ani pochopit. Ten chomáč ovčí vlny, jímž jsem natřela šat pro chotě, jsem stranou hodila, kde zář Tř"2--0 nan sumce padala. A jak se zahříval, v nic roztěkal se, v prach se drobil na zemi a přesně vypadal, jak kdybys piliny kde spatřila, jež pila v dřevu vyhlodá. Tak ležel rozpadlý. Však z místa, na němž tkvěl, "í "1$ tam vřela hustá pěna v změti bublinek, jak víno kvasící by v zářném podzimu se na zem rozlévalo z révy Bakchovy. I nevím, ubohá, co pomyslit si mám, však vidím, že jsem tím čin hrozný spáchala. ^"3^ Vždyť proč by zmírající Kentaur přízeň svou mi projevil, když musel zemřít kvůli mně? To nelze! On však toužil střelce zahubit a mne chtěl ošálit. Ach, pozdě k poznání já tomu docházím, když není pomoci. Vždyť já ho nešťastná, já sama zahubím, ač jestli nemýlím se ve svém úsudku. Když vyletěl ten šíp, to vím, že ublížil i bohu Cheirónovi, vždyť už dotekem zvěř každou usmrtí. Když proklál Kentaura a vnikl do něho jed krví zčernalý, jak nezničí i chotě? To je názor můj. Jsem rozhodnuta již: když manžel zahyne, i já s ním zároveň touž ranou dokonám. Vždyť se zlou pověstí přec nemohu žít já, f^fST je^ šlechetný svůj rod si cení nadevše. NÁČELNICE SBORU Však při poklescích nespáchaných vědomě je mírný hněv — jen takový tě stihnout smí. DÉIANEIRA Kdo nemá účast na zlu, může tohle říct, a komu žádná vina duši netíží. NÁČELNICE SBORU *?~ín& Snad přísluší ti o tom více nemluvit, leč chceš-li svému synu něco sdělit. Ten je zde, jenž otce hledat dříve odešel. Vřítí se HYLLOS Jak ze tří věcí, matko, jednu bych si přál! Buď abys nežila, neb jsi-H zdráva, kéž -$So, jsi matkou jiného, neb srdce, které ty teď máš, jsi vyměnila někde za lepší! DÉIANEIRA čím vzbudila jsem, synu, tvoji nenávist? , HYLLOS Jen vez, že dnešní den jsi svého manžela (já říkám mého otce!) zabila ■— to věz! DÉIANEIRA '• ^''Vó běda, jaké slovo, synu, vypustils? HYLLOS To nesplněným stát se nemůže, neb kdo by mohl zvrátit to, co se stalo již? i 434 SOFOKLÉS DÉIANEIRA Co& řekl, synu, od koho ses tóhle dověděl, že přičítáš mi tenhle skutek žalostný? HYLLOS ~?&>3f""Sám očima jsem spatřil těžkou pohromu, jež stihla otee — nevím ji jen z doslechu. DÉIANEIRA Kde s mužem mým ses potkal, kde jsi při něm stál? HYLLOS Vše musím říci, máš-li tomu rozumět. Již Eurytovo slavné město rozbořil a s kořistí se vracel v slávě vítěze; je břeh tam obtékaný v zemi eubojské, vrch zvaný Kénaion, kde otci Diovi háj měřil posvátný a stavěl oltáře. Tam nejdřív jsem ho spatřil, touhu nasytil. Když k četným žertvám pak se chystal obětním, tu přišel z domova náš Lichás, hlasatel, a přinášel tvůj dar, ten oděv smrtící. On oblékl si ho, jak nařídilas ty, pak zabíjet šel dvanáct býků bezvadných ~-H£0 jak první kořist; přihnal všehovšudy sto tam celkem rozmanitých žertev k oběti. A nejdřív s dobrou myslí oběť začínal a z-krásného se roucha těšil, ubožák; když ze slavnostních kusň plamen krvavý -f$*fse roznítil a šlehal z dřeva smolného, pot po těle mu vyvstal, těsně na bocích šat přilnul ke všem údům, jak by přilepen TRÁCHlŇAlSrKY 435 byl rukou dovednou; vraz kostmi projela mu škubající křeč a užírala ho jak rozezlené zmije smrtonosný jed. Vtom nešťastného Lichá k sobě zavolal, ač nijak nebyl vinen tím tvým zločinem, prý s jakým uskokem mu přinesl ten šat?! Nic nevěděl ten chudák; řekl, že to je tvůj dar, a to tak, jak tys ho poslala. Jak uslyšel to on a svírající křeč mu zachvátila plíce s krutou bolestí, hned Lichá za nohu chyt' v ohbí kotníku a na skálu jím mrštil mořem obteklou. ^íS^S'Tu vystříkl mu z vlasů mozek bělavý a z roztříštěné hlavy zároveň i krev. Lid všechen zabědoval nářkem velikým, že Héraklés tak šílel, ten že mrtev byl, a netroufal si nikdo k němu přistoupit. ^ Hned na zem vrhl se, hned zas se vymrštil a křičel, sténal; kolem skály duněly, jak Vrchy eubojské, tak hory v Lokridě. Když zemdlel pak a dlouho, chudák, na zemi se zmítal, dlouho křičel, nahlas bědoval a klnul tvému lůžku, ženo nešťastná, i že byl sňatkem spřízněn s Oineem a že tím sňatkem uchystal si zkázu života, vtom z kouře, jenž kol dýmal, stočil ztrhaný svůj zrak a spatřil mne v tom četném zástupu, jak slzím; na mne zřel a volal: „Synu můj, jen přistup, neutíkej před mým neštěstím, i kdybys musel zemřít, jako zemřu já; ó prosím, odnes mě a polož nejlíp tam, kde, nikdo ze smrtebaých by mě nespatřil; &2t> 436 SOFOKLÉS TRÁCHÍŇANKY 437 ^LNj, a máš-li lítost, aspoň z této krajiny co nejrychlej mě odnes, ať tu nezemřu!" Tak přikázal a my ho na loď vložili a stěží k této zemi jsme 6 ním připluli, jak křičel v bolestech. Hned uvidíte ho buď živého, neb navždy právě zhaslého. Tak přistih* jsem tě, matko, v hrozném úmyslu *2~*.— a činu proti otci. Mstící Erínys f ať s Dikou ztrestá tě! To prosím, mohu-U! A -mohu, neboť ty jsi právo zavrhla, když ze všech nejlepšího muže zabilas — už neuvidíš nikdy jemu rovného. Déianeira zlomena odchází do domu —- y-f^' NÁČELNICE SBORU k Déianeiře Proč mlčky odcházíš? Což nevíš, mlčíš-li, že se žalobcem sama sebe žaluješ? HYLLOS Ji nechte odcházet! Ať vítr příznivý %ifQ ji provází, když tak mi sama z očí jde. Vždyť proč se jménem matka pyšní nadarmo, když nic tu nekoná, co zdobí rodičku. Ať jenom s klidem jde a oné radosti, . ^ _již skýtá mému otci, jama zakusí!..... h °" Ilyllos odchází do domu SBOR Hle, dívky, nyní postihl nás náhle výrok božských úst, jímž nás poučila věštba pradávná, jež hlásala: Až mine úplných dvanáct měsíců, syn Diův zcela pak dojde poklidu a zbaví se všech strastí. A nyní přímo vše se právě splňuje. Jak člověk, jemuž zhasne světlo života, mohl by, již mrtvý, nadále být ve službě 35" strastné, lopotné? Když Kentaurova lest, skrznaskrz úskočná, v smrtelný mrak kouře mu zahalila bok a zhoubný jed mu vnikl do údů, jed-Smrtí zplozený a lítou saní živený, Žf&O J3^ m°h' Dy °pč* spatřit . svit slunce zítřejšího, když obětí se stal té hydry přestrašné? K tomu i ten šíp, jímž Nessos proklán byl, vražedný, žhavý, spalující, Žb£ krutého mučí a bodá. Nedovedla zvážit věštby, ubohá, když viděla, jak žal se dere v její dům z toho sňatku nového, a Kentaurova rada v zhoubné rozmluvě pohnula ji k činu. V jak krutém bolu sténá, jak čerstvou rosu slz, tak hojně plynoucích, nyní rozlévá! Vsak osud již se blíží zcela nezvratně, odhaluje ony velké útrapy a úklad úskočný. I nám proud horkých slz ^ ^se z očí řine též. ^■^Ojej, běda, stravuje jed tak strašlivý, že ani nejlítější ze všech nepřátel jej, Diova syna, reka zdatného, tak nikdy nezranil. Ó" běda, ostrý oštěpe, černý, neblahý, 438 SOFOKLÉS TRÁCHÍŇANKY jenž jsi po vítězství dívku přivedl sem k nám z Oichalie, města strmého, jak je jasné, provedla tiše tuto službu i zřejmě Afrodite! | PRVNÍ POLOSBOR j Zda mýlím se, či vskutku slyším nějaký ! tu nářek, jenž se právě šíří po domě? j Co říci mám? DRUHÝ POLOSBOR - Ňe matně, nýbrž zle kdos křikem žalostným tam kvílí — v domě se cos děje nového! NÁČELNICE SBORU '5 3 f* Jen pohled, jak smutně k nám a se svraštělým obočím jde stařena a chce nám něco oznámit. Přichází PĚSTOUNKA Ó dívky, jak ten dar, jejž Hérakleovi byl poslán, způsobil nám velké trampoty! NÁČELNICE SBORU \$0Q stařeno, nám říkáš? Jakou novinku? PĚSTOUNKA Již odešla tou cestou Déianeira, jíž jdou všichni naposled, aniž ušla krok. NÁČELNICE SBORU Což odešla jak mrtvá? PĚSTOUNKA Všechno slyšelas! NÁČELNICE" SBORU *fOT"*^ Je mrtva, nešťastnice? PĚSTOUNKA Znovu slyšíš to. NÁČELNICE SBORU ____________ Ach, ubohá! A řekni, jakým způsobem? PĚSTOUNKA Čin krutý, strašlivý! -I NÁČELNICE SBORU « Ach, řekni, ženo, nám, • *í{|0 jak osud zasáhl! PĚSTOUNKA Ta zabila se sama! NÁČELNICE SBORU Nemoc, šílenství, zlou zbraň jí náhle snad vtisklo do ruky? ! 'l^S™ to myslila, že mohla jediná ; smrt k smrti připojit?! :;i PĚSTOUNKA :j Meče bodnutí — to sténání je zdroj. ,| NÁČELNICE SBORU y Tys, nešťastnice, zhlédla zoufalý ten čin? i 440 SOFOKLÉS TRÁCKÍŇANKY 441 PĚSTOUNKA Zhlédla, vždyť jsem stále zcela nablízku. NÁČELNICE SBORU ^ZřO Jaký čin a jak? Nuže pověz to! PĚSTOUNKA , Ta sama vlastní ruku vztáhla na sebe! NÁČELNICE SBORU Co říkáš? PĚSTOUNKA To, ^co jisté je. NÁČELNICE SBORU Zplodila, zplodila °í 2^5^ ta nová nevěsta našemu domu velkou pohromu. PĚSTOUNKA Ba velikou, však kdybys zblízka viděla, co provedla, tím větší lítost měla bys. NÁČELNICE SBORU A K tomu ženská ruka měla odvahu? PĚSTOUNKA ^ ."M) Toť hrozné! Až to zvíš, dáš mi za pravdu. Když totiž vešla dovnitř domu samotná a spatřila, jak ve dvoraně prostírá syn-otci měkké lůžko, než by vstříc mu šel, tu skryla se, kde nikdo by ji nespatřil £| a vrhala se s nářkem k tamním oltářům, že.zpustnou. Plakala, jak věcí dotkla se, jichž užívala dřív ta žena ubohá; sem tam pak domem těkala, a iakmile zrak na někoho z milých sluhů upřela, ef-|t_? tu s pláčem nešťastná se na něj dívala, svůj krutý osud sama sobě značila, že ztrácí syna Hylla s koncem života. Když ustala pak v tom, tu náhle vidím ji, . jak spěchá do ložnice Hérakleo vy. }£j?1f~Já v stínu ukryta jsem byla ve střehu; tu vidím onu ženu, jak tam prostírá a Héraklovo lůžko halí v pokrývky. A jak to vykonala, vzhůru skočila a vprostřed svatebního lože sedla si, ^$ A co tak spěchám k němu a zas nazpět s ním, vtom uvidím, že ona mečem dvousečným v bok pod srdcem se bodla skrze bránici. Syn spatřil to a zalkal: poznal, ubožák, že způsobil ten skutek prchlivostí svou: tfé^Tiyl od domácích lidí pozdě poučen, že spáchala to nechtíc, zvěrem svedena. 442 SOFOKLÉS TRÁCH í ŇANKY 443 I neustával V nářku nešťastný ten syn, jen kvílel, k ní se vinul, líbal na ústa, jí k boku tiskl bok, tam ležel, vzlykal jen, ^ 'ípD že nerozvážně na ni svalil vinu zlou a plakal, že je dvou teď zbaven životů, otce též, i matky, naráz osiří. Tak tomu je — a kdo v dva dni neb ještě víc zde. doufá s jistotou, ten pošetilý je. ^--ís^* Vždyť nikdo nemá z nás dřív zítřek zaručen, než. dokončíme šťastně dnešní den a noc. PĚstourika odejde do domu SBOR Nad kým truchlit dříve, kdo yětší bolest má, těžko, nešťastna, mohu rozhodnout To první víme, to se v domě událo ^ to* druhé tušíme a čekáme; vědět i tušit — stejné obojí. Kéž by náhle zavál vítr příznivý a do daleké země odtud odnes mě, abych přesilného syna Diova nespatřila tu a leknutím z té náhlé kořisti tu nezemřela hrůzou. Vždyť před dům v nezhojitelné ho nesou bolesti, hrůza hrůzoucí! V dálce je vidět průvod nosičů Už blízko je, ne v dálce, proč jsem plakala jak slavík jasným hlasem Jakýs průvod cizích lidí přichází. \ ^ Kam jdou? Jak pozorně ho nesou, jak tlumí láskyplně těžké kroky své, jak by nesli přítele. Ó žel, nesou ho, on však nemluví; co o tom soudit? Zemřel, 40£?o nebo jenom spí? Přichází Hyllos se starším muSem a s průvodem služebníků. Nesou Héraklea na nosítkách HYLLOS Jak lituji tě, otče, jak želím ubohého! Co strašného mě čeká? Jak to snesu, běda! STAŘEC dítě, abys nevzbouřil bol divý v zuřivé mysli otcovské. Ač blízek smrti, žije. Zatni do rtů zuby a jen mlč! HYLLOS Co říkáš, starce? Žije? STAŘEC O Přec ho nevzbudíš, když spánek pojal ho, nedráždi, neštvi v něm ten hrozný, zběsilý účinek jedu, můj synu! HYLLOS Jak na mně ale leží ^f^l^paevýslovná tíha, jež srdce přemáhá! 444 SOFOKLÉS TRÁCHÍŇANKY 445 HÉRAKLÉS se probouzí f/T''! " \ ..... Ach, Die! ^ !' 1 . Kam jsem se to dostal? U jakých to lidí 'v'' ležím, stále trýzněn zle ostnem bolestí? Ach, já nešťastný! Jak sžírají mě muka! STAŘEC Snad nyní pochopils, jak bylo výhodné jen v mlčení se halit a nezaplašovat spánek od hlavy, ani z očních víček? HYLLOS 4 ©24fJá nemohu se ovládnout, když vidím tuto trýzeň. HÉRAKLÉS Ó kénajský oltáři, kde oběť já jsem vzdal, a jak ses odvděčil mně ubohému za to? Ach, Die! ^ ^3>0 V jakou, v jakou hanbu jsi mě uvrhl? , Kéž já ubohý tě nikdy nespatřil, ani- vrchol mého šílenství, jež, nelze utlumit. Kde je zaříkávač, kde tak obratný 1 Qj^lT je lékař, kromě Dia, jenž by dovedl zahnat pouhým lékem tu mou chorobu? V tom uviděl bych zázrak, div divů všech. Zdvíhají ho! Ach, ach! Nechte mě, nechte mě, abych naposled Otjty* já nešťastný si lehl! K Hyllovi, jenž ho zdvíhá Kam saháš? Jak mě kladeš? Tím zničíš mě, ach, zničíš! Co utichlo, tys zase probudil. ; Ach ouvej, bolest zas mě svírá, í ''ft'''? Czase proniká! Ach, kdo jste vy a odkud, nejbídnější muži z všech Řeků, pro něž často nešťastný jsem zmíral, když moře jsem a lesy čistil, teď však nechce dát nikdo chorému 40jfá oštěp nebo oheň jak splátku na pomoc. i Ach, ach! i í Nepřistoupí nikdo hlavu srazit mi, neskončí tu hrůzu? Ach běda! STAREC k Hyllovi '?íP.3TSynu tohoto muže, s ním práce je o mnoho těžší nad moje síly. Ty vezmi ho se mnou, vždyť bystré tvé oko i zachrání spíš ho než já. HYLLOS I já se ho chápu již, ale nemohu bolesti trapné mu z života zahnat neb zmírnit, nijak mi není to možné — jen Zeus by to udělat mohl. HÉRAKLÉS "^cP^Kde, můj synu, kde jsi? Takto uchop mne a takto podpírej! Ach běda, ten zloduch! Řádí, řádí zas strašlivý ten jed, chce mě zahubit, 'äL;^2pEa divoká nemoc nechce odejít. Pallado, Pallado, trýzní mě to zase. Můj synu, ty se 446 SOFOKLÉS TRÁCHÍŇANKY smiluj nad otcem, meč vytas a mně jej pod kost klíční vraz a ztiš mé útrapy, vzbuzené tvou matkou bezbožnou. §0$fž Kéž bych. spatřil ji klesnout ták, jak ona zničila dřív mne! Sladký ty Hade, spřízněný s Diem, již ke spánku mě ulož, ulož mě, a kvapící záhubou znič mě, 4'0-ř Tak k bokům přilnula a již povrchu mi-maso strávila a nyní k plícím se a k tepnám dere, leptá je, již Vysála krev čerstvou z nich, mé tělo zcela zhubeno tím neznatelným, skrytým poutem sepjaté. "íCXfD To nezpůsobil mi ni oštěp při boji, ni vojsko Gigantů kdys Zemí zrozené, ni obludy svou silou, ani hellénský neb barbarský ten kraj, jejž jsem očistit kdys přišel — ne, mě nyní žena zničila, i £)£gjen pouhopouhá žena, bytost nemužná, a.sama, aniž na mne použila zbraň. ( Ach, synu, doopravdy staň se synem mým a přestaň vzdávat úctu jménu matčinu. Sám vlastní rukou přiveď matku z domova, ■^■f 0$ vlož mně ji do rukou, ať vidím zřetelně, zda~osud můj či její víc tě dojímá, a ať ji zohavím, jak sama zaslouží. Jdi, synu, s odvahou! Mne přitom polituj, jejž, mnozí litují, vždyť nyní propukám ^•-feCjak dívka v pláč — a nikdo neřekl by snad, že dřív mě viděl, muže, tak si počínat, neb vždycky útrapy jsem snášel bez Vzdechů — rek kdysi takový teď ženou, ach, se stal! A nyní přistup sem, blíž k otci postav se, a pohleď, z jaké pohromy ty útrapy mi vzešly — bez pokrývky ti je ukáži. Odkryje se Mou bídnou postavu ať všichni vidíte a nešťastníka vizte, jak je žalostný. Ach běda, ach já nešťastný! | ř-~ Teď právě začala zas pálit zhoubná křeč, a projela mi hrudí — věru nenechá mě bez útrap ta bídná nemoe hlodavá! 0 vezmi si mě, Hade podsvětní, sjeď na mne, blesku Diův! f Í %tP ^en m*vn^í vládce, mršti střelou hromovou sem na mne, otče! Vždyť mě zase užírá, zas propukla a bují. Ruce, ruce mé, ach záda má i prsa, nula ramena! Lva nemejského kdys vy silou zmohly jste, jenž bydlil tam a trýznil místní pastýře, tak nepřístupný netvor, krutý, nevlídný; též hydru lerenskou a zástup sveřepých, tak zpupných Kentaurů a silných, dvojtvarých, 448 SOFOKLÉS TRÁCHÍŇANKY 449 i šelmu erymanthskou, trojhlavého psa A 43šQ Jsem v Hádu zhubily syna hrozné Echidny (to .nezdolný byl netvor!), dále lítou saň — sad alatých jablek střehla v krajích nejzazších. Já okusil i jiných trudů na tisíc, však nikdo nepřekonal sílu rukou mých. A 43J"Teď s bezvládnými údy a tak rozedrán já ubohý jsem zničen slepým neštěstím ach. já, jejž zvali synem matky nejlepší, jenž nebeského Dia potomkem jsem zván. To dobře vězte však: byť byl bych pouhé nic, A 1 H Q a an* tnout se nemoh', pachatelku přec i takto přemohu. Jen kéž by přišla sem a poučena aby oznámila všem, že živý jako mrtvý trestám zločince. NÁČELNICE SBORU Ó bědné Řecko! Vidím, jaký zármutek A f 4 f11"1 bude, pozbude-li muže tohoto. HYLLOS Když odmlčel ses, otče, čímž jsi poskytl mi možnost odvětit, ač chorý, poslyš me, neb za to prosím, co mi právem náleží. Mně svěř se, ne však s hněvem, který v duši ti ^ ^ S"0 ted hlodá; nepoznal bys, nad čím radovat se ^oužíš, ani čím se marně sužuješ. HERAKLÉS Co chceš, mi sděl a přestaň! Vždyť jak churavý již dlouho nechápu tvé řeči strojené. HYLLOS Chci oznámit ti, co se stalo s matkou mou 4 '! y tfťeď právě a že bez úmyslu chybila. HERAKLÉS Ty zase, nezdárný, své matky vzpomínáš, jež zahubila otce — mám to slyšet zas? HYLLOS S tou tak to vypadá, že nelze mlčet již. HERAKLÉS Ba nelze po tom všem, v čem pochybila dřív._ HYLLOS ^(^GTo neřekneš však po tom, co se stalo dnes! HERAKLÉS Nu mluv, však varuj se mi špatným ukázat! HYLLOS Tak mluvím: mrtva je — klesla před chvílí. HÉRAKXÉS Čí rukou? Zvěstovals mi zázrak ošklivý. HYLLOS Ta sama klesla — nebyl cizí zásah zde. HERAKLÉS í = j^^Ta měla, bohužel, dřív zemřít rukou mou! HYLLOS Tvůj hněv by též se změnil, kdybys všechno znal! HERAKLÉS Tys začal závažně. Co míníš, řekni mi! 450 SOFOKLÉS TJRÄCH íŇANKY 451 HYLLOS Věc prostá: pochybila v touze po dobru. HÉRAKLES To, bídáku, čin dobrý — otce usmrtit?! HYLLOS /■j Ta v domnění, že kouzlo lásky^zchystá ti, jak spatřila tu dívku v domě, chybila. HÉRAKLES A kdo ji z Tráchíňanů takhle obloudil? HYLLOS Jt Kentaur Nessos dávno přemluvil, ať dá ti kouzlo lásky, čímž zas vznítí touhu tvou. HERAKLÉS i i ^ Ach, ach já přenešťastný! Zmírám, ubožák! Je konec, konec! Už mi slunce nesvítí, ach, chápu už tu ránu, co nás zasáhla! Jdi, synu, od té chvíle nemáš otce již. Jdi- sezvat všechen rod mi přátel pokrevných, jdi pozvat nešťastnici Alkménu, jež se tak marně vzdala Diovi, ať poznáte hlas božských věšteb o mé smrti, jež znám já. HYLLOS Žel, matka není tu, ta právě v pobřežním teď sídlí Tírynthu, a jedny z dětí svých 44jg5'tam vzala s sebou, o ně tam i pečuje, druhé v městě Thébách bydlí, ať to víš! Však je-li třeba, otče, něco vykonat, tvůj rozkaz provedeme my, co tady jsme. HÉRAKLES Slyš tedy! Dospěls tam, kde nyní ukážeš, ^^í^l^kďyž synem mým se zveš, též jakým mužem jsi. Já v dávných dobách dostal věštbu od otce, že z mužů žijících mě nikdo nezhubí, leč ten, kdo v Hádu dlí, sám již zhynulý. To zvíře tedy, Kentaur, jak mi oznámil 4 ^l^sám bůh, mě zabil živého, sám nebožtík. A já ti zjevím věštbu navlas podobnou________ a nuvou, jež se s onou starou shoduje: když v horský Sellů háj jsem vstoupil, kteří spí jenma zemi, tu věštbu jsem napsal na desku 1^2o6 tam při otcově dubu mnohojazyčnom: ta hlásala, že v čase, jejž teď prožívám, se vyplní mi únik z daných svízelů, a -v tom jsem viděl svoje blaho — nebylo však nic v tom jiného než tato moje smrt (vždyť nemůže se dostat trampot zemřelým!). A že se to tak jasně, synu, shoduje, je nutné, abys nyní byl mým spojencem a nečekal, až ostře mluvit musel bych, však pomáhal mi svolně, přitom zvolil si ■"V/Sfyten nejkrásnější zákon — otce poslouchat. HYLLOS Ach, trnu, otče, že jsem v slovní rozepři se dostal, a co uznáš, rád to vykonám. HÉRAKLES Nuž nejdříve mi, synu, podej pravici. HYLLOS Proč slib tak závažný chceš na mně vymáhat? 452 SOFOKLÉS HERAKLÉS <^~/t ST Což nepodáš ji hned a neposlechneš mě? HYLLOS Hle, už ji vztahuji a nechci odmlouvat. HERAKLÉS Teď hlava mého otce Dia svědkem buď... HYLLOS že co mám vykonat? I to mi oznámíš? HERAKLÉS . Že vyplníš mi úkol, jejž ti uložím. HYLLOS /|2'20 Já tedy přísahám a Zeus to dosvědčí! HERAKLÉS Však vyhneš-li se, sám si vypros hojnost muk. HYLLOS Ne muka, splním slib — však prosím o ně přec. HERAKLÉS Znáš tedy v Oitě Diův vrchol nej vyšší? HYLLOS Znám — při oběti často nahoře jsem stál. HÉRAKXÉS "\ 2-2. Mé telo musíš vlastní rukou pozvednout a s kým si ze svých druhů nejvíc budeš přát, až z dubů v hloubce vkořeněných mnoho dřev TRÁCHlŇANKY 453 pak nasekáš a mnoho planých, mohutných též oliv pokácíš, tam tělo mé pak vlož, A/^IžQ dál žhoucí po_chodeň.si_vezmi_ze.smrku_.. a spal je! Slzy, pláč ať se tě nezmocní, a jsi-li syn můj, dílo bez slz, bez vzdechů hled Vykonat, a ne-li, s těžkou kletbou svou j i v Hádu budu stále čekat na tebe! HYLLOS : Cos, běda, řekl, otče? Cos mi přikázal? j HERAKLÉS Co vykonat se musí. Ne-li, jiného kdes otce měj a nebuď dál mým synem zván! HYLLOS Ach třikrát, otče, žel! Vždyť k jakým skutkům ty mě vyzýváš?! Mám tvým být vrahem úkladným? HERAKLÉS i'ĹHf} To věru ne, jen lékařem mých bolestí a hojitelem jediným mých útrap všech. HYLLOS i Ják vyhojím tvé tělo, když ho sežehnu? HERAKLÉS Když toho děsíš se, pak ostatní mi splň! HYLLOS Tvé tělo odnést — tomu bránit nechci se. HERAKLÉS A jjkri hranici mi zřídit, o níž mluvil jsem? 454 SOFOKLÉS TRÄCHlŇANKY 455 HYLLOS Jen pokud sám se rukou netknu ničeho, vše vykonám — z mé strany strádat nebudeš. HÉRAKLÉS Však postačí i toto. Ale přídavkem vděk nevelký mi prokaž k jiným velikým. HYLLOS Byť byl i velmi velký, přec jej vykonám. HÉRAKLÉS Tu dívku z rodu Eurytova přece znáš? HYLLOS To Iolu jsi mínil, jak se domnívám? HÉRAKLÉS Tys uhodl, a to ti, 6ynu, ukládám: když zbožným toužíš být a také přísahu ' te'S3ľ m^t v mysu» danou otci, po mé smrti si tu dívku vezmi za choť — vyhov otci v tom! Ať nikdo z lidí tu, jež k boku přilehla mi. v lásce, místo tebe za choť nepojme, ty sám se o to lůžko, synu, postarej! To splň! Kdo ve velkých mě věcech poslechne, však v malých zklame, ztrácí dřívější můj vděk. HYLLOS Ach běda, na chorého zlobit se je zlé, kdo snes by ale vnímat tohle smýšlení? HÉRAKLÉS Ty mluvíš, jak bys nechtěl splnit příkaz můj! HYLLOS Í7tu' jez na svědomí smrt má matčinu — jen ta a skrze ni tě stihlo krajní zlo—, kdo tu by zvolil si, leč, že by pomsty duch mu smysly pomátl? Radš, otče, zahynu, než s nepřítelem úhlavním bych spolu žil. HÉRAKLÉS A Můj syn, jak zdá se, nesplní mi to, co chci^ ač zmírám; za to ale bohů prokletí te čeká, jestli snad mých neposlechneš slov. HYLLOS Žel, zřejmě brzo zjevíš, že jsi chorobný. HÉRAKLÉS / Vždyť ty mou dřímající bolest burcuješ! HYLLOS í£ ^jA"Já ubohý, jak ve velkých jsem rozpacích! HÉRAKLÉS VŠak nemusel bys být, jen otce poslechnout! HYLLOS Což mám si navyknout být, otče, bezbožný? HÉRAKLÉS Když potěšíš mé srdce, je to bezbožnost? HYLLOS To tedy opravdu mi kážeš vykonat ? 456 SOFOKLÉS TRÁCHÍŇANKY HERAKLÉS /'j'T.áiO Tak jest, a bohy k tomu volám za svědky. HYLLOS Nuž učiním a neodmítnu, bobům však to ukáži jak skutek tvůj: snad, otče, se zlým neukážu, jestli tebe poslechnu. HERAKLÉS Řeč pěkně končíš, synu; rychle však též splň svůj slib a na hranici dříve polož mne, než křeč a bolest zlá mě opět zachvátí. Nuž zvedněte mě spěšně, úleva to je v mých strastech — závěrečný úděl života. HYLLOS Však přání to ti splnit nic mi nebrání, když, otče, kážeš to a na mne vymáháš. HyUos svolává nosiče. Objeví se lolé s ostatními zajatci HERAKLÉS Nežli nemoc má se opět rozbouří, má duše otužilá, uzdu na ústa jak ocel pevnou, jako kámen přilož si, ztlum nářek hlasitý a měj se ochotně bezděčný ten úkol splnit do konce. HYLLOS Jíž zvedněte ho, druzi! Velké svědectví mi dáte o těch věcech, velké též i bohům svědectví, neboť jednání i činy jejich sotva máte za moudré. Ať otci vskutku jsou, ať otci zveme je, na takovou hrůzu teď sc dívají! Nosiči odnáSejí Héraklea NÁČELNICE SBORU Co v budoucnu se stane, to nikdo nevidí, co nyní zběhlo se, je pro nás žalostné a bohům odporné, ■f 30í»~však nejtěžší to ze všech lidí zajisté je.tomu, kdo sám snáší tuto křivdu zlou, '■í ■ - SBOR k Iole ■■' c _________ Ty, dívko, nebuď též blízko obydlí! Nezvyklou a velkou spatřila jsi smrt, i. útrap přečetných trýzeň nedávnou, 4"VÍt7 však nic, co nezpůsobil svrchovanýlZensl- ".A ľ SVAZEK 29 Sofoklés, Tragédie. Z komentovaných řeckých originálů Sophoclis tragoediae, vydaných nakladatelstvím 'Weidmana, Berlín 1891—1909, a The Fragments of Sophocles I—III (ed. A. C. Pearson), vydaných University Press, Cambridge 1917, přeložili Ferdinand Stiebitz (Antigonu, Élektru, Krále Oidipa a Slídiče), Václav Dědina (Oidipa na Kolónu, Filoktéta, Tráchíňanky a Aianta) a Radislav Hošek (Zlomky). Předmluvu napsal Bořivoj Borecký. Úvody k tragédiím, poznámkami a seznamem vlastních jmen opatřili překladatelé. Recenzoval prof. dr. Radialav Hošek. Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Leo Novotný. První souborné vydání. Praha 1975. Vydalo Nakladatelství Svoboda jako svou 3835. publikaci. Odpovědná redaktorka Ilja Hajná. Technická redaktorka Jaroslava Lorenzová, Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody, Praha. AA 24,69, VA 26,53. Náklad 31.750. Tematická skupina 13/32. Cena brož. výt. 35,80 Kčs, váz. výt. 41,— Kčs. 73/605-22-8.5 25 — 126 —75 Kčs 41,—