Thébské mýty
Kadmos
 Kadmos, syn fénického krále Agénora, bratr Európy (→ na Krétu);
 zakladatel Théb (přinesl Řekům z Fénicie písmo, vynalezl způsob tavby zlaté rudy...);
 drak zasvěcený Areovi;
 Spartové (= Zasetí);
 Kadmos zplodil s Harmonií (dcerou Area a Afrodíty) 4 slavné dcery: Autonoé, Ínó
(matka Learcha a Melikreta, manželka Athamanta, viz mýtus o Frixovi a Helle) ,
Semelé (matka Dionýsa), Agaué; (matka Penthea) + syna Polydóra (→ Labdakos →
Láios → Oidipús);
 Nonnos z Panopole: Kadmos v roli šejdíře, který oklamal Týfóna (zloděje Diových
zbraní a šlach);
 Kadmos s Harmonií do Élysia;
 př. středověké interpretace – CHRISTINE DE PIZAN (Epistre Othea): Kadmův souboj
s drakem = studijní úsilí; metamorfóza v hada = jeho role dozorce a učitele;
Aktaión
 Aktaión, syn Autonoy a Apollónova syna Aristaia;
 vychován Cheirónem;
 proměněn v jelena (různé důvody);
 v Boiótii uctíván coby hérós („psí dny“);
 př. středověké interpretace – CHRISTINE DE PIZAN (Epistre Othea): Aktaión = postava
neužitečný marnotratník, který příliš miluje svůj lov a psy – varováním rytířům, aby se
nestali kořistí Diany (Artemidy) a aby je nesežrali vlastní psi; na druhé straně A.
proměněný v jelena = kajícný hříšník, který „zvítězil nad vlastním tělem a učinil je
služebníkem vlastního ducha“;
Amfíón a Zéthos
 thébský král Nykteus: dcera Antiopé + Zeus (v podobě Satyra): synové Amfíón a
Zéthos; → do Sikyónu (král Epópeus);
 Nykteův bratr Lykos a jeho žena Dirké;
 pohoří Kithairón;
 Toro Farnese;
 stavba hradeb okolo Théb;
 Zéthos s manželkou Aédonou (slavík), dcerou Pandareovou: syn Itys/Itylos;
 Amfíón s manželkou Niobou (dcerou Tantalovou, sestrou Pelopovou);
 Létó, Artemis, Apollón – potrestání Nioby;
 FILEMÓN: Niobina přeměna v kámen = duševní i tělesné ochromení matky způsobené
přemírou bolesti.
Thessalské mýty
Lapithové a Kentauři
 Homérova Ílias: Nestór;
 Peirithoos + Hippodameia/Deidameia;
 Oita, Pélion, Pindos;
 Eurytión;
 Théseus, Kaineus;
 Kronos + Filyra → Cheirón (vychovatel Achillea, Kastora a Polydeuka, Thésea,
Nestora, Meleagra, Dioméda);
 ταῦρος – býk; κεντέω – bodám;
 MAXIMUS Z TYRU: složená bytost = symbol toho, že muži jsou ovládáni touhami jako
zvířata.
 spis Ovide moralisé: „Peirithoos (ženich) = Kristus“, „Hippodameia (nevěsta) = lidská
duše, lidský rod“, „Kentauři = zkažené davy hříšníků, hříchy“;
Admétos a Alkéstis
 Alkéstis Eurípidovo drama uváděné na 4. místě v tetralogii;
 Admétos (syn Feréta, zakladatele thessalských Fer)
 u jezera Boibéidy
 Apollónova služba u Admétaza vraždu Kyklópa/ů → nesmírně plodná stáda + pomoc
při získání nevěsty – spřáhnout kance a lva;
 slib opilých Moir
 dojatá Persefoné
 zachránce Héraklés
 Admétův a Alkestidin syn Eumélos mezi řeckými hrdiny před Trójou (Íl. 2, 763).
 PALAIFATOS: Alkéstis uprchla před svým bratrem Akastem k Admétovi; Admétos
učinil za noci výpad, byl živý zajat. Akastos hrozil, že jej zabije, jestli mu nevydá
prosebnici Alkéstidu. Alkéstis vyšla z města a sama sebe vydala.
 GEOFFREY CHAUCER, Legende of Gode Wommen (1385/86; vytištěno 1532): Alcesta
v prologu jako královna vedle krále lásky Amora; jako Múza poezie o manželské
lásce.
Společné podniky řeckých hrdinů
Lov na kalydónského kance
 Oineus, král aitolského Kalydónu, syn Meleagros;
 účastníci lovu (mimo jiné): Kastór a Polydeukés, Théseus a jeho přítel Peirithoos, Ídás
a Lynkeus, Admétos z Fer, Iásón, Ífiklés a Ioláos z Théb, Péleus, Telamón ze
Salamíny, Ankaios a arkadská lovkyně Atalanta, věštec Amfiaráos z Argu;
 spor Meleagra se strýci, Plexippem a Toxeem, syny krále Pleurónu Thestia;
 Meleagrova matka Althaia;
 Moiry, Erínys;
 Achilleus, Ílias.