Thébský cyklus
 Historie rodu Labdakovců předmětem antických
epických básní i tragédií → epické cykly
(Oidipodeia a Thébais) + řada dramat
(dochovány kusy od AISCHYLA, SOFOKLEA,
EURÍPIDA);
 Láios (Kadmův pravnuk), věštba od Apollónova
orákula; žena Iokasté/Epikasté porodila syna →
pohoří Kithairón;
 Oidipús („s napuchlýma nohama“: οἰδέω – být
napuchlý, πούς – noha);
 Korintský král Polybos + Meropé;
 Z Delf k Thébám; křižovatka ve Fókidě → Láios
zabit;
 V Thébách Sfinx z Aithiopie (seslala ji Hérá) –
hádanka: Co chodí ráno po čtyřech, odpoledne
po dvou a večer po třech? Odpověď: člověk;
 Oidipús + Iokasté/Epikasté: dcery Antigoné,
Isméné, synové Polyneikés, Eteoklés;
 Sofokleova tragédie Oidipús král; Oidipús na
Kolónu;
 Eteoklés vs. Polyneikés → Polyneikés v
Sikyónu u krále Adrásta (dal mu za ženu dceru
Argeiu);
 Tažení sedmi proti Thébám – přípravy: snaha
získat Argejské; Amfiaráos, Adrástův švagr,
(potomek věštce Melampoda – viz Argejské
pověsti a záchrana Proitových dcer), proti;
Polyneikés podplatil Amfiaráovu choť Erifýlu
náhrdelníkem Harmonie;
 Proti Thébám sedm vůdců: Týdeus, Kapaneus,
Eteoklos/klés (syn Ífida, krále v Argu),
Hippomedón, Parthenopaios, Amfiaráos a
Polyneikés;
 Cestou do Théb u Nemeje smrt královského syna
Ofelta; chůva Hypsipylé (někdejší lémnijská
princezna); založení Nemejských her (jiná
verze: založil je Héraklés na počest Dia);
 Aischylova tragédie Sedm proti Thébám;
 Kapaneova smrt Diovým bleskem; Kapaneova
žena Euadné; Asklépius;
 Amfiaráova smrt – na útěku i s koňmi a vozem
pohlcen zemí; věštný démon;
 Adrástos do Attiky; pohřbívání padlých
vojevůdců;
 Sofokleovo drama Antigoné;
 Antigoné vs. vládce Théb Kreón; hybris;
Kreontův syn Haimón;
 Věštec Teiresiás; Kreontova choť Eurydiké;
 Teiresiás (syn Charíkly); spor Dia s Hérou; hrob
u Telfússy;
 Výprava Epigonů (ἐπίγονος – „potomek,
narozený poté“); Amfiaráův syn Alkmaión x
Láodamás, syn Eteokleův (thébský král);
zajatkyně Mantó (Teiresiova dcera) →
thébským králem Thersandros, syn Polyneikův;
 Alkmaión zabil svou matku; pronásledován
Erínyemi mnohými kraji; oženil se s dcerou
krále Fégea; očištěn Achelóem; za ženu dceru
Kallirhou;
 Recepce mýtu o Oidipovi: celá řada dramat:
SOFOKLÉS; L. A. SENECA (Oedipus) kruté fatum;
PIERRE CORNEILLE, Œdipe (1659) – motiv lásky
Dirky a Thésea; ...;
 Recepce některých motivů mýtu: legenda o
Řehořovi: Hartmann von Aue – Gregorius (asi
1190); Thomas Mann, román Der Erwählte;
dále;
 Satirická a parodická reflexe mýtu: HEINRICH
VON KLEIST, Der zerbrochne Krug (1808);
PERCY BYSSHE SHELLEY, politická satira O.
Tyrannus, or Swellfoot the Tyrant (1820)...
 Recepce Sfingy: KONSTANTINOS KAVAFIS
v básni inspirován obrazem GUSTAVA MOREAUA
(Œdipe et le Sphinx, 1864); Oscar Wilde,
povídka The Sphinx without a Secret (1891);
INGEBORG BACHMANN, povídka Das Lächeln der
Sphinx (1949).