Dědické právo

Lex duodecim tabularum: Tabula V. 3

• UTI LEGASSIT SUPER PECUNIA TUTELAVE SUAE REI, ITA IUS ESTO (Riccobono)

• UTI LEGASSIT SUPER PECUNIA TUTELAE SUAE REI, ITA IUS ESTO (P. F. Girard  &  F. Senn)

• PATERFAMILIAS UTI LEGASSIT SUPER PECUNIAE TUTELAEVE SUAE REI, ITA IUS ESTO (M. Zabłocka)

 

Dig. 50, 17, 59 Ulpianus libro tertio disputationum Heredem eiusdem potestatis iurisque esse, cuius fuit defunctus constat. Je jasné, že dědic má tytéž pravomoci a tatáž práva, jaká měl zemřelý.

Dig. 29, 2, 37 Pomponius libro quinto ad Sabinum Heres in omne ius mortui, non tantum singularum rerum dominium succedit, cum et ea, quae in nominibus sint, ad heredem transeant. Dědic nastupuje do všech práv mrtvého, ne pouze do vlastnického práva k jednotlivým věcem, a i pohledávky přecházejí na dědice.

Dig. 1.8.1pr. Gaius 2 inst. Summa rerum divisio in duos articulos deducitur: nam aliae sunt divini iuris, aliae humani. divini iuris sunt veluti res sacrae et religiosae. sanctae quoque res, veluti muri et portae, quodammodo divini iuris sunt. quod autem divini iuris est, id nullius in bonis est: id vero, quod humani iuris est, plerumque alicuius in bonis est, potest autem et nullius in bonis esse: nam res hereditariae, antequam aliquis heres existat, nullius in bonis sunt. hae autem res, quae humani iuris sunt, aut publicae aut privatae. quae publicae sunt, nullius in bonis esse creduntur, ipsius enim universitatis esse creduntur: privatae autem sunt, quae singulorum sunt.

Dig. 5.3.11pr. Ulpianus 15 ad ed. Pro herede possidet, qui putat se heredem esse. Jako dědic drží, kdo se domnívá, že je dědicem.

Dig. 29.2.90pr. Paulus 12 resp. Respondit per curatorem hereditatem adquiri non posse. Dědictví nemůžeme nabýt prostřednictvím prokurátora.

Dig. 28.1.4  Gaius 2 inst. Si quaeramus, an valeat testamentum, in primis animadvertere debemus, an is qui fecerit testamentum habuerit testamenti factionem, deinde, si habuerit, requiremus, an secundum regulas iuris civilis testatus sit. Zjišťujeme-li, zda je závěť platná, musíme se nejdříve ptát, měl-li ten, kdo závěť zřídil, způsobilost pořídit závěť (testamenti factio, testamenti factio activa), nato – jestliže ji měl – se tážeme, zda pořizoval závětí (testoval) podle pravidel občanského práva.

Dig. 28.1.3 Papinianus 14 quaest. Testamenti factio non privati, sed publici iuris est. Testamenti factio (způsobilost k uzavření závěti) je záležitostí práva veřejného, nikoli soukromého.

Dig. 29.2.54 Florentinus libro octavo instutionum  Heres quandoque adeundo hereditatem iam tunc a morte successisse defuncto intellegitur. Nechť dědic nabude pozůstalosti kdykoli, má se za to, že nastoupil po zemřelém už od zůstavitelovy smrti.

Dig. 29.2.63 Marcellus not. ad pomp. l.S. reg. Furiosus adquirere sibi commodum hereditatis ex testamento non potest, nisi si necessarius patri aut domino heres existat: per alium autem adquiri ei potest, veluti per servum vel eum quem in potestate habet. Šílený nemůže nabýt prospěch z pozůstalosti na základě závěti, leda by byl nedobrovolným dědicem (heres necessarius) otce nebo pána: prostřednictvím někoho jiného však může nabýt, např. prostřednictvím otroka nebo osoby, kterou má ve své moci.

• Gai. Inst. I. 52. In potestate itaque sunt servi dominorum. Quae quidem potestas iuris gentium est: Nam apud omnes peraeque gentes animadvertere possumus dominis in servos vitae necisque potestatem esse, et quodcumque per servum adquiritur, id domino adquiritur. Pravomoci pánů jsou tedy podřízeni otroci. Tato pravomoc má původ v „právu národů“: u všech národů bez rozdílu můžeme totiž pozorovat, že pánům přísluší nad otroky právo života a smrti; a cokoli se nabývá skrze otroka, to se nabývá pro pána.

• Dig. 50.17.40 Pomponius 34 ad sab. Furiosi vel eius, cui bonis interdictum sit, nulla voluntas est. Vůli nemá šílenec nebo ten, proti němuž byl vydán majetkový interdikt.

Dig. 29.2.39 Ulpianus libro quadragesimo sexto ad edictum Quam diu potest ex testamento adiri hereditas, ab intestato non defertur. Pokud se může nabýt dědictví ze závěti, nenabízí se pozůstalost bez závěti, ab intestato.

Dig. 29.2.53.1 Gaius 14 ad l. iul. et pap. Qui semel aliqua ex parte heres exstitit, deficientium partes etiam invitus excipit, id est tacite ei deficientium partes etiam invito adcrescunt. Kdo jednou nabyl dědictví k části, dostává  i kdyby nechtěl, části těch, kdo odpadnou, to je mlčky mu i proti jeho vůli přirůstají části těch, kdo odpadli.

Dig. 37.1.3.3 Ulpianus 39 ad ed. Invito autem nemini bonorum possessio adquiritur Nikdo nenabývá bonorum possessio proti své vůli.

Dig. 37.6.1pr. Ulpianus 40 ad ed.  Hic titulus manifestam habet aequitatem: cum enim praetor ad bonorum possessionem contra tabulas emancipatos admittat participesque faciat cum his, qui sunt in potestate, bonorum paternorum: consequens esse credit, ut sua quoque bona in medium conferant, qui appetant paterna. Slušnost (aequita), která je podkladem tohoto titulu (de collatione bonorum), je zjevná: jestliže totiž praetor připouští k bonorum possessio proti závěti emancipované osoby a umožňuje jim podílet se na otcovských statcích s těmi, kdo jsou v zůstavitelově moci: pokládá se za důsledné, aby ti, kdo se dožadují otcovských statků, vnesli také svoje statky.

Dig. 38.9.1pr. Ulpianus libro quadragesimo nono ad edictum Successorium edictum idcirco propositum est, ne bona hereditaria vacua sine domino diutius iacerent et creditoribus longior mora fieret. e re igitur praetor putavit praestituere tempus his, quibus bonorum possessionem detulit, et dare inter eos successionem, ut maturius possint creditores scire, utrum habeant, cum quo congrediantur, an vero bona vacantia fisco sint delata, an potius ad possessionem bonorum procedere debeant, quasi sine successore defuncto. Successorium edictum bylo zavedeno, aby nebylo dědictví příliš dlouho bez pána a aby věřitelé netrpěli příliš dlouhým prodléváním. Z toho důvodu praetor předem stanoví lhůtu (k přijetí dědictví) těm, jimž nabídl bonorum possessionem, a připustil mezi nimi postup, aby mohli věřitelé brzy vědět, zda je tu někdo, s kým mají jednat, či zda se pozůstalost nabízí jako odúmrť fisku, nebo zda mají spíše přistoupit k bonorum possessio, jako by zde nebyl nástupce zemřelého.

Dig. 38.15.2pr. Ulpianus 49 ad ed.  Utile tempus est bonorum possessionum admittendarum: ita autem utile tempus est, ut singuli dies in eo utiles sint, scilicet ut per singulos dies et scierit et potuerit admittere: ceterum quacumque die nescierit aut non potuerit, nulla dubitatio est, quin dies ei non cedat. Doba k připuštění bonorum possessionum je „utile tempus“: do doby se totiž počítají dny, které jsou pro jednajícího užitečné, to je dny, ve kterých mohl jednat a věděl o tom, že může jednat: je pochybné, že den pro jednajícího nenastává, když nevěděl nebo nemohl.