Zdeněk Vojtěch HOLÍ Si smrtka kundu kosou? cleveland 1 žádné lodě na jezeru erie & džihád v televizi & bezdomovec probuzený kašlem na lake shore blvd kolt namířený na všechno visí na lavičce jak obnošené sako zatěžkává svýma očima hladinu & indiáni pohřbení pod asfaltem chroustavě pohybují kostmi & oblý zadek slunce zapadá za pár mrakodrapů & dvouhlavé rybě euclid ave kručí v břiše kuckavé autobusy & čekání na šestku jediní bílí přetrumfnutí & černoška s podbřiškem rozděleným švem kalhot na 2 ohromné stydké pysky s vlasy česanými pařátky posedlých kohoutků & s kozama boxerskými nosy v půli přeraženými podprsenkou vraná funebrácká klisnička s chocholem & veze v samoobsluze na church pl ve vozíku ježíšovu hlavu zabalenou do kapustových listů & no loitering no littering no eating no drinking no smoking & all shoplifters will be prosecuted & nábožné sádlo & bachraté modlitby v tlusťoučkém víkendovém karnevalu víry & baseballu & muž se ženou chodící drogy naposledy viděli vodu plodovou & podivný domácí skřet s lahví schovanou v papírovým pytlíku & therefore i praised the dead who are already dead more than the living who are still alive v bibli položené do šuplíku pod beck´s & heineken & foster v super size plechovkách v hotelovém pokoji přesně podle gideon living memorial bible plan & bahnění v myšlenkách & čtení kundelatého odyssea & hlasitě hrající staré dodge & aby si školačky hymen neprotrhly smíchem a jekotem & potrhlý šouravý stařec v leopardích botách němý zpěvák blues & jedna prázdná hospoda & černoši michelini nedůvěřiví jako psi patřící krásným ženám & boltce ve vzduchu a v touze vejít dveřmi, které neexistují & žádné lodě na jezeru erie & džihád v televizi & nikdy by mi nedorostly vousy pro svatou válku svědí to clevelande clevelande ty jeden čuráku Kurzívou psané verše pocházejí z básnické dílny MUDr. Vladimíra Dbalého. železňák 2 je dlouhý zimní večer. tedy čas na pohádky řekněme si tu o muži, co měl železné vousy, prosímprosím slyšeli jsme ji tisíckrát, ale ještě jednou to snad sneseme tedy: žil-byl muž, co měl železné vousy páni, ten chlap měl vousy jak železnej bryndák drhnul jima zaschlou barvu z plotů a někdy i okapů vyčistil každou škvírku lidi mu za to platili a on se měl dobře ale musel se pěkně otáčet večer se vracel s nosem plným popraskaný barvy ke svý ženě ta měla železný vlasy a chlupy všude některý chlapi jí platili za to, že si na ně mohli sáhnout jiný platili víc taky se musela pěkně otáčet je to dobrý, když někomu rostou železný chlupy je to podobný jako by dotyčná/dotyčný měli spoustu peněz nebo dětí ale dost o ní. tohle je příběh o muži s železnými vousy on je hrdina našeho příběhu to on je ten nesmrtelný ochcávač zdí na předměstí sobí tanec 3 viděl jsem tě lásko jak tančíš ve výšce s chlupatými šedými kouzly v dlaních a riskuješ že spadneš viděl jsem tě chladně blýskat očima & divil se, že ti tenhle sobí tanec stojí za to viděl jsem tě taky zpod židle vyloupávat kousky lišejníků dávat si je do úst & žvýkat je spásat je ztvrdlé mrazem obrostlé maliním zvyšovat hory, prohlubovat jezera byl jsem želva s jedinou omluvou růžovýho masa uvnitř & ze svý vyjící krabičky jsem mohl jen zaklánět hlavu pozorovat čáry na nebi & zkoušet uhodnout & dokřiknout dvojdomek 4 v tom domku spolu spokojeně žijí dva přátelé, debil a kretén. no, nebydlí tu sami. je tu s nimi i několik chromejch. od dveří kreténových k příbytku debilovu táhne se dvojkolejná žíně stop je pondělí. nedělají nic nenáležitého, ti holoubci. pozorují krákory na dvorku i v úterý spolu dál spokojeně žijí naši přátelé. no, nebydlí tu sami. ti zatrolení chromí ale i dnes táhne se od dveří kreténových k příbytku debilovu dvojkolejná žíně stop, tak dokonalá, že je jim do písničky ani v úterý nedělají nic bezradného. o některých tématech mluví opatrně, zdálo by se, že si berou servítky ani ve středu to není jiné. dál spokojeně žijí naši milí. chromí jsou také v pořádku. i dnes probrouzdávají naši hrdinové zdatně svou dvojkolejnou žíni trochu slizkých stop bylo by s podivem, kdyby dělali něco rozpačitého. a opravdu. z okna do pasu vykloněni usmívají se a kývají na dětské asfaltové hlavičky ve čtvrtek by se leckomu mohlo zdát, že ve vzduchu visí změna. chybalávky. naši milí přátelé stále žijí, dokonce spokojeně. s chromejma prohodí tak jednu dvě věty a zase po svých, ke své dvojkolejné žíni stop dělat něco výjimečného, to pro ně není, to by si pak někdo mohl myslet, že by mohli dělat něco převratného. z toho už vůbec nevzešlo nikdy nic dobrého v pátek to ale přijde. kdo zná dobře naše hrdiny, zaznamená neklid. chromí se houfují, chromí odjíždějí. rekreace, rekreace. žíni stop v tom zmatku, ti hrubiáni, dokonale pošlapali. je třeba ji znovu prošlápnout. ale je tu nádherně bez těch chromých. tak tichoučko chvíle odpočinku od všeho zamotaného. po žíni chodit a papučemi pleskat jako princi žabáci a je tu sobota jak vymalovaná. spokojeností září naši přátelé debil a kretén. jak kohoutci tou rozkoší kokrhají. po chromejch ani ťuknutí berle. dvojkolejná žíně stop správně schůdná v obou směrech. nadzemské blaho na všechno nevyzkoušené zapomenout. na to je vždycky času dost a máme to tu. neděle. chromí se vracejí. těch příhod. až z toho jde našim přátelům hlava kolem. no, nebydlí tu ostatně sami. to je toho. pár chromejch ale stejně. ještě že mají svou dvojkolejnou žíni stop. to je jistota něco zásadního? fuj! jen polehoučku ignorovat vlezlý pokřik vítězů junge ente 5 ptáčku junge ente za drátěným pletivem schoulený barevný paprsku holčičí kabelko vycpaná plyšovým hadem nazlátlá socho buddhy ptáčku junge ente mit innerien bratfertig handes klasse tiefgefrogen luftprühkühlung mindestens haltbar bis siehe etiket pírka na našich křídlech udělali stejná tvá husí kůže mi padne jak ulitá když se přikrčíš, mohou se do ní vejít dva chci tě nešikovně milovat ptáčku junge ente ultradünn mit flügeln v mrazu, v igelitu oba hledáme okna, ze kterých ještě nikdo nevyskočil možná se stane zázrak, něco dětsky snadného jako pouštění draků pak ještě všechno nemusí být ztraceno a přízraky stáhnou ocas mezi nohy vždyť i tu vlčici přece z kůže stáhli, vložili do ní hodinky a trychtýř a nechali ji jít po svých ptáčku junge ente vedeme nesmyslný život o fedíkovi, kterého jsem viděl 25. února 2000 6 našli ho v železářství kam se přišel ohřát protože celou noc prochodil v mrazivém dešti s nudlí u nosu doktorovi ze sanitky se zdál nemocný pořád si něco šeptal a nechtěl si nechat odebrat krev protože by umřel ne tady, ale na věčnosti byl přece fedík kostička rybí král fedík, který umře s jedinou ztracenou kapkou své krve fedík kostička, co plave deštěm jako vodou fedík kostička rybí král, co šeptá modlitby za své poddané v berounském železářství a o kterém všechny přístroje říkají, že je zdravý i když nehodlá prolít jedinou kapku své královské rybí krve strýček 7 strýček jedlička nosil šedivý kvádro a kravatu opičácky chrochtal nikdy nebyl můj strýček to bych si neodpustil byl pro mě chodící zpocené maso roztátej sněhulák co už víc neroztaje lhostejná rytmická skupina jana kalába určitě měl i dobrý chvilky. třeba v tý scénce: heč, jsem větší zmrd než vy všichni dohromady tak se asi nejmenovala teď je to koneckonců jedno stejně jsem ho moc neznal podobně jako toho zkurvenýho dřevěnýho sráče hurvajze hurvínka trocha přírodopisu 8 výr dokáže otočit hlavu téměř o 360° to proto aby ježci které loví neslyšeli jak přešlapuje na větvi když je vyhlíží příroda je takhle moudrá ale ježci pod stromem si říkají děláš kolem toho lovení ježků zbytečnej humbuk ty starej čuráku už konečně některýho z nás ulov a neotravuj nás tím loupáním za svým hnusným krkem opravdu takhle je příroda moudrá ožralý pingpong 9 ke konci manželství jsme docela často hráli pingpong dali jsme si pár piv a když jsme začali vidět pomalu a rozmazaně než abychom se hádali šli jsme k pingpongovýmu stolu & trefovali se navzájem míčkem do hlavy padal pod stůl. bylo obtížné ho najít a ještě obtížnější zvednout nemožné rozehrát trávili jsme tím pingpongem opravdu hodně času a ještě víc přípravou na něj to bylo dřív než jsem padal přes předměty a děti se bály a ty jsi křičela nepřibližuj se ke mně ani na dálku dřív než jsme udělali cokoli než bylo všechno rozbitý a špagety mezi střepama na vlhký zemi je to dávno tehdy nám připadalo důležitý trénovat vztahy babylónská díra 10 a tehdy přišli jedni a řekli: dobře se mějme a tehdy přišli druzí a řekli: ráj si postavme a tehdy se spojili a stavěli a tehdy se namáhali, chválili, žehrali a slibovali. a do oken narážely můry chytající se na jejich slova a tehdy cihly a dlouhé trámy odnášeli a tehdy hrady sobě budovali a do nich se zavírali a tehdy mocně do kamenů holými pěstmi bušili a pak velkými hlasy na bolest naříkali a tehdy rostla v babylónu hluboká díra a tehdy jedni i druzí přicházeli dílo pochválit a řádně oslavit a tehdy harmoniky hrály jednu písničku za druhou a tehdy někteří hlas pozvedli a tehdy mnohost nápadů a návrhů vzcházela a tehdy veliká dokonalost těch řečí působila na každého a tehdy bezpočet lidí těmto řečem věřilo a za svůj život vděčilo a tehdy pod nebem jen někteří hlavami zakroutili a tehdy na ty nectné kroutiče hlavami jedni i druzí ruce vztáhli a tehdy nevyčerpatelná byla víra v jejich zhovadilost a tehdy je do jámy hodili a tehdy tu jámu zasypali a tehdy učedníci posbírali, co zbylo z šatů jejich. a tak skutkové některých straší dodnes kadiš za cpt. beefhearta 11 začali prodávat kapry šupináče & zemřel cpt. beefheart mládě lachtana se vkradlo do rodinného domu kůň osedlaný opilcem nezastavil na křižovatce & švéd se samovznítil při čekání na vlak polovina mladých žen chtěla raději velká prsa než vyšší iq & další vyšinutí slizouni s úsměvem rozlezlým po obličeji nám pověsili kulky na břízky za pornofilm natočený ve zbrojnici chrastavských hasičů starosta sice trestat nebude ale soulože s uklízečkou v policejní služebně bude vrchní strážník v hluboké nad vltavou dlouho litovat kafe smrdělo, ovce snášely vejce, číšnice měla výtok, panák byl ředěnej, měsíc šišatej, míč na ničí straně diviči se divili, mrskači mrskali koktalové koktali v kulhajících rituálech nudy šachové figurky metaly salta & známý bradavičář dovyprávěl uchrchlaný konec břitkého vtipu jak jednoduché & než jsme stačili zbytečně utratit psa proto, že konečně začal žrát než jsme stihli okecat zásadní věci bylo vše do mrtě otlemeno vše bylo do mrtě otlemeno vše bylo do mrtě otlemeno, děti počítaly střeva mrákotě & kočičák ukazoval drápy vystrčený důvody nejasný. začali prodávat kapry šupináče & zemřel don van vliet o čem mluvíme, když mlčíme 12 možná by nám pomohlo tohle a támhleto něco by se mohlo stát někdo neznámý přijít vzít nás kolem ramen zahledět se nám do očí a jako chlap s chlapem slunečnicová semínka třeba louskat to na kost ohlodat tamto srovnat do úhledné řady prohodit něco k věci konečně bychom se dozvěděli něco pořádnýho k věci taky by se mohli ukázat hrbatci plašící nám koně & ohební kočičí bozi ale ti radši ne něco by taky mohlo spadnout docela tiše na zem puknout a vydat nepatrný dodatečný zvuk tlouštíkovy sny 13 tlusťoch co celý den prožvýkal neváží ve spánku víc než akvarijní rybka tančí po pobřeží rumem soumraku, po místech a kamenech mezi ptáky s pírky dokonalými o strach & je v tom snu štíhlá dívka vlnami zraňovaná, oplachovaná nepodobá se jeho první ženě neštrachá se, šejdířka ještě že si té nepodoby včas všimnul a neodbyl ji mávnutím ruky babočka horního dílu jejich plavek poletuje, sedá mu na nos & probuzení je daleko vlny se převalují od dveří k oknu květinová kola duní na všechny otázky lze odpovědět vyplašením hejna racků nikdo si neumí tak spokojeně zamnout ruce jako tlusťochův sen i pleš má najednou vlasů na vytrhávání eastern sugar 14 chutná a vypadá jako cukr ale někteří se po něm ošklíbají prskají & říkají tenhle eastern sugar se nedá žrát & co jako? to máme bušit hlavou do zdi & vykřikovat, že to čemu říkají eastern sugar je normální cukr smíšený s pokorou pohrdáním, láskou zklamáním? eastern sugar z normální řepy prostituovaný kolem všech větších silnic v západních čechách eastern sugar, po kterým se rakušákům kazí zuby angličani z něho dostávají pivní mexickou vlnu a němci si ho taky nechají vykouřit i když jen projíždějí do rakouska pipi 15 pipi dlouhý péro v šatech s rozparkem s oholenýma nohama znal jsem ho, když byl ještě nedopečenej občas šátek, volánek, ale oholený nohy vždycky & teď tenhle krásnej pipi pomáhá zresuscitovat reality show, ve který se pojídají švábi na čas kamery a kvičící lidé mezi žilnatýma rukama svírající chrchlající hluchoněmé psy ho sledují, jak se snaží jak se vyškubává jejich otlemenosti koupe se v potůčcích potu, potápí se do hloubky, dokud vystačí dech v pohodě, švábi mu chutnají víc než pizza už si myslel, že ho spolknul, a on mu vylezl nosem no tak holka čas utíká, spolkni ho to bylo těsný 4:20 minut. dobrý kámo ale koukám, že ho máš ještě mezi zubama. v podmínkách je jasně napsaný celýho je mi líto, brácho, že ti to nevyšlo & v tom pylovým zrnku okamžiku, s vytrhaným obočím, s vůní parfému na cestičce ze stobarevnejch nitek má pipi odpojený oči, kničí hrůzou, svý oholený nohy v cizí železný trubce dobrý tak pro ženicha s kládou na hřbetě, vlastně křížem & obecenstvo křičí pipi, ukaž péro ženský basketbal 16 v tomhle zápase hrají za nymburk černošky snaží se, driblují dotýkají se diváků prsy, rozkroky voní neuskutečněným nevinně faulují nevypadají chytře ale chtějí vyhrát jako by v tom byl nějaký hlubší smysl řekyním nepřihrají ať hrají za nymburk nebo ne řekyně chodí do církevní školy denně pilně trénují a většinou s někým spí až po svatbě teď působí osaměle a trpně čekají, až jim černošky vytlučou míčem oči v pomstě za něco co neprovedly a to si říkají kolébka civilizace dobrá vůle si může přisednout 17 třeba na úplný okraj lavičky třeba na vidle tvých očí mezi klidnými holuby a štěkajícími lidmi v nádražní hale může mít štíhlý ukazovák se špínou za nehtem obličej bez vrásek koukat se na místo přesně nad tvou hlavou pevně rozhodnuta nepřidávat ani neubírat z kamenů, v nichž nehybně trůní syncytium hlasů ale přesto zařvat jak vepř utržený ze řetězu jak ten citrón, co má v držce to si fakt myslíš, že si tu budu hrát na tajgu? zase nosíš to zasraný krajkový prádlo bavorských svatých zase ses rozkydnul na lavičce a nechce se ti makat dobrá vůle si opravdu může přisednout, když to nejmíň čekáš může pomoci s těžkým kufrem s hledáním místa s loučením s prošeptáváním podvečerem se samomluvou a její marťanský rty mohou čistým průstřelem nezadržitelného porozumění bez pocitů mluvit tiše s unylostí jistou si svými křídly ale pamatuj, že ti, kdo chtějí něčím hodit, hodí častěji kamenem a ti, kdo chtějí něco za něco, raději oko než zub nářek rozmazané vzpomínky 18 milý můj milý můj proč večeříš s těmi ksichty proč hraješ karty s těmi rampouchy a prohráváš volají na tebe jak na psa podrž přines necháš ty huby říkat o tobě že jídáš bílé myši? snad nemají pravdu určitě nemají v pestrých postrojích jsem včera viděla zvolna kráčet tvé voly skrytá za záclonou vykoupaná voňavá klíč, kterým bys mohl otevřít sklep, byt i půdu, dveře i okno a letět pták s divným domýšlivým peřím už nechceš dovádět v jezeře hladit mou kůži kdykoli ji přinesu a zavinu tě do ní? neláká mě zábava nebaví mě namísto tvého semene si po stehnech roztírat kaviár hostin a nechceš-li mě už, raději nahá, jen s dřeváky na nohou odejdu a umrznu fučík 19 už dlouho nikdo nenapsal žádnou pořádnou básničku o fučíkovi a přitom dříve byly básničky fučíka plný, v některých fučík bublal jako v kávovaru, jiné úplně přetékaly fučíkem takový básničkový fučíkový krajáče to byly další byly skromný, mluvilo s v nich třeba o fučíkově saku nebo hřebínku na vlasy poctivě se vypočítávalo, co měl fučík v kapsách od toho byl jen krůček, aby se kapsa fučíkova saka přirovnala k vesmíru a jeho hřebínek k touze o tom vesmíru se pak vypravovalo a rozebíral se o té touze se taky vypravovalo a taky se rozebírala obzvlášť intelektuálský básničky se nezastavili ani před tím, co fučík v kapse saka neměl proč to tam neměl a co znamená, že to tam neměl neumím si vysvětlit ten dnešní pobuřující nezájem o fučíka a naopak zájem o píčoviny co s fučíkem buďto nesouvisí vůbec nebo s ním souvisí jen okrajově. třeba saka a hřebínky ale i o sakách a hřebíncích se celkem vzato píše trestuhodně málo přitom je nám třeba víc básniček o fučíkovi nebo aspoň o jeho saku a hřebínku rozhodl jsem se jít proti proudu a o fučíkovi napsat, připomenout ho, oživit a ozvláštnit pro naše mladý ti dneska věděj o fučíkovi celkem hovno takže píšu. dříve by se (správně!) řeklo pěju básničku do pórovita prožranou fučíkem, houbovitě nacucanou fučíkem, v pase jak jeho sako zabranou, u krku volnější básničku o fučíkovi to je ona. při takový si básník zabásní a fučík zůstane muchomůrky 20 houby hou, koupilas rodinné balení něčeho houby hou, upravila sis podvazek houby hou, řeklas ano ale ne teď houby hou, stále jedovatější a jedovatější klopy saka za které jsme chtěli chytit život dokázaly být pořádně kluzké raději jsem zívnul a řekl že se mi vlastně nechce spát. houby hou jsme houby hou jsme hamburgery duše. živé maso mezi hostiemi věčnosti vteřinu od vteřiny smrtelnější staré neškodné houby hou deštníky medvědi 21 poblíž chrasti u chrudimi objevili stopy a trus dávno vyhynulých medvědů šel jsem tam, vypátral ty stopy a trus a nakonec i medvědy našli jsme společnou řeč a shodli se že i na nás se rozchrchlává pokaždé jiná a pokaždé stejná čertovská hra a že nechceme-li být přijatelnou náhražkou spektáklu musíme si klidně jak německá porodní bába s ješitností bezpodmínečnou k poznání krásy vymlet vlastní řečiště ve slovnících hledat staré výrazy pro povzbuzení a protože jiskřička naděje zapaluje doutnák splněného na svou bolest musíme dát vlastní flastr nebo spát celý rok a nechat sny dokončit co bylo ochraptělou modlitbou započato pak jsme se společně vysrali na pěšinku, pomohli si do kabátů udělali několik stop v blátě a zmizeli ryby 22 čím jsou ryby vodě? hnusem, šťávou, pryskyřicí? postavou či sklenicí? nebo jenom kotě? pohyblivým cílem, nepotřebným krámem? štěnicí, slepicí anebo voskovicí? mastnou skvrnou, prasklou strunou, čepicí? modlitbou? hovniválem? jistotou, vidinou, zvukem, svalem? nevybuchlou světlicí, světnicí, světicí? sezobanou pšenicí? sutanou nebo orálem? kašparem, chrchlem, paviánem? navštívenkou? prevencí? kaviárem? kankánem? kojenci? doutníkem, polibkem, grálem? podnikem, ostudou anebo žvástem? a v červenci? erekcí anebo resekcí? zlodějem? vším, ničím nebo málem? anděl 23 nešel do práce ve skladu místo toho se posadil do studenýho lokálu pil pivo četl si básničky občas se zasmál nad jejich obouručními kouzly a před lety spletenými provazy nadějí nebo se pohnul tehdy z jeho bundy vylétávala peříčka a kroužila usedala na upatlané věci a už nevzlétla lepila se hospodskýmu v nose až z toho kýchal a nakonec zabručel eště jedno a končíš mladej holota holota 24 viděl jsem holotu s rypáky všeobecného souhlasu kuřecí poslušnosti, holotu shrbených hřbetů nákladných blondýn hrdelního smíchu nad sladkým vínem práskačského šnorchlování v nicotě holotu altových sliznic dožadujících se štěstí mezi okorávajícími jednohubkami, holotu nahodile zbloudilou protivně vlhkou snahou, přežranou & vytlemenou zabarikádovanou holotu, jak čte ekumenická vydání jízdních řádů lepkavé tělo holoty, podobné polohovatelnému zubařskému křeslu. pozorovala mě prasklinkami strií & její oči nešlo vydržet byly stejně modré jako oči ostatních, podlité stejnou nenávistnou krví & viděl jsem holotu motorového dechu s držkami pěšácky oteklými vznešeností a světáctvím chrochtavou, sebevědomou, chvástavou, ustrašenou, arogantní, primitivní, moudře přikyvující, korektní, k zblití ublíženou počítavou holotu s kořistí navždy ulovenou, špičaté pohledy servilní holoty, její kruté řinčení v místnostech s línou obsluhou a špatnou hudbou holotu ozubených koleček, vousatých ikon příkladů vhodných k následování žvýkající těla vlastních dětí & viděl jsem blázny, jak s výrazem edisonů nosí fretky v kapucích, hrabou se v popelnicích, chčijou do odpadkových košů vzývají neexistující spravedlivá božstva, mají sny vždycky po ruce, přespávají ve vypůjčených bytech plných potu a bzučivé neposednosti křídel, každý se svým sluncem vydán napospas náhodám klouzavých pastí & viděl jsem smutné šelmy na vodítkách embrya ve sklenicích potraty jedinečných, kluky přecházející od basové kytary k podvojnému účetnictví tisíckrát propíchané woodoo panenky matky terezy s vyholeným ohanbím a růžovými prstíčky, holčičky s downovým syndromem uměle vyšlechtěné do krásy nerozhodné mířilky v kulečníkových hernách hrbaté skládačky účtů, staré demižóny cikánských sběračů kovů opletené měděnými drátky & bezzubé feťácké uklízeče v reflexních vestách jak si místo zametání vajglů hrajou se splasklým míčem z růžových úst jim nevycházela řeč jen vyhřezlý jazyk & viděl jsem kravince ukazovat směr, kterým táhli sochy hrdinů & slyšel jsem muže se slavíkem omluvně kašlat nevyléčitelné zvuky do hrsti buničité vaty & viděl jsem básně holoty, četl si v nich jako v husí kůži. protože i holota může psát básně a umřít, ale jsou to takové ty básně a taková ta smrt pittford 25 nikdo nemůže nikomu zakázat chodit na filmy s bradem pittem a robertem redfordem ani to, aby se komukoliv ti dva chlapíci líbili třeba redford byl v butch cassidy a sundance kid dobrej i když ne tak, jako newman až sem by tedy bylo všechno v naprostým pořádku na pováženou by ale bylo, kdyby si ten hypotetický kdokoli začal představovat, že se budu chovat a vypadat nebo že dokonce budu pittford na druhou stranu nikomu nemůžete bránit v pořádným zklamání Slovo pittford vymyslela Iva. zloděj kočárků 26 pán, co krade dětský kočárky jich už má tolik že by se mohl usadit nemakat na ničem velkým udělat se pro sebe jen občas pumpičku nebo ventilek ale on nespěchá elegantně se obléká, vybraně večeří & je tak nechutně moudrý, že i vrtkavé rybenky umírají nudou zůstává ve střehu na stožáru v betlémský pozici na stěžni řídí se polárkou, milovanou hvězdou námořníků a pěšáckých pluků, co svou září nevrhá stín připraven vypátrat na obzoru ten pravý kočárek v něm se vypraví cestičkami z barevných kamínků na cestu kolem světa kecal 27 posvátný pták kecal vyhynul živil se vrcholky hor říkalo se, že je sezobává ukrytý v mracích měl peří i srst ruce i křídla byl rychlejší než šíp jen trochu pomalejší než myšlenka zpívali o něm básníci v zelených kvetoucích vodách utonul posvátný pták kecal kdo zachrání, co zahynulo? flétnisté, bubeníci a taškáři, co ostošest pískají a chřestí? ti, kdo použili jeho peří na bubínky hlavu na rolničku ti, kdo říkají, že vlastně neuměl létat jen křičel ve vrbách bolavými rty mlčel v kosatcích? ti, kdo o něm falešně pohvizdují odrhovačky? a vyprávějí příběh hádavými stařeckými hlasy aby bylo nad čím hořekovat trdlo 28 strejček s tetičkou proleželi celý svůj život v posteli malý rybičky vonící velkým mořem občas věšeli vlajky přikládat do komína jim chodilo trdlo trdlo, vlajky se věší, když je čas, poučovali ho trdlo se bolavě usmívalo provinilo se pilo jejich domácí bezovou limonádu ztratilo se na polní cestě spalo s pohrabáčem třeba když trdlo odešlo řekl strejček takový trdlo tetička řekla trdlo trdlovatý ale přikládá do komína a bylo dobře časem si trdlo obstaralo sbírku kostí z jatek lahvičku plnou dobytčích očí a drápy místo slov jednou to věnuje těm dvěma magorům co ho stáli život severní vítr 29 severák fouká už dlouho nakonec někoho napadne: sníme sousedy ale oni natruc nevlezou do našich pastí jsou plaší s očima přes celý obličej neposlušné nástroje nám vyklouzávají z prstů a vydávají zvuky rozpadání nejšílenější věci jsou pravdivé a pivo řídký. vlas kůže vlas kůže na celým jižáku mokrým a studeným není níkdo, koho bychom snědli nevadí byla to jenom kořist pomalililinku přibývá krve v našich norách navlékáme si na staré ruce nové prsteny jižák a severák jsou krásní jako díra jako delfíni 30 žádné ikony dovednosti přístrojové dusno žádní mravenci a vosy baaderové a meinhoffové příjemných letních odpolední žádné bojování s mechanismy vyššími než domy zpotvořenými jak nohy čínských holčiček žádné přetopené místnosti ve městech kde zdi mokvají podivnými obrazy žádné rozleptané hvězdy, pod kterými zapomínáme svá jména, oblékáme se pro hadí svlékání a lásku schováváme na potom jen jako delfíni přirozeně jako by se nebylo čeho bát potkávat obludy s krásnýma očima, plavat vnitřky potopených lodí místo lehkého šimrání opravdové mrazení v kostech tak zasaženi mnohostí si pobrukovat písničky, které nám ukazují cestu šťourat do samé podstaty nařízení bloudit k cíli brát své omyly jako říznutí při holení nebo těžkopádně dusat trávou v kůrou porostlém baroku lesa klitoris v nose světélkovat eliášovým ohněm, s duhovým větrem v zádech nadouvat hedvábí plachet pořádat hostinu z ohřátých zbytků a jíst si navzájem z vlasů nechat vznikat novým jazykům se slovy, co brousí nůžky, a říkat je v jedině správnou chvíli strážce 31 nikdo neuměl psát tak krásné anonymní dopisy nařídit si budík na půl čtvrté ráno a s obličejem dychtivým jako když si vzpomeneš na sen který se zdál veselý se probudit ve čtvrt na čtyři a pět minut vymknutý štěstím vidět v temnotách třeba nás utopence ve tmě, tvory modrých očí vidět úplně ostře úplně všechno vyklonit se z rámu a zařvat kohout kohout do práce hrbte hřbety vy svině měkká barikáda 32 s titěrnými křídly, se směšnými ploutvemi padají & vznášejí se ryba & pták oddělení hladinou padají & vznášejí se do nastražený břečky do knedlíkový překážky pokrytý krustou jeden do druhýho oči vymyté vidí do daleka prostor bez místa ryba & pták jejich stíny se křižují mlčky se třesou ryba s hořícím měchýřem pták s ucpaným krkem ryba stejná, i když se dusí jejími kostmi pták stejný vpůli zastavený stejné otupělé oči přihrocené zuby přihrocené oči otupělé zuby ústa foukající do studených píšťaliček ryba & pták si darují krev pomažou se s ní nepropustí se, stanou se z nich hosté tak je to vážné perry mason 33 perry se občas mění ve svůj pravý opak masona perryho tehdy vám dokáže prohrát i předem vyhranou soudní při o živý plot před domem a ojíždí svou sekretářku dellu streetovou na psacím stole až je to slyšet v čekárně, kde stejně čekají jen pavouci ani se nenamáhá uklidit jí zpod zadku čerstvě ořezaný tužky takže jestli jste vy nebo někdo, na kom vám záleží spáchali vraždu a nechcete jít sedět na doživotí přijďte až bude ten chytrý štramák perry mason zase ve svý kůži a della streetová se utře v rozkroku vši 34 ve školce mají vši dají se prý jen obtížně vyhubit funguje na ně jen ostříhání dohola a petrolej sára si je určitě přinese budu jí rozčesávat vlasy a nacházet hnidy schovám nůžky a zapomenu kam a raději neřeknu ani slovo benzín všichni se budeme škrábat nakonec budou vši i v neskafi a marmeládě zorganizujou se naučí se mluvit naučí se mluvit blbosti naučí se mluvit blbosti o nás vrchol bude, až se opiju a budu se bát domů přesně takové pokračování pro nás život přichystal mohlo by nás zachránit jedině, kdybychom si koupili rychlý auto a odjeli někam daleko kde bychom se mohli jen tak procházet operace 35 měl jsem sen. operoval jsem v něm žlučník göringovi dali mi k tomu jen vidličku a lžíci na boty ležel na velkým stole v nějakým zámečku u hlavy vázu s uvadajícím dubovým listím naštěstí byl dobře uspanej nikdy jsem nikoho neoperoval bohudíky jsem aspoň přibližně věděl, kde je žlučník byl rok 1942 a já byl v průseru rejpal jsem se lžící v místech, kde jsem si myslel že bych se rejpat měl, ale pořád jen sádlo sádlo a spousta krve, prase tlustý vyžraný občas za mnou zacvakal podpatkama hitler pak se ale göring přede mnou rozevřel jak domácí lékař pod vrstvou sádla byly červenohnědě namalovaný játra a pod nima žlutozelenej žlučníček, kterej se dal dobře vydlobnout vidličkou zavřel jsem ho pěkně stránku za stránkou aby k sobě vrstvy ve středu pupku přilehly. pro jistotu jsem ho zalepil izolačkou hitler zase zaklapal podpatkama a poplácal mě po zádech byl jsem jeho člověk. v ještě větším průseru padrť 36 ve městě, které není víc než mušinec na mapě ve městě křídy a žluče, provinilých rodičů, cigaret zapálených na pátou sirku, dnů a nocí k vydržení kde baleríny čarodějnice, dívky s padělky očí, se zvířecími jmény lhaly & řvaly svoje příběhy kde se babky se svými strachy belhaly mezi regály a kde v hospodách směšné kalhoty starců kašlaly & sípaly ve městě strašných věcí, vítání občánků a interrupčních komisí jsem byl s blyštivým, povrchním a dětinským kouskem sklíčka v ruce řezalo & vědělo, kdy nepřestat & všechny básničky byly o tobě ale když ses zeptala, o čem jsou odpověděl jsem že o chlápkovi, co žral kaktusy & držky kojotů vymýšlel jsem nepravděpodobné příběhy, křičel ze spánku hebrejsky, akkadsky, aramejsky běžel jak bitý kůň nebo neschopen pohybu dohladka napínal plachty řečí & můj hlas byl nehty, aztéckými čelenkami, obsidiánovými noži, řetězy z bicyklů dlouze jsi mluvila s kadeřnickými partyzány a prodavači, převracela předměty v dlaních a stejně koupila co včera co předevčírem jak popínavá rostlina ověšena záludnými malichernostmi jsi na mučidlech vyzradila jména chrámových prostitutů tak se to samozřejmě nestalo pravda, tví mezci & mé muly každý den opravdu čtvrtili naše těla mluvit s neznámou ženou? 37 ta žena celý týden sháněla mluvícího papouška nechala si v obchodech radit od hladce oholených mladíků v hezkých šatech často se podobali papouškům a na umělohmotných destičkách předváděli barvu papouščího peří ladila s jejich kravatami o papoušcích zdá se věděli všechno i průměrnou váhu jejich hoven ale pletli do vysvětlování kanárky. váhu a někdy i barvu jejich hoven o kanárky neměla zájem po týdnu shánění mluvícího papouška si musela přiznat, že je to dřina přitom se v ženských časopisech píše že shánění mluvících papoušků je zábavné a levné podle nich je sehnání papouška lehčí než orgasmus i když ve stejných časopisech v jiných článcích píší, že orgasmus může být problém teď kouká na televizi. z její plamenné jeskyně otlemeně vykukují ksichty říkají bio trojku prý se při tom nejlíp umírá týden sháněla a nesehnala papouška, ptáčka, co poví nakonec bude muset vytáhnout toho, co má v mrazáku a co už měsíce nemluví a nekypí zdravím bude to dost smrti jednou provždy? ruská ruleta 38 v ruských románech se to hemží postavami nedokážu si zapamatovat jejich jména samý nikolaj vasiljevič, josif ivanovič, naděžda vladimirovna maxim jurjevič, taťána osipovna říkám jim radši sráč první, sráč druhý atd. ale ději knihy stejně nerozumím nepochopím shrabování otav před deštěm a březové hájky, co musí něco znamenat ďáčky se zakouřenými vousisky a vykotlanými zuby, pomahačky s rozpraskanýma rukama, výlety trojkou s červenými usoplenými nosy lovecké výjevy s roztomile opilými mužiky, epolety, šampaňské, souboje za úsvitu a jejich mosaz, bublinky a krev hovory ženy, kterou její současníci popisovali jako talentovanou milenku, vzdychání odposlouchaný z polských pornofilmů převod verst na kilometry, vzdáleností na dálky navíc každý někam chodí něco jí, pije něco vypráví občas odjede do paříže říkám jim kam se pořád serete a v čem je vlastně problém, dámy a pánové? uamu 39 uamu, zpustlá kráso uamu, starý indiánský šípe, pocite v břiše uamu, ptáku nepatřičně zblázněný láskou, zvíře lovené pro zábavu uamu se svou zásobou vzpomínek & uschlých pavouků uamu, hochu z posilovny, cikáne v lesklý bundě fliers, vlčí máku krve, automatický bubeníku tmy uamu, co se znovu a znovu díváš na animovaný filmy ve svý hlavě. přece jsi je už nikdy nechtěl vidět uamu, co bereš své kosti a netrpělivě je rozhazuješ po pokoji a při podřezávání zápěstí sis ani nezhasnul, jen na chvíli přivřel oči uamu, konečně je v tobě tma jak v ústech, jak v černých brýlích, jsi celý z kouře, znáš důvody kamenů uamu, šmejde na hranici nemožného, cos chtěl, abych popsal básněmi kostelecká jatka uamu, vercajku zanechávající rány na všem, co si ubližuješ lží, nehty, touhou předávkovanou strachem, jedno čím uamu, vladaři světa, tibetský mnichu zavlečený do pekingu, každý rok o něco kratší uamu, ležíš na zádech ve městě ležícím na zádech, cihly zaschlá krev panely kosti, světýlka a veselé vši vyskakují z jeho smutného kožichu uamu, ještě na tobě zůstaly cáry splašené kůže nezneškodněné umělohmotnou hantýrkou, co umějí čarovat, splnit přání, co nemohou být a necítit bolest uamu, ještě jsou místa, kde vznikají vůně borovic, kde rostou bodavé šípkové růže přesličky motýli ještěrky zaprášená řezavá tráva & zrezavělá lana uamu, ještě jsou dokonalé šupiny a pírka uamu, a až se na jaře vrátí vosy & slunce okrouhlý & rohatý & sluneční duchové rozfouknou opravdovou bouřku, proděraví nás déšť uamu a pak nás prostřelí sluneční paprsky, budeme spolu jíst a chřadnout uamu , potopíme se a nikdy nevynoříme z vlažných vod z nočních letů uamu, smršťuješ se a rozpínáš, plašíš psy, vyptáváš se bůžků uamu, můj bratře se rty hořkými od neurolu. pod peřinou je tě půlka. když se zaposlouchám, ještě slyším křídla frigové na mašině 40 jeli vlakem přes východní čechy kdo uvidí prvního skřítka, vyhrává řekl to, protože se doslechl, že ve východních čechách jsou skřítci některý pěkně zuřiví řekla: nechci vyhrávat tak dobře, první, kdo neuvidí skřítka, prohrává řekla: nechci prohrávat řekl: tak co tedy chceš? několikrát šli do jídelního vozu uličkou mezi kufry občas se podívali oknem ven jestli tam není skřítek, jedno jestli zuřivej nebyl tam, po polích chodilo jen něco málo skřítkovitých vran mezitím jim místa zasedla rodinka chechtala se a požírala řízky narážení koleny do kufrů bolelo vystoupila ve žďáru nad sázavou a před tím řekla, že tady žije 19 let a skřítka nikdy neviděla přenesl svůj batoh přes hlavy rodinky dál požírající řízky a na další stanici vystoupil do pole plnýho skřítkovitých vran a skřítků sněžilo jako by se nechumelilo helloween 41 číšník přinesl na stůl svíčku a zapálil ji na čtení to nebylo nic moc o pár metrů dál seděly 3 američanky okolo padesátky 2 z nich se hihňaly na můj profil třetí se hihňala zády ke mně snažil jsem se vypadat jako ďábel ale nepomáhalo to až když jsem si vydlabal hlavu dal si do ní tu svíčku otočil se a usmál se na ně zaplatily zvedly se a odešly takhle se na ně musí veřejné mínění 42 veřejné mínění je bičování v ardueil kde jsou příběhy dlouhé, výsledek rozpačitý a jen slunečnice vyvažují šeď deštníků je důvod beuvoisinové marseilleských prostopášností zmrskání rosy kellerové 36-leté vyučené přadleny a vdovy po cukrářském tovaryši hanebností v rohu vklíněném mezi minerbes a bonnieux nevěry v plném slova smyslu neznatelných odstínů rozdílů hlasitých a srozumitelných předvolání trubačů a převozu do pierre-encise veřejná zuřivost, která je provází, je útlá a krutá dorotea tahající za mírně italské uši lapiduší bělost obličejů, mlsné měšťanské pohledy a soudy, kde se svědci přiznají jen k tomu, že přinesli světlo a soudci se ujistí o lehkých zraněních a z toho plynoucích nárocích čerrrte čerrrte ráčkují přitom jako bůh nejhorší je, že nemůžu čekat nic ani od truhláře monlina mrtvého po dlouhé chorobě hemingwayovské variace 43 hemingway neměl rád boty boty na oplátku neměly rády hemingwaye hemingway si nechal narůst plnovous ´ předtím ovšem žádný plnovous neměl hemingway měl rád dobré jídlo a lov jen jednou v životě snědl buchtičky se šodó a nezasáhl kočku na 10 metrů hemingway posouval literaturu kupředu někdy mu přepadla přes okraj stolu a on ji pak musel hledat na zemi mezi lichými ponožkami a špačky od kubánských doutníků hemingway proslavil daiquiri tak, že dnes můžete v každém baru slyšet: daiquiri? to pil hemingway. to si nedám hemingway byl známý svou slabostí pro krásné ženy když takovou potkal, stalo se někdy, že tou slabostí upadl na zem a odřel si záda hemingway se někdy mazlil s peněženkou to se málo ví hemingway se nestyděl psát ani o těch řídkých případech kdy se chlap kvůli ženský vykašlal na býčí zápasy hemingway nejraději boxoval sám se sebou je pochopitelné, že většinu takových zápasů prohrál hemingway spáchal sebevraždu tak to bychom měli zmizení 44 ztratil se důležitý řečník člen redakční rady časopisu české a slovenské hovno kapacita s medailema a fotkama v novinách, frankenstein sešitý z posudků a nezvratných názorů provrtávající očima, dirigující odmítavými gesty, hněvivě zakopávající o chyby druhých začalo velký pátrání nasadili i vrtulníky armádu, policajty soukromý vojáky a soukromý policajty cvičený psy, co dokážou vyčmuchat vajglík starýho jointa i na hajzlíku hospody u staropramenu na smíchově ani soukromí psi ho nenašli po čase se na případ pozapomnělo i soukromí policajti se přestali zajímat, čí je ta matrace na chodníku co si tak leží v tratolišti bezvýznamnosti, kouká se, jako by řídila celý svět a ještě jí jde pára od úst můžu pro tebe něco udělat?, zeptal se jednou matrace jeden soukromý pes, co se do případu zakousnul jak phil marlowe ne, odpověděla. ještě týden se na ni ten pes chodil dívat jestli se ještě hýbe číňan 45 najít správnýho číňana může být problém i když si chceš jen objednat obyčejnou pekingskou kachnu nebo si nechat udělat akupunkturu všichni vypadají stejně, neříkají nic podobají se psům, co slyší neslyšitelnou píšťalku s tanečnicemi mají společné kroky, s čarodějnicemi koště lístkem jitrocele si stírají ze sak srozumitelná poselství ptáků & jejich poslušná těla po kapkách, po zrníčcích písku měří doutíkaný bezcenný čas některé si sice lze splést s wang weilinem ztraceným v davu nebo aspoň s jeho nákupní taškou z náměstí tchien-an-men nepopravenou hořící květinou povýšenou na draka obyčejně to ale nebývá on ani ona jak použít ozdobu z vánočního stromečku k podříznutí krční tepny 46 nejdříve musí ta vánoční ozdoba zářit do dětských očí & pak tu taky musí být ten sráč co mu chceš tepnu proříznout sráčem může být z různých důvodů protože nosí růžovou košili, hlasitě žvaní, říká svý ženský stará používá odborný fotbalový a počítačový výrazy, třeba šajtle a firewall jezdí v mercedesu nebo v dodávce s nápisem amore club nebo je prostě jen obyčejnej čurák, jak ho všichni známe rozbij tedy tu ozdobu & nejostřejší střep si schovej pod jazyk připrav si nůž a hadr mluv jakoby nic, sleduj ho, přece se někdy musí jít vychcat & pak se k němu přibliž zezadu, vytáhni střep zpod jazyka a snaž se ho podříznout téměř určitě se to nepodaří, střep se zlomí, ale proto máš přece nůž pozoruj, jak mu krev stříká z krku, musí to pumpovat když nebude, šlápni mu na hrudník. anesteziologické příručky říkají že krev stříká víc, když mu šlápneš na hrudník nejlíp opakovaně. utírej ji hadrem teď se ukáže, že sráč málo cvičil obranu proti podříznutí zezadu a má to výhodu, že tenhle recept se dá použít i o velikonocích vždycky, když je potřeba udělat něco užitečného když šediví ohanbí 47 když šediví ohanbí prší podzimní chlupatý déšť brodiví duchové stárnou v tlamách nemocných psů & paničky v cukrárnách pojídají dortíky lžičkami něžnými jak kyretáž klapají profily & čichají k vyfotografovaným obličejům když šediví ohanbí & okolnosti rejdí jak řeznický nůž šlápoty se zalévají vodou je zprvu kalná & pak průzračná pěna u úst věští se z lógru, z kostiček v blátě naléhavě, úctyhodně a s holubí netečností se plive na zem polykají se ručičky hodinek a umírá se na to telefonuje se ale pokud to jde mlčí se dobrá myš 48 po svislým kamení škvírami vzduchu lavinou ticha myším údolím ve zbytcích světla myš lekavá myšími krůčky štráduje nerozptylována příčetností žere z pastí z nádob vykotlaných v minutě v zoufalství všechny ty věci dělá s nadějí a odvahou podobná dítěti hrajícímu si se sirkami dotýká se ucukává tělem neuhýbá očky zalézá do kočičích zubů odplivuje duši i pro ni je to všechno samý okraj pekla podivné kousky s hady 49 v jeptiškově pod ďáblovou horou jsou úterý dlouhá z pouličních záležitostí vznikají kříženci aktovek a úředníků zvířenina přílišných lidí úsměvy, sliby, úskočnost, rty sevřené zuby sevřené závazné souvislosti napřažené, nejvyšší koncentrace udavačů na čtvereční kilometr a pak jsou tu oslavy jmenin, oslavy kozlích uší, bývá to hezké, usmaží se řízky, slova vedle sebe jen tak polehávají děti vyrostly dospělí vypadají dobře má to za sebou kposledku to nebyla žádná sranda a taky světlonoši opravdový vytíravý hadry spravedlnosti člověk přece potřebuje jistotu, že ho vždycky ojebou pak je život lehčí a pivní čárky rovnější v jeptiškově pod ďáblovou horou za živými ploty tiše čiřikají tchýně a po chodníčcích se procházejí párečky šéfů, vymydleně se zdraví & růžičky & holčičí hrudníčky za každým plotem za každým oštěkaným rohem v jeptiškově pod ďáblovou horou ptáci říkají letíme, ale je vidět, že jen mávají křídly z takových věcí si ind manoharan strčí jednoho nebo dva malé hady do nosních dírek a vytáhne je ústy z takových věcí herakleitos už v kolébce 2 hady (podřád serpentes) uškrtil co se divíte ničemové? což není lepší dělat toto? řekl o tom lávka 50 bohové ze starého dřeva budiž obáváni praskají pod nohama hroutí se časem se propadnou kouzelníci si zakouzlí, zanaříkají zaposkakují si okolo bůžků ze starého dřeva dříve obávaných a zatím na leopardích pérách kočárků tlačených zarudlými ženami po poloostrůvcích dětství rostou mrštně napřažené tváře povídají si samy pro sebe a šklíbí se až až znovu ostří hroty každý střep je jim dobrý znovu vyžadují oběti zápalné a krvavé promlouvají k trollům a stařenám bojí se jich i rybáři po lávce bázlivě přejdou ryby jim stydnou a voda švitoří s mršinou dobrého skutku na zádech 51 nevím, jak vypadat jak se tvářit až po postranice naložen kam ji uložit? do skříně ne tam občas vcházejí popletené nebo jen opilé návštěvy a ona si zatím zachovává důstojnou zdrženlivost napínáku na boty rovnoměrně rozložená bradou pěkně vzhůru daří se jí nudné mršině dobrého skutku nosičce širokého úsměvu # 5 šklebičce vyšklíbačce mému stockholmskému syndromu částečně příběhu ale možná jen vylekanému nic příjemný pobyt 52 domorodci jsou dobráci jen trochu připomínají ďábly vzduch je tu zdravý občas je pod ledem vidět sentimentální hlavu jelena naslouchajícího krokům hotel je čistý na židlích se tu sedí obkročmo a obřadně se tu svléká pod cinkajícími lustry zaříkává se osaměle a z podivných důvodů potácí se a létá hoteliér zašeptá na uvítanou každému hostu do ucha neodváděj mou ženu z trhu a usměje se jako že se rozumí samo sebou v ruce drží štíhlou sekerku-kobylku ostré a blýskavé kouzlo. na vysvětlenou ještě dodá: přízraky jeho žena si přitom olizuje rty obtížně srozumitelná jsou srdce domorodců dobráků připomínajících ďábly karbanátky 53 o šéfech se snadno píšou básně jsou tak malební, jak hopkají a vytrubují, couvají a lámou se barevně si vykračují s růžovými tlamkami, v kravatách s plameny a ptáky s kulatýma očkama, s kulatými bradami, s kulatýma nohama bzučí a odříkávají. jako nějací andělé se choulí a čenichají krásně zapřaženě si chodí, ty muly drahým kamením naložené (bohužel vždycky kam já) nebo sedí, mlčí a houpají nožkou, nedělají vlny, ti kapitáni potopených lodí, chocholy stromů ve větříku čepýřené. kohoutci jařabí ve starých stromech se skrývají, i pod vodou slyší věci, tajtrdlíci a jejich řeči jsou karbanátky přihřáté v podpaží mongoloidní dívky dělal jsem, co jsem mohl. uklízel jsem je jako nádobí přivazoval jim na záda věci, ale měli nové košile na kterých nic nedrželo, klouzalo to, pořád to padalo myslel jsem, že když jim rozdám pastelky, že si budou kreslit a dají pokoj ale tihle chlapíci s čtveráckým úsměvem vědoucího nekonečna s hlavami rendlíky, z nichž to prská ne a ne nikdy ve dřevu nebudou poslušně stát, to dřevo šlapat, jak zelí šlapat to dřevo kříže nikdy nepřestanou říkat řeči, co nutně neznamenají opak toho, co si myslí řeči, co jsou karbanátky přihřáté v podpaží mongoloidní dívky povinnost básně 54 je promluvit slovy, při nichž se pohybují rty oslovit jimi vratké ptáky v dešti být tady, když prázdnota vládne směšným jazykem kanárků, dobrým tak pro sezamová semínka & když se v přesýpacích hodinách začíná nedostávat písku & když rohatá hlava prozatím vyslala místo sebe jen své vemeno & když podzemní květiny pod zemí voní povinnost básně je rybí křik i když krása dávno ztratila mazlavé kouzlo té ovce, co ji lze kdykoli opíchat právě proto, že z velké lásky může vyrůst dítě se dvěma hlavami & právě proto, že v těsných kyrysech mrznou levobočci lidí, & také proto, že zelenomodré vážky jsou stále krásné, ale zelenomodré oči ještě krásnější jako by na chvíli ani nebyly vážky & protože mezi holubím trusem a pírky v prachu lze nalézt stopy juliiny povinnost básně je líbat se s rtěnkou na půllitru starou tak 3 piva protože je dobře, když bolest, kterou si děláme, bolí i někoho jiného protože i o nicotě se sluší říct něco veselého & protože ve všem je něco, čeho si lze paličatě nevšimnout & také proto, že na kořeny umí chcát každý. je to snazší než chcát do korun stromů & mimochodem i proto, že je třeba hledat odpověď na otázku: holí si smrtka kundu kosou? Obsah: cleveland železňák sobí tanec dvojdomek junge ente o fedíkovi, kterého jsem viděl 25. února 2000 strýček trocha přírodopisu ožralý pingpong babylónská díra kadiš za cpt. beefhearta o čem mluvíme, když mlčíme tlouštíkovy sny eastern sugar pipi ženský basketbal dobrá vůle si může přisednout nářek rozmazané vzpomínky fučík muchomůrky medvědi ryby anděl holota holota pittford zloděj kočárků kecal trdlo severní vítr jako delfíni strážce měkká barikáda perry mason vši operace padrť mluvit s neznámou ženou? ruská ruleta uamu frigové na mašině helloween veřejné mínění hemingwayovské variace zmizení číňan jak použít ozdobu z vánočního stromečku k podříznutí krční tepny když šediví ohanbí dobrá myš podivné kousky s hady lávka s mršinou dobrého skutku na zádech příjemný pobyt karbanátky povinnost básně