Římská územní správa a mezinárodní vztahy

Ústřední a územní správa za dominátu

DOMINÁT
Přehled společenského a hospodářského vývoje
  • Vláda Antonia Pia (138 - 161) ještě náleží do zlatého věku
  • Za vlády Marka Aurelia se začínají objevovat první krizové jevy
  • Od roku 235 (zavraždění Alexandra Severa) propukla krize naplno
  • Co vedlo k tomu, že bylo zapotřebí změnit typ vlády?
Příčiny krize:
  • Úpadek zemědělství
  • Nedostatek pracovních sil (stoupá ceny otroků; vernae)
  • Svobodní zemědělci jsou rekrutováni do armády
  • Velkostatky nezvládají obdělávat rozsáhlé polnosti a velká část půdy leží ladem
  • Vzniká masa obyvatelstva nazývaná kolóni
Projevy krize:
  • Nedostatek potravin
  • Zvyšování cen za potraviny
  • Oslabení kupní síly vede k úpadku obchodu a rozvoji řemesel
  • Vzmáhá se lupičství
  • Inflace
  • Menší přísun daní do pokladny, ale výdaje stoupají
Společenská krize:
  • Velké rozdíly mezi jednotlivými třídami (v životní úrovni i právním postavení)
  • Řím se příchodem provinciálů „barbarizuje“
  • Úpadek Říma a Itálie, vzestup provincií
Politická krize:
  • Oslabení císařské a centrální moci – slabí vládci, nebo ve věku dětí.
  • Zesílení tlaku na vnější hranice impéria (na východě Persie, na severu Germáni) – začíná velké stěhování národů
  • Vzrůstá osob využívajících frumentatio – vylidnění venkova a přeplnění měst
  • Za daňové dluhy – munera
  • Jádro armády tvoří provinciálové a barbaři
  • Náboženská krize – křesťanství versus polyteismus
  • Po vraždě posledního Severovce v roce 235 dochází k bojům o trůn 
  • Vzrůstá vliv armády
  • V rozmezí let 235 až 284 vládne v impériu chaos. To se mění s nástupem Diokleciána na trůn. Dominát přinesl tak velké změny, že představuje odpoutání se od římské vládní tradice. Vzniká spíše než principát čerpající z republikánské ústavy orientální despocie
ÚSTŘEDNÍ SPRÁVA

Dominus
  • Ukončení pojetí panovníka – principa – jako „maskovaného“ republikánského úředníka
  • Dominus = svrchovaný pán nad celou říší
  • Nejsou jednoznačně nastaveny pravomoci císaře, vychází se z předpokladu, že císař je pohanskými bohy vyvolen k vládě (nachové roucho) a vládne absolutně
  • Vyřešení nástupnické otázky (dva augustové a dva caesarové); kolegium císařů se označuje jako divi fratres
  • Pojetí panovníka jako dominus et deus. Dva přístupy pohanský (zbožštění vladaře) a křesťanský (zástupce boha na zemi)
  • Vše císařské je sacrum  
Consistorium
  • Dioklecián navázal na tradici poradních sborů magistrátů (consilium) a vytvořil si císařskou radu (zárodek již za (Hardiána či Marka Aurelia). Konsilia pracovala v sekcích (justiční, administrativní). Jejich stanovisko mělo doporučující - poradní charakter (Markus Aurelius: „Je spravedlivější, abych já následoval rad tolika přátel, než aby tolik přátel následovalo vůli mne samotného “).
  • Za Diokleciána se státní rada stala státní institucí se stanovenou pravomocí (získala větší vliv než prefekt praetoria)
  • Jádrem konsistoře byla arcana consistorii
Comitatus
  •  Průvod císaře – dvůr následující císaře na cestách
  • Úřednictvo:
    • Questor sacri palatii
    • Comes sacrarum largitionum
    • Comes zrum privatarum
    • Praepositus sacri cubiculi
ÚZEMNÍ SPRÁVA 

Roma, Constantinoplis
  • Řím byl vzdálen od míst, kde bylo zapotřebí osobní přítomnosti tetrarchů
  • Nová centra Sirmium, Milán, Trevír
Provincie, diecéze, praefektura

 
Praefectus praetorio
  • Macrinus r. 217, Philippus Arabs r. 244, Carus r. 282
  • Ornamenta consularia
  • Pravomoc vice sacra
Vicarius
  •  Zástpce prefekta pretoria s titulem agens vicas prefecti praetorio  
Civitates
  •  Defensor civitatis (defensor plebis)