majetek ihned odeslal do Kartága. /II/Jeho jednání se, jak očekával, neminulo účinkem a splnilo jeho původní záměr. Vojákům dodal ještě větší odvahu k boji, Kartágiňané ochotně vyhověli jeho požadavkům a jemu pak uložené peníze prokázaly mnoho cenných služeb. 18. Když se Démétrios v té době dozvěděl o záměru Římanů, vyslal ihned silnou posádku vybavenou nezbytnými zásobami do Dimaly, z ostatních měst odstranil politické odpůrce a svěřil moc svým přátelům. /2/ Sám pak vybral z těch, co mu byli podřízeni, šest tisíc nejstatecnějších mužů a umístil je na Faru. /3/ Když římský konzul dorazil se svým vojskem do Iíýrie a viděl, že protivníci spoléhají na opevněnou Dimalu i na svá opatření a považuji ji za nedobytnou, rozhodl se nejprve zaútočit na toto město, aby nepřátele zastrašil. /4/ Dal pokyny všem velitelům, dopravil na mnoho míst stroje a zahájil obléhání. 15/ Za sedm dní se města zmocnil, čímž okamžitě zlomil odpor svých protivníků, /6/ takže ihned přicházeli ze všech měst, aby se vzdali a podrobili moci Římanů. III Konzul jejich kapitulaci přijal za podmínek odpovídajících situaci a odplul na Faros, aby se utkal s Démétriem. 181 Když se dozvěděl, že město je opevněno a že se v něm shromáždilo mnoho vynikajících mužů, kteří mají dostatek zásob i vojenské výstroje, pojal obavy, že obléhání by mohlo být obtížné a zdlouhavé, 191 a proto se po zralé úvaze uchýlil za těchto okolností k válečné lsti. /10/ Vydal se v noci s veškerým loďstvem k ostrovu, větší část vojska vysadil v jakési lesní úžlabině, /11/ a když nastal den, připlul s dvaceti loděmi před zraky všech do přístavu ležícího nejblíže u města. /12/ Démétriovi vojáci lodě zpozorovali, s opovržením hleděli na jejich počet a vyrazili z města k přístavu, aby nepřátelům zabránili se vylodit. 19. Když se střetli, vypukl prudký boj. Z města přicházeli stále další vojáci na pomoc a nakonec se všichni zapojili do bitvy. 12/ Této situace využili Římané, kteří se vylodili v noci a vydali se skrytými místy na pochod. /3/ Obsadili strmý pahorek ležící mezi městem a přístavem a ty, co přišli na pomoc, odřízli od města. /4/ Když Démétriovi vojáci pochopili, co se stalo, přestali se stavět proti těm, co vystupovali z lodí, seskupili se, vzájemně se povzbudili a vyrazili kupředu rozhodnuti svést bitvu s těmi, kteří obsadili pahorek. 15/ Římané zpozorovali rychlý a sevřený nástup Ilyrů a vedli proti jejich řadám zdrcující útok. /6/ Když to viděli ti, co vystoupili z lodí, doráželi na nepřátele zezadu. Útočili na ně ze všech stran a vyvolali mezi Ilyry značný nepořádek a zmatek. 17/ Démétriovi vojáci napadaní zepředu i zezadu se nakonec dali naiitěk. Někteří uprchli do města, ale většina z nich se stezkami rozptýlila po ostrově. /8/ Démétrios, jenž měl pro takový případ na jakémsi neobydleném místě připraveny čluny, se tam stálil a za noci se nalodil a odplul Zamířil zčistajasna ke králi Filipovi a strávil u něho zbytek svého života. 19/ Byl to muž, jenž oplýval odvahou a smělostí, ale zcela postrádal rozvahu a rozumný úsudek. /10/ To ho také přivedlo ke konci, který byl v souladu se způsobem jeho celého života. /II/ Pokusil se totiž s Filipovým souhlasem zmocnit se nepředložené a směle Messény a při této akci zahynul. Podrobně o tom pohovořím, až můj výklad dospěje do té doby. /12/ Římský konzul Aemilius se prvním útokem zmocnil Faru a srovnal ho se zemí. Potom ovládl celou Ilýrii a uspořádal všechno podle své představy. Koncem léta se vrátil do Říma a vstoupil tam za všeobecného souhlasu jako triumfátor. /13/ Ukázalo se, že v této záležitosti projevil nejen své schopnosti, ale i velkou odvahu. 20. Když se Římané dozvěděli o pádu Sagunta, nevedli opravdu žádnou rozpravu o válce, jak tvrdí jistí historici, kteří uvádějí i řeči přednesené jednou i druhou stranou. Jejich postup je zcela nesmyslný. /2/Jak by totiž Římané, kteří před rokem sdělm"J^rtágiňanům, že vstoupí-li na území SagunTa, vyhlásí jmiválkujr^hJijTy^ dobyto,, veřejně rokovat o tom, zdajnají nejbů-nemají vést vaiku? /3/ Jak a s jakoupředstavou mohou líčit podivuhodnou skleslosť 26 27 POLYBIOS ~7_ DEJINY IIÍ senátu a současně tvrdit, že otcové přiváděli do senátu své syny od dvanácti let, aby se rozpravy zúčastnili a přitom nic z těchto tajností nevyzradUi ani svým nejbližším příbuzným? /4/ Nic z toho není ani v nejmenším pravděpodobné ani pravdivé, ledaže osud opravdu obdařil Římany mimo jiné také moudrostí hned od narození. /5/ Není tedy nutné již déle hovořit o takových dílech, jaká sepsali Chaireás a Sósylos. Po mém soudu nemají úroveň a hodnotu historie, ale je to ^b^gn^dachájiíu holiče^ /<$/ Když Římané uslyšeli o pohromě, která postihla Sagun-tum, zvolili ihned posly a rychle je vyslali do Kartága. /7/ Dali Kartágiňanům dvě možnosti, z nichž jedna by jim, pokud by ji přijali, přinesla potupu a škodu a druhá počátek velkých nesnází a nebezpečí. /8/ Požadovali, aby vydali Hannibala a členy jeho rady, jinak že jim Římané vypovědí válku. /9/ Když se Římané dostavili a vystoupili v jejich senátě s tímto prohlášením, vyslechli Kartágiňané volbu, která jim byla předložena, s rozhořčením. /10/ Vybrali si nejschopnějšího řečníka a začali obhajovat své chování. 21. Smlouvu s Hasdrubalem ponechali stranou, jako by nebyla uzavřena, a pokud uzavřena byla, jako neplatnou, protože k ní došlo bez jejich souhlasu. /2/ Dovolávali se přitom příkladu samotných Římanů. Uváděli totiž, žejmlouya uzavřenj^ pak nepotyrdll,.pxQtože byla uzavřena bez jeho souhlasu. /3/ Včele" své obhajobě poukazovali a kladli důraz na poslední smlouvu uzavřenou ve válce o Sicílii. /4/ V ní, jak tvrdili, se vůbec nehovořilo o Ibérii, nýbrž bylo tam výslovně stanoveno, že spojencům obou stran má byt navzájem zajištěna bezpečnost. /5/ Připomínali, že Sagunťané tehdy nebyli římskými spojenci, a jako důkaz znění smlouvy nejednou předčítali, /ó/ Římané naprosto odmítali se k obhajobě vyslovovat a prohlašovali, že kdyby ještě město Saguntum stálo neporušeno, bylo by možno vést rozpravu a projednat sporné otázky. /7/ Po násilném dobytí města jim však bud' 28 musejí vydat viníky, aby bylo všem zřejmé, že nemají s touto křivdou nic společného a že tento čin byl spáchán bez jejich souhlasu, /8/ nebo, pokud to nechtějí učinit, se přiznávají, že se na té křivdě podíleli, a musejí přijmout válku. /9/Já však soudím, že tuto otázku nelze ponechat bez vysvětlení, aby nezůstala skryta pravda těm, jejichž povinností a zájmem je mít bezpečné informace, /I0/ a aby hloubaví čtenáři netápali v temnotách a nebyli mateni neznalostí a řevnivostí historiků, nýbrž, aby získaltspolehlivý přehled .oyzáKMnnÝchsmluyn^^ od počátku až do naší doby. 22. Pj^aií^mtojTra^ uzavřena za konzulátu Lucia Iunia Brata a Marka Horatia, prvních konzulů po vyhnání králů. Ti také zasvětili chrám Jova Kapitolského. /2/ Stalo se to dvacet osm let před vpádem Xerxa do Řecka. /3/ Smlouvu jsem pokud možno co nejpřesněji přepsal a přeložil. Mezi nyněj£íma_archaickým jazykem Řjmanů je však takový rozdíl, že i ti nejlepšíznáfci při vší pozornosti některým údajům jen stěží porozuměli. /4/ Smlouva zní asi takto: „Mezi Římany a spojenci Římanů a Kartágiňany a spojenci Kartágíňanů se uzavírá přátelství za těchto podmínek: /5/ Římané a spojenci Římanů nesmějí plout dále než ke Krásnému mysu, pokud k tomu nejsou přinuceni bouří nebo nepřáteli, /ó/ Jestliže se tam někdo z donucení dostane, nesmí nakoupit ani vzít nic než to, co potřebuje pro opravu plavidla nebo pro vykonání oběti, 11/ a /8/ Ti, co přicházejí za obchodem, nesmějí uzavřít žádný obchod bez dohledu hlasatele nebo písaře. /9/ Za všechno, co v jejich přítomnosti prodá, má prodávající obdržet veřejnou záruku, ať to prodá v Africe nebo na Sardinii. /10/Jestliže se někdo z Římanů dostane na Sicílii, lide vládnou Kartágiňané, mají Římané obdržet všechna stejná práva. /II/ Kartágiňané nesmějí působit žádnou škodu občanům Ardey, Antia, Laurenta, Circejí, Tarraciny ani žádného jiného města Latinů, kteří jsou 29 SVť eni irlú fim on- i m jin. se :ch Tli JM Iva, lan- itlC- ym >or- ■iJilJ jch IL'll ■hu 'iridii' ídá jrv il). ris-i'ni 32 33 POLYBIOS DEJIMY III dohodu s Hasdrubalem, jak se odvažují tvrdit Kartágiňané. Nebyl tam totiž dodatek jako ve smlouvě uzavřené s Lutati-em, /3/ že „vstoupí v platnost, pokud ji schválí i římský lid", nýbrž Hasdrubal uzavřel ve své pravomoci dohodu, podle níž „Kartágiňané nesmějí s válečnými úmysly překročit řeku Ibér". /4/ A dále, jak uvádějí, bylo ve smlouvě o Sicílii yfelovnágtjmoyeno, že „obě simuvní strany musdLzaflštjT bezpečnost spojenců druhé^strany", a to nejen tehdejších spojenců, jak to vykládají Kartágiňané. /5/ Jinak by tam totiž byl dodatek, že nesmějí být k stávajícím spojencům přijímáni žádní další, nebo, že se na ty, kdo budou přijati později, tato smlouva nevztahuje. /6/ Jelikož tam však ani jedno ani druhé nebylo uvedeno, bylo zřejmé, že zajištění bezpečnosti se má vztahovat na všechny spojence obou stran, jak na ty stávající, tak na ty, kdo budou přijati později, jll A to se zdá být zcela přirozené. Nepochybně neměli v úmyslu uzavřít takovou smlouvu, která by jim brala možnost uzavírat podle okolností přátelství a spojenectví s lidmi, kteří se jim k tomu zdáli vhodní, /8/ nebo by je nutila přehlížet bezpráví páchané na těch, jež přijali pod svou ochranu. /9/ Hlavním záměrem obou stran pří uzavírání smlouvy bylo nechat na pokoji stávající stoupence druhé strany a v žádném případě nedopustit, aby jedni přijímali za spojence některé spojence druhých. /10/ Na později přijímané spojence se vztahovalo usnesení, aby žádná ze stran nenajímala žoldnéře, aby nic nenařizovala na území druhé strany a jejích spojenců a aby obě strany zajistily všem bezpečnost. 30. Takový byl stav věcí a nebylo také pochyb o tom, že Sagunťané již mnoho let před Hannibalovou dobou vstoupili pod ochranu Římanů. /2/ Hlavní důkaz, který uznávají sami Kartágiňané, spočívá v tom, že se za vnitřních rozbrojů neobrátili na Kartágíňany, přestože ti byli nedaleko a zabývali se již záležitostmi Ibérie, nýbrž na Římany a s jejich pomocí obnovili pořádek ve své obci. /3/ Jestliže; tedy pokládáme za příčinu války_pád Sagunta, musíme uznat, že Kartágiňa- 34 né vyhlásili válku neprávem, a to jak vzhledem k Lutatiově smlouvě, podle níž měly obe strany zajistit bezpečnost spojenců obou stran, tak vzhledem k smlouvě s Hasdrubalem, podle níž neměli Kartágiňané překročit s válečnými úmysly řeku Ibér. /4/ Jestliže však považujeme za příčinu války odnětí Sardinie a s tím spojenou daň, musíme nepochybně souhlasit, že Kartágiňané zahájili Hannibalovu válku právem. Využili totiž okolností, aby se pomstili těm, kteří jim díky okolnostem ublížili. 31. Někteří z těch, co sledují takové události bez hlubšího uvažování, možná řeknou, že není nutné, abych se jimi tak podrobně zabýval. /2/Jestliže by někdo soudil, že je schopen sám zvládnout každou situaci, řekl bych, že v tom případě je poznávání minulosjti sio^rá^neV /3/ Jestliže se to však nikdo na tomto světě neodváží ani v soukromých ani ve veřejných záležitostech prohlásit, protože žádný rozumný člověk nemůže mít spolehlivou naději, že má-li se teď dobře, bude se tak mít i v budoucnosti, /4/ tvrdím, že poznávání toho, co se událo, je nejen krásné, ale ještě větší měrou nezbytné. /5/ Jak by totiž ten, kdo utrpěl nějakou křivdu nebo ji utrpěla jeho vlast, mohl nalézt pomocníky a spojence, nebo ten, kdo se snaží něco získat či zahájit akci, mohl nalézt nějakou pomoc při prosazování svých záměrů? /6/Jak by také ten, kdo je spokojen se současným stavem, mohl správně vyzývat jiné, aby jeho přesvědčení podporovali a udržovali stávající poměry, kdyby neměl žádné znalosti o jejich minulosti? / 7/ Lidé se pokaždé nějak přizpůsobí současnosti, vhodně se přetvařují, všichni jednají tak, že není možné jejich smýšlení poznat, a mnozí pravdu zcela skrývají. /8/Jejich jednání v minulosti, které je prověřeno samotnými činy, však jejich názory pravdivě prozrazuje a ukazuje nám, kde můžeme očekávat vděčnost, dobrodiní a pomoc, a kde pravý opak. /9/ Tak můžeme často a při četných příležitostech nalézt ty, kdo nám projeví soucit, budou s námi sdílet hněv a podpoří naši pomstu. /10/ To poskytuje člověku 35 svc Tlil tel ú ům tou-dni :jin. 1 ševelí mi. iusí •vat i.sta ISIÍ. >řít čili cky ilo )tO- -ni) va, :m-tic-vni orle u ch ťh ho \vi-•Jif dá irv 1Í, is-'ní nesmírnou pomoc v soukromých i veřejných záležitostech. /II/ Autoři spisů o historii ani jejich čtenáři nemají proto jen sledovat výčet samotných činů, nýbrž především to, k čemu před těmi událostmi, v jejich průběhu a po jejich uskutečnění došlo. /12/ PotlaČíme-li v histoniúdajeojxíčinách. realizaci azájněrutoho, co sestálo, a o tom. zda to přineslo očekávaný yýsleďekInebud^jaj3ďb.Qtný. výklady nýb rž řečnické cvičení, /13/ které sice přináší chvilkové potěšení, ale vůbec žádný užitek pro budoucnost. 32. Jistě se také mýlí ti, kdo se domnívají, že bude nesnadné si mé dílo pro množství a rozsah knih opatřit a přečíst. /2/ Oč snadnější je přece opatřit si a přečíst čtyřicet knih, které jsou jakoby šité jednou nití, a zřetelně sledovat události v Itálii, na Sicílii a v Africe od Pyrrhovy doby až do pádu Kartága /3/ i ty, jež se odehrávaly ve zbytku světa od útěku Kleomena ze Sparty nepřetržitě až do bitvy, kterou svedli Achajové a Římané na Isthmu, než přečíst či opatřit si díla těch, kdo se zabývají dílčí historií. /4/ Jejich rozsah je nejen mnohonásobně větší než moje Dějiny, ale čtenáři z nich také nemohou nic spolehlivě pochopit, a to především proto, že většinou nepodávají o stejné věci stejný výklad 15/ a dále proto, že ponechávají stranou souběžné události, jejichž průběžným sledováním a zkoumáním dospíváme k zcela jinému pohledu než jaký postihuje dílčí historie. /6/ Já totiž tvrdím, že nejdůležitější částí historie jsou důsledky událostí, jejich průvodní jevy a zejména jejich příčiny. III Vidím, že válka s Antiochem má svůj původ ve válce s Filipem, válka s Filipem ve válce s Hannibalem a válka s Hannibalem ve válce o Sicílii. Mezitím došlo k rozličným příhodám, ale všechny směřovaly k stejnému cíli. /8/ To vše je možno zjistit a pochopit díky autorům obecné historie, nikoli ze spisů těch, kdo pojednávají o jednotlivých válkách, například o válce s Perseem nebo o válce s Filipem, 191 ledaže by se někdo domníval, že z jejich pouhého líčení bitev získá dostatečnou znalost o průběhu a povaze celé : války. /10/ Tak tomu ale není a já soudím, že tak jako se liší poznávání od pouhého naslouchání, liší se mé Dějiny od spisů dílčí historie. 33. Když římští poslové vyslechli výklad Kartágiňanů -} odtud nás totiž tato odbočka odvedla -, nic dalšího neřekli, j /2/ ale nejstarší z nich ukázal členům senátu záhyb své togy a prohlásil, že jim v něm přináší válku i mír a že odtud vytře-pe a dá jim to, co si přejí. /3/ Sufet Kartágiňanů ho vybídl, ať |: ▼y^e^fô.j:9jsivxbra!l oni, /4/ a když Říman prohlásil, že |: yyjxepe. válku.-většina.členů senátu zvoIala.současně,,,.že ji í přijímá. Po těchto slovech se poslové a senát rozešli. "757 Hannibal, jenž strávil zimu v Novém Kartágu zaprvé propustil Ibéry do jejich měst v naději, že budou ochotni i mu pomáhat v budoucnosti, /6/ zadruhé dal svému bratrovi i Hasdrubalovi pokyny, jak má udržovat vládu a moc v Ibérii j; a vyzbrojovat se proti Římanům, až on sám odejde, /7/ a za- i třetí zajišťoval bezpečnost poměrů v Africe. /8/ Počínal si i velmi zkušeně a rozumně, posílal vojáky z Afriky do Ibérie I a z Ibérie do Afriky a tímto způsobem upevňoval vzájemnou e důvěru mezi obyvateli obou oblastí. /£>/ Ti, co odcházeli do i Afriky, byli Thersítové, Mastianové,/10/ dáleibérštíOrétové a Olkadové. Celkem vyslal ze všech těchto kmenů dvanáct set jezdců a třináct tisíc osm set padesát pěšáků, /ll/ a kromě toho osm set padesát Baleárů, což vlastně znamená prakov-níků, protože jejich ostrov i jeho obyvatelé dostali jméno od používání této zbraně. /12/ Většinu těchto vojáků umístil |í v Metagónii v Africe a některé přímo v Kartágu. /13/ Z měst Metagónie poslal do Kartága další čtyři tisíce pěšáků, kteří sloužili současně jako rukojmí a jako posily. /14/ V Ibérii i zanechal bratrovi Hasdrubalovi padesát pentér, dvě tetréry a pět triér. Na třiceti dvou pentérách a na pěti triérách byli i námořní vojáci. 115/ Dále mu zanechal jezdce, a to čtyři sta padesát Afričanů a afrických Foiničanů, tři sta Lergétů i a osmnáct set mužů z rad Numiďanů, Massoliů, Masailiů, i Makkoiů a Maurúsiů sídlících u oceánu /16/ a také pěšáky, 36 37 a to jedenáct tisíc osm set padesát Afričanů, tři sta Ligurů, pět set Baleárů a rovněž jednadvacet slonů. i 11/ Není na místě se pozastavovat nad přesností údajů, které uvádím o Hannibalových opatřeních v Ibérii a které by stěží mohl uvést i člověk, jenž by jednodivé akce řídil, a odsuzovat mě, že si počínám jako historici, kteří věrohodnost lživě předstírají. /18/JJjs£mtotiž na mys^oJLacmiuj^^ zovou desku, na níž s^tayjT'ť^KrSôupis Hannibal v době, foty-pQhfoaT v této, částí Itálíe.AjpĽQtože...iaem ieí považoval za věrohodný,.řídil isem se jeho údaji. 34. Když Hannibal zajistil všechno pro bezpečnost poměrů v Africe a v Ibérii, očekával netrpělivě příchod poslů od Keltů. /2/ Měl totiž bezpečné informace o úrodnosti území ležícího na úpatí Alp a v povodí Pádu, o jeho hustém osídlení i o vojenské odvaze tamějších mužů /3/ a především o nepřátelství, které chovají vůči Římanům od války, o níž jsem pojednal v předchozí knize, abych čtenářům usnadnil sledovat můj další výklad. /4/ Spoléhal se na tuto naději, a proto horlivě vysílal k předákům Keltů sídlících na této straně Alp i přímo v Alpách své posly s všemožnými sliby, /5/ jelikož soudil, že může přenést válku proti Římanům do Itálie jedině tehdy, jestliže po překonání obtíží pochodu do těchto míst bude moci počítat s Kelty jako s účinnými pomocníky svého záměru. /6/ Když se poslové vrátili a sdělili mu, že Keltové projevují ochotu a očekávají ho, a uváděli, že přechod přes Alpy je velice namáhavý a nesnadný, nikoli však nemožný, svolal na počátku jara své oddíly ze zimních táborů. /!/ Zprávy o událostech v Kartágu, které nedávno obdržel ho také povzbudily, potěšila ho oddanost občanů, a tak vyzval své vojáky již otevřeně k válce proti Římanům. /8/ Sdělil jim, jakým způsobem Římané požadovali, aby jim byl spolu se všemi veliteli vojska vydán, a současně poukázal na úrodnost země, do které mají namířeno, i na ochotu a spojenectví Keltů. /?/ Když vojáci s výpravou nadšeně souhlasili, pochválil je, oznámil jim stanovený den odchodu a shromáždění rozpustil. 35- Když provedl během zimy uvedená opatření a dostatečně zabezpečil poměry v Africe a v Ibérii, vydal se ve stanovený den s asi devadesáti tisíci pěšáků a dvanácti tisíci jezdců na pochod. /2/ Po překročení řeky Ibéru si podrobil kmen Iiúrgétů a Bargúsiů, dále pak Airénosie a Andosiny až k horám zvaným Pyreneje. /3/ Když si všechny podmanil, zmocnil se s nečekanou rychlostí, ale po mnoha těžkých bojích a značných ztrátách několika měst, /4/ určil za velitele celé oblasti na této straně řeky Hannóna a ustavil ho i vládcem Bargúsiů, kterým pro jejich náklonnost k Římanům zvláště nedůvěřoval./5/ Hannónovi také přidělil ze svého vojska deset tisíc pěšáků a tisíc jezdců a zanechal mu zavazadla vojáků své výpravy. /6/ Stejný počet vojáků, jaký jsem uvedl, propustil domů, protože chtěl, aby mu zůstali nakloněni a aby ostatním dal naději na návrat do vlasti, a to jak těm, co táhli s ním, tak i íbérům, kteří zůstali doma, aby byli všichni ochotni se vypravit, kdyby se někdy ukázalo, že potřebuje jejich pomoc. /!/ Se zbývajícím vojskem zbaveným přítěže, čítajícím padesát tisíc pěšáků a deset tisíc jezdců se vypravil přes Pyreneje k přechodu přes řeku Rhodanos. /8/ Jeho vojsko nebylo již tak velké, za to však zdatné a skvěle vycvičené neustálými boji v Ibérii. 36. Aby můj výklad nebyl pro neznalost míst zcela nejasný, musím uvést, odkud se Hannibal vypravil, kterými a kolika krajinami prošel a do které části Itálie se dostal. 12/ Musím uvést nejen názvy krajin, řek a mest, jak to činí někteří historici, protože se domnívají, že to pro spolehlivé poznání zcela stačí. /3/ Myslím, že u známých míst přispívá uvedení jmen nemalou měrou k oživení paměti, ale u neznámých míst to má stejnou cenu jako pronášení nesrozumitelných a prázdných slov. j A/ Čtenář nemá na mysli žádný opěrný bod, nemůže uvedený výraz spojit s ničím, co zná, a výklad je pro něho nepochopitelný a nejasný /5/Je proto třeba nalézt způsob, který umožní hovořit o neznámých věcech a čtenářům do jisté míry poskytnout skutečné a zřejmé poznatky. 38 39 /6/ Základní a nejdůležitější znalost, která je všem lidem společná, je usj^ádání: a dělení oblohy, podle něhož všichni, i timéněchápaví, rozlišují yvc^aľ^pa"3ZHha^ver. //'/ Další znalost spočívá v zařazování míst na zemi podle tohoto rozlišení tak, že si v mysli pokaždé to, co bylo uvedeno takto zařadíme a získáme zřejmou a běžnou představu o místech, která jsme neznali a nikdy neviděli. 37. Jelikož to platí pro celou zemi, bude na místě, abych na tomto základě vyložil svým čtenářům, jak je svět, který dnes obýváme, rozdělen. /2/ Dělí se na na tři části, z nichž každá má své jméno. Jedna se nazývá Asie, druhá Afrika a třetí Evropa. /3/ Hranice mezi nimi tvoří řeka.Tanais, NU_ a prj^v ujtórj^dejov^ /4/ Asie leží mezi Nilem a Tanaidem a spadá do té části oblohy, která se rozkládá mezi severovýchodem a jihem, /5/ Afrika leží mezi Nilem a Héra-ldeovými sloupy a spadá do části oblohy směřující od jihu k jihozápadu a západu až k místu u Héraklových sloupů, kde zapadá slunce za rovnodennosti. /6/ Tyto dvě části zaujímají vcelku vzato oblast ležící na jih od Středozemního moře od východu na západ. /!/ Evropa leží proti nim na severním pobřeží Středozemního more a táhne se nepřetržitě od východu na západ. /8/ Její nejvýznamnější a nejrozsáhlejší část leží na severu mezi Tanaidem a Narbónem, který není příliš daleko na západ od Massalie a od ústí Rhodanu, jímž se tato řeka vlévá do Sardinského moře. /$>/ Od Narbónu a podél něho až k horám zvaným Pyreneje, které se bez přerušení táhnou od Středozemního moře až k Vnějšímu moři, sídlí Keltové. /10/ Zbývající část Evropy za těmito horami sahající na západ až k Hérakleovým sloupům a rozkládající se mezí Středozemním mořem a Vnějším mořem se podél Středozemního more až k Hérakleovým sloupům nazývá Ibérie. /II/ Území ležící u Vnějšího či Velkého moře nemá ještě společný název, protože bylo objeveno teprve nedávno. Je hustě osídleno barbarskými kmeny, o nichž podrobně pohovořím později. 38. Až dodnes nedovede nikdo s jistotou říci, zda po spojení Asie s Afrikou v Aithiopii pokračuje pevnina nepřetržitě, nebo je obklopena mořem. /2/ Právě tak je pro nás oblast táhnoucí se k severu mezi Tanaidem a Narbónem do nynějška neznámá, ledaže snad budoucím pátráním něco zjistíme. /3/Je zřejmé, že ti, kdo o ní hovoří nebo píší, nic nevědí a vyprávějí pouhé báje. /4/ To jsem tedy chtěl uvést, aby můj výklad nebyl zcela nepochopitelný těm, kdo ta místa neznají, aby získali znalosti a mohli si mé údaje ve své mysli zařadit podle dělení oblohy. /5/ '^j^.jmS^M.9fájS9?9I9y^ obracet tvář vždy smčrem k předmětu, který nám ukaaiiLnmsíme také m^^y--RQ^ltó-z^ěřitna_mÍ5ta, která se ve vyprávění vyskytují.. 39- Zanechme toho vsak a vraťme se k našemu výkladu. /2/ Kartágiňané ovládali v té době celou část Afriky svažující se k Středozemnímu moři od Filainových oltářů, které leží ve Velké Syrtě až k Hérakleovým sloupům. /3/ Délka tohoto pobřeží činí více než šestnáct tisíc stadií. /4/ Po překročení úžiny u Hérakleových sloupů se právě tak zmocnili celé Ibérie až k mysu při pobřeží Středozemního moře, kde končí Pyreneje, které oddělují Kelty od Ibérů. /5/ Toto místo je vzdáleno od průlivu u Hérakleových sloupů asi osm tisíc stadií./6/ Ve vzdálenosti tří tisíc stadií od průlivu leží Nové Kartágo, z něhož se Hannibal vypravil do Itálie, a odtud je to dva tisíce šest set stadií k řece Ibéru, /!/ od ní do města Emporia šestnáct set stadií, /8/ a odtud k přechodu přes Rhodanos asi šestnáct set. Temoúsek nyní přesně změřili Římané a vyznačili ho vždy po osmi stadiích_milníky. /$>/ Od přechodu přes Rhodanos podél řeky směrem k jejím pramenům až po vstup do prů-smyku vedoucího přes Alpy do Itálie je to čtrnáct set stadií /10/ a délka přechodu přes Alpy, po jejichž překonání se chtěl Hannibal dostat do italské Pádské nížiny, je asi dvanáct set. /II/ Celkem tedy musel z Nového Kartága urazit asi devět 40 41 tisíc stadií. /12/ Z této vzdálenosti urazil již téměř polovinu, ale nejobtížnější část cesty měl před sebou. 40. Hannibal tedy zdolával průsmyky Pyrenejí a pro ne-schůdnost těchto míst měl obavy z útoku Keltů. /2/ Římané se v této době od poslů, které vyslali do Kartága, dozvěděli, co tam bylo rozhodnuto a jaké projevy tam byly předneseny. Na základě zprávy, kterou obdrželi, dříve než očekávali, že Hannibal překročil se svým vojskem řeku Ibér, se rozhodli vyslat Publia Cornelias legiemi do Ibérie a Tiberia Sempro-nia do Afriky__- /3/ Zatímco ti se věnovali sestavování legií a dalším přípravám, rychle dokončovali ustavení kolonií v Galii, o jejichž vzniku již dříve rozhodli. /4/ Města horlivě opevňovali a kolonistům, jichž bylo pro každé z obou měst asi šest tisíc, přikázali, aby se v nich do třiceti dnů usídlili. /5/ Jedno město, které založili na této straně Pádu, dostalo jméno Placentia a druhé, založené na druhé straně, se nazývalo Cremona. /6/ Hned po vzniku těchto měst keltští Bojové, kteří se již dlouho chtěli zbavit spojenectví s Římany, ale neměli k tomu příležitost, PI byli povzbuzeni zprávami poslů a v důvěře, že přijdou Kartágiňané, od Římanů odpadli a ponechali jím rukojmí, které jim dali po skončení minulé války, o níž jsem podal výklad v předchozí knize. /8/ Obrátili se na Insubry, s nimž sdíleli nedávný hněv, plenili území, které již Římané rozdělili, pronásledovali uprchlíky až do Mutiny, což byla římská kolonie, a začali ji obléhat. /9/ Mezi obleženými byli i tři význační muži, kteří byli vysláni rozdělovat půdu. Jeden z nich Gaius Lutatius byl bývalý konzul a další dva byli bývalí praetoři. /10/ Když tito muži požádali o jednání, Bojové souhlasili, jakmile však vyšli z města, věrolomně je uvěznili v naději, že tak dostanou zpět své rukojmí. /II/ Když se o tom doslechl praetor Lucius Manlius, velitel této oblasti, spěchal se svým vojskem rychle na pomoc. /12/ Bojové se však o jeho příchodu dozvěděli, nastražili mu v jistém lese léčku, a když těmito lesnatými místy procházel, zaútočili současně ze všech stran a mnoho Římanů pobili. /13/ Ostatní se zpočátku dali na útěk, když se však dostali na otevřené místo, do jisté míry se seskupili a dali se tak alespoň na spořádaný ústup. Bojové je pronásledovali a uzavřeli je ve vsi zvané Tannés. /14/ Když do Říma dorazila zpráva, že čtvrtou legii obklíčili Bojové a mohutně ji obléhají, vyslali jí pod velením praetora na pomoc legie určené pro Publia a jemu uložili, aby shromáždil a sestavil jiné oddíly z řad spojenců. 41. K takovým událostem docházelo u Keltů od počátku až do příchodu Hannibala a probíhaly tak, jak jsem uvedl v předchozí knize i nyní. 12/ Římští konzulové ukončili přípravy pro své chystané výpravy a na počátku léta vypluli na určená místa, Publius s šedesáti loděmi do Ibérie a Tiberius Semproníus se sto šedesáti pentérami do Afriky. /3/ Ten zahájil válečnou činnost tak hrozivě a vyzbrojil se v Lilybaiu takovým způsobem, jako kdyby zamýšlel hned po připlutí oblehnout samotné Kartágo. /4/ Publius se vypravil podél pobřeží Ligurie, za pět dní se dostal z Pisy do okolí Massalie /5/ a zakotvil u prvního ústí Rhodanu, u tak zvaného massalijského listí. /6/ Vylodil své vojsko, a přestože slyšel, že Hannibal již překročil Pyreneje, byl přesvědčen, že pro neschůdnost cesty a pro množství Keltů sídlících v těch místech je ještě velmi daleko. /!/ Hannibal však některé Kelty podplatil penězi a jiné zdolal silou. Pochodoval se svým vojskem tak, že měl Sardinské moře po pravé straně a dostal se nečekaně k přechodu přes Rhodanos. /8/ Když se Publius o příchodu nepřátel dozvěděl, nevěřil, že se mohli tak rychle objevit, chtěl však přesto zjistit pravdu. Dopřával vojákům po plavbě odpočinek a radil se se svými tribuny, na kterém místě by bylo vhodné se s nepřáteli utkat. /9/ Současně vypravil..tři sta nejzdatnějších jezdců a dal jím jako průvodce a pomocníky Kelty, kteří sloužili v Massalii jako žoldnéři. 42. Když se Hannibal přiblížil k řece, chtěl se přes ni hned přepravit v místech, kde tekla jedním korytem, a to ve vzdá- 42 43