Sociologie umění
Přehled vývoje obecné sociologie
Sociologie umění – co nás čeká
Přednášky
Samostudium a čtení textů
2 mini-testy (konec 10/2012 a 11/2012) z povinné
četby (2x20b)četby (2x20b)
Zkouškový test (60b)
2
Sociologie – věda o …
Sociologie – věda o společnosti
Co je „společnost“?
Jan Keller nachází ve svém Úvodu do sociologie (1992)
3
Jan Keller nachází ve svém Úvodu do sociologie (1992)
tři ohraničení
národní stát;
společnost moderní, jako určitá historická forma lidského
soužití, která je strukturována jinak, než např. rodové
pospolitosti;
společnost empiricky neexistuje, resp. "společnost existuje
jen pokud se lidé chovají, jako kdyby skutečně existovala“
Thomasův teorém
„Sebenaplňující se proroctví“
„Definují-li aktéři situaci jako reálnou, je reálná ve svých
důsledcích.“
Například definují-li klienti situaci své banky jako obtížnou, v
důsledku "fámy" začnou urychleně vybírat vklady a banka posléze,
4
důsledku "fámy" začnou urychleně vybírat vklady a banka posléze,
bez ohledu na skutečný výchozí stav, krachuje. Tedy definice
společenské skutečnosti, kterési jednající individua vytvářejí,
spoluvytvářejí sociální skutečnost –jednající lidé se jimi řídí při
vytváření"společnosti". Tento mechanismus má závažné důsledky
pro povahu vědy o společnosti.
Vznik sociologie - kontext
společenské změny na přelomu 18. a 19. století
přechod od tradiční k moderní společnosti
teorie občanské společnosti, teorie objasňující
průběh a anomické projevy kapitalistické
modernizace předburžoazních společností
5
modernizace předburžoazních společností
Sociologie má od počátku přinést odpověď na
otázku, jak racionálně zvládnout svět lidí v situaci,
kdy přestaly působit tradiční mechanismy
reprodukce společnosti a člověk si uvědomil sám
sebe v roli spolutvůrce společenské reality.
Hlavní postavy
August Comte (1798-1857)
Herbart Spencer (1820-1903)
Emile Durkheim (1857-1917)
Max Weber (1864-1920)
6
„Sociologie“
Slovo sociologie použil poprvé pro označení
vědy o společnosti francouzský filozof Auguste
Comte ve čtvrté části šesti-dílné práce Course
de philosophie positive [Kurs pozitivní filozofie] z
7
de philosophie positive [Kurs pozitivní filozofie] z
roku 1839.
1843 označení použil v angličtině John Stuart
Mill v VI. knize své Logic.
August Comte
vytvořil hierarchickou klasifikaci vědních disciplín
(matematika, astronomie, fyzika, chemie, biologie,
sociologie), v níž přidělil sociologii místo střešní
disciplíny všech věd o společnosti a kultuře.
Pozitivismus -„Nakonec v pozitivním stádiu lidský
8
Pozitivismus -„Nakonec v pozitivním stádiu lidský
duch, vědom si, že nelze nabýt absolutních
poznatků, vzdává se hledání původu a účelu
vesmíru, stejně jako poznání vnitřních příčin jevů,
aby se pomocí velmi složitého usuzování a
pozorování věnoval objevování jejich skutečných
zákonů, tj. jejich stálých vztahů následnosti a
podobnosti.“
August Comte
Sociální statika – struktura řádu společnosti
Sociální dynamika – idea („zákon“) tří stádií vývoje
lidstva:
9
lidstva:
1. teologické
2. metafyzické
3. pozitivní
Evolucionismus
Zdůraznění vývojového hlediska vedlo k formulaci
univerzálních teorií vývoje, ke studiu vývojových stádií a
srovnávacímu studiu vývoje různých společností.
Toto výkladové paradigma bylo úzce spojeno s
pojímáním společnosti jako "organismu". Sociální vědy
tehdy byly silně ovlivněny rozvojem biologie, především
teorií vývoje druhů formulovanou Charlesem Darwinem v
10
tehdy byly silně ovlivněny rozvojem biologie, především
teorií vývoje druhů formulovanou Charlesem Darwinem v
práci The Origin of Species [Původ druhů] (1859).
Vývojové hledisko bylo ovšem v sociálních vědách
akcentováno již dříve. V rovině filozofie dějin především
Georgem Wilhelmem Friedrichem Hegelem (1770-1831),
v sociologičtějším podání u Comtea a zejména u
Herberta Spencera(1820-1903).
Herbart Spencer
Společnost jako organismus – shody a rozdíly
Pojetí evoluce
Svou teorii Spencer formuloval již před vydáním Darwinova
hlavního spisu ve studii Progress: its law and cause [Progres,
jeho zákon a příčina] (1857).
11
jeho zákon a příčina] (1857).
Evoluce je procesem rostoucí diferenciace, přechodem od
homogenity k heterogenitě, provázeným ovšem rostoucí
integrací. Evoluční proces údajně probíhá ve všech sférách
živého i neživého světa. Jeho typickým projevem je například
rostoucí dělba práce (činností) ve společnosti, kterási vynucuje
vyšší propojenost jednotlivých aktivit.
Hudba a evoluce
Hudba a řeč
Spencer (později i Simmel) vs. Darwin
Spencer
On the Origin and Function of Music [O počátku a funkci
12
On the Origin and Function of Music [O počátku a funkci
hudby] (1857)
The Principles of Sociology, Vol. 3, 3rd Chapter: Dancer
and Musician
Spencer – hudba a evoluce
"In this case, as in other cases, the general process of evolution is
exemplified by the integration which has accompanied differentiation. (...)
Beyond the unorganised body of professed musical performers, and beyond
the little organised large body of professors and teachers of music, there is
the assemblage of those who, having passed examinations and acquired
degrees in music, are marked off more distinctly: we see the increased
definiteness which accompanies integration. There are also the
multitudinous local musical societies, the local musical festivals with their
governing organisations; and the several incorporated colleges, with their
13
governing organisations; and the several incorporated colleges, with their
students, professorial staff, and directors.
Then as serving to unite these variously-constituted groups of those who
give themselves to the practice of it as amateur, we have a periodical
literature -sundry musical journals devoted to reports and criticism of
concerts, operas, oratorios, and serving to aid musical culture while they
maintain the interests of the teachers and performers."[1]
[1]Spencer, Herbert: The Principles of Sociology, 3 vol. (Reprint, Westport
Conn., Greenwood Press, 1975), 3rd vol., 214.
Sociální darwinismus
Lewis Henry Morgan
Edward Burnett Tylor (1832–1917), britský
antropolog, autor významných spisů Researches
14
antropolog, autor významných spisů Researches
into the Early History of Mankind and the
Development of Civilization (1865), Primitive Culture
(1871) a Anthropology (1881)
Krize evolucionismu
Na konci 19. století se biologicko-naturalistické
koncepce ocitly v krizi a do popředí zájmu se dostaly
psychologizující tendence ve výkladu společenské
skutečnosti.
K hlavním zástupcům tohoto směru patří:
15
K hlavním zástupcům tohoto směru patří:
Wilhelm Wundt se svou psychologií národů,
Gustav LeBons s psychologií davu
Gabriel de Tarde, který formuloval princip nápodoby jako
vysvětlení procesu vzniku ustálených institucí a vzorců
chování, například módy.
Klasikové sociologie přelomu 19. a 20.
století
Obrat od velkých sociologických systémů k
přesnějšímu zkoumání jednotlivých oblastí sociální
reality.
16
Stabilizovaly se jednotlivé sociologické disciplíny
jako např. sociologie náboženství, sociologie kultury,
sociologie města a venkova.
Simmel, Durkheim, Pareto, Weber
Georg Simmel (1858-1918)
Koncepce tzv. formální sociologie, jež má zkoumat čisté
formy zespolečenštění, nikoli jejich historicky daný obsah
Sociologie podle něj zpracovává látku dodanou ostatními
vědami, které se zabývají jednotlivými stránkami sociální
reality.
Sociální typ, sociální pozice
17
Sociální typ, sociální pozice
Sociální skupiny, interakce
Zur Philosophieder Kunst [Kfilozofii umění] (1922)
Psychologische und ethnologische Studien über Musik
[Psychologické a etnologické studie o hudbě] (1882).
Emile Durkheim
Sociologie: pozitivní věda o společnosti, nástroj
reorganizace společnosti
Úkol sociologie: eliminace konfliktů, ustavení nového
morálního řádu
18
považoval za předmět sociologie kolektivní vědomí
Les régles de la méthode sociologique, [Pravidla
sociologické metody] (1895, česky 1926).
Durkheim – „Pravidla metody“
Sociologie je podle Durkheima vědou o sociálních
faktech.
"Sociálním faktem [fait social] je každý druh jednání,
ustálený nebo ne, schopný vnějšího tlaku na jedince;
anebo takový, který je v rozsahu dané společnosti
všeobecný, ale má při tom svůj vlastní život nezávislý na
19
všeobecný, ale má při tom svůj vlastní život nezávislý na
svých individuálních projevech" (Durkheim1919: 19).
Sociální realita je specifickým druhem reality, který se
vyznačuje:
1. nezávislostí na individuálních vědomích
2. schopností vyvíjet tlak na individuální vědomí
Durkheim – „Pravidla metody“
Základním pravidlem metody, která podle Durkheima
umožňuje objektivní vědecké poznání sociální reality,
je příkaz považovat sociální fakta za věci, které jsou
na individuálních vědomích právě tak nezávislé jako
předměty (věci), jimiž se zabývají přírodní vědy.
20
Sociolog se musí důsledně vyhýbat všem
každodenním představám o společenských jevech,
které mají členové společnosti, musí se vyhýbat
všem předvědeckým pojmům [prénotions].
Max Weber
Sociologie: nehodnotící, rozumějící
Sociální jednání (předmět sociologie)
chování, jemuž zúčastnění přikládají smysl a orientujíchování, jemuž zúčastnění přikládají smysl a orientují
jeho průběh podle reakcí druhých
Ideální typy
konstrukty umožňující poznání
Max Weber
Panství – moc, jako prosazení vlastní vůle
Tradiční – autorita odvozena od „něčeho odedávna
uznávaného“
Charismatické – nadpřirozené schopnosti vůdce;
dynamické, nestálé
Legální – byrokratický aparát – odborně školený úředníkLegální – byrokratický aparát – odborně školený úředník
Die Rationalen und soziologischen Grundlagen der
Musik, 1921 (fragment)
Protestantská etika a duch kapitalismu
„duch kapitalismu“
20. století - tendence
Empirický výzkum
Teorie středního dosahu
23
Strukturalismus / antropologie
Postmoderna