-'Ľ - * J
přijď a pošeptej, pošeptej něco milé a já otevřu svoje oči bledé
ANTOLOGIE MODERNÍ
NIZOZEMSKÉ
POEZIE
O
o
(D C
>N D
v nizozemsku už nechci
[    g sestavila VERONIKA HAVLÍKOVÁ
N - *
1
MUSTAFA STITOU
(*1974)
Afirmace
Můžu přestat kouřit a když se to nepovede tak si mám se rád navíc nejsem tlusťoch ani prcek ani macek mám měkký pyj a víc než dost lásky v propadlé hrudi
už se tvého hněvu oiče nebojím já se nebojím už tvého hněvu otče hněvu tvého zkaleného
skryté skrytým není otče je to třpyt zvířat lidí věcí tak nač se modlit vkleče když sám jsem modlitbou?
můžu přestat kouřit a když se to nepovede tak si mám se rád navíc nejsem tlusťoch ani prcek ani macek mám měkký pyj a víc než dost lásky v propadlé hrudi
nietzsche litoval toho co zničil a propadl šílenství
z darwina se k stáru stal stroj já mám
měkký pyj a víc než dost lásky v propadlé hrudi můžu
přestat kouřit a když se to nepovede tak si
mám se rád a navíc nejsem tlusťoch ani prcek ani macek
sbohem zbloudilci minulosti pěstuji si pupek kam si zítra vytetuji korintským třináct výtečnost lásky verš čtvrtý pátý šestý a sedmý
můžu přestat kouřit a když se to nepovede tak si mám se rád navíc nejsem tlusťoch ani prcek ani macek mám měkký pyj a víc než dost lásky v propadlé hrudi
ze světa vypadnout nemohu vždycky mne má cizí matka sebere
pohlédnu-li do očí své židovské snoubenky létají mi motýli do pusy a zase ven
můžu přestat kouřit a když se to nepovede tak si mám se rád navíc nejsem tlusťoch ani prcek ani macek
můžu přestat kouřit není to fiasko bezútešné jako libyjská státní televize
není to fiasko jsem biologickým faktem
leč onanovat můžu
onanovat z nostalgie a kreslit
jako jsem kreslil ve věku sedmi roků
můžu přestat kouřit a když se to nepovede tak si mám se rád navíc nejsem tlusťoch ani prcek ani macek
jednou strhnu ano já šátek z hlavy své cizí matky vždycky mne sebere
můžu přestat kouřit a když se to nepovede tak si mám se rád navíc nejsem tlusťoch ani prcek ani macek
/16/
/ 17/
není to fiasko že mám konečné tělo odpoledne jsem viděl tramvaj dítě
s hlavou césarovou
sbohem zbloudilci minulosti není to fiasko
mám měkký pyj a víc než dost lásky v propadlé hrudi
dost lásky
můžu přestat s přestáváním kouřit a když se to nepovede tak si
mám se rád navíc jsem tlusťoch
prcek
macek
RAMSEY NASR
(* 1974)
Udělej
mi mamu
Udělej mi z mámy sněžící zahradu na pěstování. Bílý jasmín i čajová růže zbělá. Sytěji zvuk zevnitř vyzvání, lak jako plod v pecce tepá.
Udělej mi z mámy dva chameleóny bezoké: Sameček zelený bříško jí hladí, Co něžně mu nastavila nachové, Pak zítřek je sladce svádí.
Udělej mi z mámy svítící katedrálu v krabičce. Co otevře se každé ráno A slyš, jak uvnitř mnohohlasá slouží se mše Za vše, co postrádáno.
Udělej m i z mámy holčičku ze železa. Zocel ji třeba ranami pěstí; Utěš ji nebo prozrad zaklínadla, V těle tom se potká totiž se smrtí.
/ 18/
/ 19/
K. MICHEL
(*1958)
Básníku!
Vydáme se na cesty bez ,mapy.
Dostaneme se všude.
A setřeseme každou tuku, každou věc
Každé jméno dohromady.
A budeme volat a budeme křičet dokola:
Učeš si vlasy, vyčisti boty! Vystroj své nitro! Podáme ruku větru. Pozdravíme horizont.
Ema má mámu! Ema má mámu!
Tolik k vidění! Tolik k činění!
Naučíme se řeči ptáků. Pozřeme písek času. Vyfoukneme svět jak sklenku.
Ano! Jména jsou dechem. Světlo je výkřik ptáka. Pravda je pohádka.
Budeme číst větru z dlaně.
Dáme věcem jiná jména.
Porazíme idiomy hloupostí.
Promluvíme si s obzorem mezi čtyřma očima.
Ano! Ano! Potkáme se, pozdravíme s každým. S celníkem, s mraky, s výletními lodkami. S prádlem ve větru, s racky, s lípami. S hudbou, s atlety, s krajovými pokrmy. S vrchními, s místními zvyky, s přechody pro chodce. Se všemi!
/38/
/39/
MARJOLEINE DE VOSOVA
(*1957)
ARJEN DUINKER
(*1956)
Požitek z vaření
S lačnými ňadry stojí touha vedle dřezu,
líbá semeno rajských jablek, vidí, jak sc vzdouvá
nákyp pod vlhkou utěrkou. Rukou laská
svíčku mladého býka, jeho chtivý jazyk
je pro ten její jako stvořený, blaženě mu shladí
koule na pánev. Vášeň
je princeznou kuchyně s kůží k omakání,
poddajná jako těsto, voňavá jako máslo, bezbranná
vykostěná kachna, co chce být nahá
jako oliva v oleji, broskev ve šťávě.
Chce se naporcovat na řeznickém špalku, být osahána
hltavými prsty a za žhavá spolykána.
Být rybou plovoucí na smetaně
houpanou, poznanou, touženou, vychutnanou.
Přehled
Když ti bylo 50 a víc, Jedlas už jen kraby a střepy.
Když ti bylo 40 a víc,
Dívala ses na frajery s blyštivými boky.
Když ti bylo 30 a víc,
Navštěvovalas románské kostelíky v úterý.
Když ti bylo 20 a víc, Poslouchalas pořád jen holé zvuky.
Když ti bylo 10 a víc, Začalas už snít o pekle.
Když ti bylo 0 a víc,
Koupila sis starodávnou bárku.
Když ti bylo - 10 a víc, Opakovaně sis podřezala zápěstí.
Když ti bylo - 20 a víc, Milovalas válečné dokumenty.
Když ti bylo - 30 a víc, Ráda ses zhlížela v debatérech.
Když ti bylo - 40 a víc,
Našla sis místo k šílenému mlčení.
1401
BERNLEF
(*1937)
K. SCHIPPERS
(*1936)
Krystalka
Jako kluk jsem se poučil z příručky
Postav si krystalový přijímač že zvuky jsou přenášeny vlnami
Je nějaký pramen zvuku: dívčí hlas,
padající sklo, pes který štěká
tam a tam v určitém čase
A potom je ticho
tak tiché jako zvuk
který se napříč provrtá světem
A už je tady! Vtrhne do cívek, vinutí a lamp a dosáhne k mému uchu
Dívka -Řinčení skla — Pes který štěká -
Tady!
A pak se rozhostilo ticho, ticho
které mne napříč provrtalo -
cestou po ulici ve mně křižovaly zvuky
Ten pocit mě už nikdy neopustil -při mluvení slyším stále ještě něco co se právě blíží, bleskurychle a tiše
/80/
Urč. zákl. číslovka podst. jm. (mn. č. abstraktum)
Pro Roba Niewunh
Předložka podst. jm. (j. č. konkrétum) sloveso 3. os. j. č.
silné přechod, podst. jm. (j. č. konkrétum)
Příd. jm. III. st. urč. zákl. číslovka podst. jm.
(j. č. konkrétum) předložka člen. urč. podst. jm. (j. č. konkrétum)
přísl. od II. st. urč. zákl. číslovka předložka člen urč. podst.
jm. (j. č. konkrétum)
/81 /
RUTGER KOPLAND
C1934)
Nekonečně mnoho problémů
Slovu problém bychom se měli vyhýbat ze dvou prostých důvodů:
existuje nekonečně mnoho příkladů problémů, které neexistují - k tomu se ještě vrátím
stejně tak existuje nekonečně mnoho příkladů problémů, které sice existují, ale neříká se jim tak -také k tomu se ještě vrátím.
Všechny události kupříkladu, ano všechny, kolem nás a v nás, se udály a my se ptáme proč.
Odpusťte mi mou jedinou odpověď: proč ne?
Vždyť všechny události jsou výjimkou ze všech těch pravidel, podle nichž se nedějí.
Je tudíž lepší slovo problém nepoužívat,
neboť problémy, které existují a které neexistují,
jsou tytéž.
Tak bych mohl pokračovat, dokud nepřestanu. Mnohé hovoří pro, za tím nic.
JUDITH HERZBERQOVA
(*1934)
Dětské zrcadlo
Až budu stará, chci mít zlaté lokny
a nechci prasklé žilky a nechci podbradek,
a když budu mít vrásky v padesáti,
tak jen ty od smíchu, ne brázdy kolem pusy,
jen malé vějířky okolo očí.
Nebudu lhát ani se prát, proč bych měla, a nikdo nikdy nebude lhát mně. Nechci ty špinavé, mastné, šedé tousy a určitě mi taky nebude smrdět z pusy.
Chci mít psa, kozu a tři kočky, smějí být doma, to je potom psina a bobky, ty mi nevadí. Kočičky můžou do postele, pejsek má pelíšek.
Chci také krásné kytky s velikými květy, žádné ty nudné trávy a žádné mšice nebo co. Chci moc hodného muže, co jc trochu slavný, a celý den a taky celou noc budeme pořád jenom spolu.
/88/
/89/
10
CEES NOOTEBOOM
(*1933)
HANS FAVEREY
(*1933-1990)
Návnada
Poezie nikdy nemůže jednat o mně,
ani já o poezii.
Já jsem sám, báseň je sama
a zbytek je červů.
Stál jsem v ulicích, kde bydlí slova, knihy, dopisy zprávy, a čekal jsem. Vždycky jsem čekal.
Slova ve světlých či temných formách
mě měnila v temného nebo světlého člověka.
Básně mě míjely
a poznávaly samy sebe jako věc.
Mohl jsem je vidět a vidět sebe.
Ta náruživost nevezme nikdy konec. Eskadrony básní hledají své básníky. Bloudí bez komanda velkým krajem slov a čekají na návnadu své dokonalé, uzavřené, zbásněné, utvořené a nedotknutelné formy.
Opakovaně se dokonce jeví
že je dobré být ve skutečností;
jenže pro básně to většinou nic
není. Vodní mech značí sice místo kde se nachází pramen, ale též bezpočet jiných míst, kde už o prameni nemůže být řeč,
natož pak o mechu. Tak to chodí i s vodními vílami a hledači pramenů, výrobci veršů a s údery perutí pod donebevolajícím ujařmujícím nebem.
1921
1931
RUDY KOUSBROEK
(*1929)
kromě anděla
spadne vše co člověk vyhodí do vzduchu zpět na zem
zpět na zem
spadne vše co člověk vyhodí do vzduchu kromě anděla
REMCO CAMPERT
(*1929)
Poezie je čin
Poezie je čin stvrzující. Stvrzuji, že žiji, že nežiji sám.
Poezie je budoucnost, myslí na příští týden, na jinou zem, na tebe, až budeš stará.
Poezie je můj dech, hýbe mi nohama, váhavě někdy, po zemi, která o to žádá.
Voltairc měl neštovice, ale uzdravil se sám, když vypil 120 litrů limonády: to je poezie.
Nebo takový příboj. Roztříštěný na skalách není opravdu poražený, ale bije dál a je tím poezií.
Každé slovo, co se napíše, je útokem na stáří. Nakonec zvítězí smrt, jistě,
ale smrt je jen tichem v sále, poté co poslední slovo odeznělo. Smrt je dojetí.
194/
1951
JAN II ANI.O
(1912-1969)
Ááte
Ááte ááte ááte Bu
Ááte ááte
Ááte ááte ááte b u
Uu
U u ááte ááte ááte O
Ooo Ááte ooo Ááte u u Uuu U u u u u U u u u u U u u u u u u Uuu atd. Ááte ááte ááte Ech ech ěch Ech ěch atd. Ááte ááte ááte bu atd.
atd. atd. Hu bu hu bu Hu bu hu bu Bbu Bu u u U u (atd.) U u u u atd.
/ 122/
Ech ech ěch ěch ěch
Ó-ech ó-ech ó-ech ech ech ech
Ah ach ah ach ach ah a a
Oh ohh ohh hh hhh (atd.)
Hhddd
Hdd
D d d d dá D ddá d ddá dá D dá d dá d dá d dá d dá dá dá
Dá dá demband
Demband demband dembrand dembrandt Dembrandt Dembrandt Dembrandt Du d du d du ddá du Dá dó dó dó dá dó dó dó Dó dó dá dó dě d Dó dó dó dě du dě dě Dě dě dě dá dd dě Dě dě dě dě
Kně kně kně kně áte kně ěr
Kně kně áte kně ěr
Kně áte áte áte áte áte
Átě áte ááte
Áte áte ááte
Áte áte
Bu
Ááte ááte ááte bu
Ááte ááte bu ááte ááte ááte bu
/ 123/
M. VASALIS
(1909-1998)
Idiot v lázni
Ramena pokrčená, pevně zavřené oči, Skoro v poklusu a někdy zaťat do žíněnky, Idiot každý týden v koupeli sc smočí, Ošklivý, opřený o sestru, co nezná omluvenky.
Páru, když z horké lázně stoupá,
Uvítá s poklidem: bílou tmu...
A s každým kusem šatů dole doufá,
Ze ponoří se víc a více v říši z pradávného
Snu.
Po rukou sestry vklouzne do koupele Tenoučké paže zkříží na hrudi, Okolo úst pomalu smích se probudí, Blažený vzdech, jak žízeň když uhasíš Cele.
Ztrápená tvář se vyprázdní a zkrásní,
Na nohou prsty napřímí se jako bílé květy,
Dlouhé bledé nohy, již lehce ochablé,
Jak kmeny břízy prosvitnou zelenými světy.
V té vody zeleni je jako nezrozený A neví ještě, že všechny plody dozrát Nemohou,
Rozum těla je dosud neztracený, Naděje ducha se ještě drží na nohou.
A pokaždé, když z lázně vy tažen A osuškou vydřený do sucha, Do hrubých, tvrdých šatů oblečen, Brání se divoce a pláče do ticha.
Tak každý týden narodí se znovu, Krutě vyhnaný z vodního světa ráje, A každý týden osud zadá mu úlohu, Na prknech života plachého blázna hr;
/ 126/
/ 127/
72533239
HENDRIK MARSMAN
(1899-1940)
Poldry
Po podrech brouzdal jsem v lehounké cloně deště nekonečná je zem nekonečnější ještě
cesty k obzoru vedou; nebe se nízko klene v zátoce zešeřené měsíc tká mlhu šedou.
Země třiceti proudů, lid, který chodí po ní, zatrpkl ze šarvátek, co Boha dělí, statek, purpur a věnec z trní.
Nekonečná je zem i cestám konec není, které k obzoru vedou; vstříc kráčím rozednění, měsíc tká mlhu šedou.
SIMON VESTDIJK
(1898-1971)
Periferie
(M. Nijhoffovi)
Ze všeho nejradši mám zbytky venkova: Kde luční vítr přivanutý z dáli Propleská prádlo na šňůře; tovární areály, V nichž neduživou trávu k zemi přiková
Náklaďák s tajemstvím, jež v docích utrží. Protože tam, kde život v přežití se mění, Aniž se žije, bývá osamění Větší než v horách nebo ve strži.
Čoud parní vlečky a z bělíren pach Anebo z pecí, kde se mušle pálí, Nad vůni tymiánu ve snách dojme.
A černé telátko, jež tady přivázali, Má báseň osvobodí, žádný strach A v jeden obraz se struskou ho pojme.
/ 138/
/ 139/
JAN GRESHOFF	J. C. BLOEM
(1888-1971)	(1887-1966)
Pobuda	De Dapperstraat
Dobře ji živ ať neutrpí ztrátu	Příroda je pro spokojené anebo prázdné hlavy.
Svou nenávist: ten živel rovný zlatu	Komu příroda ve zdejší zemi svědčí?
K falešným pomahačům v nájmu státu.	Lesík je sotva než noviny větší.
	U kopečka se zase vilky staví.
Ruku svou nepodej jsa v mužném právu	
Tomu kdo dobrovolné pro svou slávu	Mně dejte ulici, co v městě chodím po ní.
Jakkoli slouží vojenskému stavu.	Vodní břeh ukovaný do nábřeží.
	Mraky, které ze všeho nejlíp běží,
Kašli na fiskuse lapače lidí	Když kolem vikýře je vítr vzduchem honí.
Třináctou vizáž co každého šidí	
Pomáhej vězněným ať žalářník se klidí	Tomu, kdo málo čeká, všechno předčí přání.
	Život své čarokrásy zprvu skrývá,
Prchej kdykoli po tvém štěstí pase	Než vyjeví je v plné kráse kolikrát.
Směnárník bankéř: vždy zaprodaný kase	
Prašivé oplzlé a nenažrané prase.	K tomuhle dospěl jsem při ranním přemítání.
	Za nevlídného deště, jak to bývá,
Vykopni notáře a to hned	Docela šťastný ve své Dapperstraat.
A jeho čekatele jak by smet	
Vždyť ze tvých pláství vysávají med.	
Kdo v privilegiích žije jak v síti	
A nad kmánem se vždycky pánem cítí	
Je špatný ve svém nepoctivém žití.	
Dobře ho živ ať nespadne mu klec	
Svůj odpor k majetku i zisk je pouhá věc:	
Nic víc než svoji tvář nemívá poctivec.	
7 146/	/ 147/
WILLEM KLOOS
(1859-1938)
JACQUES PERK
(1859-1881)
Umírání
Stromy chřadnou v pozdní době léta, Nehybně čekají až vbrzku přijde zima... Jak všechno tiché je... v tom mrtvém tichu dřímá Mé vlastní žití, jež už poodlétá.
Ach, nechtěl bych se spokojit jen s málem, Ve Verších v Lásce - neboť kdo by rád Zemřel bez toho? Ale kdo by snad Chtěl v světě něco získat běsem nebo žalem?
Odejdu v pokoře, tichu a spokojen. Z tohoto Žití nic nevezmu jen Jedinou myšlenku, jež tu ve mně zvučí:
Netřeba vzhlížet k milé Smrti v bázni:
Mrtvé květy už znovu nevypučí,
Já ale krásně zmrtvýchvstanu v Básni.
Sonetům
Zněte zvučně, moje sošné znělky, Vy dítka mysli klidných dnů! Svobodu řídí zákon velký: Poslušný zase vašich zákonů:
Podle svého svobodná řeč se mění
V šlechetném umění, jež bez hranic se zdá:
Důmyslnost se bystří v omezení;
A vládnout bude ten, kdo sebe ovládá;
Do úzkých hranic upoutaný duch Jak topol k svobodě se bude drát Provrtá zemi i blankytný vzduch;
Moře lásky dokáže přelít snad
Kapku po kapce - jak nádherný vzruch...
Sonety zněte! Skládal jsem vás rád!
/ 158/
/ 159/