OJ305 TYPOLOGIE JAZYKŮ MORFONOLOGICKÁ TYPOLOGIE MORFÉMATICKÁ ANALÝZA Morfonologická typologie jazyků •co je to typologie? •co je to morfonologie? •morfonologie – fonologická stavba morfémů •morfonologie - pomezní disciplína zabývající se vztahem fonologie a morfonologie •co je to foném? •co je to morfoném? •foném – nejmenší zvuková jednotka jazyka, která má rozlišovací funkci •morfoném – množina alternujících fonémů v rámci morfému při flexi a derivaci; paradigma alternujících fonémů v rámci morfému • Morfonologické alternace •morfonologické/fonologické alternace – paradigma alternujících fonémů •alternace – střídání hlásek –vokalické •kvantitativní •kvalitativní •kvantitativně-kvalitativní –konsonantické •párové X nepárové –vznikové X zánikové –vokalicko-konsonantické –syntagmatické X paradigmatické – –ablaut, umlaut Šefčík 2005 Vokalická harmonie •typ asimilace hlásek, kdy se vokál afixu přizpůsobí vokálu v kořeni •uralské jazyky, altajské jazyky, korejština, tibetština •charakteristická pro aglutinující jazyky •také souhlásková harmonie, ojediněle tónová • •např. dolgoztok – pracujete •orvoshoz – u lékaře Morfonologické alternace v češtině Šefčík 2005 Charakter slabiky/kořene (morfonologická typologie jazyků) •charakter kořene/kmene –co je to slovní kořen X kmen? –afixy – cirkumfix, prefix, infix, sufix (koncovky), +interfix (postfix) •dle fonemického složení morfů, zejména kořenů – v jazyce určitý vzorec - Erhart –CCC – semitohamitské jazyky –CVCV – uralské jazyky –CVC - čeština –CV + slabičná intonace – jazyky JV Asie •dle morfonologických alternací – ablaut apod. • • Indoevropský a semitohamitský kořen Karel Petráček •indoevropský •přítomnost vokalismu •slovotvorná funkce tohoto elementu •počet konsonantních elementů (CvC-/CC-,CvC-C/CC-vC) •sylabická struktura kořene •vnitřní struktura kořene •role sonant •role „laryngál“ •apofonie (vnitřní flexe) •semitohamistský •bez vokálu •gramatická funkce v kmeni • •CCC (CvC) etc. • •konsonantická struktura •inkompatibilita konsonantů •zanedbána •odlišná •odlišná Morfonologická typologie jazyků •Vachek – tendence v přechodu od syntetičnosti k analytičnosti, angličtina i čeština •ide.jazyky: •kořen – C(Ø,CC)-V-(VV, VL,VN,abl.)-C(C) (Benveniste CVC) •afixy: –derivační – C, CV, CVC, CVCC –flektivní – C, V, CV •jména – R- Sg •slovesa – R+Sd+Sd+Sg, R+Sd+Sg+Sd+Sg • Morfologická typologie •co je to morfologie? •morfologie=flexe a derivace •co je to flexe? •co je to derivace? •flexe=ohýbání, tedy skloňování a časování •derivace=odvozování slov •morfologie=věda zabývající se deklinací, kongujací a derivací •morfologie studuje strukturu slov • Morfologie morfém, morf, semém, gramém, afixy •autorem pojmů morfologie v lingv. je August Schleicher •co je to morfém? •morfém - základní jazyková jednotky, nejmenší dělitelná část slova, která nese gramatický nebo sémantický význam •morf – realizace morfému –sémem – nejmenší část slova nesoucí sémantický význam –gramém – nejmenší část slova nesoucí gramatický význam Morfologie •kořen – morfém, které nese základní význam, nelze dále dělit, slovotvorný základ •kmen = obvykle tvarotvorný základ (u sloves se může lišit např. kmen participií) •kmen – část slovního tvaru, k němuž se pojít koncovky, tj. flektivní sufixy (afixy) –jednoduchý/odvozovací – totožný s kořenem, od něj se odvozuje – měst-o –odvozený – vzniká derivací – měst-sk-ý •afix – morfém, který se pojí s kořenem nebo kmenem slova; derivační X flektivní afixy •koncovka – tvarotvorný morfém; morfologická i slovnědruhová charakteristika Afixy v češtině •cirkumfix – nej – radix(+)- ejší •prefix – slovesný vid; po-, v češtině zejména derivace •infix – -l- hořet - hořlavý; typické zejména pro aglutinaci •sufix – derivační i flektivní –koncovka •interfix – o –mordobílý, obvykle při kompozici •postfix - -hle, -ť • Morfématický rozbor/analýza •rozklad slova na morfémy/morfy •morfémová stavba slova •z jakých morfémů se slovo skládá •metoda komutace/substituce (morfů/morfémů/alomorfů) •slabičné dělení • •charakter kořene •charakter afixů –morfonologický –gramatický –sématický - derivační Morfématický rozbor/analýza •tvary: žena, ženy, ženě, ženu, ženo, ženou, ženy, žen, ženám, ženách, ženami •tvary: paní, paní, paní,… • •slovo a slovní tvar nejsou nejmenší jednotky nesoucí význam •slovo může obsahovat více jednotek •kořen, afixy, kmen, koncovka Morfématický rozbor • • •EVLERIMIZIN • •EV-LER-IM-IZ-IN Morfématický rozbor • • •DEFENDO • •DE-FEND-O Morfématický rozbor • • • •AUF DEN DAMPF-SCHIFF-EN