ČESKOSLOVENSKA AKADEMIE V E D Vědtckí redaktor Dr Ol to Muncles DR OTAKAR KLÍMA DR STANISLAV SEGERT MLUVNICE HEBREJŠTINY A ARAMEJŠTINY NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD PRAHA 1956 PŘEDMLUVA TT0i857 Podíl obou autorů na sepsání léto knihy je. tento: l)r Oliilnir Klíma napsal hebrejskou mluvnici (sir. 23—182) a vzorce, k ní (sir. 183 —888), a sesláni! bibliografii týkající se hebrejštin!/ (str. 18 20). l)r Stanislav Seqe.il napsal artimejskou mhwnici (sir. 237—302), úvod (sir. 7 17) a bibliagrajieké údaje k aramejšlině. (sir. 20—21); přispěl tři některými podněty k mluvnici hebrejské, zvláště v oddílech o hláskosloví n o slabých slovesech. V zpracováni obou mluvnic se jeví určití) rozdíl, který je. ilán též účelem: Hebrejská mluvnice je zpracována lak, abji jí mohli s prospěchem užíval i naprosil začátečníci, ba i samoukové. Proto jsou některé formulace stí/lisováni/ s ohledem na tylo použividcle, : důvodů pedagogických. Výsledky historického srovnávacího jazyko-zpytU jsou uváděnu jen lam, kile se jeví vhodné k objasněni jazykových jevu, nikoli samoúčelně. Aramc.jská mluvnice je. určena pouiivalclum, klečí si ji: získali spolehlivou znalost hebrejštiny; protoie znalost aramejšliny nu rozdíl od živé hebrejštiny — je. potřebná jen k studiu stmí/cli textů, bylo o aramejské partii vino-váno poměrně více. místa historické a srovnávací gramatice. Příslušné rotdily v účelu a zaměřeni jsou létly patrny i v způsobu podáni. lir Otakar Klima l)r Stanislav Scge.ií iau»s,-'..L'..-..:"líl U VOD 1. Semitské jazyky Hebrejština i aramejština patří k jazykům semitským. Souborné toLo označení ])oeliází teprve z r. 1781, kdy ho užil Sehlozer podle rodokmenu Semova v Genesi 10,22. Semitské jazyky patří k fleklu-jícím a mají určité společné rysy: artikulaění základna je hluboko a vzadu (čelné hlásky laryngální a cmfatické), význam slova jc spjat s kořenem tvořeným souhláskami, jež jsou zpravidla tři, zatím co samohlásky obměňují tento základní význam. Pokusy o nalezení souvislosti jazyků semilských s iudocvropskými vesměs selhaly, je však jisto, že semilské jazyky jsou příbuzné se starou egyplštinou a s jazyky hamitskými. Semitské jazyky se vyvíjely způsobem dosti podobným, národy a kmeny jimi mluvící žily za podobných podmínek a většinou se vzájemně stýkaly. Proto jsou si semilské jazyky navzájem daleko podobnější než třeba indoevropské, rozdíly mezi nimi nejsou o mnoho větší než mezi jazyky slovanskými. Na druhé straně však tento stav nedovoluje, aby se srovnávací jazyko/.pyl semitský rozvinul tak jako indoeviopský. Běžně se děli semilské jazyky ve tři skupiny: 1. východní, k niž náleží jen stará akkadšlina, jazyk Babyloňanů a Assyřanň; jeho písemné pnmál ky jsou zachovány z XXV. až I. stol. př. Kr. Již brzy se její vývoj dal jiným směrem než vývoj ostatních semitských jazyků. 2. západní po př. severozápadní, o níž dále. Děli se na skupinu kenaanskou a aramejskou. 3. jižní po př. jihozápadní. K ní náleží jednak severní arabština, jejíž literatura rozkvétá od VI. století po Kr., avšak zachovala mnoho původních rysů semitských. Její studium je důležité i pro hebraisty, ncboC bez něho so nevnikne do jazykového typu semitského. Arabština, kterou se dnes mluví v Palestině a v Sýrii, odpovídá svým hláskoslovím v mnohém staré hebrejštině a arnmejštině. Jiini arabština je doložena nápisy od začátku I. tisíciletí př. Kr.; dnes se z ní udržely jen některé dialekty na jihu Arábie. Jí velice příbuzná ttidopitina má hojnou literaturu v nářečí ge'ez z doby nd III. do XVI. stol. po Kr., avšak dnešní nářečí habešská (amhnr-ština a j.) se došli odchýlila od ostatních jazyků semilských. Toto běžné rozděleni nevystihuje plně vzájemné vztahy semitských jazyku, avšak za lim je od velké, většiny badatelů uznáváno. 2. Skupina kenaanská Akkadský název Kinaluui značí zemi purpuru, je tedy souhlasný s řeckým názvem ľoinikie. Staří Izraelité nazývali Lak zemi, kterou obsadili, i svou řeč (x'pal K'na'an, Izai. 19,18). Odvozeného jména Kana'iínl užívali k označeni Foimčnnů (Izai. 23, 11). Podle běžného dělení se do této skupiny zahrnuje kromě hebrejštiny stará kcnaanšlinn, doložená glossnini v lislinách amarnských (asi 11175 př. Kr.) a transkripcemi egyptskými a akkadskými, a foiníitina, jazyk přímořských měst (iehálu (Hýblu), Sklonu, Tým a j.; je doloženu jen nápisy, většinou krátkými. Ve své vlasti žila do I. stol. pf. Kr., v koloniích severoafrických (Kurlhago a j.) se udrželi] její mladší odnož -- punšlina - až do počátku středověku, na Kanárských ostrovech až do konce středověku. Do tělo skupiny řadí většina badatelů též utjuritštinii, které přisuzují j lni samostatné místo v skupině jazyků semilských. Při vykopávkách města Uga-rilu na severním pobřeží syrském (nyní Pás Šamrá) se počínaje r. 1929 nalezlo množství tabulek psaných zvláštním abecedním kli-nopisem, asi z XV.—XIV. stol. př. Kr., jež jsou pro hebrejštinu důležité jazykově i obsahově, ncboC v nich zachované mythy poskytují cenný přínos k poznání starokenaanské literární mluvy, slohu i náboženství a kultu. Ojedinělé nápisové doklady z Ja'udi, ('.hamalu a Moábska (stéla Méša'ova) svědčí o existenci dalších dialektů. 3. Hebrejština Tento název není doložen Starým zákonem, kde se nazývá tato řeč kenaanskou (Izai. 19, 18), nebo i j tulskou (II. Král. 18, 26 a 28. Neb. 13, 24). První doklad je z prologu k řeckému překladu knihy Sirachovy (asi PiO př. Kr., ř|louíatí), hebrejsky je doložen v Míšně (.ladajim IV, 5 fl^^y). Název Ilebrejců byl ve Starém zákoně uváděn jen zřídka. Hebrejština si zachovala v skladbě slaroso.mil.skou volnost, a tím i svou názorností se hodí dobře k vyjádření živého líčení a hlubokých citů. Její tvary ztratily některé koncovky, ale ne na úkor srozumitelnosti. Konsonantismus byl poněkud zjednodušen, vokály jsou sice působením prízvuku dosti redukovány, avšak některé, patrně druhotně zase /.dlouženy. Stnnizáknnni lext je sice celý nivelisován podle jorusalemského dialekt u, přece však i v něm jsou dosud zřetelné stopy dialektu sovcroizraelského, zvláště v knize Ozeášově, v l. zv. elohislickém prameni Penlaleuehu a v některých vyprávěních o prorocích, na př. o Iilizeovi v II. Král. Výslovné, i když ne zcela jasné svědectví o rozdílnosti nářečí efraimského podává kniha Soudců 12, (>: Kfrainišl í nevyslovovali ,š ve slově šibbô- I.vl. 7a: slaré hebrejštiny jsou kromě 21 knih biblických zachovány čelné pečeti a drobné nápisy obsahující jména, výkazy a značky, i několik painálok, podávajících souvislejší lext: I. zv. kalendář či lépe řečeno seznaní zemědělských prací z (jezeru asi z X. stol., ostraka ze Samaří z IX. stol., nápis v Umelu vedoucím vodu do rybníka Silůah v Jerusalemě asi z r. 700 a 18 dopisů z Pakiše asi z r. 589. Tyto nápisné památky doby předcxilni jsou velice krátké, avšak cenné, něhot ukazuji původní způsob psaní, fteči, která se mnoho neliší od biblické hebrejšl iny, jsou psány též rozsáhlé zlomky hebrejského originálu knihy Sirachovy a 1. zv. Damašský spis sáclokovský, nalezené r. 189ti v ge.nizc synagogy v Staré Káhiře. Cennější než tylo rukopisy z X.—XII. stol po Kr. jsou svitky, nalezené r. 1947 a d. v jeskyních ktimránských u Mrtvého moře nedaleko Jericha, neboť obsahují texty kladené většinou odborníků do II. —I. stol. př. Kr. Kromě biblických texlň obsahují výklad knihy Abakukovy, l. zv. ítád Jednoty, l. zv. Knihu války Synů světla sc Syny tmy, různé žalmy, zlomek knihy Jubilejí i zlomky neznámých knih. Hebrejština přestala býti řeči, již se běžně používalo, již brzy po návratu z babylonského zajetí; již od V. stol. př. Kr. byla vytlačována aramejštinou. Avšak jako řeč bohoslužebná a vůbec náboženská se hebrejština držela stále. Milná, která byla kodifikována v II. stol. po Kr., jc však již psána řeči dosti odlišnou od staré biblické. Působila na ni aramejšlina, kterou se v Palestině mluvilo v denním životě, ba obsahuje i oddílky aramejské. Této hebrejštině, kterou jsou též psány části palestinského talmudu a midrášň, se. říká nedosti přesně „nová hebrejšlina", lepší je židovský název M5/I IfkUmim, t. j. jazyk mudrců. Vc středověku byly psány hebrejské básně jazykem, který sc se zdarem přimykal k biblickému (na př. Jeliuda lia-Léví), avšak rabínská pojednání jsou většinou v jazyce promíšeném aramaismy a nedosti pečlivém. Ve výslovnosti se uplatňovaly různě dialekty: sefardský (ve Španělsku), aškenázský (ve střední a vých. Evropě). Od poloviny XVIII. stol. začali Židé pěstovat hebrejský jazyk sc stále větším úsilím a zdarem, takže se počátkem XX. stol. mohl stáli obeovací řečí kolonistů v Palestině a pak i úřední řečí státu Izraele. Tento jazyk se sice chce přimknout úzce k jazyku biblickému, avšak zvláště výslovnost a skladba jsou zcela pod vlivem jazyků evropských. Přiliv Židů z arabských zemi nepůsobí dostatečně k uplatnění semitských rysů. Velkým úsilím ne nepodobným snahám Juiifminnnovýni, Preslovým, Štúrovým a jiných našich buditelů byla vypracována moderní terminologie pro různé obory; literatura původní i překladová, krásná i odborná, svědčí o pou-živatelnosti tohoto oživeného jazyka. Ten, kdo zná biblickou hebrejštinu, může bez ublíží čistí i moderní hebrejské texty, ovšem jejich slovní zásoba je mnohem rozsáhlejší. 4. Hebrejská bible po stránce jazykové Složitý a různorodý soubor starozákonních knih pochází z různých dob. Ve starších oddílech se jeví vliv obecné kenaanské poetické mluvy, v mladších z doby po exilu jsou stále četnější aramais- 10 my. Jednotlivé kratší partie možno přibližně datovali mezi XIII. a II. stol., při čemž některé látky jsou ještě starší. Časové a nářeční rozdílnosti byly nivelisovány jednak dosti jednotnou úpravou kon-sonanlního textu, jednak, a to důkladněji, pečlivým systémem vo-kalisačním. Židovská tradice klade úpravu konsonantního textu do II. stol. po Kr., tento typ je však doložen dříve. Vokalisačnich systémů bylo více: pěl supraliiicárních, se značkami pro samohlásky a prízvuky nad písmeny, a to dva babylonské a Iři palestinské, všecky je však zatlačil systém sublineární, se značkami pod písmeny, který prý vynalezl karaila Moše Moche kolem r. 800 po Kr. Nazývá sc tiberiadský, nebol v Tiberiadě u jezera Geneznretského opatřili masnreli, strážci tradice, hebrejský biblický text značkami pro samohlásky a přizvnky pro přednes. Tento text se nazývá masorelský. Nejslarší datovaný masorelský rukopis proroků je z r. 895, nejstarší dostupný úplný text. hebrejského Starého zákona /. ľ. 100S je ve státní knihovně v Leningradu. Pochází přímo od Aharona, jehož otec Moše hen Ašer byl hlavou jedné školy maso-relské. Tento pečlivý rukopis byl vydán prací profesorů Kitlela, Kahleho a j. r. 1037 a je v nových vydáních přetiskován. Jc to jediné spolehlivé vydáni hebrejské bible, neboť ostatní jsou závislá na vydáni, jež pořídil pro nakladatele Bomberga v Benátkách r. 1525 Jakob benChajimpodle novějších rukopisů, které obsahuji i člení druhé školy masorelské, již vedl ben Neľtali. Práce tiberiad-ských masoretú byla provedena neobyčejně pečlivě; jednak sc snažili zachytit starou tradici výslovnosti, jednak rekonstruoval předpokládanou výslovnost správnou. Avšak přesto jc zřejmé, že nemohli n mrtvého jazyka, který byl tradován rozdílnými směry a školami, stanovili původní skutečnou výslovnost. Jistě zde působil ohled na běžnou výslovnost aramejskou. Avšak základem pro poznání a zpracováni hebrejské mluvnice zůstává tato úctyhodná práce, i když jsme si vědomi jejich mezí. 1 tato mluvnice používá výhradně punktace liberiadské. Avšak ani způsob výslovnosti tiberiadských znaků není jednotný, neboť Židé jej přizpůsobovali řečem, kterými mluvili. Nejbližší výslovnosti masoretské je výslovnost seíardská (u španělských židů); ta je základem I. zv. výslovnosti vědecké, jíž sc používá I I I i v této mluvnici. V Československu a okolních zemích užívají židé výslovnosti aškcnázské, jež je 11 dlouhých samohlásek dosti odlišná. Starší způsoby výslovnosti jsou zachyceny ve svrchu zmíněných supralincárních punktačníoh soustavách, v dosud živé tradici samaritánské a v transkripcích řeckých septuagintních a origenov-ských a latinských Hieronymovýeh. Velkou pomocí jsou i nálezy starších nepuuklovaných lexlů biblických, jejichž plné využili pro hebrejskou mluvnici si vyžádá je.šlě mnoho práce: papyrus Nashův, obsahující desatero (Kxod. 20, 1—17) a &m<ť (Slyš, Izraeli..., Ueut. 6, 4 n.), objevený r. 1907, a zvláště rozsáhlé nálezy v jeskyních kumránských od r. 1917, mezi nimiž je úplný text knihy Izaiášovy, jiný neúplný, proroctví Abakukovo (s výkladem), zlomky knihy Danielovy a různých knih Penlntcuchu a předních proroků. Tylo rukopisy pocházejí asi z II.—I. stol. př. Kr., jak soudí většina badatelů, a vykazují značné rozdíly pravopisné ve srovnáni s inasorclským lextern. Na stejném místě nalezené zlomky Levitiku asi ze IV. stol. se zcela shodují s podáním rnasoretským. ,1c nulno míli na paměti, že masoreti opatřili biblický text vokály a akcenty tak, aby se dal zpěvavým způsobem recitovali při synugogálni bohoslužbě, prolo asi je v něm tolik dlouhých vokálů. Je proto též účelné vysleehnouli si k poznání způsobu přednesu synagogálnl bohoslužbu. Zvláště začátečníkům se doporučuje číst si hebrejštinu nahlas. 5. Jazyky aramejské Skupina aramejská náleží spolu s kenaanskou k severozápadní větvi semitských jazyků. Podobně jako v hebrejštině i v aramejštině nastala vlivem prízvuku redukce vokálů; protože přízvuk byl asi silnější, pokročila dále. Konsonanlismus je zjednodušen asi ve slejné míře, ale jiným způsobem než v hebrejštině. Koncovky byly více otřeny, takže, pak skladba stále více hromadí výrazové prostředky, což dodává řeči rozvláčnosti. Stará nramejšlinn nebyla — pokud nám dovoluje soudit písmo vyznačující jen souhlásky znatelně rozlišena v nářečí. Néjstarší její doklady jsou nápisy a pečeti z IX. stol. př. Kr. ze. Sanťálu, 12 I hlavního města říše Ja'udi v severní Sýrii, kde se lidová araniejština pomalu uplatňuje, proti spisovné kenaanštině, podobně, v nápisech chamalských. (Tyto nápisy jsou považovány i za doklady samostatných jazyků.) Zcela jistě aramejské jsou nápisy z Nérabu u Damašku asi ze. VII. stol. př. Kr. a množství nápisů, tabulek, oslrak a listin ze Sýrie, Assyric, Egypta a Malé Asie z pozdějších století. Tyto nálezy svědčí o značném rozšíření aramejštiny, jejíž jednoduché tvarosloví a abeceda o 22 souhláskách jí umožnily rozšířit se na úkor akkadštiny s jejím složitým klínopisem i hebrejštiny a foi-ničtiny, jež byly složitější gramaticky. Araniejština, třebaže se Aramejci necítili jako jednotný národ a nikdy nevytvořili jednotnou říši, ovládla území od 1'ersie po'Egypt jako obchodní a obeo-vacl řeč ješlě před vznikem perské veleříše. O lom svědčí i r. 19-12 nalezeny dopis krále Aibina z Aškalomi(V) egyptskému faraónovi z doby kol r. (>()(! př. Kr. Perští králové ji pak použili jako řeči úřední pro toto území i pro Egypt. Toulo říšskou aramejšlinou jsou psány m. j. listiny židovských žoldnéřů v perských službách, kteří v V. slol. př. Kr. byli posádkou v pevnosti Klďanlině (.lébu) na jižní hranici Egypta. Jsou důležité i pro poznáni náboženství izraelského. Zároveň s nimi byly nalezeny počátkem tohoto století i zlomky oblíbeného vypraveni O moudrém Achikarovi a překlad oslavného nápisu perských králů. K těmto papyrům se řadí dali) menil nálezy z Egypta, l.'i dopisů perského mislodržícího Aršánia a j. do Egypta, jakož i dosud nevydané papyry z I Icrmúpole. Sein náloži i jazyk oficiálních listin knihy Ezrovy ze VI. a V. stol. př. Kr.; i jazyk aramejských partií knihy Danielovy lze přiřadit od této skupiny. (Viz dále sir. If>.) Poněkud mladší jsou aramejské zlomky Testamentu Lévího a dosud neuverejnený aramejský cs-sejský svitek. Mladší aramejské dialekty jsou již jasně rozlišeny v zapadni a východní. Většinou jsou důležité pro textovou kritiku a exegesi biblickou. K zapadni skupině patři židovské dialekty, jimiž se mluvilo v Palestině, judsky a galilejský. Jsou dochovány v largumcch, t. j. převodech Starého Zákona, a je jich užito hojně i v palestinském (jcrusaleinskčm) talmudu a inidráších. Sem náleží i aramejská slova v Novém Zákoně. Samaritáni měli těž aramejský targum k svému pentateuchu, odlišný od židovského. Galilejský dialekt křesťanský je zachován ponejvíce v překladu evangelií. Zvláště nápisy jsou doloženy: dialekt nabatejský z území východně od Mrtvého moře a palmyrský z oasy zvané aramejský Tadmor mezi Sýrií a Mezopotámii. I východní skupina zahrnuje více dialektů. Dialektem babylonských Židů je psána největší část rozsáhlého babylonského talmudu, části midrášii, pojednání gaonů i liturgická poesie. Podobného nářečí užívali i pisatelé magických textů na miskách. Jemu podobný dialekt je dialekt sekly Mandejců, kteří dodnes žiji v okolí Basry v dolním Iráku a zachovali si starobylou náboženskou literaturu. Její studium má značný význam pro poznání náboženských směrů židovských a gnostických. Je známo, že i polytheisté v městě ('.háránu a manichejci užívali aramejštiuy ve svých spisech, žádné se nám však nedochovaly. Nejbohatším aramejským dialektem je sy rit in a. Velmi hojná je literatura křesťanských Syřanů, kteří použili za spisovný jazyk nářečí města Edcssy (syrsky Úrhój, nyní Urfa v Turecku) již předtím literárně zkultivovaného. Tato literatura obsahuje několikeré překlady biblické, velmi důležité pro kritiku textu Starého i Nového Zákona, překlady apokryfů a pscudepi-grafů, spisy exegetické, liturgické zpěvy a spisy, básně, historii a um. j. Syrská výslovnost je fixována dvojí odlišnou tradici, západní jakobitskou a východní nestoriánskou. Aramejština byla počínaje VII. slol. po Kr. ze svého rozsáhlého území vytlačována arabštinou. Obě větve aramejské se udržely do nynějška: dialekt novoara-mejský ve třech vesnicích na Antilibanonu, novosyrština ve třech dialektech v okolí Mosulu, na přilehlém území syrském a na sever odlud v Kurdistánu, druhotně též v Arménii. 6. AramejStina biblická Biblický text sám ji označuje jako 'arumU (Ezdr. 4, 7; Dan. 2, 4). Mylný název „chaldejština", jenž se velmi dlouho držel, byl utvořen podle Dan. 2, 4, kde ji užívají „Chaldejci" (Kašdďěj, t. j. kouzelníci, jejichž označeni původně skutečně znamenalo národ. Biblická aramejština je blízká l. zv. říšské aramejštiuě. Protože je biblický text aramejský poměrně nerozsáhlý, není mluvnice biblické nramejšliny v mnoha bodech úplná. Ve Starém Zákoně jsou psány aramejský: dvě slova v Gen. 31, 47; věta v Jer. 10,11 (obojí glossy nejistého původu)J listiny a děj s nimi souvisící v knize Lzrově 4,8—0,18 a 7, 12—20; vyprávěni o Danielovi (kap. 2—-6) a vidění o královstvích (kap. 7) v knize Danielově 2,4b — 7,28. Listiny v knize Ezrově, jejichž pravost byla nepřímo dosvědčena nálezy aramejských papyrů, jsou zachovány v původním aramej-ském jazyce a pocházejí ze VI. a V. stol. př. Kr.; dějový rámec kolem nich je asi o málo pozdější. Proč je aramejština v knize Danielově, je navozeno přechodem v 2,4b, avšak další otázky po důvodech a rozsahu nejsou vyřešeny. Kapitoly 7— 12 jsou patrně z doby těsně před povstáním makabejským, před r. 108, kapitoly 1 — 0 jsou asi poněkud starší. Masoretská tradice přizpůsobuje aramejštinu těchto oddílů v něčem k hebrejštině (srovn. sir. 10), četné úpravy masorelň svědčí o nejednotné a rozkolísané tradici, což je pochopitelné, neboť aramejština na rozdíl od hebrejštiny byla v době masorelň ještě řečí živou. 7. Vědecké zpracování hebrejštiny (a aramejStiny) Zmínky jazykozpylné jsou sice již v talmudu a v nejstarší knize kabbalistické, avšak soustavně se začali Židé věnoval zkoumání svého jazyka až podle vzorů arabských: gáón Saadjá (882—942), Jehuda Haj j Údi a .Tona zv. ibn Džannáb. Tuto tradici rozvíjeli Abraham ibn Ezra (z. 1107) a rodina Kimchi v Provenci: olec Josef, synové Moše a zvláště David (kolem r. 1200). Tito gramatikové užívali srovnávání s aramejštinou a arabštinou. Masoreti se zabývali více fixací texlu než jazykovědou. II 15 V XVI. stol. působil židovský gramatik Elias Levita, ale v této době se ujímají práce již více křesCané, kteří se do té doby spokojovali nanejvýš pasivní znalostí hebrejštiny, ale ještě více úplnou její neznalosti. Jako prvý významnější křesťanský liebraista se uvádí koncem XV. stol. dominikán Pel r Niger, první gramatika „De rudinientis hebtaicis" (1506) byla sepsána .lohannein Beuchlinem (z. 1522). On i jeho následovnici, z nichž vyniká .lohanncs Buxlorľ St. (z. 1029), se zcela drželi židovských gramatických Iradič. Samostatněji začali užíval výsledků srovnávacího Studia semilských jazyku A. Schultens a X. W. Schrdder, kteří působili v XVIII. stol. v Holandsku. Od začal ku XIX. slol. zůstává vedeni u gramatiků německých: W. Gesenius (1786 -1842) sepsal stále pak obnovovanou gramatiku a slovník na základě empirickém, zatím co G. II. A. Kwald (z. 1875) hledal jazykové zákony, podobně i .1. Ols-hausen (z. 1882) odvozoval hebrejské lvary z předpokládaných Istarších. B. Stade (z. 1905) spojil úspěšně obě tylo metody. Mluvnice R ISott choru a E. Koniga vynikají množstvím materiálu, u Kii-niga je zpracován kritičtěji, (icseuiovu gramatiku udržovali na výši její další vydavatelé E. Hódiger a E. Kaulzsch (z. 1910). Uvedení badatelé byli většinou lhoologové, kteří léž pracovali exe-geticky a pod. Všem jazykozpytným požadavkům odpovídající mluvnice začali vydávat jednak G. Bergsträsser, jednak společně H. Bnuer(z. 10117) a Švéd ľ. Leander (z. 1(.)35). Bergsträsser do své tragické smrti r. 1933 stačil zpracovat úvod, hláskosloví a sloveso po Stránce tvaroslovné i skladebné, kde štaslně spojil melodii deskriptívni a historickou. Bauer a Leander vydali jen hláskosloví a tvarosloví. Těžké otázce hebrejských časů se věnovali oxfordští profesoři S. R. Driver a G. B. Driver. Xovč metody v zkoumání kenaan-skýcb dialektů uplatňuje Z. S. Harris. Zpracování aramejštiny se netěšilo dlouho zdaleka takové pozornosti. Xa vědeckou výši je pozvedl teprve Th. Noldeke (183ti až 1930). Dobré gramatiky biblické aramejštiny sepsali E. Kaulzsch a K. Marti. Vyhovující úplnou historickou gramatiku biblické ar-mejštiny vypracovali jmenovaní již H. Bauer a P. Leander, obsa- huje i skladbu. P. Leander vydal i mluvnici egyptské aramejštiny elclanlinských a j. papyrů, takže nyni je aramejština co do vědeckého zpracování v lepším postaveni než hebrejština. Nové nálezy starých hebrejských a aramejskveh textů si vyžádají důkladných rozborů a oddálí na dlouho žádanou synlhesu. Základní mluvnické poznatky, které podává lato mluvnice, lim však budou změněny jen nepalme. Mluvnic- Iiebrejátiny 17 V XVI. itoL působil židovský gramatik Elias Levita, ale v léto dobč se ujímají práce již více kŕesCaiié, kteří se do té doby spokojovali nanejvýš pasivní malosti hebrejšliny, ale ještě více úplnou její neznalosti. Jako prvý významněji! křesťanský hebraista se uvádí koncem XV. stol. dominikán Petr Niger, první gramatika „De rudlmentis liebraicis" (1506) byla sepsána .lohanneni Beuchlinem (z. 1522). On i jeho následovnici, z nichž vyniká Johanne* Buxtorf st. (z. 1ÍÍ2Í)), se zcela drželi židovských gramatických tradic. Samoslalněji začali užíval výsledků srovnávacího studia semilských jazyků A. Schlittens a X. W. Schröder, kteří působili v XVI11. stol. v Holandsku. ()d začátku XIX. stol. zůstává vedení u gramatiků německých: W. Gesenius (1786 —18t2) sepsal stále pak obnovovanou gramatiku a slovník na základě empirickém, zalíni co G. II. A. Kwald (z. 1875) hledal jazykové zákony, podobně i J. (Ashausen (z. 1882) odvozoval hebrejské tvary z předpokládaných starších. B. Stade (z. 1905) spojil úspěšně obě tyto metody. Mluvnice P, Böttcher! a R. Königa vynikají množstvím materiálu, u Kü-niga je zpracován kritičtěji. Gcseniovu gramatiku udržovali na výši její další vydavatelé li. Bödigcr a K. Kautzsch (z. 1010). Uvedení badatelé byli většinou theologové, kteří též pracovali exc-getieky n pod. Všem jazykozpylnýin požadavkům odpovídající mluvnice začali vydával jednak G. Bergsliásscr, jednak společně II. Hauer (z. 191(7) a švéd ľ. Leander (z. 1935). Hergslrässer do své tragické smrti r. 1933 stačil zpracovat úvod, hláskosloví a sloveso po stránce tvaroslovné i skladebné, kde slastně spojil melodii deskriptívni a historickou. Bauer a Leander vydali jen hláskosloví a tvarosloví. Těžké otázce hebrejských časů se věnovali oxfordští profesoři S. B. Driver a G. B. Driver. Nové metody v zkoumání kenunn-ských dialektu uplatňuje Z. S. Harris. Zpracování araniejšlinv se nelčšilo dlouho zdaleka lakové pozornosti. Na vědeckou vyli je pozvedl teprve Tb. Nöldeke (183(3 až 1930). Dolně gramatiky biblické aramejšliny sepsali li. Kautzsch a K. Marti. Vyhovující úplnou historickou gramatiku biblické ar-mejštiny vypracovali jmenovaní již II. Hauer a P. Leander, obsa- 16 huje i skladbu. P. Leander vydal i mluvnici egyptské aramejštiny elcíantinských a j. papyrů, takže nyní je aramejština co do vědeckého zpracováni v lepším postaveni než hebrejština. Nově nálezy starých hebrejských a aramejských textů si vyžádají důkladných rozborů a oddálí na dlouho žádanou synthesu. Základní mluvnické, poznatky, které podává tato mluvnice, tím však budou změněny jen nepatrně. Mluvnic., liebrvjfittny 17 V XVI. stol. působil židovský gramatik Elias Lovila, ale v této době se ujímají práce již více křesťané, kteří se do té doby spokojovali nanejvýš pasivní znalostí hebrejštiny, ale ješLě více úplnou její neznalostí. Jako prvý významnější křesťanský hebraista se uvádí koncem XV. stol. dominikán Pelr Niger, první gramatika ,,Dc rudimentis hebraicis" (150(5) byla leptaná Joliannem Reuchlinem (z. 1522). On i jeho následovnici, z nichž vyniká Johannes Buxtoľf st. (z. 1820), se zcela drželi židovských gramatických hadic. Samostatněji začali užíval výsledků srovnávacího studiu semilských jazyků A. Scholiens a N. W. Schröder, kteří působili v XVI11. stol. v Holandsku. Od začátku XIX. stol. zůstává vedení u gramatiků německých: W. (iesenius (1780 -1812) sepsal slále pak obnovovanou gramatiku a slovník na základě empirickém, zalitu co Cr. II. A. Kwald (z. 1875) hledal jazykové zákony, podobně i J. Ophausen (z. 1882) odvozoval hebrejské tvary z předpokládaných starších. 13. Slade (z. 1005) spojil úspěšně obě tyto metody. Mluvnice F, Böttchers a E. Königs vynikají množstvím materiálu, u König! je zpracován kritičtěji. Geseniovu gramatiku udržovali na výši její další vydavatelé lí. Bödiger a E. Kautzsch (z. 1010). Uvedení badatelé byli většinou theologové, kteří též pracovali exc-geticky a pod. Všem jazykozpylným požadavkům odpovídající mluvnice začali vydával jednak G. Borgst rasser, jednak společně II. Bauer (z. 1937) a Švéd P. Leander (z. 1935). Bergslrässer do své tragické suirli r. 1933 slačil zpracoval úvod, hláskosloví a sloveso po Stránce tvaroslovné i skladebné, kde. šťastně spojil melodii deskriptívni a historickou. Bauer a Leander vydali jen hláskosloví a tvarosloví. Těžké otázce hebrejských časů se věnovali oxfordští profesori S. B. Driver a G. B. Driver. Xové metody v zkoumání kenunn-ských dialektů uplatňuje Z. S. Harris. Zpracováni SramejitinyŠe netěšilo dlouho zdaleka lakové pozornosti. Xa vědeckou výši je pozvedl teprve Tb. Niildeke (1830 až 1930). Dobré gramatiky biblické nramcjšliny sepsali E. Kautzsch a K. Marii. Vyhovující úplnou historickou gramatiku biblické ar-mejštiny vypracovali jmenovaní již H. Bauer a P. Leander, obsn- 16 liujc i skladbu. P. Leander vydal i mluvnici egyptské aramejštiny elefantinských a j. papyrů, takže nyní jc aramejšlina co do vědeckého zpracování v lepším postaveni než hebrejština. Nové nálezy starých hebrejských a aramejských textů si vyžádají důkladných rozborů a oddálí na dlouho žádanou synthesu. Základní mluvnické poznatky, které podává lalo mluvnice, tím však budou změněny jen nepatrně. 2 Mhlra!. Hebr. Übungsbuch, t. 191(1. F. E. König, Ilislorisch-Uritisehes Lehrgebäude der hebr. Sprache, Lipsko 1.1881, II. 189.">, III. 1897. Hehr. Grammatik für den Unterricht, Lipsko 1908. B. Stade, Lehrbuch der hehr. Grammatik, I. Lipsko 1879. A. Ungnnd, Hebr. Grammatik, 2. vyd. Tabinky (Tübingen), 1920. C. H. Vossen-F. Kaulen-.I. Schuh muchcr, Kurze Anleitung zum Erlernen der hebr. Sprache, 20. 21. vyd. Frefhurg i. B. 1914 u dal. vyd. H. L. Strack, Hebr. Grammatik, 14. vyd. (A. .Jcpsen), 1930. J. Prill, Einführung in die hebr. Sprache, Bonn 19.'12. (;. Stcurnagel, Hebr. Grammatik, 11. vyd. Lipsko 1918. V. Zapletal, Granimatica linguae hebraicac, 3. vyd. Paderborn 1921. P. Joüon, Grammahe de l'hebrcu biblique, 2. vyd. ftim 1947. W. Hollenberg- K. Budde-W. Baumgartner, Hebräisches Schulbuch, 18. vyd. 1949. B. Templer, Gramm, der hebr. Sprache für den Selbstunterricht, Vldeň-Lipsko's. a. Mayer Lambert, Trnité de Grammaire hebraique, Paříž 1938. K. Holzhey, Kurzgefasstc hebr. Grammatik, Paderborn 1913. Übungsbuch zum 1 [chrühichen, 1914. IN Ch. F. Jean, Grammaire hebraique élémeafaire, 2. vyd. Paříž 1945. Jaroslav Sedláček, Lešon hassefariin, základoví hebrejského jazyka biblického, Praha 1893. Aladár Hornyánszky, Hebrejská mluvnica a čítanka, I. Bratislava 1923. — Praktickou mluvnici a učebnicí moder. hebr. je Moses Rath, Selat ammánu, Lehrbuch der hebr. S|)rachc für Schul- und Selbstunterricht, 6. vyd. Vídeň 1920. 3. Slovníky: W. Gesenius-F. Buhl, Hebräisches und aramäisches Handwörterbuch über das Alte Testament, 18. vyd. Lipsko 1933. D. Cassel, Hebräisch-deutsches Wörterbuch, 12. vyd. 1934. .1. Fürst-V. Byssel, Hebräisches und chuldäisches Handwörterbuch über das Alle Testament, 3. vyd. 1870. Ii. Leopold, Lexicon hebraieum et chaldaicuin in libros Veteris Testa- menli, l.ipsko (932. C. Siegfried-B. Stade, Hebräisches Wörterbuch zum Alten Testament, Lipsko 1893. F. IC. König, Hebräisches und aramäisches Würferbuch zum Alten Testament, 3. vyd. Lipsko 1922. F. Brown-S. It. Drlvi'r-t'.h. A. Briggs, A Hehrcw and IJngllsh Lexicon of the Ohl Testament, Oxford 1906. S. J. Fuen o, Hcbräisch-chaldäisches Wörterbuch über Bibel, Mischnah und Midraschim, Varšava 1912 13. Karl F'eyerabend, Taschenwörterbuch der hebr. und deutschen Sprache, Berlin u Langcnsclicidla 1912 a íínsléji. Blieser Ben Jehuda, Thesaurus totlus hebraitatis, .Jerusalem-Berlin 1912 nn. Hi Wclnheimer, Hebräisches Wörterbuch in sachlicher Ordnung, Tübingen 1918. Fr. Zorell, Lexicon Hebraieum et Aramaleum Veleris Testamenti, ftim od 1947. L. Köhler (-W. Baumgartner), Lexicon in Veteris Testamenti libros, Leiden 1948—1953. F. IJauingärlel, ICinzclwörtcrbüchcr zum Altan Te.sluiiu-nl, Glessen ml 1921. E. Meier, Hebräisches Wurzclwörterbueh, 1845. L. H. Strack, Hebr. Vocabularium, 11. vyd. 1914. B. Kraetzschmar, Hebr. Vocabular, 1902. K modernímu jazyku hledí S. Grünbcrg-A. M. Silbcrmann, „Mcnorah"-Wörtcrbuch, Berlin 1920. S. M. Lnse.r-H. Torczyncr, Deutseh-hebr. Wörterbuch, Berlin 1927. 19 Créckokaiolickciio aiciouKUpuceBo 4. Kritické vydání hebrejské bible: Biblia hcbraica...ed. K. Kil tel s mnoha spolupracovníky, X vyil. uspo-říiclali A. AU a O. Elssfcldl 1 Í>:i7, Stuttgart. 5. Konkordance: Salomon Ma udelkorn, Veteris Tcslamenti concordanliac hebraicae atquc chaldaicac, 2. opr. vycl. Lipsko 1937. 6. Chrestomathie: H. Lindcinann, Florilegium hcbralcum, Freiburg i. B. 1912. J. Poliak a G. Weiner, Biblická čítanka (sc stručnou mluv. a slovníkem), I. Praha 1917. 7. Bibliografie prací gramatických, lexikálních atd.: M. St0intchneid.tr, Bibliographisches Ilandbucli über die Literatur der hebriiiscliťii Spruche, Lipsko 1859, dodatky 189<>. Hojná literatura uvedena v mluvnici Slcuerniigrlovč 11. vyd. str. 125—132. Nepřehledné množství článku, studii a referátů v odborných časopisech orientálských a biblistických (Zeitschrift der Deutschen Morgcnläudischcn Gesellschaft, ' Orienlnlistischc Lilcrutnr/.ciliing. Zeitschrift für die altteslainenlliehe Wisscnsehaft, Zeilschrifl für Assyriologir, American Journal of Semitic Languages, Hcvue des Eludes Juives, Biblische Zeitschrift, Archiv orientálni. Velus Tcslumrnlum, .lournnl of Biblical Literature atd.) Literatura k studiu aramejSťiny: 1. Srovnávací jaiykozpyt semitský: viz u hebrejštiny. 2. Mluvnice: H Bauer V Leander, Grammatik des Biblisch-Aramäischen. Halle.1927. Základní spolehlivé dílo. Autoři sami l nřho pořídili přehledný vylah: Kurzgefaßte biblisch-aramäische Grammatik. Halle 1929. Jsou připojeny E-^UIMCh, Grammatik des Biblisch-Aramäischen. Lipsko 188-1. Dobr*, avšak jll zastarali1. 20 l\. M arl i, Kurzgefaßte Grammatik des Biblisch- Aru maischen. Berlín, 3. vyd 1925. II. L. Straek,'Grammatik des Biblisch-Aramäischen. 4. vyd. Lipsko 1905. 5. vyd. 1911. Obč stručnejší, s texty a s glossářein. ľ. Leander, Laut- und Formenlehre des Ägyptisch-Aramäischen. Göteborg 1929. W. B. Stevenson, Granumir iil l'alesliuiaii .lewish Arainaic. Oxford 1924. Dotýká se léž staré aramej.šliiiy. Gh.-F, Jean v dodatku sve hebrejské graniuliky. Viz sir. 18, 3. Slovníky: Biblické partie aramejské jsou spracovaný v hebrejských slovnících Gcsc-níove, Kuuigovč, Leopoldovi a j. Pie slovník Kiihlcrúv (Leiden 1953) připravil nramejský oddíl \V. Baumgarl uer, |)řekonává šíři i hloubkou všechna dosavadní /.pracování. 4. Konkordance: Aramejské partie biblické jsou /.uchyceny v Maudelkernove konkordanci. 5. Texty: Jediný spolehlivý tcxl v lihcriudskc punktaci je v „Biblia 1 leliraica" ed. R. Killcl (a P. Kahle). 3. vyd. Stullgart.1937 a další nczmčnčná. Supra-liueárne vokalisovanc lexlv jsou v Strackove gramalice. Klcfnutiiiskc papyry vydal souborní- A. C.owley, Arainaic Papyri <>f the l-iflli Century B. (',. Oxford 1923. 21 I. PÍSMO, PRAVOPIS, ZÁKLADY HLÁSKOSLOVÍ § 1. Abeceda 1. Hebrejské texty biblické se píši a tisknou písmem aramejského původu, zvaným písmo čtvercové, které se ve své nejstarší podobe vyskytuje od 2. stol. př. Kr. Píše se z pravá na levo, nerozlišují se písmena velká a malá. Psaní písmen začíná od levého horního vrcholu. 2. Písmo čtvercové má těchto 22 znaků: Poradí Tvar Jméno Přepis Číselná hodnota 1. N 'Sloep 1 2. 2 fí>$ bôt 6, b 2 3. {jlnucl 9, § 3 4. i*? däket d, jód / r« 10 11. 1 3 í]3 kaP 20 12. b lámsed í 30 13. D 0 mčm m 40 14. I 3 pj nún n 50 15. D •ľjjjg sämrek 60 16. V •py 'ajin • 70 17. pl B xe p»* P. P 80 18. * r *"7Jí ?ädč f 110 19. p P|lp qôp H (k) 100 20. i rěš r 200 21. pjp šín p0 šín i, š 300 22. n ys| täw 400 1 § 2. Písmena koncová Patero písmen má na konci slova jinou podobu než na počátku nebo uprostřed. Jsou to: k -| (č. 11), m Q (č. 13), n J (č. 14), p fj (č. 17), s y (č. 18.) Tyto koncové tvary slují litterae ťinales; 26 Príklady: ^hlň ľlU (mxlxk) 'kráľ; "m 'matka*; W\ zqn (zfiqěn) 'stařec'; pp kp (kap) 'dlaň'; y*j 's ('ěx) 'strom'. Všechna písmena (i koncová) přicházejí v bibli v jednom verši v knize So-foniášově 3, 8. § 3. Písmena roztaiitelná V hebrejštině se písmena pii psaní nespojuji a slova se neděli. Prostor, jenž by v řádku vznikl dělením slova, vyplňuje se tím, že se některá písmena již uprostřed řádku roztáhnou. Jsou to: (č. i) n n (č. 5) b s (č. 12) n n (č. 22) c n (č. 13, jen koncové, § 2.) Tato písmena se nazývají litterae dilatabiles. § 4. Rozdělení souhlásek Všechna písmena abecedy vyjadřují jen souhlásky. Podle toho, kterou částí mluvidel jsou artikulovány a jaká je jejich fonetická platnost, dělíme je na úst ni (orální) a hrtanové (laryn-gálni). Ústní se dělí v předopatrové (palatální): Jtj, zado-patrové (velární): p, zubní (dentální): "Ififlj, jazyčné (lin-guální): b"\> sykavč (sibilantní): fpiUtHy, retné (labiální): "JlJflB-Hrtanové (laryngálni) jsou KPIPty- ^)ále dělíme souhlásky v závěrové (okklusivy) čili ražené (explosivy): 3,Jp*0rHB3K> třivé (spiranty, frikativy): OJfíWXÍiDXfttiSiVVť nosovky (nasály) jo, plynné (likvidy) 7*"1 a polosamohlásky (semivokály) f*. Přehled souhláskové soustavy je tento: 27 Ústní (orální) předo-patrové zado-patrové zubní jazyčné E M 1 m O f- Laryngá: cmfatickč / (10 / j I | \ souhlásky neznělé znělé k \ § 5. Výslovnost souhlásek X je naše hrlanová souhláska zvaná ráz, která ju v západní češtině na počátku slov, počínajících v písme samohláskou (srv. čes. /'okně a pod.) V češtině není pro ni písmene v abecedě. Přepisujeme řeckým znakem ' (spiritus lenis). Srov. § 7, 1; 11, 4, pozn. II.; 9, 2. je české b. Srv. § 6. se vyslovuje jako české g. Srv. § ti. má platnost českého rf. Srv. § (i. je naše h. Na konci slova po samohlásce je němé (§7, 1; 9, 2). O t. zv. h mappicatu srv. § 14, 1. 1 má platnost anglického w. Srv. § 7,. 1; 14. ľ. 3 1 r 28 1 j d české z. f7 je silná hrtanová souhláska. Vyslovuje se tak, že se vzduchový proud nechá volnč procházet hrtanem, při čemž se nejhlubší část hrtanu svírá. Správnč vyslovíme slovo rub tehdy, když před h zazní zřetelně a. {3 / jo cmfatické, s větším napětím hrtanu vyslovované /, při jehož artikulaci se opírá hřbet jazyka o zubní lůžka (Brockclmann, Die sem. Sprachw. str. 53, Beer I. str. 27.) » je české /. Srv. § 7, 1; 14. 2 je předopatrové k s velmi lehkou aspirací. jj (i. b> 0» j< D JfdtO v češtině /, n, f. y je znělý hltanový spirant, vyslovovaný stojně jako h, ale zněle. Přepisujeme, řoc. znamením ' (spiritus aspor.) lí výslovnosti srv. Bauera-í.eandera sir. 107 a tam uvedené studie, jmenovitě H. Bňžičky ve Wiener Zcitschrift fůr die Kundc des Morgen-landes r. 28 (1914), str. 21 nu. g jo české /; s velmi lehkou aspiraci. § 6. ^ je emfatická sykavka. Vyslovuje se se stejným stažením hltanu jako l. K výslovnosti srv. Brockolmann str. 54. Dnešní Židé vyslovuji ponejvíce c (něm. z). Přepis t, p je zadopatrové A', v přepise q (k). Vyslovuje so co nejhlouběji vzadu. "I je r. () jeho výslovnosti a druzích Brockclmann, Die semit. Sprachwiss. str. 54, (iescniiis-Kautzsch sir. 34 a 36, Bauer- Lcander str. 163. {j* i, vyslovit jasně se špičkou jazyka nahoře, aby se odlišilo od následujícího. (P i, jež se vyslovuje mezi .v a I, Toto š splynulo později ve výslovnosti se g (č. 15) a vyslovovalo se jako .v. p l, je rovno čes. /, ale s velmi lehkou aspiraci. jj 6. 29 .- Pozn. Při pravopisu je nutno dbáti, aby se nezaměňovala některá písmena: ^ a y; {3 a f\; ) a 3; p a 3; n • 3i 5Í> a D resP- 2í- §. 6. Souhlásky explosivnf a spiranty Šest písmen, a to 2jnDBfl> má dvojí výslovnost: bud jsou vyslovována jako souhlásky ražené (závěrové): b, g, d, k, p, t, nebo jim odpovídající třivé (vanuté, spiranty) a pak se vyslovují: J) jako naše v (na př. jméno města Tel Abib se vysloví jako Tel Aviv), J jako české znělé ch ve spojení abych byl, jako th v anglickém 1 that (znělé, „měkké" th), 3 jako ch, 3 jako naše /, fl jako Ih v anglickém thin (neznělé „tvrdé" Ih). Pokud se mají vysloviti jako hlásky ražené, klade se do nich bod, zvaný židovskými gramatiky dayěš qal, slabé, dagěš lene. Přepisujeme je takto: 3 b, 3 6, J g, J g, ij rf, T (/, 2 k, 3 ŕ, g p, g /"i, R U t. Obsažena jsou tato písmena v pamětném hesle frijadk'jjal. Kdy se vyslovuji jako souhlásky ražené a kdy jako spiranty, o tom § 13. § 7. Označování samohlásek (vokálů) 1. Hebrejská abeceda neobsahuje znaků pro samohlásky; vznikl však časem zvyk, označovat dlouhé samohlásky za určitých okolnosti pomocí některých souhlásek. Byly to předně obě polosamohlásky ■) a\ které sloužily k vyznačeni souhláskové součásti dvojhlásek au, uu, a{, ii. Když se dvojhlásky změnily v samohlásky jednoduché ô, 0, ě, í, zůstaly ] a» v pismč na svém místě a označovaly tak tyto dlouhé samohlásky. NTa př. původní fflg mwl (maut) se změnilo stažením v mol a "|, které bylo setrvačností psáno dále, značilo v tomto slově ó"; podobně s ve slově bjt (ba(t) po stažení v bil značilo ě. Staré T1V1 hwirad se změnilo v húrad, a proto \ " " ilo později zde ii; (tii(ob) se stáhlo v ťříaé a < ozna- čovalo f. Od takovýchto případů se přeneslo potom užíváni • a » i tam, kde byly dlouhé samohlásky, které se však v konsonantnim textu pomoci ■) a » nepsaly, na př. v 1. os. sg. perfekta *^7|Ďp qalalli nebo v 3. os. plur. perfekta l^Ep qäl'lú. Souhláska n vyznačovala na konci slova a, ě, x, 0. Tento zvyk vyšel patrně odtud, že n bylo souhláskovou součásti přivčšovaného přivlast. zájmena */iu, *ha 'jeho', 'její'. Původní koncové a s příponou hu po vypadnuli h dalo au, z tohq vzniklo ô, ale h se psalo dále: HJTC sCilahu 'jeho roucho' se změnilo v rtflID sulo; koncové a s příponou ha dalo u, ale v příponě se udrželo původ, h i ve výslovnosti: fT37tí malkaliu, 'její kráľ, se změnilo v jS|OTp malkiih. Později se označovalo pomocí n i koncové M (otevřené): 'lučištník', i i. (zavřené): nSj 'odhal!' (čisti je róba, g'lě). Uprostřed a na konci slova stoji někdy ^ k označeni <7, č, ô, na př. ve slově OXp gam, které se pišc jinak a správněji gp, nebo na konci psáni x— (místo původnějšího í7 v mladších textech. Tento zvyk vznikl od případů, kde x původně bylo souhláskou a vyslovovalo se, ale později se nepronášelo, na př. tJJ^T ruš 'hlava' a pod. V těchto případech se hlásky vnx nevyslovují, jsou němé. Proto slují též slabými a poněvadž slouží k označováni samohlásek, služebnými (servi-les). Poněvadž jsou pak jakoby oporami a nosičkami samohlásek a napomáhají alespoň poněkud čtení, říká se jim v hebrejských mluvnicích rfřOlprt 'inimôt haqq'rľu, matres lectionis („matky čtení"). Příklady: w jako 0 uprostřed slova: ffg} qum 'stati', rHliT j'hudä, ví. jm. muž., oSciT1 frúšiílajim 'Jerusalem'; na konci: yjtiB qa('lu 'zabili'; w jako ô uprostřed a na konci: XTti 'jeho hlas'; / jako i uprostřed: 3^1 rlb 'hádali se'; na konci: '^3 k'li 'nádoba'; ; jako f. uprostřed: 'ty>p\ lěman 'jih'; na konci: >37JJ malkě 'králové' (st. constr.); / jako x uprostřed: jadívku 'tvoje ruce'; li jako průvodce J: nsSo '"alka, 'královna'; u x: n? 'tento'. I 31 u ě: š*tlč, 'pole' (st. constr.); u ô: H2 M, 'tak', pô 'zde', 'sem' p,ř 'ústa' se píše stcjnčl); VTte/5 u í: JVffliO riímôl 'výšiny', jm. města, Xfl tífi 'komora', X3 M 'vcšeľ; uprostred u ô: iômar 'řekneš'; na konci: xS 'ne'; u « uprostřed: "IjjxS Ičmôr 'řka'; na konci: XJ O1'' 'pyšný', X2ÍO 'nalézající'; u .ř: x O 2 fOmWi 'papyrus', 'třtina'; u i: ?"l*£JX*1 ríšôn, 'první'. 2. .Jak vidno, nebylo původně žádného označování krátkých samohlásek. Proto v době po sepsání talmudu vytvořili židovští theoretikové několik soustav značek,*) jimiž měla býti tradiční výslovnost samohlásek ustálena a pro budoucnost uchována. Přitom bylo ponecháno označování dlouhých samohlásek „slabými" souhláskami, nebof ty patřily k souhláskovému textu. Soustavy samohláskové se skládají z léček, čárek a pod., t. zv. punktů, které se vyslovují po souhlásce, nad níž nebo pod níž jsou. Jedinou výjimku činí patah furtivum (§ 10). 3. Systém punktace, jehož se dnes výlučně užívá v tištěných biblích, sluje tiberiadský, poněvadž byl složen kolem r. 800 nejspíše v galilejském městě Tiberiadě. Užívá značek samohláskových pod písmeny (sub- infralineární) s výjimkou bodu pro 5, jenž se píše vlevo nahoře, a bodu pro 0, jenž se píše doprostřed "|. Značky tiberiadské jsou tylo: 1. _ ä qämajs 7. se\ ti q5ma;s hálíip » , n á"|S^Ď' 2. ř, sěrě 8. u, (i qibbíis 3. i | 1). 1 ' š°w5 1 j ř' ''• V* 10. ; - hatěp patah 4. '_ \ ô hôlami 11. t hatěp s°gôl 5. 1 li iflneq 12. " « hatěp qama-s 6. . n, a (§ 16) patah *) Vedle soustavy tiberiadské, níže vyložené, jsou ještě známy dvč soustavy babylonskí- a tři palestinské. 32 § 3. Výslovnost a psaní samohlásek 1. _ se nazývá u židovských gramatiků fOp „stažení (úst)." Dlouhé q3ma!s se vyslovuje jako á zabarvené do ó. Krátké qäirues á (o) sluje Ppon f*fi|3 „zrychlené stažení (úst)" a vyslovuje se jako krátké o mírně zabarvené do a. Qánia;s označuje dvě samohlásky různého původu (*1pt qůd-šl 'moje svatost' (od t^-íp); D0*1 ivaj-jtl-nůs 'a prchl', od jantis, imperí. 'prchne', od q>j; mx_i?3 MU-'Sdam, 'každý člověk'. Pozn. II. Určitý člen ve tvaru n lul- (§ 35) se čte před hSlěp jako M-: flťJKfl hů-anijjol 'lodi' (plur.). Pozn. III. a bývá chráněno zpravidla ve své výslovnosti značkou maítajg (§ 14, 5). V koncovém "j se píše ä doprostřed: 7| &-J. I miuviiim liabrajatinr 39 Příklad/: a: rtlÄSn bůje-mlf 'moudrosť; Ttíp* jňq-lSn vl. jm. muž. Gen. 10, "25., qár-bíln 'občtnl dar': '^ilN *4ft*tt sl. eon., 'stany'; JlýJKS ká-°nijjôl 'jako lodi'; TjrX'O1? limšulŕkä 'aby tě pomazal'; ;s»,LHN "älľ'Wub vl. jm. muž. lixod. 31, <>; E"2T jií-räb-äm vl. jm. muž. 1. Ivr. 11. 26. 2. sluje sot „roztrženi" (náhlé rozšířeni) a znáči zavřené napjaté ř, které je většinou dlouhé. Je v otevřené prízvučné slabice: biV ě-qivl Tele', i v zavřené: p»rf běq, 'ňadra', ve slabice nepři-zvučné: »j^»2 bč-ll 'můj dům'. 3. _., má jméno hlneq „skřípěni" a vyjadřuje dlouhé nebo krátké i; ve spojeni s » jea dlouhé ř. Je ve slabice nepřízvuěné zavřené: '•VlŤD núš-lč průpovědi'; v prízvučné zavřené: waj-jiš-b* (jj 11, 3, 2) 'a chytil'; v prízvučné otevřené: malíci 'můj kráľ; v neprízvučné otevřené: *i"i'2 AMón 'oštěp'. 4. j_, i je znakem pro zavřené, napjaté o, které je většinou dlouhé a sluje fffn >.plnost". Ve starších tiscích byl ten usus, že setka-lo-li se holém s diakritickým bodem ty, užívalo se bodu jen jednoho pro obojí: ntt'O môšiS 'Mojžíš', ty znamená též šô: mty šOniě 'nepřítel', ty znamená bud U nebo Si: "|p£j šiiměr strážce'; ntý** '"W "činící'. Od 3. vyri. Kittelovy bible tiskne, se. podle způsobu starých masoret. rukopisů Htt'b> NJtt'- - Jinak : .šupěl, 'soudce', tť)tyl mšô, 'nésti.' Je-li podkladem pro hóliem x, má toto x bod na sobě: "Afjj sôn, 'ovce'. Před samohláskou se čte i jako Oui: níS lôioS, 'půjčující', po samohlásce před souhláskou jako um: ¥jjf J/iw/i, 'hřích'. 5. » je dlouhé, zavřené a napjaté u, zve se [3TB(Í „pískání", ptf] ríiŕ, žen. jméno; nifil, 'zemřiti', xIm h u 'on', fl"| šulhun, 'stůl', nebo dlouhé rt v otevřené slabice: iS^JI q'bdlv 'jeho územi'. O ostatních znameních S 11 ■ 12. Punktace vystihuje jen kvalitu samohlásek. Samohlásek je sedm podle kvality: a, e, e, í, u, o, n; protože se detektivní (§ 9) u píše jinak než íi značené plene (q'bíilú bud s ifflraq nebo s qibbňs), je 0 jednu značku více. V některých tvarech jsou patrně e a o také krátké, takže lze říci, že všechny kvality samohláskové vyjma o jsou i dlouhé i krátké. Pro dlouhé ä nemá tiberiadská soustava znaku, neboť je pro (7 a á; ve výslovnosti tiberiadské se nemohlo ä (čisté) vysloviti proto, že neotvírali dostatečně úst a íi bylo proto zabarveno do í7. — s hlediska kvantity i kvality je 13 samohlásek: a, a; iř, e, ě, i, í, á, <7, o, ú, u, u (§ 20). Pozn. Výslovnost výše uvedená se nazývá sefardská (španělských Židů). Židé jiných oblastí vyslovují jinak, na př. němečtí ve výslovnosti aškenázské pronášejí _ jako o, ' ()) jako nu atd., jinak polští, litevšti, ruští, jemenští atd. § 9. Scriptio plena a defectiva 1. K souhláskám, které naznačuji přítomnost samohlásky (ma-Ires lectionis), připojovaly se samohláskové značky, jimiž se význam matním lectionis. činil zřejmý a přesný (§ 7). Na př. ' slouží ! 35 D*Cto lôpľn 'opice': gtpp; IQfc, -p£«,x, T£X> Oflr; cnifi /íMm 'řady', vedle D*T|p! fiÍ?N ''"'"i rľÍ7sN> v'- J1"- mosta; »>x 'ijjin ostrovy' (D«K); D^X' wb^H 'ělím 'skopci'; b\2l 'obydlí': bz\'< 1U VT> niěsíc 'Zíw'; ]ýjXä> JlhÍND nP'äräl 'světla'; po1"^, "tt,Íi*''> *(5t^'' j'ši'nôn 'poušť; TjJJj YSICJ faltolr 'mocný' atd. 4. Stojí-li slabá souhláska ^ nebo i za samohláskou, jejíž nositelkou (mater lectionis) není, jest masorety pokládána za pravou souhlásku, ačkoli původně tvořila se samohláskou diflong (dvojhlásku). Takové kombinace v hebr. jsou: ' , "/•' 'Hľjy "!> ě, \ iě. Stejně se dálo při y. ) ô, * ii, při n= n_ ä, n_ s, pj_«, rril«. p« n= x_ ». x«, xr «..<». Psaní samohlásky s příslušnou mater lectionis se nazývá serip-tio plena (psaní úplné). Tam, kde z nějakého důvodu mater lectionis chybí, mluvíme o seriptio defeetiva (psaní schůdném). Slova jako -\^% ^jT, »f1KlP JSI>" Psúua plene, ijjp*, defective. 2. Matres lectionis se nevyslovují jako souhlásky, jsou nehlasné, němé. Stejně i koncové |f po samohlásce, x bez samohlásky na konci slova a na konci slabiky. Na počátku slabiky má x platnost souhlásky: 1X2ÍI2 mľis'Ti 'nalezli'. Stejně je x so»-hláskou na konci zavřené slabiky: "HXJ niv'där, 'mocný' (Exod. 15, 11.) 3. Častěji se vyskytuje detektívni psaní V starších textech Starozákonních, méně často v mladších. Seriptio plena slouží k vyjádření dlouhých samohlásek a je na konci klova uulná. Zřídka ledy stojí la* místo samohlásek krátkých « a Í! D^Síiy '"rummim 'nazí', pj**pfl 'zabil jsem ho', čte se Iľ'míllíith Defective se píší dlouhé samohlásky, když by při psaní plena měla stáli za sebou dvě stejná písmena, na př. v slově QX. ~ .laku nekrytá samohláska bez mater lectionis na konci slova je jen qamics: 1'kn 'tobě' (muž.); fl"lQtt> šamárlä 'ty jsi střežil'; fTOX 'JllW, 'její otec'. Poznámka. Příklady plného a detektivního psaní: fiÍJ")X 'W'l 'znamení', vedle nŕix. íli"!X; FŕMd> ífô/ô/ 'hlasy', vedle flfjh; 36 « iu: 1f ziii, jm. měsíce; ^ (Ty: }p qllu, 'šňůra'; f '''.'■' *OtS\f 'jeho koně' (j se nečlcl); X* <'(,<•' Xl!i* 'sio, nicotná vč<''; : t i . " i 1 *'„'•" 12 !I'V< 'hřbeť; "pjý Xillětj, 'klidný'; '"'„'•' ÍMři 'jeho otec'; 1 uy: niTBJ "'/»!/»/. 'vzpřímené (žen.)'. Samohlásky v těchto spojeních nazývají sc samohláskami heterogenními. V době punktace se vyslovovaly neslabičné části dvojhlásek jako souhlásky /' a in: '{] wííiv, 'hřeb', *fl haj, 'živý' I prostřed slovu po přizvuku se dvojhláska rozšiřuje samohláskou. /. původního buil je fl">2 ''"/':• 'dům', maijt dá mawiel, 'smrť (S 23 a 2-1). V nepřízvučnč slabice se píše dvojhláska «11 • : n^ll* 'aiillí, 'bezpráví'. mappicatuni. § 10. Patah furtivum Laryngály, stojící na konci slova, a to n (hč § 14, 1), n a 1«. maji pod sebou patah, předcházi-li před nimi ě, i, ô, ú. Toto patah se čte výjimečně před souhláskou, pod niž je; netvoři slabiky a nemá prízvuk, poněvadž to neni plná samohláska, nýbrž pouhý pazvuk, jenž doprovází výslovnost la-ryngálú. Sluje furlivum („zlodějské, vpližené'). Příklady: /"PT rěali, vůně'; ITIŤO mašiah, "pomazaný (Mesiáš)'; fl* nôah, 'Noe'; nn nwh, 'duch'; p*iMtffl hiimlď, 'prohlásil'; yr*/Jrffa*i 'tnajleť přítel'; l'iiSlý šamôa , slyšeni'; y.ltt maddňa', 'proč'; gdhôah, vysoký', atd. § 11. S«wá 1. Š"w5 je pojmenováni značky, která se klade jednak pod písmeno, za nimž neni samohlásky (odkud význam pojmenováni: prázdnota), jednak se klade pod písmeno, aby vyznačila za nim redukovanou samohlásku, jakýsi e-ový pazvuk. V prvém případě se nazývá š'wií guiescens, němé, v druhém J>ml mobile, hlasné. Znak pro oboji je stejný a sluje ftaJ simplex, jednoduché. V prvém případě je nepřepisujeme, v druhém případě užíváme znaku • nad řádkou: 2. Vlivem okolních laryngálů a v některých jiných případech se vyslovovalo š'wä mobile s určitějším samohláskovým zbarvením a to jako poloviční a, x, nebo ii. Tato výslovnost se vyjadřovala znaky, v nichž bylo i'ivií se značkami pro příslušné samohlásky: _,__, . Toto š'uiií se nazývá složené (cornposilum) čili hatěji (arame]i particip. ■> „zrychlující"). Znak pro .í'joj sc píše vždy vpravo (§ 12). 3. Š»w5 je hlasné: 1. po prvé hlásce slova: p'ri 'plod'; VV I'M bud!'. 2. ze dvou š"w5 uprostřed slova za sebou bezprostředně následujících je prvé němé, druhé hlasné: ^jppi/íí-Wfí'budou zabíjeti'. Podle masoretské punktace platí toto pravidlo i pro konec slova. ÍHJ je čisti podle toho něiď (nardus), srv. Jouon str. 31 pozn. 3. pod zdvojenou souhláskou: Ý'7ŕ'i'» 'zabíjeli'. Podle masoretské punktace plati toto pravidlo i pro konec slova: B)flJ nStalť 'dala jsi'; p# 'atť 'ty' (zájm. 2. os. žen. sg.) 4. uprostřed slova po dlouhé samohlásce před dlouhou samohláskou: D'OOÍtiJ šôm'rlm, 'strážcové'; H^tpp qg (§ 14, 5). 5. velmi vzácně mezi dvěma stejnými souhláskami: ijjn hirŕnl 'hic já' (§ 12, 1 b). Pozn. I. Hebraisté jsou převážně nakloněni v případech dvojího š8wá* na konci (v 2. a 3.) vykládati tvary jako dvojkonsonantní konec a čisti něrd, ntf/a/ř, 'att. Pozn. II. Do koncového *j dělá se dvojtečka, aby se řádně odlišilo od koncového y nebo od 1 a "i. Toto šJwS má platnost jen grafickou. ^ čte se k, y značí podle § 11, 3, 2 k se šawä mobile, na př. ^iffl waltěbk' 'a plakala'. Pozn. III. Jak vidno z § C a 13, 1—2, stojí před souhláskami nCDIJi samohláska, mají-li sc čisti jako spiranly. To znamená, že je-li před nimi š*w3, musí býti hlasné. Ale případy jako "<^Q, ^£32 Jc čisti malkě, kanpě; š°\vľi je němé a stoji na místě samohlásky, která způsobila změnu explosivy ve spirant a pak vůbec zmizela (Bauer-Leander str. 210, pozn. 1.) Někteří gramatikové soudí, že před spiranty je vždy š°wa hlasné, vyslovují mal'kč, kan'pé a nazývají toto š°wa medium. Jde patrně o slabý pazvuk, který se vyvine před spirahtem přirozeně jako průvodní hláska. 38 39 § 10. Patah furtivum Laryngály, stojící na konci slova, a to rl (hč mappicatum, § 14, 1), n a V< maJi P°d sebou patah, předcházi-li před nimi ?., I, ô, u. Toto patah sc čte výjimečně před souhláskou, pod niž je; netvoři slabiky a nemá prízvuk, poněvadž to není plná samohláska, nýbrž pouhý pazvuk, jenž doprovází výslovnost la-ryngálů. Sluje furtivum („zlodějské, vpližené*'). Příklady: ppi rěah, vůně'; ľVtýO miíšíah, pomazaný (Mesiáš)'; rj* núali. Noe'; rúah, 'duch'; jWMtfH hiiitúď, 'prohlásil'; y^* jajiěď, 'znajteľ přítel'; šďmôa', slyšeni'; PVtiS madrlůď, 'proč'; nij gdbôah, 'vysoký', atd. § 11. Š'wä 1. Š"\vS je pojmenováni značky, která se klade jednak pod písmeno, za nímž neni samohlásky (odkud význam pojmenováni: prázdnota), jednak se klade pod písmeno, aby vyznačila za nim redukovanou samohlásku, jakýsi e-ový pazvuk. V prvém případě se nazývá š'tuií (piiescens, němé, v druhém šJwd niobite, hlasné. Znak pro oboji je stejný a sluje š'ivľi simplex, jednoduché. V prvém případě je nepřepisujeme, v druhém případě užíváme znaku • nad řádkou: 2. Vlivem okolních laryngálů a v některých jiných případech sc vyslovovalo š'wti mobile s určitějším samohláskovým zbarvením a to jako poloviční a, te, nebo ů. Tato výslovnost se vyjadřovala znaky, v nichž bylo š'wti se značkami pro příslušné samohlásky: _,_, _. Toto š'wtt se nazývá složené (cornpositum) čili hatěji (aramej. particip. — „zrychlující"). Znak pro ťioi sc píše vždy vpravo (§ 12). 3. SawS je hlasné: 1. po prvé hlásce slova: <*|2 p'ri 'ploď; j'hi 'budľ. 38 2. ze dvou šswä uprostřed slova za sebou bezprostředně následujících je prvé němé, druhé hlasné: iStCp1" /'?-/''" 'budou zabíjeti'. Podle masoretské punktace platí toto pravidlo i pro konec slova. IpJ je éísti podle toho nčrď (nardus), srv. Joiion str. 31 pozn. 3. pod zdvojenou souhláskou: iStSp iHP'li', 'zabíjeli'. Podle masoretské punktace platí toto pravidlo i pro konec slova: flflj nStatt3 'dala jsi'; fltf 'atf 'ty' (zájm. 2. os. žen. sg.) 4. uprostřed slova po dlouhé samohlásce před dlouhou samohláskou: yitiW Tlm, 'strážcové'; rT?lĎj3 -H1D t&Prtm 'protivící sc' (plur.). Slovo ijjn Je výjimkou (§ 11, 8,5). 1 c) Po 3 a 1 je místo prostého š"\va po dlouhé samohlásce před i" 1 ' ukom: njSsKP Wflwnnä 'budeš jisti'; 1313 baroku 'žehnejte!'. 1 d) Po spojovacím *, = 'ď je po vc slově riittf!) 'a zajmi', 'a chyť!' (ů.í«ftd). 1 e) Také hlásky cmfatické (J wajhl kl 'a stalo se, že' (Gen. 6, 1). Pozn. I. Po |í| (§ 14, 1), protože je plnou souhláskou, a po 1 a \ původních dvojhlásek ()_, \_, f>_, i , s*, "i*) a po patah. furtívu (§ 10) je na počátku následujícího slova náležitě d. lcne. Pozn. II. 1). léna klade se do posledního písmene, konči-li slovo dvěma souhláskami se š»w5: ^2fll» fífy*]> "TŮ a P00' (§ Hi 3, 2). Pozn. TIL V těsné souvislosti ve větě klade se d. lenc do předložek 2 a 3 ('v', 'jako'), i když předešlé slovo končí samohláskou, aby nevznikly skupiny těžko vyslovitelných spirantů: 1H"13j3*1 Íns32 waj-jiq-b'ríilui b'bčtô 'a pohřbili ho v jeho domě' (Í.Sam. 25,1). 3 má d. lene, ač je před ním samohláska, protože by jinak vyšlo čtení bJbčtô s dvěma stejnými spiranty za sebou. 2. Dagěš forte vyznačuje zdvojení všech souhlásek vyjma laryngálň a r. Značí se bodem uprostřed písmene. Může býti jen po plné, zpravidla krátké samohlásce. Stává v těchto případech: a) když mezi dvěma stejnými souhláskami neni ani úplné samohlásky ani pazvuku: yj^j na-tan-nú 'dali jsme'. 5*wJ pod ním je hlasné: 13>y ' 'in-nJbč 'hrozny' (§11,3, 3). b) zesiluje souhlásku po dlouhé samohlásce, která má větný prízvuk: hň-(lčl-lu 'přestali'. c) po zájmeně ffft 'co?' často se následující souhláska zdvojuje: ŕTÍO*""^--* co (jest) to?' (z pův. ma[h]-zú})\ též po maqqěp (§ 14, 3): 2'tSTľíi tnal-lub 'jak dobré!', NÍTD^ i'kan-na 'jdi prosím!'. d) po určitém členu n ha-: *)Mft' had-dahiír 'slovo' (§ 35); po t. zv. w5\v konsekutivnim (§ 58): "IQŇ'l wnjjômxr 'a pravil'; při časování sloves v perfektu, když poslední kořenná souhláska je / (v 2. os.) nebo n a připodobňuje se koncovkovému ř: • (II křirat-tií 'ty jsi uřízl' (sloveso MJ karát); pft) ndfat-trl 'ty jsi dal' (sloveso natan, tedy z *natan-tu). 3. Souhlásky laryngálni (hrtanové, § 4 a 5) se nezdvojují. Náhradou za to se před nimi samohláska často prodlužuje nebo mění kvalitu (§ 35, 1—4. § 07). Někdy zůstává samohláska krátká a ukazuje tak na zdvojeni virtuální (laryngál není zdvojen, ale předcházející samohláska se nemění): JiPTli* Sihět 'kazil'; kihěn 'konal kněžskou službu'; {r^J itftp 'cizoložil'; *|JJ2 bťěr, 'odstranil'. 4. Souhláska na konci slova není zdvojena. V množném čísle se zdvojeni objeví, poněvadž je chráněno koncovkou: ;g paij 'fík', mn. č. Qijig pagglm; ftft hčq 'zákon', mn. č. O^pH huqqlm. 5. Rozlišeni obou d5gěš: L D. lene je jen v písmenech 3 3 T 2 £ JV d. forte ve všech kromě laryngálň a *|; 2. před d. lene nestojí nikdy samohláska nebo hlasné š-5wá v témž slově (§11,1 c); d. forte je naopak jen po samohlásce. 3. Spiranty se nikdy nezdvojují. gj uprostřed slova po samohlásce se čte vždy jen /)/), nikdy fl\ 4. Stojí-li po plné samohlásce v písmeni bod, je to dagěš forte. Přiklad. Ve slově 1310 'poušť je dáket bez dagěš, poněvadž je před nim* samohláska, která způsobuje, že se vyslovuje jako spirant d. Pod ním je š°wá quicseens, proto má následující bit dagěš lene, t. j. vyslovuje se jako explosiva b. Kdyby nemělo bět v sobě dágěš, čtlo by se jako spirant b a předchozí š3wa by bylo podle toho mobile. Srv. však §11,3 pozn. III. Jediná výjimka, kde dágěš po samohlásce neznamená zdvojeni, nýbrž explosivní výslovnost, je slovo C^2 bátim 'domy' (Ungnad str. 95. Bauer-l.eander str. 617). 48 § 14. Značky v písmě 1. Mapplq (jtfpg) Mapplq je tečka, která se klade do koncového |-|, má-li se vyslo-viti ve své souhláskové platnosti, tedy jako h, na př. jQJ gubah 'byl vysoký', niHN '"r?'í/l zcmž' (Proli fi^n ar?^' k zemi')- Pozn. V rukopisech se vyskytuje mapplq též v koncovém y. !)-| qiiw' provaz, šňůra', a v koncovém i: j»ó/ 'pohanský národ'. Čtyřikrát je téi uprostřed slova v x («▼. wajjubľu, Gen. 43, 26); zajišťuje čteni Xs1 Jako souhlásek. 2. Rips (riBl) Rapšě je vodorovná čárka nad konsonantem, která v rukopisech upozorňuje na to, že souhlásku pod ní je čisti jako spirant, že v ni není ani dagěš ani mapplq. V tiscích je vzácná. 3. -Maqqěp (F|p?») Maqqěp (spojovalcl) je vodorovná Šárka mezi slovy, která k sobě patří a tvoří smyslem jeden celek. Spojuje slova dvě: C1X"S2 'všichni lidé', nebo tři: ľlíýySsT.N 'všechnu bylinu', nebo čtyři: iS"lt£*n"S3"nX 'vše, co mu (bylo)' - 'vše, co měl'. Toto spojeni způsobuje, že se hlavni přízvflk posouvá na konec takovéhoto celku a proto néktcré samohlásky předchozích slov se někdy krátí. V našich případech: ^3 kál místo tyj kôl 'všechen'; ':vt místo f]tf 'ě.l, značka akusativu. Maqqěp bývá hojně po jednoslabičných slovech, jako jsou: 'jestliže', fíU 's' a znak akusativu, -,*) 'až', S^j 'ne' (v zákazu), *k*i 'na'. ĽV 's'> |P '*'> '0fl'' "B 'aBV ne'i EJI 'též'< *3 'žc' li *7| 'všechen', ji^ 'není', >|(riM 'který'. Stojí též před ^J- 'tedy', •nuže', 'přece'. Zamezuje se jim též srážka dvou slabik, které mají obě hlavní prízvuk (srv. (Jen. 1, 3; 3, 16; 6, 9; 7, 11). 4, Pásěq (ppc) 1'Ssčq (zastavovatel) je svislá čárka mezi slovy, která brán jejich spojování v proudu řeči. Užívá se ji, když předchozí slovo končí touž souhláskou, kterou následující slovo začíná (1. Páral. 22, 3), když jdou za sebou dvě stejná slova (Gen. 46, 2), chrání před nedorozuměním (Gen. 18, 21 má nSs I ftW, s,ovo ilSs znáči zde 'opravdu', ne substantivum 'pobiti') a klaďe se k jménu božímu (žalm 119, 156). Po ní mají explosivy k, p, I, b, §, d dSgéJ lene. 5. Muita;/; (^q) 1. Jméno znamená „uzda". Je to svislá čárka vlevo od samo hláskové značky (vyjma u bokem). Označuje vedlejší prízvuk a chrání výslovnost samohlásky, u níž stojí. T. zv. lehké ímetuijj slojí a) u samohlásky v druhé otevřené slabice před slabikou prízvučnou: OlKfl kl 'rTrfíím 'člověk' (s urč. členem). b) V čtvrté otevřené slabice před prízvukom: JliJiDWO nuikaUikônut 'než prostředni' (žen., Ezeeh. 42, 5); c) jestliže je druhá slabika před přízvukem zavřená, slojí mxtaeg" v třetí otevřené, je-li třetí zavřená, je ve čtvrté otevřené: CV^INri kíl-ar-bfi-ím 've 40. (roce)', Num. 33, 38; d) je u dlouhé samohlásky, za níž je š*wä a potom prízvučná slabika; chrání dlouhou samohlásku v zavřené slabice před maqqěp a upozorňuje u qámtes, aby se čtlo jako J: ffátó patřiti. Tak je na př. v Gen. 24, 33 psáno Cty"*, q"rě je Ctí'VV coz je vokalisováno jjjfjvi wajjuiäm 'a bylo předloženo'. K8tljj 40 je QKP^i masoreté v textu označili tvar kroužkem (Dtyv,l) a připojili tuto poznámku: »")p QtíWI (GtPv,')• Z toho plyne, že konsonantní text má omylem psáno jôd místo wäw. Často tvary v q"ré poskytuji opravdu lepší čtení. Jindy masoreté naznačují, že na příslušném místě má se užiti slušnějšího tvaru. V 1. Sam. 5, 6 je k slovu Q^Éya poznámka: *"|p C^in02 O^BSH: to značí, že místo slova £"^£57 jest užiti při čtení slova n>*]ýlt3 Obě slova značí haemorrhoidy, ale slovo Q^Tttt Je pokládáno za slušnější. V 2. Král. 18, 27 se praví: riifí&b) onnrrnx SixS nprrrrby. n^t^n DnřJNrrb? „k mužům, přebývajícím na hradbách, aby jedli výkaly své a pili moč svou s vámi". Slovo Q^xnn výkaly', je podle masoretského výkladu méně slušné a podle poznámky »^p DflNIlC DiTin má býti nahrazeno slušnějším nxfa£> jehož samohlásky jsou slovu D^Xin podloženy, tedy QrPNIrl (DfiNl^)- Podobně místo QrPľ'iy (od slova 'moč') jc čisti podle poznámky nirSj*! '0*8 slušnější D^jn *Q>Q 'moč', tedy QtSj"! *8*B Srv- Deuter. 28. 30 a j. Někdy se stává, že slovo chybně napsané přichází často a protože je čtenáři známo, není proto potřebí, aby bylo v poznámkách ustavičně opravováno. Samohlásky q^rě jsou prostě slovu kHIb podloženy. To se nazývá q8rě perpetuum. Často se objevuje v Pentateuchu tvar ^lil s významem 'ona' a stojí tedy na místě tvaru n\T Masoreté naznačili správný tvar ženského rodu vokali-saci a píši na příslušných místech U jména cSt^TV Je psaní místo masorety žádaného B»?thT» kHIb ukazuje na D^tí^T' Slovo 'dívka', má q»rě niyj> k°tíb U číslovek SPXB a b»k slovo ftTft čte se místo fflfp slovo 0\tSx. aby se tAti nevyslovovalo dvakrát, ale slovo nilT se punktujé samohláskami slova DVt^K a píše se tudíž ni,T (Kittel ffps). Srv. Izai. 28, 16. (Gesenius^ Kautszch str. 70 a 310. Beer, I. str. 49.) Pozn. Tóra se dělila původně v části zvané flVtý"© ísg- "TtíhB). velké označovány byly třemi stejnými písmeny, máíé.jedním;*po-čínaly-li novou řádkou, sluly otevřené (flininB) (značeny J5J5J5 a £}), počínaly-li uprostřed řádky, jmenovaly se zavřené OilQIJiD) (značeny a j;). I menši oddíly biblických knih jsou podobně značeny. § 16. Přízvuk 1. V hebrejštině je přizvuk důrazový (expiratorní), dosti silný. Slovní přízvuk je většinou na poslední slabice, takto přizvukované slovo sluje y^p (milrď 'zdola'). Znamením prízvuku je n£"t dS-bSr 'slovo'. V jistých případech je přizvuk na předposlední slabice a pak se nazývá slovo takto přizvukované bwba (miM 'shora'): -ijSó maelsek 'kráľ; ijwj ďbSrěnu 'naše slovo'; nStpfj q&tallä 'ty jsi zabil'. 2. Někdy má slovo dvojí význam podle různé polohy prízvuku: 1J3 b&ná 'stavěli'. bSnů 'v nás'; ,-jflD «*& 'mrtvá', fífA mM 'zemřela'. 3. Vedlejší přízvuk se označuje jen na otevřených slabikách značkou msetaeg (§ 15,5): n%p^ qä-ťlä (qa- má vedlejší přizvuk), EíHaty šôm'rlm 'strážci' a p.' 4. Jména maji celkem silnější přizvuk než slovesa. Imperativy a infinitivy constr. mají slabší přízvuk než ostatní tvary slovesné. Proto se vokál jejich předposlední slabiky před přízvukem nedlouzí, nýbrž redukuje (Sbh, INÍ?. rrSí)- 4 Mluvnice häbredJtiny 49 § 17. Akcenty 1. Každé slovo v bibli, které má samostatný prízvuk, je opatřeno znaménkem, zvaným fa'am 'akcent'. Znaménka maji význam not při kanlilenačnini přednesu,dále slovních prízvuku a konečně i značek rozdělovačích (interpunkčních). 2. Obyčejně stojí tylo značky u samohlásek v poslední, méně často v předposlední slabice. Slovní přízvuk označuje značka prvá od konce slova, při čemž se nepřihlíží k značce, která je u souhlásky bez samohlásky po případě za koncem slova. Na př. v Oen. 1, 2 Irtíl ukazuje, že slovo má přízvuk na předposlední slabice. 3. Jestliže akcenty vyznačují přerušení proudu řeči, slují rozlu-čovací (disjunktivní), znamenají-li naopak souvislost n spojitost slov, slují slučovaci (konjunklivní). 4. Rozeznávají se dvě soustavy akcentů, prosaické (v 21 pros. knihách Starého zákona) a poetické (ve 3 knihách básnických, t. Žalmech, Jobovi a Šaloin. příslovích.) 5. Hlavni rozlučovaci akcenty prosaické jsou: 1 • p'fou 1>0C' poslední prízvučnou slabikou verše. Za posledním slovem verše následuje dělitel veršů (naše tečka), ;, zvaný pIDB (]TD 'konec verše': Gen. 1,1: Jf-*li 'dvě', čilo se šlajim, šli, ale dnes se vykládá jako kompromisní psaní za šHujim nebo za šitliijim (§ 18, 4). 1 b. Slabika nesmí začínali samohláskou. Jedinou výjimkou je v tiberiadském podání spojka v tvaru 1 u před retnieemi (2QD) a souhláskou se š°w5 hlasným: f^rpl upJr'i 'a plod', ^Sol iinvvlxk 'a kráľ, ffíjŘ íibajil 'a dům', C**?^ ii(ijí!últiii 'a velcí'. 2. Slabiky rozeznáváme v podstatě, dvojí: a) otevřené, které končí na samohlásku, a b) zavřené, končí-li souhláskou. Obojí mohou býti opět přizvuěné nebo neprízvučné. Otevřenou slabikou je i ta, která konči nevyslovovanou souhláskou (mater lectionis): ^J1X2T /i-fí-fl 'vyšel jsem', HDxSp nľ-lä-kä práce', 'řemeslo', HľO bl-nň 'rozum' (§ 7, 1, 9, 2). 3. Otevřená slabika má zpravidla dlouhou samohlásku; podle některých je u scgolat (§ 44, č. 6) a před zájniennými pří- 51 ponami v otevřené slabice dlouhé: Vffi měělxk 'kráľ; 1HM d'-bä-rx-ka 'tvé slovo' (v pause, § 19.) Jinak je krátká samohláska u jmen, která maji v předposlední slabice _: "«M"jufar 'chlapec', flW zú-jit 'oliva', též před "f_ 3, které značí směr: HISTtt mid-bá-rS 'na poušť, a před zájm. příponami u sloves: 'ob'lpp 93" íů-lá-ni 'zabil mne'. 4. Okolnost, že otevřené slabiky končí dlouhou samohláskou, souvisí pravděpodobně se způsobem přednesu textů v liturgii. 5. Zavřeně slabiky prízvučné mají samohlásky bud dlouhé, na př. "q"j dil-bur 'slovo', mfí£ btír, 'cisterna', nebo krátké, na př. yQjý šů-mú' 'slyšel', ^23 bii-hél, 'Babylon'. 6. Neprízvučné zavřené slabiky mají vždy jen krátkou samohlásku: EBtýO miš-pnl 'souzení'; •"finBtt'O iniš-pah-ti, 'moje rodina'. Zavřenými neprízvučnými slabikami jsou jmenovitě částice jako qx 'im, 'jestliže', »|p min, 'oď, 'z', qj? 'i'm, Y, které stojí obyčejně před maqqěp, ztrácejí tudíž prízvuk a tvoři s následujícím výrazem jakoby jeden celek. Pozn. I. Souhláska s hlasným š»wá tvoři samostatnou slabiku, i když její samohláska je kratší (Ungnad str. 25 n. zve ji poloviční slabikou, srv. i Bauer-Lcander str. 174.) Někteří počítají souhlásku se š-nvá jako piedrážku následující slabiky nebo ji kladou na konec slabiky: b*-rít, 'smlouva' "láy ja-'"mad, 'bude stati'. Ti, kdo kladou souhlásku s š"w5 na konec předchozí slabiky, mluví o t. zv. volně zavřené slabice (Ilornyánszky a j.) Srv. § 11. 3. pozn. IV Pozn II Ti, kdo vykládají, že na konci slova mohou býti dva konsonanty Catt, qtllcdi a pod.), mluví též o dvojnásob zavřené slabice (srv. § 11, 3. 3 a pozn. I.) ľozn. III. Někdy se mluví ještě o slabice zostřené, která konči tou souhláskou, kterou následující slabika začíná. Jde tedy o slabiku zavřenou. Následující tabulka ukazuje výskyt samohlásek ve slabikách. Některé vokály se v určité slabice mohou vyskytnout jen v sousedství laryngálů a příklady toho jsou v závorkách: 1 es 2~ Slabika otevřená Slabika zavřená Si prízvučná neprízvučná prízvučná neprízvučná a i -i - 1 - nóty "1313 a? — (ipmri. ptrr) c — ronily — i á 0 — nib'épp, uph u äi _ Art ě "CC — I "370 — S ii 133 "131 — ô 3£>lQ — u nôn >inŕ, — 0 _ lolovič-ibikách _ _ • — w jen v j nich ia —• — 52 53 Přehled slabik: Otevřená Zavřená prízvučná: fM*3 samohlásky jen dlouhé, výjimky jako přizv.: -liry ^33 samohlásky dlouhé i krátké neprízvučná: CJ}ft samohlásky dlouhé, výjimky jako cp^US- nepřizv.: «||*jp samohlásky jen krátké. § 19. Pausa 1. Pro souvislost řeči (kontext) platí částečně jiná pravidla přizvukovú než pro pausu. i. j. konec řeči. Většina tvarů se V pause mění. Paušální postaveni má slovo u rozluěova-cího akcentu (§ 17.) 2. Krátké samohlásky tvarů kontextových (normálních), které mají prízvuk, v pause se dlouží: ffiQinajim, 'voda', p. mäjim; fWJ liiqtih 'vzaľ, p. flp'n líiqtíh. V pause přicházejí někdy i kvalitativní změny samohláskové: sc mění v : p. piX- se mění někdy V : cSwS "iy"| (kont. tvar je "jy) 'na věky věků'; se mění v : kont. -lÉn 'zlomil', p. icn; (lává : 'jí', p. Sptf>; dává : 13/1 'mluvil', ]>. 13-ľj. 3. Místo redukovaných samohlásek kontextu jsou v pause původní plné, případně zdloužené samohlásky: ♦Vfi /i".yř, 'polovinu', p. liPsl *fn 1'hJ, 'tvář', p. inS liel-'1 713 is/f(7, 'v tobě' (muž.), p. 7|2 é<7A- 51 nJflJ näl'nlí, 'dala', p. niflj ndiSnä 1SÍ33 nfypů 'krápali', p. '.BEJ naluvů. jimšHu 'panuji', p. iStýřS^ jimšólu. 4. Často je v pause prízvuk na slabice předposlední místo na poslední: 13jx 'inojl 'já', v p. >3jn 'infjfl. nriN "««í. 'ty', v p. níix nnn2 MW 'byla těžká', p. nnis MfcěV/J. Naopak je tomu na př. u tvarů jako pQ'} wajjämát, 'a zemřel', v p. JiJ3»l wajjämtít. HLAVNÍ JEVY HLÁSKOSLOVNÉ § 20. Samohlásky 1. Samohlásky se děli na jednoduché (monofthongy) a skupiny z původních dvojhlásek (difthongů, § 9, 4). Podle kvantity rozeznáváme: a) krátké: ä, x, i, a, u, (e, o); b) dlouhé: (7, x, i, u, ě, ô. c) redukované a pazvuky (š"vvá, hStěp, patah íurtivum §§ 10, 11, 12). Dále sc dělí samohlásky na otevřené (a, x, a) a zavřené" (e, o, u, i). Značení a výslovnost v §§ 7, 8, 9. Přehled: otevřené zavřené krátké á 1 x a i u (<•) (°> dlouhé ä x — l Cl č u Pozn. I. e a o nemají zvláštních znaků; vyskytují se velmi pravděpodobně v zavřených slabikách některých tvarů, na př. v časování OéíP .njStbpP •nJlin.R)' Jak ukazuji krátké samohlásky analogických tvarů sil. sloves ("123'' ,njn33fl)- u Pozn. II. Vzájemný poměr, polohu a příbuzenství samohlásek lze naznačiti tímto schématem: samohlásky vysoké J samohlásky střední samohláska nízká 2. Samohlásky dělí se dále na stálé (neměnné), které nepodléhají změnám při flexi, a na proměnné, které se měni. Stálé jsou: a) dlouhé přirozeně (i vzniklé stažením), zpravidla psané plene (ale ne vždy!), jako: í v jělíb 'dělá dobro', ô v "rtj qôl 'hlas', u v gig sůs 'kůň', 7133 g'búl 'pomezí', i v 731,7 hěklil 'palác', ; l; E^Jflísisslm 'květy'; sg. pj{; u: □"'ISTN '"dummiin 'červení' (plur.); sg. E7N- 3. Zdlouženi samohlásky v otevřené slabice před přízvukem není v těchto případech: l) po slabice s vedlejším přizvukem, po níž jde š»w5: íl7tó g$ť-13, 'ona zabila'; 170tý šam'rú, 'střežili(y)'; ! i 1 • 57 b) u kontextových tvarů slovesných, protože maji tlabil prízvuk: Wtó* Jiql'lA 'oni zabijí' (ale v pause, kde je přízvuk silný: 3* jiqtóluX) c) v imperativu a inlinitivu constr. sloves, poněvadž mají slabší přízvuk: ^t2j3 q"IOl, "zabij!', stejně inf. cons. 4. Naopak se. krátký vokál mění v š"wa (redukuje se): a v otevřené slabice před přízvukem: *]X5J> š^ň 'neste!', mezi hlavním o vedlejšim přízvukem, srv. 3a. i, které v otevřené slabice dá ě, srv. výše lb, s dvojím vývojem: k) toto ě v otevřené slabice před přízvukem se dlouží (hlavně po š"\v3 předcházející slabiky: Činí 'starci', a v dvojslabičných jménech před plurální koncovkou: Qi^S 'nádoby', ľi)Úp 'jména', a v dvojslab. jménech ženských před koncovkou n : fiyt 'pot') nebo P) se redukuje: fixo (st- conatx.) 'sto' (*mi'at); u sloves neu-trických: fl^M kdlfda (*l;abidal) 'byla těžká'; v participiích a jménech mezi hlavním a vedlejším přízvukem: Qi'ifcS'ft '/»-Mím 'zabijejicľ (muž.), 'uj'bUn 'nepřátelé'; před pos- sessivními příponami zájnienuými: 133 b»nt 'můj syn' (*binl), lÔtl* š'mí, 'mé jméno' (*šimí) a pod, u se redukuje ve š"wíi před přízvukem: ffcy jiik'ld, 'mohla', (*jakulat, od *adamatô, elise 2. a B zdloužcní před přízvukem). 7. l)vé kvalitativní změny u krátkých samohlásek jsou pozoruhodné: přechod oviv slabice neprízvučné zavřené (ne všude) (srv. QWM výše, "12"10 ■ pod.) a změna pův. i v ä (t. zv. zákon Pbilippiho) v zavřené prízvučné slabice; pův. *binl, 'dcera', dá do hebr. *bant, assimilací *balt, zjednodušením na konci bal v neprízvučné slabice se však objeví původní i: •>^2 billl 'moje dcera' (z *binll.) Pův. *za;vn (na př. BPH2N"*3 'syn Abrahamův'); rjp^ jaqum 'vstane', po ^ souslednčm, jež působí, že přízvuk se přesune k počátku: tiO*] loajjäqäm, 'a vstal'. Zároveň je tu přechod od kvality zavřené k otevřené. a se krátí po ztrátě prízvuku v a: Dr.Op qotnlxm 'vy jste vstali' (proti Hop qdmň 'vstala' atd.). 59 § 23. Změny původních dvojhlásek 1. Původní ai se změnilo pod silným přízvukem ve slabice otevřené v x: HíyyO mnrašiv (z *ma'éai), ve slabice s přízvukem slabším v ě (také v bezpřízvučné): st. constr. nti^VD macaíč. Podobně srv. rpT>5£> (v pause) 'tvé písně', proti D3',*1',E> 'vqšc pisně'. 2. Staré au v slabice prízvučné se změnilo někde v ň: Jjfft, jam (*jaum), někde dalo äu: xiíľ •*«'.', 'lež'; pod slabším přízvukem nebo v neprízvučné jo o: Jfljj môl, st. constr. 'smrť. 3. O tvarech jako hájil, mawxt, kde. zůstávají ai a nu v zavřené prízvučné slabice, srv. § 24, 2. § 24. Vložené samohlásky 1. Mezi poslední dvě souhlásky slova, které nemají samohlásek, vkládá se zpravidla pomocná samohláska, která odstraňuje dvoj-konsonanlni dosloví. Pravidelně děje se tak u jmen typů "SjSó, *]DD> IpíŠ' která po odpadnutí původních pádových přípon se stala jednoslabičnými: *malk, *si[>r, *buqr. Mezi poslední dvě souhlásky se vkládá a proto slují jména těchto typů „segolata". Podobně se i u sloves vkládá často mezi koncové souhlásky, když tyto ztratí při ilexi své samohlásky: wajjigwl z pův. *wajjigl 'a zjevil'. 2. Vloženým vokálem po ; je __: *bail, ba-jit 'dům'; *zait, fíi} za-jit 'oliva'. Po w se vkládá : *maul Wjg ma-wxt 'smrt'. Vložený vokál u laryngálů je : -jjyj na'ar 'chlapec' (*na'r). § 25. Změny samohlásek vlivem laryngálů 1. Laryngály (a "}) se nezdvojují; předchozí samohláska se náhradně dlouží, a to a v u, i v č, u v ó; pravidelně je tomu tak před 1, většinou před y a ){, méně často před ]-|"a H: J!"lt!J (*Sirrět) 'sloužil'; (*birrěk), 'pozdravoval', 'velebil'; Ipjj (*bunak), 60' byl veleben; ^yj, (*ba"ěr) 'zapálitť, 'odstraniti'. Někdy se však samohláska nedlouzí (srv. virtuální zdvojení § 13, 3). 2. Před koncovými souhláskami fj, pjay sc mění krátké samohlásky v _; po dlouhých samohláskách (s výjimkou íT) stojí toto _ mezi samohláskou a koncovou souhláskou (patah íurtivum § 10): *gábůh > gabuah 'vysoký', 'výše', st. cons. *gabuh (bez prízvuku) > g'bah. Jak vidno, laryngály mají u sebe rády a, které ostatně při jejich artikulaci je jim nejbližši. 3. Proto též po laryngálů nemůže býti jako reduk. samohláska prosté š°\v5; nejčastější redukovanou samohláskou po laryngálů je _! DflTISy '"madlxm, 'vstali jste' (proti obyčejnému hlasnému _ v silném slovese normálním: DriSp|!)) Srv. § 53. 4. Laryngál může míti na konci zavřené neprízvučné slabiky u sebe prosté š°w5 quicscens (§ 9, 2): ÍWJJ rmi-jiln Ipramen'; "IDrp jeehsar 'nedostává se'. Krátké i se mění v této situaci v x (místo *'iqtôl 'zabíjím', je ^QpX 'xqlôl; místo *lďlím 'tajil', je fl^fjyn). Ale velmi často místo tohoto uzavření slabiky prostým němým š"w5 se objevuje za laryngálem h5tčp, čímž z původní zavřené slabiky vzniká otevřená a za ni „poloviční"; v hátěp je vlevo ta samohláska, která je před ním: místo *jx'sôf> 'shromažduje', vznikne 5]bKS místo *ja'môd je IJMp ja'"môd 'stoji'; původní hamad dá "ioyn ha"mad 'byl postaven'. Jestliže by po h3těp následovala souhláska se š°w5 hlasným, mění se hätôp v příslušnou plnou samohlásku a následující š8w5 v němé: proti "jfeJMS tu'"môd vstaneš', je flpjP ja'amdu 'vstanou' (nemůže býti HOI?'' protože dvě š»w5 za sebou uprostřed slova nemohou býti hlasná, srv. § 11, 2.). § 26. Souhlásky (konsonanty) 1. Původní w na počátku slova se změnilo v /. W zůstalo jen ve spojce 1 (}) 'a', ve jménech 'hřeb' a "WJ 'dítě'. Srv. § 75. 61 2. U sloves I. n zpodobuje se n následující souhlásce: od Qpj niíqam 'mstil', je imperfektum 0J51 jiqqôm místo pňv. *j\nqôm (§ 72). Podobně nflX V (muž.) z *'anŕa, § 27. 3. Ražené souhlásky 6, g, d, k, p, t po samohlásce se mění v třivé (spiranty), §§ 6, 13. 4. x na konci slabiky nebo před jiným konsonantem na konci, je-li bez vokálu, mizí a samohláska před ním se prodlužuje náhradne: púv. *mafď > 'našel' (x se píše, ale ncěte se! § 9, 2); *mäsťi > fiXJřb '""lézající' (žen.); *nutfu" > xi'p 'na-lézti'; *rďš > t£*X"l rôš, 'hlava'. Stejné zjevy jsou i u sloves ľ a Ilľ (H 73, 74). 5. mizí v přívěs, zájmeně 3. os. sg. muž.: */roli EITD 'jejicli ústa'; u předložky 3 oba tvary 23, Q|t3 'v nich'. 6. Na konci slova se zdvojeni souhlásky ruší (§ 13, 4). Laryngály se vůbec nezdvojují (§ 13, 3). Zdvojené souhlásky mizí někdy před š°wä hlasným, zejména před laryngálem: *fífP 'vezmou' (čísli jiqhu místo původního jiqq'hú z jilq'há podle jiqHu); ygf 'iwwěr 'slepý', plur. wyfi} 'iwrim místo 'iwuŕrim; D^pspfi hambaqšim, 'žádající si', místo ham-nťbaqq*Um. Velmi často 11 •) (íoáw sou-sledného § 58) před předponou V »flVj ivajlň 'a stalo se', místo wajj'lu. 7. 0 přesinyknutí v hitpa"ělovčm praelixu f"in " aykavky jako prvního radikálu U sloves v hitpa™ělu § 67, 5. II. TVAR O ŠLOVÍ Jako v jiných řečech, rozeznávají se i v hebrejštiné slovní druhy. Ohebné jsou: zájmena, jména (podstatnú a přídavná, mezi nimiž není ve skloňování rozdílu), číslovky a slovesa. Ostatní druhy shrnujeme pod název částic (k nim patři příslovce, předložky, spojky a citoslovce.) ZÁJMENA § 27. Zájmena osobní jsou dvojí: samostatná (separata) a přívěsná (sullixa). k) Osobní zájmena samostatná maji tyto tvary kontextově: sg. 1. os. společná (muž. i žen.) vj'x. >Jtf, 2. os. m. nJflM (flS*). 2. os. žen. flx (pův. tvar iptf zachován jen jako k'tib, Soude. 17, 2 a j.), 3. os. m. 3. os. žen. XVI- Plur. i- os. urôx, iJn;. U|f>2- »>• ořix. 2. i. fag, njj?x> »• os. m. CH. Han. 8. ž. První a druhé osoby jsou ze základu *'a/i-, srv. arab. 2. sg. m. anta, ž. unii. KI V pause se vyskytuji tvary: 1. sg. ipjx. 1. pí. UnJK. ijri, 2. sg. m. nrx, nrix. a. *. rix- y) V 1. os. jedu. č. paušálni tvar tjx Jc i v kontextu ve výrazu *JM",n 'Jako že jsem živl'. V 3. os. jedu. č. žen. se píše v Tóře XV"!. naqdánové punktuji KV> čisti je hi (§ 18, 1). § 28. Zájmena osobní přívěsná (suffixy zájmenné) 1. Pro všechny jazyky semitské jc charakteristické připojování zájmen osobních, jež v těchto tvarech samostatně se nevyskytují. Ve spojení se jménem vyjadřuje toto zájmeno majitele, u slovesa znamená zájmenný předmět v akkusativu nebo dativu. Přivěšujc se i k některým částicím. 62 63 sg. 1. os. spol. i můj, má, mé 2. os. m. w v 'tvůj, tvá, tvé 2. os. ž. A- tvůj, tvá, tvé 3. os. m. w, hu 1_. ¥1_. jeho 3. os. ž. ľ"t._ (nri^bd tipnhmm 'jejich knihy' (muž.), J,t"1bd iipttkmn 'jejich knihy' (žen.). 4. U sloves zni suffix 1. os. sg. •>} -ni (znamená mne, mně). Jinak jsou suffixy stejné, 2. os. pl. žen. není doložena, 3. os. m. v plur. je Q_ -m, 3. os. ž. j_ -n. Pozn. K způsobu přivěšováni suífixů a změnám samohláskovým u jmen atd. viz §§ 29, 30, 43, u sloves § 68, u předložek § 85, a paradigmata (1—24). 64 § 29. Význam a užíván! osobních zájmen samostatných 1. Slovesné tvary vyjadřuji osobu svými koncovkami (§ 53). Zá-jmenný podmět je nadbytečný, ale musí býti, je-li na něm důraz: "Ibyn nfiK", H^lť Hen 'oni zahynou, ale ty budeš stati'; a pák, je-li ve větě ještě podmět jiný, jenž následuje po podmětu, inherentně obsaženém v tvaru slovesném: UPíJN VVCW 'slyšeli jsme my i synové naši'. 2. Osobního zájmena se užívá i jako spony ve významu čes. slovesa býti: ipjx 'Já isem' (Gen. 3> 10)! ľTST *)M 'Ja Jscm Hospodin'; 'my Jslne' (Gen. 42, 11); cn COVy 'Ó 'protože byli nazí' (Genľ 3, 7); v opsaném praesentu (jyp jpíj: 70X nflX 'ty pra-víš'; nt Kin *tp 'kdo je to?'; C"1X DH ľtyj 'toto'(tito) jsou synové Adamovi'. Zájmeno 3. os. plur. se vztahuje k podmětu v 2. os. u Soíon. 2, 12: no,T "Oir: tyn DJnX"D3 '» vy. Ethiopové, poraněni mečem mým budete'. 3. V uctivém oslovování a v ponížené řeči uživá se v hebrejštině místo zájmen opisů. Místo >pjx se řuta Vfíf9 tvuJ sluha' (Gen. 44, 32 a j.), v ženském rodě ^flOK 'tva služebnice' (Soude. 19. 19 a j.) Místo n^x stává "•JHX 'pane můj', na př. THSyflX SnH> 'pin můj se tázal služebníků svých' = 'ty ses tázal nás' (Gen. 44, 19). § 30. Význam a užívání osobních zájmen přívěsných 1. U sloves znamenají suffixy zájmenný předmět: inSttp 'zabil ho', i v dativu: 'OflfiJ 'dal jsi mně* (= 17 flŕlj); P" dvou akusativech se jeden vyjadřuje suffixem, druhý akusativem osob. zájmena: IJix ,JX,im 'a ukáže mně jej'. 2. U podstatných jmen vyznačují suffixy possessivní majitele. Ve smyslu objektivního genitivu: *DOn (Gen. 16, 5) I Mluvnice habiejltlny 65 'moje křivda' = 'křivda, spáchaná na mne', nebo Jřjgfl (**1wi 7, 17) 'křivda, spáchaná na něm'. Je-li suílix stejný u vice jmen, je opakován: TfiHZ) 1p)j32 'tvůj skot a tvé ovce'. Ve vazbě státu constnictu se připojuje suffix na druhou ěást: IJÍH,"? *fl 'hora jeho svatosti' = jeho svatá hora'; *íř^& VI 'ma svatá hora' (Izai. 11, 9; Abd. 16; žalm 2, 6 a j.). Suffixcrň 'se vyznaěuje genitiv, závislý na dvou jménech: fom ni**IB ÍÚTfj (Kxod. 15, 4) 'vozy faraónovy a vojsko jeho' = 'vozy a vojsko faraóna'. 3. Suílix se zesiluje někdy samostatným osobním zájmenem, které se položí za něj, a zájmeno má pak význam akusativní, na př. ''JN'C; *pJM (G«n. 27> 34) 'požehnej mně, i mně' ('ba, právě mAě'); JWjj ŮTty IppS 1t?X ClpD3 HrlX D| ^OVTIK O'oSsh 'na místě, na kterém lízali psi krev Nábotovu, budou lízati psi krev tvou, právě tvou' (1. Král. 21, 19.) fl"!^ XVTD.-I Jlt^Sl 'a Setovi, právě jemu, se narodil syn' (Gen. 4, 26, W 10, 21). Po předložkách: pjflj Iftu lOHíT] 'a pravila: Xa mně — já (jsem to) —, pane můj, (jek) la vina' (1. Sam. 25, 24). ^pr^O lT*$"fy *| Dl',1 fWI* T^T1^ '(táhne) ne na tebe - ty (= jako bys byl mým nepřítelem) — dnes, ale k domu mého bojování' ( = domu, jenž bojuje se mnou) (2. Páral. 35, 21). D3sfl33 nityb DflX ľdS fíjfil 'zdaž (jest) čas vám (= máte čas) — právě vám — k přebývaní v domech vašich' (Aggcus 1, 4). 4. Objcktní suffixy nemají nikdy funkci našich zvratných zájmen. Ta se vyjadřují často pomoci předložek: cnS /■ňin 'a udělali si (doslovně: jim) zástěry' (Gen. 3, 7). 'jinak'se užívá některých podstatných jmen, jako yfo 'nitro', 2^ 'srdce', tPBJ 'duše', u neživotných pojmů (v pozd! době i u životných) Dify 'kosť, 'podstata': n31p3 rntP přlSPI 'a zasmála se Sára v nitru svém' (= prosěbe) (Gen. 18, 12). MUVl* VianN'l Itt^bjs zamiloval si ho Jonatan jako svou duši' («* jako sebe) (1. Sam. 18, 1). Jinak se užívá podstatného jména (fJfM se suílixy i místo samostat. osob. zájmen: ''SPCJ 'má duše' 'já', "íjtpSJ 'tvá duše' = 'ty' ald. c^y přichází u osob ve spojení 1iV»y2 xin 011 sam' (dosl. 'on ve své podstatě', 've svém těle'). § 31. Zájmena ukazovací 1. Pro poukázání na osobu nebo předmět bližší užívá se v hebrej. zájmena ** Pro sř5- »>., flXT zOt pro sg. žen., pro plur. ol>ou rodů n^X Vedle této formy je i kratší ^ (v Tóře a 1. Páral. 20, 8). Vzácněji se vyskytují tvary: pro sg. žen. rit (zó) (2. Král. 6, lí) a j.), 1f (zó) (tento spiše ve smyslu vztažném pro rod m„ Ozeáš 7, 16, pro rod ž. žalm 132, 12), a tvar (ffl) pro oba rody i obě čísla, většinou také ve smyslu vztažném. *f má ukazovací význam u Hab. 1, 11 (lni lí> ta Jcho sila llcbo: toto je jeho sila) a v žahnu 12, 8 (*]T Tfln fQ. od tohoto pokolení). 2. Ukazovací zájmena stoji v podmetu i v přívlastku. Jsou-li v podmetu, řídí se číslem a rodem doplňku: "D^H flj 'toto je slovo', yyn riXT t«to je město', "flOTT^ H^N toto jsou synové Esauovi', vfo rt"!Ctl>p H^X toto Jsou rodv Léwih°'-V přívlastku stojí zájmeno' za podst. jménem a má člen: ti^XH njn tento muž', fixíH p.Xfl tato země', rťpXn trtWjJil 'tyto činy', n^XH flllCen 'tyto příkazy'. Se členem přichází méně často i tvar ní^H Pro J- e- muž., ť?n P10 J- muž. i žen. 3. Pro ukazování na předmět vzdálenější užívá se zájmena osob. :s. os.: N*,n> ž. tfpj, mn. č. en. n»n. ž- fn, n:n „'onen', 'ona', 'ono', 'oni', 'ony', 'ona'. Znamená i 'právě to'. Ňa pr. XIH 'ono právě (je) hlas, hluk'; XIIVJX Ja Ísem to, já jsem týž' (izaí. 4i, 4); ^ba xwnp.x ty Pravi Jsi kral muJ' (žalm 44>5)- 67 r Zájmeno toto je někdy zesíleno určitým členem: XV1T Wflfít a má význam 'onen', 'sám', 'právě on', 'týž': XMn ľiV2 'v °né právě době'. HJ k použití po st. eonstruct. (§ 42) ve smyslu genitivním: nr TTIO 'cena toho', -j^x >JTK 'uši těch'. § 32. Tázací zájmena 1. Substantívne se uživá pro osoby tvaru iq 'kdo?': rTJ1« ''O 'kdo jsi?', ^|xt 'O 'kdo je tato?' ^H"1 'O 'kdo by řekl?' ,-jljx 'O 'kdo jsou lito?'. Genitiv: ""OVD 'ěí dcera' (Gen. 24, 23). Ďätiv: rir^PpS 'komu (jsi, patříš) ty?' (Gen. 32, 18). Akusaliv: >o-j"in 'koho?' (Izai. 0, 8); po předložce: mimnu (z minmi) 'oď koho?' (Ezech. 32, 19). Zesiluje se i jinými zájmeny: Xin-,0 (Izai. 50, 9), nr ''O (žalm 24, 8), nt"Xin 'O (Jerem. 30, 21). Opakuje se: ipi iq kdo a kdo' - 'kdo jednotlivě?' (Exod. 10, 8). >q je též částicí tázací a značí 'zda': iq 'zdaž by povstal Jakob?' (Amos 7, 2, 5). 2. Na věci se táže hebrejština zájmenem |-|0. VID- "HO 'co?' V pause je HO : PJtt i;n:i 'a co jsme my?' (Exod. 16, 8)" Před N a "I Íe HO- at- následuje či nenásleduje maqqěp: ^QX HIS co (byla) tvá matka?' (srv. Exod. 3, 13; před -] Ester 9, 26; i před |-[. Exod. 12, 26 a před «, Gen. 31, 32). U Ezech. 8, 6: Q*jyi» pna 'co oni činí?' "HO 1 následujícím zdvojením je před hláskami s výjimkou hltanových; ""rno 'co je u'? Někdy se píše zájmeno s následujícím slovem dohromady: D3?P 'co je vám?' JTHQ .'proč?' HO uez zdvojení je: před xin a x^n = 68 Xin_nO 'co je on?' (Num. 16, 11), JOiTnO co je to?' (Zachar. 5, 6). Ve dvou případech je fm před n (l'): VlXISn no 'co jest mým hříchem?' (Gen. 31, 36). 13í£n"nO 'co Jcst Jeho žádostí?' (Job 21, 21). riOi "np Je Preu n> V> velmi často před (J : fítyV no 'co jsi učinil?' (Gen. 4, 10). Spojuje se též s předložkami spojenými 3 a 3 ale tu přichází i normálni no : n03. no?, np?. n03- Přichází též po předložkách 'nä', -jy 'k', 'a'ž k', jy> 'pro': nO"^ 'na co?', np"ny 'až do kdy?', nO~*5V 'k vůli čemu?', 'nač?'. § 33. Zájmena vztažná 1. Nejčastěji se uživá v bibl. řeči slova ^x bez rozdílu rodu a čísla; vedle něho přichází s následujícím zdvojením (Soude. 5, 7 má p, před laryngálem 0 Soude. 6,17, nebo jen {j> Kaz. 3,18.) Původně se pokládalo $ za slovo spiše lidové, časem však v sakrální mluvě zvítězilo. Nejsou to pravá zájmena, nýbrž formálni slova, jimiž se vyjadřuje vztah (notae relationis). Příklady: ITJ WfTfl ... "ČT 'vzpomeň si na horu Sijjón, která přebýváš na ni' (= na níž přebýváš) (Žalm 74, 2) (srv. Žalm 78, 54; 104, 8; .Job 10, 10; Přill. 23, 22; Izai. 25, 0 a j.) i a : oSjl ma1?; UOtS Wjll^a 'v 'ítl, ktorou položili tajně, byla chycena noha jejich' (žalm' 0, 16) (srv. Exod. 15, 13 a 16; žalm 142, 4; Izai. 43, 21 a j.) 3. Genitívni vztah se vyjádří tak, že se k vztahovanému pojmu připojí sufligované osobni zájmeno: tffcA >*Ol^n-Si!? *llt*X *ti 'národ, který nerozumíš jeho řeči' (= n., jehož řeči nerozumíš.) (Dcuter. 28, 49.) Pozn. K větám vztažným srv. § 07. § 34. Neurčitá zájmena 1. Pro neurčitá zájmena není zvláštních samostatně vytvořených slov. Užívá sc pro ně jiných zájmen, číslovek, jmen nebo různých vazeb. 2. Naše zájmeno 'někdo' je tlumočeno v hebr. bud zájm. iq (často s významem 'jestliže kdo', 'kdokoli', 'každý', Exod. 21, 14; Kaz. 5, 0; Izai. 54, 15; 2. Sani. 18, 12; Soud. 7, 3) nebo jmény 'muž', Gen. 13, 16; Exod. 16, 20; Pis. 8, 7, znamená též 'všeliký', 'leckterý', 'každý', zejména ve spojeni gtg ,}tf*m gta* k^k (1. Král. 20, 20; žalm 87, 5; Esther 1, 8), tfVk 'člověk'', Lev. 1, 2, se záporem cnx xS 'nikdo', Job 3«, 26), ^bj 'duše', qev. 4, 2. 3. Něco, cokoli se vyjadřuje slovy: -|{^x HO, fWIKfi 22, 38), se záporem: nic: HOINO (Lont. 13, 18) nebo »ix n»1Xa (L Král. 18, 43). Též'l^-r znamená: něco. 70 4. Poměr jeden-druhý sc vyznačuje opakováním (J°b 1, 16), což značí i 'tento — onen' (1. Král. 22, 20), dále výrazem ntf... íftjti Gen- 13> 11: vris Sria Kh< itib'i 'a oddělili se jeden od druhého' (dosl. 'muž od svého bratra'.) Oba dva: -irtX2 n,TJt£> (Kaa. 11, '6). 5. Několik: sc překládá plurálem chhn nebo výrazem -|{ýx & 'jsou tací, kdož' =** 'někteří'. 6. Každý: značí se slovem ^Jp (před maqqěp -^2) nebo zdvojením slova: qv DT" 'každého dne', též qv3 ev- DWj""^| (Gcn- 39> 10; Nchcm. 8, 18; žalm 42, 4), ffm DT (Esth« 3, 4), {Jfi^ Qľ>b (2. Páral. 24, 11), Qfr| DT3 (1« Sam- 10)> DVÍ Dl^S^ (Esther2, 11). ^2 znamená 'každý' před jménem bez členu a jiného určení: yj'bs 'každý (všeliký) strom'; před určeným jménem znamená: 'všichni', 'celý': B*Un"?3 'všichni národové'; naproti tomu: tOfhl 'každý národ'; loy-i?3 'jeho celý národ' (Exod. 1, 22); je'též sc suflixy: yjsj 'my všichni' (Gen. 42, 11); n'pS Sľlfl (Job 34, 13) 'celý svěť. Zde se objevuje původní význam slova ^2. 'celost', 'úplnost' (dosl. 'svěť — 'celost jeho'). Srv. franc. tout jour, tous jows, lous les jours. Pozn. Spojeni •'JlbSs *Í7B znamená 'ten a ten, N. N.' (1. Sam, 21, 3 a j.). § 35. Člen 1. V hebr. se užívá jako urč. členu zájmena původně ukazovacího s následujícím dägôš lortc. Znělo původně asi lni, později se zkrátilo rt v a, následující souhláska se zdvojila. f| je stejné ve všech rodech i číslech: *|jy2n 'maso'; n^Bflíl 'modlitba'; DiTB2n ',ví_ čata'; ÍTttSpsrí 'r'še'; D^TH 'ruce' (duál). 2. Zdvojení následující souhlásky nebývá při S (j9): H^lTiJ dítky. Následuje-li však za » bud nebo y, nastane zdvojení: B*TVT*fT 71 'Židé', n,By*n 'unavení'. Také při » u některých podstatných jmen a participii se souhláska nezdvojuje: D^Mjpfl 'hledající'. Jestliže po o následuje ,"[• 2? nebo % zdvojuje se následující souhláska: D*SHM 'u zlosynů'. Zdvojeni však nenastane, maji-li ft, Jf a 4 za sebou souhlásku s krátkou samohláskou zostřenu: B*MHpn 'putující'. 3. Samohláska členu se někdy mčni před náslovným laryňgálem. Člen zní ř| před n a H. maji-li jiné samohlásky než qSmJBS nebo nemaji-li samohlásky: ^2nn 'marnost', XlHn 'onen'. (Výjimky jsou: Jjglfí, fíqfift, ftfjn, 'onV, 'ony'.)n»3nn 'moudrost'; D'SSľin 'ubiti', D^Tin''šípy'. (Výjimky: 'živoucí'. Gen. 6, 19; D^lhn 'kapsy', Izai.3,22. D^ern 'sluneční obelisky', Izai. 17,8.) 4. Tvar n má člen před R a ■)! "fixn 'světlo', týXin 'hlava'; před y s jinou samohláskou než je neprízvučné qämajs: "12yn služebník', nblVyl 'vůz', Qyn 'národ', DnOVi"! 'snopy', "fiy-^slepec'. ale plur. n'myn)- ľ'0'1 neprízvučným n a y jakož i prízvučným a neprízvučným n zni člen: H : O'Hnn 'hory', foft 'hřich', jnn 'svátek', Mpjíl 'mléko'. Také přod pf : Q'tíHPlŕl 'měsíce'. Slova Y^it 'země', "|""| 'hora', svátek', 'náróď, -|B 'býk' maji po členu tvar jako v pause: pXH. "Blil. VVJi QVri. "ICri-Substantivum 'truhla' zni se členem fľlNIT 5. Po částicích 2. 3. h zmizí /i členu, ale částice přijme jeho samohlásku: PJD3H 'stříbro', P]D33 'v stříbře' (místo b'hakxsxp) "lCyn 'prach', "IBP3 (místo k'hx3p!ir); ti^XH 'muž', Ehx'? 'muži' (dat.) místo WitPíí. Po ■) člen nemizí: D'Qtyni 'a nebesa'.'V pozdější době člen někdy nemizí: D3nH3 'Jak° mudřec' (Kaz. 8, 1). Někdy má tvar se členem jiný význam než bez členu: QM 'teprve' (Gen. 25, 31), DľHS 'právě nyní') (1. Sam. 9, 13.) Pozn. Masoreti punktovali částice uvedené většinou tak, jako by byl po nich clen, i tam, kde patrně členu nebylo. JMÉNA § 36. Kořen 1. Kořen je základem slovní skupiny, jejiž všechny členy maji vesměs významy, odvozené z jednoho základního významu. Odstraníme-li od slova koncovky, přípony, předpony, dostaneme jeho kořen. Na př. v tvaru 7p;"|13ř<3 'jako tvoji otcové', je 2 předražená srovnávací částice: 'jako', 7|\ přípona přivlastňovací 2. os. sg. muž., připojená k plurálu, fft Je kon-covka množ. čísla. Zbývá 2X> coz íe kořen slova, od něhož je 2X 'otec'. Od kořene se děje odvozování předponami, příponami a vnitřními změnami samohláskovými. Postaveni kořene ukáže přiklad: i král ' rj^ó Moloch, bůžek („král") ♦j 3^0 můj král Q\ 3^0 králové H i 3^0 královna C iha Milkům, bůžek ni 3^ královna (Astarte) Qp! rtJlŠtt vláda, říše Vjtí panoval Tli! 3^0 vláda, říše ■ Tjjpjj bude panovati hjv? H "stanovil králem "^SíSn by' ustanoven králem ni; 3^p:0 říše, vláda 3^0! vaši králové (muž.) Jak patrno, kořen je T^Q 0>Wti má tři souhlásky kořenné (radikály). Naprostá většina hebrej. kořenů má tři radikály, v jejichž seskupeni tkvi základní význam celé skupiny, na př. zde vše, co souvisí s „kralováním". Všechna slova, v nichž jsou v témž pořadí souhlásky Sttp> mai> významy, odvozené od základního významu „zabíjení". 73 2. Vyskytují se slova, která mají jen jeden radikál. K takovým patří většinou ěástice a zájmena: 3 'v', b 'k' (a nota dativi), 3 'jako', } 'a', f| urěitého ělenu, f základ ukazovacích zájmen fl| a J"|XT> tý zájmeno vztažné. Ze jmen sem patří 'ústa' a slova asi cizího původu ix 'ostrov', 'šakal', iy 'loď, 'divoká koěka' ('?). 3. K d voj radikální 111 jménům patří starožitná slova jako: ft 'hřeb', }ft 'znamení', Q\"n 'ruční mlýnek', ,"fN2 'okraj', *x 'otec', f7N 'bratr', fllnX 'sestra', »3 'syn', flj 'dcera', cn 'tchán', fllon 'tchyně', 'služka', {^>x muž', ^x 'Bůh', dále jména nářadí, částí těla a stará kulturní slova: ftb^ 'dveře', fí^p 'město', 'město', fttfp 'luk', 'ovčín', "p 'ruka', "j^ '])rs', qtj 'krev', y 'záda', MM 'zadek', flM 'žaludek', 'obličej', Q»> 'jméno', yH 'ryba', q«i 'den', |-|;$ 'rok', 'hora', f[KD 'míra obilní', VJ) 'strom', HXS2 'sto', DMlO 'liae'' 'muž''. D11!? 'voda', 'ovce', |-|£5i> 'rcť, 0»5gř 'dva', a poď. 4. Menši počet je také jmen čty řsouhláskových: CDp)y 'netopýr', ti>y-i2 'blecha', ^-py 'štír', TthgfQ 'srp', boT,/jiní' (?), 32^2 'okraj', fí^SIjy 'žezlo', E^lIJD 'slepota' (pltir.), ^H^^ 'hlemýžď, rDJIX 'zajíc', niaS| 'pustý', |0*MJ> 'pavouk',' "fBJD 'ploutev', *iaby 'polní myš',' ^>p^n 'křemen',' bblp (v 2- Sam-22, 37 v tvaru *TĎ^S v pause, 'mé dva kotníky'), ^HA 'železo'. Některá jsou cizího původu. Pětiradikální jméno je na př. yn*|£¥ 'žába'. § 37. Tvoření jmen 1. V hebrejštině rozeznáváme jména původní, jako jsou již uvedená dvojsouhlásková, nebo třísouhlásková, jako: «^ 'kráľ, ^x 'země', 'slovo' a pod., dále vícesouhlásková, k nimž nelze najiti tříhlásknvého kořene, a 74 2. jména odvozená, která jsou tvořena: a) zdvojením prostřední souhlásky, na př. "fljm 'hrdina', od kořene, ^33, JjJ 'zloděj' od jyj. b) opakováním třeli souhlásky, na př. "jy"! 'zelenající se', od kořene »«"|, c) opakováním druhé a třetí souhlásky, na př. fJIňY ze~ I -I : lenavý', od kořene py, d) opakováním celého dvojsouhláskového kořene, na př. bsbi 'koio', ri:s;s 'koš', -isn? "raWn'. papa *i*h«v, nViSi 'lebka' a pod. c) hláskami před kořen předraženými, jimiž jsou: «) x : 3T2X ''živý', od kořene JJJ, l!) ft : fíWDtfH 'zvěstování', od kořene J»0|J>, Y) * : TilS} 'olej' od kořene "Fflfc 8) O : nflEO 'Uli' od kořene pjflS. *) ; 1 E'SifiBJ 'bitvy' od kořene SflE. 0 ty : IQJVWtf 'plamen' od kořene 3nS. »]) : íQifi 'jih' od kořene »»m; jnxßr,> 'okrasa', od ")XB. f) připojenými hláskami a koncovkami: a) »_ : nitp 'Egypťan' (žen. rPTíp). B) 1 : 133 druh kobylek. v) S : 7Ö1J jméno hory, od Q^J (B"13 'zahrada', 'vinice'), fc) D : 0**10 Jm- žen. ('Marie'); flEty 'knír', od JlEŠy ret 1) » : pvp 'stavba', od flJJJ 'stavětí'. Ö fl. : ptíhM 'mužíček', 'zřítelnice', od g^x 'mni*. n) n\ : rnxty 'ostatek', od ix*y. *) ÍTI : JYO^O 'království', 'vláda', od V9Ü. ') fl1 : fllöEfl 'moudrost', od 03(7. g) rozšířením vpředu i vzadu: ffljS/D'ö 'královská důstojnost', kořen TjStt. v-lf- x 'ukrutník', kořen yy 75 Pozn. Od kořene, útvaru bez samohlásek, je lišiti basi, t. j. tvar odvozený od kořene, jenž je opatřen samohláskami a z něhož v tom kterém semit. jazyce podle jeho příslušných zákonů se tvoři hotová forma nám v textech docilovaná. Podle počtu slabik dělí se base najedno-, dvoj-,a víceslabičné. Na př. od kořene T^7Q jc base *malk, z ní muž. substantivum ~ht2 'kráľ, žen. n^bí? 'královna', base *malůk, z ni je subsl. nSIvO 'vláda', Tiše' u pod. — .lak kořen, tak i base jsou pouhá gramatická schémata vykonstruovaná abstrakcí a sloužící jako pomůcky pro orientaci v kmenoslovi a tvarosloví. § 38. Rod jmen 1. Hebr. jména jsou bud rodu mužského nebo ženského. Mužská (maskulina) jsou jména osob mužských, národů, řek, hor, • moři, větrů, měsíců, kovů, vůbec bytostí, projevujících se činnosti, odvahou a silou, jimž patři úcta. Jsou ovšem i výjimky. Ženská (feminina) jsou jména osob ženských, ženských funkci, měst, zemí, krajin, částí těla, které přicházejí v páru, často jména přírodních zjevů, vůbec bytosti menších, slabých, sloužících a o něco pečujících. Neutrum (rod střední) není a nahrazuje se většinou femini-nem, méně často i maskulinem. 2. Maskulinum nemá zpravidla žádné zvláštní koncovky; femi-ninum také často jc bez zvláštní koncovky rodu ženského; tak jsou fem. slova f*")X 'země', 2"iri meč', *»X 'ucho', íýEJ 'duše', SlXt!> 'podsvětí', ^X 'oslice' a p. Slova téže pojmové skupiny jsou odvozena časlo od různých kořenů: ^x 'otec', QM 'matka'; ■jjý 'sluha', nnCvtf 'služka'; h»x 'beran', S m 'ovce'; "lion 'osel', pnxoslice'- 3. Velkou většinou se tvoři ženská jména příponami: 1. Ji : fľJ'IQ 'žena z kmene Midjan' (muž. rod ^Ji"1í2); fiXT 'tato'; ^iXlSfT 'hříšnice' (XtJÍ"" 'hříšník'); ^3 'dcera' (z 0//1/, >7b J2 'syn'); fl^"! 'dveře'; participia: fl3.nx 'milující' (m.' rod 3HX)J firi"l3 'prchající' (m. rod n"13)- V posledních třech případech je patrno vsouvání pomocné samohlásky mezi ^\ a kořen. 2. fl_ (z *«')» z t°ho vznikla paušální forma na -ah, která se změnila v (X 'žena', myj 'divka', noSy 'mladá žena', n'pCJl 'modlitba'. V St. constr. zůstává původní f\_ : flW il'jBfl 'modlitba k Hospodinu'. Místo H_ se píše na konci někdy x__ (srv. žalm 127, 2). K tvaru na *ai se připojují přívěsná zájmena: Ifl'jBfl jeho modlitba'. j]_ se zachovalo v adverb. 'mnoho' a v některých jménech osob. a míst.: fff*H město edomské, J^;j; vl. jni. muže. fl— Je v adverb. I"|*,ni3 'ziLra' a někLerých jménech: ftttn jm. města. 3. m_ vzniklo z * ô) a vyskytuje se ve slovech ninX 'sestra', jyfäri 'tchyně' a v infinitivech třeti w5w a jod: fltJS 'stavěli'. k 4. Pouhé f\ je jako jakási náhrada radikálu u Infinitivu qal některých slabých sloves: flyjj 'dolknouti se' (yjj), pm 'porodili' CtS\>- 5. Vzácné koncovky feminina jsou: 1 : »ijy 'Sára', Gen. 11, 29 a j. H— : niyx 'obět zápalná', Lev. 1, 9 a j. : míyy 'deset', ve složeninách číslovkových od 11—19. 4. Něklerá substauliva jsou maskulina i feminina, při čemž význam zůstává týž. Na př. je týiatý 'slunce' m. v žalmu 104, 19, f. v Gen. 15, 17. Některá jména jsou označením celého druhu a znamenají oboji pohlaví: 'vlk', 'vlčice'; jy^ (3^) 'medvěd' (1. Sam. 17, 34 a j.), v 2. Král. 2, 24 značí plur. fj'jjíj 'medvědice'. 77 Jméno m^-p je m., kde znamená národ (Izai. 3, 8 a j.), f. při označení země (žalm 111, 2 a j.). Pozn. I. Rod lze rozeznali rodem přidav, jména, tvuru urč. slovesa nebo participia: špji 'velbloud', 'velbloudice', na př. rjťpo? fiLTJD 'k°Jíci velbloudice''(Gen. 32,16), ale tthůi 'velbloudi přicházeli' (Gen. 24, (53). Pozn. II. Maskulina mají někdy i v tg. ženskou koncovku: fífflp 'shromaždovateľ. Pozn. III. Kolektiva jsou často íemiuina: "jh^ 'vysl.ěhovalec-tvo', 'diaspora'. Abstrakta jsou rovněž feminina: 'dobrota'. Pozn. IV. Od kolektiv se tvoří jména jednotlivin často koncovkou f] : 'lodslvo', n»JX 'loa"- § 39. Číslo jmen Hebrejština má trojí číslo: singulár, duál a plurál. A. Plurál se tvoří obyčejně koncovkami; jen vzácně se zachoval starší způsob tvoření plurálu, totiž zdvojením celého slova; od Qift 'voda' je status conslr. »»»» vedle častějšího *m, od |"Jfj 'ústa' přicházejí plurály Qig,, flfÄ, pffm a zdvojený JlVCE (P^FÍH',Ú- Plurální smysl má i opakování slova: [fll q*i 'den co den', 'všechny dny'. Pozn. Kolektiva při sin", tvaru mají plur. význam: 'člověk', 'lidé'; "v1} 3 'dobytče', 'skoť; tj^jj 'brav, 'ovce'; s koncovkou ženskou: fm} ( = 'odvedení'), 'vyhnanci', emigranti'; /lit*1' (= 'obyvatelstvo'), 'obyvatelé'. B. Koncovky plurálu muž. rodu jsou: !• D*_ í líSbfi 'králové' (sg. B*fl3J 'hrdinové' (sg. "flaA D^p^i' 'spravedliví' (sg. jména zakončená na i mají jen D : ''"Iľiy 'Hebrej', pl. Q^3S7. Vzácně, přichází v pl. koncovka g»_ 78 ijjlm: tJWiaJř (Exod. 3, 18.) Jména zakončená na rt ztrácejí v pl. tuto příponu úplně: HtíWD 'dílo', 'ôin', pl. p^pyg. 2. *; přichází vzácně: 'běžec', pl. r>2p (2. í 'dni' (Dan. 12, 13); J»K (místo *>>>X) 'ostrovy' (Ezech. 26, 18). 3. Podle některých gramatiků jsou také plurálními koncovkami %_ (srv. 'struny', žalm 45, 9) a i_ (srv. 'knížata', Soude. 5, 15). Srv. k tomu Gcsenius-Kautzsch str. 252. 4. Koncovky -im a -in jsou prízvučné; bezpřízvučné zakončení i maji dva plurály: q»Ä 'voda' a WQV 'nebesa', které svými koncovkami maji podobu duálu. 5. Status constructus má u muž. rodu v množ. čísle koncovku, _ -c, která vznikla z původni plur. koncovky *^JOT .slova dní' = 'kronika'. C. Ženská podst. jména mají v plur. koncovku fí\ _ -ôl: naSp 'královna', pl. fí\^ho (pis- 6> 8)- Stejně u přidav, jmen: niiB 'dobrá', pi. rvaná, Jména na ff_ maji v plur. ffl»_ -ijjôt, jména na fí] . mají Jflř -«//«: fl^í'0 Mígypťanka', pl. flPT^O. rVD^>0 'království', pí- hrribia. D. Některá jména jsou doložena jen v pi.: E^JlJp'lidé', D*W3 'mládi', 'obličej', E^BJ (0"Ssj) 'obři'. E. U některých podstat, jmen muž. rodu je v plur. koncovka ženská: en 'otec', pl. flfittti ClSpt 'sen'> P1- fllttlSn; Ejy 'jméno', pl. fíWtf. F. Naopak mají některá jména žen. rodu v pl. mužskou koncovku: flMí 'holub', pl. fpfti Hffin 'pšenice', pl. Q^tSrti HgJN 'žena', pl. Clýj. • G. Některá jména mají v pl. koncovku mužskou i ženskou; jedna-z forem je obvyklejší nebo teprve v pozdějších pa- 79 1 matkách doložena: 'mraky' (sg. }y), méně časté je j-fi^y; D'J# ■ od HitŤ 'rok'. Od -isSk 'snop' jsou pl. v téže době n,»^>H'..W»^k.' II. Někdy se Uši od sebe muž. a žen. plurály od jednoho jména významem: ŕíl'IN (od vm 'lev') jsou jednak 'lvi-zví-řata', jednak 'sochy lvů u trůnu Šalomounova' (1. Kr. 10, 19), D^IN lsou JĽn 'lvi-sochy' (1. Kr. 10, 20). n^nri 'hymny'(od ríbľlfí) proti c'snfl 'žalmy' a pod. .1. Jména obojrodá (communia) tvoři plurál i s koncovkou mužskou i ženskou, tedy dvojí: QVj 'kosť, 'podstata', pl. Di|22ry a rWQVJ. K. Některá fcminina s koncovkami a jy] tvoří plurál od singuláru, nikoli od základu bez singulární koncovky: jy>jf 'smilstvo', pl. C^rilOt (Num. 14, 33 a j.) jvín 'kopí', má dvojí plurál: CJTOn (2- ľaral. 23, 9) a niJTJn 2. 4; Mlčh. 4, 3.) Pozn. 1. Některá substantiva sc vyskytují jen v singuláru, na př. cín 'člověk', 'lidé', též jména kovů, jako pd2 'stříbro' a pod. Pozn. II. Abstrakta kromě forem sg. fem. (§ 38, pozn. HI.) jsou vyjadřována plurály: D"0pT 'stáři'. Pozn. III. Někdy má plurál význam zesilovači nebo vyzdvihuje pojem: Pan"! milosrdenství. Sem patři i t. XV, plu-ralis maieslaticus: QTi^X 'Bůh Hospodin'. Pozn. IV. Pokud přichází i plurál jmen kovů (srv. pozn. I.), má jiný význam. r^ECľ z»aěi 'stříbrné mince' (Gen. 42, 25.) § 40. Duál (číslo dvojné) 1. Duálem se vyjadřuje pár předmětů ve dvojici se vyskytujících bud v přírodě nebo i díla rukou lidských. Koncovkou du. je D^_l, v st. constr. V Příklady: "m 'noha' (způv. *ragl), du. Q^jl 80 'pár nohou'; -p 'ruka', du. QW, st. c. i"V; |Jp 'den', du. a^aľ1 'dva dny'; 1$ 'zub', du. q>)p 'zuby' (obou čelistí); 'koleno', du. 0*213. st. cons. Vfltyl tflft 'hýždě', du. COfia. sú c. >jj-|£; ^yj 'střevíc', du. O^yj. sl- ĽU,1S- "hpi' *H? 'tvář',' du. CVp, st. cons. ^nS; S]N> nos, du. C^EX 'nozdry', st. cons. Jl'ľ'l 'dveře', du. a^ip-rj, st. cons. »^^s n jita du. prrpSa 'kieitě', atd. 2. Některá jména jsou dualia tantuin, t. j. vyskytuji se jen v duále, na př. O^tXa 'váhy', QVIpSa 'kleště'. Od jména y«^f 'paže', není duál, nýbrž jen plur. (c^'IIT. J112*nT)- 3. V ženském rodě. (na ), připojuje sc duál. Qi na původní tvar na -aí: n£ti» 'ret', du. CsflBÍP. Výjimečně je připojeno na tvar plur.: nVTtólH ("d Halil 'hradba'), 'dvojité hradby'. 4. Zájmena a přídavná jména duálu netvoří. Adjektivní přívlastek k duálovému substantivu je v plurálu: /tfo") Q^y 'zpupné oči' (Přísl. (i, 17). jtffil U^y 'slabé ruce' (Job 4, 3.). 5. Duálové ponětí zmizelo později leckde, takže čteme i takové výrazy jako lí'lľ SĽsl křidel' (Izai. 6, 2), Ď*T"7J 'všechny ruce' (Izai. 13, 7.) (Srv. české „hráti na čtyři ruce".) 6. Koncovka Qi je též u vlastních jmen významu původně duálového, v ndad. tvaru Vi : Hpft, vl. 'dvě studnice', jm. osady (Gen. 37, *17 a j.); Q^y, QJ*y, vl. 'dva prameny', jm. osady (Gen. 38, 21; Jos. 15, 34), a též u příslovečných výrazů, jako O^IVÍl ?,3 'za večerního soumraku' (Exod. 12, (i.) — Duálovou koncovkou je podle jedné tradice též p v tvaru Q»äJ 'dva' ve spojení iW D^Jtý 'dvanáct.' Duály nejsou tvary Qtfi 'voda', E'vati* 'nebe' a B^tthT* 'Jerusalem'. 7. Některé duály řeči biblické: 0^0230 (cons. ">Djra) 'spodky'; CDEN 'konce', 'kotníky nohou'; D^.TX (cons. "ijfx) nši'; D'ptP (cons. itífjj) 'stehna', kýty'; CllJt^ 'dva roky'; C"Íl3X 'hrnčířský kruh'; jm* 'oba lodní boky'; PX^ 'dvojí druh'; a'tgj 'dlaně'; 6 Mluvnice luOjrp.jSUny třJTjP Gřjlj?) 'rohy'; D*3T 'hýždě'; oniy 'prsy'; D»flND 'dvě míry obilí'; nnnj 'dvě řeky' (Eufrat a Tigris); D^itíJ 'dva týdny'; DVlXp 'dvě stě'; D»flSK 'l°kty'- § 41. Vyjadřování pádů 1. Původní pádové koncovky časem zanikly a hebrejština má pro všechny pády jeden tvar. Potřeba pády vyznačovat vedla arci k tomu, že někdy předstupuje předložka před jméno, která podržuje svůj význam (v ablalivu, socialivu a pod.) nebo se stává pouhým formálním znakem (v dalivu a akusativu), nebo se mění nominativní tvar před genitivem (status constructus.) 2. V nominativu bylo původně-u. Jeho zbytkem v hebrejštině je asi jednak ^ uprostřed složených vlastních jmen (nSlihrtS. SxiJD- SnIOBJ. 'ľKIfla. bwjftna) a Potom i v některých ustrnulých skupinách slovních: ^HK"1JVH 'zemská zvířata' (Gen. 1, 24), "1^3 1J2> syn B"'orův' ('Biľäm', Ňum. 24, 3), Q*t5"tW13 'pramen vody' (žalm 114, 8). 3. Genitiv je roven tvarem bezkoncovkovému nominativu, jenž se před ním mění skoro vždy samohláskovou změnou (status constructus (§ 42,1, 3). Později byl opisován genitiv po urč. i ncurč. nominativu předponou: b : SlXt^S Ď^tóíl 'zvědové Saulovi' (1. Sam. 14, 16), yph 73 'syn Jišajův' (i. Šam. 16, 18). Toto S předstupuje též, když genitiv jde za jiným genitivem, na němž závisí: ^Nlti^ WB? DWI *131 'kroniky králů Izraele' (2. Král. 14, 28). Pomocí *) značí se i genitiv, závislý na vlastním jméně: 3KloS pH*?! íllSayp brody Jordánu, patřící Moábským' (Soud. 3, 28). Také po číslovkách: rfj™»»riS T\2ti filXP"ttJty flJtyS 'v 600. roce života Noemova' (Gen. 7, 11.)' 4. Přivlastňovací genitívni vztah se vyjadřuje též výrazem H Hjty na př. SlXttf1? K33ritp 1J3X1 'a Abner, 82 syn Nerův, velitel vojska Saulova' (2. Sam. 2, 8), nebo v nej-mladších knihách výrazem ^ (vztažné |H s násled. zdvojením, spojené s b)' Hi^EJ1?^ 1ľl!Sp 'lože Šalomounovo' (Pis. 3, 7). 5. Akusativ blíže neurčený nemá pádové přípony. Před determinovaný akusativ se klade t. zv. nota accusat'vi fttf, mjpM: fIXil J1X 'zemi', TJXpŕTflN 'světlo'. Původní koncovka akus. byla -ä; staré tvary akus. se udržely jen ve významu příslov. určeni směru a času: 'do Babylonu', nblŇI 'do stanu', npip 'na východ' a pod. S plurálem: ptp'Hiys 'do Chaldejská' (Eze'ch. 16, 29). Po předložce: ,-^33» 'z Babylonu', nSlXti^ 'do podsvětí'. Sem patří i fyjff}, což není fem., nýbrž od 7w, m. 'noc' (srv. prízvuk!). 5a. Akusativ stoji při označeni směru (kam?): 'na pole' (Ruth 2, 2); fcftjhjgl 'do Taršiše' (Jon. 1, 3); ntVIJl ÍX3*1 'a Přišli k té hoře' (Jos. 2, 22); flltyfl pjjfl bV") 'a vystoupil lid do toho města' (Jos. 6, 20); určuje' ča's (jaíc dlouho?): rťvSXI 133 3^3 rth^H 0^31X1 DV D^ySIX a šel v síle pokrmu onoho po čtyřicet dní' a čtyřicet' noci' (l! Král. 19, 8); určuje čas (kdy?): pSľl*l 03*1 IHMfl XII H? V Diľ'by 'a Oddali se (a narazil) na ně on (= Abraham) a jeho služebníci v noci a porazil je' (Gen. 14, 15); 'JPfl*/3 ■'JIID'' ffl7v"RM 1 v nocich poučuje mne mé nitro' (Žalm 16, 7); vyjadřuje zřetel a vztah: nbľl IflipT ľ)Vb pi 'jen v čase svého stáří byl (Asa) nemocen na nohy' (ť. Králľ 15, 23); týjjj 133j xS ipXl 'a rekl: Nezabijeme jej, co se týče života' (= 'nepřipravíme jej o život') (Gen. 37,21); nWK 3PP Sijx XD31 pi wvbs p# ipf^i 'ryi-b'j i;iri ''ty budeš nad mým domem a na tvá ústa bude (tě) libati všechen lid můj' (nebo: 'poďle tvého rozkazu bude se říditi v. 1. m'.); 'jen co se týče trůnu, budu já větší než ty' (Gen. 41, 40). Srv. řecký akusativ vztahovv. 6. V mladších textech bibl. se vyjadřuje akus. vztah také předložkou \ (Jerem. 40, 2; Pláč 4, 5; Job 5, 2; Žalm 135, 11 a j.). 7. Vokativ v přístavku (i jinde) má u sebe urč. člen: ^bfZľl 'J'TkJ 'pane můj, králi!' (1. Sam. 24, 9); «T2,-j ytýVV 'Josue, velekněze!'' (Zach. 3, 8.) 8. Dativní vztah se opisuje předl. S: Tftb 'Davidovi', yniS 'knězi' (|-[ členu mizí. Srv. § 85). 9. Ostatní pádové vztahy se opisuji předložkami (m z, QJ> s atd.) 10. Zbytky původ, lokálu na -u jsou v příslovcích V^IH*' ("IľV) 'dohromady', 'spolu', 'zároveň' (Gen. 22, 6) a DltýSsi* (DtýSč*) 'předevčírem', 'dříve' (Rxod. 5, 8 a j.). § 42. Determinace. Status constructus 1. Sama sebou jsou určena vlastní jména a nemají proto člen. Jen výjimečně, má vl. jméno člen: *"1*)*rt 'Jordán', fUp'pn 'Libanon', »J5fl *AJ, (město palestinské). Též jin. národů: Qi"Í3*,*n 'Hebreové*. 2. Determinace sc děje 1. určitým členem: 13'"H, Iľ- le muí> angl. tne word, něm. das Woti. Pozn. Svou původní platnost ukaz. zájmena si uchoval člen v některých příslov. výrazech: QJfl 'dnes' (Gen. 4, 14 a j.), CI?£n 'tentokrát', 'nyní'. 2. zájmennou příponou (sulTixciu): 'jeho žena'. 3. následujícím genitivem; v tomto případě má nominativ atd. zvláštní tvar a říká se, že stojí in státu constructo (vstavu vázaném), spojení obou sluje hebrejsky /tD>t3D. Určeni jméno se nazývá "£JCJ» určující jméno TjplD. Na př. ve výrazu *3K flVí 'dům otce mého' je slovo flvg blíže určeno 84 následujícím genitivem Jellž ie jménem uFČujícím ("OlD). Určující jméno vyjadřuje dílem majitele, dílem vlastnost a konečně i látku, z níž je zhotoveno jméno určené. Obě jména tvoří jeden syntaktický celek, v němž je prízvuk na druhé části. Posunutím prízvuku mění se proto původní nominativ v samostatném stavu (in státu absolnto). Na př. zní st. absolutus "p jäd, 'ruka', st. consl. -p jad, jako nirT1 T 'n|ka Hospodinova'. Na vlastním jméně je. geniliv závislý jen zřídka: fflKSJt fT|T 'Hospodin zástupů'. Určitý člen přistupuje, musi-li býlí, zpravidla jen před druhou část. Tím je celý výraz determinován: nonSoH ĽV 'Jil1 válečný*, 'bojovníci' (.los. 8, 1); pIXH ''"i'J'é 'brány země' (Jerem. 15, 7). Pozná nik a. a) Jen výjimečně stoji člen i před prvou částí a v tom případě odkazuje na týž pojem již dříve uvedený: ľlJPSn ICEHTlX 'tu listinu o koupi', Jerem. 32, 12, dále když druhý pojem je vlastni jméno: "fttfM TfSísn ten král assyrský*, Izai. 36, 16; při volnějším poměru obou členů: ^"ISH "pXfl 'll'n kámen, (totiž to) olovo' (= 'tu olovnici'), Zach. 'I," 10;'při dvojí závislosti: pxrt ^V?) íV*13n 'nesoucí (pl.) archu úmluvy', Jos. 3, 14. b) Jméno sc sulTixem má člen v kontrastu: l?10",1TX Vlín S^ľT-in bv2mbx T^njn D*ni"1n 'polovina jeho ( ■-- lidu) khořc Gerizím a la (druhá) polovina jeho k hoře Ebaľ, Jos. 8, 33. c) Ľhce-li se výslovně, vyznačiti neurčitost prvého členu, klade se před druhý b- Wb *3 '(nějaký) syn Jišajův' (proti ^',"'|3"nX '(toho) syna Jišajova', 1. Sam. 16, 18 a 22, 9). Určujícími živly mohou býti i předložky se zájmennými příponami nebo vztažné věty: <|ja*3 "Iľtŕí 'jeden z nás'; Rl^Mfl" 85 bydlící (plur.) v ní'; DtŤ TlDK PfiV 1lí>tí rj&ÍJ P^Sn 'do věžního domu, místa, v němž Josef byl vězněm' (Gen. 40, 3) (DIpP Je st. c°ns. místo st. absol. ClpO 'místo'). Před status constructus mohou předstupovati předložky: C"12ÍD 'v zemi egyptské'. Pozn. I. Mezi "!JpDJ a může býti člen (TÍH **Bflff 'braný města'), směrová koncovka na prvním členu (Pfff 'do domu Josefova") nebo předložka před druhým členem: >V! y%bi2 'hory v Gilboa'. Pozn. II. Patři-li k jednomu určenému jménu dva genitivy, opakuje se toto jméno: pXPI Vl^tfl D^pí^ri fl^S *3ůh nene a země'. Je-li nominativ participiem (i zpodstatnělým participiem), neopakuje se a genitivy lze chápati spíše jako adnominálni akusa-tivy: flKl D^O!i> njp 'tvůrce nebes a země' (t. j. 'jenž stvořil nebesa a zemi'). Pozn. III. "ľJOlD může míli význam gcnitivu subjektivního, na př. "!jSaH "13^ 'slovo královo', nebo gen. objektivního, na př. mrV PNI11 'házen Hospodinova' (= před H.). Partitivní význam má ve výrazech jako gjtffl "IHN 'jeden z lidu'. Vyznačuje dále látku, z niž věc je: JJflj 1^3 'zlatá nádoba'; nebo povahu: x"lB 'divoký osel - člověk' (Gen. 16, 12), t. j. 'člověk mající povahu divokého osla', 'litý'; nebo pojmenováni: SplH IH^ 'řeka Tigris'; nebo vlastnost: t5Hp PifiTN 'země svatosti' = "svatá zemč'. Pozn. IV. Vazbou slatu constructu se opisuje podstatné jméno jednoduché: nOH^O ti^N muž války' ■= 'bojovník'. Substantivum J3 má význam formální vc spojeních jako njjjí D'týStý'JS 'třicetiletý'; jindy tvoří z kolektiva označeni jednotlivce: C"]K"73 'syn člověka' = 'člověk', nebo příslušníka určité třídy společenské: N'O'T'S ělen stavu prorockého', 80 v c Pozn. V. Jako určeni vztahu (limitativní) lze pojímati "-JplD spojeních jako Qi^i «^0 'Pmý co do dnů* = 'stařičký' nebo 'mající zemříti'; Q^bS 'čistý dlaněmi' = 'čistých rukou'. Při překladu do češtiny je nutno převésti '•I01D ^asto pádem s předložkou nebo i pádem jiným než genitivem, na př. •Míl B*nn yV 'cesta k stromu života' (Gen. 3, 24); D\"1"7K H30 'ubitý od Boha' (Izai. 53, 4), TWtA li'?'1 'zrozený ze ženy' (Job' 14, 1), lt*N PIEnty 'spálené (žen.) ohněm' a pod. Pozn. VI. Opakuje-li se jméno, stojí prvé v státu constructu, na př. f|3{£> j"l3H> 'sobotu co sobotu' (1. Páral. 9, 32); také před 1 kopulativním, jde-li o slova v těsné souvislosti: fífT\ P03H 'moudrost a vědění' (Izai. 33, 6). Pozn. VII. Podle § 41, 3 nebývá více genitivů na sobě závislých vyjádřeno vazbou státu constructu. Ale jsou i výjimky, na př. Gen. 47, 9: >jn3N **fl %3I0 W 'dny let života otců mých'; Izai. 10, 12: Tll^K^^Sp 33"? *?"tj-,1B 'ovoce pyšného srdce krále asýrskeho' 3. Místo genitivu se členem může stati v JilJ'OD ' genitiv s přivlastňovacím zájmenem přívěsným: in*jn ř*y 'dřevce jeho oštěpu' (1. Sam. 17, 7). Vlivem ztráty prízvuku nastávají v prvém členu genit. spojení rozličné vokalické změny, o nichž níže. Duálová koncovka nemá v genit. spojení koncové Q a aj" se stahuje v ě: Q^y 'oči' (od py), jnSÍI 'oči kněze'. Toto i je i v st. constr. v plurálu: ClISi 'hrdinové', 3X10 'IISí 'hrdinové mô'äbštť. U femi-nina na fj_ se objevuje v st. constr. původní koncovka *-at: fTOTB 'královna', flsSp, na Př- N3t^"P3Sia 'královna sábská' (1. Kr. 10, 1); ^jSpn fípfO 'rozkaz králův'. Koncovky 'fí>_ a fl"|_ se nemění: ifffo fíTlH 'plášť Eliášův' (2. Kr. 2, 13). Také v plurálu je JYL T v st*a'tu constr.: SřOtt" P1"?np 'chvalozpěvy Izraele'. - I : • - : 87 Jména na n_ mají v st. constr. fj_: ÍTlfet 'pole', fllES? ÍTlt^ 'pole Efronovo' (Gen. 23, 17). § 43. Připojování přívěsných zájmen (suffixů) 1. Přívěsná zájmena vyjadřují u jmen zpravidla majitele a slouží jako přivlastňovací zájmena. Jinak se vyjadřuje přivlastňovací vztah genitivem: M|řTj3 sv" krále, králův'. Suffixy se dělí v 1) lehké a 2) těžké', v 2. a .'). pl. Q^, |3, Qft, p, které na sebe stahují přízvuk. 2. Připojováni suffixů vysvitne v. těchto příkladů: A. Hod mužský: 737 'slovo', 'věc', st. constr. 737 a) suffixy singulární u singuláru (jedna věc, jeden majitel): 3. os. m. 1721 Joho slovo 3. os. ž. ^ 727 její slovo 2. os. m. I^J?? S'0VI>' v Pal,sc "^3^! 2. os. /.. 727 tvé slovo 1. os. spol. M21 IIK! slovo b) sullixy plurální u singuláru (jedna věc, vicc majitelů): 3. os. m. 0131 Jojich slovo 3. os. ž. * 1?^! W00 s'ovo 2. os. ni. 23 :12Í vaše slovo 2. os. ž. *f 727 vaše slovo I * : 1 - 1 1. os. spol. 13-727 naše slovo Plurál: 0*131. sl- constr. i!21: e) suffixy singulární u plurálu (více věcí, jeden majitel): 3. os. m. »j 11721 jeho slova 3. os. ž. f] 1 ;727 její slova 2. os. 111. ?j! >> Í721 tva slova 2. os. ž. sji 1Í727 tvá slova 1. os. spol. "> H2Í má slova d) suffixy plurální u plurálu (více věcí, více majitelů): 3. os. m. en!s hyi ÍeJich slova 3. os. ž. ffl * ;131 JeJicn sl°va 2. os. m. 23 1Í737 vaše slova f3 1 H31 vaše slova 2. os. ž. 1. os. spol. U 1 737 naše slova B, Hod ženský: ,77B 'kráva', st. constr. Ji7£ a) «fl7B jeho kráva b) 3 íllB jejich kráva n TUB Jej' kráva fÁ"lE JeJicl> kráva f íllB tvá kráva 23 íllB vaše kráva IjiňlB tvá kráva hP^H? va*e kráva ♦IflTJB má kráva UTIlB naše kráva Plurál JY17B. st' eonstr. stejně, c) 1 ' nl7B jeho krávy d) Qjjj > jjpill© jejich krávy řj ' řllIB její krávy Jiíj'jfYllB Jejich krávy ífí» rfllB tvé krávy D?|»IjTťfiB vaše krávy ft\) Irmě tvé krávy »3 > ^1755 vaše krávy *:J7l7B mé krávy »jä »IfíllB naše krávy Sullixy při množ. čísle začínají vesměs s 1, které je tím právě rozpoznávacím znamením pro plurál. — V poesii se vyskytují suffixy in pro 3. os. sg. muž. a ]qi pro 3. os. plur. muž. § 44. Deklinace Podle rozličných změn, jimž podléhají jména při skloňování, rozeznáváme několik typů deklinačních. Lze je roztřídili takto: A. Jména mužská a ženská bez koncovky ženské. 1. skupina obsahuje jednoslabičná jména, jejichž samohláskou je i, ě, ó, u, která se při skloňování nemění, potom jména se š°w5 na počátku před přízv. slab. Sem patří jména jako: 'píseň', 'kveť, "px 'neštěstí', 'cizinec', p^rj 'ňadra', 7]p 'hlas', *flx 'světlo', 'národ', 1123 'prvorozenec', pio 'kůň', TlJf 'skála', {JŤqS 'oděv', ^23 'mez',''území', Htfl 'duch'; dále sem patři jména dvojslabičná, která mají první slabiku zavřenou s krátkou samohláskou, jako např.EI*}*^ 'váček', J i - a dvojslabičná, jejichž první slabika je zostrená, na pr. "Tlíjy "sloup', p^ií 'spravedlivý', "n2Jl 'hrdina' a j. Dlouhá samohláska trvá v státu constructu i před suffixy. 2. skupina zahrnuje nomina jednoslabičná s qämses a dvojslabičná s první slabikou zavřenou nebo zostřenou, v druhé pak s qämies. Sem patří: 'krev', 'ruka', ;H 'ryba', t5Btí*HS 'soud', 2FQ0 'písmo', 'psaní', "I2H0 'poušť, 'step', 72tí^a 'obydlí', "IBDD 'číslo'; dále sem náleží jména dvojslabičná, která mají první slabiku otevřenou s dlouhou samohláskou, v druhé maji_: *12£1X 'poklad', 2212 'hvězda', ^2TT 'chrám', *)D!D 'kázeň', 2ttho 'sedlo', Q^y 'večnosť, a j. Tito jména maji místo q5ma;s v druhé slabice patah a to v státu constructu a před suffixy těžkými, v plurálu v státu constructu a před těžkými suffixy mají š°w5: D2BBtyO 'vaš soud', D21^1M 'vaš poklaď, atd., v plur. DD^TWM 'vaše P°klady'- * Jméno Qtj má status constructus Jjfí, plur. D^ia^t, st. con. iqtj, před těžkými suffixy má hlraeq: D2fiTI 'vašc krev', "p má místo qámres před těžkými suffixy : D3"p 'vašc ruka'. 3. skupina čítá jména, která mají v prvé (resp. předposlední) slabice qämses, v druhé (resp. poslední) dlouhou samohlásku kromě qámaes. Příklady: TpB 'dozorce', 2"OM 'klasy', 'HM 'Pan'> 7H3 'břicho', Wfl 'vidění', 'oraculum', X^J 'prorok', Dlp» 'místo', 't122 'česť,' TJJ 'vůdce', 'pokoj', p-)3t 'paměť, Tn2 'jinoch' a j. Tato jména zkracuji q5ma;s ve š'wä, 90 samohláska v poslední slabice je neměnitelná. Status constructus: TpB> plurál CTpB' st- con- H^pB. •4. skupina obsahuje jednoslabičná jména s _ a dvojslabičná s _ v druhé slabice. V ni zahrnujeme jména: 'jméno', 2I,M 'nepřítel', 'písař', EBti* 'soudce', "|yia 'svátek', participia qal aktivní Sííp zabíjející', "I01T£> 'hlídající' atd. _ se drží v státu constructu v singuláru, před příponami se mění v š9wä: Qt>>, 1>at£j, QOt2^. Dvojí š°w5 je nahrazováno _: Q20t^ (*š'm'kem). V plurálu je _, v st. con. _: fllQtý, JllOtt^ U víceslabičných se mění _ v s°gól: 2$'» 'obyvateľ, st. con. 2tjK P'ur- D'Ott^' st- con-*3äK sc suffixem: Q22E^ 'vaš obyvateľ (místo *jôš'b'kem). Laryngály mají a-ové zabarvení: n2tO 'oltář', st. con. ri3tlS> plur. riH2tp. st. con. riH2ta. se suffixy: >rTST». D3n3T». 5. skupina zahrnuje v sobě jména dvojslabičná, která mají 1. v obou slabikách _5, 2. v první slabice _ ě a v druhé __ á, 3. v první slabice ä a v druhé _ ě. Přiklad/: 1) 12^ 'slovo', Q3p[ 'mudřec', SiJ3 'křídlo', -^2 'maso', 'obilí', 'jj-jf 'zlato', "upa 'dešť, Stí^ň 'průpovidka', 2^1 'hlaď'; 2) 22^ Vrdce', 233A ''hrozen', y^ 'žebro'; 3) «JJ 'stařec', "H| 'hradba', "!p» 'hýždě', 'ohrada', 'dvůr', F|j^2 'rámě', 'obyvateľ, 'souseď, První samohláska (_ nebo _ ) se mění při flexi v š°w5, které je u laryngálů compositum, před těžkými suffixy dává dvojí š9wä . někdy _ . Druhá samohláska se mění v _, v plurálu před těžkými suffixy v š°w5; před lehkými suffixy trvá: "!Ín> st- con- TMi P1- DHST st. con. *"|2/l, s těžkým suf-lixeín'o2H2i; fpt. st- con- jpt. P1- D\jpT' •*■ con- *JjJt« s těž-suff. DS-ÓpV ' 91 Jména -n> ■ "ľp'1 mají v sg. státu construclu tvary -|-|» i Sj^3 má v sg. před těž. sulTixem : CD2J13. Do 6. skupiny patří t. zv. segolata. Jsou to dvojslabičná jména s pomocným vloženým vokálem mezi 2. a 3. radikálem. Tímto vokálem je nejčastěji , v sousedství laryngálů , po / Segolata vznikla z původních jednoslabičných základů. 1. typ *qali. *malk, z toho Mezi 2. a 3. souhlásku bylo vsunuto pomocné , k němuž se první připodobnilo v . Prízvuk jc na první slabice. Ve llexi se objevuje před sulTixy původní : 'pes' (arab. knlb), st. cons. 373 (stejný jako st. absol.), plur. Q*3,?2 (v'- °d dvojslabičného základu *k), st. cons. Se suff.: 1373 'můj pes', Q3>2?" 'vas' psi'- 2. typ *qill, původní jednoslab. základy s : *sipr, z toho 'kniha'; i tam se objevuje před sullixy původní : pl. si. cons. *1CD' S(' suli. "HCD 1,1:1 kniha'. 3. typ *qull, z jednoslab. tvaru s původním : *qums, z toho ptSp 'hrst'; před sullixy se objeví ; *2íipp. U některých jmen místo je ů, na př. 5J>Th 'svatost', se sulT. ^"ip 'má svatost'. Někdy je kolísáni u téhož jména: 'velikost', 'vznešenost', se suit. «7^ i foli (žalm 150, 2). — Je-li 3. radikálem 23" 3Sri' 1,111 P° v'sg. i du. dägčš (vysl. se explosivně), v plur. i po š°wS quiescens je. bez d3gěš (vysl. se spiranlicky). (§ 0, 3, pozn. III.) K segolatům patří tříradikálni jména se středním s s vo-kalisací _: ftiy 'oliva', ^13 'dům', ytj 'noe', *iy 'oko','pramen vodní', nebo se středním ^ a vokalisací : j^jq 'smrť. V st. cons. se stahuje -«//- v ě: ptf, ^13, nin, -nwu:- se mčni v ô: JTlJj. Totéž stažení je i v plurálu: CTV1!- CWiOi má plur. bäOm (§ 11, 5). 92 Segolaly jsou i jména na < s předchozim š°w5, která jsou odvozena od kořenů třetí \ jež se mění na konci slova v samohlásku ř, uprostřed slova zůstává: v^g 'plod', i^x 'lev', VJ)h 'nemoc', se suff. w"iB, "•"'"ix- ",l?n. Podobně jména na 1 (od kořenů na třetí }): y|w 'plováni (lízech. 47, 5), fljf| 'pustota', fljj 'prázdnota', se sutí. ifotf 'mé štěstí', žalm 30, 7 (od 17tý). 7. skupina tvoři jména, odvozená od kořenů, které mají obě souhlásky poslední stejné (mediae geminatac). V absolutním dosloví zdvojení zmizí, ale objeví se před koncovkou a příponou: yr, 'medvěd' (*dubb), pl. tlnbblm. Sem patří jména jako přT 'zákon', st. cons. pf"j (Jiiiq), se sulT. *3H« C* 'moře', st. cons. gi, pl. Q's'1; DX 'matka', st. cons. ex, se sulT. Iqx 'jeho matka'; f*» 'moc', se suff. ity; prj 'šíp', sc suli. i^rj; 3*1 'mnohý', pl. C'3"V Noniiuativni 11 trvá: JJ 'zahrada', se suli. sq; nominat. ř trvá: ""x 'ostrov', se sulľ. "i»x- D**k> cons- mr Do 8. skupiny patří jména s koncovým |"[ , která mění v ve st. consf.: fHJy 'pole', st. cons. nií^. P'- flHtPf cons. rlllí?. njp třtina, st. cons. |-|jp, pl. D'Jp> st- cons- 'Jp. Podobně HttíS 'hůl', n 100 'pohled', 'vzhled'. Též participia qal lidí 1 a i: ,-itn 'prorok', 'vidinář', |-j«1 'pastýř' a pod. |"| po š°\v3 se nepíše a jeho samohlásku dostává předcházející souhláska: ifr\ 'mu j prorok', plľ Q^Í! H J° jen v suli. 3. os. sg. muž. rodu.: VWH 'jeho pastýř', irníl' 'jeho pole'. 11. Jména ženského rodu se ženskými koncovkami se skloňují podle týchž pravidel. Největší množství feminiu má koncovku f| , někdy též ^ : nD"lB 'kopyto', PTŇOB 'kadidlo'. Místo je 11 laryngálů : nn31j1 'pokárání'. Plur. na fí\ : řflD"Js?.' Jména s koncovou vokalisací n maji v st. constr. místo toho vokalisací , stejně i jména na : ní^S'1 souš', st. cons. F^SV 93 Jména a Tt*f> maji v sg. státu eonstructu tvary ")*i| a w^v f]í13 1,111 v sř5- Preil těž. suflixem : B3BJ13. Do 6. skupiny patří t. zv. segolata. Jsou to dvojslabičná jména I pomocným vloženým vokálem mezi 2. a 3. radikálem. Tímto vokálem je nejčastěji , v sousedství Jaryngálů , po j Segolata vznikla z původních jednoslabičných základů. 1. typ *qali. *malk, z toho xbo. M«ri 2. a 3. souhlásku bylo vsunuto pomocné , k němuž se první připodobnilo v .Přízvuk je na první slabice. Ve flexi se objevuje před sulTixy původní : e^3 'pes' (arab. kalb), st. cons. eSe (stejný jako st. absol.), plur. Q^eSs (ví- °d dvojslabičného základu *kalab), st. cons. ••eSs. Se suli.: 13^2 'mftj pes', ee'Ebs vaij psi'. 2. typ *qitl, původní jednoslab. základy s : *.sipr, z toho -|£B 'kniha'; i tam se objevuje před sullixy původní : pl. st. cons. "OED-so sll'ľ- ^SC 111:1 kniha*. 3. typ *qull, z jednoslab. tvaru s původním : *qtim?, z toho pfip 'brsť; před sulTixy se objeví : *HfÉJp. U některých jmen místo je u, na př. IS^p 'svatost', se suli. ^tf/Tp 'má svatost'. Někdy je kolísáni u téhož jména: h^J 'velikost', 'vznešenosť, se suiT. mi i (žalm 150, 2). — Je-li 3. radikálem 3BJ1> nla P° š"w5 v sg. i du. dagěs (vysl. se explosivně), v plur. i po š^wá quicseens je bez dagěš (vysl. se spiranticky). (§ 9, 3, pozn. III.) K segolatům patří tříradikálni jména se středním ■> s vo-kalisací : fíi) 'oliva', jy? 'dňni', hi^ 'noc', *>y 'oko','pramen vodní', nebo se středním * a vokalisací : j^q 'smrť. V st. cons. se stahuje -aji- v č: fíi), fí<2> bsb' T9- -dwx- se mění v ô: nlo. Totéž stažení je i v plurálu: ETW- BTlIÍSi JV3 ma plur. B^jie balím (§ 11, 5). 92 Segolaly jsou i jména na i s předchozím š°wä, která jsou odvozena od kořenů třetí >, jež se mění na konci slova v samohlásku i, uprostřed slova zůstává: i^Jj 'ploď, i"^ 'lev', 'nemoc', se sufť. w"©, ^"IX' ^H. Podobně jména na (od kořenů na třetí •)): ífrjľ 'plováni (Exech, 47, 5), ^jšj 'pustota', »,-[3 'prázdnota', se snil. ^{jj 'nič štěstí', žalm 30, 7 (od l^tjj). 7. skupina tvoří jména, odvozená od kořenů, které maji obě souhlásky poslední stejné (mediae geminatae). V absolutním dosloví zdvojeni zinizi, ale objeví se před koncovkou a příponou: yr\ 'medvěd' (*ilubb), pl. E^El so 'Joho matka'; fjf 'moc', se solí. >fjfi Vfí 'ší])', se suli. ijjrj; El 'mnohý', pl. 8*3*1. Nominalivni lls- WR Do 8. skupiny patří jména s koncovým |"|_, která mění v ve st. const.: Jffá 'pole', st. cons. niS*. P'- fllltP" st-cons. flntjř, HJp 'třtina',' st. cons. ,-jÍp. P1- D'Jp. st- cons. tjp. Podobně 'hůl', HNID 'pohlaď, 'vzhleď. Též participia qal třetí 1 a >: nífl 'prorok', 'vidinář', n«l 'pastýř' a pod. ^ po š°\v5 se nepiie a jeho samohlásku dostává předcházející souhláska: ifn 'můj prorok', píľ B^Tfl H Í° jen v sl|ff- 3. os- sří- muž. rodu.: inyi"l 'jeho pastýř', imti* 'jeho pole'. 15. Jména ženského rodu se ženskými koncovkami se. skloňují podle týchž pravidel. Nejvčtší množství feminin má koncovku |"| , někdy léž ji : |"IE":B 'kopyto', filtOp 'kadidlo'. Místo je u laryngálů : HHE1** 'pokárání'. Plur. na Jfl : Jména s koncovou vokalisací mají v st. constr. místo toho vokalisací , stejně i jména na : ,"1^31 'souš', st. cons. J15J>3>; 93 fAyi 'fík', st. cons. fhyt. V plur. má status cons. koncovku stejnou jako st. absol.: fl1 : -j^rj ffff^fí 'modlitby Davidovy'. V duálu jsou koncovky st. cons. stejné jako v plur., totiž *_: gi^i 'ruce', st. cons. >-p; D'jpp 'rohy' *J*lp. Připojováni sullixú děje se stejně jako v plur. (Přehled všech deklinaci v paradigmatech ě. 1—24.) § 45. Jména nepravidelná Zvláštni skupinu deklinačni tvoři substantiva, která mají v státu constructu a v plurálu tvary, jejichž tvoření nesouhlasí leckdy s obecnými pravidly. Zvláštnosti forem jsou arci vysvětlitelný z forem předhebrejských, zrekonstruovaných srovnávací metodou a z analogii tvaroslovných i kmenoslovných. Sem náleží tato substantiva: A. Jména příbuzenská: 1, 2i< 'otec', status constr. 13^, P'llr- s koncovkou ženskou fllSK. st- cons. A12X. Se suffixy k sg.: Sg. 3. os. m. 3. os. ž. 2. os. m. V3X rrix ?pnx Pl. 3. os. m. 3. os. ž. 2. os. m. 2. os. ž. 1, os. spol. >2X Se suffixy k pl.: Sg. 3. os. m. VfllSX 3. os. ž. rvi-yůx 2. os. m. "ípfllSX 2. os. i. ^fl12K 1. os. spol. ♦JYŮK on^x 7'7Íx 1. os. spol. IJ»3H Pl. 3. os. m. 3. os. ž. 2. os. m. 2. os. ž. 1. os. spol. Wtoll DlTfllax přflinx 94 2. nX bratr', st. constr. pl- D*HKi st. cons. V1X. Se suffixy: >HX 'můj bratr', OHVIK ' j ej ich bratr', 'JTIN 'naš bratr', VÍ7X 'Jeho bratři', nTK 'její bratři', iftX 'moji bratři', D.TPIK 'jejich bratři', IJirjX nas' bratři'. 3. Qn 'tchán', fem. filon 'tchyně', skloňuje se jako fjx a ÍIIITK. Sc suffixy: rppn' 'její tchán', Tpp|"f 'tvuJ tchán', nflian' 'její tchyně'. 4- fllnX 'sestra', st. con. HWX- P'- fíWljf. st. con. ftff|g a J11HX. ^c suffixy: IplPtX 'jeho sestra', WfllHX 'tvoje sestra', WlX ('ATIK) 'mé sestry', T'flflK 'tvé sestry' 'atd. 5. ^3 'syn', st. constr. W, pl. D*M« st. constr. 133, Se suffixy: 1J3 'jeho syn', ,733 'její syn', Tfii 'tvůj syn' (m.), 'TJ33J 'tvuJ syn' (ž.)', >J3 'můj syn'*, 353 'jejich syn', 33J3 'váš syn', ýjs 'náš syn', ^ij3 'jeho synové', ;ŤJ3 'její synové', 1J3 'moji synové', DiTJS 'jejich synové', M»ií 'naši synové". 6. ^3 'dcera', st. constr. ^3, plur. fflji, st. con. /1U3. Se suffixy: »^3 'moje dcera', 'J11J3 mé dcery', 'jeho dcera', 1Jfl2 naše dcera', VA1J3 'jeho dcery' atd. B. Jiná slova: 7. jjjiN 'muž', st. con. tj^x, pl. Qtfjtatti pl- st. con. ijjjjx. Se suffixy: 'jeho muž'. ntí^X 'jeji muž', Vtí^JX 'Jeho muži', i{J>JX 'moji muži', QrVtíÓX jejich muži' atd. s- n&X 'žena', st. con. řltt^X- P1'"". D'ttJJ" st- Ľon- 'tífa. Se suffixy: ^flt^X ina žcna' 1fltí>X 'jeho žena', ?|ritýX 'tvoje žena', fVfl jeho ženy', IJ'^J 'naše ženy', pflW^J 'jejich ženy'. !>• nOK 'služebnice', pl. ninOX. sl- con. nflpx. se suffixy: wpx. '■'fflbx: vflinpx. DíTflinÔK. 10. t^Xl 'hlava' (*ra'š > räš > rôš), pl. E^Xl' st- con- 'tPXI. Se suffixy: ^xl má hlava', D3t^X"l 'vaše hlava', VtPX"l> 95 11. 'Bt 'den', pi Q*pj, du. rj\2«\ St. cons. pL >Q\ Se suííixy: VQS 'jeho dny', Vtfp, pj^gí atd. 12. HA* '""ok', st. COn. se sufl. IJijjý. 1'lur. rj^tý a ŕyjJtý.'št. con. fíVp, se' suffixy: y>stf, *řJn»JB»; Wlljíl Duál zní nsf05ľ. 13. n^!2tý 'nebe', je plurál; st. con. i£tíVse suli. ytQJjf, D3*tStt>, 14 fJ»q 'voda', jen plurál; stat. con. i£, zdvojený tvar ijmo. SulTixy se připojuji jen k druhému tvaru: yfrQ, DS^CD 15. "py 'město', plur. cny. 16. ntr 'zadek', se sufiixem 3. pl. BiTOTfnť (2. Sani. 10, 4). Plur. zní ftjfnťi ve významu 'základy' tfífíjf (žalm 11, 3, Izai. 19, 10, znamená přeneseně 'sloupy', 'předáci').' XI- "Itý ']>rs', duál Qi»j{y\ se suffixy CiTltý. sl. mu. Hf£\ 18. pfg 'ústa', st. con. ig, pl. se suffixy, srv. § 28. 19. f\ýn 'luk', pl. nin^p. 59 bývá před suffixy zdvojeno: ľ/ílľrtyp 'Jeho luky', DflVwb 'j«j'<* hiky'. 20. 'dveře', pl. fflfl^j, se suli. |tj^^ 'jeho dveře'; du. csriSl. st. cons. i/^tj. 21. 'bůh', pl. cSs* (Exod. 15, 11. Dan. 11, 36; žalm 29, 1; žalm 89, 7), z pův. *ilu, pův. 'božstvo', 'božská moc'; etymolog, příbuzné je slovo, jehož se užívá většinou v plur. EvťľX, st. cons. vtSx (s« suď. irtSx. vrftx). "dcejí v sg. (sesufl. i.iSxS Ilab. 1,11). Význam obou slov není stejný a o něiii poučují slovníky. 22. nrrc "mistodržiteľ, st cons. pl. jřflffla, se sufl, .TÍIiriC 'její mistodržitelé'; st cons. zní též fíflftb palywoi se vsunutým \ 23. doloženo jen v plur. QiflB 'lidé'. (V Deuter. 2, 34 a 3, 6 je rjflp). 24. -p 'ruka', st. con. -ji, se sullixy: fl\ myi, vyi, q^y, duál Q^i, st. con. i-p, se sufl. 'ret', sl. con. fiEtľ. du. CTIfife'. rt- con. Vltóř. Plur. st. cons.' fiiriBíľ. Se suffixy: insty 'jeho 'ret*, Yfttítt 'Jeho oba rty', vriWBtý ''jeho rty', cnw??*? 'ieJich rty'-'' 27.1^2 'nádoba', plur. wb2> constr. ^pj, se suffixy: 'tvá nádoba', 'jeho nádoby', Dpp*",2 'jejich nádoby'. 28. flfe> 'ovce', st. con. Ht»- se sullixy doloženo v Deut. 22, 1: 'jeho ovce' a v 1. Sam. 14, 34: 'jeho ovce'. § 46. Přídavná jména 1. Skloiiovánim se neliší příd. jména od podstat, jmen. Femi-ninuni se tvoří taktéž příponou ^Qp 'malý', PIJM 'malá'. Plurál D^JttP' W2ISjp. v duálu příd. 'jména nejsou doložena. 2. Doplňkové přídavné jméno se klade za své podstatné, jež je ve větě podmětem: 'fllJ fíijffi 'dům je velký'. Chce-li se doplněk zdůraznili, stojí napřed: DTtSs'i"! "JTlJ 'veliký jest Bůh'. Přívlastkové přid. jméno sloji za svým subslantivem a má člen, je-li i substantivum determinováno: JVS '("ějaký) velký dům', H'fíffl IVan '(Lcn) velký dum'.'Po jméně se sullixem: HíliriX íláttšn 'JeJ' menší sestra'. Po vlastním jméně: n^TlSfl cSWlT' 'velký Jerusalem'. 3. Smysl příd. jmen mají časlo různé obraty: 1. značí-li se látka, z níž je věc vyrobena, užíváme obratu, v němž je jméno látky určující částí v státu construclu, t. j. na druhém místě lélo vazby: 2HT ^3 'nádoby zlata' = 'zlaté nádoby'; Sp,5 "'J'lp 'železné róíiy' (1. Král. 22, 11) a p. 2. vlastnost se naznačuje podstatným jménem abstraktním za sub- Mluvnio* habraJStínr 97 slantivy, která v tomto případě sklesnou na slova-formálního významu: 'síla', %">rT~js 'silák', doslovně 'syn sily'; nSiy""3 'zlosyn' ('syn nepravosti'); ypiP-JS 'tlustý' ('syn tuku'); J*nii>"j3 'zpupný'('syn zpupnosti'); jilO"*^ 'hoden (neho určen k) smrti' ('syn smrti', 1. Sam. 20, 31) (ale C'WJPJ^ v Gen, 37, 3 znamená 'syn stáří'!), ,,J*""[3 'ubohý'; by"1^""^ 'ničemný'; "IŠTS 'dcera Tyru' = 'lid tyrský', 'Tyrané', (žalm 45, 13); 'oyPS 'dcera lidu mého' = 'moji soukmenovci' (Izai. 22, 'I); CE;2 ^"S 'pán křidel' ■" 'okřídlený', 'pták' (Kaz. 10, 20); E'OI VfrK 'muž krví' = 'krvavý'; 33^ {ý>X 'muž srdce' — rozumný', 'pevného charakteru'; osyn VtfiU ml|ži jména' — 'slíivni' (Gen. 6, 4) atd. 3. Vlastnost bývá vyjádřena někdy jménem podstatným, jež se prostě přiřadí: flox D^IOX 'výroky pravda' = 'pravdivé výroky' (v Přisl. 22! 21 je 'nox nOX). § 47. Vyjádření stupňů přídavných jmen. 1. ľro komparativ a superlativ nemá hebrejština zvláštních tvarů s koncovkou, nýbrž je opisuje normálním tvarem adjektiva (positivem) a před přirovnávaný pojem klade předložku • p 'z', 'oď: QyirSsO fl3.í ("vysoký z všeho lidu' = 'vyšší než všechen lid", 'nad všechen lid povýšenější', nejvyšši z všeho lidu', o postavě Saulově, 1. Sam. 9, 2.) gtalMp ,"31P0 'sladil než med' (Soude. 14, 18), "Spp D3H 'moudřejší než kráľ. Místo adjektiva může býlí před 70 též 'slovesný tvar: C-TtSsO ^33*1 (1- Sam. 10, 23) 'a převyšoval všechen lid', 'byl vyšší než všechen lid'; VJ3"S20 Sjpl^PX 3HX a Izrael miloval Josefa (víre) než všechny své syny' (Gen. 37, 3). vnX-Ssp a"V3X 2HX IPX-"? 'že miloval otec jejich (vice) než všechny bratry jeho' (Gen. 37, 4). 'Větší', 'starší' atd. vyjadřuje se přídavným jménem se členem: 98 2. Superlativ se vyznačuje určitým členem před adjektivem: znamená též 'nejvčtší'; *Bj?n X1H T"11 ('• Sam. l7- 1 'a David byl nejmladší.' Srv. Gen. 42, 13; Jon. 3, f>. Jiné opsání děje se pomocí spojeni substantiva s následujícím genitivem plurálu téhož jména: CoSo "IjSfl 'král králů' 'nejpřednější kráľ: D,T'!i^ri Tlŕ 'pisců ])isní' «s 'nejle.])ší píseň'; CHSl* 13V 'sluha sluhů' 'nejnižši sluha'. Za positiv je možno postavili i slovo 1X0 velmi": "j^O 2143 'velmi dobrý' = 'nejlepší', -|NO V~l 'velmi zlý'. Před substantivum se klade neodlučitelná předložka 3: HEVt E'ttfia 'nejkrásnější z žen' (Pis. 1, 8). Superlatívni význam je i ve spojeních jako 1/l>3 VHf 'nejstarší (z) jeho domu' (Gen. 24, 2.) ČÍSLOVKY § 48. Číslovky základní U základu ich číslovek rozeznává se status absolutus a status conslructus. Jednotlivé tvary znějí pro číslovky 1—10: pro rod nužský : pro rod ženský: st.absoluL. st. co futr. st. nbsolut. st. eonstr. 1 -inx 1PIX rrrx pnx :i z^ty Wfíty :s lyšsr t nysix '31X 5 n&pn pirpn rpn w*on 6 éť tyty 7 >j*ty 8 rt:fcw poet?' ruétr '.) nrtvr, pyiřp ytřp 1(1 99 1 r Číslovka 1 má V siatu absolulu len. rodu v pause tvar ffíHí číslovka 2 v st. aljs. muž. rodu v pause U rodu žen. J}1p0, Pozoruhodné je, že číslovky rodu mužského mají zakončení ženské fi_ pro čísla od 3 do 10, číslovky rodu ženského jsou od 3—10 bez koncovky ženské. Číslovky od 11—20: pro rod mužský: pro rod ženský: 11 1 - -I":'? DTtK 12 ~"íl'" 'ra' 13 itrv nwbp rj*Tto» #710 14 lby nwnN íttIwj ya-jx 15 rnttsn 16 17 nityy yztý 18 "liyy íi|bts> 10 20 ť. t ' — muz. Tylo číslovky jsou složeny u mužského rodu ze státu constructu příslušné jednotky a z Ivaru "liyy u číslovek 11 a 12, o ostatních je tvar pro normální jednotku s následujícím ljyy. TJ ženského rodu je pro 11 a 12 status constructus jednotky s tvarem mjyy a u dalších status constructus jednotek rodu ženského .-, fl^jteý 100 Číslovky od 21 do 99 se tvoří tak, že jednotka v tvaru prostém stoji bud před desítkou nebo za desítkou, následující slovo má spojku v 21 b*"rtÉW uc,)0 d1^!?V- lJ Jctln°tek se rozeznává rod. Tvary pro desítky jsou: 30 D^Sti' 70 40 BWl£ 80 50 cs^pň 90 oo cate* 100 je substantivum ženského rodu nX!2> st- eons. nXD. 200 duál: Q^rlXD; oslal.ní stovky se vyjadřují státem construc-tem jednolky a plurálem fl'XO : T1XD VVĎ> 1000 je substantivum t|Sx> 2000 duál cs^X' vyšší tisícovky sc skládají ze státu constructu maslcullna a plurálu d^e^x : 3000 zni □"fiSx fítíhft 10-000 je buď CSTX mii,!ř nebo PÍÍaI „množství", později i xl3"l. 20.000 pJSx cňV^ nebo X13T nebo řflSI "pty\ .lak se vyjadřuje počítaný předmět, plyne z následujících příkladů: -jnx DIStS 'Jedno misto', pfíH níľx' jedna žena'; D*»73 D'':"* 'dva'psi', 'cti'J C^ritt* '(lvt'' ženy';' E>J# a Csf1t> stojí někdy vzadu: QTtl* 0,""S> 'dvě města'. Se suíflxem: CÍTÍtí' 'oni dva'. 0^37» Tfltjht} 'tři králové', Qi*|JJ gn^J) 'tři města'; někdy přichází i status conslruelus: C^tt'1 fí&sV tři dny", nebo stoji číslovka vzadu: ~tý?tý cc- w*S'li* fílji dcery'. Oil 11 výše stojí číslovka bud před počítaným předmětem nebo po něm: QiX^íťJ TtWJ C'Jtý 'dvanáct knížat*, nebo "i{33w' "íl'y D^Jtí^ 'tN"Iw'> 'dvanáct kmenů izraelských'. Některá ěaslo počítaná substantiva jsou v singuláru: sysx *ttW> 'sedmnáct mužů*. Jsou to kromě ještě: 'skot', 0p 'den', tť'EJ 'individuum', 'osoba'. nax 'loket', PJ7X 'tisíc', í'"lh 'měsíc kalendářní' vp 'město', 7J3lp 'dvojdrachma' ald., noc' 101 flXf 'rok' (srv. Jerem. 52, 21; 2. Sam. 2, 30 a j.). U těchto jmen není plurálu ani po číslovkách od 20 výše: {jji^ WVjbv} 'třicet mužů'. Je-li jméno počítaného předmětu napřed, je v plurálu: D,,y2t^ nnB 'sedmdesát krav'. Čísla, složená z desítek a jednotek, mají počítaný předmět bud v singuláru vzadu nebo v plurálu vpředu nebo po každé části, při čemž se shoduje v ěisle: t£^N nyatý*! C^yptý sedmdesát sedm mužů; OiJtJV) QtfjVtf Q*#j#n těch dvaašedesát týdnů; tPjp W&F] njC> cýpPi N"l první šestý ij5i> druhý *3P2t0 sedmý tretí ^lati* osmý >y>3"| čtvrtý . W&ft devátý ^ISn l'átý ( *ytop desátý Femlnina se tvoři příponami: 1. fj_: ri21t£>N1 'prvá', rpJtý 'druhá', n^Sli* třetí' a pod. 2. od číslovek končících v mask. nä ;VJ?£J, ffff^Wi f!*"lHt^. *15ýíO souvisí se jm. týX*l 'hlava'. 102 Pro číslovky řadové od 11 se užívá číslovek základních (srv. Gen. 14, 5 a j:) Při datování podle roků, měsíců a dní užívá se rovněž místo řad. číslovek čísl. základních (1. Král. 15, 28: S^JjH flJSiO NDxS 'v 3- roce Asově'; Gen. 7, 11: V^y-nyn^a VlV! dni toho měsíce'; Esther 9, 1: {Jhn 12.'mě- síci'). § 50. Ostatní druhy číslovek a) Násobné: |yjí< 'jednou', tffítf 'dvakrát', yjtý 'sedmkrát' (to jsou feminina číslovek základních.) Také duály ženských číslovek základních slouží jako násobné: Q'Tiyitý 'sedmkrát' (Gen. 4, 24). Opisováni se děje pomocí slov Qyg 'krok', wbil 'kroky' (Exod. 23, 14. Num. 22, 28 a 22, 32), Q>}fr (Gen- 31,' 7 a 41) 'díly', 'vices', nebo jfl-p (Dan. 1, 20. Gen. 43, 31. 2. Sam. 19, 44) s týmž významem: DWB 'dvakrát', Q^pyc itfhw 'třikrát', nebo Eľhľ) Híhyti Q>3b rfjtyP 'desetkrát'; nlT"ít?V 'deselkráť: DVB irÍK ''jednou'. Ženské tvary řadových číslovek mohou míti též funkci násobných: jVJť 'P° druhé'; JVti^pn CVQ P° Pálé' (Nebem, f>, 5.) b) Podílné: vyjadřuji se opakováním základních číslovek: D^Jtý Q^{y 'po dvou', nU"4> 'P» šesti'. l«ž se spojkou: ttWl f£*ttJ. 1 počítaný předmět může býti opakován (Nuin. 13, 2.) c) Zlomkové: ženské tvary řadových číslovek: JVJTtýfi 'devi-tina', n'l^íyy 'desetina'; někdy přicházejí i tvořeni od číslovkových kořenů s vokalisací (u laryngálň ): U>Qh 'pětina', y3'"| .čtvrtina'. Zvláštní tvary jsou: pro polovinu ^rj (Exod. 24, C a j.), pro třetinu, tý^jý, jako míra (I/.ai. 40, 12), pro desetinu ťniýy (plur. B^J^fcW), též jako míra pro obilí a mouku (Lev, 14, 10 a j.) 103 SLOVESA § 51. Úvod a rozdělení 1. U hebrcj. slovesa rozeznáváme: a) osobu, jež je troji. V 2. a 3. os. je rozlišen muž. a žen. rod, 1. os. je společná občina rodům; b) číslo, které je dvojí: singulár a plurál. Duál u sloves není; c) čas, jenž vyjadřuje především dokonavost nebo ncdokonavost deje spolu s časovými vzlahy; d) způsob, jenž je u perfekta jen indikativ, u imperfekta vedie indikativu ještě jussiv (modus apocopatus), kohortativ (volun-tativ, encrgieus) a imperativ. c) odvozené kmeny čili konjugace, vyjadřující jednak slovesný rod (aktivum, passivum a reflexivum), jednak míru děje a okolnosti jej provázející. Jmenné tvary slovesné jsou participia a inlinilivy. 2. Slovesný kořen má tři souhlásky kořenné (radikály), výjimečně i čtyři. Podle nich dělíme slovesa na dvě skupiny: A. Do prvé patři slovesa t. zv. silná, která mají ve všech tvarech všechny radikály ve výslovnosti zachovány. Zvláštni jejich skupinu tvoří ta slovesa, která mají některý ze tří radikálů laryngál (n. V' Pl) P° P?- "I. K silným slovesům patří i ta, která mají x na druhém místě a většina s x M prvém místě. B. Slabá slovesa jsou taková, v jejichž tvarech někdy nebo vždy některý z radikálů ve výslovnosti mizí nebo se mění. j jako 1. radikál sc v mnoha tvarech asimiluje, x jako 1. radikál odpadá ve výslovnosti někdy, jako 3. radikál vždy. * a 1 působí značné změny, ať jsou na kterémkoli místě. Zvláštní tvary mají také slovesa, u nichž druhý a třetí radikál jsou stejné. Některá slovesa mají takové souhlásky na dvou místech (dvojnásob slabá). 104 C. Podle toho dělíme slovesa na tyto třídy: 1». silná (pravidelná) typu lb. Iaryngální a to: a) s laryng'álem na 1. místě (I. lar.) B) ,. „ 2. „ (II. lar.) Y) „ „ 3. „ (III. lar.) 2*. Slovesa slabá s — ] na prvním místě (I. n) 2". 2°. 3». 3». 3°. 4. „ — •»*». třetím třetím (III.') (III. infirmae) (I. w, j) (II. w, i) prvním druhém .druhým a třetím radikálem stejným (II. geiiůnalac). 5. Slovesa dvojnásob slabá, která mají zároveň: a) III.' a I. ;i: Xt^J 'zdvihl, nesl'. b) III. infir. a I. n/jTUJ) 'roztáhl'. c) II. gem. a I. ;' nebo'í. n: yy> 'bědoval'; DDJ 'chřadl'. d) III. inlir. a I. jf: rt£'' 'zaril> byl krásný', c) III.' a I. ;': X^* 'výš'eľ. f) III. inlir. a I.Vn2X 'chtěl, zamýšlel'. g) III." a II. w: Xia'vejíli'- 6. Slovesa čtyřsouhlásková o 4 radikálech. 3. Nejlépe se objevují kořenné souhlásky v nej jednodušším slovesném tvaru, jímž je 3. os. sg. muž. perf. základního kmene (qal) a tímto tvarem jsou uváděna slovesa ve slovnících. Výjimku činí slovesa mediae wSw a mediae jód, která jsou uváděna svými infinitivy, v nichž se slabé hlásky objevují, kdežto v 3. os. sg. muž. perf. qal nejsou: kořen qwm, perf. Qft 'vstal', inlin. Qlp; kořen bjn, perf. 'pozoroval', inlin. y>3. 4. Označení příslušnosti některého slovesa k slovesné třídě děje se často v gramatikách se zkratkou a to takto. Vzorem slovesa je 105 sloveso 73755 'dělal', jehož tři souhlásky vyznačuji umístěni radikálů ostatních sloves. První radikál se značí 2» druhý y, třeli 7. Na př. je sloveso i£ij; označováno protože má nún na místě prvém, t. j. u vzoru na místě 3; nebo gi|p je značeno pj{ jako vy, jako x"?> N2f Jako """C ■ N"7 a P0u- Slovesa mediae geminatac se značí y"ý. 5. Vokalisace aktivních (přechodných) sloves je__(J—a); odpovídá zřetelně staré vokalisaci akt. sloves a—a (srv. arab. qa-iala.) Slovesa neutrická se tvořila často od příd. jmen s vokalisaci a—i (dciqin 'starý') a a—í; {hanin „krásný") a proto jejich vokalisace byla původně *daqinn, *h ä § 21, 2), z *qatuna ^ftp 'byl malý' (u >ó § 24, 2). V imperfektu panovaly původně tyto poměry: pf. *qatalu \ impf. *\aq\\ňu 11 pf. *natana J impf. *jintinu i pf. *kabida i impf. *jikbndn \ pf. *qulun a JÍV Pr°ti a "ttp*- Participia aktivní qal jsou 733, ytój, tedy vlastně stará přídavná jména. Tvary ostatních konjugací jsou pravidelné. § 52. Odvozené konjugace. 1. Obměnami základního časováni, kmene 7J7 ('lehký, snadný') vznikne šest odvozených konjugaci, které modifikuji význam slovesných tvarů. Židovští gramatikové užívali jako vzoru pro sloveso 7yg, 'dělal', a obměnami tohoto slovesa se jmenují jednotlivé odvozené konjugace. a) Druhá konjugace se tvoří předražením J před kořen a jmenuje se 7PEJ nip'al: qal 7jpp, nip'al: 7tfij3J niqtal. Význam její je 106 původně reflexivní, později a nejčastěji passivni: 7tSpJ 'byl zabiť, v reflexivním významu vztahuje děj slovesný k podnětu: qal 7QH> 'hlídal, střežil', 70{£Ó 'hlídal se, střežil se'. Má někdy význam mediální (aktivní se zvláštním zřetelem k podnětu): qal 'žádal, prosil', nip. 7Xt#J 'vyprošoval si'. Další význam je tolerativni, t. j. vyjadřuje, že někdo trpí, aby se dělo to, co je vyjádřeno v qal: ^77 'přistoupil, vyptával se', nip'al $773 'strpěl, aby byl tázán, poskyll přístup, vyslyšel'. Konečně má i význam vespolnosti (reciprocity): 'soudil', tJBtýJ 'svářil se jeden s druhým, vadil se' (Přísl. 20, 9, Joel 4, 2 a j.) P) Třetí konjugace se tvoři zdvojením středního písmene v kořeni. Jmenuje se bv& pi"ěl. Význam má především intensivní, t. j. vyjadřuje, že. činnost qal je konána mnoha subjekty, často a důkladně: 7pg 'přehlížel, prohlížel'; 3J|J3 (od 3/13), 'horlivě psal'; 737 (od 73J5 'pochoval'), 'pochovával mnohé' (Num. 33, 4); 73$ (od 73{J> 'rozbil'), 'úplně, důkladně rozlámal, ztroskotal' (2. Kr. 18, 4 a j.). Někdy značí pi"ěl, že děj slovesný je vyvolán nějakou osobou, která dá něco vykonati, co je udáno v qal (smysl kausativní): 7137 'učil se', 7137 'učil (způsobil, aby se někdo učil)'; Ir*jj3 'byl svatý', $7p 'učinil svatým'. Podobný význam má 0. konjugace hip'il. Další význam je deklarativní (někdo někoho pokládá nebo prohlašuje za nositele vlastnosti, obsažené neb naznačené v qal): p7ľJ 'byl spravedlivý', p7^ 'prohlásil za spravedlivého' (Ezech. 16, 51); 733 'byl těžký, vážený', 733 'pokládal za váženého, ctil' (Soude. 13, 17 a j.) Také hip'il má podobný význam. Pi"ěl od podstatného jména vyjadřuje nějakou činnost, provozovanou s příslušným předmětem: bpĽ 'kámen', qal 7pg 'kamenoval', pi. bSQ 'házel kamení na někoho' (2. Sam. 16,6), 'zbavil pole kameni' (Izai. 5, 2 a 62, 10); 7£.y 'prach', pi. 73y 'prachem posypal' (2. Sam. 16, 13). Tento význam sluje demonštratívni. Někdy má pi"ěl týž význam jako qal. 107 y) Čtvrtá konjugace je passivuni konjugace tretí (nebo i první) a tvoří se zdvojením druhého radikálu a vnitřní samohláskovou změnou. Sluje bVB pu"al: Stóft '/"//"'> 'byl zabíjen'; -^g puq-qad, 'byl navštěvován'; igh 'byl učen, přivykán' (Oz. 10,"Ú. Pis. 3, 8); "122 'byl ctěn' a pod. S) Pátá konjugace bvBľííl bi tpa"ěl se tvoří předražením před-. pony před kořen a zdvojením druhého radikálu: StSp/fl lútqatM, IjpBfirT hilpuqqčd a pod. Významem je reflexivem k pi"člu: jjjífp 'posvětil', tf^ft/lfl 'zasvětil se pro někoho nebo něco'; někdy mění význam základní konjugace v mediální: Bt fpSn *td. Význam je kuusa-tivni, zřídka deklarativní; butl riěkdo vyvolá u někoho činnost, naznačenou v qal, nebo je-li qal významem nepřechodný, vyjadřuje liijp'Il, že se něco stalo tím, co qal naznačuje: p£ 'bydlil', 7i2ti*n 'nechal někoho bydlili, ubytoval, umístil' (Još. 18, 1. Žalm 7," (i). ?) Sedmá konjugace má jméno SPCH háp'al a tvoří se rovněž předražením před kořen, ale na rozdíl od předchozí má v předponě . qämais hátup a po druhé souhlásce kmenové nemá _. Místo _ v předponě bývá někdy , čímž vznikne typ bv&Tl. Někdy přicházejí obě vokalisace u jednoho slovesa: !f*Jttfa ÍTOfl Významem je háp'al passivem k hip'ílu: VpBŕí 'odevzdal', bylo odevzdáno'. 108 2. Přehledně lze vzájemný poměr a souvislost jednotlivých odvozených konjugaci znázorni t i takto: Aktivum Passivum Reflexivum 1. Kmen základní qal nip'al 2. Inlensivum pi"6l pu"al hitpa"ěl 3. Kausalivum hip'íl báp'al Pozn. Užívání slovesa jako vzoru je vypůjčeno z arab- štiny (arab. gramatikové označují gram. vzory kořenem f'l n jeho obměnami); do hebr. vzor zavedl v 11. stol. Jon9 Abulwalld Mer-Win ibn Gannáh. Protože má tento vzor na 2. miste laryngál, což působí někdy obtíže (srv. zdvojeni), zavedl M. Qimhi vzor -|pg, ale i tam jsou obtíže vzhledem k dagčš leně. Proto V 17. stol. vyvolil J. A. Danz sloveso btíj. Prvni konjugace se nejmenuje hyg, nýbrž šp ('lehká'). — Pokud píši ve jménech odvozených konjugací laryngál zdvojeně (na př. pi"ěl), naznačuji lim, že náhonom místě má hýli (n je u normálních sloves typu qätal) zdvojeni, U iaryngalO však není (§ 11, 4). G. lieer ve své mluvnici nazývá proto odvoz, konjugace tvary vzoru (misto pi"ěl qitlěl atd.). § 53. Časy 1. Časů v našem slova smyslu v bebr. neni. Jako ostatní semil. jazyky většinou, i ona rozlišuje, zda slovesný děj je dokonán, nebo zda trvá nebo teprve nastane. Hebr. má pro dokonanost a nedoko-nanost děje dva tvary: perfektum pro děj dokonaný v minulosti a v prítomnosti, a imperfektum pro děj nedokonaný. Imperfektum má podle toho hlavně význam praesentní nebo futurální. Názvy perfektum a imperfektum je brati tedy v původním významu (dokonané, nedokonané). 109 2. Perfektum se tvoři lěmilo koncovkami: Sg. 3. muž. 3. žen. 2. m. 2. ž. 1. spol. r, -a -f<7 -ŕ -ti PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. spol. -ii -tom -tien -nfl 3. Inperíektum se tvoří jednak príponami (aíTormalivy), jednak predponami (pracformativy); jsou to: Sg. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. spol. _J 1- PI. 3. m. \..........i 3-ž. nj.....n 2. m. 2. ž. 1. spol. nj_..n ;....." /.....;k7 I...Ü t.....na .1 "■ 4. Jak se připojuji tyto elementy k slovesnému koreni, ukazuji příklad perfekta a imperfekta základního kmene: Pcrf. 3. os. m. sg. Nu 3. os. ž. (§11,3,4; 14,5d;21,3a;5U) 2. os. m. <7(7/íí/-/í( (§11, 4) 2. os. ž. (§11, 3, 2 a pozn. I.) 1. os. spol. qä/tíl-tl 3. os. spol. pl. q5H-Ŕ (§ 11, 3, 4; 54, 1) 2. os. m. oŕbtap q'tal-Uem (§11, 3, 1; 21, 5) 2. os. ž. q'tal-txn (§21, 5). 1. os. spol. uSšp qá~lál-nu 110 Impf. 3. os. m. sg. 3. os. ž. 2. os. m. 2. os. ž. 1. os. spol. 3. os. m. pl. 3. os. ž. 2. os. m. 2. os. ž. 1. os. spol. btp r béfin btp x ji-qlol (§ 20, 1, pozn. I.) li-qlôl ti-qlól li-qfl-t (§ 21, 3 b) 'x-qlöl ji-qH-íi (§ 21, 3 b). ti-qlól-nä (§ 20, 1, p. I.). tt-qfl-á li-qtúl-na' ni-qlfil 5. Imperativ (§51, 1 d) má v 2. os. sg. muž. shodný tvar s inli-nitivem vázaným (§ 64, ô), pův. *qutul, z toho náležité Sbp. K jeho formám a významu § 63. Infinitiv absolutní (§ 64, 1—4) má pův. formu v základní konjugaci qal *qajäl, z toho btíS (§ 21, 1; 22, 1.). § 54. Perfektum 1. Před koncovkami, které začínají samohláskou (jsou to i ve 3. os. plur. a n_ v 3. os. sg. žen.), redukuje se předchozí samo- hláska ve š°\vá: iSöD 'zabili Q3 'zabila'. V přestávce se obno- vuje původní samoiiiáska a dlouží se: l'ľ'íSp. ľl^tÔp. 2. Nemenná samohláska je »___v tvaru hip'Il. Srv. § 20, 2; 52, \e. 3. Odvozené konjugace maji koncovky osobni stejné jako konjugace základní. Totéž piati i v imperfektu. 4. Ve třetí slabice od konce nastává redukce samohlásky, má-li koncovka prízvuk, v 2. os. plur. jjs, pjjj : Efl'ľEp' "^Opili 5. Silná slovesa neutrická (§ 51, 5) mají v 2. slabice samohlásku bud nebo . K prvému typu patri slovesa jako 733 'byl těžký', J-*Sn 'byl nakloněný,' k drahému Jtój 'byl malý,' 37J5 'byl blízko', 'byl ustrašený' a pod. Slovesa s__mají tuto samohlásku jen v 3. os. sg. muž. perf., jinak mají jako Sfift. Slovesa s ' zachovávají je všude kromě 2. osob. plur.: 'byl jsem malý,' ale v 2. pl. QfiJtpjľ), *flJt3£> sc zkracuje hôkem v qámass hätúp, čteme: iffintém, q'täntán. 6. Je-li třetí radikál buď nebo j, nevypisuje se, sloji-li před koncovkami, které počínají bud nebo j; tyto jsou pak opatřeny silným dägeš: »JlflJ 'řezal jsem' (od fl^j) místo >JVi73; IJfli '(lil'' jsme' (od yjjjjj) místo gjjpj, Pozn. Bauer a Lcander ve své mluvnici zavádějí pro perfektum název uominal, S. Daněk užívá názvu affixál, se zřetelem k vzniku jakož i tvořeni. Název perfektum není sice dokonale vyhovující, ale s ohledem k tradiční terminologii i v ostatních jazycích semitských je radno prozatím u něho zůslali. § 55. Význam perfekta Perfektum značí děj 1. minulý, jehož se užívá o minulosti ve smyslu indoevropského praeterita: C*rt7X KT3 JVliWIS 'na počátku stvořil Bůh'(Gen. 1,1). t|f? TÍH *0 'kdo' 'i oznámil?' (Gen. 3, 11). fíity) fljjna 'CO jsi to učinila?' (Gen. 3, 13). laty ypH piTfliO (IVl E^X 'muž byl v zemi 'Us, Tjjôb (bylo) jeho jméno' (Job 1, 1); 2. předminulý (plusquamperfektum): |TX"J1X PT?) ľTlfT*J ...IbxS ^tib IrtX ffC bWQVf 'a Hospodin' obnažil ucho Samuelovo (= zjevil Samuelovi) jeden den před tím, než přišel Saul, řka...' (1. Sam. 9, 15) ...rttyy "lt!*X IP.ľxSň 'dílo své, které byl učinil...' (Gen. 2, 2); 112 3. který v minulosti nastal, ale jeho následky sahají do přítomnosti (perfectum praesens): 'fiW 'vím, znám' (lat. novi), ffípyi 'jsem unaven'; Vtff 'je starý'; ,Ä|'!31_y ']'sera spravedlivý' (Job 34, 5); p\b~\Z 'isi veliký' (žalm 104, í); \Ptfbj:> 'ísem malý' (Gen. 32, 11);' 4. trvací a opětovaný: ifHOX 'říkám' (Job 7, 13); ">7tl>X tav tib D'-xan tT^ji D"»i>Eh "]br} tib "ik/x ti^xň :£t^'' XS D^Jí^ 2ttM02.1 'blaženosti muže, jenž nechodí v radě zlých a na cestě hříšníků nestojí a na stolici posměvačů nesedá" (žalm 1, 1); 5. pojatý gnomicky, ve všeobecně poučných výrocích, významu praesentního: Q"jy fljjJMJ n?tý"X? *I3T DflX 0*01 tthl^J 'nebot on (jest) vyhledávající krve, pamatuje na ně, nezapomíná na nářek utiskovaných' (žalm 9, 13); 6. přítomný v přísahách a slibech: "flx 337 *ľlW ÍTIň 3tí>J7"73 'lile, dal jsem vám (= dávám vám) všechno rostlinstvo' (Gen. 1, 29). 7. budoucí, ve slibech: ffjj| 1J17&K *| *1#X2 HxS "lOXfll íltt^X IISt^TlX Xlpfll a rek'a Lea: (Je to) v mém štěstí, neboť jako šťastnou mne budou vclebiti dcery, a nazvala jméno jeho Ašer' (Gen. 30, 13); 8. u proroků při budoucnosti: 1X1 "?Itt*ř73. D^Sňíl DViI DITSy "llX nipSa pX3 WlSiK '»ď chodců v temnoto -— oni uvidi světlo veliké; obyvatelé v zemi stínu smrti — světlo zazáří nad nimi' (Izai 9, 1). 9. Perfektum má někdy i význam kondicionálů, pro něž v hebrejštině zvláštních tvarů není: a) kondicionálu přítomného: ftb Ttffí Í11X32Í iW '^W mnpi rr\o?b nnp? toyia? T'^ 'kdyby iiošpoďin zástupů nezanechal nám zůstatku, takřka jako Sodoma byli bychom, Gomoře byli bychom podobni' (Izai. 1, 9); 8 Mluvnice hebrejštiny 113 b) kondicionálu minulého: EÍTSX *ft?H ''EN Nl'ľN *?T? ^nn'-ný opn rvi? »? nm pni;': nne/ľ 'kďyby bůíi otce mého, Bůh Abrahamův a strach Izákův nebyl býval se mnou, věru nyní s prázdnýma rukama bys mne byl pustil' (Gen. 31,42). Pozn. Perfektum sloves aktivních oznaěuje spíše děj minulý, kdežto perfektum sloves nculriekýeh výsledek minulého a tím přítomný stav. Zvláště je to patrno u sloves, vzniklých z přidav, jmen; tvar 122 i° '■ adjekt.: těžký, 2. participium: jsa těžký, 3. perfektum: ziěžkl, je těžký. — V moderní hebrejštině má perfektum význam minulého času. § 56. Imperfektum 1. Imperfektum se Lvoři allormativem i praeforinaliveni v sg. jen v 2. os. žen. rodu, jinak jen praeformaLivy, naopak v plurále je praeformativ jen v 1. osobě spol. a v ostatních osobách jsou předpony i přípony. Pokud sc týče souhlásek, jsou tyto elementy u všech sloves stejné, liši se arci podle okolnosti svou vokalisaci. U silných sloves v zákl. konjugaci (gal) je důležitější předponu 1- os. sg. x (s°gól vlivem laryngálu!), v pi. je všude u předpon š"w5, v hifi. a v háji. ä. 2. 2. os. sg. žen. rodu a 2. a 3. os. muž. r. plur. maji také někdy na konci t. zv. paragogické ■? : THtopfi (2. pl. m.), T^Sfitýfi (2. sg. ž.), 71Tiy (3- pl- m-)> jmenovitě v pause. Odtud dlouhé vokály v přcdposl. slabice (místo lujtHCi, HSIaklcň, jPňil'ru). Pozn. Bauer a I.cander maji pro impf. název aorisL, Daněk je zve praeíixál. Jiný název je též futurum. Srv. § 54 pozn. § 57. Význam imperfekta 1. Imperfektum má velmi často význam a) budoucího času: toSO TW rWI^ 'nebude již potopy' (Gen. 9, 11). ripV) 1HB n?ri "DTi"! nirV 'zítra vykoná Hospodin tuto věc' (Exod. 9, 5). 114 'a co když neuvěří mně a nebudou slyšeli hlasu mého, ale řeknou: „Neobjevil se ti Hospodini'" (Exod. 4, 1); b) budoucího děje, předcházejícího před jiným dějem budoucím: -jy lOX" rmay nx^ri rtôi^ni ...d^ai ...opy ik#-dk itýx 'ä prävii- „Až zpustnou (perf.) měsla... a domy... a země zpustne v pustinu (= zpustne docela)"' (Izai. 6, 11). 2. Význam modálni má imperf. v případech jako: tÍMMI X"? 'nesmíš zabiti', Jjjjri x'"1 'nesmis krásti', 73XP. bzU smíš jisti' (Gen. 2, 16) a pod.; po spojkách účelových nebo vyjadřujících přání, žádost, očekávání ald.: t^SJ flDISF. *!*]3y3 'aby požehnala tobě duše má' (Gen. 27, 4) (v Gen. 27, 25 je '2 'P. íyiaS); ř**1Mil"v3 VJET^y í,!1BJ""E 'abychom nebyli rozptýleni po tváři celé země' (Gen. 11, 4). 3. Význam přítomnosti má imperf., znaěí-li děj, jenž trvá nějakou dobu: t#p2F.~np 'co hledáš?' (Gen. 37, 15) nebo děj, jenž Irvá v přítomnosti jako pokračování děje minulého: nis'? pin3, ibyfl 'proč stojíš venku?' (Gen. 24, 31), dále při ději obecně platném (typickém), na př. iXTUSii''1 DDH f3 'moudrý syn rozradostňuje otce' (Prísl. 15, 20), při ději opakovaném: 'iBl'Vl CPÉ^H HJ^yfl *1tt'X3 B2FN '"■ honili vás, jako lo dělávají včely' (Dentor. 1, 44). V živé řeči prorocké přichází často vela JXtV "II3X'' 'praví Hospodin' (Izai 1, 11 a j.). Pozn. V moderní hebrejštině má imperfektum význam budoucího času. 4. Minulost vyjadřuje imperfektum při dějích, které trvaly kratší nebo dclši dobu v minulosti (Gen. 37, 7. 1. Sam. 3, 2) nebo se opakovaly: Q*t5*flpfj3 2VX ľŇ2V "133 'tak činíval Job všechny ty dny' (Job 1, 5). Konečně i po částicích fx tu, pak, 3*ifi ještě ne, d"1E3 dříve než, -jy až: yt£řj;Y' "12T> ÍX 'tu promluvil Josue' (Jos. 10, 12); ÍX 'tLl zpíval Mojžíš' (Exod. 15, 1); p"|X3 ÍTÍI* '(a všechno křoví polní) dříve než bylo na zemi (dosud 115 nebylo...)' (Gen. 2,5); 01133 'dřivé než jsi vyšel' (Jerem. 1,5). Srv. dále Gen. 37, 18 a výskyťperfekta v 1. Sam. 3, 7 a Gen. 4, 26. 5. Kondicionální význam má imperfektum v knihách poetických: 'jNirrxS "'yi injN 'by1 ''vch zahynul, aby mne ani oko nespatřilo' (Job 1Ó, Í8).*' I 58. Wáw conseeutivum 1. Vypravováni několika minulých dčjů je vyjadřováno tak, že prvni děj je položen v perfektu a ostatní jsou v imperfektech, před nimiž je )_ se zdvojením následující souhlásky. Naopak v řadě dějů budoucích je první vyjádřen imperfektem a ostatní perfekty, před nimiž je T Toto w5w označuje ony vztahy souslednosti a proto sluje conseeutivum, v hebr. mluvnicích fJ1£,"in "[, couversi-vum, jako by obracelo význam sloves, tvaru v druhý. Příklady: (2. Kr. 20, 1): pwn? vroir* vbit kajj nsab sn*pm nbn cnn c*»»? ...ÍOX"! H^SJ v 'ěch dnech onemocnělEzechlái smrtelně,'i priš'el k němu Izaiúš, syn Amosův, prorok, a pravil...' druhý případ (Izai. 2, 2—3): i"vtj] íilsjBio xtyji onrrn n;t-rp3 in ít.t naj llDttfj d*n d^y id^ňl J b*Wri"73 opevněna bude hora" domu božího na vrchu hor a povýšena'nad vrchy a pohrnou se k ní všechny národy a půjdou mnohé národy a budou říkali...' 2. Před pracforinativnim g, jež se nezdvoj uje, má wáw místo samohlásku : nj3X*l :l vzal jsem'; při praeformativním 1, jež má šJw5 mobile, zdvojení většinou neni. 3. Stoji-li waw před jussivem, přechází prízvuk na předposlední slabiku a koncová samohláska se zkracuje; většinou je však jussiv stejný jako imperfektum. Příklady: (od -iqx 'řekl'), "ifcJX'l 116 •a řekl'; (od 'šel'), rft) 'a šel'; ftQ 'zemřel', impf. fftp, jussiv ffas, s y. ptQ*] iixijjil jsem'). Stoji po perfektu a navazuje na časový stupeň jeho děje; překládá se nejčastěji čcs. minulým časem. Někdy začíná věta imperfektem s waw, když je pokračováním předešlého vypravování (Gen. 1, 3. 4. 5). Josuova kniha začíná konsek. imperfektem: tfffi 13y r\"pC filD nn.K W "a stal° se po smrti Mojžíše, služebníka Hospodinova', poněvadž to, co následuje, souvisí s Tórou jako její pokračování. 2. Stojí-li mez: w5w a slovesem nějaké slovo, je místo imperfekta konsekutivního perfektum: rUVH nX"4D"XS*i ... nJľrrnX fíhpy 'a poslal holubici... a nenalezla holubice (místa, kde by spočinula)' (Gen. 8, 8—9). § 60. Perfektum konsekutivní 1. Na rozdíl od imperfekta konsekutivního nedá se vždy perfektum konsekutivní rozeznati od perfekta s obyčejnou spojkou ) smyslu slučovaciho (kopulativního). 2. Po imperfektu má význam pokračování v témž čase: •vy 12b} nSSio Trtetpíi í*?? '* přijde král severni a navrší'násep a dobude města' (í)an. li, 15). Poznání perfekta 117 konsekulivnílio nám Umožňuje jeho prízvuk na konci (v 1. a 2. os. sg.), na př. norhr, ^"lia r\by wx ]ivapb rnirr i»x,i ^jp$ TfPX' 'JN-Di *3^3|? řek' Juda'Šimonovi; svému bratru: Táhni vzliůru se mnou do mého údělu a budeme bojovati (= abychom bojovali) s Kena'anským a já půjdu, ba právě já, s tebou do údělu tvého' (Soud. 1, 3). 3. Po imperativu má význam imperativní. 4. Po imperfektu má perf. též význam přítomnosti: , bb)W 2":vb ^bm npb? Jitra rozkvete a měni se, za večera jej zkosí a uschne (žalm 90, (3); také význam budoucnosti: s^b ntrx nnpb) tf|ii ir^ni ^x laxSa nb^) 'pošle posla svého s tebou a šťastnou učiní tvou cestu a ty vezmeš ženu mému synovi' (Gen. 24, 40). § 61. Jussiv 1. V 2. a 3. os. imperfekta přicházejí t. zv. jussivní formy, které však většinou se nerozeznávají od indikalivu. Vyznačeny jsou, pokud jsou odlišeny, zkrácením slova na konci nebo oslabením poslední samohlásky. Slovesa silná mají jasně odlišený tvar jussivu jen v hif/IJ, kde je místo i psáno_: impf. ^fcpp">, jus. StĎpV Stejně se mění iviu sloves slabých: (od týjj), •s&ť (<«l atw M ma;). Dp^ («• ap)> b? (od ?»jp, xiřp: (od XÄD). 11 sloves laryngáhiieh: tjpj)i (od "1»J>); slovesa třetího laryngáíu maji v juss. hip. : ni">!lK jinak je všude kráceni: pjy (od Cíp) atd. Slovesa III. inlir. odrážejí koncové ,"j ; od ffljj poručit! je, Impf. pi. ' Stejně je tomu v 2. os. pl. m.: Ý>^p. V 2. os. ž. pl. je koncovka nj: H^/tó* 2. Imperativ 2. sg. m. může býti zesílen na konci ___: 119 Cj£Žctoleeiôlfcke«<> arcibiskupského konsckutivuího nám umožňuje jeho prízvuk na konci (v 1. a 2. os. sg.), na př. nnnbn ^li} *iw nbv wij fattí^b rryfít Hj**] ílSnija íjp.x' *||tdj ifiobsŤ] »JS»$3 řckí Juda'Šimonovi, svému bratru: Táiini vzhůru se mnou do mého údělu a budeme bojovati (= abychom bojovali) s Kena'anským a já půjdu, ba právě já, s tebou do údělu tvého' (Soud. 1, 3). 3. Po imperativu má význam imperativní. 4. Po imperfektu má perf. též význam přítomnosti: tt^l 2~}yb thlT\ f*}P lpi? 'za jitra rozkvete a měni sc, za večera jej zkosí a uschne (žalm 90, 6); také význam budoucnosti: ijíS ntf'x rinpSi n^icrn tpiH idxSo nbw 'pošle posla svého s tebou a šťastnou učiní tvou cestu a ty vezmeš ženu mému synovi' (Gen. 24, 40). § 61. Jussiv 1. V 2. a 3. os. imperfekta přicházejí t. zv. jussivnl formy, které, však většinou se nerozeznávají od indikativu. Vyznačeny jsou, pokud jsou odlišeny, zkrácením slova na konci uebo oslabením poslední samohlásky. Slovesa silná mají jasně odlišený tvar jussivu jen v hip'íl, kde je místo »_ psáno _: impf. }*Jpp*( jus. StDpV Stejně se mění i v P. u sloves slabých: &p (od tjjjjj, (od JMJh), 3$* (od 3$»), Bjp* (od nft), bi] (od 7»J), xirá? (od Xľ^a). 11 sloves laryngálních: "ioyi (od ~|ny); slovesa třetího laryngálu mají v juss. hifi. : nbp*1- jinak je všude krácení: cpi (od Ot}) a'd. Slovesa III. inlir. odrážejí koncové "f ; od ,"112» poručili je impf, pi. n*l2T> JUSS. (j'xutu). U sloves "]"y a Vy je ú změněno v ô: ffjfi 'zemřili', impf. J"fia\ juss. pjyi, hip. impf. f^fo1*, juss. Jak č, tak ô jsou oslabením Imperfektové samohlásky jen s ohledem k historické mluvnici, z níž se toto oslabení dá pochopili. 2. Jussiv slouží k vyjádřeni zákazu v 2. a 3. os. a k rozkazu i přání v 2. a 3. os. Záporkou je 7X 'ne' Qat. ne): X2íW 'at vydá!' 118 (rozkaz, Geii. 1, 24); nl-fíýffSx 'neničí' (zákaz, Dcuter. 9, 26). Po záporce může hýli jussiv zesílen též částicí XJ: \"tíl XJ'^N Hi^la a' uenl rozepře' (Gen. 13, 8). Předchází-li před jussivem imperativ nebo kohortaliv, má jussiv význam kondicionálu v účelové větě: pi2''} T^2~ľiii NOSIťT 'vyved svého syna, aby zemřel' (Soude, o, 30)-''itpa oyi^hxn ipy nirp-Sx nwn >°ste k Hospodinu, aby odňal (= a odejme) žáby ode mne' (Exod. 8, 4). Pozn. Jiný název jussivu je apokopát (tvar zkrácený). § 62. Kohortativ K 1. os. sg. a 1. os. plur. imperfekta připojuje se v konjugacích qal, pi"ěl a hip'11, před nímž se v kontextových tvarech qal a pi'el samohláska redukuje. Tento tvar sluje kohortativ a značí: 1. výzvu k sobě samému (žalm 31, 8; žalm 2, 3; Exod. 3, 3 v samomluvě), 2. žádost (Deut. 2, 27), prosbu (Num. 20, 17), 3. účel (Gen. 27, 4aj.), snahu, náklonnost atd. Příklady: fífítítftf] H/'JX 'cllci plesati a radovali se' (žalm 31,8); b*Tlfí HNian-riX riHIKI kVhIBK 'Půidu tcdy a podívám se na to velíce vidění' (Exod. 3, 3);'^B3 WjSJJ H^K", »*? fiK^ill flIOX d^ifCa přines mi, a( jím, abych ti požeíinaí, dříve než zemru' (Gen'. 27,4).' Pozn. Jiný název pro kohortativ je voluntativ (vyjadřující hnuti volní) nebo energicus (vyjadřující úsilí). § 63. Imperativ 1. Má 4 tvary: pro 2. osoby muž. a žen. v sg. a pro tytéž osoby v plur. Shoduje sc v 2. os. m. rodu s infinitivem constr.: b'Op 'zabiji' V žen. rodě je koncovka » ._, před níž se mění dvojí š"vv3 v : *^BS (§ 24, 7- 2f)' Slejně je tomu v 2. os. pl. m.: ibtfc. V 2. os. i. pl. je koncovka ?\y. njSbp. 2. Imperativ 2. sg. m. může hýli zesílen na konci _: 119 I ^i:cs:>^u,;i'!^r<. ar. imskupskěho Sadu v ľrsáove rtSfifj W*); ripris "p1*1' mott* wwr rrnpe* w. imper. hi'ň-Sppn má energ. tvar n^Opil. 3. Imperativ se zesiluje částicí {»X"1 'a řekl Mojžíš lidu: Pamatuj na tento den' (zde má inf. *ffjfl smysl imperativní, srv. české 'mlčet!' a pod.) (Exod. 13, 3); i'jk' p^lP pPlt dx 'jestliže křikem křičeli bude ke mně' (Exod. 22, 22); yiosý 12JI3KJ 'slyšte slyšením' (slyšte pořádně) (Izai. 6, 9). Někdy je sloveso doplněno dvěma infinitivy: n^ti^l n^arr n^ifry 3itih xw k3í»i VjSRrflQ 'a výpustu (Noé) havrana a vycházel vycházením a vracením se (= vylétal z archy a zase se do ní vracel) až do vyschnutí vod' (Gen. 8, 7). 3. Trvání děje vyjadřuje se infinitivem VTft °d slovesa ^bíl 'šel': nitfi *ľí'lSrt pNH bVD D#B 13tih 'a'ustupovaly vody s vrchu země postupně' (dosl. eundo et recedendo) (Gen. 8, 3); 120 ofyi nrt« rťppoa n*| ij-in-Sv fTlI WHfn rrjiBh ...íýjl WTI a krávy přímo šly na správné cestě (= šly správnou cestou) na cestě beth-šemešské, na jedné silnici kráčely stále a bučely' (1. Sam. 6, 12). 4. Někdy stojí infinitiv absolutní na místě určitého slovesa, zvláště jde-li o děje, budící úžas nebo rozmrzelost, nebo po jiném slovese určitém: Vlk 1H31 ...^3X JV3"7X *JvSj3 fróS *S "lt^** ,|tD3l^"S3p 'zjevil jsem se domu otce tvého... a vyvolil jsem jej ze všech kmenů israelských sobě za kněze' (Í.Sam. 2, 27 n.). Po předložkách infinitiv absolutní není, nemá ani suffixů a nespojuje se s genitivem. 5. Infinitivus constructus je vlastně slovesné substantivum (gerundium). Může mfti suffixy objektní i possessivni, může stati též v státu constructu, ale člen mívá málokdy, srv. SH! 3lt5 ŕlZHn 'strom věděni dobra a zla' (Gen. 2, 9). Po předložce 7 doplňuje inf. constr. určité sloveso: 7ÓX7 70X 'řekl řka' (= pravil takto). 6. Po předložkách je inf. constr. zkrácením celé věty vedlejší: iyo5£*3 'když slyšel'; 1J7JD3 'při oboření se na něho' = když se naň obořil (Num. 35, 19). 7. Inf. constr. vyjadřuje často účel:-T^yľVJlX ilXlS 'k podívání se na město' = aby obhlédl město (Gen. 11, 5). 8. Po n\1 vyjadřuje inf. constr. s S děj budoucí; fffl může býti i vynecháno. Znamená též modálni odstíněni děje a překládá se výrazy jako musil, měl, mohl a pod.: NttS $0$!! \T1 'a bylo slunce na zapadnuti' = chýlilo se k západu' (Gen. 15, 12). 1,715 "113D7 lySJ'ŕ! 'a byla brána k zavření' = měla býti zavřena (Još. 2, 5). Ifbpn "1J?#~7X Wtíh VX 'nebylo (dovoleno) vstu-povati do brány královské' = nesmělo se vcházeti... (Est. 4, 2). 121 9. Infinitivu! constructus doplňuje slovesa všeobecného nebo neurčitého významu: 73H~riX VnX"flX filbb tph) 'a pokračovala k zrození bratra jeho Ábela' — a opět porodila (Gen. 4, 2). Taková slovesa jsou: Spplít 'pokračoval', 731 'mohl', rDN 'žádal si', |>gn 'mel zálibu' a pod. 10. Infinitivu! conslr. přijímá sullixy slovesné v prvních osobách; v ostatních má zpravidla sullixy jmenné. Ale tylo se ojediněle vyskytují i v 1. os. sing. Slovesnou jeho povahu vyjadřuje okolnost, že má u sebe pád, který vyžaduje jeho určité sloveso: -flX fíBŕTP 131$ pnx iriS'IpS Clp-^O NITI "lfiS^?T13 'u vyšel král sodomský jemu vstříc po návratu jeho (Abrahamově) od potření Kedorla'omcra (akus.) (Gen. 14, 17); sloveso (hip. od f[3J) vyžaduje akusativu a proto infinitiv r\)2ft má také u sebe akusativ "ipí>7T73~flK. 11. .1 menná povaha infinitivu je zase vyznačena tím, že může sláti v státu conslructu. Někdy se obč povahy stýkají v jednom verši: Q*5tth px DTtSx ?ttV fíttfy 01*3 've uni stvořeni Hospodina Bona (gen.) země a nebe' (akus.) (Gen. 2, 4). Na infinitivu JflJWJ je závislý geniliv D*m7X !"I1iT 3 také předmětný akusativ D*Ót#l |*"1X» Srovnali lze latinský infinitiv a gerundium. § 65. Participia 1. Participium má význam českého přechodniku nebo přfčestí. a) V tvaru qal je dvojí: činné (aktivní): 7pp, žen. rT/tó 'zabíjející', a trpné: ?1Ej> žen. PlSlEp' 'zabitý, -á'. Toto dvojí parUciplnm je jen U sloves aktivních. Neutrická slovesa maji jen participium činné s významem přidav, jména: 733 'těžký', "top 'malý'. Žen. rod má v aktivu vedle tvaru nStSÍI ještě tvar sególátní nStCp. 122 b) V nip'al je předpona J, význam je trpný: 7tĎJ3J> *■ nSttftJ* c) Pi"ěl má jen aktivní participium: 713pp> z> nSlSpIS- sególátní tvar Jl7l3pp, Zde, v pu"al, hip'il a háp'al je charakteristická předpona (3» d) Pu"al má particip. pass. významu: Sí£ftD> z- ítbiSpO* e) Hitpa"ěl má v part. předponu Jio, význam je reflexivní: bttpm nbtóm »egoL tvar r.ipprp. f) Hip'il má jen aktivní tvar: 7*{ppp, P!7*tp|5P» g) Háp'al má part. trpného významu v tvarech Sppp (můqtiíl) nebo b&pQ, >■■ nSt3p». Pozn. Nip., pu. a háp. mají v poslední slabice samohlásku_řf. Žen. rod má v nip. a hip. také sególátní tvary J"|Sí5p3> ľbtZjpOt Množné číslo tvoři participia stejně jako podsl. a příd. jména příponami 0> a ffi , 2. Participia vystupují v řeči jako jména přídavná, zpodstatnělá i jako slovesa. Jako jména mohou býti i v státu construclu a mají sufíixy přivlastňovací, jako slovesa mají u sebe vazbu přísluš. slovesa a přijímají objektivní suffixy. Srovnali lze rozdíl: >Jt^y 'tvořící mne' (creans me), ijyy 'meus creans' = 'crea-tor meus, můj stvořitel'. Příklady jmenného významu: OVI7M XT1 'bojící sc Boha' (Gen. 22,12); TfJVO s31tt*1> 'obývající (plur.) domu tvého' (žalm 84,5); ClSn tí>13S 'oděný lněným šatem' (Ezcch. 9, 11); flyn ^113 'požehnaný Páně' (Gen. 26, 29); vc významu slovesném: CS»3 CHVI 'panující (plur.) v národě' (1. Král. 9,23); TprriNl 3*X 'nenávidící Davida' (1. Sain. 18, 29); "JlOX 112 H 'opásaný efodem' (1. Sam.2,18); iJ^TS'on (part.pi.) 'opásávající mne' (žalm 18,33) atd. 3. Participium sc shoduje (stejně jako příd. jméno) se jménem, k němuž patří, v rodě a čísle: filXIH D!1*J*y 'jejich oči vidoucí' ( = které vidi.). Jako sloveso má participium 123 u sebe touž vazbu jako jeho určité sloveso: flflflf*"fw ríB2 'doufa-jicí v Hospodina'. Má u sebe předmět i ělen (žalm 18, 93, zkracuje vztažnou větu). 4. Se zřetelem k ěasu má participium význam přítomný, minulý i budoucí, což lze zjistili jen ze souvislosti. Tak znaěí 'padající', 'padlý (padlí)' i 'ten, jenž teprve padne' (casurus). Podobně fm 'umírajici', 'zemřevši', 'mrtvý' i 'len, jenž zemře'. Pasivní participium tvaru qal (?>t2p) má význam jen minulý. A. Nejčastějši význam participia je přítomný; často nahrazuje participium určité sloveso a má význam přítomný: 13 jx XT 'bojící se (jsem) já' *■ 'bojím se' (Gen. 32, 12); X2 Afí ^"j 'pokolení míji a (jiné) pokolení přichází' (Kaz. 1,4); d^SnjrfSs d^Sň 'všechny řeky spěchají' (Kaz. 1, 7); DV^Jt ""11 ňfriíVl^ 'zná Hospodin cestu spravedlivých' (žalm 1, 6). li. Význam budoucí má participium na př.: IjnjN DTlHtíJO"^ rtjfl DIpsríTX 'neboť zkazíme my toto místo' (Gen. 19, 13); ,P"pS ľWV ''JX—IttfX fix'10. 00 já učiním své vinici' (Izai. 5, 5). Srv. i Gen. 41, 25. Č. Minulost znaěí participium na př.: QfppÉJ D'p^lp CH Wl 'a stalo se, že když oni vyprazdňovali své pytle' (Gen. 42, 35); DM iyj"n:ni hle, chlapec plakal' (Exod. 2, (i). Srv. Soude. 13, 9; 1. Sam. 17, 23; Job 1, 16 a j. Po slovese ;-pn "íá participium smysl minulého času trvacího: Jflíhh vn ~lp)3t~r 'skot byl orající' (= oral) (Job 1, 14). Srv. Gen. 15, 17; Soude, 16J 21. 5. Po částici pjjn 'hleľ, k niž se připojuje přívěsné zájmeno osobní, má participium zpravidla význam přítomného ěasu: *ífJ"ini7 f\b CHJrtp iprm it'V nsrt 'We, Esau, tvůj bratr, hledá upokojeni' vůči tobě (tím), aby tě zabil' (Gen. 27, 42); <>jf PÓXn-pX f'JSP 'hle, já vyháním od tvé tváře Amorejského' (Éxód. 34,*ll)."Srv. Gen. 16, 11 a j. 124 r Někdy má i význam budoucí: ^SrtVIX XOp ^JH "JXl P^XrfSy D^P 'a Já. hle, uvedu potopu vodní na zemi' (Gen. 6,17). Srv*. Izai. 3, i; 7, 14; 17, 1. Málokdy má smysl minulého času: n"12>n ^inri D^X D'p'pxp UnJK rU-n 'a hle. my jsme stavěli snopy uprostřed pole' (Gen. 37, 7). Srv. Gen. 41, 17. Podobně i po sponě ty> se suffixy: y^llS ff^-DX 'jestliže vysvobodíš' (Soude. 6, 36), záporně pomocí záporného »*x : ľlbvft íjyX dx 'jestliže nepošleš' (Gen. 43, 5). *■ 6. Hojně se uživá participia aktivního v stavových větách: Snxn-nriB nti*" xim xipp vbxs flp>t vbtt xti 'a zjevil se mu Hospodin v doubravě Mamre a on (byl) sedicí u dveří stanu (= když seděl (Abraham) u dveří stanu) (Gen. 18, 1) (§ 85). § 66. Vyjádření přítomnosti > 1. Pro vyjádřeni praesentního děje užívá hebrejština (jmenovitě pozdější) opisu ze zájmenc osobního samostatného a participia; je to vlastně nominální včta typu ^p ipjx 'já (jsem) zabíjející' zabíjím. 2. Jinak se vyjadřuje přítomný čas perfektem (§ 55, 6, 5) nebo imperfektem (§ 57, 3). § 67. Silná slovesa 1. maji všechny tři kořenné souhlásky silné, nepůsobící žádných změn souhláskových (s výjimkou přesmyknutí v hitpa"ěl u některých) ani mimořádných samohláskových a jsou tudíž uváděna jako normální a vzorná. Ve všech tvarech silných sloves se objevují všechny Iři kořenné souhlásky. 2. Nip'al: n po praclixeeh se assimiluje prvému radikálu, který je pak zdvojen; v inlinitivu a imperativu má druhotnou předponu jn, jejíž ;i se assimiluje následující souhlásce. 125 3. Pi"ěl má prostřední radikál zdvojen. Po něm je nejčastěji lhal), někdy (hlavně je-li třetí radikál cmfatická hláska U ?. ?) .- Í2*?0 osvobodil, vytrhl z nebezpečí; y^p znesvářil, zažehnával; nejméně často : smazal hřích, ")21 mluvil, D33 p''al šaty. Patah je i před souhláskami ncemlatickými: "iq^ učil, kazil, světil. Je původní. Dále je patah v 1. a 2. os. sg. i plur. místo sěrě. 4. P u" a 1 má za prvním radikálem , druhý je zdvojen. Pu"alové tvary nejsou svým původem perfekta a n|37; Jdc 0 sekundární zdvojeni v původních passivních tvarech' konjugace qal (Bergstrusser II. str. 87 nn.) 5. Hitpa"ěl se poznává příznačnou předponou pft před tvarem pi"ělu, ale má po prvním radikálu patah. Je-li prvním radikálem sykavka ty, p, g nebo JJ, nastane přesmyknutí této sykavky a p předpony: kořen *\Qp : místo IDLTin je "fäfittfí' 'chráni) si', -ino : .. "inonn je innbn. 'skryl se\ SlJUin Je ÖntSJrn. 'ospravedlnil se'. Při tom se předpony mění po j;vg. Před zubnicemi n> T a *D se JI předpony asimiluje těmto souhláskám (doklady jsou od slabých sloves): kořen ^31 : Mfr : KSTfT* "tyfl rozdrcen', XOfi : ! NBan. 'poskvrnil se', » Dttíl : » : ĎOřfli 'poctivě jednal s někým'. 6. V hip'Il je v perfektu předpona j"J, za druhým radikálem »_. V 1. a 2. os. sg. a plur. mění se toto híraeq v patah. V imperfektu předpona j"j není. 7. V häp'al je předpona vokalisována_qämaes hatůp. Někdy se objevuje původní samohláska_: JJJ^řfl ^yl položen; Ijbli^n 126 řežil', impf. Ibtý's (12i) 'kyi "Boy*! ', impf, qal blP ; impf. npS 'učiľ; 1SĎ 'čítal', 'byl vržen, převrácen', 3. pl. *]3vTtfrl; 2.Sg.impf. ž. »p*JttřB (v iiuperf. předpona |"[ není.) Pozn. Příklady pravidelných sloves: 'st bl_2> 1"P- Snirť impL oddéHl'; in; impf. 153*; bii 'uyl velký', hip. 'vychovával "IOT P'- "í!3t 'hrál, zpíval'; ~[^b 'vzal, chytil', 'učil sc,' impf. "1í2t">, P'- "1Si^> impf. 7|*3D 'kamenoval* atd. Úplný přehled všech tvarů silného slovesa je v oddíle paradigmat, vzor (ě. 25—31.) § 68. Suffixy u tvarů slovesných 1. Předmět zájmenný v akusafivě (zřídka v dative) vyjadřuje se připojením zájmeně osobního přívěsného (suflixu) k slovesnému tvaru. Kellexivní předmět (se, si) nevyjadřuje se suffixy, nýbrž slovesnými konjugacemi reflexivního významu (nip'al, hiLpa"čl). Tvary suflixň u sloves jsou stejné jako suffixy u jmen, jen v 1. os. sg. je siuTix >j (§ 28). 2. Slovesné tvary před suffixy mívají jinou vokalisaci, poněvadž Suffixy byly přivěšovány ještě k tvarům původním, neredukovaným. Před suffixy sc nemění tvary hipllu, protože hip'Il má neměnné samohlásky. Kromě něha připojuji se suťtixy jen k tvarům konj. qal a pi"čl, tedy k aktivním. 3. Původní formy silného slovesa v perf. qal před suffixy zněly takto: pl. 3. os. sp.* qalálu 2. os. m.* qaiidlú(mu) sg. 3. os. ni.* qalůlu 3. os. ■/,.* qafálal 2. os. in.* qatáltä 2. os. ž.* qalúlli 1. os. sp.* (/(Udili 2. os. ž.* qalalllnna 1. os. sp.* qalálnu 127 Z uvedeného paradigmatu vyplývá, že formy slovesné 1. os. sg. spol. a 2. os. sg. žen. se suffixy rozeznají se od sebe jen podle textové souvislosti. Se suffixy mění se vokalisace forem původních, jak ukazuji příklady: VJ*?tpp 'zabil mne', z pův. *qatála-nl, sufflx způsobil posunutí prízvuku o slabiku dále ke konci, v ní však zůstalo ä (§ 8, 6; 21, 1), předchozí samohláska se před přízvukem prodloužila (§ 21, 1) a ve slabice nejdále od přizvuku nastala redukce (§ 21, 5). Jde zde tedy o aplikaci výše probraných hláskoslovných zjevů (§ 21 nn.) Pokud se prízvuku týěe, jest na sufflxech od počátku jen v 2. plur. muž. OD— a "a 2. os. sg. muž. ?| v kontextu v 3. os. sg. m. perfekta a imperfekta. Jinak byl prízvuk na poslední samohlásce před suflixem. 4. K formám suffixů jest poznamenali: v 3. os. sg. muž. *hu, s koncovým a slovesného tvaru po vypadnutí h (§ 25, 6) dá o: "šamaráhu > *Samaráu > -ptjtjí (ale je též vrÍDlM. 'hlídal jej'; s 2. os. slovesa: *qatalláhu >'*'qataltáu > IflSáp*'zal>il jsi jej'. S 3. os. sg. žen. suffixu: *qa[alá-lui > nStOft 'zabil ji', s 2. os. slovesa: *qataltá-ha > nfl"?Bp 'zabil jsi ji'! Koncové *l-hu dá -íw, f»_j na př. *qafaltt-hu > VflSap (ale též WiíStOp)- Konc. 3. os. sg. žen. se suff. in dává též yi|_; }r\23i 'ukradla jej*. 5. V imperfektu qal mají koncovky, končící samohláskami, prízvuk: ^ap* 'zabijí mne'. V žen. tvarech 3. pl. a 2. pl. je nahrazena koncovka koncovkou- mužskou i : 'JlSapfl 'ony mne zabijí' ('vy (ž.) mne zabijete'). U tvarů bez koncovek vkládá se před suffix samohláska _ (spojovací vokál): ^Stajľľ1 'zabije mne'. Před prízvučnými suffixy ?j a bez spojovacího vokálu udržel se koncový vokál imperfekta v podobě_ä: Tj^^p* jiqliúkä, 'zabije tě', Qp^tpp'' jiqtálkxm, 'zabije vás'. 6. Vedle připojováni suffixů k prostým tvarům imperfektním jsou ještě spojení suffixů s imperfektem, rozšířeným příponou J_ (j_). Jde o t. zv. energicus, způsob zdůrazňování, vybízení 128 a záměrnosti (v arab. je to energicus na -an). Při tom nastávají hláskové a pravopisné změny; -án-ni, -xnnl > »»J_J -xn- ■kä > JL -;cWc<7; -a;n-/ií/ > M_ ; -len-ha > v 1. pl. am- -nu > yjl. Na př. ^SapS $Oj3> Vff^.' n^t?h>/ 7. U imperativu jsou původní tvary *qutúl, 2. sg. ž. *qutúll, pl. *qutúlfi, *qufúlná. Z *(yii/ú/ je náležité St2[5 (§ 53> 5)> ale se suflixem: *qutul-ě-ni > qäll-t-m (se spojovacím vokálem é, § 21, 6). Ostatní tvary se suffixy jsou: *y^tói VlSap atd. 8. Infmitiv eonstructus (typ ^bp. >oven imperativu), je též z pův. *qutul, se suli. 1. sg. *quUil-i > '|i?ap. se spoj. vokálem ij'jap (má obojí suflixy, jmenné i slovesné!) Prvý tvar znamená tudíž: 'moje zabití', druhý: 'zabití mne'. 9. Suflixy se připojují ještě k tvarům pi"ěl a hip'il: př- iSap. nSap; f\bvp. ^Sap; nSap. jSap; crSap; IJ^ap (suflixy jsou v těchto případech připojeny k 3. sg. perf. múz.); hip. i^apn. n^apn; ^apn. ■^apn; *j£fašj?ns D^apn. fS^apri; u^apn d*3-os- s«- Perf-muž-)'; * 2. sg. impe- ra't. muž. in^apn 'dej hó usmrtiti!' 10. Analogicky se připojují suffixy k tvarům.sloves ostatních tříd, na př. středního laryngůlu: 3. sg. inipf. muž. vjanti^ (s PřiP-1. os. sg.), (s 2. os. sg. m.); třetího laryngálu: 'JiyoííJ (2. pl. m. impérat.s 1. os. sg.), ^nSt^'' (3- sří- »npf. m.sl. os. sg.), ijrľ'i?ti*"l (3. sg. impf. hip s. 1. os. tg.); první nim: »33fl* (3. sg. muž. qal impf. s 1. os. sg.); první jod (*wůw): ijJHf (3. sg.' muž. impf.); střední zdvojené: fpfĎD obklíčil jsem tě, "j|3pN 'obklíčím tě', inapi 'obklíčí ho', hip. inap^ »tředni vv5\v: "IPFOty 'položil jsem tě'," \Jfint£' 'položil jsi mne',' ^Q^N 'položím tě.', ?JSV^ 'potře tebe' hip. inia^p* "pozdvihne jej'. 11. U sloves III / (w) (tertiac iniirmae) mizí před suffixy třetí slabý radikál úplně: í^j, imper. i^m, imperf. í^jjj atd- a Mluvnice hebrejštiny 129 Přehled suffixů u tvarů perí. qal. Sg. 3. m. rtStsp iStep 3. ž. niibipp 2. m. — — rir^tpp nriSppi 2. ž. ■^riSttp — — vvr6sp n^fiSap l.sp. — ipriStap '.TTScp n^Stpp Pl. 3. sp. •'jiStop rpSicp imStpp niStpp 2. m. — — imnStpp nipStpp 1. sp. -ijStop! ™Sap m^tap mne tebe (m.) tebe (ž.) Jej ji Sg. 3. m. ubtpp os'ľtop cStap 3. ž. UJiStop Qpn^tpp nnStpp 2. m. — DP.^tflp 2. i. w^sp — cr'ľtÄp l.sp. — D^p/ptap '•-l< Pl. 3. sp. caiStap 2. m. — ninStap 1. sp. — natrop nás vás (m.) je (eos) 130 Přehled suffixů u tvarů imperf. qal. Sg. 3. m. 3. ž. íf^tppn f^tapp I IH/tppP p^topp 2. m. ••oScpr! — — inbíapp ibtfpp 2. ž. — wStppp n^tppp l.sp. — V1*?tpptJI nStapK Pl. 3. m. ?'7t;p> lilii ••jiStppp iniStppp. mSapp l.sp. — ■^StflpJ inSsapj nStapj mne. tebe (m.) tebe (ž.) jej j' Sg. 3. m. DsStpp? nStap" 3.ž. 2.m. c^topp oStapri. 1. sp. n^ppN obtapK - i ft " Pl. 3. m. DDiSap^ Dl7tpp> 3.Ž.2.EŽ. i:i7tppn — DlSapP 1. sp. — D^fcpJ nás vás 1 I je 1 131 § 69. Slovesa prvého laryngálu 1. Maji jako první kořennou souhlásku laryngál ,-f, pj. V'< v nip'al sem hledí slovesa první "). K slovesům I* srv. Ij 73. Laryngály působí samohláskové změny. Místo jednoduchého š'wä má první laryngál__; proti normálnímu imperat. btOp je zde "ipy 's< ůj'! 2. V imperfektu je po praeformativu za prvním radikálem bud š"w5 quicscons (3. sg. m. -|J7|y> 'modlí se') nebo složené š°w5, jehož levá ěást se shoduje se samohláskou praeformativu (3. sg. m. TJČn11 'obrací'). Slovesa s kmenovým vokálem (samohláskou mezi 2. a 3. radikálem) ô mají v praeformativu a («^WJ 'opásal' : "|jin*° piri' 'skřípal zuby' : pTrV). slovesa s kmen. vokálem a mají v praeformativu x (z *ť) (P^fí 'nadával' : C|Tř"P" pTH 'pevně lpěl, byl silný' : jjffrj i jjjjjl). 3. U imperfektních tvarů, které mají koncovku, jsou u laryngálu místo plné samohlásky a příslušného hátěp dva plné vokály: npyrv npyp, npjr (proti nbyn. tbjv). V nip'al by měl býli první laryngál zdvojen, misto toho však dochází k náhradnímu zdlouženi samohlásky v praeformativu; v imperf. 3týrV 'Jest ěítán', imperat. 'SCXH 'shromážděte sel', inf. SóNrt býťi pojídán'. Též u sloves prvé •): pHT 'vzdálí se', NBin hýli uzdraven", njpx 'budu usmrcen (od n2fl). Pozn. Příklady sloves: K3n (ttS/T') 'mlátil (obili)', 'slřá-sal (plody)'; "ion OlDi"P) 'měl nedostatek', bv>T\ (^Ó/T) 'smiloval se, ušetřil'; -pn (TW) 'byl zděšený', jj^n (J}irp) byl zpustošen, vyschl', (ttnlT) 'byl tichý', "JJjy CTÄJP) 'pracoval', 3ty (3t2^) 'nechal na holičkách', r]£y (^bý') 'zahalil se, upadl do mdlob', pjjy (hip. p^OJH) 'byl hluboký' (hifi. 'hloubil'), jjjjjj l2py) 'lstivě jednal', fcpj?^ 'uspořádal', -|fly (nny1) 'modlil 132 se k', nip. CPifi 'zatemnil sc', atd. Jako vzor je uvedeno v paradigmatech sloveso noy 'stál' (č. 32—38.) § 70. Slovesa druhého laryngálu 1. Maji na místě drahého radikálu laryngál, nebo *| jenž má místo prostého š"wľi vždy hatěp-patah. Imperfektum a imperativ základního kmene maji .__ za laryngálem. Infinitiv absolutní má psáno hólami plene, defektivni hôlaim je v infinitivu vázaném. V odvozených kmenech se objevuje v imperfektu nip'alu a pi"ělu _ za laryngálem. 2. Protože laryngály nepodléhají zdvojeni, kompensuje se tento nedostatek dloužením předchozí samohlásky a to před i vždy. Původní tvar pľ'člu je *birrěk, příslušnou změnou 9*|5) břrčk. Před x je někdy prodlouženi, někdy není, na př. e^xj 'cizoložil', |*X3 'rouhal se, opovrhoval') "IX* měl v ošklivosti', ale "1X3 'vtesal, vysvětlil', ^XJ 'poskvrnil', |xp 'zdráhal se', *|XB 'zdobil'. Před n je dloužení vzácné: vedle "jflj je i nn3 'zhasil, káral'. V pu"alu sc dlouží původní n v ii: "!p3 z *burrak. 3. V imperative a imperfektu základního kmene má laryngál : m";ty> 'poráži', méně ěasto je 1 _ : ínx' 'chápe se'. Pozn. Příklady sloves: týyi (iinpf. týyT) 'třásl se, chvěl •»'• lilia 'byl čistý' (-np,> pi- pf- "no 'oäiťovaľ)i jpia 'zkoušel' tjhy>)i nn3 'zkoušel, tříbil, vybíral' OnE'')' Crjb 'J«*L bojovaV' (impf. i. os. cnbx. niP- pf- cnS;> impf- cn'p,j; pnp (ř*nO*) 'rozdrtil'; "fiJQ, pi.' pf. irt». impf- VHJJ 'pospíchal'; erij (Bfti»j 'řval (lev), naříkal; Sxi£> 'tázal se, přál sľ^Ktl"); P1- fíľlp 'ničil, kazil'; pi. ftip 'obsluhoval; crp 'miloval, byl milosrdný', P'1- CH*; prp. impf- I - os. J'nlX> 'myl,'koupal se'; ppjlí 'smál se' (pnJí*); bn:' (bn?) 'ziskaľ; 'cnj 'm® zármutek' (nip.); bv: 'zavřel na závoru'; nyj 'hyl půvabný' (Cy;1"); ífJ3< P'- ^3 133 'konal kněžský úřad'; 7yp (7yD^) 'podporoval'; >wg ("ly^i) 'pálil, hořel', a pod. Pozn. Vzory těchto sloves jsou v paradigmatech ont^ 'porážej zvířata', 7"13 'žehnal' a pg\ 'volal, křičel' (č. 39—45). § 71. Slovesa třetího laryngálu 1. Sem patří slovesa, která mají na třetím místě kořene bud rj, y nebo n- Před nimi, jsou-li na konci a předchází č, i, 0, ij, zaznívá patah (furtivum, § 10). 2. Místo š-'\vá je patah v 2. os. sg. perľ. ž. Proti pravidelnému flfflpS je íiyT 'věděla jsi'. V kontextových formách impf. a iniper. všech'kmenů je vždy : n'-'tíK ftb&\ nbfí&s atu-> poněvadž si laryngál žádá samohlásky arlikulačnčnejbližší (u). Toto a je i v st. constr. participia pi"ěl : n "ji"* (3 (st. abs. fíb&ti)- Pozn. Příklady sloves: ^Dti* (TTjKftJ 'zapomněl'; n^D (n^Ď») 'odpustil'; yuty 'slyše'? (imp'f. "Q'^j; |-j»!y (PJgfcrj) 'radoval se'; pfflQ (ľtriS'1)' 'otevřel'; finj), pi. pjVj, impf. f]h$>, 'oholil ostříhal'; ffý' (ffjtv 'obětoval, zabil (zvíře)'; jMJ (Plij'') 'byl vysoký; y7> (y^l),'poznal' (je zároveň slovesem I./); yp3'(yj33') Vpadl, rozštípl; yh} (y^3') 'pohltil, zabral'; rjSlli OlSjIt*) prošel, vnikl'; ftfcS (rj!31C) 'pučel, rostl' a j. Pozn. Vzorem je fn& 'posiaľ (y paradigmatech ě. 40 -52). § 72. Slovesa první j 1. Nún jako první radikál se asimiluje (§ 215, 2) k následujícímu radikálu, nemá-li samohlásku; 'padl', iinperf. '-itji jippiil z pův. *jinp6l Před laryngály však trvá j, na př. gflj 'řval', impf. BIJ'1; výjimkou je cnj niUham (s virtuálním zdvojením (§ 13, 3)), nip'al slovesa |nf"jj 'úpěl', nip. 'litoval', z pův. *ninham. Niin odpadne v inlinitivu constr. základního kmene, jenž přijímá ženskou 134 koncovku : fí&ii. Je-li po druhém radikálu v imperativu také imperativ ztrácí J : místo *n3(]aš. Nún trvá, je-li po druhém radikálu '__: ">gj 'padniľ V passivu kausativním je původní vokalisaee podle vzoru *hup'al : *lningaš, týjn. 2. Sloveso 'dal' asimiluje i třetí radikál následující počáteční souhlásce koncovky: Perf. sg. 3. muž. ž. njnj. 2. m. nrinj <Í7Í7J) z puv. tíinlä, 2. ž. z *natanti, 1. spol. iflpj; plur. 3. spol. ^nj- 2. m. DřlflJ. 2. ž.Jřtfty 1- spol- 13flJ (misto*i|«iri3). Imperf. na i > e sg. 3. m. *F[i (z *jinlěn ze staršího *jinlin), 3. ž. 'j'ŕifv 2. m. '"•rif1., 2. ž. 1. .spol. JflH, pl. 3. m. 3. řláJJlK 2. m. Ufl-ft 2- ž. HlKŤl. 1- sPo'- |PlJ. Imperat sg. 2. m. jfl, 'i. ž. ^ pl. 2.'m. •t;fl. njri. Inlm. abs. p^J, cons. nn Nip'al ^ impf. háp'al jfli. 3. Sloveso rip7 'vzaľ má časování analogické slovesu |r^J protivného významu; imperf. zní (*jilqal_i), imperat. jfp, jednou je. np'p (Ľxod. 20, 1), zesílený nrjp (Gen. 15, 9), inf. abs. niftS. cons. Jnnp (s předložkou pnp1?, žalm 31, 14); nip'al je pravidelné, npSj, pu"al Hp1^' háfPal imperf. |"jp*> imperf. pu"al a perfektum hapal není doloženo. Od hilpa'člu je doloženo jen participium (Exod. 0, 24 a Ezech. 1, 4). Pozn. nľíh a ftEf1 Íc pokládáno některými za passivum kmene qal (Bergstrksser I í.' sir. 87 nn.) Pozn. Pro slovesa primac nún je v paradigmatech příklad 'přistoupil' (č.53—59). Příklady sloves: p^jj (impf. 'tloukl'; J33J pi. 'pohlížel', hifi. ^»3*1 'upíral pohledy na něco'; 7»j 'zvěstoval, sděloval, vypravoval', hip. "pjpf, háp. 7!jn; mJJ 'zářil' (impf. jjjg), hifi. ,7131 'rozzářil'; H3| (ř!£) 'trkal (rohem)'; yj; (y^) 'přistoupil, napadl'; n'l'ífrn'') 'vražil'; yKj(ya'1) 'sázel'; fjP"j'(?"|!3'') 'skrápěl'; typj (EJtS'1) 'odhodil, opustil'; ŕpj 'lil*i pp; (pD*1) vy- 135 stoupil'; MM 'roztříštil'; 'opatroval'; Jjjjj (jjh*) 'vrtal'; ĎJJJ (B&*) 'mstil se'; ''obcházel'; 'vypíchl, provrtal'; Stý'j 6l^») 'vytáhl, vyhnal'; gjgj foukal'; 'líbal' (hjgfr); ^J"|j (W) 'rozléval se (hněv)'; 'vyskakoval'; gjjjy (BhJíO 'vytrhl, zničil'. HOlajin je v imperfektu charakteristickou samohláskou, ale u sloves, která jsou zároveň slovesy třetího laryng., je patah {jiggOp-jiggah). § 73. Slovesa první x 1. Rozeznáváme dva druhy těchto sloves. Prvý obsahuje slovesa, jež se chovají zcela jako slovesa prvního laryngálu, kdežto slovesa druhé skupiny potlačují někdy první x úplně. A. U prvé skupiny má xv imper. qal_: řjDX sbírej ľ V impf. má bud ířyrl quiescens nebo : "IC-X* 'sváže', S]dx* shromáždí'. V praeformativu 3. sg. m. impf. je ' u CtíS"1 'zavře'. Postou- pí-li prízvuk, mění se vokalisac.c a v _ připadne _: 3. pl. muž. impf. TlpX'1 'sváži', s příponou zájm. >;^ľ^CX, 'sváží jej', srv. mayn 'postavil jsi', s představeným ") ronsceut.: nnpyni. B. K druhé skupině (vlastni slovesa P) patří jen slovesa -qx 'zahynul', S]X 'odešel', ^jjx 'vzal zpět', ^x 'jedl', *5qx 'řekl', inx 'váhal', |-J3K 'chtěl', VlEM 'pekl' (obě' dvojnásob' slabá). V impf. 1. os. sg. původ, praeformativ 'n dá s prvním x « a to dá ô, jež se pak ujalo ve všech tvarech imperfekta: pův. 'ďkal dá ^3x 'budu jisti.' Místo dvojího x P'še se jen jedno, v ostatních osobách je x v písmě zachováno, ovšem nevyslovuje se a slouží jen jako mater lectionis pro ô: "iox11 i"'»ar, 'řekne'. 2. Infinitiv construct. má x, jehož hátéji po předložce b u slovesa 1qx zmizí, ale š°wá předložky se dlouží v ____: lóxS lěmor, 'legendo, řka'; ale biitb 'jisti*I 136 3. Imperfektum má za druhým radikálem kmenový vokál bud _í nebo : b^ 'bude j!sti'' mIX11 (vedle TflX'0 'vezme, uchopí'. Po sousled. wáw se ... mění v _ : -,px;1 'a pravil.' 4. K slovesům druhé skupiny patří většinou tvarů i slovesa tnX 'vzal, chopil', 'miloval', pjQx 'sbíral', nilX 'přišel.' 5. V imperf., imperat. a inliu. nipal se místo zdvojení x dlouží samohláska praeformativu v ___ : *)£H'1 (3. sg. impf. ta.), "pxn (infin. cons.), 1(2X1 (imperat.) Pozn. Za vzor slouží v paradigmatech sloveso ^x 'jedl' (č. 60—66). Příklady: SiX (inlPf- S^X'') 'by' smutný'; C1X 'byl červený', hip. impf. 'rudne', hilp. C1X1V 'jeví sn červený, září (víno)'; SilX (^nX'') 'obýval stan"; b]H 'odešel, vzdálil se', má 3. sg. perf. qal ž. jifyx (Jež se má k n%* jako ri3"?» k n^e'); ItX ("ŤX") 'opásal'; SlĎH (ICtO) 'zavřel'; C^X '»ýl vázán,' "byl němý' (nip. C'ľXJ); *f>R (Sj9k^_) 'llcil bčH *PI»h chřadl', pu'lalbbtpV! 'zvadl, zprahl, naříkal'; «£x 'pevně držel, vychovával', nip.'fbX3 '''Y1 pevný,' hip. fOXIt 'věřil; l»£K (fOX*) 'by' zmužilý'; SJJX (ejJX*) 'supěl, hněval se';'^"x 'byl těžce nemocen'; "IEX (ICX'1) 'opásal, oděl'; CCX 'byl na konci, přestal'; b'JX 'P°-ložií stranou, odňal', nip. SľSXJ 'byl oddělen'; 2"ix 'nastrojil lest* (impf. 31X"); ""["ix 'byl dlouhý, dloužil se', hip. Tflxn 'prodloužil'! jyiX 'zasnoubil sé'; Dli*X (Clt'X) 'obtížil se vinou' (impf. etthC). § 74. Slovesa třetí x 1. Slovesa aktivní sem patřící mají v 3. os. sg. perf. 111. qal za druhým radikálem ä, neutrická č: XÄD nalezl, X7O byl P'n> • Koncové J vzniklo náhradným dloužením po zániku doslovného x. 2. X se drží jako mater lectionis všude i před koncovkami perfekta, začínajícími souhláskami « a : ">nxi'!2. tiKX&< v oclvozc- 137 ných konjugacích a u neulrických v qal je x mater leclionis při ě v perfektech, při x v imperativech a imperfektech žen. tvarů plur. i v qal: 3. sg. m. perf. pi. X3C», 2. sg. m. perf. pu. flxáip. 3. pl. impf. ž. qal njKáttfl. 2- pl- imper. ž. qal n^ŠDP!. ' 3. Začíná-Ii koncovka samohláskou, je x jako pevné nasazeni (ráz) normálni souhláskou: |7XX0 mäfŕä (jako qäl'lú). Vzácně se ncvyslovovanú x ani nepíše: i^O, »Jl*JO, což je psaní fonetické a nepřesné (Ninu. 11, 11. Job. 32, 18). 4. Infinitiv od xíl^ 'zvedl, nesl' má žen. kone. ^ : flxĽ* (■■>"'<"/)> s předložkou fixt*"? /f7.-ír?/. 5. V tvaru nJtSHX (Gen. 31, 39) se nepíše x (správné psaní by bylo nJXlS"™. ód slovesa XEP; 'spáchal'.) Psaní je podle, sloves III jjw (lertiae inlirmae.) 6. Svou laryngální zálibu v a-ových samohláskách podržuje x před některými zájmennými příponami. Místo š^wa má halějí patnli: Tfi^ľ] ('''f- X*0 'narodil se', lizech. 28, 13), Í-X^CN (Pis. 8, 1). Též před přizvuč. sullixy atd. 7. Participium qal v ž. rodě iná tvary s kone. f|, při čemž x na konci slabiky se vysune a i se dlouží náhradně v č: f|X2fb (léž psáno flRJflB Pis. 8, 10) z *mäďt; se soriptio defectiva" bez x v tvaru fixy (Dout. 28, 57). Pozn. I. Příklady sloves, sem hledících: x"3 vymýšlel si'; K*13 'stvořil'; KQ] pi. 'pil, pohlcoval'; xľľ-* ''polici, rozbil'; xéŕ'l 'P1100! (o rosliiiiě)'; x Stí 1>yl záplatovaný1; xp£ *l>yl nečistý'; X*]* 'hál se'; xSs 'zdržoval, zbraňoval: xEJ 'prorokoval'; XEB 'srkal, popíjel';'x^o 'cenil, hodnotil*; xSĎ'uy' podivuhodný''; K2¥ 'konal službu, jm. vojenskou'; X!22í 'žíznil'; xift 'horlil'; 'křičel, volal'; xfi*1 'léčil'; X"*? .'rortť; Kjtf 'nenáviděl'; Xan 'hřešil'; xĚ>J 'zvedal, nosil'. Pozn. II. Vzory gVQ a xS» v paradigmatech č. 67—73. 138 § 75. Slovesa první •) a i 1. Slovesa první 1 splynula se slovesy první >, nebol náslovné 1 se změnilo v hebr. v »; proti arab. walada je hebr. yy*, proti arab. walaba hebr. 2i£h. V některých tvarech se udrželo původní \ ba ovládlo i u některých tvarů sloves I. /. 2. Původní 1 se udrželo jako souhláska v nip. a lo v imperf., imperat. a infin.: inf. 17V1 hiwwľdč.d (z *ldn-wt~děd) vznikl assimi-laci J předpony k následujícímu }, které stojí na počátku slabiky (Idw-wtl-lľd). Také v hilp. přichází někdy "] : rnlP,!"t 'přiznal se' (Lev. 5, 5, od nT)- 3. V háp. splývá t se samohláskou u v fr. yflfl z *hu-wlad; v perf. nip. tvoři s předchozím pův. a dlouhé ô: "íSu z *na-wlad > *nmjlad. 4. Všecka slovesa I. w a většina sloves I. ; tvoří hip. s "|, které dá s pův. a dlouhé u: T>*",1fl> 9TÍT- U několika sloves I. / se v hip. * udrželo a způsobilo, že praeformativ má (z *ai): (z *ja-jníq > *jainiq), perf. jjVpfl M Sj) 'ssái.'). 5. V imperf., imper. a inf. qal jsou dva způsoby tvoření; v prvním typu zůstává kmenová souhláska •> a dává s předchozím praefor. vokálem ř, v druhém typu se celá první slabika i s kmen. souhláskou vysune. 6. V impf. prvého typu je kmenový vokál (za 2. radikálem) , praeformativ má ř (z tyy 'osvojil si', impf. gJ^W; tfy 'vyschl', impf. &y, «h 'spaľ, iínpf. p}\ 'ssáľ, impf. ppi, imper. py>, inf. pj*>. Též, je-li sloveso III.' neutrickč: XT 'hál se', impf. XT'1- u sloves III. w;j (inlirmae) je kmenový vokál a praeformativ s : ni'1 'zběsile si počínal', Impf. ftV*; n T 'házel', impf. fty*l nľP «aUi byl krásný', impf. no"- 7. V druhém typu je kmenový vokál ; současně je v praefor-inativu také (pův. ji-lid, ji-šib po ztrátě w): -p*. 3t!^> TV 139 (od 'sestoupil'); též a sloves III.': ^ST 'vyšcľ, impf. xif. Slovesa druhého typu s laryngálem mají v poslední slabice - : JH» 'znal, věděl', impf. 'byl spolčen', impf. 7171; ypi 'odrazil sc, vyvrkl sc (o svalu nebo údu při úderu)', impf. ypi! V imperat. qal je. t odsuto: ~ib> jn (pl. hS. 15h). též v inlin. constr., jenž má žen. koncovku f\: fí~[b> fíO% 8. Několik sloves, která mají současně I. / a II. f, assimiluje > následujícímu J{ a připomíná v té příčině slovesa I. /). Sem patři na př. p%i 'lil', impf. p%i jiffOq, hip- h>äfj tdtftq; "jjp 'tvořil', 7J>'\ JJ£ postavil', lup. njPi nip. fii'J 'byl spáien', biji. JVi'rT 'pálil'. Nastalo zde asi sekundárni zkrácení praeforma-tivní samohlásky, které si vynutilo zdvojení druhého radikálu. Nadto působily i analogie se slovesy I. /i. 9. Sloveso 7S7 'šel' má toto časování: imperf. qal: TjS\ TJ^fl, f?F\, ^bp, ^X Infiu. absol. 7^77, constr. ^37, imperat "B^, participium ^JVti nip'al ^7,7J 'byl odveden'; pi"ěl «í|7,7 'kráčel'; hifl'Il: "ípSín 'nechal jiti, vedl'; hitpa"ěl: ^njníl 'kráčel'. Časováni se děje tak, jako by sloveso mělo základní tvar Původně je kořen dvojhláskový, "sp, a to sc jeví v imperfektu qal, imperativu a iní. construclu. Do perfekta qal vniklo ,7 z hip'il. Pozn. Paradigmata k slovesům I j/w ě. 81—97. § 76. Slovesa třetí a í (tertiae infirmae) 1. Jsou to původně slovesa, jejichž třetím radikálem bylo bud 1 nebo » (ethiopšlina má ještě rumoju, 'házel', lalaiva, 'následoval'). Původní t jako pravá 3. souhláska je zachováno jen v part. pass. qal: ^75 'obnažený', ž. fT'Hi. P(> ztrátě w a j opírá se vokalické dos,k>ví o h jako mater Jeclionis a h je tím domněle třetím radikálem. 140 Pozn. 1 se vyskytuje výjimečně v *fíHíf 'odpočíval jsem' (Job 3, 20) od nSií* (*«'">) přikloněním k niSííi 'klid, bezpečný život'. 2. Koncové 7 je mater lectionis u všech perfekt pro a (?[bi< n?j;. nbh nHp nbsn. rtart. n^rin)«všech imperfekt a Pár-ticipií přo .ř"(nSiv 'r^>ř. 'řfyp nbv, nyg. niltp) (jnb% nSj3. n^lS átd.),\i všech'imperativů pro é (HSj. Hlín. 773 ald".)', u absolut. infinitivů tvarů pi., hip. a háp. pro ě (Tíjh 77,17, 7737) a u absolut. infinitivů tvarů qal a nip. pro ä Třeli radikál mizi před koncovkami, začínajícími samohláskou (3. os. pl. perí. 173, 2. os. ž. imperat. 2.. os. ž. imperf. sg. fojfi ald.) a přeď sullixy TJ^J atď.) V 3. os. sg. muž. je suiiix 17: vrjy. 3. Třeli radikál " v perfektu qal, pi., hitp. a hip. dává s před-cházejlci samohláskou í před koncovkami, počínajícími souhláskou (na př. 2. osoby m. sg. ft/?i, fíhl, fl^rt. Jl^SrlfT)' v nip., po. a háp. v téže posici ě (fíb}3< řfpJ' ľ\"biH)- v imperfektech a imperativech je před těmito koncovkami iě:2. os. ž. pl. imp. 7J>Sj: 2. os. ž. impf. pl. nySjJI ald. 4. Ve 3. os. sg. ž. perf. by měla být koncovka f\_ (zachována aa př. v rfáy 'dělala'. Lev. 25, 21, srv. usus aramejský!) Protože u všech slovesných tříd konči 3. os. ž. sg. na 7__, byla zde i tato koncovka uplatněna (7J17;), při tom sc s koncovým nakládá, jako by to byl 3. radikál; odtud na př. se sulT.: 5. V jussiv. I varech a v sousled. imperfektu odpadne koncové 7 (srv. nip. rť», nezkrác. nK*TJ)- v - 6. Imperativ někdy ztrácí v tvarech nip., pi., bij), a hitp. v 2. os. sg. m. koncové pf_, takže v těchto konjugacích jsou dvojí tvary, delší a kratší. Od"njĎ 'počítal': fíJOfí a Jtt,T Wp! riJOn. jot naprin. jójjn.'' 7. U tří sloves se objevuje •) jako třetí radikál v některých tvarech: a) nnt2 'napínal' (neuživ, v qal), jen particip. pi. ve výraze flTO ^ntttt 'napínači luků, lučištníď (Gen. 21, 16): b) nS'J 'seděl, bydlil'.[(neužív. v qal), pi. rt^J 'byl krásný, zdobil, slušel' (srv. žalm 93, 5); c) nn# 'kionii se', híp. nrrtfrr. hitp. ninjntřn. imperf. mnntíK 'konal proskynesi' (Gen. 23, 7; 37, 7 a j.j 142 8. Ke slovesům III j/w patři i dvě slovesa: ["flfl 'byl' a HTT 'žil'. Jejich tvary jsou: a) perf. sg. 3. m. nYT. 3- ž- PlWji 2- m- 2- ž- fiv>n, 1. spol. wn- p1- 3- spo'i.'vn, 2. m/Qjn^n. 2' **vi*rj}. *• s'po1- W Stejně i n\"l. b) imperf. sg! 3. m. n\T. 3. ž. nVlfl. [2- m. J-pílJI. 2. ž. 1. spoi. rr^nK. pi- 3- m- Wi> 3'-ž- nrjrrrv 2.' m. fn^, i i. c) iniperat. sg. 2. m. HYl. 2. ž. "H, PL 2. m. pjT< 2. ž. pfJWJJ, Sloveso HT! imperativ ffft , d) inlinitiv absolutní rlTt, Vrt. constr. od slovesa ["při je absolutní flifl. constr. nVH. e) jussiv -.n1., flfl, f) participium nri. žen- PrTli *TJi žen- rjjfii pi- muž- o\\n Nip'al: perf. '•fyTtJ. 2- m. £WflJ, 2. ž. f|«n'j, 3. m. rvn:. 3. ž. r\fí>T}). híp- ŤŤ'nrt. 2. m.'^hrr, 2. ž. ri^hn, 3. m. rHrrrt. p1- 2. *m. BfPWtt ínhn. nWlí' imperat. fpjjj|fj, 2. pl. m. VÍTT Pozn. Některá slovesa III jlw: nt3 'podceňoval, pohrdal'; pjjj) 'plakal'; ,-|Jľ3 'stavěl'; Hli pi- 'vyvolával spory'; 'čerpal'; nÓ"T 'byl podobný'; 'ničil'; fjj$ 'byl čistý, bezvadný'; n'^S'končil, končil se'; UJO 'počítal'; nD!3 "'P- 'rozpouštěl, zbavoval mysli'; "Tie 'by' vzpurný, neposlušný'; ní!>D 'vyláhľ; HtB 'potlačoval'; IT1B 'vykupoval, vysvobozoval, zachraňoval'; ^ÄB 'Otviral'j HFlB 'byl pošetilý, dal sc oblonditi'; n"2ľ^ 'nadouval so'; |-nj£ 'stopoval, lovil'; njtó 'učinil konec'; n-1J3 'přihodil sc'; pi. 'budoval klenbu'; fflgWj 'býl'tvrdý, prudký'; nil 'byl početný, mnohý'; mym 'měl moc, panoval'; j-rH 'nechal zmizeli, zničil', nip. 'zhubeněl'; 'házel, vrhal'; n^-| 'nacházel zalíbení'; 'odváděl do zajetí'"; Ytfltf 'opakoval';" hpt^ niP- 'byl zatopen'; pu. 'byl napojen'; hipľ 'napájel'; HJA 'rozděloval dary', pi. 'chválil'; niH 143 'vzplanul'; ntfi 'viděl'; fjD3 'přikrýval'; fiSs? 'šel vzhůru'; fljfl 'tábořil'; 'odpověděl'; flf hip. 'velebil';',-157 'byl unaven''; ni(5 'očekával, doufal'; mj{ pi. 'poroučel'; flJB obracel *e'; nriJ 'vedl'; njyy 'činil'; ,73J hip. 'udeřil'; n/"|tý 'pil;; 'viděl', níp'. 'objevil se'. Vzorem je sloveso fp) 'obnažil' (Paradig. č. 74—80). § 77. Slovesa střední ia> 1. Původní předpokládané podoby kořenů jsou Q^p, j^a, t£h3. u střední i D*g>. Aktivní slovesa v perf. qal maji v 3. sg. m. Dp, Op' neutrická _ a ): ftQ, 5913. Před affonnativy, počínajícími samohláskou, je ijjp, nap. v zavřené slabice sed měni v a: fipp, pňpp; u néutrických typu ^p: 3. sg. ž. -|f|Ó. 3- P1- vra, áič rtr.p. "*m orio; u ttfia: 3. sg. ž. ntthá. 2- 2. pl. Cflii>3 bášlwm. 2. V imperfektu drži se u sloves II. m všude, ri: Cíp', před afformativy se samohl.: tpipfl, laip^ P''ed affonnativy se souhláskou vkládá se M podle sloves III. /: nj^alpfl. ale vedle toho njptbpl (ocl 31t!>)- Jussiv Qpi, imperf. konsek. pp^ wajjSqam. V 2. pí. ž. imper. njpp. Samohláskové řadě těchto sloves Ci-d-á odpovídá zcela u sloves II. ;': i, ě, x: impf. Qijyi (pL VS*fc*)< imperat. c

, 3. pl. ž. njapT- juss- DÍP*" impf. konsekut. Dtyv). Inf. abs. (a const.) nip. D^- Part- (Ial akt. £p, Qp>, u néutrických fip (ž. rod nflP' rozdíl v přizvuku proti 3. sg. ž. pcrf.I), t#13 jsou vlastně přídavná jména. Part. pass. p*Jj, Qipr 3. Nip. DIpJ. 1>1- lalpJ (přízvuk je na předposlední u tvarů s aííormativem na samohlásku); před affonnativy se souhláskou se vkládá samohláska ó (podle sloves II. gemin. § 78, 3): Dfllapj rťqůmútxm, při nepřizv. o dává toto ú: imalftJ rťqúmóťi. 144 U imperf. dpi panují analogie podle sloves II. gemin.: ^m, nyalpP. .Inlin. srv. v paradigmatech. Part. DIpJ. 4. Hip. □>ptpj> praeíixová samohláska je analogická podle sloves původ. I. / (§ 75, 4). Pl. la^jTÍX U afformativů na souhlásku se kmenový vokál krátí: flppVl, nebo se vsouvá ó": flla^pn. J©-lí praefix daleko od prízvuku, oslabuje se jeho samohláska na : Dflla'pn. v imperf. na nra^fl. Imperfektum je stejné jako u sloves II. j, bud s vkladným vokálem nya^pil' nebo bez něho: njppl*. Inf. absol. DpH> constr. B*Wl (podle sloves I. /.). Participium Qipp, piur. n^pa. Hip. sloves II. / má v impf. tvary stejné a je k nerozeznáni od impf. qal. 5. Máji. se shoduje s tvary sloves I. /'. podle úměry: p^n : pm =. Wpí] ■ Cpin. Imperf. QjJ^i Part. má dlouhou samohlásku: Qpia. 6. Pi"ěl a pu"al tvoří se zřídka zdvojením středního radikálu; zpravidla se tak děje opakováním 3. radikálu podle sloves II. gem., čímž vznikají tvary pôlel, polál: Da1p> impf. Dalp11; Da1p> impf- Ca1p\ 'vary s koncovkami splývají u obou konjugaci; na př. laálp' Paalp jsou tvary i poletu i pólalu. Rozlišení jen v 2. a 3. os.'pl. žen.: njOÔIjíf! - pólěl. njttQpfl " polál. 7. Ilitpa"ěl je roven pělělu až na praefix (hitpôlčl). Pozn. Jako vzor slouží sloveso Qi]p 'vstávali' (č. 98—104). Příklady: px 'nalóhati'; *fa 'svítiti'; Qfrj 'mlčeti'; pifl 'uše-třiti'; 2?ÍQ 'hýti dobrý'; 'přenocovati'; Síjq 'obřezati'; flivj 'od-počívati'; 'prchali'; "flJJ 'loviti'; y\p 'hrabali, vyhloubiti', pilpěl: 'rozbiti, roztlouci'; V*p 'býti omrzelý'; pQf hip. 'potlačo-vatľ; f^jjf 'tétati'; J>y 'býti nemocen, trpěti'; í|lj 'pokropiti'; 10 Mluvnice hobrojStlnr 145 yij 'pohybovati se'; QIJ 'dřimati'; {ji"} 'zahaliti'; fl^ 'ustoupiti'; "I1D nlP- 'změnitise'; "ji)") 'těkali'; řflfl'čichali'; gn'pozvcdnoutise'; řjin 'chvěti se, třásti se'; ftfl 'vyprázdnili'; {Jj^ 'býli chudý'; 21t# 'vrátili se'; fi\ttf 'poklonili se, sklonili se'; 'píchali, poranili'; "lity 'viděti, dívali se'; y\Q 'vzdáliti se'; hip. 'vzdálili'; (J^J) 'styděti se'; p") 'běžeti'; |g^J 'kolísali se'; JflQ 'rozplývali se'; 'přebývati, meškati'; ffg biji. 'poslaviti'. Slovesa II. j: "pj 'ob- vyprazdňovati', 'radovali se', ^fřjĚ 'vypravili se na cestu' a p. Příkladem v paradigmatech ^2 'pozorovali, rozuměli' (č. 105—111). T i —., —....., .„j,. |juM.íiviu . slovesa i dělávati pole, činili úrodným'; pjj 'kvčsti'; 'v> TÍ 'jásati', fttf 'položití', 'zpívali', 'Vadc § 78. Slovesa střední zdvojené (mediae geminatae) 1. Tato slovesa maji druhý a třeli radikál slcjný. 3. os. sg. muž. perf. qal má u neutrických sloves podobu (kořen "]*]t3) 'zhořkl, je hořký'; slovesa aktivní mají v tčlo osobě opakovaný druhý radikál a mají podobu '22B (kořen 22B)- 'obklíčil'. Toto rozlišeni je možné i u stejného kořene, na př. "pjj (pův. sttrar), 'spoutal' (akt.) proti "ijj (pův. sarir) 'je stísněn' (neutr.). 2. V qal tvary s alTormativy jsou bud podle silných sloves: ,1220 (š°w5 compositum místo jednoduchého!), FDBE> EfOEB> nebo jsou se sraženým 2. a 3. radikálem, při čemž vokál před nimi je krátký: J-fl2B> TllEE' EnIED. V imperfektu je očekáváno *jasbub (jako *jaqlul), ale misto toho je výchozím tvarem *jimibb s prosmýknutím samohlásky; z toho náležité Jjfol [impf. kons. 2B*ll> 3. pl. 136,> podobně imperat. Jjj, inlin. eons. 2B. V otevřeně nebo v zavřené přízv. slabice u se mění v ó, v nepřízv. zavřené trvá u, proto 3. pl. žen. nj^EpF,. Podobně u neutrických sloves: nj5 (bbp) 'Je 'ehký, rychlý', imperf. npi z *jiqall, a to z *jiqlnl; "|q, impf. "iQi; plur. \9pť. 14« 3. Začiná-li koncovka souhláskou, vsouvá se mezi ni a slovesný základ ô v perfektu, ä7 v imperf. a imperat.: ^isty (1. sg. perf.), nj^lSE* (2- P'- ž- imper.), flWfi^p (2. a 3. pl. ž. impf.). Tvary s 6 jsou analogicky tvořeny podle sloves III. w, a to v době, kdy 3. radikál byl ještě původní podle vnějši podoby: *sabbaulä jako FfíWf, stažením ]"fl2B. Tvary s iě jsou tvořeny analogicky podle sloves třeli jod: njMBP. 4. Samohlásky praeformativů impf. qal jsou dlouhé, poněvadž po sražení 2. a 3. radikálu jsou v otevřené slabice: ja-sůb. Stejně je lomu se samohláskami v perfektech nip. (2B0)> hip. (EDľl); háji. je podle sloves I. w (2B1!t)- 5. Nip. tvořen byl původně předponou nu, která se před přizvu-kem /.dloužila: 2BJ- P'- 1EBJ. V poloze daleko od prízvuku se samohláska pruelixu redukuje: EJHlEE"!. Iuq>erf. pravidelně 31» Druhý vokalisační tyj) v nip. je t2J ("d Y^EJ' 'plenili'), imperf. T2\ 6. V hip. je v praciixu hj (při redukci daleko od prízvuku ,"]), v imperat. a inlin. ,"j. Kmenový vokál bývá ě (z *í) nebo a, někdy od téhož slovesa doloženy jsou tvary obojí; a) ě: 2BH' 2- sg. m. riiEB.n. imperf. EE^> P1- ttp} b) ": EDH. 3. pl. Q0n, ^JjřJ. Pro inf. abs., coustr. a imperat. je 2Bľt. Participium je analogické podle sloves II. 10. 7. V imperf. qal, bij), a háji. jsou ještě zvláštní tvary, v nichž se náhradně míslo 2. radikálu zdvojuje první. Tyto tvary vypadají jako tvary sloves I. n a jsou původem aramaisiny: qal 201 (jako 7E-1 od Sej), by (ou bbi 'viieti', jako od t^j;). wp. 2bv háj). 35». 8. Pi"ěl, pu"al a hitpa"ěl jsou jako u sloves II. w nahrazeny tvary polěl, polaj a hitpolěl: n»ltý> DOltt'. ElSSln^n. (D&ttf 'býti pustý'). Někdy je i tvoření jako u sloves silných, ale se změnou významu: 2ED 'změnil' proti 22B 'obešel'. 147 Sloveso bhi vále'', tvoří intensivum opakovaním prvních dvou radikálů: 7J7S1 reflex.: SiSinn Jde tu o typy pilpěl a hilpalpěl. Pozn. Přiklady sloves: 'byl milostivý'; "n^J 'zničil, zplenil, zloupil'; "py 'obnažil se'; £1371 'skončil, skončil se'; QBgJ 'byl pustý'; tl>5£jy 'byl rozpadlý'; "*y-\ 'byl jemný'; 'hlasitě volal'; ^jjt 'rozbíjel'; pp"i 'plival'; 'bbi 'valil'; jjjj pi. 'tvořil mraky'; "••JJ 'dal se do pohybu, prchl, vzdálil se'; "ľ|3ti> 'uklidnil se'; ^g pi. 'rozhodl, potrestal'; rjp2 'počítal'; t»^J 'zářil'; bhv hilpalp. 'někomu něco činil'; ffy 'dával na jevo sílu' atd. Pozn. Jako vzor je uvedeno sloveso 22D (2D) obklíčil' (ě. 112—118). § 79. Slovesa dvojnásobně slabá Mnoho sloves má některou ze slabých hlásek na místě dvou, někdy i všech tří radikálů. Kromě sloves, jako ,-pn. n2X- nCX- atd. patři sem: 1. slovesa s první nun a třetí *51 tup: XJi*J 'nesl, zdvihl', ini|)crf. XtíA imper. X!£*. ^Xtt*. inlin. rtHto (lěžxw oxty;); X2Í' není doloženo v qal; "nip. znamená 'prorokoval' X3J. stejný význam mä i hitp. X3ÍJ1PI (M31Tl)i 2. slovesa s první nun a třetí infirmae: 'roztáhl', má perfektum zákl. kmene jako slovesa III. inlir. imper. nt3J. lni. cons. filaj, imperf. fffĚft, jussiv jji, part. akt. ňtti' part. pass. i'mj, žen. H'IIOj. Nip'al: perf. n^J, imperf. rtB3X. Hifj'll: perf. nan> imperf. juss. JJ\ inlin. Jilfin, imperat. Plt3ľt> zkrác, imperat. jgfl, fflŕfa 'opominul, zapomenul', nip. n?iÓ> imperf. fflÉ^J* se suff. '^tí^fl (Izai- 44, 21), hip. ffjjřn, imperf. n«r*. 148 nj3J 'byl čistý', v nip. -jpj 'byl čistý', 'bez viny', pi. -|pj 'zprostil viny'. nDJ 'vyzkoušel', pi. nej. UDÍ 'prorazil', v qal neuživ., nip. n3J 'byl proboden, zabit' (2. Sam. 11, 15), hip. i"|3rT> imperf. juss. "ijt, imperat. i*Tin< baf. abs. nSH. cons. niSH. P«rt ,130. háp. ,-|3n. jednou nSIP! (žalm 102, 5), imperf. nSS part. -jgp. 3. slovesa mediae geminatae, u nichž první radikál je bud 1 nebo J: bS' 'vyl, naříkal, bědoval', hip. perf. b^ľl' imperf. S^iT (lad. 52, 5), "jty*. S'"^, 1. os. sg. spol. ^V^K; ~nj 'pohyboval', 'pohyboval se', 'prchal' atd., po. TT)J, hip. háji. IjTt. imperf. part. ISO, bil. TflJÍJIJ. DpJ 'chřadl', part. ODJ (Izai- 10> 18)-320 'vyhloubil', part. pass. 212.3 'dutý'. ' T 4. slovesa s první jod a třetí infirmae [■j"y> 'hodil, vrhl', imperf. JTJ*\ inf. abs. cons. fí\y>, im- perat n"is part. rnr. nib- rnu. taperf.' ny\ hip. :niin 'vrhl', 'svlažil', 'ukázal', 'učil', imperf. fpjpj 'běsnil', 'potla-čovaľ, imperf. nj". hip. nolrt; Hl4 'hodil', pi.' 'házel', imperf. >n»1 (Pláč. 3, 53),' inlin. flft] (Zacíiar! 2, 4); hip. ffílfí, imperf. 5. slovesa první jôd a třetí '5la;p: X")* 'bál se", imperf. x"iV!. imper. XT- inf- K*V> niP- X11i> imperf. x"11>, pi. X*)\ X!f 'v.VS(-'ľ. imperf. XJT. imper. x i*, inf. XiP. £ons. jl,X2i. Pari. xjir. hip. x^m. 149 r 6. slovesa první '5la;p a třetí infirmae; slovesa H3K ■ rte* víz § 73, i b. n^S 'přisahal', imperf. n^xv nriX 'piišeľ, imperf. n^jjj, 7. slovesa druhé \v3\v a tretí "51a:p X13> Perf- X3> 'vstoupil, vešeľ, imperf. X3>. imper. x13> infin. M13. nK3 (1- Král- 14, 12), lup. ^1X3,1.' 3. sg. m. N^H. P>-IJX^n.' CnXín. DnX^n. inf. k»ÍPt, imperat. kvjH. imperf. X>3J, part. 103131 haP- K3VJ. imperf. K3tt part. X310. 8. Slovesa druhé wäw (jôd) a třetí infirmae: "TO. í"Pn viz 5 76, 8; mj{ viz § 76, 5 C. § 80. Slovesa čtyŕsouhlásková Těchto sloves je velmi málo. Sem patří tvary tylo: týptO") 'čerstvý, štavuatý', vlastně part. pu. kořene t^BO")' 'zazelenali se znovu', Job 33, 25. n"J0D13H> 'pustoší ji' (3. os. sg. muž. imperf. od QD*13 s P'ipon. 3. os. sg. ž. rodu, žalm 80, 14). "7313P 'oblečený' (part. pu. od *?313; l. Páral. 15, 27 (*>!)3 i7,Í*a3 'O TH\> 'a David byl oblečen v byssový plášť.) Srv. dále TKhp Jol)- 2o> 'roztahuje', 7S'Otľ. 2- Sam. 14, 19 b^úÚľlb' 'obrátili se nalevo'. Tenlo tvar má formu hip'Il; fto^B je pi"ôí. Čtyřradikální podobu mají i tvary pilpčl, zdvojení dvojradik. útvarů: yt^ySiK 'měl zalíbení', (žalm 94, 19 aj.), pas. ytľyiý (í**!. 66, 12), reilox. y&pfí&ft (lzai. 29, 9), od původního WfW> 'cvrlikal' (lzai. ÍÓ| 14) od (JjfJJJ; "J^J je pilpčl od Sbí, 'vaiiľ, hitp. Hshim- Od Sis. •méfir, jo pupkí špSp. topí. ?573*f 'vydržel', paš. bžbs (' • Král. 20,27). Časování viech těchto tvará je totožno s časováním tvarů pi"ěl, pu"al a hitpa"ěl. 150 § 81. Slovesa příbuzná původem a významem I. Málo sloves má doloženo všechny konjugace (kmeny). a) Někdy od některého slovesa je doložen určitý kmen a pro jiné kmeny se užívá slovesa jiného; kořen •"tfiíý ma Ícn 9*1 a impf-nip. a odvozeninu ijytf 'pití' (Kaz. 10, 17), ale jinak slovesné tvary od TlpÚ- které však nemá qal, nýbrž hip. "pS^n, pu. impf. nptý* a nip'. njjtpj. b) Často se setkáváme se zjevem, že některá slovesa mají 2 silné stejné radikály a liší se ve třetím slabém, při čemž bud a) mají význam shodný: ťv3 ■ Ht3> 'opovrhoval'; ^2£j a pjf, 'zářil, kvetl', nebo /?) význam podobný: "HJf 'spoutal' (arab. sarra), "W 'je úzký', 'uzavřití, oblehnouti' (jiného původu je 'útočil', arab. (lana). c) u některých takových sloves se tvary navzájem doplňují: ^ji 'bál se' (peří. od IJi, I. /.), ytf, imperf., 'bojí se' (od "flj, II. w). ČÁSTICE § 82. Vyjádření spony slovy jmen. nebo příslov. původu 1. Spona jetí se vyjadřuje částicemi jmen. nebo příslov. původu, které vyznačují existence nebo neexistenci v různém slupni. Je-li podmětem vely jméno, kladou se v st. conslructu, je-li podmčtem zájmeno, připojují se k nim suffixy. Jsou to slova: 1. "t^i 'jesť, 2-\S'. nsK* 'kde (jest)', 3. 17, Va 'dosti (jest)', 4- fljn 'nle> (tu jest)'. 5. -fjjff 'ještě (jest)', 6. ^X. pj 'není'. 151 1. tý> znamená 'jest, byl, bude', i v množném čísle. Se suffixy zní: M* (Soud. 6, 36) 'jsi'; 1Jtp> (Deuter. 29, 14) 'jesť, Qjjjjl (Gen. 24,' 49) 'jste' (muž.). Přichází ve vazbě -jt^x 'Js'"' takoví, kteří': CIDS ItýN íft (Nehem. 5, 2) 'a byli takoví, kteří říkali'. ty> s dativem znamená 'míti': 'jest mně' ■=> mám, Gen. 43, 7; 44, 20; "fe-fch "ltyN"t73 'cokoliv měl' (Gen. 39, 5); npj-| tylfr 'jest mně naděje' = 'mám naději' (RuLh 1, 12). Po tázací částicí H 'zdaž'?': nbarrbx lS"13lS tý^*1 'zdai máš co mluviti ke králi?' (2. Kr.4,13); " ": 2. ix> Con. "i^ spojuje se rovněž se suflixy: ft2*H kde jsi?' (Gen. 3, 9); fx 'kde je on?' (Exod. 2, 20); q»x 'kde jsou oni?' (Izai. 19, 12). 3. vrj, «j (st. cons.): M«] 'dosti jest li' (Přísl. 25, 16), qv} 'dosti je jim' (Exod. 36, 7). 4- ,-On srv. § 87. 5- TO" »á"JW 'dosud jsem' (Josue 14, 11); í|«py 'dosud jsi' (Gen. 46,30); nrro 'ui,!ii,<11,y,i>' (nbprrcy nikip n:iiy i. Král. 1, 22: •'ještě mluvila (Bcthsabe) s králem'), •s-fly''dosud jsi' (1. Kr. 1, 14.); ETjy 'dosud jsou' (Exod. 4, 18.) °- ^U zílpo1" k ®V 'nejsem', f^x 'nejsi', ^X 'nejsi*, i?;ix 'není', -||3»K 'není' (žen.), C3j>x 'nejste', nAV ("il2'0',X) 'nejsou'. Též ve vazbě px ''"'"i ninč' = nemám: bxitľ)? pfjl 'nebylo krále v Izraeli' (Soude. 21, 25), 1133 PIpT^M 'nebylo Josefa v cisterně' (Gen. 37, 29), És'3 "'XT Kyľ Y*H 'nebylo ani vycházejícího ani vcházejícího' (JÚs. 6^,' í). Pozn. {ýt je původně podstatné jméno s významem 'bytí, to, co je', též 'majetek' (srv. Přísl. 8, 21.) px je také jméno s významem nebytí, nicota, nic' (srv. "">X3 lzili- 4°. 17; -»xb l«d. 40, 152 23; "pxp Izai- 41 • 24>- Přichází též tvar px : ... UMO* fit] 3irrlN fl"0n a ncni zde... oštěpu nebo meče?' (1. Sam. 21, 9). ^x"(abs. ix) 'kde?' je tázací příslovce. Slova -[fff a *?] jsou vlastně podstat, jinéna, značící 'trvání, dostatek'. n|~ Je citoslovce ve významu 'hle, aj, ejhle' (§ 87.) . § 83. Příslovce 1. Příslovce jsou svým původem dvojího druhu: 1. primární, od jiných slov neodvozená a 2. sekundární, odvozená od kořenů jmenných nebo slovesných. Tak jsou na př. záporky xb a bx původní, příslovce yflja 'proč?' odvozené od kořene y"T> 'poznati'. Primární příslovce nemají žádných přípon ani předpon. K nim patří na př. IX Tehdy' 1TX 'zajisté' •>X 'kde?' "pxp 'odkud?' n 'zdaž?' (= *min 'ajin) X"? 'ne' c{y tam' T» 'Ještě' (§ 82, 5) *| Tak" nb 'zde' rtS tak' 1PIX 'vzadu' 2. Podstatná jména s předložkami původem jsou: 'ZVláit, sám' (§ 84, 6, 7) flj^g 'zvnitřku', -1X123 'velmi' pnp 'zevně' 111X3 'pospolu' R pod. . _n 'zdali pak sis všiml?' (Job 2, 3); CPÄHVT 'Zíl:l* znáte?''(Gen. 29, 5); 7^xn 'zdaž půjdu?' (Exod. 2,' 7); "vjixn. 'zdaž já?' (Job 21, 4). § 84. Předložky 1. Předložky jsou v hebr. dvojího druhu: 1. o jedné souhlásce, spojené s následujícím slovem a s nim psané dohromady a 2. o více souhláskách, samostatně stojící před svým jménem a odděleně psané. 2. K prvni skupině patří: 3 'v, při, s,' ^ 'k', 3 'jako, podle'; místo redukované samohlásky je plná před jiným š°wá: 'v 1116111 jménu'; |"HV1*7 (*h7''«jy3 'v bídě'. Stojí-li mezi nimi a jménem člen, přejímají členovou samohlásku a n členu se vysouvá: D^Otí?? 'v nebi'; 3 'holi'; 2. prostředek: nX"Í»3 'skrzc zrcadla' = 'ze zrcadel', Exod. 38, 8; 3. osobu, při níž' se přisahá: ffltf} 17 y31S>Xl 1ĎX7 i' KláL 2- 8 a přisahal jsem mu při Hospodinu řka'; 4. osobu, skrz níž se něco dělá: 373 H35? Exod. 1. 14 'pracovali skrze nč' — 'přidržovali je k práci'. 5. osobu, k vůli niž se něco dělá: 7m3 n^ttf f13V(X 'budu ti sloužiti sedm let za Kachel' "(Gen. 29, 18)." 6. cenu: 7£>x Clpň-73 S]D3 P7X3 *BÍ P^X WtfTTJT 'každé místo, na němž je 100Ô vinných "rév za 1000 stříbrných' (Izai. 7, 23); 7. čas: flte"íljtt>| in'!!? "ľj^isn 'v roce smrti krále Uziáše' (Izai. 6, 1); 8. místo: hŕ0 ' 13103 'v poušti sinajské' Nimi. 1, l; 9. doprovod, s: 3^3 733 's mnohým lidem' (Xum. 20, 20). 4. 7 opisuje dativ; zdůrazňuje zřetel: J°-i sil' (Gen. 12, 1); vyjadřuje původce: yfyj "lbíQ 'přseň Davidova'; směr: mílsS 'k východu slunce'; čaV: 'v Jit**'" (žalm 30, G); okolnost: nE37 'v jistotě', (Lev. 257 18); ja'téi před infinitivem, na při JfltWjfy "ibxS atu- K opisováni genilivu srv. § 41, 3. 4, dativu srv. § 41, 8. S osobními zájmeny přívěsnými tvoří dativy osobních zájmen, srv. § 84, 7, 3. 155 5. Samostatné předložky: 1- "irm 'po. za' [Siaon ins* 'po potopě', (Gen. 9, 28.)] 2. 'po, za' (sc suflixy Gen. 32, 19, Lev. 26, 33.) 3. Sk 'k, na (směrem)', obyčejně s maqqěp: -jriíří DIjStt-šn ['na jedno místo' (Gen. 1, 9.)] 4. riX '»': DTi^NuVlN TJiJn ^frjfí^ 'a putoval Enoch s Bohem' (Gen. 5, 22 a24.) " " 5- bbl2 'Pro, k vůli' (se suiT. "J^5| ^BJ riDTTl 'a "C žije (bude žití) duše má (= já) pro tebe5 (Gen. 12, 13.) B. 'mezi': amtg pj 71*12^71 'a jako památka mezi očima tvýma' (Exod. 1S, 9). 7- "122. lya 'pro, kolem, skrze, při*: n»lnr* "ty 2 'přes zed (nebo skrze otvor ve zdi)', (2. Sam. 20, 21.) r^riPI 'oknem' (Gen. 26, 8.) x- rb)l Wtti 'kromě': ^ilblT 'kromě Kalcba' (Dcuter. 1, 36.) 9. 'pro, k vůli', IT^niylfTbl JJP 'pro všechny tvé odporné činy' (Ezech. 5, 9); J-JD 'WJ k'vuli čemu' (Aggeus 1, 9). fVob 'pr<>. k vůli', D^^^n D^ISn frob 'pro padesát spravedlivých' (Gen. 18, 24). 11. -ipb> ,E2 (od HE "sla). 'podle', fati *ftS íhK 'každý podle jídia svého' (každý takové množství, které mu stačí k nasyceni, Exod. 16, 21). Pan ssb 'P'x'le (stavu, počtu atd.) děti' (Gen. 47, 12). ]2- >2Sh "přeď (od c;£ obličej, tvář), fflJT tt»A 'před Hospodinem' (Gen. 18, 22)! 'pře J svou'smrtí' (Gen. >27, 10.) Také ijB3 značí 'přeď (se suff. Num. 12, 14. Dcuter. 7, 24 a j.) " 18. flN1Í37 'proti, vstříc" (Gen. 15, 10; 46, 29.) 14. Slia. 71» 'naproti, před, k', psy »JJ SlO W^S*" Prib'ižíš se (takže budeš) naproti synům Amrňonovým' (Deuter. 2, 19.) 15. S pnp 'vně': liyS prtD VtíJJ?] '■ zanechali ho vně města' (Gen. 19, 16.) 16. 713 z, DJtfHCI 'z lidu' (Exod. 16, 27); flp] ffljjp 'z dcer hethit-ských' (Gen. 27, 46.); než: t^p/jD CpWp' 'sladší než med' (žalm 19, 11); 'skrze, pro': Siľaah **!2S 's^rze vody potopy, vodami potopy' (Gen. 9, 11.) Před laryngály je bud p nebo q. 17. 'před': 13J 'před našimi bratřími' (Gen. 31, 32.) •proti' (Nebem."3, 870 'naproti' (Exod. 19, 2, 1. Kr. 21, 10.) 18. nDJ 'naproti', Exod. 14, 2, nDi Exod. 26, 35. 19. 31313 s následujícím h 'kolem, vůkol' (Num. 1, 50.); ^SDp 'od, Z blízkosti pryč':; nip^eJpS 2,,2DI3 iSyn 'odstupte od obydli QĎrahova' (Num. 16, 24.) 20. fy 'až k', pnp-ny 'až k Sodomě' (Gen. 13, 12.) ní,1 fftfl "IV 'až do tohoto dne' (Gen. 26, 33.) 21. bv 'nad, na, u, při' (Gen. 21, 13. 1. Sam. 4, 20. 2. Sam. 1, 9.) 'k' (navice) (Gen. 28, 9), 'podle' (Gen. 48, 6.) 22. ny '»' (Gen. 13, 1.) 23- finr. 'Poď, D''p{^n"l72 nrtr 'P,,cl celým nebem' (Gen. 7, 19.) Srv."| 84, 6, 11. ' 24. bxH 'o. vedle', se sulT. ^2ÍX *u n,ne' (Gen. 39, 15.) Uvedené předložky mají ovšem mnoho specielních odstínů významových, o nichž podávají poučení slovníky. Pozn. Z uvedených předložek jsou složené č. 5, 7 ('?), 10, 11, 12, 13, 15. Jsou ještě jiné složené, na př. fltfD. Qyp 'od' (z miďět, minim), ijb 'zpředu' a mn. j. 157 6. Osobní zájmena přívěsná po předložkách a částicích. Suffixy se připojují také k některým předložkám a částicím. 1. ke g 'jako' (k rozšiř, tvaru ^33), 2. *p 'od', 3. 3 'v', 4. Qy 's', 5. fílfV, 6. riXlpb 'vstříc', 7. "j^ 'odděleně'/ sám', 8. 'přeď, 9. 7y 'na', ÍÓ. 7tf 'k*, 11. fljjg 'poď, 12. 1,fiK 'po' (časové), 13. 7JJ 'až' k, až do', 14. 3135 'kolem', 15. 713 'mezi'. .Jejich tvary se suffixy jsou tyto: 1- ,:iÓ2; *pt»; (1J1Ô2); imosi mas; 1:103; 033; (pj)j car. aa?; jas. aaaa v 2. pi. wž'03103. v 3. pí hriiéi. '' 2- s2»b; rop; a, po; i:pp; a:pp; 1:00; oso; po; ono. apap; páp. 7ap> a:ap. 2. ob. muž. v p. s. p-.^a (v p. »a)i ip; 13; na; 1:3; 033; 733; 03. oas. apap; jas. ftj% a:na. v 2! os.'sg. mul. i 733'. stejně n 75' ^ 'mně'; *|lp 'tobě' (m.) («|3'n, (m.), p7 (a:al) 'jim' (*.)• ' 4. \py; tjoj; (v p. 9»»); •aq»; my; njjy; ugy; C3Qr: pay oapy; fapy. v iľ sg. jc'í ppy> v*3. pi.'m. ooV. ' 5- *jšik; aax (v p. ijflK): -!jrx; ip,x; ari«; i:ax; aprx; pPX' D JIM i 7AR Ú složené předložky riXO 'od': ifíKQ, aa'xp «td. 6- *irjřJ^."Wfi1?5 .fflWTrfr W^ífr WWTŕ! ^ cpnxipl; paxipi; caxipb; jnKijaV '' 7- *nab; ipjjA; '1137; inaVňna1?; 1:137; 02137; pasb; 0131; 7131. «■ hpppjj; i^:e7; t>xh- jvxhi widS: os^sb; p*:B7; oapci; fapel. 158 9. >t|y; ?j^y; •j^p; J^y; U^i 03^S>; rfi9,i tiftygj 10- T,^,; T^K: ^ rt*u^*5 Tfcw D!J^W 11. *Přrw ífaaa; awa; vnaa; -"rinn; war,; oypna; pyrap.; ervaap.; firnaa. v" s/os. pi m. i bran 12. nrrx; fiax; anax; inax; anax; i:nax; Dpnax; pnax; oapax; 'pannx,' 13. »1»; YVÍ' TW' 'TT?5 o^iy; p"iy; napy; 14. ppp; ^p^D; "ppp; Ippp; ÍT3pD atd- nebo na rozšířený tvar s fí\ :^ai3pp-'VrÍl3pp llť(1. 15. ^3; -^p; a^p; i:p; a:p; i:pp; cr:p; p*:p; DfJ*^ Ta^p.: Předložky 8.—14. se spojují se sufíixy plurálnich tvarů. J13 přijímá suflixy, označující jednotné číslo, na tvar ^3, plur. suffixy na tvary IJ13 (v 3. ós. pl. m. též D/íttp. 3. os. pl. ž. jrfl:p)- — Tyto předložky jsou bud pův. skutečné plurály (č. 8, 11, l'i, 14, (15)) nebo jejich kmen končil na -aj ('Haj, 'ulaj, 'adaj),. které se mění stejně jako oj v plur. suli. podstat, jmen. 7. Od předložky fix V jest lišili částici ptf, ("fíHh kLcra se klade před determin. akusafiv. Ji se tvoří též po připojeni sufíixů akusalivy osobních zájmen: if|1X 'mne', 'tebe' (m., v p. aax). aaix 'tebe' (i.), mix 'J«J*. anix li'! i:aix 'nas'. o?aí< •vás' (m.), pnx 'vás' (ž.), Biflu (oarix)'!«' ?a"x (pnx) 'je' (ž.). § 85. Spojky 1. V hebr. jsou dvojí spojky: 1. jednokonsonantní, psané s ná-sled. slovem dohromady a 2. vícekonsonantní, stojící samostatně. 159 K prvé skupině patří 3 'jako', "í 'a, ale, pak, tedy, pročež', ,{ý (s ná-sled. zdvojením) 'že, aby, protože' atd. Jinak se dělí na spojky 0 jednom slově, o více slovech, dvojice souvztažné, dále na souřadné a podřadné. 2. 1 se mění před souhláskami se a před rolnicemi v 1 (§ 18, 1 b). S následujícím 1 se spojuje a mění ve ty \~|V| dá *»,"-"(Před prízvučnou slabikou bývá «, před hálčpy u laryngálň je příslušný plný vokál: V"Dyi 'a jehoslužcbníci'; ^jxi 'a Jez!'; f^rfi uiálrli, 'a nemoc'. O různých významech spojky 1 poučují slovníky. 3. Hlavní spojky slučovaci jsou vedle 1 ještě £t 'i, také, též, Mj 'také', 13 PjX 'ano i' (Ezcch. 23, 40); disjunktivní je ix 'nebo'; odporovaci jsou 'avšak, leč', Q^J'X a'c' O'0'' 2. 5), WJIJ 'leč, vyjma,' v ml. jazyce blU a'e' (D**4, 10, 7, Esdr. 10, 13 a j.), vysvětlovači 13 'neboť (Job 5, 23) a j. 4. Dvojice souvztažných spojek jsou nejpředněji! tylo: BK-" DM (IX •••1N) 'bud... anebo'; njrtl • • • "?JK 'sotva ... již tu'; f? ••• 1!?X3 'č"" - -tím'; QM 13 ... xS 'ne dřivé ... než'; fj| ... QJ 'i...i,' 'jak ...tak'; 1 ...Qla 'ještě ne ...když tu' (.los. 2, 8,. 1. J v I Sam. 3, 3). 5. O spojkách podřadných ve větosloví. § 86. Citoslovce 1. K nim patří výrazy většinou jednoslabičné a většinou ze slabých hlásek pozůstávající, které vyjadřují duševní hnutí. Sem náleží: v^X 'ach, běda' (s dativem 1. Sam. 4, 8, Izai. 3, 9 a (i, 5, s akusativem Ezech. 24, 6 a 0, samostatně v Num. 24, 23, ve významu 'běda' v Num. 21, 2!).) 'bida', citosíovečně 'běda' (Přísl. 23, 20.) ŕinX 'acl'. běda' (.los. 7, 7. Soude. 6, 22 a j.) 160 nx 'ach, běda' (Ezcch. 6, 11 a 21, 20). IX 'běda' (Kaz. 10, 1G; 4, 10.) 1«Í 'běda' (Amos 5, 16). **m 'běda' (s významem subslantivním, Ezech. 2, 10). fjň 'běda' (Izai 1, 4), též vybízecí (Zacbar. 2, 10). pff\ 'ach' (Ezech. 30, 2). H^IX 'ach, běda' (s dat., žalm 120, 5.) '-bbss 'bĚ()a' (Job 10- 15- Mich- 7, 1.) XH 'hle, ejhle' (Gen. 44, 23, Ezech. 16, 43). rh^bn "nebudil tak, pryč s tím!' (1. Sam. 20, 2.) fix"! 'hejsaľ (Izai. 47, 16; Ezcch. 25, 3.) iMM 'prosiml* (Gen. 50, 17. Nebem. 1, 5; též |-j>X 2. Král. 20,3.) 13 'prosím!' (Gen. 43, 20; 44, 18; Soude. 6, 13; 1. Sam. 1, 26 a j.) JI0X 'budiž tak, staň sel' (1. Král. 1, 36; Num. 5, 22; Deuter. 27, 15.) XJ 'prosím, nuže'; postponuje se: X^J^t^n 'dej mi, prosím, píli!' (Soude. 4, 19.) ÍJJp ip 'též' (Deut. 28, 07). ""On. fff "bieľ (Gen. 3, 22; 12, 19 a j.) Spojuje se se suffixy: t^, -jj^, ^ atd. 2. Slovesného původu jsou asi tato citoslovce: 'pst! ticho! je vlastně imperat. pi. kořene flDf! (Hab. 2, 20, Sofon. 1, 7 a j.) K tomu je plur. flpj-| (Nebem. 8, 11.) -n3H 'nuže', imper. slovesa 3;-p 'dal', rozšířený přilvorkem rx__. Žen. rod 13^7 (Ruth 3, 15), mn! č. I3n (2. Sam. 16, 20.) "npb 'nuže', imper. od ifot (§ 75, 9) s přítvorkem "|_ (Gen. 31, 44), mil. č. ^ (Gen. 37, 20.) ' 3. Příklady: D^SJ1? »1K 'běda jejich duši' (Izai. 3, 9.) '•IX 'běda námľ VJ3X íp1} vix ipb 'komu běda, komu bídaV (Přísl. 11 Mluvnice hebrojätlny 161 23, 29). rflb nriN 'běda tomu dni!' (Joel 1, 15). px 1J"?" 'běda tobě, země, když král tvůj je drtě' (Kaz! 10, íěo ntsřp pipb rr^j) pim 3-in-iiraN *fít# ůyw&hs bv lť2<£)b 'nad každou bránu jejich dám meč hrozící; běda, připraven jest jako blesk, naostřen je k zabijeníľ (Ezech. 21, 20.) Tip ^HN-DS* »W3t£> ^13 WP? '!? iT^JM 'běda mně, že přebývám v Mešech, bydlím v stanech qedarských' (Žalm 120, 5.) - - brrr*? ^ipp-bK nxn ^jpK j£ 'protože siovo tvé (byio) hejsa! k mé svatyni, když byla znesvěcena' (Ezech. 25, 3.) — V 1. Sam. 20, 2: Jflfcjj tfb fi^n )b laŇ*\ I>™vil mu: Ne-budiž tak, nezemřeš.' — F3>ll}mlmUbt 'jestliže jsem zlosyn, běda mně' (Job. 10, 15.) — vJBO ©J] l^-jjrj bsVlS rTJřTJ pxrrbp 'a Hospodin je v chrámě své svatosti, ticho před tváří jeho všechna země!' (Hab. 2, 20.) 162 III. VĚTA § 87. Věty nominální 1. V nomin. větách je podmětem podstat, jméno nebo jiné slovo, které má platnost podst. jména s hlediska skladby, přísudkem je také slovo v platnosti podst. jména. Slovesných tvarů určitých v prísudku není. Príklady: i^Sp JTfiT] 'Hospodin (je) náš kráľ; pNÍI EHtl 31"C K*nfl a zbito té země (je) dobré' (Gen. 2. 12). 2. Nominál. věty mohou míti i jen jedno slovo, na př. věty vypovídací: UřÁ^W 'a jeho konkubína (byla jemu)' = a on měl konkubínu (Gen. 22, 24.); věty zvolací: D32BPI 'ta vaše zvrácenosti' (Izai. 29, 16). 3. V kterém čase si musíme sloveso domysliti, o tom rozhoduje celá souvislost. Na př. ve větě CTíb^ri řOPI íTW (Deuter. 4, 35) 'Hospodin je pravý llůh', je myšleno sloveso v přítomnosti, ve větě Hyp Xíi*1 ÍÍIJI reka (byla) vycházející z Edenu', (Gen. 2, 10) je vypravováni děje minulého, ve větě ^33 IT1 'ruka jeho (bude) proti všem'(Gen. 16, 12) je doplniti sloveso v budoucím čase, neboř, jde o předpověď. 4. Osobní zájmeno slouží též jako spona: IWJW "irUH DIE Nin 'a čtvrtá řeka (je) on, (totiž) Eufrat' (Gen. 2, 14). 5. Nominálni věta začíná obyčejnč podmětem. Má-li býti přísudkové jméno zdůrazněno, stojí ono na prvním místě: -j^x i£y 'prach (jsi) ty,' (Gen. 3, 19). Je-li přísudko-vým jménem adjektivum, stojí obyčejně před podmětem: jyfl riW Dimi 'milostivý a milosrdný (je) Hospodin' (žalm 111,4). 163 Příklady: fffT^Vl fVpN 'toto (Jsou) rody' (Gcn- 2- 4-) IW DJ Cpn '• OH (Jest) moudrý' (Izai. 31, 2). tftxn nflK 'ty (jsi) toň muž' (2. Sam. 12, 7.) Q}1"* UPSfí Jippl 'Jed draků (jest) vino jejich' (Deuter. 32, 33). "f^m »ljVH 1111'' !TX 'k(lc (jest) Hospodin, Bůh Eliášův?' (2. Král. 2, 14). rpÍJf-^N TlVV *J*J> '°ä Hospodinovy (jsou obráceny) k spravedlivým' (žalm 34, 1(3.) fWW '"ltWM 'k()St ma a tělo mé (jsi) ty' (Gen. 29, 14). ty<$ nt"73 non^D 'všichni lito (byli) mužové bojovníci' (Soude. 20, 17). 1f!N ItýNrbs 11T *'p^) !l s'lnĚ budou rllĽC všech, kteří (jsou) s tebou'"(2. Saiň: UV,'21.) 2M) >3 TTVlfy tíVSlS) T^HS W»] SxiiP''"'?!* IIDn C'7'!S?S~,3 zanotovali střídavě chválu hymnem a díkůčiněními Hospodinu, že (jest) dobrý, že věčně [(trvá) jeho milosrdenství nad Israelem' (Esdr. 3, 11.). § 88. Včty verbální 1. Ve větách verbálních je podmětem podstatné jméno, přísudkem určily tvar slovesný. Misto podst. jména může býti i zájmeno, obsažené v slovesném tvaru. Na prvním místě ve větě je zpravidla sloveso: ľtjnc fPTl a Pr°budil se farao' (Gen. 41, 7.) Je-li na podmetu důraz, může býti i na prvním míslě, před slovesem: *JX*t*/i"l ttfnôH 'ten had (o němž je zmínka v 3, 1) mne oklamal' (Gen. 3, 13). 2. Takováto verbální věta může býti rozšířena předmětem nebo příslovečným určením nebo obojím: l^pinTIX D'1'"^^ tWJ"! 'a učinil Hospodin oblohu' (Gen. 1, 7.). Při důrazu stoji na počátku jiná část věty než sloveso: ijiy ^"?fin'J"ix 'krále viděly mé oči.' 3. Slovesný tvar s wäw conseeutivem skoro vždy stoji na počátku včty. Záporná částice je před svým slovesem: Tjy-j JHJJx IbnfTxS 'nepožádáš ženy bližního svého' (Exod. 20, 17). Jinak stojí záporka před slovem, jež popírá: JnXfbs HvSi ÍTjfP tíh 'nc Hospodin učinil všechno toto' (t. j. někdo jiný to učinil) (Deuter. 32, 27.) 4. Často je vytčen větný člen na počátku věty a opakuje se ve větě suffixem: D3P33 1t£*B3 ftp^jj 'í? 'Sichcm, syn můj — přilnula duše jeho k vaší dceři' (Gen. 34, 8) = duše mého syna Sichema... Zde je vytčený člen logicky ve větě neshodným přívlastkem v genitivu. Jindy je vytčen předmět: QDIJjb D3W21X iiníí Dv?k D*1t 'vaše orná půda před vámi — cizinci požívají ji' = ciz. požívají vaši ornou půdu (Izai. 1, 7). 5. Slovosled ve verbální větě je obyčně: sloveso-podmět-předmět: y^TI-flX C'"!1?^. WV*) 'a "činil Bůh oblohu' (Gen. 1, 7). Ale důležitost příslušné části věty vede zhusta k tomu, že se ona část klade na počátek. Tak bývá též pořádek slovcso-předmčt-podmět na př. tJ3^n D^J íť?3t^ 'děti zbavoval ženy meč tvůj' (1. Sam. 15, 33); podmět-předmět-sloveso: dpi ifl^Bfi 111* 'Hospodin mou modlitbu přijímá' (žalm 6, 10); předmět-slo-veso-podmět: QľQX 3HX 1flX JeJ miloval otec jejich' (Gen. 37,4); přcdmět-podmět-sloveso : jhx ^X ''X'tiJB""^ 'nebot viny své já znám' (žalm 51, 5). Pozn. Slovesa, která maji u sebe předmět v akkusa-tivě, jsou jmenovitě tato: slovesa, značici pobyt nebo pohyb (3KJ* 'bydlil', IjSn 'šcľ- x13 'piijíti', X2f 'vyšel,' nSy 'vystupoval', n*)i 'sestupoval'), oblékání a zdobení (ti>2"? 'oblékal', n£S* 'pokrýval', "ijfl 'opásal se', "my 'korunoval'), plnost a nedostatek (xSl3 byl pln', 'měl nedostatek'). Dvojí akku-sativ majl'slovcsa v hip'il: W^ffllJ OJ Wftbti *t$Ř 1X111311 'a hle, dal mně (akk.) Bůh viděli též tvé potomstvo' (Gen. 48, 11); dále u sloves stavění, tvoření *]gy EIXIVÍIK • • • iTIiT Til*] 'a stvořil Hospodin... člověka z prachu (akk.)' (Gen. 2, 7); "JE*') 13113 D*J3X1VI!< vybudoval kameny (v) oltář', (1. Král. i 8, 32)'. Akkúsaliv 'vztahu: 2pV HP.XI ttfXI ^Wttf) tt¥1 'on bude tebe potírati hlavu (= tobě p. h.) a ty budeš potírati jej patu' (= jemu p.) (Gen. 3, 15). 165 § 89. Pravidla shody 1. Jestliže jde podmět před přísudkem, shoduji se v čísle: ?|P*fl3J D'IBDD D^Ot^n 'nebesa vypravují slávu boží' (žalm 19, 2). — Je-li sloveso na počátku věty, je sice také shoda mezi podmělem a přísudkem: EiTJtíJ ''Vy HJripBfll CH EOVy >3 WTl a otevřeny byly oči obou a poznali, že jsou nazí' (den. 3, 7), ale nemusí vždy hýti. Sloveso muže hýli v sing. muž. rodu, i když následuje podmět v plur. žen. rodu: ■ÍTINO M*1 'a' ,iS011 světlal' (Cteu. 1, 14). I před podmětcm žen. rodu v sing. může bytí sloveso v rodě mužském: H,3"in "OSTÍ njHSS 'a P''ošel hlasitý křik v táboře' (1. Král. 22, 36). 2. V nominální větě se shoduje přísudek, vyjádřený přídavným jménem nebo participiem, s podmělem v rodě a čísle: >EJJX1 □''NSríl C^yi D'lD 'a Udá sodomští (byli) zlí a hříšní' (Gen. 13,' 13). Přídavná jména netvoří čísla dvojného a proto jsou v plur., je-li podmět v duálu: fll2T T]iib ,Jiy IK'i I.e.iny (byly) bezvýrazné' (Gen. 29, 17). 3. Přísudek, vyjádřený přidav, jménem na počátku věty nominálni, je někdy v sing. muž. rodu, i když jeho podmět je v plur.: SJ*iflBti>p "12^1 'a spravedlivé (jsou) tvé soudy" (žalm 119, 137); nyiĚř' q^yjihp SUTÍ 'daleká (je) od bezbožných spása' (žalm 119, 155). 4. Někdy se uživá pro řeč o ženách tvarú muž. rodu: i;nJX D^ptí^n ■TD^p'p D^apO 'my (ženy) pálíme kadidlo královně nebes' (Jerem. 44, 19). Jména významu kolektivního mají u sebe často sloveso v plur.: oyn Irjpp^l 'i odpověděl mu lid' (1. Sam. 17, 30); "|p2"l mííhř! 1\Í ''skot: oral' (Job 1, 14); V~iXp täfip nT/l 'Beth-Šcmeš ( — obyvatelé města B.-S.) žali' (1. Sam. 6, 13); ifoy\ rtTft ClX'Oy a šli do zajetí (v pror. řeči: půjdou) lid aramský 166 do Qíru' (Amos 1, 5); pJCrSp nTTO ttť^ 'ať se boji (plur.) před Hospodinem celá země' (žalm 33, 8); méně často maji kolektiva sloveso v singuláru, na př. . ..n^flJITTl^ .Cyp Tip* Sx-lty'p 2"|-py np»1 B^fTflH KSýft '* P01*!! Hospodin na licí hady... a štípali lid a mřel lid hojný z Izraele' (Num. 21, 6). Někdy je předcházející přísudek v sing., následující v plur.: lS3Kri*1 Dyn yiSlý*' '* slyšel (to) lid a měli žalost' (Ľxod. 33, 4). Jména, která mají plur. tvar, ale sing. význam, mají u sebe sing.: ffjp^ "OVlX '• vzal Pán Josefův jej (= Jo- sefa)' (Gen. 39, 20; n^nX značí pán, pán domu). Podobně u 0s7y3 majitel, pán vl. panstvo fljflV V7yS"D2"l 'a 'aké jeho majitel nechť zemře' (Exod. 21, 29). Jméno boží CPíbx ma u sebe singulár, na př. CVibit X"13 íT'SýX'lp 'nil počátku stvořil Bůh', (Cen. 1, 1), ale někdy V plurál, na př. rlppl CTlSx "lOX^ Q"1X a řekl Bůh: Učiňme člověka.' (Gen. 1, 26). 5. U j m e n zemi a národů stává často sloveso v sing. žen. rodu: □"HiCO miX ^2 yin Dian 'zdaž dosud nevíš, že upadl v Sár hubil EgyptV' (ExodVlO, 7).!-]-|[5 2pfí D*W] "13*10 Wfe^ 'pozdvihnou (hlas) poušť a města její, dvorce, (v nichž) bydlí Qedať (Izai. 42, 11). 6. Množné číslo osob, které označuje jen část celku nebo jednotlivce, spojuje se někdy se singulárem slovesa: flOI* fi10 H^SnO 'a znesvčtitelé její (= sobol}') smrtí zemrou' (Exod. 31, 14). Plurály, značící zvířata, útly těla nebo abstraktní pojmy, mají přísudek často v sing. žen. rodu, na př. flfift V^V) a °® ^c'l° sla'v' (= byly nepohyblivé, slepé) (1. Sam. 4,'l5)*; j-yfl n"]p fflonp 'zvířata polní prahnou (po pití)' (Jocl 1, 20); pbfl V?0~"ty "íJJlX JT)3lýnp 'íjp'lpp 'az dokud budou přebývali v nitru tvém myšlenky tvého násilnictví?' (Jerem. 4, 14). 167 § 90. Podmět 1. Podmělcin v hebr. je podstatné jméno a ty části řeči, které mohou býti v syntaktické platnosti podstatného jména, t. j. zájmena, participia, infinitivy, též i zájniennč podmety, obsažené v tvarech určitých sloves. 2. Neurčitý osobní podmět („někdo", „lidé") lze vyjádřiti bud: a) 3. os. sg. muž. rodu, na př. v Gen. 16, 14: xij"J ]2~bp Wi snb "1X3 IřO"? 'proto nazvali studnu tu studnou živého mne vidoucího.' b) 3. os. pl. muž. rodu, na př. Esther 2, 2: IjSpb 1t£>p3s ntiyj ať hledají králi dívky.' c) 2. os. sg. muž. rodu, na př. Jerem. 23, 37: "laXíl Í"t3 X^in-bíff; 'takto budou říkali (dosl. budeš říkali) proroku.' d) pasšivem: fflpp 0^3 xipS bmtl 1K 'tehdy bylo počato se vzýváním jména' Hospodinova' (Gen. 4, 26), (bftT\ 0(1 bbľ]-'otevřel, uvolnil', hip. 'počal'). 3. Neurčitý podmět neosobní ('to', 'ono') bývá vyjadřován: a) 3. os. sg. muž. rodu: "flW 'a stalo se' (Gen. 14, 1 a často); ^b mn PiaS 'proč se rozpálilo (tvé rozhněvání) tobě' = proč ses rozpálil hněvem (Gen. 4, 6, vynecháno je v této frasi slovo Bjgt, hněv.) b) 3. os. sg. žen. rodu: "JXO 1)lb *\Xfi) 'a by'° úzko Davidovi velice' (1. Sam. 30, 6). c) participiem: tfuX$ *>ap bVt\ W2$~Tp] lí>pii>-pnTSD »3 niintp nrtjoi ^ýb tijn itóe Dipp-S^i 'nébot óď'východu slunce až k západu jeho Veliké (bude) jméno mé mezi národy a ve všem místě bude obětováno (part. pu"al od TCp), (obětmi) bude obětováno jménu mému, i čistá oběť (Mal. 1, lí). 168 Po neosobním pasivu mívá podmět před sebou částici flx: líyy l,*l3,;,"flN npS*!1? Dyla zvěstována Rebece slova Esau- ova' (Gen. 27, 42); YV&fc flKti? pKO"™* 'ať Je dána země tato tvým služebníkům' (Num. 32, 5). 4. Původce děje při pasivu bývá opatřen předložkami k »p nebo 3: ■jin'* *h "iny!,1 'dal se od něho (= jím) prosili Hospodin modlitbou'! ť. j. Izák prosil Hospodina modlitbou (Gen. 25, 21); blSlSn "'BO TBJ lty3"S3 niS^NSl 'a nebude vyhlazeno veškeré tělo již vodami potopy' (Gcn.O,'11);'Ifirj DINH Dl tfW IfCtJ^ '(kdokoli by byl) prolévající krev člověka, člověkem krev jeho bude prolita' (Gen. 9, 6). Tvary igp, CIN3 Ísou skutečné podmety v pasivních větách, podobně jako instrumentál v čes. pasivní větě: Králem bylo obléháno město. 5. Nomen je někdy zdůrazněno částicí flx, která se klade na počátek věty a má asi význam čes. 'to, co se týče' nebo se ani nepřekládá: ^3-) nlB3 DIpOTIXl 'Np3 Dlpp-ÍIK to (je) místo mého trůnu a to (je) místo chodidel mých nohou' (Ezcch. 43, 7). 6. V hebrejštině jsou i neosobná (bezpodmětá) slovesa (jako čes. prší, blýská se a pod.) Vyjadřována jsou bud 3. os. sg. rodu muž. nebo žen.; na př. T-ppfrx1? 'nepršelo' (Amos 4, 7), •flX 'rozednívá se' (1. Sam. 29, 10), ífWtM Je uourka' (žalm 50, 3), "ipypp 'tmí se' (Jerem. 13, 16) a pod. §91. Věty tázací 1. Tázací věty nemají někdy žádných tázacích částic a jejich tázaci význam je dán jen jinou melodii nebo jiným slovosledem. Zpravidla užívá se však tázacích částic, jako jsou: 1. pj 'zdaž', u otázek, na něž můžeme čekati odpověd bud kladnou nebo zápornou (Job 1, 8) nebo zápornou (Gen. 4, 9), případně i kladnou (1 Kr. 21, 20). Má tedy význam všech tři lat. částic ne, 169 § 90. Podmět 1. Podmčtem v ht>.br. jc podstatné jméno a ty části řeči, které mohou býti v syntaktické platnosti podstatného jména, t. j. zájmena, participia, infinitivy, též i zájmenné podměty, obsažené v tvarech určitých sloves. 2. Neurčitý osobní podmět („někdo", „lidé") lze vyjádřiti bud: a) 3. os. sg. muž. rodu, na př. v Gen. 10, 14: xip 'JZ'bv "W? ^$žb 'proto nazvali studnu tu studnou živého mne vidoucího.' b) 3. os. pl. muž. rodu, na př. Esther 2, 2: "zbfib H^pS* PfíVi "a£ hledají králi dívky." c) 2. os. sg. muž. rodu, na př. Jerem. 23, 37: *iaxŕl ľ"T3 X^iJJÍl-bíí 'takto budou říkati (dosl. budeš řikati) proroku.' d) passivem: JTJJ-p nt?3 xipb btjfí TN 'tehdy bylo počato se vzýváním jména' Hospodinova' (Gen. 4, 20), (bľflľl od MlpJ, 'otevřel, uvolnil', hif>. 'počal'). 3. Neurčitý podmět neosobní (To','ono') bývá vyjadřován: a) 3. os. sg. muž. rodu: Iftw 'a stalo se' (Gen. 14, 1 a často); "^b Pí"] H ntS"? 'Proc sc rozpálilo (tvé rozhněvání) tobě' = proč ses rozpálil hněvem (Gen. 4, 6, vynecháno je v této írasi slovo PjX, hněv.) b) 3. os. sg. žen. rodu: 7X0 IVtb *MF\) 'a bvl° uzko Davidovi velice' (1. Sam. 30, 0). c) participiem: c^JŮ 'Qp b)l) lXl3p"iyi tfDtf-rnT8D »3 irjtnp Pirno! *pti>S step irppp cipp-bppi 'nebol "ód' východu slunce až k západu jeho veliké (bude) jméno mé mezi národy a ve všem místě bude obětováno (part. pu"al od *1tpp)> (obětmi) bude obětováno jménu mému, i čistá oběť (Mal. 1, li). 168 Po neosobním pasivu mívá podmět před sebou částici j^x: Í&P ''lll'fiit Hp3lS li") 'a byla zvěstována Rebece slova Esau-ovä' (Gen. 27, 42)1 '^l^vb nkttj pKirílK JJV '«* Je dána země tato tvým služebníkům' (Num. 32, 5). 4. Původce děje při pasivu bývá opatřen předložkami ^, ^ nebo 2: JTJi"!'1 )b "líHVI dal se od něho (= jím) prošiti Hospodin modlitbou', ť. j. Izák prosil Hospodina modlitbou (Gen. 25, 21); SlSQPI ,I3Q "VB! It^S'bs í'n2''"X,,*ll 'a nebude vyhlazeno veškeré tělo již vodami potopy' (Gen. 9, 11); 1@a ĎIKS DIKÍI Dl "C5ř> "SB*"1 '(kdokoli by byl) prolévajíci krev člověka, člověkem krev jeho bude prolila' (Gen. 9, 6). Tvary )b> "fi&< DlfcO )*on skutečné podmety v pasivních větách, podobně jako instrumentál v čes. pasivní větě: Králem bylo obléháno město. 5. Nomen je někdy zdůrazněno částicí jj-|X> která se klade na počátek věty a má asi význam čes. "to, co se týče' nebo se ani nepřekládá: <í}f] fflua CIpp-riNI IjMpj Clpp-riX 'to (je) místo mého trůnu á to (je) místo chodidel mých nohou' (Ezech. 43, 7). 6. V hebrejštině jsou i neosobná (bezpodmětá) slovesa (jako čes. prší, blýská se a pod.) Vyjadřována jsou bud 3. os. sg. rodu muž. nebo žen.; na př. "l^apri-X"? 'nepršelo' (Amos 4, 7), *flX 'rozednívá se" (1. Sam. 29, 10), rYWtM 'íc bouřka' (žalm 50, 3), ^pVI" 'tmí se' (Jerem. 13, 16) a pod. §91. Věty tázací 1. Tázací věty nemají někdy žádných tázacích částic a jejich tázaci význam je dán jen jinou melodii nebo jiným slovosledem. Zpravidla užívá se však tázacích částic, jako jsou: 1. n 'zdaž', u otázek, na něž můžeme čekati odpověd bud kladnou nebo zápornou (Job 1, 8) nebo zápornou (Gen. 4, 9), případně i kladnou (1 Kr. 21, 20). Má tedy význam všech tří lat. částic ne, 169 num, noime. V posledním významu bývá často částice x"?,"! (Gen. 4, 7; 20, 5; Job 1, 10 a j.) 2. QM stává často před nepřímými otázkami (Pis. 7, 13; 2. Kr. 1, 2). Také fj! stojí před nepř. otázkou. 2. Dvojčlenné otázky (rozlučovaei) mají v 1. části *t, v druhé dm nebo ix (lat. utrnm-an): Wtf^-|3X ttí/lM U^rt 'zďäž s námi (jsi) ty či s nepřáteli našimi?' (Josuc 5, 13). Místo DX v druhé části jc též nxi (-ío]> 21, 0), v první části místo y může býti t&'- S]Xri (■'"!) 31, 17.) 1x shledává se u Kaz. 2, 19 a Joba 1C, 3. Příklady: táz. věta bez částice: ijtyy ij3 m <*mi 'ty jgj ten syn můj Esau?' (Gen. 27, 21). S částicí ,-j': HliŤ "IOX'1 SÍM ^jr-W F.ti&$ 1ti&!lmb$ 'a pravil Hospodin k sa- tanovi: Zdaž jsi přihlédl k mému služebníku Jobovi'?' (Job 1, 8); H?JX *tjm lOtýn 'zdaž hlídačem bratra svého (jsem) já?' (Gen. 4, 9); I3ix ''JnXilCn 'zdaž jsi mne nalezl, nepříteli můj?' (1. Král. 2i, 29)1 S částicí tftw: xp *ľlňM ^-IDM Míl lAjl 'zdaž on mně neřekl: Sestra má (je) ona?' (Gen. 20, 5.) Nepř*. otázka s qx: rrj ^np nvTM-Ďx • ■ • aiaj bpzz itthn 13-7 'jděte, vyptávejte se u Hn'al-Zebuba,... zdaž se uzdravím že své nemoci' (2. Král. 1, 2); s jj: ijyg D»pn ^ fflu^ lflKa n:?n-px np*1MľÍ ''» vyslal (Noe) holubici od sebe, aby se dozvěděl fini. cons. od ,-fXI viděl), zdaž opadly vody s povrchu země' (Gen. 8, 8). Dvojčlenné otázky: iyfi, ^ Ď»tó«3 flMTVBtt* d^íúm i?*^ Cxi d^p**? nx-t nrľ-.nri nxrt 's'>'^lc t0- suřsi, a pozorujte, všichni obyvatelé země,'zdaž to bylo ve vašich dnech či ve dnech vašich otců' (Joel 1, 2); Qxi tflSm pb2*p x3"Hr íjMjl VP^Fi p'HJC 'zdaž ten, kdo nenávidí právo! bude panovali, či vysoce spravedlivého prohlásíš za zlého?' (Job 34, 17); iffi btt ix řljříj Cpnri yfV ■ kdo ví, zda bude moudrý či pošc- 170 tiiec?' (Kaz. 2, 19); n;yn *j mnprwp ix rjYPTľf^ j'pn 'zdaž (bude) konec slovům do větru či co tč podněcuje, že (tak) odpovídáš?' (Job 10, 3). § 92. Věty jistící Obsahují souhlas, přitakáni, potvrzení. V nominální větě bývá tyi (§ 78): DlSttS irVT1 ti^ "OM 'zaJistc bvtí Hospodina na tomto místě' vpravdě jest H. na tomto místě (Gen. 28, 16.). Pojem „ano" se. vyjadřuje v hebrej. příslovcem ÍJ (Exod. 10, 29. Jos. 2, ■ 4. Esdr. 10, 12) nebo se opisuje. V odpovědi se opakuje někdy sloveso tázací věty v příslušné úpravě a znamená ano: inflbppH 'zabil jsi ho?' 'odpnvěd: "'flbpS 'zabil jsem' = ano. V 2. Sam. 12, 19: np V1»M*3 -lV,"T npri ipM^'8 P™vil David: Zdaž zemřelo dítě? Á řekli: Zemřelo (= ano).' § 93. Věty popírací 1. Popírání děje se v nominální větě nejčastěji slovem j^x někdy též záporknu X"""- Status absolutus WjJ přichází po slově, jehož existence se popírá, předchází-li zápor, je status construclus |iX- Částice X"? popírá s důrazem jeden pojem. 2. V slovesných větách je. záporkn X1? u indikalivu, ^x u apo-kopátn (jussivu) a kohortativu (energiku.) 3. Popírací význam mají spojky j© s maqqěp, spojená s imperfektem ('aby ne' v účelových a ohavných větách) a iftbžb s imperfektem a častěji s infinitivem; dále odx 'nc vico' (Amos 6, 10), 'ne' (Izai. 54, 15), ^3 'ne' (žalm 10, 11, přísl. 10, 30 a j.), XD: ífiOp pXD 'vůbec nic neni jako ly, neni ti rovno' (Jerem. 10, 6); q-jx fXD 0^31 3fc'Í'' fXt? Dny 'města bez obyvatel a domy bez lidí' (Izai. ti, 11). Zápor, adjektiva: 7£pp *pX 'bezpočetný', pjpp «ix 'bez peněz', fis px 'Dez síly', 7j5n 'pX 'nezbadatelný'. § 94. Věty prací 1. Jsou uváděny částicemi »,7 'kéž' (lat. ulinam) a ox stejného významu, 17 se pojí s imperfektem (Gen. 17, 18: ,71171 7X2135^1 17 ^JSS 'kéž by Izmael žil před tebou!'; Job 6, 2: 7ptt> TÍpti* 17 ip>y3 'kéž by řádně byl zvážen můj zármutek!'), s imperativem (Gen. 23, 13: ijyptý >7 'kéž bys mne vyslyšel, vyslyš mneľ), s perfektem (Num. i*. 2: nrrr isnes *m on>'p pxa ujip-iS UľlO'17 'kéž bychom byii zemřeli v zemi egyptské "nebo v této 172 poušti kéž bychom byli zemřeli!'; Num. 20, 3: 17 'kéž bychom byli zemřelil', Izai. 63, 19: Qi»p> P.jnp-XlŠ 'kéž bys roztrhl nebesaľ). bx se spojuje s imperfektem (žalm 68, 14; 81, 9; 95, 7; 139, 19). 2. Slovesný tvar významu pracího se doplní v nominální větě, jako je Q37 017$. arab. 'assalämu 'alaika (-kum); v bibli má odchylný význam 'dobře, jste na tom, mějte pokoj'. 3. Prací věta má někdy podobu otázky: ''jpppra vrpi^T iĎttfDryi i7-Trr--i?*H iftfrhp xii; 'Ssn pxp 'kdo by mne dosadil za soudce v (této) zemi? A ke mně by přišel každý, kdo má spor a soud a já bych mu zjednal spravedlnost (= kéž by mne někdo dosadil...)' (2. Sam. 15, 4). 4. Pracími větami jsou všechny přísahy a zaklínání. Jsou uvedeny přísahou nebo zaklinači formuli, po ní je spojka bx» v záporu X7-CN ! n-H "13111"PX nfeMTEX t|ýBJ TA rtp^rt 'jakože je živ Hospodin a jako že je živa tvá duše (= ty), jestliže učiním věc tuto (= neučiním to').*) (2. Sam. 11, 11). 0X znamená pak vůbec jen 'vpravdě', X7"DX 'zajisté ne'. Zaklínací formule jsou: ffffi ipj 'jako že je živ Hospodin', í[p>B2 *TJ lako že jsi živ', ijx' *n 'Jaho že jsem živ'. Po Q|( přichází vlastně podmínečná věta 'jestliže to učiním', hlavni věta vyjadřující, co se má rušiteli přísahy stáli, se vynechává ze strachu (jen někdy se říká zvláštní úsloví p|ipi ri31 Eflbx VflfclJ! H3 'tak ať učiní tomu... Bůh a tak ať přidá' '(1. Sam. 3, 17;*20, 13; 2. Sam. 3, 35, smysl podle llejčla 'ať ho Bůh trestá a opět trestá.') § 95. Věty stavové 1. Slují tak proto, že podávají bližší určení hlavního děje tím, že uvádějí nějakou bližší okolnost, která děj doprovází nebo za níž *) l*odlc Kautzschovy opravy (Gcsenius-Kautzscli str. 404). 173 se děj odehrává nebo stav věcí, jenž je s hlavním dějem současný. Jméno je podle arabské mluvnice, kde mluvíme o nich jako o t. zv. bálových větách (ar. häl = stav). Připojují se spojkou ). Obsahuji jakési příslovečné určení a mohou býti bud nominální nebo verbální. 2. Nominální stavová věta je na př. ..."inX tí^X VPl rUpSijt ÍOlih hyl jeden muž... a jméno jeho (bylo) Elqana' (1. Sam. 1, 1). 2& trh) 3*1^3 HD^D CVDxbpn >Ä> 1X3>1 □nD^y^S a přišli dva andělé do Sodomy večer a (= když) Lot (byl) sedící (= seděl) v bráně sodomské' (Gen. 19, 1). Za příklad verbálni věty lze uvčsti: nln11 ^113 XÍ3 "lOX'l vhtlb típm fV3n Wtf pn3 nbVfi 'a pravil: Vstup, požehnaný Hospodinův, proč stojíš venku, když jsem já připravil dům a míslo velbloudům?' (Gen. 24, 31). V češtině starší doby je užíváno v podobných případech slova an, -a, -o (něm. indciii) a v obecném usu českém se uvádí často stavová věta spojkou a se zájmenem, ledy kopulalivně (na př. hledám ho a vidím a on si hraje = a vidím ho hrajícího si). § 96. Věty vztažné 1. Vzácně vyjadřován je poměr vztažný tím, že následuje po některém slově ve větě bez vnějšího znamení závislosti věta relativního významu. Tak na př. výraz fgn X*} v Gen. 15, 13: "IJiX'1 cnS x1? px? ~?nT r»w i ip? xnjg yn; Byph '* pravd Abramovi: Věděním věz (určitě věz), že cizincem bude símě tvé v zemi — ne(ní) jim' = v zemi, která není jejich. Nebo u Izai. 42, 16: isHi "ífHS DPI?? 'TsSirn 'a povedu slepé po cestě — neznali' = po cestě, kterou neznali. Jména px a Tpn jsou neurčitá; i po určitých jménech je shledáváno toto prosté připojení: nS""fPJ ITJPfl it'X 'k(,e (jest) to stádo — bylo dáno tobě' (= které bylo...) (Jerem. 13, 20). V takovéto vztažné větě je 174 někdy suffixem u slovesa naznačen vztah k pojmu, na němž je věta závislá (Deutcr. 32, 17). Vztažnou moc má někdy určitý člen, jenž slojí před slovesem vztažné věty (Josuc 10, 24). 2. Obyčejně se uvádí vztažná věta zájmenem "|t£*X (§ 33), jež se vsune zpravidla za určené slovo, od něhož vztah je závislý, a poněvadž je ncsklonné, je doplňováno osobním přívěsným zájmenem: (Gen. 28, i3) yfy 3?tý rtm "ifc'N H^íi 'zemĚ' klerá ty ležící na ní' «■ země, na které ty ležíš; (Gen. 3, 11) "1C>X Wfl IJSp-bsX ^P^'p *f,n,12ř 'ten strom, který poručil jsem tobě nejisti s něho' = ten strom, o němž jsem ti poručil, abys s něho nejedl. U jmen, označujících místa, doplněno je zájmeno vztažné příslovcem £p 'tam': JlbnX Dtý rPrTIt^X Díp!£/i"T 'místo, které byl tam jeho stan' -= místo, na němž byl... (Gen. 13,3). "UPX následuje i po neurčeném jménu (l)eut. 28, 49). Má-li platnost no-minativní, není po něm sulTix (Gen. 3, 3). Po 1. nebo 2. osobě je ve vztažné vělě v doplňovacím zájmenu shoda: CSTIX Pjpľ1 'JK Tlfc Dn*l3D"1tt'X Já (jsem) Josef, váš bratr, který' prodali jste mne' = kterého jste prodali (Gen. 45, 4). Jak plyne z uvedených příkladů, je jen nota relationis a nikoli pravé zájmeno Vztažné jako je v indoevrop. jazycích jenž, qui atd. K pochopeni hebr. vztažné vély je nejlépe uvčsti usus obecné češtiny, v níž je ustrnulé co: pán (žena), co jsem ho (ji) viděl. Příklady: nb ^x c.^-"if x nim rthy rhzi nSx? WVi »J) 'nebot budete, jako terebint, vadnoucí na svém listi, a jako zahrada, klerá nemá vody' (Izai. 1, 30). — rYHVíptýJ "llýX "73 • 'VEX3 B*n 'všichni, kteří měli dech ducha života vc svých chřípíeh... zemřeli' (Gen. 7, 22). — Tomu, jenž: l^xS "ip^l íil^S'by a pravil tomu, jenž (byl) nad jeho domem' (Gen. 43,16). — Toho, jejž: )ty HED) II^VIl^X FIN *^3™ 'a budou pohlíželi na mne, toho, jejž probadali, a budou bědovali nad ním' 175 se děj odehrává nebo stav včci, jenž je s hlavním dčjcm současný. Jméno je podle arabské mluvnice, kde mluvíme o nich jako o t. zv. halových včtách (ar. häl = stav). Připojují se spojkou <\. Obsahují jakési příslovečné určení a mohou býti bud nominální nebo verbální. 2. Nominální stavová věta je na př. ..."inx O^X TPl nipSíj! ÍOO*1 'a by] jeden muž... a jméno jeho (bylo) Ľlqana' (1. Sam. 1, 1). ymy -,q<-d Dpxbpn ty IXO/l Dip"iytý3, 'a přišli dva andělé do Sodomy večer a (= když) Loť (byl) šedicí (= seděl) v bráně sodomské' (Gen. 19, 1). Za příklad verbální věty lze uvésti: riäb nlrp XÍ3 "lOX'l 0^O|S 01(501 fíWJ »fl>ŽB PJXl pnSneVfl « pravil: Vstup," požehnaný Hospodinův, proč stojíš venku, když jsem já připravil dům a místo velbloudům'?' (Gen. 24, 31). V češtině starší doby je užíváno v podobných případech slova an, -a, -o (něm. indem) a v obecném usu českém se uvádí často stavová věta spojkou « sc zájmenem, tedy kopulalivně (na př. hledám ho a vidím a on si hraje ■» a vidím ho hrajícího si). § 96. Věty vztažné 1. Vzácnč vyjadřován je poměr vztažný tím, žc následuje po některém slově vc větě bez vnějšího znamení závislosti věta relativního významu. Tak na př. výraz Qpi7 )fo v Gen. 15, 13: loX'l zrib ab pxa wpfl nvr. i irp inp vy o-pxb '• pravii Abramovi: Věděním věz (určitě věz), že cizincem bude símě tvé v zemi — ne(ní) jim' = v zemi, která není jejich. Nebo u Izai. 42, 16: tfb ^")"!.3 D*"112/ 'TDblril 'a povedu slepé po cestě — neznali' = po cestě, kterou neznali. Jména pjj a "^VT Jsou neurčitá; i po určitých jménech je shledáváno toto prosté připojení: Tlb^riJ "nvrt rrN 'kde (jest) to stádo — bylo dáno tobě' (= které bylo...")'(Jerem. 13, 20). V takovéto vztažné včtč je někdy suflixem u slovesa naznačen vztah k pojmu, na němž je věta závislá (Deuter. 32, 17). Vztažnou moc má někdy určitý člen, jenž slojí před slovesem vztažné věty (Josue 10, 24). 2. Obyčejně sc uvádí vztažná věta zájmenem ^p*x (§ 33), jež se vsune zpravidla za určené slovo, od něhož vztah je závislý, a poněvadž je ncsklonně, je doplňováno osobním přívěsným zájmenem: (Gen. 28, 13) ybv 0Dt> IIPX "lO/X pNľl 'zemC. ktcrá *J (Ísi) ležící na ní' = země, na které ty ležíš; (Gen. 3, 11) *)t£>X p*n 1ipO"7pX ^P^oS "''P'"!^ ten strom, který poručil jsem tobě nejisti s něho' — ten strom, o němž jsem ti poručil, abys s něho nejedl. U jmen, označujících místa, doplněno je zájmeno vztažné příslovcem 'tam': IItTIX C!í* n*i1""1p'X DipOH 'místo, které byl lani jeho stan' = místo, na němž byl... (Gen. 13,3). následuje i po neurčeném jménu (l)eul. 28, 49). Má-li platnost no-ininalivní, není po něm suffix (Gen. 3, 3). Po 1. nebo 2. osobě je ve vztažné větě v doplňovacím zájmenu shoda: DSTjX P|DÍ* \JX DrnpO^lrX 'Já (jsem) Josef, váš bratr, který' prodali jsle mne' == kterého jste prodali (Gen. 45, 4). Jak plyne z uvedených příkladů, je 7{ýX jen nota relalionis a nikoli pravé zájmeno vztažné jako je v indoevrop. jazycích jenž, (|ui ald. K pochopeni hebr. vztažné věty je nejlépe uvésti usus obecné češtiny, v níž je ustrnulé co: pán (žena), co jsem ho (ji) viděl. Příklady: ní px c^p-itfx rrjjai ribs? rhii nbxa wwi p 'nebol budete jako lerebint, vadnoucí na svém listí, á jako zahrada, která nemá vody' (Izai. 1, 30). — niVPpO'J "ltt*X 1PO • • • VEX3 B**T1 'všichni, kteří měli dech ducha života ve svých chřípích ...zemřeli' (Gen. 7, 22). — Tomu, jenž: IWiib 10X*1 1íľ,3"'ľy 'a pravil tomu, jenž (byl) nad jeho domem' (Gen. 43, 16). — Toho, jejž: vby HBDl 11p1""ip'X PX >b$ ItĎpHl 'a budou pohlíželi na mne, tolio, jejž probodali, a budou bědovati nad ním' 174 175 {Zach. 12, 10). — Vynechané zájmeno: p iblX Dl* 13X* 'kéž by byl zahynul den, v němž jsem byl zrozen' (Job 3,3). — Jak vidno z příkladů, slovosled vztažné věty je týž, jako kdyby tato véla byla samostatná. § 97. Věty podmětné a předmětné 1. Podmětné věty jsou uváděny bud spojkou 13 že: "»J pj^ llpXfl X7 DM^U 10X 'zdaž tak (není tomu), že řekl Hospodin: „Nejezte...' (Gen. 3, 1) nebo ^p&Q 11JTX7 I^K 3ÍS5 cbp*i*1 X7l 'bspil jest, že neslíbíš/než abys slíbil a nesplnil' (Kaz. 5,"4).' 2. Předmětné věty jsou bud nominální nebo verbálni a jsou připojovány k hlavní větě bud spojkou nebo beze spojky. Jako spojky užívá se 13 že: 3Í53-13 DTÍ7X Xl'1 'a viděl Hospodin, že (to je) dobré' (Gen. 1, 10); zde je 13 před nominální větou. Před verbální větou je v 1. Kr. 21, 15. Též "it^X uvozuje bud nominální nebo verbální větu předmětnou. Spojení prosté beze spojky je na př. v žalmu «.), 21: ,7121 VftjM W)i IIH* ':li: poznají národy, že jsou smrtelné (lidské podstaty)'. § 98. Věty příslovečné Vyjadřují příslovečné určení k hlavní větě. Podle druhá přísl. určení rozeznávají se přísl. věty: a) časové, b) místní, c) důvodové, d) účelové, c) výsledné, f) připouštčcí, g) srovnávací, h) vylučovací a i) podmiňovací. a) Časové včty jsou uváděny spojkami: 13 'když'; 1,7311X1 7X1£V' iyj *2 'když (byl) hochem Izrael, tu jsem jej miloval''(Ozeአ11, lj. Srv. Gen. 4, 12; Job, 22, 2. 1#K 'když'; DS^3fl3 n*B"J1K pXPl nfKB 1#K 'když otevřela země ústa svá a pohltila je' (Dcut. 11, 0). Srv. 2. Par. 35, 20. 176 IttfXS 'když'; S^n-riN XT1 nJHfiľTSx 31,3 1£*X2 TPl ostalo se, když se přibližoval k táboru, že spatřil tele' (Kxod. 32, 10). 19 'zatím co'; *n3rT"7X SlXE* 131 15* *fPl 'a stalo se, zatím co mluvil Saul ke knězi...' (1. Sam. 14, 19). tíb""W 'dřivé než'; pfOPffí pK ľlíiW tfh'ip 'dříve než učinil zemi a prostranství' (Přísl. 8, 26). X1? Itt'X iy 'dříve než'; ny ?fn11ľi3 yiif^m l3í nyin"*ď* ins^'^b Ití-'X 'pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve než přijdou dny zlé' (Kaz. 12, 1). ItýX 1» 'až'; pa; riM W13.T TpH 1J» ••• 7«1t»*"^? T Ttbph 'a postupovala ruka synů izraelských (proti Jabínovi)... až zahubili Jabíua' (Soude. 4, 24). ny 'až'; apilri i3tf-i» d*d* dít i3tth nirtrr in3si 'a přišli na horu a pobývali tam tři dny, dokud se nenavrátili pronásledovatelé' (Jozue 2, 22). ty -jy 'až'; DiTt rŤlfi*!^ 1S* až bude váti večerní větřík' (Pis. 2, 17). Srv. Pis. 3, 4; Soude. 5, 7. »J -|_y 'až'; lirp iy ••■ (t*ŇíJ S-UJ] 'a vzmáhal se ten muž ... až se vzmohl velmi' ((jen. 26, 13). DX iy 'dokud'; pppb 173"DX li* 3X£>X Tf^píb D2 'také tvým velbloudům budu ěerpati (vodu), dokud by se důkladně nenapili' (Gen. 24, 19). pnx 'když'; 'ib-nVir, rljWO 120: nnx 'když byl prodán, bude ■niti právo na vykoupeni' (Levit. 25, 48). i^X 'THK 'k(|y*'; "rbp'-irx "'^xin nby3 "w-x1? nxaari itfx nnx ntfx1? ft r&ňb nryipb 'nebude smčti její první manžel, jenž ji zapudil, znovu vzíti si ji, aby byla (jeho) manželkou, když (jest) poskvrněna (pro něho)' (I)eutcr. 24, 4). 13 Mluvní.-. Ii|.|)i',.j5linr 177 (Zach. 12, 10). — Vynechané zájmeno: Jjj 7^ix HS^"1 'kéž by byl zahynul den, v němž jsem byl zrozen'(Job 3, 3). — Jak vidno z příkladů, slovosled vztažné věty je týž, jako kdyby tato věta byla samostatná. § 97. Věty pod metné a předmětné 1. Podmětné věty jsou uváděny bud spojkou 13 že: "»J 'hptiľl tib DMSn ion 'zdaž tak (není tomu), že řekl Hospodin: „Nejezte...' (Gen.'3, 1) nebo -ftuptytí llfTíÓ 3ÍÍD ílbúľ\ b(b) 'lepší jest, že neslíbíš, než abys slíbil a nesplnil' (Kaz. 5, 4).' 2. Předmětné věty jsou bud nominální nebo verbální a jsou připojovány k hlavní větě bud spojkou nebo beze spojky. Jako spojky UŽlvá se 13 že: J'jgJ-^ Wľíbbi K 1*1 ':l viděl Hospodin, že (to je) dobré' (Gen. 1, 10); zde je >3 před nominální vělou. Před verbální větou je v 1. Kr. 21, 15. Též uvozuje bud nominální nebo verbální věLu předmětnou. Spojení j>roslé beze spojky je na př. v žalmu 0, 21: nsH BWJM DMJ VťV '«* poznají národy, že jsou smrtelné (lidské podstaty)'. § 98. Věty příslovečné Vyjadřují přisloveěnč určení k hlavní větě. Podle druhů přísl. určení rozeznávají se přísl. věty: a) časové, b) místní, c) důvodové, d) účelové, e) výsledné, f) připouštěcí, g) srovnávací, h) vylučovací a i) podmiňovací. a) Časové věty jsou uváděny spojkami: *3 'když'; íniriJO bvt"jP" iyj '»3 'kdyi (byl) hochem Izrael, tu jsem jej miloval' (Ozeás il, lj. Srv. Gen. 4, 12; Job, 22, 2. Ipit 'když'; DySnril n^-riS pXn r?ÍŮM -ípX 'když otevřela země ústa svá á pohltila je' (Dcut. 11,'6). Srv.' 2. Par. 35, 20. 1^N3 'když'; b?Jr.mrii Wp.n$$jTh)$ 2~\p It^NS 'a ^alo sej když se přibližoval k iáboru, že spatřil tele' (Exod. 32, 19). -|y 'zatím co'; jrtSrrSs b\Hp "15? Wl 'a sLal° se> zatím co mluvil Saul ke knězi...' (1. Sam. 14, 19). tíhmiP 'uHvc než'; fítän) pX ÍT&P tib"T» 'dříve než m":inil zemi a prostranslvi' (Příst 8, 20). kb 10% 'd«ve než'; -;y **3\? T1?^"^ nyiPMĎ* !)X3'I"}<7 "lt^N 'pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve než přijdou dny zlé' (Kaz. 12, 1). -itřN -iy 'až'; nit "irnpri itřx iy •■■ Vxifrr"'?? T 'a postupovala ruka synů izraelských (proti Jabinovi)... až zahubili Jablna' (Soude. 4, 24). iy 'až'; nsBi'-iri "otf-ny cwa; rftj?"?^ ctý vxpy ninri atojp 'a přišli na íioru a pobývali tam tři dny, dokud se nenavrátili pronásledovatelé' (Jozue 2, 22). 5y 7y 'až'; Q^n n*,B*tý IP az bude váti večerní větřík' (Pis. 2, ' 17). Srv. Pia. 3, 4; Soude." 5, 7. X »J 7_y 'až'; b"T"l-',3 IP ••■ B^HTI S^'l '» vzmáhal se ten muž ... až se vzmohl velmi' (Gen. 20, 13). ck ny 'dokuď; Hfípb 3xiřx ^aa"? Qj 'Laké tvým velbloudům budu čerpali (vodu), dokud by se důkladně nenapili' (Gen. 24, 19). nrix 'když'; "iVflJfTfl tt'JKI 130J nnx 'když byl prodán, bude míli právo na vykoupení' (Levit. 25, 48). ■itýx nnx 'když'-, anW--i?>k jW»nn rtVys bart*1? HKisan -itřx nnx r-týx1? řrt^J nfirip"? 'nebude směti její první manželi jenž ji zapudil, znovu vzíti si ji, aby byla (jeho) manželkou, když (jest) poskvrněna (pro něho)' (Deuler. 24, 4). 176 13 Mluvnice hobrojfllinr 177 isyx2 nnx'když': nnnnx cenin ixr ntpijfl nnx '(a bránu zavřeli), když vyšli pronásledovatelé za nimi' (.losue 2, 7). TtfX 7HX. 'když, po lom, co': «^-| nnsn "ltt>X inx '(čtrnáctého roku) po tom, co bylo dobyto města' (lizech. 40, 1). "in* 'když, po tom, co-: rrtjrjpn nnxi c^pxn-nx nnx nitsn nnxi rPSrrfiX 'Q«»tHie by 'se navrátila'rána a rozmohla se v tom domě) po vytrženi kamenů a po oškrábáni domu a po vymazání jeho' (Lev. 14, 43). n1S?3 'dokud'; ,122X1 Tit52£ Tí lb*Tt ní!>2 'dokud dítě bylo živo, postil jsem se a plakal jsem' (2. Sam. 12, 22). IMp 'od te doI)y. co'; nÍnB~?N »JpK3 TXD1 'od té doby, co jsem přišel k faraónovi' (Exod. 5, 23). D7B3 'dříve než'; TpptfT |E33 *plXX CltOS 'dříve, než jsem tě vytvořil v životě, znal jsem tě' (psaní s 1 mislo *p!SN "d *V*2f) (Jerem. 1,5). npnp 'dHve než-; irfap rffipý nu? n^ns W jako tráva střech, která dříve, než vyrostla, uschne' (žním 129, (i). b) Věty mistní ]>očínají příslovci místa (kde, kam ald.), na př. Kin DE* Ď*77*l 'kde(koli) jsou mrtvoly, tam (je i) on (= orel)' (Job* 39, 30). fa ■g^fl ")ti'X31 ^X ^P "ltfK-7X 'kamkoli půjdeš, půjdu, a kdekoli budeš přebývali, budu přebývali' (Roth 1, 16). c) Důvodové je »J 'protože'; 7px 717X JlXí JVtWJ ""S 'protože jsi to učinil, zlořečený budeš' (Cen. 3, 14). -lltfX, 'protože'; Gen. 34, 13: Qttl^ fT^JI MK Xí3t3 "lt?X 'protože poskvrnil Dinu, jejich sestru'. Dále je mnoho složených spojek: f3"?y (židm 42, 7); i£*x 7? (Deuter. 29, 24); >2 7y (Deuter. 81, 17); 7y (Gen. 31, 20); |2"Sy-"2 (Gen. 18, 5); •3-7^ 7t#x 178 (Job 34, 27); 13 tyi (Izai. 3, 16); 7{jJx 'ÍV nebo jen JJM (Num. 20,12); 7^X2 (Gen. 39, 9); j**^ jyi (Levit. 26, 43); 7^ x" 121-7? (Deuter 23, 5); 13 JIHA (Deuter. 4, 37); 7{ýx 2j5y (Gen, 2o, 5); ^2 2py (Amos 4, 12);" 2(5? (Num. 14, 24);":7iýx'nÍnX-73-7? 'právě proto, že' (Jerem. 3, 8); 7{ýXO (,zi'i. 43, 4); 7£*x Jiní! 1. Sam. 26, 21). 'Protože ne' se řekne i72_7J> (Gen. 31, 20) nebo >72J2 (Deuter. 28, 55). Také pouhé spojovací w5w může míli smysl příčinný, na př. v Gen. 22, 12: fpfrn X71 nr.X D\"Í7X xt-,,2 w iJISD ... TJJ2T1X 'věděl jsem, že jsi bojicí se Doba a nezadržel jsi syna svého ode mne' (= 1 protože jsi mi neupřel svého syna). V žahnu 60, 13: {oiX IW0P. Wffi *12CB Rlf? IsHtí^I 'dĽJ nám pomoc před nepřítelem a (• protože) je marná pomoc lidská'. d) IIčelové věty jsou uvozovány spojkami: "Ip'X *yčh 'aby', nebo jen pouhým jypS> na Př- v Exod. 4, 5: nln*1 "^X nXIJ™^ IJ^PX' pVp'? aby llvěři'i> že se ukázal tobě Hospodin'". 7p?;x 71323: ^313^ iWx 12»3 73x1 ^"'3X!? fiX?ni ifl'O "037 a přineseš otci svému a bude jisti, aby ti požehnal před svou smiti' (Gen. 27, 10); též pouhé 71323: M"J3P1 712P2 nSpXI h10x D7tt3 ^týBJ a budu jisti, aby požehnala tobě duše má, dříve než zemru' (Gen. 27, 4); také pouhé 7tJ*X značí 'aby'; qpy n\nx ncta-nr wsi ntfx? »3 psn? nibx ':il)V p°zni,,i' že jako jsem byl s Mojžíšem, budu (i) s tebou' (Jozue 3, 7). Záporné 'aby ne'se vyjadřuje: X7 "it^X (r,c'n- Ui 7)i ^727 (2. Sam. 14, 14). V knize Kazatel vyjadřuje se aby též £•: DVÍ7Xm víe7d 1xtc* ľlVV (3> 14) '■ lh°m (lo) ťiní> aby se báli před jeho'tváři'; záporně též X?t^ fl73n"7J? v 7. 14: ...nfílN C2 npixp vym cnxn xiíc xW rn3n-7? nvibxn npy "také" loto učinil Bůh, aby nenalezl člověk po něm nic'. 179 e) Výsledné spojky jsou: 13 'takže'; Tjšx ,3 'djm 13 riyiB""7x 'kclH (jsem) já, že bych šel k faraónovi' (= jsem tak nepatrný, takže...) (Exod. 3, 11); -ij^x v Gen. 11, 7: xb "1t#x *jS>fitth 'takže by nerozuměli'. ľ) Na počátku vět připouštěcích bývaji spojky: ox (Job !), 15: ^rpllC-DN 'třeba bych byl spravedlivý, v právu'); cs (Izai- *». i-r>: 'ijň-s^K ah 'ojxi nasáto n-px-Di *> kdyby na tebe ony zapomněly, já na tebe nezapomenu'. ">2 03 (žalm 2.'!, 4). Též tjjj; Job 16, 17; njyy OOľT"xb 'ačkoli bezpráví neučinil' (Izai. 53, 9). g) Srovnávací věty mají v předvětí "lfí>x2 'Jal< - v závěti »3 •tak': xai'S rrtK^ nfrp tp » ••• íTilMp ,-|.-r« "ľ^'l""""^ 'jako lev rve lak sestoupí Hospodin zástupu k'hoji na horu Sión' (Izai. 31, 4). h) Vylučovací (exceptivni) věty jsou uvedeny spojkami: *3 DBK. DM *3 'leda že'; '•jp.pia-cx ♦i "Tjrr'ptr^X nS 'nepustím tě, leda že mi požehnáš' (Gen. 32, 27). Q|| špfo: WjřJ* řj»»> IcVp; íiytrTDH SF02 'zdaž půjdou dva spolu, leda že' by se snesli?' (Amos 3, 3). Též pouhé ijY)3 přichází (Izai. 10, 4). i) Podmínečné věty srv. § 99. § 99. Podmínečné věty 1. Vyjadřuje-ll podmínečné souvětí podmínku splnitelnou, užívá se spojky ex 'jestliže', která má význam lat. si s indikat. Záporné 'jestliže ne' se vyjadřuje xb cm. Předvolí může býti bud větou nominálni nebo větou verbální. Vztabuje-li se předvětí k minulosti, pojí se cm s perfektem (Gen. 43, 9. Ester 5, 8: m ''riXľíp-cx TjbfflrT 'J* JřS, 'jestliže jsem nalezla milost v očích králových')'. Předvětí, které vyjadřuje potenciálni podmínku v přítomnosti nebo v budoucnosti, má imperfektum: *pffWft ''jsy "oSp-ox 'jest- 180 liže bys šla se mnou, půjdu' (Soude. 4, 8). Také se užívá imperfekta, je-li v předvětí minulý děj trvaci nebo opětovací. Po ox může býti i participium (Soude. 9, 15) nebo inlinitiv (Job 9, 27). Místo cx bývá někdy spojka 13 (Gen. 4, 12), někdy a to v ml. písemnictví ffl ([jako v bibl., aram. Dan. 2, 5] Job 40, 23, Izai 54, 15, Jerem. 3," 1). 2. V irreálních souvětích je spojkou ^ 'kdyby', později yfM z původ, cx (Ester 7, 4, Kaz. 6, 6), záporně xSlS (Gen. 43, 10, Soude. 14, 18) a My (Gen. 31, 42 a Dcut. 32, 27) 'kdyby ne', nisi s konj. imperf. nebo plusquunipf. v latině. Předvětí je bud nominální věta (na př. v 2. Sam. 18, 12) nebo verbálni, v niž je bud perfektum: jnxt 'lS',2c*'' *iD3n ib "kdyby bylí moudří, rozuměli by tomu' (Dout. 32, 29; srv. Num. 22, 29, 1. Sam. 14, 30, Soude. 13, 23), nebo imperfektum (Ezech. 14, 15, Deut. 32, 27). Pozn. Na místě ^ může stáli též ox (zalra 50, 12, Ozeáš 9, 12), ale naopak tomu není. 2. Podmínečná vela může býti i bez spojky (srv. Gen. 44, 29, 2. Kr. 10, 15, žalm 139, 18, přísl. 18, 22 a j.). Příklady: fh *fí*pj] tj^sS •f^Sfifl «ľ^M vpx^ri xb-ox p*j5*n""53 'jestliže, ho nepřivedu k tobě a uepostavijn ho před tebe, budu vinen břichem tobě po všechny dny' (Gen. 43, 9). icn 1x3 cybv. "fizh *rk im dpx naxs cx fi$r\ \T*ix-nx •jcMp.i niaxrna třx msp, ^m-omi 'jestliže doopravdy vy mne pomazujete za krále nad scÍ>ou, pojďte, od-počivcjle v mém stínu; jestliže ne, ať. vyjde oheň z bodláku a a stráví cediy libanonské' (Soude. 9, 15); ftfíZ&X ",10m"dm wb—m*! *JÍ nctyx 'je-li mé přemýšlení: Zapomenu na svůj zármutek, změním svou tvář a rozveselím se' (Job 9, 27); -liy rrbx ans^rj • ■ • íp^x-px &h nhty 'jesiužc propustí mul ženu svou ... zdaž se k ní znovu navrátí?' (Jerem. 3, 1). 181 »Wfh_PJfl W5JBJ ninS^Sl U^vb l^Xl 'kdybychom za otroky a za otrokyne byli prodáni, mlčela bych' (lister 7, 4); i(b)b 'flTľl DJJtityfi *6 CrTfhř- 'kdybyste nebyli orali mou jalovicí, nebyli byste uhodli mou hádanku' (Soude. 14, 18); ]b nbi> u^je npb-xb iJn^nS rrlnj p?n 'kdyby chtei Hospodin nás usmrtili, nevzal by z ruky naší zápalné oběti' (Soude. 13, 23); mna ^rirrix Dfl-nirn ••• D»e nrnx-ci nrinpSi i"OXtb 'a (jestliže) jste vzali i tohoto od mé tváře (= ode mne), ...tedy jste uvrhli mé šediny s utrpením do podsvělí (-= hrobu)' (Gen. 44, 29). část druhá PARÁD I G MATA HEBREJSKÁ 182 A. PODSTATNÁ JMÉNA I. skupina. Neměnná jména se suffixy (1—3) Sg.st. abs. D1D Tj »tó nri Sinp st. con. D1Ď Sg.3.m. ÍD1D iSip 3.ž. npiD nSip apris 2.m. ffpID to 2.ž. "iJDID to l.sp. *P +x

3. ž. 2. m. orpip '1.7.. l.sp. - i union Fozn. "|| 'cizince', 'skála', JJfl* 'pfsemnost, dokument', M^fl 'sen', ^«)» 'paže', 'osel', ^•j'?''ódev', "flj* 'prvorozenec', fr^O 'l>Inosť (Sut. 8. 1«. m. 3. sg. ž. -J^p); '■lip*'pošetilec' 3. pl. muž. nn^pp; trh*. 'Biw, rán. i. ^rtbn (majestnticus), se suff. 3. sg. m. Vftjji Pl- sť. coňs. fl7x- s sutí. 1. sg. t^W, 2. m. '*WlÍ?Hi "1*32, s surr. 2. 1. - Zen. jména sem hlcdicí: ribfífí 'poMtck', 'nadeje', mm 'příkaz', -|0p B3 apis Sg.3.m. itSEt^p ion Í11CÍX 3.ž. PTOBtr>p na7 nitfx 2.m. ffaEíl'p • 2.ž. •ľjast^p 1. sp. "-tpE^p 180 P1.3.m. DBBíýp 1 DOn 3.ž. í*??5?0 m 2.m. crcB'4»p cžpi 2.Ž. |Dt2EíÍJp ppi pIJiiX l.sp. i;t?B?yp upír Pl.st.abs. D"t?Btfp rtnylK o'opis st. con. 'Pí ni-uix *o?i3 Sg.3. m. VBBttfp 3.ž. irrpEtfp 2. m. YPEtřp 2.ž. Y>t2Ett>» l.sp. 'tDBtfp •■nn'^*' Pl. 3.m. □n^Bttfp 3.ž. |n/fiBii>p ]nw 2.m. D3"taBtÍ>p 2.ž. ;r^E^p l.sp. WlDBtfp Sem hledt: podle BBt#P: řltOpP 'důvěra'; ľTlíp 'východ slunce'; IBpP "po**'" ^[tího 'andil, po'sei'; ^fíhví 'sUll'> 'píp 'dar'- Jako "iÍÍ'N : 3ti*ÍO 'sedadlo'; 'svít, vek'; Ifly 'zbylý*. Jako : -[1 'ruka', yr\ 'ryba'. 187 III. skupina. Proměnná jména s kone. dlouhou samohláskou kromě —: (7—10) Sg.st.abs. p-ix l"3 st. con. oipa Sg. 3. in. iaipa tovia 3.ž. 1 «TW naipp a?ro 2.m. íjalpa 2.ž. TTPf ■!jaipa f31l3 l.sp. 'pipp »31*13 P1.3.m. DTpB c:nx caipa - 3.Ž. yaipa 2.m. D3TpE D3;iix esaipa □33113 2.ž. PTP? 1. sp. UTp? IJjVtX' iJaipa Pl.st.abs. B*Tp? Jiiaipa st. con. 'Tp? niaipe W3 Sg. 3. m. 3.ž. rrji-x 2.m. TTP? friiaipa 2.ž. TO? l.sp. j y-ilaípa '5113 188 Pl. 3.m. E^TpB 3. ž. rrp? 2.m. crri-ix Dpyiíaipa 2.ž. * l.sp. w*Tp? irji-ix 1'odle TpB: N,3J 'P'-orok', pl. rrX'OJ > st- C011S- 'N^J. sc surr. 2. m. xpXOi- 2- ľ'- m- C3N\3> 1"sí5-111'11""- ,X,3J>2-m- D3W3Í' HftÉftí 'pouiazan^, Mesiáš', st. cons. ir>{j>Q, snff. 1. sg. V^tfJB" 1- s§-při plni-, WtJjlfi; 'p™vý; M*frj 'kníže'; £fäp\ 'dokonalý'. — Podle piX : tíhy ''"ír'; 3Í1p 'i'iw-nľ;'^np 'svntý''; Síta' vettý*! -faS ■fc-sľ. Fodlíi "5113 : parlie'l'ia piissivnl typu Slfip 'usmrcený'. IV. skupina. Proměnná jména s posledním . : (11—12) Sg.st.abs. D$ 3?« st. con. nt? 3:« Sg.l.sp. 'atý '3^ P1.3.m. car? 2.m. 32air> D33?fc Pl.st.abs. iTiatř st. con. Sg.l.sp. P1.3.m. 2.m. c3Hr:a^ 03"3^X Jako QJJJ jde |>y 'strom'. Jako **X : "ÍBD 'P'snf; XS1 "lékař*; 2HX '»»'ujicí\ 'přítel'; Slep 'zabíjející'; J.-J3 'knez'; 'slepý'; Q^X'nčmý'; nDB 'clu-omý'; t2>pto 'osicllo'- 180 V. skupina. Proměnná jména o vokalisacích ,,- (13—15) Sg.sl.abs. p. st. con. p Sg. 3. m. 3.Ž. 2. m. VP] Z. z. 1. sp. W PLS.m. o;pi 3.ž. BP! 2. in. 2.ž. m l.sp. □pri Pl.st.abs. st. con. Sg. 3. m. 3.ž. rľ-jpr 2.m. TO 2. ž. l.sp. TO Podlé Qpn: TtoS 'maso', 7Hp 'obec, shro- niáždoní', "inj 'íclta', st. cons. ant -ziato', "ICO '«eäť. 'slovo', S#lfi 'Poslovi', X3^ 'vojensky zá-stui)', Podlé BJJ>: 337 'srdce'. I ♦3J» Podle TJfH : £»31 'suchý', -123 'taký-, "hladový*. nscn PI. 3. m. Drnpr 3. ž. in-jpí 2. m. cp-prn 2. ž. TO! l.sp. irjpr VI. skupina. Nomina scgolata (16—18) Sg.sl.abs. - 1&P st.con. Sg.3.m. I - ľupp w-p 3.Ž. nsbp rnsp nítf-ip 2. m. WTP 2.1 l.sp. *TI?P PI. 3. m. DsSp ffJBp DEHp 8.1 pBD 2.m. 033*7» D3"1BD DDttHp 2. ž. J31BD ;;a»-p l.sp. Pl.st.abs. c^bp onpp st.con. "P^P "IBP Tip Podle "íjSp-' TDH 'milosrdenství', "•pl 'cesia', ~3J> 'služebník', 'olej', týl2tí> 'slunee'. Podle ")23 : 'slib', JJ3t£» 'hůl, kmen', "I3T "paměť. Podle tj>"1p : yrP 'hýždě-, -|p3 'ráno', bíjH 'stan'. 73X 'pokrm', •15 'mlať 100 mi Sg.l.m. v-jsp V plur. žen. koncovka : 3. ž. irpbp rnpp n^-ip 2. m. fpbp íjnsp Wíi2 'duše', »-»1X 'zemí', 2. ž. •pap iptf-jp 21H 'meč'. 1. sp. npp pi. 3. m. nnn&p on^np 3. ž. Iíľpbp 2. m. CpnBp Dpnjhp 2. ž. JD^Sp ft-npp 1. sp. ^"IPP VII. skupina. Jménay"y: (19—20) Sg.st.abs. D* ph st.con. BM "PO Sg.3.m. ton ipn l.sp. -px PI. 2. m. i zppx Pl.st.abs. nltsM st.con. riax PI. l.sp. PI. 2. m. crrrias c?spn cpy pn %'! ny '«•»'' jje 'šllľ; p 'zahrada'; Qy 'národ'; 'pevnosť, 'útočište'; "lS 'vše'; 'inuoliý'; ty'sila'; Q]s 'nevinný'; JJ^ 'srdce'; 'moře'. .Iména se středním původ. J : fy 'koza' (*'inz); P|X 'hnev, nos', 'patro v ústech'. 192 VIII. skupina. Jména na (21) Sg. st. abs. nm ny1! 'pastor'; njpa 'siad»' nnty st.con. rríh Sg.l.sp. -tri 'yl PI. 2. m. Pl.st.abs. o^yi rfirfy st.con. in rti-iw Hty Sg.l.sp. ♦ n PI. 2. m. npnn Dpvrnp* Ženský rod (22) Sg.st.abs. npiD Pl.st.abs. st.con. npiD st. con. Sg. 3. m. inpiD Pl.DflDID .1 t Sg. 3. m. iviídiď T 1 pi. Hpfltoffl 3. ž. nripip •jripiD 3.1. rľ-niDip 2. m. TjripiD DpflDlD 2. m. ípŕviDlp Dp^íDID 2.ž. -ijnpiD pnpiD 2.ž. •friiDip 1. sp. v-ipic unpiD 1. sp. ii Mluvnlco Jiebrcjätiuy 193 II. skupina: J^yt 'ryba', P!|)fe> •rcť, 'rok', njp '*nr. nos 'výšiiia', -|it|5 'konec', fl^fl 'tehotná', ffoli 'proklotľ, "[Ql 'krásná'. III. skupina: ftSTJt 'spravedlnost', 'požehnáni', HOlN 'půda', nj^S 'cihla'. Jména ženského rodu V. skupina: n»n3 'zvíře', "JTIJI 'zeď, TfKtfft 'temnota', J^ií 'mrtvola'. VI. skupina: ftjTfi 'královna', nanx njT 'bok'> rnyfr 'vlas', nSiri 'hanba', HSIH 'zpustošené místo', 'jesle'. VII. skupina: ripay 'hluboká', IV. skupina: lit^l 'obyvatelka, fl^li 'nádhera', níŕfN 'majetek', sedlci', rhdp 'zabíjející', ,111103 '"'r^H 'zasvCccnť-'důvěřující', rfosfc 'pojídajíc!'. VIII. skupina: ,-jy"| 'pastýřka'. Dual (23—24) St.abs. QVJV^ 'nohy' EMItíVIJ 'dvojice mť- rpr&ty 'rty' st. con. dřnýeh pouť -net? Sg. 3.m. 3.ž. 2. in. 2.ž. l.sp. •to PL3.se 3.ž. 2.m. 2.ž. wm l.sp. 194 B) SLOVESA a) Silná slovesa Qal Perfektu m (25) Sg. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. spol. Pl. 3. spol. 2. m. 2. ž. 1. spol. ^9j3 nSbp flštpp n?3 n-133 ÍH33 Í1"!?3 H33 t i» DJH3J 1:133 rop robp ^rubp orubp 13top Imperativ Sg. 2. m. Sbp. 133 2. ž. »^p, •.133 PI. 2. m. iltpš, H33 2. ž. IjŠbp. i:i33 Imperfektum Sg. 3. m. i??* 3. ž. 133*1 2. m. SbpJi 133fl 2. ž. ^bpri ^bp^i 1. spol. bbpx 1.. 133K jbpK 195 PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. ipoL » > |i • iStspp, rubtopp, i i * rmas-i nap-rattan -33J UsJjJ? utppp, rutopri Infinitiv Absolutní TltíO ~Í33 Constructus "JMJ "33 Partici])ium Aktivní Stap. i- nbtpp. pi m. p"?t?p. i- nibtpp Passivní 7!|äp. ž. nSlßp. pi. m. B^íttp, ž. rŕfrwj} Nip'ul (20) Sg.3.ra. pf. btíp: nbtpp; p.šap; v^top; 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. 3. i. 2. m. 2.1. 1. sp. 196 impf.SteJW iniper. DflbtJpJ lJ7tD|3J rubtepp, išppp njbtspp bw: i Inlin. špp-1 cons. bpprt '7D(3n , Particip. 71Bp3 ž. nbtppj P'- D'StSpJ iStppn Pi"el (27) Sg. 3. m. 3. ž. 2. m. 2.1. 1. sp, PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. pf. 7tôp nbtsp ašap pštsp l7!3p mpf.Sßp^ Sepp Sepp "StspP SffipH njStspn ímpcr. btsp; Infin. Sap ,!?t3p tapp «TOS abs. Spp, Step constr. Šôp Particip. Sapö ž- nSapa (nSapa) pi- D'Sppa niSteUö Pu"al (28) Sg.3.m. 3. ž. 2. m. 2. i. 1. sp. PI. 3. m. 3. i. 2. m. 2.1. l.sp. i pf. Sep nStsp pStsp p.šffip nriSap kto impf-Sap11 Sispri Stspn 'Stspn • i n i Stspx ibtap' njbtspp išuipp, Stspj imper. není Infin absol. bfap constr. StSp Particip. pas. Stspa ž- nStspa (pbapa) pi. D'šopa riStspa 197 Sg.3.m. pf- T^pni 3.2. 2.m. p,Sapr,n 2.}.. riStaprin l.sp. 'nSaprin PL S.m, iSaprn i 3.2. •• 2. m. □nbapnn 2.2. l.sp. ijbapm Hitpa"el va-prr 7apr,n ^pi>* n^aprui iSaprr, nj^apnri (29) imper. — Iniin. abs. ^apro Sapriri cons.^apm Particip. Sapria *. nSapria ibsspnn (nbapria) pi- n^aprip Hap'ai (31) Uip'Il (30) Sg. 3.m. pf- 7'sppn impf. ^ap? imjicr. — Iniin. 3.2. nb'tppn ^ppfl — absoi. Sapn 2.m. cons. S'apn ■ 1 : - 2.2. 1. sp. PI. 3. m. 3.2. 2. m. nSapn i^apn oribapn ^apx i^ap: I'rapp, i^apn Particip. akt. S'-apo nVapo 2.2. -;:Sapr. n^fcpn Jussiv l.sp. u'papn ^apo — Sg.3.m. 3.2. 2.m. 2.2. 1. sp. P1.3.m. 3.2. 2. ru. 2.2. l.sp. pf-Sapn nSapn nSapn n'papn ^apn iSapn Qfl^PO fr'-apn ij^aprr impf. Sap; ^tspri ^apx iSap; njSapn impcr. ncni I Infin. absoi. Sapri constr. Saftn roSapri Sapj Particip. pas. Sapo flSapa pi- n*Sapa niSapa |3) Slovesa laryngalnf 1. Slovesa prvniho laryngalu Qal (32) Sg.3.m. pf- nay impf.npy^ imper. — Iniin. 3.2. — abs. TtoJf 2. m. rnay nay cons, npy 2.2. l.sp. P1.3.m. 3.2. nay layx nrrbsm Particip. akt. -|py pas. -nay 2.m. nayr. nay 2.2. ?*H»y noiby 1. sp. utay 1 "ibyj — 198 199 Nip'al (33) Sg.3.m. impf.^ayi iraper. — [ Infin. 3.1 nnayj nayn - t| - — absol. -|to_yj 2.m. 2. i 1. sp. P1.3.m. iayri cons. «ioyn ■ »i ■ flnayj "nayj 1 »1 v nayn nays* Participium nayj 3.i. •• nj-ipyn — 2. m. ornoyj Hayn i it " 2.z. nnpyn l.sp. unoy; npyj — Pi" (34) Sg. 3.m. pf. nay impf.^ayi imper. — Infin. 3.2. ,-nay -iayri — nay 2. m. 2. z. l.sp. fray -iayn Hisyn Particip. naya P1.3.m. nay — 3.2. » nj-jayn 2.m. Dmay •nayn ■ nay 2.2. l.sp. j iriay — i 200 Pu"al (35) Sg. 3. m. pf. -|By impf. iay ^ 3.2. rnay layn 2.m. rnay nayr 2.?.. nayn * i \ : l.sp. Tney PI. 3.m. nay nay t \ t 3.z. njnayn t : - \ i 2. m. omay Hayn 2.2. jn"]»y nnayn •» i - \ i 1. sp. may nay: Hitpa"cl (3Ü) Sg.3.m. pfnaym impf.-iayn^ impcr. — Infin. 3.4. maynn -laynn — -laym 2. m. 2.2. l.sp. rnayrin nnayrn Tnayrn -iaynn naynn iay;n naynri Particip. nayna PI. 3. m. 3.I. •naynrr nayn* miaynn 2.m. Drnaynn naynn nayrn 2.2. fmaym nj-iaynn nnayr.n 1. sp. inaynn — 201 Hip'il (37) Sg.3.rn. impf. T^y T- impcr. — Inlin. 3.7.. nTayrr — abs. -jpyn 2.m. mayn 2.z. l.sp. P1.3.m. \nnayn wn iTay? • • -ii - Particip. Tpyp 3.2. njnayri — Jussiv J 2-m-' cr-ayn iTayn ymayn runayri l.sp. — Ilap'a (38) Sg.3.m. pf- nayn 1 impf. >iqt impcr. ncnf Iniin. 3.z. rnayrr nayn abs. ■tpm " til T 2. m. 2.2. l.sp. nnayn nnayn wayn nayn nayn • Particip. naya T I 1| T P1.3.m. nayrr nay; 3.2. M njneyp 2. m. Dmayn 2.2. jfiieyn nj-ipyri l.sp. iayj 202 2. Slovesa stpednfho laryngalu Qal (39) Sg. 3. m. pf. aniy impf. isrnth imper. — Infill. 3.2. Entyn — abs. £tyntf 2.m. tsmyp, tarrty cons. Eftty 2.2. 1. sp. P1.3.m. 3.2. ptsnty plenty npntyn - 1 t njtprjtyp ™p Particip. akt. tanty pas. ainty 2. m. itanty 2.2. jritpnty naipnty l.sp. fcntyj . — Nip'al (40) Sg.3.m. pf. aniy? impf. fcffijp imper. — Infin. 3.2. tanty'n — abs. aintyj 2. m. ntprrtt>3 cons, jantyn 2.2. l.sp. P1.3.m. •pcnty; ,pnti>n Particip. tsntyj T t ' 3.2. — 2.m. nppn&'j larityn 2.2. vtpnsy'; njpntyri rutpniy'rt 1. sp. — 203 Pi"čl (41) Sg.3.m. pf. 1p3 impf. «^J3J imper. — rutin, abs. 3. ž. ro")3. — a cons. Tp3 2. m. 2. ž. pjts rois "3.-I3 Particip. l.sp. — • — - PI. 3. m. ^13 — 3. ž. •• HJ313P — 2. m. orois 13"12p 1313 -11 T 2. ž. n-ůisp, nj3i3 1. sp. TO — Pu"al (42) Sg. 3. m. pf- pj impf, "rriä) imper. neni Infill, neni. 3. ž. 2. m. 2. ž. r-ois roiä rois *?"ůp. Participium: p3p l.sp. 'prna PI. 3. m. 1313 3. i. » nj3i3P 2. m. DP.313 1312p 2. ž. n:DiäP 1. sp. TO Hi tpa"él (43) Sg. 3. m. pf- ypffl!) tmpí- "ipajr imper. — Infill, abs. 3. ž. nrisrirt r-3r.r — con. Tfisrin 2. m. 2. i.. pslspri rrisrn ?i3rr Particip. TOW l.sp. •'psisnn PI. 3. m. I3_i3rn 3. ž. » — 2. m. DP3i3nn ttianp, worn tit i * 2.ž. }p3i3riri njpisr.p, n:3Í3nn I. sp. ij3i3Pn ' TON — Hip'il (44) Sg. 3. m. pf- pyp impf, pyp imper. — Infin. 3. ž. pwn — 2. m. 2.ž. l.sp. ywn Participium: PI. 3. m. ipwn ip^ — 3. ž. •■ njps?w — 2. m. DPpr'n IpWP, 2.ž. »ppyrn njpytp l.sp. i ijpjnn p*ý*3 — 204 205 Háp'al (45) Sg. 3. m. pf- pretri impf. pJJJJ impcr. ncní Infin. 3. ž. pyw m 2. m. 2. ž. l.sp. pwri 'pnn Particip. pjmp PI. 3. m. TO 3. ž. njpsnr, 2. m. Dnpsttn *P?$3 2. ž. l.sp. jjipinn »|l - 1 T 3. Slovesa třetího Qal laryngálu (46) Sg.3.m. 3.ž. 2. m. pf. nStr/ ■ 1 1 T nribp nnbp "nnbp mbp cnnbp impf. fiStiV' n^p, vbpr nbpx njnStfp nbpn nbp: impcr. — nbp Tíbty ■ t rt:Hbp Inlin. abs. rúbp cons, ftbty 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2.ž. l.sp. 1 Particip. akt. nSil> pas. rvhp 206 Sg.3.m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. l.sp. pí- n^j nrtbp: Rtibuti T t - I ' -riPT-bt^j i i ■ cprrSttfj » i - i • innbp: I v I - i • Nip'al impf. nbtä'' nbpn nbpn 'nbpfí vtip ninbpn niftbpn nbPi (47) imper. vtbpn Infin. abs. ni^J cons, nb&n Particip. nbuti Pi"él (48) Sg.3. m. pf. nbp impf. ftbp] imper. — 3. ž. nnbp nbpň — 2. m. nnbp nbpn 2. ž. nnbp vbpn l.sp. •n Particip. nbntyo 208 Hip (51) Sg.3.m. pf. tphyn impf. rpbitf'' impcr. - - Infin. 3.1. rrtrhtfi abs. nbpn 2. m. pfibp- ybpp cons, ř-^t^rr 2.1. Particip. l.sp. "pribpri trhy* — tybtia PI. 3. m. 3. ž. • > ninbyp _ 2. m. 2.1. mnbwp ninbpri .lussiv 1. sp. rpStýj nbty * i " lläp'al (52) Sg.3.m. pf. nSttfn impf. rr^h i 3.Ž. 2. m. pribpn 2.1. nnbpri Tbpp l.sp. PI. 3. m. t t t 3. ž. 2.111. zpr-bvr. 2.1. 1. sp. 1 usi^n nStý; abs. nSe>n Particip. nbwa 14 Mluvnl<:> hrbrojSUny 209 y) Slovesa první J Qal (53) Sg.3.m. pf. two impf. imper.— Infin. 3. ž. Víp — abs. 2. m. tfap, cons. 3 2. ž. 1. sp. PI.3.IT1. 3. ž. #1* "Vi Particip. akt. pas. t^lJJ 2. m. iVi 2. ž. 1. sp. — Nip'al (54) Sg.3. m. pf. impf. imper. — Infin. 3. ž. — 2. m. 2. ž. 1. sp. Ppi: pp:: Particip. PI. 3. m. — 3. ž. — 2. m. 2. ž. l.sp. — 210 Pi"ôl (55) Sg.3. m. pf- Vi: impf. imper. — Infin. 3. ž. npi: — Vi: 2. m. p,Ví: Ví:p Ví: Particip. 2. ž. *pi:n Ví:q l.sp. — PI. 3. m. — 3. ž. .. — 2. m. 2. ž. n:pi:n 1. sp. Ví:: — Pu"al (56) Sg. 3. m. pf- títo impf. B>aj> imper. není Infin. 3. ž. VHP, Ví: 2. m. Particip. 1.1. pVí: * i \ i Ví:q 1. sp. PI. 3. m. TVi? t \ I 3. ž. 2. m. 2. ž. jpVí: 1. sp. vpi: Ví:: 211 H il pa"öl (57) Sg. 3. m. Impf, Imper.— Infin. 3. ž. — 2. m. 2.1. l.sp. ''tyipp tyipn PSrlicip. PI.3. m. itfjjr,' t- t * — 3.ž. •• ~:ty:rp — 2. m. crpv:rv: *ty:r.r. 2.1. 1. sp. 1 Ilip'H (5«) Sg.3. in. pf. th|ri impf, tyl*1! imper. — Infin. 3. ž. tyip abs. 0J3 2. m. tyn eons. t^jn 2. ž. l.sp. PI. 3. m. "ptyn Particip. Jussiv 3. ž. ■• 2.111. cptyn 2.1. » t " ■ i nj^ri 1. sp, -L — . 212 Háp'al (59) Sg. 3. m. pf- tyri impf. ty* imper. neni Infin. 3. ž. typ abs. &}r\ 2. m. typ cons, tfjn 2. ž. •'typ. Particip. 1. sp. 'ntfarr tys tya PI. 3. m. * 3. ž. 2. pi. 2.1. WW l.sp. Vi) íi) Slovesa prvnl K Qal (60) Sg.3. m. Pf- S?x impf. 73K> 3. ž. nSpx Saxn 2. m. nSpx Saxr, 2. ž. sSp»to l.sp. ŠpX PI. 3. in. ,ľ' iSpX' 3. ž. njSSxn 2. m. CrŕľlX išrxr 2. ž. l.sp. Sdxj Spx 'Sax ibpx n:bSx Infin. abs. Spa cons. SiX Sbx Particip. akt. S?X pas. bl3N 213 Nip'al (61) Sg.3. m. 2. m. 2. ž. PI. 2. m. 2. ž. Pf- 7?xj podle sloves 1. laryng. impf. podle sloves I. laryng. imper. — 73xh s73xi Infin. Particip. 73XJ Pi'*ěl (62) Sg.3. m. 2. m. 2.ž. Pí- 73X pravidelně impf. Ssisr pravidelně imper. — 72x pravidelně Inlin. 73^ Pari icip. Ssxa Pu"al (63) Sg.3. m. pf- Ssx pravidelně impf. pravidelně imper. není Inf. 73N Particip. SjDNtt Hitpa"ěl . (64) Sg.3. m. 2. m. Sg.3. m. 2. m. 211 pi-73XJ>1 pravidelně >mpf-73xjt pravidelně imper. — Inlin. 73xa1 Particip. 73KnO Hip'il (65) pf- 7>3xn podle sloves I. laryng. impf. 713X podle sloves I. laryng. ijnper.73sri podle sloves I. laryng. Inlin. 713x1 Particip. 7-3X0 Háp'al Sg. 3. m. pf- 73X1 •mpf.Ssx* imper. není podle sloves podle sloves I. laryng. I. laryng. (66) Inf. cons. SdXH Particip. 73xa e) Slovesa třetí X Qal (67) Sg. 3. in. perf. xiCO xSa impf. XiCC x*w 3.ž. ix Xp nxba xaan xban 2. m. jnxia rixša xjíop xbari 2.ž. riKito nxSa 'xšari l.sp. yixia yixbo xxpx *^PN P1.3. m. 1NJC0 ixba iřaa' ixSp" 3.Ž. .< •• ijxiari ruxbari 2.m. orix^P crxSp ixjtpn ixban 2.1. jrixap jrixba njxiari ijxbari l.sp. 1JXÍa uxba xypj xbpj Sg.2.m. Imper. xitp Inlin. abs. řma 2. ž. 'xap cons. xaa P1.2.m. ixap Particip. akt. xaa XT Xt?J 2.ž. ijxip pas. xisa 215 Nip'al (68) Sg.S.m. ' 'mpf- XII 12 s imper.— Infin. 3.7.. HXlfpJ — xrspj 2.m. » •* i ■ xitpri xysn cons. Xiipn 2.z. l.S],. PI. 3. in. vixip: ixjfia: K$ttM 1x2:12" II** Particip. 3. i. » njxipn — 2. m. ixaan 2.z. n:xipp ruxifpn 1. sp. Pi"ei (69) Sg.3.m. pf- Xl'P iinpf. K^P) imper. Infin, 3.z. nxirp abs. Xjfp 2. in. rixip xi'on * cons, xap 2.z. 1. sp. PI. 3. m. 3.2. nxstp vixifp ixiip "•XifttP njxi)pri "XXO • Particip. xitpp 2. m. nrixsjp IXifpp wye ■ - ■ 2.z. pnxjcp n:xitpp njxsp 1. sp. uxip — 216 Pu"al (70) Sg.3.m. pf- xxp impf. KJtp> imper. neni Infin. neni. 3.z. nxuts xubji Particip. 2.m. nxip xitpp xxpn 2.1 nxitp "Xispri! l.sp. "nxijp XltDX P1.3.m. ixap IXICD" 3.2. njxijpp ■ 2. in. DPXi'P ixirpri 2.1. njxspri l.sp. UttjtQ Xi'pJ Hitpa"el (71) Sg.3.m. pf- xitpnn impf.Xi'pfl" imper. — Inlin. 8, z. nxjtpnn xi'pr-r — cons. KJfpni 2. in. 2.z. l.sp. rixipm nxspfin "rixsprn xspnri "xispnp. Xi'OilX "xxisai ' - Particip. xspfia PL 3. in. 3.1. ixspr-: •xi'pjv n;xi'ppiri — 2. in. amyprn -xsprr 'Xiiprn 2.1. •rixijpm Hixjtarw njxiprin l.sp. uxxprn ■ 217 Hip'Il (72) Sg. 3. m. pf- x-mi impf. impcr. — Inlin. 3. ž. nx^an x^ari — acs. xstan 2. m. nxiprr x^aja cons. x^an 2. ž. l.sp. PI. 3. m. nxm-i wian wian X^'OX wian Particip. x^'aa 3. ž. •• njrian — Jussiv X2ta* 2. m. oriNiípn ix^ipri ix^an 2. ž. nri'ari njxian l.sp. •oxian x^a; — Háp'al (73) Sg.3.m. pf- NJton impľ. xi'a' impcr. neni Inľmitiv neni. 3. ž. 2. m. 2. ž. nxvan nxria? nxxan xyari "Xirar Particip. Kitaa 1. sp. yiKian xxax i » i \ PI. 3. m. 3. ž. ixicpn INSÍO' r T\ njxiari 2. m. cnxJían •r - 1 \ ixaan 2. ž. jrix^prr njxion l.sp. i:xian xuaj 218 t) Slovesa tretí 1 a ' (tertiae infirmae) Qal (74) Sg. 3. m. pf. n^J impf. n^j; 3. ž. 2. m. rtyfl 2. ž. l.sp. nbax PI. 3. m. ty ty 3. ž. 2. m. 2. ž. jrrty l.sp. imper. - n?) ty ruty Inlin. abs. rtSj cons. fíVl Particip. akt. jty, ž. nVi pas. »hi. ž. n-iSa jussiv by Nip'al (75) Sg.3.m. pf. ľfo$ impf. rty impcr. — I 3. ž. rtrhi: 2. m. Kŕw rtyn 2. ž. ntyj tyfl ty* " l.sp. Ujtyj H7JIX — PI. 3. m. :i.ž. tyj ty njtyfl _ 2. m. tyl? tyl 2. ž. T$ity3 njtyfl l.sp. utyj ľtyj Inlin. abs. rtyj cons. ni^jn Particip. jussiv by 21'J Kniín-ý fond Pi"cl (76) Sg. 3.m. pf- rTjPJ impf, n^jj j impcr. Infm. 3.2. ^ap abs. jtV|, nVl 2. m. n^n n^a« na-'pap cons. flfjjj 2.2. l.sp. PI. 3. in. Particip. 3.2. Jussiv 2. m. Al 2. 2. na/b l.sp. — l'll"ill (77) Sg. 3. in. pf- impf, impcr. neni Infin. ntVl V S, 2. 2. in. Particip. n'jjia 2.2. ""pap l.sp. PI. 3. in. 8. >.. nj^jp 2. in. cri^a i'rap i 2.2. ?ps7>, ra^ar i l.sp. Hi tpa"ßl (78) Sg.3. m. pf- n'pjpn impcr. — 3.2. nrhirn n^pp — 2.m. p^ipn n^|Pp 2. /.. p^ipn ^|pp ^apn l.sp. -^PK' — PI. 3. m. A|nn — 3.2. .. rta^app — 2. in. cr^apn i^pp Atljii 2.2. n^lPP na^am 1. sp. n'parij Infin. cons. rhznn Participiuin Jussiv SjP"1 Hip'il Sg. 3.m. pf- nSan impf, nb? 3.2. nnSan n'pap 2..U. nSap 2.2. n^an ,!?ap 1. sp. PI. 3. in. Aaf! A* 3.2. .. ny^p 2. m. EP,j?an 2.2. •war 1. sp. uAan (79) imper. -- Infin. — ) ab. rr^n nSan fbin (c°™-) 'bin \Z7~7. • - Particip. ! nbiQ Jussiv blfi na^an 220 221 Häp'al (80) Sg. 3.m. 3.Ž. 2.m. 2. Ž. 1. sp. P1.3.m. 3. Ž. 2. m. 2.Ž. 1. sp. Sg. 3.m. pí- nbirt impf, n^r 3.Ž. 2.m. 2.Ž. 7$ l.sp. IT?» P1.3.m. 3.Ž. 2. m. 2.Ž. 1. sp. nb:: imper. neni IllÜll. aos. nbin "IT ňb:n (cons.) Particip. ré$o ti) Slovesa první ' 1. (Jöd bylo původně wiw) Qal pf. T III in1?' impf. ISN nj-ibn imper. 17 Particip. akt. 1^ pas. ifr (81) Inf. abs. cons. Sg. 3.m. 3.Ž. 2.m. 2. Ž. 1. sp. P1.3.m. 3. Ž. 2. m. 2.1. l.sp. pf- "h\i rrjtfä Nip'al impf. "fy? "Í7V? * tl» * iit* (82) imper. Infin. cons. *\b\71 "■TV? Particip. "A«J Kořen (neutr., ale s pův. j) Qal (83) Sg. 3. m. pf. Vy impf. imper. — 3.Ž. — 2. m.- 2.Ž. l.sp. — P1.3.m. — 3.Ž. » t ■ * — 2.m. t • 2.Ž. TI* * T t * 1 l.sp. — 223 Kořen Sth Qal (84) Sg. 3. m. 2. in. pf. ij£ jako "A" impf. Wtp 1 imper.— jako yys "ar^ 1 jako "jfj* Inlin.abs.;i{ýi coni. rotí* Particip. a.^ftfn p. Nip'al (85) Sg.3.m. 2. m. pf. ytfu jako iSi impf. 31*4« jako "i^ imper. — aijhn jako Infin. Particip. Pi"ěl (86) Sg. 3.m. 2.m. pf. ■2\f" jako Stop impf. jako Sßp imper. — at£ pravidelně Inlin. •jjjfi Particip. jjJJfiiQ Pu"al (87) Sg.3.m. pf. JHp pravidelné impf. pravidelně imper. neni Inlin. 2\V* _- \_ Particip. y&^tí llip'il (88) Sg. 3. m. 3.ž. 2. in. 2.ž. 1. sp. pf. n^in na/tfin řiatfvi jjiatfin ybaflri impf, ygty imper. - -SafPl »a*aýn Inlin. ab. atyin cons. "ji^in Particip. 224 P1.3.m. — i 3.ž. •■ _ ! 2. m. crip'.r, 2.ž. maéin T 1 " l.sp. aiehj _ 1 Jussiv Hap'al a hitpa"ěl (89—91)) Sg.3.m. pf- a^hfi Imper. hitp. 3. 2. a#w sg. 2. id. aipwi 2. m. aitfvi pravidelně 2.ž. i t ♦aijřw l.sp. * i ■ P1.3.m. KŠ0V 3.ž. •• 2. m. DřiatfVi 2.ž. l.sp. i - atfti Inlin. háp. cons. "JtíJin Inlin. hit. atfjvi Particip. háp. atjha particip. hit. 1S Mluvnice lu'hn'.lňtin>' 225 Slovesa první * 2. (Jôd je původní) Qal Sg.3.m. Pf- pJ) impf. pj« imper. — 3.Ž. — 2.m. ripj; w 2.Ž. ripr l.sp. vipj; P1.3.m. vi W- — 3.Ž. ■ 2.m. crpr ipi'-n 2. ž. l.sp. ijpr — 226 Iniin. abs. jyjjj cons. Particip. akt. pjs pas. SV Nip'al se nevyskytuje (92) Pi"ěl (93) Sg.3.m. pf. 2& impf. imper. Infin. 2t3> 2.m. pravidelně pravidelně -- pravidelně Particip. 3Jft*p ■ Pu"al (94) Sg.3.m. pf. aß«. - \ impf. jmjw imper. není Infin. ms» pravidelně pravidelně Hip'il (95) Sg.3.m. pf. impf, yjaw imper. — Infin. 3.Ž. — abs. staví 2. in. PJBVT 3^ st: vi cons. 3*ja»n 2.1. l.sp. P1.3.m. ♦3*$VJ Particip. 3.Ž. — Jussiv 315*' 2.m. 2.Ž. 1. sp. loaavj — Häp'al (96) Sg. 3. m. pf- sipvi impf. imper. — Infin. jako 2^ jako 2tt>'1 Particip. Hitpa"ěl (97) Sg.3. m. pf- stji^ri impf. 2a,|ÍT' imper. — Infin. 3BW 2. m. pravidelně pravidelné 2B;ni Partie. itS'fiö 22? ft) Slovesa střední 1 Qal (08) Sg.3. m. Pf- Dp impf. dp> impcr. — i Infin. 3. i. nop — abs. C1p 2. m. W? oipri Dip cons. nip 2. ž. l.sp. Pl. 3.m. 8.1 rop '■Ppp lop •pipri Dips* loip? nfpipri lOIpfl "Dip Particip. abs. Cp pas Qip 2. m. B^Pp 101p Jnssiv cpi 2.1 nrpipn HJOp i j i l.SIJ. DIpJ — Nip'al (99) Sg.3. ni. Pf- C1p3 Impf, pípí impcr.— Infin. 8.1 npíp; mpri — abs. cípn 2. m. rnoipj Dipn Dipn 'eipn cons. Dipn 2.ž. l.ap. nioipj woipj 'oipri cípx Particip. DIpJ PL 8. in. ioip: — 3.Ž. M nrpipri — i 2. in. Dfiiopj loipp, loipn 2.Ž. nj^pipp. njpípn l.sp. uióip} •cíp: 228 Pi"ěl (polěl) (100) Sg.3.m. pf. coip impf. DOlp* impcr. — Iníin. DOÍp 8.1 2. m. 2.1 nppip nppip popíp opipn cpipn 'ppipn DOÍp 'PPlp Particip. cpipp l.sp. *nppip CpípN — Pl. 3. m. lopip lopip? — 8.1 •• njppipn — 2.m. cnooip IDOipn lopip 2./.. ffippip njppipn njpoip l.sp. uppip opipJ — Pu"al (pólal) (101) Sg.3.m. pf- DOÍp impf. DOÍ,T impcr. není Infin. Dpip 3.ž. 2.m. 2. ž. nppip nppip nppip opipn opipn "opipn _______ Particip. DOlpO l.sp. ••nppip DOipN P1.3.m. lopip lopip* 3.ž. n;ppipn 2.m. onppip lopipn 2. ž. njppipn l.sp. uppip cpipj 229 Hitpa"ěl (hitpôlčl) (102) Sg.3.m. pf • npipnn impf. cpipn; imper. — Infín. 3. ž. napipnn npipnn — npipnn 2. m. 2. ž. 1. sp. riaaiprirt napipnn ••npaipnn npipnn 'aaipnn cpipriN npipnn Particip. npipna PI. 3. m. laaipnn laaipn* — 3. ž. « npepipnn — 2. m. cnaaipnn lapipnn lapipnn 2.1. jnepipnn njppipnn n:paipnn 1. sp. ijppipnn DpipľlJ — Hip'Il (103) Sg. 3. m. pf- n"pn impf. D"p; imper. — Inlin. 3. ž. ypn — abs. opn 2. m. ^"pn cons. c>pn 2. ž. l.sp. n» i • Pl. 3.m. i33inpn i33inp: — 3.ž. •• njppinpn — 2.m. Dr.33inprt i33inpn •opinpn 2.1 jnppinpn nj33ÍflDJ1 n:p3inpn l.sp. ijppinpn 3p1npj — Hip'11 (117) Sg. 3.m. pf- 3pn impf. 20" impcr. — Inf. 3.1 3pn — abs. jpn 2. in. ^3DH 3pn 3pn cons. 3DH 2.ž. 1. sp. P1.3.H1. rrtapn ^3pn 'ppn 2DX 12Pľ 'ppn Particip. 3DI3 ž. nppp 3.ž. •> rrspn — 2. in. Dnispn ispri i3pn 2. 1 jnispn nrppn nrfpn l.sp. uispn 3DJ — 234 235 Háp'al (118) Sg.S.m. pf- 3L?VJ impf. 3. ž. napvi sein 2. m. spin '1.1. l.sp. PI. 3. m. \2&fí 3. ž. Hj^pín 2. m. i3pin 2. ž. n^ipín 1. sp. 2D1J j jmpcr. nem Inf. abs. npín Particip. í- fi3D1D 23ii I. PÍSMO, PRAVOPIS, ZÁKLADY HLÁSKOSLOVÍ § 101. Abeceda. Viz § 1. § 102. — 103. Písmena roztažitelná a koncová. Viz § 2.—3. Ve vědeckých publikacích se rozložitelných písmen neužívá. § 104. — 105. Rozdělení a výslovnost souhlásek. Viz §4.—5. § 106. Souhlásky explosivni a spirantní. Viz § 6. § 107. Označováni samohlásek. Viz § 7. 1. Aramej.ština používá písmen \ ,-[ jako značek pro dlouhé vokály obdobně jako hebrejština, na př.: yiVl hötja', JV2 nBpin i>üsap (st. determinatus), NITI (fem. -J, za správnější nvn)- 2. VÍz § 7. 2. 3. Viz § 7. 3. V punktaci biblické aramejštiny ;sou též he-braismy. Příklady v § 119. § 108. Výslovnost a psáni samohlásek. Viz § 8. 1. B. 2. c) Qämxs se čte výjimečně jako á v otevřené slabice v někt. tvarech předložky D*1jy VrtD*JjJj Dan '9 (L); 7, 10, 2° (L); (ale VtiÔT,j3 tamtéž 1"). b) SspS lůtfbel 'pro'. § 109. Scriptio plena a defectiva. Viz § 9. Souhlasí s hebrejštinou, jen x je častější. Srovn. § 107, I. 239 § 110. Palah furtivum. Viz § 10. § 111. S»wä. Viz § 11. § 112. Š»\va compositum. Viz § 12. § 113. Dágěš lene a dagěš forte. Viz § 13. 1. Pozn. I. Na rozdil od hebrejštiny se v aramcjštinč dvojhláska -ai- považuje za skutečnou dvojhlásku, takže se po ní souhlásky spirantisují jako po samohlásce: řlJTO bajleh 'jeho dům'. § 114. Značky v písmu. Viz § 14. § 115. Q°rě, k°líb, mimořádné body a smíšené tvary. Srov. § 15. 1. Q'rě jsou v aram. částech SZ poměrně častější než v hebrejských. Vždy je u zájmena osobního 2. sg. m. (§ 127), u suflixu téže osoby (§ 127) a 3. sg. fem. (§ 128). 5. Jméno Boži HlrP se v aramejských částech Starého Zákona nevyskytuje. § 110. Prízvuk. Prízvuk v aramejštině je též důrazový, ale patrně byl silnější než v hebrejštině. 1. Podobně jako v hebrejštině je v biblické aramejštině prízvuk slovní většinou na poslední slabice: na př. ďháb, často též na předposlední: n^BJ 'padly', /»Bp 'skončila', Vl$J* 'na něm', 'takto', 'kráľ. § 117. Akcenty. Aramejské partie Starého Zákona jsou opatřeny akcenty prosaickými (§ 17, 4) obdobně jako hebrejské. Vi^ § 17: 1—6, !). § 118. Slabika. Srov. § 18. 1. a) Jako v hebrejštině začíná slabika jedinou souhláskou, b) Výjimka jako v hebrejštině: <] = ů- před retniecmi a před š^wa: QJfl 'a ústa', "lyiyi 'a vlas'. 2. Slabiky otevřené a za vřené jako v hebrejštině. 3. Otevřené slabiky: a) s hlavním přizvukem mají vokál dlouhý (XJ*3 240 [§ 118] 'hledal', Xľ'ýll 'hledali jsme'); někdy krátký: näx 'řekněte!', >3x 'můj otec', P*M^ 'nohy', b) s vedlejším přizvukem maji vokál dlouhý (fôS** 'věky'); krátký jen pod vlivem laryngál (XfiJJtý 'hodina', 'necht ony jsou', 'moudrost') a v 6 ojedinělých případech (viz Bauer-Leander s. 15 n). c) neprízvučné mají vokál dlouhý (pbl 'hořící') nebo redukovaný (š^wá): (3/V 'zasedl', "Kjý 'vlna'); krátký jen před virtuálně zdvojenou laryngálou ("HS 'slí-tovati se') a před stejnými dvěma konsonanty (flj'j'j 'jeho srdce'). 4. V aramejštině není otevřená slabika před přizvukem prodlužována, nýbrž se redukuje: »q«íj < *isto Dan 3, 4; Hzr 4, 23; V[1 místo *qs Dan 3, 15), nebo umělé rozlišeni v některých"tvarech: v'pause většinou i, v kontextu vždy e: "DJ>J-ľ> (Ezr 6, 12; 7, 21) proti -Qyfp (Ľzr C, 11; 7, 23; Dan 3, 29). ' " Hlavní jevy hláskoslovné § 120. Samohlásky. 1. Systém samohlásek, kterým masoreti opatřili biblické aramcjské texty, je obdobný jejich systému hebrejskému. Doloženy jsou samohlásky: krátké 0 (?) dlouhé íE - (7 redukované 0(?j 2. Samohlásky stálé jsou uvedeny v § 143, odst. 3. Jsou v podobných případech jako v hebrejštině. § 121. Změny krátkých samohlásek. 1. v aramejštině sc krátký vokál v otevřené slabice před přízvukem redukuje. [v hebrejštině se dlouží; zdá se, že to však byla obrana proti této redukci, které byli zvykli aramejsky mluvicí Židé ze své běžné mluvy.] Na pr. OP,? (<*liatáb(a)) 'napsal'; iQflg; (<*dabár(u) nebo < *dabár) 'slovo'. Aramejsky status absolutus je tedy roven státu konstruktu [i hebrejskému státu konstruktu]. Redukovaným vokálem je šnvä, at již před redukcí bylo a (SAS). ' (nib < *libab(u) 'srdce') nebo u (£fcfr) 242 < *qiiš(u)t, 'pravda'). U laryngál jc « (p|Dn 'hlína') nebo ■ (nbs 'bůh'). 2. Krátký vokál se pod přízvukem nedlouzí: (dabár(u) >) (hebr. Tyj). 3. Krátký vokál otevřené slabiky v 2. a 3. slabice před přízvukem se též redukuje: Hľbľ) 'tí'y- fŔSpľl 'piijhnáte'. 4. Jsou-li však před prízvučnou slabikou dvě otevřené slabiky s krátkými vokály, vokál druhé z nich sc clidujc, první v slabice tim zavřené zůstane [stejně jako v hebrejštině: npnanl- Na ilř- ppbp (< *maattn); /my (< *'abiid,'-l). ' 5. v zavřených slabikách a může přejit (postupně) v i: *kulbcl> npjfl?; *baÍTä> NTvľa. v sousedství laryngál se a árií, viz odst. 4, poslední příklad). 0. i se někdy mění v zavřené slabice v e, zvláště v tvarech slovesných (viz § 154, 3), m. j. v participiích: 7£p 'zabíjející' (ale: p^r\ 'hořící'). Srov. iéž § 119 na konci. 7. 11 sc někdy v zavřené slabice prízvučné měni v o (jen ve tvarech nominálních, ne u sloves): *gubb > 3j (st. constr.) 'jáma' (ve stalu cmf. zůstává u: viz § 144. IV. v neprízvučné slabice zavřené přechází někdy u v á: *hunlial > řinjn 'byl dán dolů'. § 122. Změny dlouhých samohlásek. 1. Původní ä v aramejštině zůstává jako ä: flbx 'bůh'. Npbtý (st- emph.) 'pokoj'. [v hebr. á > ó: flšk'.' DíSdI 2. Dlouiič vokály zůstávají i v zavřené slabice: F,aiy éämíä 'položil jsi' [v hebr. se krátí: pnwb možná též v xnnO a Pod- srov- § 144, VII. 2; s. '26G. § 123. Změny původních dvojhlásek. 1. au dá všude ó: rj^ 'den', (< *rcmá(j)u 'hodili'). 248 2. b) ai zůstává v zavřené slabice s hlavním přízvukem, při čemž se vsune pomocné i: qarnúin > -ájin pj"lj5 'rohy'; někdy též tam, kde neni na konci slova, 'dům', (ale ne vždy: piTIS'1 <-aihôn a j.). a) ni se mění v i vždy na konci slova: XJ3D ( y (• H) se nlěni krátké vokály v a, před dlouhými (s výjimkou li) se vyvine t. zv. patah furti-vum: nľtyni (<~'W 'nllézáme'; růah (< růb.) 'duch'. Srovn. § Í7Í,' 1 a 2. 3. Jako redukovaný vokál za laryngálou může být jen 'íatep, obyěejně haVep palah: "mři 'víno', 'bůh'. § 1(19, 1; 170, 1; 173. 2. 4. Za laryngálou, jež uzavírá slabiku, se může vyvinout též hatep: *tlahbu > t<3rn 'zlato' (st. emph.). § 170, 2. 5. Před laryngálou s ha(:ej5em může být jen odpovídající ' plný vokál: bOrn. XHP 'ona hude', ^pjx 'jiná'. Při posunu prízvuku jsou před laryngálou i za ní dva stejné plné vokály: JVDJJfl 'uděláte', pnb 'ony budou', fl3"irn 'byla zpustošena'. § 109, 5. § 126. Souhlásky. 1. Původní w- na začátku slova přechází v /- (výjimka spojka tf. § 175, 1. 2. n se k těsně následující souhlásce asimiluje jen někdy: ^Qi <*jinpcl 'dává'. Srovn. § 172. (Někdy zůstává, na př. lp\y 'dává' [hebr. po př. se zdvojená souhláska opět dissimilujc, viz 3.) 3. Uprostřed slova se někdy místo prvé ze zdvojených souhlásek objeví n: 'jyjri < *ha"cl. Srovn. zde odst. 2. a § 172, § 178, 1. 4. Zdvojené souhlásky na konci slova se zjednodušuji: *fa/7> VI (Plur' Wf). Viz § 178: 1, 2; § 144: IV. 5. ' na konci slabiky se vysunuje a předchozí vokál se dlouží: *jCkul> jfljul ^2K» § 173, 1. 6. O prosmýknuti a připodobnění / a sykavek viz § 167, odst. 2 a 4 na konci. 7. Sykavky a zubuice aramejské a hebrejské si odpovídají takto: Původním [v arabštině zachovaným] interdentá-lám taij odpovídají v aramejštině dentály t a d, v hebrejštině sykavky š a z. Podobně původní emfatické inter-dentály t a d daly v arabštině emfatické ? a (/, v aramejštině dentální / a emfatické q nebo', v hebrejštině splynuly obě v f. Aramejské původní sykavky s, i, š, z odpovídají hebrejským, rovněž i původní dentály t a i. 241 245 aramejské ii t d ( '(q) ř Š Š S Z hebrejské l d š z t 9 9 t é š s z arabské t d t d t t 4 t Š S 1 z (v starší fázi semitské se předpokládá) t d t d t t ů T T* f i š s z Příklady: aramejsky hebrejsky arabsky význam zri) i'tih 25J^ jfišab walaba hebr. a aram. 'sedě U' arab. 'skákati' (obojí se □"H ďhab skřiženýnia nohama) daliabfun ) 'zlato' nHar WJ RtfytV nazara 'hleděti si'.'dávati j>ozor' 'ard( un ) 'země' (MÍ31N '/l0m (EZr) DÍlt^. 'l -»/ión (Ezr Dan) JíntbfcÓ 3. f. -°hčn (Dan) 4. První z uvedených vzorů je pro singuláry končící na vokál. Jsou zachovány jen uvedené 3 tvary. Druhý vzor je pro singuláry končící na souhlásku. (V elefantinských papyrech jsou i suflixy 2. sg. f. typu *JflJj|t)< D suffixů 2. a 3. pl. in. jsou doloženy tvary starší na -m a mladší na 5. Suffixy u plurálu (pluralický příznak -aj-): 'VVI 'myšlenka'. Sg. 1. -áj í T (- -ó/'if) knih y>snr\ 2. m. { í, i [ -ak q°re 2. f. nedoložena 3. m. -Ôhi TlijVy"! n> (= -á/n/i) knib rnwi 3. f. -áh q°rě njV-m 248 Pl. 1. -říníT (?) (íOJVN doloženo jen u spony) 2. m. -ěTcóTi (Dan) ÍÍ3>,JÍ',Í»,1 2. f. nedoložena 3. m. -ěhum (Ezr) crvjvsn -č/ión (Ezr, Dan) prPJVyi 3. f. -éhčn (pn'1;*^ doloženo jen u předložky) 6. Tyto tvary mají sufíix stejný jako u singuláru, jsou však rozšířeny o duální a plurálni příznak -aj-. 2. sg. m. a 3. sg. f. se ve výslovnosti ( -aw > -ô; suffix v dissimilovančm tvaru (-hň >)-hi byl ještě navíc připojen. 7. Na rozdíl od hebrejštiny se k plurálům (většinou ženským) na -3t r\ připojují stejné suffixy jako k singulárům: na př.: ''JVDíť 'm°ii otcové', ^rlPT"]N 'tvé stezky', nn33"!N 'Jeho kolena', |«nri~jp 'jejich oběti'. § 12í). Význam a užíváni osobních zájmen samostatných. 1. Ač jsou i v aramejštině osoby dostatečně určeny .svými koncovkami, užívá se ještě osobních zájmen, někdy nadbytečně, někdy pro zpřesněni: r\VQ\V 'a Ja Jscm uslyšel', (Dan 5, 10). nJK Vin 'duch můj, (já), Danielův', (Dan 7, 15). 2. Velmi často slouží jako spona (kopula): rinaiý pJM JO 'která jsou jména mužů' (Ezr 5, 4). Při tom nemusí být ve shodě rodem a číslem: ntite"! Nín-nrOK 'ty (jsi) hlava' (Dan 2, 38). J 130. Význam a užívání osobních zájmen přívěsných (suf figovaných). 1. U sloves jako v hebrejštině. 2. TJ jmen podobně jako v hebrejštině. 249 Pro aramcjské dialekty je příznačné časté předjímáni (prolcpsc) suľíixu vyjadřujícího jméno, jež pak následuje. Tak podle masoretské akcentuace v Ezr 4, 11: Nfl^nri"lS,"Sy VlíSy Ylty 'poslali jemu, Artaxcrxovľ V biblické aramejštině jinak tato vazba ztotožňuje: K*T73 113 'téže noci' (Dan 5, 30). XíllS1?!? ftgQ 'z téhož království' (Dan 7, 24). Často je prolcpsc při vazbč s H (viz § 133, 2, c). 3. I pro aramejštinu platí, že suflixů nelze užiti ve funkci zvratnč. K vyjádření vztahu zvratnélio (reflexivního) je nutno užiti opisu pomocí substantiva: ^2,b JI^Btý."! X"? 'neponížil jsi sc(be)' (doslova: 'své srdce' Dan 5, 22). § 131. Zájmena ukazovací. 1. Pro bližší poukázáni 'tento' sg. m. ftjm d*flj, 'tato' sg. f. xi 0*ř; 'lito' pl. pro oba rody: 'f/řiě (= hebr.), (Jer 10, 11, Ezr 5, 15) k-ilb; •jx 'H (Ezr 5, 15) tprě; yi'px "ilu"n (v Dan), [Odpovídá hebrejskému m, 2. Má funkci Substantívni i adjektivni: Xabn ľW 'toto je sen'; (Dan 2, 3B; 4, 15); XTXJIp 'tento' roh'(Dan 7, 8); fjpq 1^X3 'potom' (Dan 7, (i, 7). 3. Pro vzdálenější poukázání: Sg. m. »«| děle, í. *fo dík (Ezr) I pro oba rody ¥j»j áikkěn (Dan) / Pl. ^x ''"ě/f 'o""'- [Jinak než v hebrejštině; srovnej však arabské daka = = 'onen'.] Užívá se ho jen adjektivně: *i VtľŤ*)il 'ono město' (Ezr 4, 13). ' ' ' * * 'onen', 'ona' 250 § 132. Zájmena tázaci. 1. Substantívni pro osoby man 'kdo?' [Rozdílné od hebrejského, ale srovn. arab. man.] 2. Pro věci na "lí 'co?'. [Stejně jako v hebrejštině a arabštině ma\. § 133. Zájmeno vztažné. 1. Aramejština má jediné všeobecné vztažné zájmeno dl pro všecky rody a čísla [Srov. arab. (allá)ďt]. 2. Užívá sc ho: a) samostatnč: aSvýnU «1 KbpVI 'chrám (jenž je) v Jerusalemě' (Ezr 6, 14), fí>m H XJ^X 'slrom' který Ísi viděl' (Dan 4, 17); ' b) ve spojení s jiným zájmenem: ^> iíh^yjO ''do nepadne' (Dan 3, G) (srovn. též § 134, 2); c) k vyjádření vztahu přivlastňovacího původně jen k jménu určenému: xnbx"n''3"'H X'JXffl 'nádoby domu božího' (Ezr 5, 14), pak i k neurčenému: W***l IľlJ 'ohnivá řeka' (Dan 7, 10). Často je tento vztah předjat suflixcm: XH^X-H PiplfJ 'jmôno jeho (totiž) líoha' = 'jméno boží' (Dan 2, 20). Tato vazba významem odpovídá vazbě státu konstruktu s geni-tivem (viz § 142, 3); d) jako spojky v různých funkcích (viz § 185). § 134. Zájmena neurčitá. 1. Není pro ně zvláštních tvarů. 2. 3. K sevšeobecňování se používá též zájmena tázacího: 'ntýn niSI 'a kterékoli potřeby' (Ezr 6, 9), aEJv> ...íl niSl a cokoliv... bude (se zdát) dobré' (Ezr 7, 18).' Viz též § 133, 2 b. 251 4. 'Jeden-druhý', 'navzájem' se vyjadřuje jako v hebrejštino opakovaním zájmena ukazovacího: nJVDy !"Ijn 'spojené jeden s druhým, navzájem' (Dan 2, 43)'. 5. 'Každý', 'všechen' 73 kol, před maqqopcm -^g kál-(vlastně substantivum 'celost', arab. kull(un)). Vazby jako v hebrejštině: a) před neurčeným sing.: 'každý', tí>JX"bj 'každý ělověk' (Dan 3, 10); b) před určeným sing.; 'celý', xyi»S'"73 'celá země' (Dan 2, 35 a 3!)); o) před určenýmkollektivem: 'veškerý', xitľS'Sv vc-ške- rč tělo'; (Dan 4, 9); A) před plurálem: 'všichni', ^33 iQ^n bzb 'všechny mudrce babylonské' (Dan 3, 12). V aramejštině je kromě toho tvar x^i A-fi/W 'vše', •všichni'. n2"N7Í!? 'jídlo pro všechny (bylo) ni něm' (Dan 4, 9,'l8). § 135. Clen. X 1. V aramejštině byl člen původně asi léž -lid jako v hebrejštině, ale protože se klade za příslušné jméno, podlehl jistým změnám. Stav jména se členem se nazývá status determinatus nebo cmphaticus. 2. U singulárů a plurálů na -<í[ je člen v tvaru -r7. Je na něm přizvuk, který působí na' určované slovo. M. sg. jMM '"líh, 'bůh', se členem xn^X '"Wlí 'Bůh'; f. sg. nbdrli status construclus f\QSfí, status emphaticus *liůkmal-(l> xripDn 'moudrost'; plur. "y^i'X, st- COnstr. ľiyai'X. st. emph! XW2XX 'prsty'. 3. a) u plurálů na -In a duálů se člen *-/«; připojuje k příznaku -aj- a dá s nim -ajjď xfl ! WJ^i st. const. 252 m*j> < *-aj, st. emph. x»pV 'dny': duál X*JTXia 'váhy' (Ďan 5, 27) (ale Leningradský rukopis má: X^JTXtt)-b) u slov odvozených příponou 1 -dj je v plurálu st. emph. na -ajě (q°rě -3'ě): *ňt>3: X""1!P2» 1°re *tnfPS Xhaldejci". 4. Pro tvoření státu empbatiku feminin v singuláru a viech duálů a plurálů máme tedy praktické pravidlo, že se připojí k jménu ve státu konstruktu. (Bauer a Leander maji za to, že skutečně stat. emph. vznikl připojením členu ke sta tu konstruktu, s. 85). Nomina 136. Kořen. 1. I v aramejštině je základní význam slova spjat s kořenem, jenž je v naprosté většině tvořen třemi konso-nanty. Pro malý rozsah biblicko-aramejských textů je i počet dokladů menší: l^bh mxUvk 'kráľ XnsSo malk'lň (doložen jen st. emph.) 'královna', 1370 IMW 'království', 'vláda'. 2. Jednoradikální jsou jen částice (3, 3, ^, 1) a zájmena (Hl' HIS), jednoradikální nomen není doloženo žádné, neboť slovo pro 'ústa' [v hebr. ncl bylo rozšířeno o druhý radikál m (asi zbytek označení neurčitosti t. zv. mimaeí): OB (se suíT. H!£E)- 3. K dvoj radikálu im patří na př. slova: 3X 'otec', nx 'bratr', -ji 'ruka', njíľ 'tok', 12 'syn'' 'jméno', yx [hebr. py] 'dřevo', 'strom', (st. constr.) 'dva', 'ženy', nXO 'sto'- 1. Čtyřkonsonantiii jsou na př.: DĽTl 'kouzelník', 1X11C 'krk*. * • 253 § 137. Tvorení jmen. 1. Původní dvojkonsonantní trojkonsonantní (IjSp. SnN. 131) a vieckonsonantni (gtolfí). 2. Odvozená (A) z kořene a) zdvojením slředního radikálu: ^JJ 'hrdina', b) opakováním třetího radikálu: plH 'zelenající se', c) opakováním druhého a třetího radikálu: "]Q"|£)^ý 'úsvit', d) opakováním celého dvojsouhláskovčho kořene: bíhi, 'kolo'. (li) c) praefixy «) '-: 9*ľltf l»cbr. yj-fl] 'paže', 6) m-: *^pa 'obydli', *n2_yp 'dílo'. Též k tvoření infinitivu qalu (§ 104, 2), 'l) '": NIHfl (st- emfat., od Wj) 'okruh', f!) h- a t) š- slouží k tvoření Infinitivů kausativnich slovesných kmenů hap'elu a šap'elu: ŕnotťn 'znu-hiti', fp"IJ»H 'dokončili'. (C)f) sufrixy: " a)-3 j [odpovídá hebr. -řj: 'Chaldejský', •'Dip 'prvý', f) -J/i [hebr. -J/i i > -On]: pj^ 'stavba', 'strom' [srovn. hebr. TOKj, ?) -on [== hebr.]: myšlenka' (srovn. hebr. pS1)> r]) -ř, st. constr. -U: t^riN- st;- constr. IľHfíNS 'konec', fl) -ii, st. constr. -úl: ^bíZ> st- constr. fll^o 'království', x) -5, <\- (kanaanismus za -3, n ): 'daň', 'deset tisic'. § 138. Rod jmen. 1. Aramejský rod mužský a ženský odpovídá hebrejskému. 254 2. Maskulinum nemá zvláštní koncovky, častá jsou i fe-minina bez koncovky: TJX 'kámen', 'zemč', |iy 'oko', patrně též jy 'koza'. 3. Feminina se většinou tvoří příponami: a) -/ jen v -U a -ůl, kde mizí ve stalu absolutu: st. abs. '"inX- B*- constr. fi'irTN 'konce', st. abs. 10^0' st-constr. filoSa, st. einph. Xfl'sSft 'království'. b) -al, z něhož asi jako v arabštině v pause vzniklo -ah, jež pravděpodobně jako v hebr. proniklo i do kontextových tvarů a dalo -íT, jf . (Misto tohoto v aramej-štině je často psáno X •) V ostatních tvarech sc -al udrželo: st. abs. j-pipj (nebo XTI"!)- st- constr. JWř}i st. emph. XiTT! 'zvíře'. c) -ř jen ve íem. Wjfl 'ůlfrl 'jiná' k mase. flIlN ']'">''• 4. Jako obojrodá se jeví v biblické aramejštině 'oheň' (mase. Dan 7, 9; fem. Dan 3: 6, 11 a j.), 'pták'(mase. Dan 4, 9 k°tíb; fem. Dan 4, 9 fprtj 4, 18). Pozn. I. Mase. s žen. koncovkou: nHB 'místodržicí1, j-|J3 'druh'. Pozn. II. Kollekliva bývají fem., na př. 'vystčhova- lectvo'. Abstrakta bývají též fem., na př. 'velikost'. i § 139. Cislo. Aramejština má tři čísla: singulár, duál, plurál. V tom i v jejich užívání se shoduje s hebrejštinou. (A) 1. Duál značí předměty párové: má koncovku v st. abs. -ájin pyip 'rohy'; v st. constr. -ě (<*-aj) *ij^p; v st. emph. -aj)5 (< *aj + člen *M) N'JIS. [Srovn. arab. -ajni , - 11- konc. du. pro nepřímé pády, -aj pro st. constr. du.] 2. Ve femininu sc tyto koncovky připojuji k tvaru na -al: fflNO 'dvě slě' (ou riNO < *"»'«'-)• 255 4. 5. ti. (D) Hl 7. [§139] 3. Příklady: rt^i 'ruce', p?tj> 'zuby' po př. 'kly' (ve dvou řadách) Dan l\ 7, >yy (st. constr.) 'oči', X'JtXia (st.cniph.) 'váhy', t. j. dve misky vah (patři k „dualia tantum"). Duál tvoři jen jména podstatná. Příslušná adjektiva (a též zájmena a slovesa) jsou v plurálu: f3"l3"l ^l\p 'velké zuby (kly)' Dan 7, 7. Duál za plurál: ipry fJJ")p '''Ľsct- rohtV, Dan 7, 7. Duálová koncovka je i u číslovky 'dva'; mase. doloženo jen v st. constr. i^p, fem. st. abs. prflf! (< *""/"). 'lurál. a) Starší způsob tvořeni plurálu opakováním je u adjektiva 2") 'velký', avšak u takto vytvořeného plurálu jsou ještě normální plurálové koncovky: mase. pp"j;n 'velcí', íem.: ľMa^i emph. Nfl3"12T 'velké'. (Srovn. též odvozené subst. *pj3,"D"| 'velmoži'). b) Všeobecně má plurál tyto koncovky: ul) maskulinum ve st. abs. -ta, p-: ppVp 'králové', pp<2n 'moudří'. [Srovn. arabské -lna, konc. plur. mase. pro nepřímé pády.] (Pozn. V textu nalezneme i hebraismy na -í/n: 0*5^0 'králové', Ezr 4, 13; CAfcTOt J;,ko k'lib, opraveno však v qfí ppbfc<> 'tisíce', Dan 7, 10.) (i2) maskulinum ve st. constr. -č, < - (<*-aj, jako v duálu): >QV 'dny', ^o>2rt 'mudrci'. <3) maskulinum ve st. emph.; -ajf9, ^'N (<*-a/+člen •na): kssaľ ,(1"y'- [11) [emininuni ve státu absol. -iín, ^ , (místo *-ňl, n analogicky podle mase. -In): fJJpltN 'prsty', 8. 250 (§ 139] f)2) ve st. constr. (původní) -al, p : J^a^K-[«) ve st. emph. -ňta, ^ : KAPS^'X-9. Některá maskulina maji v plurálu koncovku (ženskou) -Sn: Qtý 'jméno', pl. JiftBt^ (constr.); 'trůn', pl. pp"i3; nnisí lev', pi. empW xjnnx; *3x 'otec', Pi. sesuti, vmx. 10. Některá feminina mají v plur. koncovku (mužskou) -In: rtba 'siovo', pi. p"pp; nn 'duch', myn tv hebr. riinn]: fiýp 'rok', pl. pjp>; ppjj 'ženy' (sing. nedoložen). 11. Zvláštni je slovo t£>JX. Původně kolektivum 'lidé', 'lidstvo' (slovensky 'svet'), (na př. Dan 4, 22), z něhož může být jedinec vytčen pomocí státu konstruktu slova 'syn': sg- lýJX 13 (důležité místo Dan 7, 13), pl. XiPJX \J3 (Dan 2, 38; 5, 21). Ale i samo někde značí jednotlivého člověka (Dan 2, 10; 3, 10; 5, 7; 6, 8, 13 (!)). 12. Plurál s koncovkou mase. i fem. má slovo E*i 'den', a to bez patrného rozdílu významu: častěji t*Q\> (na př. Dan 7, 9), jen 2 x st. constr. flE^ Ezr 4, 15, 19. (O duálu viz § 139(A).) 13. Plurál od flfiM Je pn^N' značí v aramejštině [na rozdíl od hebr. 0\"ON = 'božstvo', 'Bůh'] vždy více bohů; je to plurál skutečný, numerický. (Též Dan 5, 11: 'moudrost bohů' = 'božská' a p.). 14. Některá jména jsou pluralia tantum: ppľj"l 'slitování' (pův. 'vnitřnosti', srovn. řec. onXáyx»a splanchna, pův. 'střeva'). Srov. též ptsn 'pšenice' jako zrní [na rozdíl od hebr. fflĚfl — 'obilí na poli']. 15. Kolektiva jsou např.: 'dříví'; p^y 'ptactvo'; *ipy 'listi'; 'maso', pak: 'živočíšstvo', 'lidstvo'. 17 Mluvnice hebrejštiny 257 [§139] 3. Příklady: Ytý 'ruce', pjtj> 'zuby' po př. 'kly' (ve dvou řadách) Daří 7, 7, »W> (st. constr.) 'oči', X'OTXia (st- eniph.) 'váhy', t. j. dvě misky vah (patří k „dualia iantum"). 4. Duál tvoří jen jména podstatná. Příslušná adjektiva (a též zájmena a slovesa) jsou v plurálu: ,3"I3"1 p2Et* 'velké zuby (kly)' Dan 7, 7. 5. Duál za plurál: "ijyy pj"lj5 'deset rohů', Dan 7, 7. tj. Duálová koncovka je i u číslovky 'dva'; mase. doloženo jen v st. constr. fem. st. abs. pfiin (<*-ajn). (B) Plurál. 7. a) Starší způsob tvoření plurálu opakováním je u adjek- tiva 21 'velký', avšak u takto vytvořeného plurálu jsou ještě normální plurálové koncovky: mase. p3"]3"i 'velcí', fem.: *3"l3"!. eniph. XJ"13"I21 'velké'. (Srovn. též odvozené subst. *p]3"l3"l 'velmoži'). 8. b) Všeobecně má plurál tyto koncovky: al) maskulinum ve st. abs. -In, p-: pjrap 'králové', pp^SI"* 'moudří'. [Srovn. arabské -i/tu, koně. plur. mase. pro neprime pády.] (Pozn. V textu nalezneme i hebraismy nu -fm: C^Sd 'králové', Kzr 4, 13; Qib'-JX Ja,{" lt''l'l!' opraveno však v qcrě pC^X> 'tisíce', Dan 7, 10.) «2) maskulinum ve st. constr. -ě,i - (< *-«/, jako v duálu): 'dny', »0>2rí 'mudrci'. i3) maskulinum ve st.emph.: -a//J, X"X (•:*-«/ 1 člen */iíi): x9P)' 'dny'. |11) femininum ve státu absol. -ďn, ^ , (mislo *-«/, fl analogicky podle mase. -In): ♦yaiis, 'prsty', 250 [§130] fi2) ve st. constr. (původní) -fit, : f|J»2^X-|13) ve st. emph. -Stá, |fj^ : XliySIÍX-9. Některá maskulina maji v plurálu koncovku (ženskou) -a/i: Qtjj 'jméno', pl. JinOtý (constr.); XD13 'trůn', pl. [1013= nnX ''ev', pl. emphat. xnn«; *3K "otce', pl. sesun, >rn3x. 10. Některá feminina mají v plur. koncovku (mužskou) -in: n'pp 'slovo', pl. pipp; nil 'duch', pnn [v hebr. nypffl; nití) 'rok', pl. pjli>; p^J 'ženy' (sing. nedoložen). 11. Zvláštní je slovo t£>JX. Původně kolektivum 'lidé', 'lidstvo' (slovensky 'sveť), (na př. Dan 4, 22), z něhož může být jedinec vytčen pomoci státu konstruktu slova 'syn': s§- tPJX 13 (důležité místo Dan 7, 13), pl. xtiÓX \J3 (Dan 2, 38; 5, 21). Ale i samo gjjx někde značí jednotlivého člověka (Dan 2, 10; 3, 10; 5, 7; G, 8, 13 (I)). 12. Plurál s koncovkou mase. i fem. má slovo fíp 'den', a to bez patrného rozdílu významu: častěji pj^i (na př. Dan 7, 9), jen 2 x st. constr. ftftýi Ezr 4, 15, 19. (O duálu viz § 139ÍA).) 13. Plurál od frj^x Jc pnbřj; značí v aramejštině [na rozdíl od hebr. Qij-px = 'božstvo', 'Bůh'] vždy více bohů; je to plurál skutečný, numerický. (Též Dan 5, 11: 'moudrost bohů' = 'božská' a p.). 14. Některá jména jsou pluralia tantum: fpni 'slitování' (pův. 'vnitřnosti', srovn. řec. mtXáyx*1* splanchna, pův. 'střeva'). Srov. též ptsn 'pšenice' jako zrni [na rozdíl od hebr. ftjflfl — 'obilí na poli']. 15. Kolektiva jsou např.: yx 'dříví'; ppy 'ptactvo'; *ijpy 'listí'; ""jtoj 'maso', pak: 'živočišstvo', 'lidstvo'. 17 Mluvnice hebrejštiny 257 140. Status. V aramejštině může být nomen v trojím stavu (státu): 1. Status absolutus (jako v hebr., viz § 42, 2, 3). Značí jméno položené samostatné. 2. Status construetus (jako v hebr., viz § 42, 2, 3). Před genitivem s oslabeným přízvukem. 3. Status emphaticus (determinalus) s poslponovaným členem -<í (<*-/icí) (člen připojen za slovem). [V hebrejštině mu odpovídá nomen determinované členem, srov. § 142, 2, 1]. 141. Vyjádření pádů. 1. Zbytky původních pádových koncovek jsou v aram. řídké: 2. Nominativní-u vsuffigováných tvarech jména *2X 'otec': ^12N 'tvňj otec', *H13K 'jeho otec'. 3. Akusativni -a zůstalo jako neprízvučná směrová přípona některých adverbií rtyix 'dole', «72 'nahoře', nsfl 'tam'; a též snad v 'vše'! (Viz § 134, 6e). 4. Žádné genitivní -i se v biblické aramejštině nezachovalo. 5. Aramejština nemá zvláštního vokativu, ve zvolání se užívá substantiva ve státu emphatiku: N37D 'králi!'; fcOOOy 'národy' atd.....(Dan 3, 4). 6. a) Původní genitiv je zřetelný jako druhý člen ve vazbě státu konstruktu (viz dále § 142, 3). b) Tento vztah je vyjadřován i opisy s % viz dále § 133, 2 c; §142e. 7. a) Akusativ jako pád přímého předmětu: NJTV3 f,"|31 'a stavějí dům' (Ezr5, 11); ^SsS FlbSlWľJ 'nepo- nížil jsi své srdce' (zvratně: 'sebe', viz § 130, 4) (Dan 5, 22); též dvoji předmět: NviSVin NDSfiB 'odvětili nám (vyjádřeno suíTixem) odpověď (Ezr 5, 11). b) Přímý předmět bývá též (většinou u osob) uvozován předložkou "|; vjřjfl 'vyvedl Daniele' Dan 2,25;y>Jl\"l"- M*jM07) a P''mĽsli nádoby' Dan 5, 23; Díl b SO TNU* 'dotázali jsme se jich' Ezr 5, 10. I , ! - 1 (Pozn. Táž předložka "j vyjadřuje i vztah dativni: PP^nb ■•• 3rV 'dává moudrým' Dan 2, 21; Di"l7 pTlOX f31 'a takto k nim promluví' Ezr 5, 3). § 142. Determinace (určeni). 1. Vlastní jména označují určitou osobu či věc, a jsou tedy sama o sobě determinována: bx'JI. 733> přívlastek k nim musí být též determinován: XJ727 733 'veliký Babylon' Dan 4, 27. 2. Determinace se provádí připojením členu, čímž vznikne status emphaticus (determinatus). [Na rozdíl od pozdější, aramejštiny a syrštiny je v biblické aramejštině tento stav výrazem jména určeného.) Této determinace se užívá [jako v hebrejštině a v arabštině], aby se některý pojem označil jako známý a) je-li vytčen ukazovacím zájmenem: jyi Nisblt 'onn socha' (Dan 2, 31); b) byl-li dříve zmíněn: NI37ľT '(určitý) sen', nebol! byla o nčm řeč dříve (Dan 4, 3): cSn (bez determinace) (Dan 4, 2); c) je-li všeobecně znám: a) jako jedinečný: xyiN 'země', NÍ17N 'Bůh'; P) za jedinečný považovaný: N37I3 'kráľ par exellence, totiž perský; y) ze souvislosti: K1BD Ht^)3t? 'Š- P'sar' (Ezr 4, 8); [S 112] d) znači-li druh: X/IVH 'zvěř'; c) známá jména látek a abstrakta: N3ľn 'zlato' (Dan 2> 35). XnD2n 'moudrost' (Dan 2, 20, 21). 3. a) Determinace následujícím genitivcm oslabí logicky i prízvukom determinované jméno, jež se dostane do státu konstruktu. Viz § 140, 2. b) Vazba lato je v aramejšlině poněkud těsnější než v hebrejštině, takže může být i přirovnána k složeninám (některých) jazyků indoevropských: n"lí"tJ~"13J* Ľzr4, 10 a j. 'Zářiči'; tý;X"33S Dan 7, 4 'lidské srdce', něm. 'Menschenherz'. V češtině se vyjádři tudíž spíše adjektivem než gcnitivem substantiva. c) Determinace je jen u druhého (posledního) člena, a ta determinuje celý výraz: XS^Q JV3 '(určitý) dům králův'; ^23 "D^Sn Dan 2, 12 '(jistí) mudrci babylonští'; ^"ťpX JV3 flintřftl "IXwt* Est 7, 20 'ostatek potřeby domu Boha tvého'. d) Zálcží-li na tom, aby prvý člen byl determinován, determinuje se druhý, i když na jeho determinaci nezáleží: N'pi" iTŕlS* Dan 7, 22 '(ten) Starý dnů (dny)'; bez determinace: pup',* p^pj} Dan 7, 9 'Starý dnů*. e) (Má-li být první člen neurčený, je nutno použit jiných vazeb, s h [jako v hebrejštině a arabštině] nebo s irj: SxTi'','p ""j^Ó b-zr 5, 11 '(nějaký) král izraelský'.) f) Vazba státu konstruktu jmen ^j»2 'pán' a 12 'syn' slouží k vyjádření určité souvislosti s výrazem genitiv-ním (při čemž uvedená jména sklesnou na formální slovce): DVtO-byS ^zr 4, 8 a j. 'kancléř' (vl. 'pán dekretu'); KJflkjPM Ezl" c> 1D> Dan 2, 25 a j. 'vyhnanci, exulanti' (vl. 'synové vyhnanství, exilu'). 260 g) Vazba státu konstruktu vyjadřuje na př. vztahy látkové (N3n*T rhÚ 'slátá socha'), vysvětlovači (SS3 njHp 'k'"aj babylonský'), vlastnosti (paV p^PV 'Starý dny, co do dnů', Dan 7, 9; pod. 7, 22). 4. Determinace suffixem je vlastně zvláštní případ de-terminape genitívni, při níž genitiv osobního zájmena je přivěšen k jménu, takže s nim tvoři celek považovaný za jedno slovo. (Připojovala suffixů viz § 128, 3—7). § 143. Deklinace. 1. Ve vzorech se uvádějí kromě tří států též příklady tvarů suffigovaných s lehkými suffixy (pro všechny osoby singuláru a 1. os. plurálu; jako přiklad se uvádí 1. sg.) a s těžkým suffixy (pro 2. a 3. os. plurálu; jako příklad 2. pl. m.). Protože biblické aramejské texty jsou nerozsáhlé, mnohé tvary se nedají doložit, a vzory jsou neúplné. 2. Koncovky nominální jsou: pro mase. (a fem. bez koncovky) pro fem. s koncovkou Status Sg. du. pl. Sg- du. pl. abs. constr. emph. — -ájin -ín — -é -ä -ajjä -ajjí -5 (-i, -á) -iit (-í_ř, -ň/) •*[$ n. -la, -ula) -tajin nedoložen nedoložen -ín -ät -ala 3. Při deklinaci některé samohlásky podléhají zákonitým změnám. Nemění se však samohlásky: a) původem dlouhé (pp, DV) b) zůstávající v slabice stále zavřené (Qi2n> 31) a) k nimž náleží i slabiky, které byly zavřené a vlivem „zavírající" laryngály se „pootevřely" vsunutím ha-tepu (i-inx < *'ahrt), 261 0) a slabiky, které se staly otevřenými po zjednodušení zdvojené laryngály (yyiQ < *m'ra"ď; < *barr, st. emph. x"13) c) š°w5, je-li dosti daleko od prízvuku (njHííi fl^p)-144. Nominální třídy. A. Maskulina (a feminina bez koncovky). Druh proměnné vokály koncový konsonant Třida nesegolátni nescgolální nesegolátni nesegolátni segolátui nesegolátni žádný 1 (v ultimč) 2 (nanejvýš jeden) různé stále jednoduchý stále jednoduchý stále jednoduchý zdvojený před koncovkami jednoduchý (původně dva konsonanty na konci slova) původně /, w, * (z toho > -č) I-II. III. IV. V. VI. B. Feminina s koncovkou. Odvozená od maskul. iridy I.—V. se silným posled- koncovka -íí (< -at) VII. ním radikálem VI. se slabým posled- koncovka -íí/, i, -ň VIII. ním radikálem Třída I. (Vokály neproměnné, konc. konsonant stále jednoduchý. Vzor: Q^i 'den' (mi ícm. 'duch', fl^x 'bůh', X\Jlí9 'velký'; 'chaldejský') abs. constr. Sg. Dľ1 DV P1- ppi* >9t emph. s leh. suff. s těž. suff. saV- psai*- ■»ai> 262 [§ 144] Slova s koncovou laryngálou po dlouhém vokálu s výjimkou ä mají v bezkoncovkových tvarech patah furtivum: ni"), a místo š°wa mobile u laryngály hatep patah: p3nSx. Podobně nomina III' mají též hatep patah (pSN^ty). aíe koncové ' se elidujc: šaggl. Slova na -3j (většinou odvozená) píší přechodový konsonant (Gleitlaut) bud pomocí X nebo pomocí 1. Sg. abs. ysipp emph. XHtyp nebo nkltej. Pl. abs. pHÍÍ>3 ncbo px^íPS' emph. NHÍ£*3 nebo ''XWp Třída II. (Vokál poslední slabiky proměnný, koncový konsonant stále jednoduchý). Vzor: Q^y 'věk, věěnosť («p íem. 'ruka', exp 'stojící'). abs. constr. emph. s leh. suff. s těž. suff. sg. nbv cbv xaby "aby *p3aSy Pi paSý "ribv wnfy ,ai?y Slovo "j* má sg. s těž. suff. p3T> ('u. abs. p"j*. Podle II. tř. se deklinují participia qalu Opp nebo bfcp 'zabíjející'). Participia qalu sloves II wjj mají na švu x, ale t se drží ve výslovnosti před š"\v5: sg. abs. DXJ5> pl- abs. k°Ub pDK&» I"1"" pa^p. Podobně i pl. constr. Třída III. (Dva vokály proměnné, konc. konsonant stále jednoduchý). Zde je velmi názorně patrno, že v aramejštině redukce vokálů pokročila dále než v hebrejštině. Vokál poslední slabiky se udržel jen ve st. abs. a st. constr. singuláru, které jsou tvarově shodné, na př. "ijya 'maso' [odpovídají habr, st. constr. *|ÍJ>3, zatím co hebr. st. abs. je *lfe>3]. V ostatních tvarech se druhý vokál eliduje, prvý zůstává plný; u S&StC 263 pi. {§144] v zavřené slabice přechází v i: *bašrá >X15£>3 (st. emph.). Vzory: MM 'čas', 2Í11: 'zlato'; participia hitp»'elu 3,T pp 'daný', "I3y*"ia 'udělaný'. abs. constr. emph. s leh. suli. s těž. suff. fa? fa? Njpr "op? "pana? pjp? gpf N»:př **op? •fb'JBŤ U laryngály místo š°w5 mobile je hatep" patah: X3ľ"H. psnviB. npynp. Třída IV. (Koncový konsonant před koncovkou zdvojen). Na konci slova, t. j. ve st. abs. a const. singuláru je konsonant jednoduchý 37 (<*rabb) 'velký', 353 'ústa'. Před koncovkou je zdvojený a) původně X3") rabblí (emph.); b) pro udržení plného vokálu nOB (se suff.). Původid u se drží před zdvojeným konsonunlcm: X33 (st. emph.) 'jáma', před jednoduchým ve st. abs. a constr. sing. přechází často v o: 3). 3«! 'veliký' (plurál viz § 139 B, a) 3© 'ústa' (viz § 136, 2), DtD"in 'kouzelník', pjp> (du.) 'zuby'"; ">n (sg.) 'živý', p»n (pl.) 'živi', 'život'. abs. constr. emph. s leh. suff. s těž. suff. sg- Dfcnn Dbin Kpcnn ••piDiri *fi3pp"in Pí. psoin *»tňn N'pôňn *pä"in *p3,pp"in Třída V. Segolata. 1. Nomina, která se stala po odpadnutí pádových koncovek jednoslabičnými (*malku > *malli), byla vsunutím pomocného vokálu mezi koncové souhlásky opět rozšířena na dvojslabičná, při čemž přízvuk bud zůstal na původním kmenovém vokálu předposlední slabiky "í^p mxlxk 'kráľ, nebo se přesunul na vložený vokál slabiky poslední, 264 [§ 144] a původní vokál předposlední slabiky se redukoval |JJ3Jj .s»/e;n 'socha', Pjgp k'sajj 'stříbro'. V tvarech s koncovkami zůstal plný vokál, při čemž a někdy přešlo v i: ["jp-j (< *dab!i) 'oběť, pl. pn31. Plurál se tvoři z dvojslabičných základů typu qaial, takže se shoduje s plurály třídy III. Je-li třetí radikál b, g, d, k, p, /, je v plurále spirantisován: ppbp malkin (< *malakín). Typy qall a qitl ďo značné míry splývají. Příklady: a) typ qall: viz výše, též: jpx, tOSN (fem) 'kámen'. b) typ qitl: c^n 'sen'- KfiVn (* < působením laryngály); "ipp 'kniha', pl. p**|£p. c) typ qutl: Ďtyp 'pravda'; XH33 'světlo', lyj"|J 'zeď, pl. abs. constr. emph. sleh.suff. s těž. suff. sg. pp pp spSa -pSp pesba pí- ppša "?bp t^sšp 'sbp ps^p 2. U kmenů II / (vesměs typu qasät > /12fj!) st. abs. a cs. V plurálu se drží io souhláskové: *]U3'druh' mase, suffigované tvary plur. 2. U feminin na -ľ a -ů původní -/ v st. abs. sg. vypadlo, udrželo se však v st. constr. a před suffixy. V plurálu slov na -ú jc konsonantni w. 'inX 'konec', lO^O 'království'. abs. constr. emph. s leh. suff. stěž. sufl. sg- nnx nnnx xnnnx "Tľnnx — i3^p rvošn KíľoSo *J?07í? — pi- — nisbia xľľDno — — 145. Nomina tvořená zvláštním způsobem (mimo třídy) *2X 'otec'; sg. se suff. v^x. 1PQ%> Vrt3X (viz § ľ28, 3). Plur. rozšířen o h: se suff. ViniX- XJ?n2X-*HX 'bratr'; pl. sc suff: Ezr 7, 18 "p^X k'í'b, "ijnx q°ré (dissimilace: a > x před laryngálou s ä). 13 (constr.) 'syn'; se suff. |ľj"i3; plur. constr. MJ, se sufl. viih. fi,TJ3. X"IO (constr.) 'pán'. *fl»2 'dům'; constr. fit*, emph. XIVS (V1Z § 'M, pozn. I.); plur. se suff. JÍ3*Í13 bälčkôn s explosivním jednoduchým /, p\ má dagčš lenc. Viž'§ 123, 2. IÍ>X*[ (constr.) 'hlava'; se suff. viz § 128, 3. PI. p^XT/ se suff. DiTl^XI Ľzr 5, 10 (hebraismus). Qljj (constr.) 'jméno', se suff. viz § 128, 3. Plurál je rozšířen o h (jako u 3x): constr. J"in©E>, se suff. DníiniSí^. 267 § 146. Přídavná jména. 1. Koncovky singulární i plurálni stejné jako u substantiv. 2. Přivlaslkové adjektivum stojí vždy za substantivem, a shoduje se s ním v rodu, čísle a determinaci. § 147. Vyjádřeni stupňů přídavných jmen a) pomoci předložky »Q 'z' za komparativ: nrnľirrfO "ľl "líH Dan 7, 20 'vzezřeni její (bylo) větll než 'jejích družek'; b) genitívni vazbou za superlativ: C'týJX Hfítí Dan 4, 14 "nejnižší z lidí', 'docela nízký'. Číslovky § 148. Číslovky základní. 1. Od 1 —10 jsou doloženy tvary: pro rod mužský pro rod ženský st. abs. st. constr. st. abs. (st. constr. ' "in — mn nedoložen) 2 ~~ (,"!^) P$HJ3 3 xnbn. nnbn —' r\Hř. 4 ' nyiňx — ya-ix 0 - - rw, r\é 7 n»$p rq>$é — 10 rňiyy — ipv (I:* V náslovi elidováno; 2: dissimilace n v r před n). Číslovky 3—10 sloužící k počítáni mužských předmětů mají koncovky ženské, a naopak. 2. Z číslovek 11—19 doloženo jen '12' ~\tyy 3. Z desítek doltócny: piíyy '20', |*fiŠÁ '30', pfltj) '60'. '100' nxp. '200' (duál) priKp, '400' nxn yrix.' ' '1000': 'sg. abs. p]1^, constr. fkjj, cinph. Xjsbx; plur- 268 '10000' sg. constr. plur. Dan 7, 10 knih pyj, q°rč 4. Ze složených čísel doloženy jen '62' přilil"! pjlíý a 120 pri'y;. nxo. § 149. Číslovky řadové. Doloženy jen: 'první': mase. pl. emph. KJfiTft' fem' s§- umPn- XfVO"||> pi. emph. KJtftTjj. 'druhý': fem. sg. abs. n^JR 'třetí': fem. sg. abs. K>$Jfl k°lll>, nx/vbri q're- 'čtvrtý': mase. sg. emph. a fem. sg'. abs: KJSP?^ k°^' nxyoi ci°rC;fem- ss- emPh- Pro' čítání let a dnů v mčsici se užívá číslovek základních (Dan 7, 1, Ezr 6, 15). § 150. Ostatní druhy číslovek. Příslovce 'po druhé' fftMJft Násobný výraz 'sedmkrát.' "tyCC* Ift Slovesa § 151. Ovod a rozděleni. 1. Slovesné kategorie: a) osoba 1., 2. a 3. (1. společná, 2". a 3- rozdělená na mase. a fem.) b) číslo: singulár a-plurál (duál není). c) čas (t. zv. tempus): Neodpovídá naši kategorii času, avšak nekryje se ani s videm slovesným; perfektum děj konstatuje, imperfektum líčí (Brockelmann, Arabische Grammatik, 11. vy d. 1948, s. 118). Vlastní vztahy časové a vidové se poznávají spiše ze souvislosti. Srovn. § 153. 269 [§ 151] d) způsob (modus): u perfekta ncrozlišcn; u imperfekta: indikativ a jussiv; imperativ. e) odvozené kmeny vyjadřují jednak slovesný rod (aktivum, reflexivum, řidčeji passivum), jednak míru a okolnosti děje. Srovn. § 152. f) Jmenné tvary jsou infinitiv a participia. 2. Kořen slovesa má tři souhlásky (radikály). A. Silná slovesa jsou a) orální se všemi radikály orálními; b) Iaryngální, je-li kterýmkoli z radikálu /t,',/i.Zc sloves s ' sem náleží jen ta, která mají 1 jako druhý radikál. Dále sem náleží též slovesa s r jako druhým a třetím radikálem. u) i íar. (n, y, n) 6) n íar. (n, y, n; k; i)- v) iii Íar. (n, y, fl; 1). b. Slabá slovesa assimilují (n) nebo eliduji nčktcrý radikál (w, /, '). a) jednoduše slabá a) i n (f'B). B) Assimilujicí sloveso slq p'jD. Y) i' (n"D)-fi) i w, j (ľ'B). t) ii w, j (vfpy Q iii infirmae — u», /, ' (*f^, n"1?)-n) ii (mediae) geminatae (y"y). Třetí radikál je stejný jako druhý. b) dvojitě slabá. Vesměs iii infirmae, při tom též: a) i n, 6) i \ y) i u), ô) ii /. 270 3. Ve slovnících se uvádějí slovesa třemi radikály bež voka-lisacc. 4. Označení liebrejskými písmeny podle"'vzoru ^yB v'z § 51. 4. 5. Rozlišení aktivních a neutrických sloves ve vo- kalisaci kmene prostéhoJ(qal, p0°al) je dosti nejasné, a malý počet doložených sloves nedovoluje jisté závěry. Perfekta na a jsou jak aktivní 'dal') tak neutrická OBJ 'Padl)'. — ■ Perfekta na'i po př. z něho vzniklé^ e jsou (s jedinou výjimkou) neutrická foy 'mohl', B^tý 'vládl'). U imperfekt všech tří typů se vyskytují jak význam aktivní, tak neutrický: u: ^DN'1 'bude jíst', 'bude moci'; a: V^h'1 'obleče', 'nix' '(nechť) zhynou'; i (e): ^pyi 'dá', 'padne'. K perfektům na a jsou doložena imperfekta na u a i. K perfektům na i (e) náleží imperfekta na u, i, a a. Je tedy nutno u každého slovesa uvádět jak perfektní tak imperfektní kmenový vokál. 5 152. Slovesné kmeny. 1. Systém aramejských kmenů slovesných se shoduje s hebrejským v tom, že má též 1. kmen prostý, 2. kmen intensivní tvořený geminací středního radikálu, 3. kmen kausa-tivní tvořený pomocí pracíixu.Jimž je kromě h- též'- fsrovn, arabštinu] a z akkadštiny převzaté í-. Avšak reflexivy s / převzaly většinou i funkci passiva; passivum tvořené vnitřní změnou vokalickou pomocí u se udrželo plně jen v kausativu na h-, kdežto v kmeni prostém je zastoupeno méně [více však než v hebrejštině] a v intensivním jen nepatrně. 271 [§152] 2. K označování těchto kmenů se užívá též vzoru p'l ^yg Pro aktivní prostý kmen se vedle p°'al [též v syrštinč] užívá též hebrejského názvu qal 'lehký', 'prostý'. 3. Přehled slovesných kmenů v biblické aramejštiilě: kmen aktivní reflexivní (pass.) passivní prostý P*'al (=■ qal) hitp°'el (jen perf. a partie.) intensivní pa"el hilpa"al — kausativní (na .š-) hap'el, 'ap'el šajľel hištap'al háji'al (perf.) 272 (Passivní participia intensivu a kausativu náležejí tvaroslovně k příslušnému aktivnímu kmenu). 4. Reflexivum (a passivum) má vždy jiný kmenový vokál než příslušný kmen aktívni: kmen prostý má aktivum na a, reflexivum na c, kmeny intensivní a kausativní aktivum na e a reflexivum (passivum) na a. 5. Význam kmenů. I. P°'al (qal) značí prostý děj aktivní nebo neutrický. II. Hilp^el je jeho rcllcxivum (piJT Dan 4, 9 'živí se'), častěji passivum (isyri'' Ezr 6, U '(nechC) je učiněn'). III. Pa"el znáči obyčejně děj zesílený (*jpp 'pobil'), často zasahuje i do funkce kausativní (*"|7t23 'přestala': ^^"j 'působili, aby se přestalo', t. j. 'zarazili'), i v tom, že se tvoři denominativně (ffoft 'slovo': 'mluvil'). IV. Hitpa"al je reflexivní, po př. reciproký (37ypn 'mísiti se (navzájem)') a passivní ("n^J-in 'byl hledán'). V. Hap'el a šap'el jsou přechodné 'seděl', 2ľffí 'usa- dil'), i někdy nepřechodné (nbiiH 'mžl úspěch'). VI. Hištap'al: jediný doklad má význam passivní: pbbpp.lf^ 'jsou dokončovány'. VII. —VIII. Passivní qal (= pe11) a häp'al jsou čistě passivní: rh^p 'byla zabita', pco 'byl zvednut' (od p^Q 'vyšel'). § 153. Casy. 1. Aramcjskč períektum a imperfektum odpovídají přibližně hebrejským a arabským, t. j. perfektum děj konstatuje, imperfektum jej líčí (srovn. § 151, 1, c) a lo tvarem i významem. Lze však říci, že tyto aramejské časy jsou poněkud bližší našemu pojetí časů než hebrejské časy. 2. Afíixy perfekta: Sg. 3. m. i— — 3.1. -ál n-2. m. -IS, -i fl-, n- T I 2. f. nedoložena i- *Ml n- Pl. 3. m. -a v 3.f. -s n- 2. m. -tůn pfl-2. f. nedoložena V 3. os. pl. je zachováno původní rozlišení rodů. — Koncovka 2. os. sg. m. se vyskytuje v tvaru redukovaném i neredukovanom. Afíixy vokalické -u, -3 jsou (na rozdíl od hebr.) neprízvučné. V 3. sg. f. se drží původní / [v hebr. jen před suffixy]. Koncovky 2. f. v biblické aramejštině nejsou doloženy. (2. sg. f. v elefantinských papyrech je ip- (li); 2. sg. pl. v pozdější židovské aramejštině -lín.) U Mluvnice hebrejštiny 273 3. Praefixy a aflixy imperfekta. Sg. 3. m. j-- ---1 3. f. t-^ - -fl 2. m. ť-- --Jj| 2. f. nedoložena 1. '-- --K Pl. 3. ni. /- -íín w- -v 3. f. /'- 4n f - -i 2. m. /- -(ín p- -p 2. f. 1. nedoložena n- — — -3 3. os. pl. f. má praefix / shodně s 3. os. pl. m. (2. os. pl. f. v pozdější židovské aramejštině je tiqtlun). 2. a 3. os. pl. má na konci původní -n [zachované i v arabštině a částečně v hebrejštině]. (Podobně i 2. sg. f. -in v říšské a později i židovské aramejštině). Koncovka 3. os. pl. f. odpovídá příslušné koncovce perfektní: -un: -u = - e) sna. aro ron?. naria. rori3 rpns (nar.3) nedoložena 13M3 Pl. 3. m. 3. f. 2. m. 2. f. nedoložena i- n jaro laria naro nedoložena nedoložena íoaihs Koncovky 3. p. m. a f. -ň a -ä jsou neprízvučné. 3. Vokál a v otevřené prvé slabice se všude redukoval: *katáb(a) ,> 3/13. [V hebrejštině se před přízvukem zdloužil]. Kmenový vokál i v otevřených slabikách zůstal, v zavřených slabikách uprostřed slova sc změnil v e. V zavřených slabikách na konci slova bývá i i e. V 1. sg. se vsunuje před koncové -/ vokál: n^BJ 'zvedl jsem'. V prvé slabice zavřené bývá ž, podobně i někde v 3. sg. f. npbp 'vyšla'. § 155. Význam perfekta. Perfektum značí děj: 1. minulý: "]*J1 WlStíJn Dan 2, 25 'nalezl jsem muže', nyai Si* Dan 2, 16 'vešel a zeptal se'. 2. předminulý: JH* *"13 £>an 6' H 'když poznal'. 275 3. minulý zasahující do přítomnosti: cSt^ itb Ezr 5, M 'není (ještě) hotov'. Perfektum se spojkou 1 má vždy svůj původní význam h consecutivuin v aramcjšlině není]. i § 150. Imperfektum. 1. K úpravě vzoru viz § 151, 1. 2, typ na u a i(>e) Sg. 3. m. 3. f. p p. p 2. m. p p. p 1. nripx (n) p p. p PI. 3. m. = = 3. f. = 2. m. j - = 1. p p. p U typů na a a ŕ (> c) jsou tvary bez koncovek (označeno p), podobné tvarům typu na u jen s rozdílem kmenového vokálu; tvary označené = jsou s nimi shodné, nebot kmenový vokál je zredukován. Praelixový vokál 1. os. sg. je bud původní í, nebo vlivem laryngály ": i > Q^p C'pH T1JJŮ1 Dan 2> 39 'a po tobě povstane království'. 2. Ve vyjadřování přítomnosti se vyskytuje imperfektum poměrně řidčeji než v hebrejštině, nebot mu v této funkci konkuruje participium (§ 165, 4). 158 161. § 162. § 163. nJJri* N3X* ^"[pbl Dan 4, 29 'a komu chce, (tomu) je dává'. 3. Značí též minulé děje trvací a opětovací [pro něž má na př. latina imperfekta]. [Srovn. též věty stavové s impf. v arabštině.] 'Zvedl jsem oči (perf.), a moje vědomí se mi vracelo (3W> impf.)' Dan 4, 31. 4. Imperfektem se vyjadřují též projevy vůle: a) rozkaz: popili p^Brl Dan 3, 5, 'padnete a skloníte se'. b) přání: KJty11 pDpS^ Dan 3, 31 'necht se váš pokoj rozhojni'. c) výzva: ^an 2, 4 'necht oznámíme'. [V těchto případech by byl v hebrejštině nejspíše jussiv (a), (b), který je v aramejštině řídký, či kohortativ (c), jenž v aramejštině není.J — ICO. WSw consceutivum v aramejštině není. Jednotný tvar spojky ^ má význam kopulativní (slučovací) t a pod. (§ 185, 1). Imperfektum se spojkou ■] má vždy význam imperfektni, perfektum s ■) vždy má smysl perfektní. Jussiv. Jussiv je v biblické aramejštině řídký; jen v jednom případě má tvar odlišný od imperfekta: 1l£x'1 Jer 10> H 'aí ZMV" nou'. Význam je stejný jako v hebrejštině: rozkaz a přáni kladné i záporné (s bii)- tWjyvH Dan W 'at tě neděsí'. Kohortativ v biblické aramejštině není. Srovn. § 157, 4, c). Imperativ. 1. Tvarové koncovky odpovídají imperfektnim 2. osob co do kvabty vokálu, avšak nemají koncový prízvuk ani-n. 276 277 Kmenové vokály jsou různé jako u imperfekta (§ 156, 2). Vokál 1. slabiky se redukuje (jako v perfektu, § 154, 3). Sg. in. f. nns iris arts. aps '3ílľí ostatní nedoloženy 12,112 pí. m. ioň| ona í. nedoložen Tvoří jej jen kmeny aktivní. 2. Značí rozkaz: ♦■jfjx "píp Dan 7, 5 'vstaň (a) jez!', po př. přání i»n ppSýS Nsbp Dan 2, 4 a j. 'králi, bud na včky živ!'; a ťojen kladné. (Zápor se vyjadřuje jussivem s -^x)-(Zvlášt důrazný rozkaz či zákaz se vyjadřuje imperfektem, záporka je xb- v'z § 157, 4, a). § 164. Infinitiv. 1. Infinitiv je v arainejšlině jen jeden. Odpovídá významem českému infinitivu, po př. podstatnému jménu slovesnému. 2. V p°'alu má prefix mi- -p: copp 'shromáždit'. V odvozených kmenech má koncovku -S ve st. abs., ve st. constr. -at nebo -ul, před suflixy jen -ill. P°'al: 3^3p Hilp°'el: Pa"el: "13*12 Hitpa"al: Hap'el: mrpn (ap'el: *-X. äap'el: -ty) ii2fl2rin 3. Většinou vyjadřuje cil děje a bývá opatřen předložkou b 'k': 'vyšel zabíjet' nStppb Dan 2, 14. [Srov. německý iní. s "zu" a anglický s "to"]. 278 Se záporkou: PMtftA tib '** LOJT12 Dan 6, 9 'výnos k nezměnění, který nesmí být změněn'. 4. Slovesná povaha infinitivu je patrna z toho, že má u sebe předmět připojený stejnou vazbou jako u slovesa určitého: XľUlK1? Ntpb Dan 3, 19 'poručil vytopit pec'; 'nemáme zapotřebí ti slovo odpovědět (DJHE •J^O*^)' Dan 3, 16. 5. Jmenná povaha se projevuje zvláště po předložkách často se i substantivisuje: nSrDfinľl Dan 2, 25 'v spěchu'; f"p22£l23 Dan 4, 32 'poďle' své vůle'. (j 165. Participia. 1. V biblické aramejštině se vyskytují participia u všech kmenů, v reflexivních v jedné formě s významem reflexivním, u aktivních ve dvou: aktivní a passivní. 2. a) a) V kmenu prostém je participium aktivní v tvaru [proti hebrejštině původnějším, srovn. arab.] 3J«3 (nebo 3f|2). sc stálým 3. B) Passivní participium je typu 3"fl2. b) Participia odvozených kmenů mají prefix m- (q). Voka-lisace aktivních (a reflexivních) jc stejná jako u příslušných imperfekt; passivní se liší tím, že mají v poslední slabice a. [Srovn. arab.] nktivnl passivní reflexivní Qal: (3ľl-) 2Í12 Pa"el: (3Jv) 3*12» Hap'el: (Ap'el: (3J1-) 3*12») 2X12» •jpcrip Hitp-'cl: *jn*3fip Hitpa"al: 3P3P,» Hajľal: nedoložen. 279 Kmenové vokály jsou růzué jako u imperfekta (§ 156, 2). Vokál 1. slabiky se redukuje (jako v perfektu, § 154, 3). Sg. ni. f. Pl. m. f. aru nedoložen ari3 ara. 3n: ostatní nedoloženy lan? oÄJ Tvoří jej jen kmeny aktivní. 2. Značí rozkaz: ^SljŠ Dan 7, 5 'vstaň (a) j ezť, po př. přáni «n ppSýS Naši? Dan 2, 4 a j. 'králi, bud na věky živľ; a to jen kladné. (Zápor se vyjadřuje jussivem s ~bn)-(Zvlášf důrazný rozkaz či zákaz se vyjadřuje imperfektem, záporka je xS- Viz § 157, 4, a). § 164. Infinitiv. 1. Infinitiv je v aramejštině jen jeden. Odpovídá významem českému infinitivu, po př. podstatnému jménu slovesnému. 2. V p»'alu má prelix mi- -p: gjpp 'shromáždit'. V odvozených kmenech má koncovku -3 ve st. abs., ve st. constr. -al nebo -u(, před suffixy jen -ut. P°'al: a.fop Hitpo'el: Pa"el: H3.FI3 Hitpa"al: Hap'cl: naPOn WW: *-N. šap'el: nprom nans/in 3. Většinou vyjadřuje cíl děje a bývá opatřen předložkou b 'k': 'vyšel zabíjet' nbffipS Dan 2, 14. [Srov. německý inf, s "zu" a anglický s to J. 278 Se záporkou: rTWilb tíh *í| N3X13 Dlln 6- 9 'výnos k nezměnění, který nesmí být změněn'. 4. Slovesná povaha infinitivu je patrna z toho, že má u sebe předmět připojený stejnou vazbou jako u slovesa určitého: NJIfW1? XT»S -)ptf Dan 3, 19 'poručil vytopit pec'; 'nemáme zapotřebí ti slovo odpovědět (Q^ng ^rvorn1?)' Dan 3, ie. 5. Jmenná povaha se projevuje zvláště po předložkách často se i substantivisuje: nSnpJlrlp Dan 2- 25 'v sPě" chu'; n^SJiDS r>an 32 'podle své vůle'. 165. Participia. 1. V biblické aramejštině se vyskytuji participia u všech kmenů, v reflexivních v jedné formě s významem reflexivním, u aktivních ve dvou: aktivní a passivní. 2. a) a) V kmenu prostém je participium aktivní v tvaru [proti hebrejštině původnějším, srovn. arab.] 3,fi3 (nebo JJha), se stálým (T. |i) Passivní participium je typu 2T\2. b) Participia odvozených kmenů mají prefix m- (jj). Voka-lisacc aktivních (a reflexivních) je stejná jako u příslušných impcrlekt; passivní se liší tím, že mají v poslední slabice a. [Srovn. arab.] aktivní passivní reflexivní Qal: brv) 3fl3 pa"ci: brH nrop Hap'el: 3113,"!» (Apei: br,-)sri3o) 3^3 arpp 3ľl3lip Ilitpo-el: aripílD Hilpa"al: arpíip Iláp'al: nedoložen. 279 3. Významem odpovídají aktivní participia českému přc-chodníku přítomnému: "JK5J3 'zabíjeje', 'zabíjející'; pas-sivní českému příčestí minulému trpnému: pppf 'vztyčený'. 4. Co do času odpovídá aramejské participium aktivní imperfektu, jehož funkci částečně přebírá. § 157, 2. Značí děj budoucí: pi^fi 'vyženou tě' (pak 2 imperfekta) Dan 4, 22; i minulý nedokonavý: 'vyšly (pcrf.) prsty a psaly (pnľJlV Dan 5, 5. Přítomnost je v biblické aramejštině mnohem častěji vyjadřována participiem než imperfektem; na př.: Í*T Dan 2, 8 'vím'; XJSŕlO Ezr 5, 16 'je stavěn'. 5. Participium má tedy větší rozsah a frekvenci než v hebrejštině. Často se spojuje se slovesem ^ÍPI 'býti'; (NVIrl IttfJíflfi Ezr 6, 8 'bude dána') a se sponou WN (v'z § loSS* pn'"?B H3*jn*Jj( X1? Dan 3, 14 'opravdu nectíte?'. Zajímavá je aramejská vazba participia "^tSK 'říkající' po perfektu: piOijíl iJ!* Dan 2, 7, 10 a j., 'odpověděli a řekli". 6. Participium passivní může mít i význam přítomný: ^Tn 'obávaný', pak 'strašný' Dan 2, 31 [srov. latin, 'tremon-dus']. 7. [Z participia s osobním zájmenem se v pozdější aramejštině vytvořil opisný présens; byl pak převzat i do novějši hebrejštiny.] (§ 166. Vyjádření přítomnosti. — Viz § 155, 157, 165.) § 167. Odvozené kmeny silného slovesa. U těchto kmenů mají perfektum a imperfektum vždy shodný charakteristický vokál. Je jim e v hitp^'elu, pa"elu, hap'clu; a v hilpa"alu a háp'alu. Význam viz § 152, 5. 280 [§ 167] 1. Passivní qal (p^l) se vyskytuje jen v perfektu, jež je nutno lišit od participia passivního qalu. V 3. os. sg. m. tvarově se shodují, ale v ostatních tvarech jsou perfektní koncovky jasně vyznačeny. Doloženy jsou tyto osoby: Sg. 3. m. 2^3 3. f. n^npjj 2. m. nn^pn Pl. 3. m. 'byl napsán' Ezr 5, 7 'byla zabita' 'byl jsi zvážen' 'byly otevřeny' 2. Reflexiv qalu (hitp«eel) má praeiix t- a před nim v perfektu předražené Id-, zřídka 'i-. Doložené osoby: Pcrf. sg. 3. m. árarin 3. f. riaripfin pí. 3. m. *arbnn 2. m. p^anani inf. rohsni Imperf. (ári-) apjfl Panic, arsna 3. os. sg. f. má tvar scgolatisovaný. Je-li prvním radikálem sykavka, prosmýkne se před prae-fixové i: paptyri 'bude zanechána'. Praefixové i se assi-miluje k s a i, viz odst. 4, srovn. § 126, 6. 3. Intensiv aktivní (pa"cl) zdvojuje střední radikál. Praefixový vokál se redukuje. 281 í 167] Doložené osoby: Perí. 3/13. ans Sg. 3. m. 2. m. 1. Pl. 3. m. 2. m. 1. porpri Inlinitiv (x-), ,"13/13. Imperativ pl. m. ^ľ\3. Participium aktivní 3fl3Q, passivní 3^30. 4. Intensiv reflexivní (hitpa"al). Doložené osoby: ľerf. Import. sg. 3. m. srorn (-«*) 3f,3^ 3-f- r sro/im 2. m. np/iprn pi. 3. m. nrorn 2- ««>. pnnrsrn Participium 2/13/10. — 1 • K přesmykmilí sykavky a připodob nční t viz odsl. 3. Přiklad: P3t>J^ 'bude skrápěn'. 5. Kausativ aktivní (hap'el,'ap'el,šap'el)mápraclixový vokál a. V impf. a partie, se vyskytují tvary s h- (a š-) i tvary s elidovaným prefixovým konsonantem [podobné hebrejským]. 282 Doložené tvary: Perí. s ha- (s 'a-) Imperf. s ha- synkopované Sg. 3. m. 3/1311. 3/13(1 3/ipx <3/i-)3/o;t • t - 3. f. ro/bn 3/i3(i/i — 2. m. rnron, /o/m a/ipn/i izr-) 3Ppr 1. ranpn — — Pl. 3. m. ps/on; p3/i3* 2. m. p3/ipn/i — 1. — iron; — Sap'el: perí.: 3/13$- MRSti; impf.: Imperativ sg. m.: 3/l3!1> 3/13N. Inlinitiv: ns/pn ("X)- (13/13$. Partie, aktiv.: 3P3!ip> (3Pr) 2/13>#d. passiv.: nrpnia. (i. Kausativ reflexivní (hištap'al): doloženo jen impf pSSpil^"1 Ľzr '3' W 'jsou dokoněovány'. 7. Kausativ passivni (hájVal): praefixový vokál je bud původní u nebo ú v zavřené slabice z něho vyvinuté. Doloženy jen některé osoby perfekta: Sg.: 3. m. 2/pn> 3- f- npp.pn (-n), i. rp/m. PL; a. m. 13/0(1. 168. Slovesa sc suffixy. 1. S určitými i jmennými tvary slovesnými se spojuji ob-jektní suffixy, tvarově shodné se suffixy possesivními (§ 128, 2 a 3) vyjma 1. os. sg., kde jo -ní (u possesivnich -i 1 -). Jsou jen u aktivnich kmenů. 283 i 168] (Infinitivy a participia mohou mít suffix objektní i possc-sivní.) 2. Protože připojením suffixu je většinou prízvuk slovesného tvaru posunut, mívá suffigovanč sloveso jinou vokalisaci než prosto. Je tedy nutno ji odvoditi z předpokládaného původního tvaru podle příslušných hláskoslovných zákonů (viz § 121, 1, 3, 4). V 3. Perfektum: Doložené osoby a suffixy: Osoby: 1. sg. *qalall-: se suff. 3. sg. f.: flFbfcp; ""ÍVJS 'vy- stavěl jsem ji'. 2. sg. m. *qalallá-: se suff. 1. pl.: JOflSíSj") (dissimilace a před 3 v a?); {OPlSníM 'oznámil jsi nám'. 3. sg. m. *qalal-: suffixy jako u tvarů nominálních (§ 128, 3):'hnp*cl se suff. 2. sg. m.: ^Stpjľin; I3' sc suli. 3. sg. m. nSp[3. 3. pl. m. *qulalA-: hap'el se suff. 3. sg. m. \**fl£"lpn (suffixové -hu se po -ú- dissimiluje v -hr, srov. § 128, 3, 3. sg. m.). Osoby: 1 Suffixy: 1. sg. 2. sg. m. 3. sg. m. 3. sg. f. í.pi. 1. sg. 2. sg. m. 3. sg. m. 3. pl. m. - fa* nbpp 4. Imperfektum má před suíTixcm ještě -nn- zjednodušené někdy v -n-. [Podobně někdy v hebrejštině. Je to zjev obdobný arabskému energiku prvému jaqlulanna.] Osoby: | Suffixy: 1. sg. 2. sg. m. 3. sg. m. 3. sg. f. 2. pl. m. 3. sg. m. 3. pl. m. — — 284 Místo suITixů 3. os. pl. m. a f. jsou osamostatněná zájmena, vzniklá ze suíTigovaných: pjX> p2K (srov. § 127). ' 5. Imperativ: doložen v hap'elu sg. m.: \]byn 'přived mne!', a v pa'elu pl. m.: VT^sn; 'zkazte jej ľ. 6. Infinitiv: qal: ""IľppO 'jeho blížení'. V odvozených kmenech vždy na -QI-: hap'el ,}jí'|!,"7Ín(b) 'oznámit mně'. 7. Participium se suffixy v biblické aramejštině není doloženo. 169. Slovesa prvé laryngály (h, h, '; nikoliv '). 1. Redukovaný vokál za laryngálou je hatep patah: 132* 'udeiaľ, niy. "tzvrw Viz § 125> 3- 2. U laryngály se drží a: fí~\2V (proti f*3J12)' 3. V imperfektu je v praeformativu bud* a (ps^n" 'promění se') nebo es ( 'velebil jsi'. § 125, 2. 2. Po dlouhém vokálu poslední slabiky se vyvine.před laryngálou patah furtivum: T\^yŮ š'liah (partie, pass.) 'po-slaný'. § 125, 2. 3. Mezi třetí laryngálou a koncovkovým -t (-1) je vokál -a-: 1. os. sg. hap'elu finStýH 'nalezl jsem', 3. os. f. sg. hitpe'elu nn5fltyn 'byía nalezena'; ale 2. os. sg. m. pn?f!tt>n s explosivnim -/. 286 § 172. Slovesa lna sloveso s-l-q (pSo)- 1. Kmenové n je assimilováno k těsně následujícímu kon-sonantu jen někdy (v hebrejštině vždy). Máme tedy tvary assimilované (^B\ padne', p^BP 'padnete', yMS 'osvobozující', flnfl < *lanhit 'sejmeš') a neassimilované: "fflp* 'dá', pjjRJ* 'dají', ffOO 'dáti', pBJn 'vyvedl', finjiT 'byl sňať. Srovn. § 126, 2a). 2. V imperativu qalu se prvý radikál n vysunuje u všech sloves: f]pg 'vyjdětel' (pBJ), NB? 'vezmiľ (XÍi>3) [v hebrejštině jen u sloves s kmenovým vokálem imperfekta a a(i>)e]. 3. Podobně se u slovesa s-l-t/ pbt) 'vystupovati' assimi-lujc / k předchozímu s, jestliže není mezi nimi vokál: Hap'el: perf. Ippľt (< *hasliqü); häp'al: perí. pOH. Avšak zdvojené -ss- se může rozvést ve skupinu -ns-: hap'el inf. */iax«7í/(7 > HÖD3H. § 126, 3. 4. Je pravděpodobné, že i svrchu uvedené tvary neassimilované byly nejprve assimilovány, a teprve později byl zdvojený vokál pomocí n rozveden. Srovn. § 126, 2 a 3. § 173. Slovesa I' 1. Všechna slovesa 1 ' vysunují v imperfektu qalu ' po prefixu, a předchozí prefixový vokál i se náhradně dlouži v t3: (*jľkul >) '^'•pPlONfl 'řeknete'; jussiv hSk'' 'necht zhynou'. § 120,'s. 2. Redukovaný vokál po ' je ' (*||2K 'řekl', jez';, avšak imperativ slovesa 'říkati' má •': "ION- 11ÖN. Srovn. § 125, 3. 3. U laryngálního ' se drží a: fHttN ttlŮ jsem', srovn. § 169, 2. 287 5. Je-li prízvuk vzdálenější, vyvine se za laryngálou odpovídající plný vokál: p73?fl 'děláte', *72*inn háhárbat (háp'al) 'byla zpustošena'. § 125, 5. § 170. Slovesa druhč laryngály (h, h, ', ', též r). 1. Redukovaný vokál po laryngále je vždy a: p^pSxtt''' (se suff.) 'táže se vás'. § 125, 3. 2. Po laryngále uzavírající slabiku se může vyvinout hatep: pSnW 'Jsou dáváni'. § 125, 4. 3. Laryngály se nezdvoj ují, v intensivu tedy je před jednoduchou laryngálou bud původni vokál krátký (virtuální geminace, viz § 125, lb), nebo náhradně zdloužený (viz § 125, lb). Virtuální geminace je u h vždy (xnO11 'uhodí', ij^m* 'vyděsí mne'), u h většinou: ,")3?n'2' 'zneklidní mne', u ' většinou: psyp- 'budou krmit'. Náhradní zdloužení je před r vždy ("ípS 'žehnal', 37pP, 'přinášíš'; 3"iyj2 part. pass. pa. 'smíšený'), před ' někdy: ItSŠVJlN 'poradili se', před h jednou. 171. Slovesa třetí laryngály (o, I),', též r). 1. Jako krátký vokál před třetím laryngálnim radikálem na konci slova je vždy a (7QK 'řekl', ")qx 'řekni!', 'říkající'); rovněž uprostřed slova: I^qx 'řekněte!', pn3tí* 'velebil jsi'. § 125, 2. 2. Po dlouhém vokálu poslední slabiky se vyvine.před laryngálou patah furtivum: rvSlý S'llali (partie, pass.) 'po- ■ t slaný'. § 125, 2. 3. Mezi třetí laryngálou a koncovkovým -/ (-/) je vokál -a-: 1. os. sg. hap'elu mSt^H 'nalezl jsem', 3. os. f. sg. hitp^elu nnSfltyn 'byla nalezena'; ale 2. os. sg. m. JinŠJIlí^ri s explosivním -/. § 172. Slovesa I n a sloveso s-l-q (p7D). 1. Kmenové n je assimilováno k těsně následujícímu kon-sonantu jen někdy (v hebrejštině vždy). Máme tedy tvary assimilované (7B\ padne', p7B**1 'padnete', ySg 'osvobozující', prifl < *lanhit 'sejmeš') a neassimilované: 'dá', pJfO* 'dají', fPJO 'dáti', í3B*fl 'vyvedl', nnjľl 'nyl sňal'. Srovn. § 126, 2a). 2. V imperativu qalu se prvý radikál n vysunuje u všech sloves: *pm 'vyjdětel' (pgj), ap 'vezmiľ [v hebrejštině jen u sloves s kmenovým vokálem imperfekta a « (!»«]. 3. Podobně se u slovesa s-l-q p^o 'vystupovati' assimi-luje l k předchozímu s, jestliže není mezi nimi vokál: Hap'el: perf. IpBH (<*hasliqu); háp'al: perf. pDp. Avšak zdvojené St- se může rozvést ve skupinu -ns-: hajVel inf. *hassäqä > npĎin. § 126, 3. 4. Je pravděpodobné, že i svrchu uvedené tvary neassimilované byly nejprve assimilovány, a teprve později byl zdvojený vokál pomocí n rozveden. Srovn. § 126, 2 a 3. § 173. Slovesa 1 1 ($). 1. Všechna slovesa I' vysunují v imperfektu qalu * po pre-lixu, a předchozí prefixový vokál i se náhradně dlouží v č: (*jťkul >) 73X'* 'J''.piONf! 'řeknete'; jussiv yôx'' 'necht ( zhynou'. § 126, 3. 2. Redukovaný vokál po ' je ° ("ION 'řekl', i^JN avšak imperativ slovesa "ION '"kati' má *tQX> V10N. Srovn. § 125, 3. 3. L laryngálního ' se drží a: fllQX řekl jsem', srovn. § 169, 2. 286 287 4. Hap'el a häf'al se tvoří analogicky podle sloves I w/j, na př.: jTQlřP 'zničí', 'byl zničen'; další viz § 175, 2. " ' 174. Slovesa III ' přešla k slovesům III infirmac: § 176. 175. Slovesa I w/j. 1. PŮVOdni W přešlo v / v Datlovi [arab. wahaba - Jjfp 'dal'], analogicky i uprostřed slova ve všech tvarech' kmene prostčho a intensivního (na př. •JľTTľ')- § 126i 1 ■ 2. Původní w zůstalo v kausativu a proniklo tam i u sloves s původním /: ^ľfln (<*hawlcb) 'usadil' od 2FCi 'oznámí' od yy; fiBpin 'by'a přidána' od fp\ ' 3. Všechny tvary sloves původně I w i původně I/sc tedy vyrovnaly a splynuly, s výjimkou několika sloves, jež mají / v hap'elu (na př. "jy-j <*hajbcl 'dopravil') a sloves I' sem přešlých (§ 173, 4): fiaVT 'uvěřil', part. pass. piftQ, od M-JK; )fffft 'uvedl', iní. • nwi od nriN. V šap'elu se píše s t sloveso převzaté z akkadšliny [imper. ščzib] 'vysvoboditi': perf. imperf. "jftih, partie. 4. I v aramejštině se tvoří imperfektum a imperativ qalu dvěma způsoby [srovn. v hebr. § 75, 5—7]: a) ponechává se prvý konsonant ;': Jtj^ (<*jajíab) 'je dobrý', b) vysunuje se prvá slabika s prvým radikálem: imp. "j^ 'dej!', 'poznej!'. Avšak v imperfektu se druhý radikál (analogicky podle sloves II. gem. § 178, 3) zdvojí: •Jfli 'sedne' (perf. Jjp), 'zmůže' (perf. ^yi). Zdvojení se někdy rozvede'pomocí n: y^Jfi (< */í'd-da') 'poznáš', panj*1 (perf. y-ji). § 176. Slovesa III infirmac (pův. III 7, w, '). 1. V aramejštině splynula slovesa III 7, III w a též III'. Převládl typ III 7, od něhož lze všechny tvary odvodit. Jako matres lectionis slouží n i bez ohledu na původní kořen slovesa: fífí Dan 5- 19 a i-> KJTJ Dan 5- 19 a '• 'byľ. 2. a) V qalu aktivní perfektum 3. os. m. konči na -ä: XJ>2 'žádal'. V 3. os. sg. f. se vysunula slabá souhláska, vokál poslední slabiky je dlouhý nebo krátký: (*'ana-wal>) foy 'odpověděla', (*hawajat>) flin, /Vin 'byla'. V 3. os. pl. m. se též vysunul slabý konsonant na švu slabik: (*banájil> *banáu>) ÍJ3 'vystavěli'. b) V osobách, jejichž affix začíná souhláskou, se u perfekt na a vzniklá dvojhláska -ai- bud udržela (v 2. os. sg. m. rHH' ľľÔ"1 'vzrostl jsi') nebo monoflhongisovala v i (i. tg. 'fftfi, 1. pl. Krol 'hodili jsme', 2. pl. m. pnnn 'viděii jste'). c) U perfekt na i je 1. os. TVpJf (< *sabiwt) 'chtěl jsem', 3. pl. m. T>r,t^N 'Uttí s předřazeným *. 3. V imperfektu tvary bez affixů končí na -č: rpjřti (od x"lp) 'zvolá'; ninn 3- SS- f- '(ona) Je'- NJpfl pn1? Ixh'wôn; 4. Imperativy jsou tvořeny různě: sg. m. v>n 'žijľ, xíy 'vezmiľ, pl. m. ý^] 'budteľ 5. Infinitiv a participium aktivní končí na -č: fcOpP 'volati', -[ínip 'viděti'; nyp 'žádající', íftj-j 'volající'. (Femininum'na-/'J: fpQH, ,TJtý, obojí = 'podobající se') 188 19 Mluvnice hcbrejäliny 289 4. 1-Iap'el a liáf'al se tvoří analogicky podle sloves I w/j, na př.: pn^ini 'zničí', ^'fl 'byl zničen'; další viz § 175, 2. ' ' § 174. Slovesa III ' přešla k slovesům III infirmac: § 176. § 175. Slovesa I wjj. 1. Původní w přešlo v / v násloví [arab. wahaba - 'dal'], analogicky i uprostřed slova ve všech tvarech'kmene prostého a intensivního (na př. 3rľ';ľ>). § 126, 1. 2. Původní w zůstalo v kausativu a proniklo tam i u sloves s původním /: (<*hawkb) 'usadil' od Jjfl*; 'oznámí' od $>yi; flBDTI 'byla přidána' od sp\ 3. Všechny tvary sloves původně I w i původně I / se tedy vyrovnaly a splynuly, s výjimkou několika sloves, jež mají /' v hap'elu (na př. <*hajbcl 'dopravil') a sloves I' sem přešlých (§ 173, 4): [P^fl 'uvěřil', part. pass. rfiflO, od fax: ^flfj 'uvedl', lni. ■ nwri od nnx. V šap'elu se píše s > sloveso převzaté z akkadštiny [imper. ščzib] 'vysvoboditi': perf. imperf. partie. 4. I v aramejštině se tvoří imperfektum a imperativ qalu dvěma způsoby [srovn. v hebr. § 75, 5—7]: a) ponechává se prvý konsonant ;': j^vi (< *jajlab) 'je dobrý', b) vysunuje se prvá slabika s prvým radikálem: imp. 2fl 'dej!', 'poznej!'. Avšak v imperfektu se druhý radikál (analogicky podle sloves II. gem. § 178, 3) zdvojí: •Jpr 'sedne' (perf. jy*), •jy 'zmůže' (perf. 73-1). Zdvojeni se někdy rozvede'pomocí n: Jfífjpl (<*lid-dď) 'poznáš', pyiP (perf- SJT)- 2«8 § 176. Slovesa III infirmae (pův. III /, w, *). 1. V aramejštině splynula slovesa III /, III w a též III'. Převládl typ III /, od něhož lze všechny tvary odvodit. Jako matres lectionis slouží 1 i x bez ohledu na původní kořen slovesa: fflJJ Dan 5, 19 a j.; Dan 5« 19 a í-'byl'. ' 2. a) V qalu aktivní perfektum 3. os. m. končí na -3: W2 'žádal'. V 3. os. sg. f. se vysunula slabá souhláska, vokál poslední slabdcy je dlouhý nebo krátký: (*'a;ia-u>at>) pjy 'odpověděla', (*hawajal>) flgj, ílin 'byla'. V 3.' os. pl. m. se též vysunul slabý konsonant na švu slabik: (*banájd> *banúu>) ^3 'vystavěli'. b) V osobách, jejichž affix začíná souhláskou, se u perfekt na a vzniklá dvojhláska -ai- bud udržela (v 2. os. sg. m. f&ft, JVil 'vzrostl jsi') nebo monofthongisovala v i (í.""sg.r 'gyyt, !• p1- líÄI 'houili isme'- 2- p1- m' pjvtn 'vin 'žij!'» Nty 'vezmi!', pl. m. tfp\ 'budteľ 5. Infinitiv a participium aktivní končí na -ě: X""pp 'volati', ntnp 'vidfiti'; nj>3 'žádající', K*1p 'volající'. (Femininuin na-jä: ^Qr\, rpjtf, °bojí = 'podobající se') 19 Mluvnice hebrejštiny 289 6. Participium passivní končí též na -ě, avšak jeho první slabika je redukována: 'vyslavěn', xlt^ 'uvolněn' (pl. p:tt>). 7. Passivní prostý kmen (p°'U), konči v 3. os. sg. m. na -í (i7j| 'byl zjeven', Yfo 'byl (pře)čten'), v 3. pl. m. na -iw (VI3*| 'byli hozeni'). 8. V odvozených kmenech jsou perfekta na -i (viz odst. 2c); 3. sg. m.: ^p/n 'byl naplněn', 'zveličil', 'b^n 'zavedl do vyhnanství'; 3. sg. f. JVISfiK 'byla zmatena'; 2. sg. m. Jľ>>|2 'ustanovil jsi'; 3. pl. m. 'změnili', VIJ^H 'odstranili'. (Podobně jediný doložený imperativ prostý >jq 'ustanoví'.) 9. Imperfekta a aktivní participia odvozených kmenů mají stejné koncovky jako u kmene prostého: KJSJV 'Jo stavěn', jjflnj, a NIPIHJ 'ukazujeme', mfí&> 'je rovnán', pWfh 'mení se', ' py3* 'hledají', flmň ťhalfwCm 'ukazujete', (podobně jediný doložený imperativ sufTigovaný '•JÍrM 'ukažte mi!'); fcOSJlň 'stavěný', N^ltp 'modlící se', rn^HO 'odstraňující'.' 10. V infinitivu hajľelu n\3ttVH 'změniti', a ve femininu participia passivního pa"elu rpJt^D měnící sé objevuje konsoiiantni /. Viz též odst. 5. na konci. § 177. Slovesa II w/f. 1. Z předpokládaných kořenů typu q-w-m 'povstati', š-j-m 'položití', lze odvodit všechny tvary. 2. V perfektu qalu je vesměs prízvučné Si Qh, Oty, Jl£p" 'skončila', lap, laty; ' v slabice dosud neíio původně zavřené: 2. sg. m. r(pty, 1. sg. ^05^. (Jediná výjimka: Q"i 'zvedl se'.) 290 [§ 177] 3. V imperfektu a imperativu mají slovesa II w vesměs u. gpft, fnp, 'budeš bydlili', aíH^llfl 'pošlapá ji', lIDlp11' 'píp. Slovesa II / mají obdobně f: imper. ^\ff, (Sloveso "lSfi 'jiti' má impf. Sjjjjp a inf. ^HO)- 4. V participiu qalu se střední radikál vysunul, přechodový konsonant se píše pomocí x: DXp. Srovn. však plurál q"rě Í*D»S. § 144, 2. 5. Perfektum passivního qalu (p°'il) jc zastoupeno tvary 3. sg. m. Qifer o 3. sg. f. flaSí>. 6. V hitpo'elu je prefixové / zdvojeno, patrně proto, aby byl počet konsonantů stejný jako u silného slovesa (3ri2n:): wp; 'živi se'- (Dfcw «pptpjp maJ'11 analogicky podle qalu). 7. Ilaji'cl má [jako v hebrejštině] vokál f po př. ŕ. Perf. 3. sg. m. D»p-J, D>pjT, 2. sg. m. jJtJ)Š|J. tg< fia^H. 3. pl. m. lO^pn. Se suff.: 3. sg.'iii. se snil'. 8, sg. m. np^pH" 3- P1- m- se suff- ľ1- KJIľľ'flH 'odvetili nám'. Infinitiv [-HH 'býti pyšný'. Imperfektum a participium mají v konsonanlním prefixu před prízvukom dlouhý vokál: 3. sg. m. c(*)ppj». pari. D^pnp (alo 3. pl. m. |tt»jt£). Tvary synkopované: 3. sg. m. D*p,« sg. I. Cjpjl. 8. pl. m. pa»JTi». Partie, cnp. 8. Ilap'al má pro 3. sg. f. perfekta tvar fip^pH (1>!l" 7. 1. srovn. v. 5 a varianty!) 9. Intensivy se tvoři řidčeji silně (np'p mfmiliv pa"clu), častěji (podle sloves II gem., viz § 178, 7) opakováním posledního radikálu: od rjyi 'býti vysoký': partie. pňlclu Dptip 'vyvyšující', partie, hitpôlclu nepil/H 'vyvv šil ses'. 291 10. Jako silný radikál funguje střední w a ;' u sloves III infirmae (na př. *l>ýti*) a u denominalivníhc slovesa fniPl 'užasl'. § 178. Slovesa II gcminatac (y"y). 1. Druhý a třetí radikál jsou stejné, a často splývají v gemi-novaný konsonant. Tento konsonant se na konci slova zjednodušuje (§ 126, 3). Často se místo druhého konso-nantu náhradně zdvojuje prvý [což bylo převzato i do hebrejštiny, § 78, 7]. Zdvojený konsonant se v aramejštině často rozvede vsunutím n na místo prvého z dvojice kon-sonantů (§ 126, 2 a 3), na př.: byj,-| (<*ha"el) 'uvedl', perf. hap'elu. 2. V qalu jsou doloženy perfektní tvary: ^y 'vešel', 'uprchla', Ji^y q»rě (n^y k°íib, Dan 5, 10), tfgtf, var. 1J31 dtiqqu Dan 2, 35 'rozdrtili'. Jediný doklad pro imperativ je ^r\l 'vytněte!'.' 3. V imperfektu a v Infinitivu je geminován první konsonant; oba doklady mají zde zjednodušenou laryngálu: imperf. 3. sg. f. y-)fl (<*tirrô'; ô je hebraismus) od yy") [hebr. 'rozbiti';inf. *fjp (<*mihhan) od ppj 'slitovali se'. Další doklady odsud převzatého způsobu tvoření u sloves I /, § 175, 4. 4. V kausativu je většinou zdvojen prvni radikál: Tak v hap'elu v perf. 3. sg. m. ^yjn (< *ha"cl, v. výše odst. 1.), 3. sg. f. plfl; v imper. sg'. se suff. 1. sg. *J"jyn 'uved mneľ; v participiu plHO: infinitiv jc n*7"l?jrf nebo JtbVľl (obojí z *ha"ulu). 5. Háp'al má doloženy tvary perfektní: "jyn 'byl uveden'. 6. Jako u silného slovesa jsou tvořeny 'ap'cl 3. sg. f. b^fl 292 'hledá si stín', a tvary šap'elu a hištap'alu slovesa SvSlť 'dokončiti': l^ptý Ľzr 4, 12 q°rě; ftbbDp- tvbbpW' 7. Tvary intensivu jsou většinou tvořeny silně: V pa"clu je perf. yjM 'promluvil', imperf. bb^ partie, akt. ^ÄrT} (fem. Tibb>QK))- VV^p (<*m'ra"ť) 'rozbíjející'; imper. li'i'p 'vytněte'; v hitpa"alu participium pnillp 'prosící o slitování'. 8. Jen perf. 3. sg. m. reflexivního intcns.vu mp^tŠM 'zlrnuľ, od DtOty je tvořeno způsobem běžným v hebrejštině (§ 78, 8). § 179. Slovesa dvojitě slabá. Jsou v biblické aramejštině vesmčf III iníirmae, a k tomu u) I n (1), 6) I' (2-3), y) I w (4), 6) II, j (5). 1. it&y. qal 'vzíti': perf. xíí*J. imper. NÍi*. 2. ntN: 9*1 'zapálitľ: inf. XTÍ5> partie, pass. ffjM, 3- qal 'přijití': perf. nriN, XriK: 3. pt m. \fí»i imper. P'- 'ílMi- inf. partie, akt. nflN- Hap'ol přinést!' podle sloves I /: perf. 3. sg. m. Ifftff, 3. pl. m. V/VH. inf. n'ÍTTl. Háp'al 'býti přinesen': perf. 3. sg. f. fíifíft, 3. pl. m.'vnn. 4. 'dokončiti' (z akkad. ľččsí): perf. (X)',2i'lt^ Ezr 6Í 15. 5. qal 'žíti': imper. sg. vipj; 'ap'cl 'oživiti': part. akt. NDD (jako u sloves II gem., pův. *h]j). § 180. Slovesa čtyřsouhlásková se v bibl. aramejštině nevyskytují. § 181. O příbuznosti sloves, jež se shoduji ve dvou radikálech, platí totéž, co v hebrejštině (§ 81). 293 '0. Jako silný radikál funguje střední w a / u sloves III infirmae (na př. 'býti') a u denominativníhc slovesa Hifi 'užasl'. < t § 178. Slovesa II geminatac (y"y). 1. Druhý a třeli radikál jsou stejné, a často splývají v gemi-novaný konsonant. Tento konsonant se na konci slova zjednodušuje (§ 126, 3). Často se místo druhého konso-nantu náhradně zdvojuje prvý [což bylo převzato i do hebrejštiny, § 78, 7]. Zdvojený konsonant se v aramejštinč často rozvede vsunutím n na místo prvého z dvojice kon-sonantů (§ 126, 2 a 3), na př.: b)í2T\ (<*ha"el) 'uvedl', perf. hap'elu. 2. V qalu jsou doloženy perfektní tvary: ^y 'vešel', flrjj 'uprchla', pbit q"ru (ľlbbv k°tib, Dan 5, 10), ip-f, var. 1j31 ildqqfi Dan 2, 35 'rozdrtili'. Jediný doklad pro imperativ je )r\l 'vytnčlcl'.' 3. V imperfektu a v infinitivu je geminován první konsonant; oba doklady mají zde zjednodušenou laryngálu: imperf. 3. sg. f. y^fl (<*tirrô'; ô je hebraismus) od yy") [hebr. p^l]'rozbili'; inf. (<*mihhan) od ppj 'slitovali se'. Další doklady odsud převzatého způsobu tvoření u sloves Í U § 175, 4. 4. V kausativu je většinou zdvojen první radikál: Tak v hap'elu v perf. 3. sg. m. wffl (< *ha"cl, v. výše odst. 1.), 3. sg. f. [51fl; v imper. sg. se suff. 1. sg. ''jSyn 'uved mneľ; v participiu piriQ; infinitiv je n?J*pn Dfibo íl/WI (obojí z *ha"ulu). 5. Hájľal má doloženy tvary perfektní: Jjff] 'byl uveden'. 6. Jako u silného slovesa jsou tvořeny 'ap'cl 3. sg. f. ^Jjfl 292 'hledá si stín', a tvary šap'clu a hištap'alu slovesa 'dokončiu': A^Dttf Ľzr 4> 12 i"™; nbbDtý. nhbyp> \bbsnp\ 7. Tvary intensivu jsou většinou tvořeny silně: t pa"elu je perf. bbo 'promluvil', imperf. yf&\ partie, akt. OTBO (fcm. fňjMMj); yy^ia (< faerďV) 'rozbíjející'; imper. 13MS 'vytněte'; v hiipa"alu participium fin/lD 'prosící o slitování'. 8. Jen perf. 3. sg. m. reflexivního intensivu pt^pttJM 'ztrnuľ, od D05i> jc tvořeno způsobem běžným v hebrejštině (§ 78, 8). § 179. Slovesa dvojitě slabá. Jsou v biblické aramejštinč vesměf III infirmae, a k tomu a) I n (1), (!) I' (2-3), y) I w (4), S) II. / (5). 1. H(pj; qal 'vzíti': perf. Nfett, imper. xti>. 2. 1f^: qal 'zapálili': iní. XTI2, partie, pass. 3- nns*: qal ^HJítť: per* nnx. níiíj: s. pi. m. inx; imper. P1- iflX; 'ní. KJlĎ' partie, akt. nílN- Hap'el 'přinésti' podle sloves I /: perf. 3. sg. m. 3. pL m. VílVli lni, nWíl. Uňp'al 'býti přinesen': perf. 3. sg. f. flWJ, í. pi. m.*vr)n. 4. i2£i^ 'dokončili' (z akkad. ľíčjí): perf. (K^Iftý Ezr 6^ 15. 5. ppn qal 'žíti': imper. sg. iift; 'ap'cl 'oživiti': part. akt. NHO (jako u sloves II gem., pův. *hjj). § 180. Slovesa ětyřsouhlásková se v bibl. aramejštinč nevyskytují. § 181. O příbuznosti sloves, jež se shodují ve dvou radikálech, platí totéž, co v hebrejštině (§ 81). 293 Částice § 182. Částice. Podle pojmů nám běžných se mohou dělit na příslovce, předložky, spojky, a citoslovce. Na některých lze ještě poznat jejich původ z některého nomina nebo slovesa. Vyjádření spony příslovci: 1. «rtJ) 'ještě' (je): $rht? Tjy Dan 4, 28 'ještě (bylo) slovo...' 2- TPX 'jest (existuje)': p-Qj Dan 3, 12 'jsou (zde) muži...'; gtag VPN'nS Dan 2, 10 'není člověka____který by mohl'. Se suli. 2. sg. m.: ^JTís'rt 'zda ]*i?' Dan 2, 20 q°rě. 3. (Vyjádření spony osobním zájmenem viz § 120, 2) § 183. Příslovce. 1. Původní: Místní: ,-jian tam' [hebr. nažM; ri3(""iy) '("*) sem'- Časová: p^jj> 'tehdy,' s předložkami pnK3 'ihned'. P1X"[P 'oď té doby'. Způsobová: a XpÍ3 'tak'. 2. Záporky: 'n*' ['at. 'non'] [= hebr. "Sx 'ne' [lat. 'ne',] [= íiebr. -^x]- 3. Tázací částice: Jj 'zda', na př. x^H 'zda ne'/'. Má tvar ,"| před souhláskou se š°w5 (by?] zda může'?') a před laryngálou (ljřVS'!l 'zda jsi?') Dan 2, 26 q°rě). 4. Odvozená: a) příponami: -u (původně akkusativni -a) a -ut: nyiN 'dole', tf^y 'nahoře'; fliyjfl 'podruhé'. b) od adjektiv a číslovek bez zvláštní přípony: |t*]te 'velice' (jako adj. = 'velký'); N3''2i> 'jistě, ano' (jako adj. 'jistý'); fffifli 'velice' (jako' adj. 'veliká'). 294 5. Cizího (perského) původu jsou: tfJfVlg 'správně', ÍO"©pK 'pečlivě'. | 184. Předložky: I. Jednoduché: A. Jednosouhláskové: 3 'v, na, skrz'; n 'k'; 3 'podle' (ve funkci spojky: 'jako'). 1. Před slovem začínajícím souhláskou se š°w5 mají tvar s i: K'Ol^S 'v nebesích', yifl'j 'k bráně'. (Začíná-li takové slovo na /», splyne s ním toto i v i: (p-p 'ruce', *bi-j:i) p"P3 'v rukou'). 2. Před laryngálou s halepem má předložka odpovídající plný vokál: 6"pn3 'hlínou', !TIHi7 'k zpyšněuí'; někdy též u q hžpb U%fbjá 'kvůli, pro'. 3. V ostatních případech je tvar s redukovaným vokálem: "b33 b'käl- 'všude', "["^ 'ke straně, 'proti', ns31EÍ53 'podle jeho vůle'. 4. Suffigované tvary (srovn. § 128, 3): od 3: 13, tj, H3. n3. fíriii °d b obdobně, též nbS'a psb.'oiiS- B. Dvojsouhláskové: ay 's', se suff. ijsy, naSJ il P°d- -»o 'od, z', se suii. ^p, n_jp, n:p; prna Dan 2,33 a j. q°rě. n se assimiluje jen zřídka (xyixp 'ze země' Jer 10, 11), častěji zůstává: 3,'i>"'~fp 'jistě', nota aceusativi: jen pníV 'Je' ,)an 3, 12. C. Víccsouhláskové: *ľ\lb 'Při': TjrilS-fP 'od tebe', ni2 'proti'. Ssft 'před, proti': blph 'kvůli', pro', (viz zde A. 2.), bzp-bs 'pro' (= b$fc + b + 3)- 295 I ] D. Víccsouhláskové končící na *-aj, jejichž sufíigované tvary vypadají jako plurální (§ 128, 5): "iy (*'adaj) 'až k', časově 'zatím co'. "bv (*'«'«/) 'n**, 'naď; se suíf. ^y k»tíh, >sj^j» q°rě Dan 3, 12 a j.; flfjjtt jfyjf k°tlb. xbv <****! nfyi crvbv. D"Ij3 'P'Ľ<1' (sc šuíl. -aj- podle, ^jy): sp-jp, tf^taapod. nirin 'i">(1': se suíi. «niri. piŤJ"-3 I0™ Dan 7> 8- nrjM 'po*, 'za': se suti. pn'nnx. Složené: Složených předložek je v aramejštinč mnoho. Viz výše »ŕrh> bzp: Dlía. "NÚS 'uvnitř'. III Další na ph: "|J1i\'3 'P0'. sc sufl. "^ÍISí Předložkové výrazy příslovečné: Na př. rys a fljys 'nyni'i mr,3 *í«kO jeden', 'zároveň'; Bjtfjy-'B 'opravdu'; nW 'nľTN 'potom'; nj"I3 '(jako toto) tak'; HJT^S* 'proto'; ^133 'jak'. § 185. Spojky. 1. a) Spojka 1 íw má tvar ú- !| před retnicí a souhláskou se š°w5: nit^DI J*ho výklad', n3T3*Jl 'a dar'. (S /•-splývá v wi-: "\tF\ 'a česť). Před laryngálou s hate-pem je příslušné š°w5: a řekl', týj^l 'a človčk'. • má většinou význam slučovací. (V aramejštinč není wäw consecutivum). b) Můžehýt i u prvého členu: Q£) nb pJ"**] 'měla i oči i ústa' Dan 7, 20. c) Avšak * má i význam rozlučovací, odporovaci, vysvětlovači a účelový (Hj!|KN 'aby pili' Dan 5, 2). 296 2. Slučovací je f|X 'také', vždy ve spojení s v r|X1 'a také'. 3. Rozlučovací: fn—fn-fn 'bud — bud — buď Ezr7, 26. 4. Podmiňovaci: |n 'jestliže' [proniklo i do hebrejštiny]: Dan 2, 5; Ezr 4, 13; se záporkou: Dan 2, 5 a j., •nS 'ne-Ii' Dan 2, 11 aj. 5. Odporovaci: ^b 'ala'> 'nýbrž' Dan 2, 30 a j., 13-13 'ale' Ezr 5,13. 6. Relativní iťj má rozsáhlé uplatněni i jako spojka: a) vysvětlovači: 'neboť Dan 2, 20; b) všeobecně podřa-zujicí: 'že' Dan 2, 8: c) též k uvozeni přímé řeči [Jako řecké St'holi rccitalivumj: Dan 2, 25 a j.; d) důvodové: 'protože' Dan. 2, 47; e) důsledkové: 'takže' Ezr 5, 10; e) účelové: 'aby' Dan 4, 3 (se záporkou |a >ť[ Dan 2, 18). 7. Účelovou funkci mají i noS 'abý ne' Ezr 4, 22 a H ŕPľľl (lV)bv 'aby, proto' Dan 2, 30; 4, II. 8. Spojkou přirovnávací je 3 'jak(o)': tvary viz § 184, i, A, na př. Dan 2, 10, Ezr 5, 7. 9. Časové spojky jsou složeny s Vr\i 1^3 'jakmile' Dan 3, 7; »*1",p 'od té doby, co' Ezr 4, 23; wj "jy 'až' Dan 2. 9. 10. Důvodovou po př. připouštěcí funkci maji spojky složené s •"3*3 (viz § 184, i, B): ■>ť| ^J>A 'protože' (l'./.r "nn. 2. H). 'ať 6, 13); «J b>2p-b2 (p + S + 3) 'protože1''(D koliv' (Dan 5,'22)'. § 186. Citoslovce. Krt! nK» I^Ki vesměs ve významu 'hle'. '•1/ I ! D. Vícesouhláskovč končící na *-aj, jejichž suffigované tvary vypadají jako plurální (§ 128, 5): ""V (*'adaj) 'až k', časově 'zatím co', "by (*'«'«/) W, 'naď; se sufT. iby; -i7y kHTlj, "by tpri Dan 3, 12 a j.; STÍWi irbl? k"tib, ~by I***! xjby; Dírby. Q-p 'přeď (se suli. -aj- podle, by): 'Ó-p, \ntá"!papod. fíirih 'pod'3 se suit. 'rririin* a \-irin-," p3 'mezi'; se sulT. pj"pj*3 k°lTb, piŤJP q°rě Dan 7, 8. »~rjM 'po', 'za': se suii. prnnx. Složené: Složených předložek je v aramejštině mnoho. Viz výše o rrh> bap. n-p. KUS '"vnitř' Další na př.: 'P°'> se SI|1T- "1f13 III. Předložkové výrazy příslovečné: Na př. fya a -jyg 'nyní'; rnPD 'jako jeden', lflbp"pP 'opravdu'; -j-j '^"X 'potom'; " nn-by 'proto'; n03 'jak'. 'zároveň"; tDtyp-fa 'opravdu'; J-J-' V}jj|| 'potom'; '(jako toto) tak' § 185. Spojky. 1. a) Spojka "| w má tvar ů- před retnici a souhláskou se š°w5: nipp] 'a jeho výklad', n2T2ľl 'a dar'. (S /»-splývá v wl-: "|pi: "p1^ 'a čest'). Před laryngálou s hate-pem je příslušné š°\v5: "íaxi 'a řekl', týJXl 'a člověk'. ■] má včtšinou význam slučovací. (V aramejštině není waw conseeutivum). b) Může být i u prvého členu: gjfl jrjb pj'yi 'mčla i oči i ústa' Dan 7, 20. c) Avšak T má i význam rozlučovací, odporovací, vysvětlovači a účelový (p~ty^ 'aby pili' Dan 5, 2). 200 2. Slučovací je p|N 'také', vždy ve spojení s y F|X1 'a také'. 3. Rozlučovací: ttj.»fi~ 'bud —bud —buď Ezr7,26. 4. Podmiňovací: p 'jestliže' [proniklo i do hebrejštiny]: Dan 2, 5; Ezr 4, 13; se záporkou: {rj -y 'až' Dan 2, 9. 10. Důvodovou po př. připouštčcí funkci mají spojky složené s bip (viz § 184, I, B): v- bapb 'protože' (Ezr 6. 13); Wj blp-bs (p + b + 2) 'pr'otožev'(Dan. 2, 8), 'ačkoliv' (Dan 5,'22)'. § 186. Citoslovce. Xn< 1"1X; ibx: vesměs ve významu 'hle'. 297 III. VĚTA Rozdíl mezi včtou nominální a verbální není v aramejštinč tak vyhrančný jako v hebrejštině. Přechodem jsou věty, kde je prísudkom participium, neboE aramojskč participium má funkci spiše slovesnou než jmennou. § 187. Věty nominální (jmenné). 1. Podmetom je podstatné jméno nebo zájmeno je zastupující, může též zůstat nevyjádřen. V prísudku není určily tvar slovesný, nýbrž jméno podstatné nebo přídavné, zájmeno je zastupující, nebo předložková vazba. Obvyklý slovosled je: podmět — přisudek (S—P). Čas není vyjádřen, je dán jen souvislostí. "VBtý ČTBy 'listí Jeho (bylo) krásné' (Dan 4, 9). »ni"liyip"b3 'všechny činy jeho (jsou) pravda' (Daň 4, 34).'x3i?»,jnrQ a Daniel (byl) v bráně královské' (t. j. u dvora) (Dan 2, 49). 2. Jako spona bývá a) osobní zájmeno (viz § 129, 2), b) částice ItfH (§ 182, 4). N»atf3 ftyf 'Jc Bůh v nebesích' (Dan 2, 28). c) Za nominálni věty jsou od některých považovány ty věty verbální, u nichž sloveso flVJ 'býti' slouží jako „spona" jen k vyjádření času: flfí 'oko... bylo nad staršími' (Ezr 5, 5), NV1P. 'království bude mocné' (Dan 2, 40). 298 3. T. zv. nominální věta složená klade zdůrazněné nomen napřed: 3rn",,;T PltíM". XísSlt 'socha, hlava její (jc) ze zlata', 'hlava té sochy...' (Dan 2, 32). 8 188. Věty verbální (slovesné). 1. Ve větě verbální je v prísudku vždy sloveso určité, podmět je vyjádřen nominem, jeho zájmenem, anebo může být neurčitý a tudíž nevyjádřený: pJl-lJ'1 nc~ dají', 'nebude se dávať (Ezr 4, 13); p*l"ltĎ 'vyženou tě' (Dan 4, 22 a 29). Neosobní výrazy jsou: »P*1j5 1B5£* 'líbilo se mi', (2tpv>) 3XC *TľV?JJ 'líbilo se mu (zalíbí se inu)'; *n1/l> tt^KS 'nelíbilo se mu'. 2. V aramejštině jc nejčastějši slovosled: podmět — sloveso (S-V) HJ3B3 N^Hl 'a zákon vyšel' (Dan 2, 13); yfljj bn^l 'Daniel odpověděl' (Dan 2, 14). Pořadí sloveso — podmět (V-S) [nejčastějši v hebrejštině a v arabštině] je v aramejštině řidší: Qjm (315y 'byl vydán rozkaz' (Dan 3, 29 a j.); u slovesa fjjy a pod. Častý je chiasmus, na př. Dan 5, 24. 3. Předmět přímý (akkusativní) bývá za slovesem: PDnSo nStír' Tlbs* '""h můj poslal svého posla' (Dan 6, 23). Předmět určitý, zvláště osobní, je často uvozen předložkou ^: bN'Jlb bi?}!! 'uvedl Daniele' (Dan 2, 25); Dan 2, 24 a j. Srôvn. § 141, 6 a 7. § 189. Pravidla shody (kongruence). Podmět se shoduje s prísudkom verbálním i nominálním v rodě a čísle. Je-li sloveso napřed, není pak shoda vždy. Celkem lze pozorovat, že singulár bývá spíše než plurál, a maskulinum spíše než femininum. Na př.: (X),33íim (sg)- "a prorokoval^)... Chaggaj a Zecharjá' (Ezr 5, 1); 299 III. VĚTA Rozdíl mezi včtou nominálni a verbální není v aramejštině tak vyhranený jako v hebrejština. Přechodem jsou věty, kde je prísudkom participium, nebot aramejské participium má funkci spiše slovesnou než jmennou. § 187. Věty nominální (jmenné). 1. Podmčtem je podstatné jméno nebo zájmeno je zastupující, může též zůstat nevyjádřen. V prísudku není určitý tvar slovesný, nýbrž jméno podstatné nebo přídavné, zájmeno je zastupující, nebo předložková vazba. Obvyklý slovosled je: podmčt — přisudek (S---P). Čas není vyjádřen, je dán jen souvislostí. fWf řPESJ 'listí Jcl,° (by10) krásné' (Dan 4, 9). fi3t^|3 ^niláýo-bs 'všechny činy jeho (jsou) pravda' (Daň 4, 34).'x3i7p,y'in2 7X'JT] a Daniel (byl) v brání královské' (t. j. u dvora) (Dan 2, 49). 2. Jako spona bývá a) osobni zájmeno (viz § 129, 2), b) částice spi* (| 182, 4). KJBtfp nSx WX 'Je Bůh v nebesích' (Dan 2, 28). c) Za nominální věty jsou od nčktcrých považovány ty věty verbální, u nichž sloveso ffE ftipř 'byl vydán rozkaz' (Dan 3, 29 a j.); u slovesa fi^y a pod. Častý je chiasmus, na př. Dan 5, 24. 3. Předmět přímý (akkusativní) bývá za slovesem: nSxSíJ TrTí!} 'H^X 'Růh můj poslal svého posla' (Dan 6, 23). Předmět určitý, zvláště osobni, je často uvozen předložkou 7: SX*:!'? bV2T\ 'uvedl Daniele' (Dan 2, 25); Dan 2, 24 a j. Sróvn. § 141, 6 a 7. 5 189. Pravidla shody (kougruence). Podmčt se shoduje s prísudkom verbálním i nominálním v rodě a číslo. Je-li sloveso napřed, není pak shoda vždy. Celkem lze pozorovat, že singulár bývá spíše než plurál, a maskulinum spíše než femininuin. Na př.: (X^SJJim (s8)- 'a prorokovali)... Chaggaj a Zecharjá' (Ezr 5, 1); 298 299 192. § 193. 194. (i-) rnq ItVaa (m-) n^ntym I nalezl(a) se... jedna listina (svitek)' EŽr 6, 2. Podmet. Podmět neurčitý viz § 188, 1. Věty tázací. 1. Otázky slovní (včenč) jsou uvozeny zájmeny »|p 'kdo?' a na 'co?', na Př- I^zr 5, 3 a 9; Dan 2, 15. (Viz § 132.) 2. Otázky zjišEovací bývají uvozeny částicí fj 'zda', na Př- •fflOW?*? iP3*r*---'?rni7X 'mohl tě tvůj Bůh zachránit?' (Daň Č,:21)'(Viz § 183, 3). Vyjádření kladu. Kladná odpověd na otázku uvozenou částicí x^H 'zda nc?' Jc ílTO*' 'jistě', 'ano' (Dan 3, 24). Věty popírací. 1. Záporka xS jc vždy před popíraným slovem, tedy v záporných větách před slovesem či sponou i/VX. 2. Vazba xb h infinitiv s ^ — viz § 104, 3. 3. Záporka ^ — viz § 161. (a) Věty prací jsou vyjádřeny na př. jussivem: § 161. Věty složené } 194. (b). Věty prací souřadné. 1. Bývají spojeny spojkou »; někdy jsou beze spojky, zvláště imperativy (§ 163, 2, prvý přiklad). 2. Po slovesech rozkazovacích je obsah rozkazu vyjádřen též větou souřadnou: 'poručil, aby... oblékli' liyiSm (Dan 5, 29). § 195. Věty stavové. 1. Vyjadřují vedlejší okolnost, a jsou tedy podřazené smyslem vždy, formou někdy. Mohou býti nominální i verbální: 300 xsbo 0D3 arbü -ii3> 'icštč (bvl°) slovo v "Bn královýcli,' (když) tu spadl hlas s nebe' (Dan I. 1)1 'vítr je odnesl, takže žádná stopa po nich U .......I fnb npntyn-xb nnx-brrj (Dan 2-35> § 196. Věty vztažné. Jsou vlastně druhem vět stavových. V aramojl..... i 1 vždy uvozeny vztažnou částicí *"!J, 'Podle moudrosti, jež jc v tobě' TJTD_H 0 1 'Strom, jejž jsi viděl fítjfí »«rj (Dan'4, 17) I tázací zájmena slouží'jako vztažná (flip < 1 ' 1 '' a souvztažná: xainv•• be xS-n-;o '■' " padne..., bude uvržen' (Dan 3, 0) Spojení xb znamená 'bez' tyf NL,-"< • l.....''" (Ezr 6, 9).' § 197—8. Různé vrty ipojl..... Příklady jsou uvedeny li |ifl»l......Il |i i 1 • 1 § 199. Věty podmínko' I Bývaji uvii/1'uv 'ipii|lniii jn I""""' i ipottii ' X^); v pivdvél i i \ . •............ dech v bibl. nrauiejMuii |< ......i..... př.:'Jestliže oznámili'(**P|nn.....' ' ''' ' dary' (Dan 2, 6). KnllH Crécko!.:,u>li Im PARADIGMATA A R A M E j S K Á OBSAH Seznam paradigmat v textu: Osobni zájmeno samostatné § 127, s. 247 Osobní zájmena prívesné § 128, s. 218-249 Nominálni koncovky § 143, s. 2(51 Nominálni třídy: přehled . § 144, s. 262 vzorce třídy I.—VIII. § 144, s. 262—267 Silné sloveso (orální): perfektum § lf)4, s. 275 imperfektum § 156, s. 276 imperativ § 163, s. 278 infinitiv 1104,1.278 participia § 165, s. 279 odvozené kmeny: p°Tl §167, 1; s. 281 hitpo'cl § 167, 2; s. 281 « pa"el § 167, 3; s. 282 hitpa"al §167, 4; s. 283 hap'el a p. § 167, 5; s. 283 § 168, 3 a 4; s. 284—285 Slovesa se suľfixy: Předmluva...........................5 ÚVOD 1. Semitské jazyky......... 2. Skupina kenaanská........ 3. Hebrejština........... 4. Hebrejská bible po strance jazykoví 5. Jazyky araniejskč........ 6. Aramejština biblická....... 7. Vedecké zpracování hebrejštiny a aramejltlny 7 K U III II tri in LITERATURA I. Literatura k studiu hebrejštiny II. Literatura k stadtii aranMjitln) ČÁST PRVNl MLUVNICE HEBREJŠTINY { 1—99, str. 33 IN . . IN ...........Uli ■ A . I I lil i I Ml IIVMII ► »MM<|l..... UM ID* .li **t »III I. PlSMO, PRAVoriV /Au *......A.c......»I 1. Abeceda........ /II«/ 2. Písmena koncová....... 4M § 102.—103. Písmena rmlaíllrlnil n ' iMI »#» 3. Písmena roztažitclná..... *l 4. Rozd6Ie.nl souhlásek...... ti 1***1 4* 1***1 6. Souhlásky exploslvni a spirantni . . III 7. Označováni samohlásek (vokálň) •III * IM 8. Výslovnost a psaní samohlásek . . II * • * § 9. Scriptio plena a defuctiva § 10. 1'atiil.i furtivum..... f 11. S»wn......... § 12. š 'w:i compositum .... § 13. liiVlě.š leně a dSgřš forte . 302 PARADIGMATA ARAMEJSKÁ li»i.-.(..->«S..... O B SAH Seznam paradigmat v textu: Osobni zájmeno samostatne § 127, s. 247 Osobní zájmena přívěsné §128,8.248—249 Nominální koncovky § 143, s. 261 Nominální třídy: přehled § 144, s. 202 vzorce třídy I.—VIII. § 144, s. 262—207 Silné sloveso (orální): perfektum S 15-1, s. 278 imperfektum § 156, s. 276 imperativ § 163, s. 278 infinitiv §16-1, s. 278 participia §165, s. 279 odvozené kmeny: p°'il § 167, 1; s. 281 hitp°cel § 167, 2; s. 281 — pa"el §167, 3; s. 282 hitpa"al § 167, 4; s. 283 haji'el a p. § 167, 5; s. 283 Předmluv;! Slovesa se sulrixy: §168, 3 a 4: s. 284—285 ÚVOD 1. Semitské jazyky......... 2. Skupina kenaanská........ 3. Hebrejština........... 4. Hebrejská bible po strance jazykové 5. Jazyky aramojské........ 6. Aram e j Stína biblická....... 7. Vedecké zpracováni hebrejštiny a aramojltlny LITERATURA I. Literatura k studiu hebrejštiny II. Literatura k studiu mimiihjšI ln\ 7 8 » 10 11 IIV itv IN N ČÁST PRVNÍ MLUVNICE HEBREJŠTINY § 1—99, str. 23—182 ( As i i ni 11 MLUVNICE ARAMI Ji I IN V §101—1!)!), ttr, Iii I. PÍSMO, PRAVOPIS, ZÁKLADY HLÁSKOSLOVÍ § 1-§ 2. § 3. § 4. § 5. 5 e- § 7. § «■ § 9- § to. §11- 812. § 13. Ab e 211 cceua.................... Písmena koncová................ g 102.—103. Písmena rozložitelná a koncová...... Písmena roztažitelná................ 27 Rozdíleni souhlásek................. 27 j Výslovnost souhlásek................ 28 /)!«/ Souhlásky explosivní a spirantnl........... 311 /(.ii/ Označováni samohlásek (vokálů)........... 3(1 III Výslovnost a psaní samohlásek............ 33 Scriplio plena a delectiva.............. 35 Patu!) furtivum................... 38/1»«/ Saw,1....................... 38 /:'/«/ S"wn compositum.................. 40 /.""'/ Dljíl lono a digSS lortc............... 41 :'<» 302 3oa § 14. Značky v písme................... 44 [240] § 15. Q"re, k^tlb, mimoPadné body a smläené tvary...... 46 240 § 16. Prízvuk" ľ..................... 49 240 § 17. Akcenty...................... 50 240 § 18. Slabika...................... 51 240 110. Pausa....................... 54 242 § 20. §21. § 22. §2:). § 24. § 25. § 26. 8 27. § 28. §20. § 80. |81. § 32. 183. §34. § 35. Hlavni jevy hláskoslovné Samohlásky....... Zmeny král kých samohlásek /.meny dlouhých samohlásek Změny povodních dvojhlásek Vložené samohlásky. . . . Změny samohlásek vlivem laryngál Souhlásky (konsonanty) . II. TVAROSLOVÍ Zájmena Zájmena osobní samostatná........ Zájmena osobni přívěsná (sufílxy zájinonné) . Význam a užívání osobních zájmen sainnstatnýi Význam a užívání osobních zájmen přívěsných Zájmena ukazovací , . . Zájmena tázací..... Zájmena vztažná .... g 1X3. Zájmeno vzlainí Zájmena neurčila. . . . Čten.......... Jména — (Nomina) 55 242 57 242 59 243 60 263 G0 244 CO 244 61 24S 63 247 63 247 65 249 65 249 07 250 68 251 díl 70 71 § 36. Kořen................ §.'i7. Tvořeni jmen............ §38. Rod jmen. .'............ § 39. Číslo jmen............. § 40. Duál (číslo dvojné)......... § 140. Status........... § 41. Vyjadřování pádů.......... § 42. Determinace. Status coustructus . . . § 142. Determinace......... § 43. Připojováni přívěsných zájmen (sufíixň) § 143. Deklinace.......... § 44. Deklinace............. § 144. Nominální IHdy....... 304 251 251 252 73 253 74 254 70 254 78 255 80 258 82 2.5* 84 259 88 261 89 262 § 45. Jména nepravidelná.................* 94 g 145. Nomina tvořená zvláštním způsobem....... 267 § 46. Přídavná jména...................97 26S § 47. Vyjádření stupňů přídavných jmen.......... 98 268 Číslovky § 48. Číslovky základní.................. 99 268 § 49. Číslovky řadové................... 102 269 § 50. Ostatní druhy číslovek................ 103 269 Částice § 51. Úvod a rozděleni.................. 104 269 § 52. Odvozené konjugace.................100 S 152. Slovesné kmeny............... 271 § 53. Časy....................... 109 273 § 54. Perfektum......................in 274 § 55. Význam perfekta.................. 112 275 § 50. Imperfektum.................... 114 276 § 57. význam imperfekta................. 114 276 § 58. Wäw consceutivmn.................110 § 59. Imperfektum konsekutivni..............117 § 60. Perfektum konsekutivni...............117 gl58--160.(Wúu>conscculivum).......... 1-77] J 01. Jussiv....................... 118 277 § 02. Kohort ativ.....................119 [*t*J § 63. Imperativ......................119 277 § 64. Infinitiv......................la0 27S § (15. Participia..................... 122 27» § 66. Vyjádřeni přítomnosti................125 [ItfiJ § 67. Silná slovesa....................125 g 167. Odvozená kmeni) silného slovesa......... 280 § 68. Snfílxy u tvarů slovesných..............127 g 168. Slovesa se su/fixy............... tli § 69. Slovesa prvé laryngály................ 132 2S5 § 70. Slovesa druhé laryngály............... 133 286 § 71. Slovesa třel ilaryngály...............134 *W § 72. Slovesa prvni } — In..........*......134 g 172. Slovesa 1 n a sloveso s-l-q........... 287 J 73. Slovesa první S — ľ................l3(i zsr § 74. Slovesa třeli « — ///'................,37 I2li7l § 75. Slovesa prvid ]!'-/»//..............139 288 § 76. Slovesa třetí la* — III infirmae........s ... 140 2S9 § 77. Slovesa střední 1 a i — // voli............144 290 § 78. Slovesa střední zdvojené - // yeminalae........ 146 292 21) Mluvnico hebTílSUny 305 § 70. SloveM dvojitě slabá................ UH 293 § 80. Slovesa člyřsouhlásková............... 150 1203] § 81. Slovesa příbuzná původem a významem........ 151 [2031 Částice § 82. Vyjádření spony jmen. a příslovcí, výrazy....... 151 294 S 83. Příslovce...................... 183 294 § M. Předložky..................... 151 29.5 § 85. Spojky...................... 15!) 29« § 80. Citoslovci;..................... 160 297 III. VĚTA § 87. Vři y nominálni................... 163 293 188. Vtty verbálni................... 164 299 S 8!). Pravidla shody................... 1<>« 299 S !)(). Podmet...................... 1«H 300 S 91. Věty lázacl.................... 169 300 § 92. Vily jisllľi..................... 171 S 102. Vyjádřeni klmlu............... 300 t) 03. Vely pnpiiací.................... 171 300 § 91. Věty prací..................... '72 300 \ 95. Vity stavoví.................... 17:i 301 § 9(>. Věty vzlažnŕ.................... 174 301 % 97. Vely podniělné a předmětně............. 179 § 9S. Vely príslovečné.................. 17(i | 197 103. Húznt nflij spojkové........... 301 | 99. Věty podmínkové.................. ISO 301 ČÁST DRUHÁ PARADIGMATA ARAMEJSKÁ PARADIGMATA HEBREJSKÁ m: scilllffl sir. 183 -236 . na sir. 302 A. Podstatná jmčna (I.—VUT. skupina)........185 -194 II. Slovesa..................... 195 2:iU a) Silná slovesa................... 1í>5 8) SloveM laryngátal (1 -Illlar.)........... 199 y) Slovesa první J . . ■ ".....'.......... 210 fi) Slovesa prvnf N................. 213 f.) SlCrftU třeli H.................. 215 t;) Slovesa Iřetl 1 a •> (lerliae inlirmae)......... 219 i|) Slovesa první i.................. 222 fl) Slovesa sl řední 1................. 228 i) Slovesa střední *................. 231 x) Slovesa střední zdvojené.............. 2li:i 301) ČESKOSLOVENSKA AKADEMIE VEL) Sekce, jazyka a literatury Dr Otakar Klima — Dr Stanislav Scgerl MLUVNICE HEBREJŠTINY A ARAMK.IŠTINY Včdccký redaktor Dr Otto Miincles Obálku naorhl Jiří l.edr Technickí'} redaktor Oldřich Danka Hebrejskí) a araniejskij text vysadili .lose/ Masek a František h'anlyi Vydalo Nakladatelství Československé akademie vM jako sodu 442. publikaci o kniínici Jazíjkovčdné. příručky a učebnice, si>. 6. Odpovědná redaktorka J lana Nulwdilooá /. nové snzljy pismem l-Yaacuiizsha latinka vytiskla PrAco 01, tiskařské zuvuíly, n. p., — l-'onuul papíru lil — 13,r,4 autorských archu — 13,87 vydavatelských arcliň — HSV I230'J/a0;SVa,'G8G0 U — 0-022:27 Dotisk 1. vydáni 3 500 (901 — 4 400) výlisku — Uliti Cena oáz. njlisku 20,05 Kčs 56/11 - 9 T901857 Dr Otakar Klíma — Dr Stanislav Sogert: MLUVNICE IIEBHKJŠTINY A AHA MB.! ŠTIX Y ERRATA ET CORRIGENDA Str. 26: v abecedě č. 18 je přemísti ti pořadí ve sloupci Tvar. 45i ř. 5 shora: bráni 6 shora: q°t5lánl 11 zdola: 8 zdola: ifx 1 shora: \"Í7tf 8 shora: obyčejně Str. Str. Str. Str. Sir. 52, ř. 57, ř. Gí), ř. 11-1, ř. Sir. 105, ř. Str. 250, § 130,3, ř. 3: lpi"?