Filosofie a SF: ospravedlnění

Nulté zjednodušení:

nebudu mluvit o etymologii, historii, četnosti a regionální preferenci výrazů jimiž označujeme takový výsek kultury, který v různé míře a různými prostředky působí zejména na tu interpretovu mohutnost, která se nazývá fantazie.

1. zjednodušení:

nebudu tedy mluvit o fantastické literatuře. Neboť takto široké vymezení by zahrnovalo většinu literárních děl. Protože každé z nich obsahuje charakteristiku možného světa, jehož zkonstruování, rekonstruování a dekonstruování, odhalení zákonitostí a údiv nad porušením těchto zákonitostí vyžaduje aktivní zapojení fantazie.

2. zjednodušení:

je zřejmé, že mezi termíny science fiction, utopistická literatura, fantasy nebo např. speculative fiction je (nemalý) rozdíl, používáním zkratky SF teď míním sjednocení všech těchto koexistujících žánrů a podžánrů. Samozřejmě, že pozornost bude později lépe cílená.

3. zjednodušení třemi citacemi:

ON: SF je literární laboratoř, ve které se zkoumají reakce člověka na umělě vytvořené podmínky...SF je literatura, kde něco je jinak.

ESF: Fantastika[SF] je taková výpověď o světě, ve které jsou představy vytvořené fantazií konfrontovány s představami podloženými lidským poznáním a praxí.

LEM: Kánonem SF je, že mezi budovaným světem a světem reálným není spor. Jeden je převoditelný na druhý - způsobem plně kauzálním.

Strukturální poznatek

SF je budovaná na skupině intersubjektivně přijímaných interpretací - „normální“ komponent, která je doplněna o jednu či více intersubjektivně nepřijímaných či nerozhodnutelných interpretací - „zvláštní“ komponent. Od typu a prostředku ozvláštnění jsou potom odvislé jednotlivé subkategorie SF. Z tohoto hlediska by potom dobové mýtické a náboženské představy, jelikož neodporovaly a v principu ani nemohly odporovat přijímaným interpretacím, nebyly do SF zařazovány. Takovéto vymezení vede hranici mezi SF a mainstreamem v rovině použitých rekvizit - možná příliš vágně, možná příliš lehkomyslně.

Teleologický poznatek

Vzhledem k nerozpornosti a díky analogii jistých základních vět konstruovaného a reálného světa lze SF využít jako doplňkovou metodu futurologie. Jedná se o metodu průzkumového přístupu, o druh simulační hry. Rozborem sci-fi literatury je možné zjistit (netradiční) alternativy řešení úloh s velmi vzdáleným horizontem.

4. zjednodušení:

každou SF můžeme chápat jako modelování jisté situace, při dobré vůli můžeme každou SF chápat jako realizaci nějaké filosofický relevantní otázky - vposledku jako pokus o řešení filosoficky relevantního tázání po možnostech verbalizace filosoficky relevantního tázání (- je tento cyklický zmatek zásluhou SF nebo filosofie?).

5. zjednodušení:

pro zvýšení efektivity a vyvarování se tzv. koherenčních mezer v myšlenkovém experimentu vždy využijme takovou dostupnou SF, jejíž podobnost s modelovaným jevem je co možná největší, tj. jejíž zvláštní komponent je v daném směru minimalizován.

A taky takovou, která je k mání v českém překladu.

(Marek Picha)