Proces /alespoň Gaal to za proces považoval, i když to z právního hlediska pramálo
připomínalo promyšlené metody výslechu, o kterých kdysi četl/ netrval dlouho.
Probíhal právě třetí den. A přece už se Gaal nedokázal ve vzpomínkách vrátit
dostatečně daleko, aby postihl jeho začátek.
Jeho osobně jen trochu oťukávali. Zbraně těžkého kalibru zkoušeli na samotném
doktoru Seldonovi. Hari Seldon se tím ovšem nenechal vyvést z míry. Pro Gaala
představoval jediný pevný bod, který mu zbýval na celém světě.
Publikum nebylo početné a pocházelo výhradně z řad baronů Říše. Jednání
probíhalo s vyloučením tisku a veřejnosti a bylo sotva pravděpodobné, že by
větší počet nezúčastněných vůbec věděl, že je proces proti Seldonovi veden.
Atmosféra se vyznačovala bezvýhradným nepřátelstvím vůči obžalovaným.
Pětice členů Výboru pro veřejnou bezpečnost seděla za vyvýšeným stolem. Na sobě
měli uniformy v barvě zlata a šarlatu a na hlavách zářící přiléhavé čapky z
plastiku jakožto odznak svého soudcovského úřadu. Uprostřed seděl Vrchní komisař
Linge Chen. Tak mocného pána Gaal ještě nikdy neviděl, a tak ho s intenzívním
zájmem sledoval. Během celého procesu Chen skoro nic neřekl. Dával tím jasně
najevo, že přemíra řečí je pod jeho důstojnost.
Advokát Výboru nahlédl do svých poznámek a vyšetřování pokračovalo, Seldon byl
přitom stále na lavici svědků.
Dotaz: No tak, doktore Seldone. Kolik lidí se momentálně podílí na projektu, v jehož
čele stojíte?
Odpověď: Padesát matematiků.
D: Včetně doktora Gaala Dornicka?
O: Doktor Dornick je padesátý první.
D: Takže je jich padesát jedna. Pátrejte ve své paměti. doktore Seldone. Možná že
je jich padesát dva nebo padesát tři. Nebo snad ještě víc?
O: Doktor Dornick dosud oficiálně nevstoupil do mé organizace. Až se tak stane, potom
bude mít padesát jedna členů. Teď jich je, jak už jsem řekl, padesát.
D: Není jich třeba něco ke sto tisícům?
O: Matematiků? To ne.
D: Já jsem neříkal matematiků. Je jich sto tisíc: ve všech oborech?
O: Pokud jde o všechny obory, pak může vaše hodnota odpovídat skutečnosti.
D: Že může? Já říkám, že odpovídá. Tvrdím, že počet lidí
zúčastněných na vašem projektu dosahuje čísla devadesát osm tisíc pětset
sedmdesát dva.
O: Myslím, že počítáte ženy a děti.
D: /zvýšeným hlasem/ Obsahem mého tvrzení je devadesát osm tisíc pět set
sedmdesát dva jednotlivců. K čemu ty vytáčky?
O: Já ta čísla uznávám.
D: /nahlížeje do svých poznámek/ Teď toho na chvíli necháme a pustíme se do
další záležitosti, kterou jsme už dopodrobna probírali. Jestlipak byste nám,
doktore Seldone, zopakoval své úvahy o budoucnosti Trantoru.
O: Řekl jsem a také to zopakuji, že za nějakých pět set let, bude Trantor ležet v
troskách.
D: Nepokládáte své tvrzení za neloajální?
O: Ne. Vědecká pravda je nadřazena loajálnosti či neloajálnosti.
D: Jste tedy přesvědčen, že vaše tvrzení vyjadřuje vědeckou pravdu?
O: Ano.
D: Na základě čeho?
O: Na základě psychohistorické matematiky.
D: Můžete dokázat, že tato matematika platí?
O: Pouze jinému matematikovi.
D: /s úsměvem/ Vy tedy tvrdíte, že vaše pravda je natolik skryté podstaty, že
přesahuje možnosti chápání normálního člověka. Připadá mi, že by pravda měla
být jasnější než to, co předkládáte, méně tajemná a přístupnější mysli.
O: Pro mysl některých lidí není ničím složitým. Fyzika přenosu energie, kterou
známe jako termodynamiku, byla jasná a pravdivá po celou lidskou historii už od dob
mýtů, a přece se ještě dnes najdou lidé, kteří by pokládali za nemožné vymyslet
motor. Najdou se i lidé s vysokou inteligencí. Pochybuji, že by vzdělaní členové
Výboru...
V tu chvíli se jeden z členů Výboru naklonil k advokátovi. Nebylo slyšet, co
říká, ale v sípání jeho hlasu zazněl drsný tón. Advokát zrudl a Seldona
přerušil.
D: Doktore Seldone, nejsme tady proto, abychom poslouchali nějaké proslovy. Budeme
vycházet z předpokladu, že jste nám podal jasné vysvětlení. Dovolte, abych vám
připomněl, že tím předpovídáním katastrofy, jste chtěl možná otřást důvěrou
veřejností ve vládu Říše, abyste toho využil k dosažení vlastních cílů.
O: To není pravda.
D: Dovolte, abych vám připomněl, že chcete tvrdit, že časový úsek
předcházející takzvanému zhroucení Trantoru bude naplněn nepokoji různého druhu.
O: Přesně tak.
D: A už jen tím, že ty zmíněné věci předpovídáte, doufáte, že je uvedete v
život, a že potom budete mít k dispozici stotisícovou armádu.
O: Především to tak není. A kdyby bylo, vyšetřování prokáže, že mužů ve
vojenském věku je sotva deset tisíc a nikdo z nich nemá bojový výcvik.
D: Jste snad agent působící v zájmu někoho jiného?
O: Nikdo mě neplatí, pane advokáte.
D: Skutečně na tom nemáte osobní zájem? Sloužíte vědě?
O: Přesně tak.
D: Potom nám povězte jak, doktore Seldone, je možné změnit budoucnost?
O: Pochopitelně. Tato soudní síň během několika příštích hodin může ale
nemusí vyletět do povětří. Kdyby k tomu došlo, budoucnost by se nepochybně
změnila, pokud jde o nějaké méně významné stránky.
D: Doktore Seldone, vy nás vodíte za nos. Je možné změnit celkové dějiny lidského
rodu?
O: Ano.
D: Snadno?
O: To ne. Pouze s krajními obtížemi.
D: A proč?
O: Psychohistorická tendence vývoje planety plné lidí v sobě zahrnuje obrovskou
setrvačnost. Aby mohlo dojít k její změně, musí se střetnout s něčím, co bude
disponovat podobnou setrvačností. Buď se to musí týkat stejněho počtu lidí nebo,
kdyby těch lidí bylo poměrně málo, muselo by se počítat s ohromnou časovou
náročností. Je vám to jasné?
D: Myslím, že ano. Zhroucení Trantoru nemusí nastat, pokud se ohromné množství
lidí rozhodne jednat tak, aby k němu nedošlo.
O: Máte pravdu.
D: Třeba i sto tisíc lidí''
O: To ne, pane advokáte. To je příliš málo.
D: Víte to jistě?
O: Vezměte v úvahu, že Trantor má přes čtyřicet miliard obyvatel. Dále vezměte v
úvahu, že tendence vedoucí k jeho zhroucení není ,jen věcí samotného Trantoru, ale
Říše jako celku, a že počet obyvatel Říše představuje skoro trilión lidských
bytosti.
D: Aha. Snad by tedy takový trend mohlo změnit sto tisíc lidi, kdyby se o to oni a
jejich potomci usilovně snažili pětset let?
O: To bohužel ne. Pětset let je příliš krátká doba.
D: Ach tak. V tom případě nám, doktore Seldone nezbývá než vystačit se závěry,
které se dají vyvodit z toho, co jste řekl. V rámci svého projektu jste shromáždil
sto tisíc lidí. Ti během pětiset let nedokážou změnit budoucnost Trantoru. Jinými
slovy, ať dělají cokoli, zkáze Trantoru zabránit nemohou.
O: Bohužel máte pravdu.
D: A na druhé straně těch vašich sto tisíc nemá být použito k nějakým
nezákonným cílům,
O: Přesně tak.
D: /pomalu a s pocitem uspokojení/ V tom případě, doktore Seldone - a teď, pane,
dávejte velice dobrý pozor, protože chceme slyšet uváženou odpověď, jakému cíli
slouží těch vašich sto tisíc?
Advokátův hlas získal na pronikavosti. Nastražil svoji léčku, zahnal Seldona do
kouta, rafinovaně ho zbavil jakékoli možnosti odpovědět.
Při jeho slovech v místnosti zesílil šum hovoru, který se přehnal šikem šlechty v
publiku a zasáhl i řadu členů Výboru. Ve svém zlatě a šarlatu se nakláněli jeden
k druhému, jedině s jejich šéfem to nehnulo.
Také Hari Seldon zůstal bez hnutí. Vyčkával, až se ten hlahol utiší.
O: K tomu, aby důsledky té zkázy snížili na minimum.
D: Co mate konkrétně na mysli`?
O: Vysvětlení je prosté. Nadcházející zkáza Trantor není sama o sobě věcí,
která by ve schématu vývoje lidstva stála odděleně. Bude vyvrcholením náročného
dramatu, které začalo před staletími a jehož tempo neustále roste. Teď, pánové,
hovořím o postupujícím rozkladu a pádu Galaktické Říše.
Šum se teď změnil v monotónní řev. Advokát, jehož nebrali na vědomí, už
křičel: “Vy tedy otevřeně prohlašujete, že...“ a ustal, protože výkřiky z
publika, jako “Vlastizrada!” svědčily o tom, že bylo dosaženo cíle, aniž by bylo
třeba protivníka zpracovávat.
Vrchní komisař pomalu zvedl kladívko a nechal je dopadnout. Znělo to jako lahodný
zvuk gongu. Když se vytratila jeho ozvěna, utichly také řeči v publiku. Advokát se
zhluboka nadechl.
D: /teatrálně/ Uvědomujete si, doktore Seldone, že hovoříte o Říši, která trvá
dvanáct tisíc let, přežila všechny rány osudu v průběhu celých generací, a za
níž stojí láska a ušlechtilé touhy kvadrilionu lidských bytostí?
O: Uvědomuji si, jak současný stav, tak i minulou historii Říše. Aniž bych se
chtěl někoho dotknout, musím přiznat, že o těch věcech vím mnohem víc než
kdokoli jiný v této místnosti.
D: A předpovídáte její zhroucení`?
O: K takové předpovědi dospěli matematici. Nepronáším žádné morální soudy. Mě
osobně ty vyhlídky rmoutí. I kdybychom připustili, že Říše je něco špatného /a
tento úsudek nevyslovuji/, stav anarchie, který bude následovat po jejím pádu, bude
horší. A právě proti tomu stavu anarchie se můj projekt zavázal bojovat. Pád
Říše je ovšem, pánové, věcí ohromných rozměrů a není snadné se mu postavit.
Je zákonitým důsledkem zvyšující se byrokracie, poklesu iniciativy. utvrzení
kastovnictví, potlačení zvídavosti - a celé řady dalších faktorů. Trvá to, jak
jsem řekl, celá staletí, a je to pohyb natolik mocný a grandiózní, že se už nedá
zastavit.
D: Není snad každému jasné, že Říše je stejně silná jako kdykoli předtím?
O: Zdání síly nás obklopuje ze všech stran. Zdálo by se, že potrvá na věky.
Jenomže, pane advokáte, ztrouchnivělý kmen stromu působí dojmem své někdejší
síly přesně do chvíle, kdy ho nápor vichru rozlomí vedví. Už teď si vichr
hvízdá ve větvích Říše. Zkuste vnímat sluchem psychohistorie a uslyšíte, jak to
skřípe.
D: /nejistě/ Doktore Seldone, my tady nejsme, abychom poslou...
O: /pevně/ Říše zanikne a s ní i všechno dobré, co s ní bylo spjato. Bude upadat
vědění, které shromáždila, zanikne i řád, který nastolila. Hvězdné války budou
bez konce, nastane úpadek mezihvězdného obchodu, obyvatelstva bude ubývat, světy
ztratí spojení s hlavním tělesem Galaxie...a tak to zůstane.
D: /přiškrceným hlasem uprostřed nesmírného ticha/ Navěky?
O: Psychohistorie, která dokáže předpovědět pád, se může vyslovit i pokud-jde o
následující období temna. Říše, jak již bylo, vážení pánové, řečeno,-trvá
dvanáct tisíc let. Období temna, které má přijít, nebude trvat dvanáct, ale třicet
tisíc let. Povstane Druhá říše, ale mezi ní a naší civilizací bude stát
tisíc generací trpícího lidstva. Proti tomu musíme bojovat.
D: /když se poněkud vzpamatoval/ Vy si odporujete. Předtím jste říkal, že
nedokážete zabránit zkáze Trantoru a tudíž, dejme tomu pádu...takzvanému pádu
Říše.
O: Já teď netvrdím, že pádu dokážeme zabránit. Ale ještě není tak pozdě,
abychom nemohli zkrátit následné bezvládí. Pánové, pokud mé skupině bude dovoleno
jednat, bude možné omezit trvání anarchie na pouhé jedno tisíciletí. Nalézáme se
v choulostivém dějinném okamžiku. Ohromné kvantum událostí, které se na nás
řítí,-je nutné trochu - jenom trochu - odchýlit z jejich směru. Nemůže to být
příliš, ale snad to postačí k tomu, aby bylo z lidských dějin odstraněno dvacet
devět tisíc let strádání.
D: Jak toho chcete dosáhnou?
O: Tak, že zachráníme vědění lidského rodu. Souhrn lidského poznání přesahuje
možnosti kteréhokoli jedince, kteréhokoli tisíce lidí. Se zánikem naší sociální
struktury se věda rozpadne na tisíc kousků. Jednotlivci budou znát mnohé z nesmírně
malých oblastí toho, co je možné znát. Sami o sobě budou bezmocní a zbyteční.
Kousky vědění, postrádající smysl, nebudou předávány dál. Ztratí se během
generaci. Ale když my teď sestavíme obrovský souhrn veškerých poznatků,
ty se pak nikdy neztratí. Generace, které přijdou po nás, z nich budou vycházet a
nebudou je muset znovu objevovat. Jedno tisíciletí zastane dílo, které by jinak trvalo
třicet tisíc let.
D: To všechno...
O: Celý můj projekt, mých třicet tisíc mužů se svými ženami a dětmi, se věnuje
přípravě díla Encyclopedia galactica. Během svého života ji nedokončí. Já
se pořádně nedožiju ani jejího počátku. Ale než nastane pád Trantoru, bude
Encyklopedia hotová a její exemplář bude zastoupen v každé větší knihovně
Galaxie.
Vrchní komisař zvedl kladívko a nechal je dopadnout. Hari Seldon opustil lavici
svědků a tiše usedl vedle Gaala.
Usmál se na něj a řekl: “Jak se vám líbilo to představení?” Gaal odpověděl:
“Pěkně jste je převezl. Ale co bude dál?” “Odročí jednání a pokusí se
uzavřít se mnou soukromou dohodu.”
“Jak to víte?”
Seldon mu odpověděl: “Řeknu to na rovinu. Nevím. To záleží na Vrchním komisaři.
Sledoval jsem ho dlouhé roky. Pokoušel jsem se analyzovat jeho konání, ale to víte,
jak riskantní je zavádět rozmary jednotlivce do psychohistorických rovnic. Přesto se
ale netajím jistými nadějemi.”