Tadeusz Różewicz

Ve světle čadivých lamp


ve světle čadivých lamp

svět vypadal jinak


tváře živých mrtvých

i spících

tváře odvrácené


mladé hlavy k sobě

skloněné


ve světle čadivých lamp

byl člověk zdomácnělý

pevněji v radosti

hlouběji v starostech

chvějivé stíny

odcházely navracely se rostly

slova byla teplejší

tišší

dům se kolíbal

odplouval s rakví i kolíbkou


ve světle čadivých lamp

nekonečno bylo ukončeno

čas byl polapitelný

prostor uzavřený

ve čtyřech stěnách

stačilo zavřít oči

aby ses octl

ve čtvrtém rozměru

stačilo otevřít dveře

aby ses octl

na cestě do Emauz

potkal živého Ježíše

který ještě nepoznán

jedl pečenou rybu

chléb plástev medu


život prožíváme

jdouce potkávajíce se


ve světle petrolejových lamp

když se natahovaly hodiny

ukázala se na zdi znamení

Brunova kreslená poezie

Mene – Tekel – Fares


o těch lampách

věděl skoro všecko

básník z Drohobycze

„skoro“

protože všecko

neví nikdo

ani o svém narození

ani o smrti


když myslím na něj

a na jeho knihu

vidím ho

ve světle čadící lampy

s rostoucím stínem

prostřelené hlavy

na zdi