PLIN005 Od praslovanštiny k češtině, téma 8, Skloňování zájmen 1
1
Zájmena – funkční paradigmatika
1. Osobní: azъ ‚já‘, ty, my, vy, vě ‚my dva‘, va ‚vy dva‘, sebe. Staroslověnština (stejně jako
praslovanština) nedisponovala osobními zájmeny 3. osoby ‒ v této funkci se užívala
demonstrativní / anaforická zájmena tъ, ta, to; onъ, ona, ono ‚onen, ona, ono‘; ovъ, ova, ovo
‚onen, ona, ono‘; *jь, ja, je.
2. Demonstrativní / anaforická zájmena: tъ, ta, to; onъ, ona, ono ‚onen‘; ovъ, ova, ovo ‚onen‘;
*jь, ja, je ‚ten, ta, to‘; sь, si, se ‚ten, ta, to‘; takovъ, takova, takovo / takovyjь, takovaja,
takovoje ‚takový, taková, takové‘; sicь, sica, sice ‚takový, taková, takové‘; sicevъ, siceva,
sicevo ‚takovýto, takováto, takovéto‘; tolikъ, tolika, toliko ‚tak velký, velká, velké‘; tъže,
taže, tože / tъžde, tažde, tožde ‚týž, táž, též‘; sьžde, sьžde, sьžde ‚týž, táž, též‘; takъžde,
takažde, takožde ‚právě takový, taková, takové‘;
3. Interogativní: kъto ‚kdo‘, čьto ‚co‘; kyjь (kyi), kaja, koje ‚který, které, které‘; čьjь (čii),
čьja, čьje ‚čí‘; kakъ, kaka, kako / kakovъ, kakova, kakovo ‚jaký, jaká, jaké‘; kotoryjь (kotoryi),
kotoraja, kotoroje ‚který, která, které‘; kolikъ, kolika, koliko ‚jak veliký, veliká, veliké‘;
4. Relativní zájmena: jьže (iže), jaže, ježe ‚jenž, jež, jež‘; jakъ, jaka, jako / jakъže, jakaže,
jakože ‚jaký, jaká, jaké‘; jelikъ, jelika, jeliko ‚jak veliký, veliká, veliké‘;
5. Posesivní zájmena: mojь, moja, moje ‚můj, má, mé‘; tvojь, tvoja, tvoje ‚tvůj, tvá, tvé‘;
svojь, svoja, svoje ‚svůj, svá, své‘; našь, naša, naše ‚náš, naše, naše‘ a již jmenované tázací
zájmeno čьjь (čii), čьja, čьje ‚čí‘. Stsl. (a psl.) neměla posesivní zájmeno 3. osoby, v této
funkci se užívaly formy genitivu ukazovacího zájmena *jь, ja, je ‚ten, ta, to‘, tj. jego, ję,
jichъ, ve funkci neshodného přívlastku.
6. Zájmena negovaná se tvoří přidáním samostatné záporky ni před tvar zájmena. Tato
záporka není součásti slovního tvaru zájmena, a tak se mezi ni a zájmeno může klást
předložka: ni o komъže ‚o nikom‘.
7. Indefinitní zájmena: eterъ, etera, etero ‚nějaký, nějaká, nějaké‘; jedinъ, jedina, jedino
‚nějaký, nějaká, nějaké‘; vьsь, vьśa, vьse ‚všechen, všechna, všechno‘; vьsačьskyjь
(vьsačьskyi), vьsačьskaja, vьsačьskoje ‚veškerý, veškerá, veškeré‘; vьśa, vьse ‚všechen,
všechna, všechno‘; samъ, sama, samo. Podobně jako v nové češtině se v neurčitá zájmena
tvoří pomocí předpony ně-: někъto, ‚někdo‘, něčьto ‚něco‘; někyjь (kyi), někaja, někoje
‚některý, některé, některé‘. Na rozdíl od nové češtiny však mohou plnit funkci neurčitých
zájmen zájmena tázací: ašьte kъto choštetъ po mьně choditi ‚jestliže mě chce někdo
následovati‘.
Zájmena – formální paradigmatika
Většina zájmen se skloňuje podle svébytné zájmenné deklinace. Formální morfologie zájmen
se vesměs neřídí jejich funkcemi, nýbrž schopností vyjadřovat gramatickou kategorii rodu.
Klasifikace zájmenných deklinací ve staroslověnštině:
bezrodá ‒ azъ ‚já‘, ty, my, vy, vě ‚my
dva‘, va ‚vy dva‘, sebe
zájmena
rodová ‒ tъ, ta, to; *jь, ja, je
PLIN005 Od praslovanštiny k češtině, téma 8, Skloňování zájmen 2
2
tvrdá tъ, ta, to
rodová zájmena
měkká *jь, ja, je
A. Bezrodá zájmena
zájmena
1. osoby
zájmena
2. osoba
zájmeno reflexivní
(zvratné)
sg.
1. azъ ty -
2. mеnе tebe sebe
3. mьně, mi tebě, ti sebě, si
4. mę tę sę
6. mьně tеbě sebě
7. mъnоjǫ tobojǫ sobojǫ
pl.
1. my vy
2. nasъ vasъ
3. namъ vamъ
4. ny vy
6. nasъ vasъ
7. nami vami
du.
1. vě va
2. naju vaju
3. nama vama
4. na va
6. naju vaju
7. nama vama
Velmi starobylá flexe, na což ukazují dvě vlastnosti této deklinace:
 absence rozlišování gramatického rodu;
 supletivismus ‒ tj. v pádových formách se nemění jen gramatické morfémy (zpravidla
koncovky), ale také lexikální morfémy (tj. slovní kořeny): v deklinaci zájmena 1. os.
PLIN005 Od praslovanštiny k češtině, téma 8, Skloňování zájmen 3
3
se objevují pádové formy s rozličnými gramatickými morfy azъ ‒ mene v singuláru,
my ‒ nasъ v plurálu a konečně vě ‒ naju v duálu.
Jednoslabičné varianty dvojslabičných koncovek jsou enklitické: mьně ‒ mi, tebě ‒ ti, sebě ‒
si. Akuzativní formy mę, tę, sę mohou být na rozdíl od současné češtiny přízvučné.
Ve staroslověnských památkách se v případě těchto vzorů objevuje oproti tabulkovým tvarům
několik odchylek: v genitivu plurálu zájmena azъ se vedle formy mene objevuje
západoslovanská variante mъne. Ve stsl. textech se sporadicky začínají objevovat formy
genitivu-akuzativu, které v češtině 1. začnou v dalším vývoji plnit roli přízvučných variant, 2.
v plurálu plně nahradí starou formu akuzativu (v češtině se tato forma uchovala pouze v písni
Hospodine pomiluj ny ‚Pane, smiluj se nad námi‘).
B. Rodová zájmena
Deklinace těchto zájmen se řídí kmenovým principem, přičemž podoba kmenotvorné přípony
byla pro oba typy původně jednotná: kmenotvornou příponou bylo -o-, které se u měkkých
vzorů nacházelo po měkké souhlásce, a tak podlehlo přehlásce ´o > e (obdobou této změny je
nahrazení tvrdého jeru jerem měkkým, což je patrné v kontrastu podob nominativu a
akuzativu singuláru maskulina tъ ‒ *jь).
Tvrdá deklinace ‒ vzor tъ, ta, to
m. n. f. m. n. f. m. n. f.
sg. pl. du.
1. tъ to ta ti ta ty ta tě tě
2. togo togo toję těchъˀ tojuˀ
3. tomu tomu toi těmъˀ těmaˀ
4. tъ to tǫ ty ta ty ta tě tě
6. tomь tomь toi těchъˀ tojuˀ
7. těmь těmь tojǫ těmiˀ těmaˀ
ˀ Pádová forma společná všem rodům
Tímto způsobem se skloňovala zájmena: onъ, ona, ono ‚onen, ona, ono‘; ovъ, ova, ovo ‚onen,
ona, ono‘; takovъ, takova, takovo ‚takový, taková, takové‘; tolikъ, tolika, toliko ‚tak velký,
velká, velké‘; tъže, taže, tože / tъžde, tažde, tožde ‚týž, táž, též‘ (skloňuje se tvar před
postfixem že, žde, tj. tъže, togože, tomuže… / tъžde, togožde, tomužde…); takъžde, takažde,
takožde ‚právě takový, taková, takové‘; eterъ, etera, etero ‚nějaký, nějaká, nějaké‘; samъ,
sama, samo; inъ, ina, ino ‚jiný, jiný, jiné‘; k této deklinaci náleží také zájmenná adjektiva,
která se skloňují podle adjektivní složené deklinace kakъ, kaka, kako / kakovъ, kakova,
kakovo ‚jaký, jaká, jaké‘; kolikъ, kolika, koliko ‚jak veliký, veliká, veliké‘; jakъ, jaka, jako /
jakъže, jakaže, jakože ‚jaký, jaká, jaké‘; jelikъ, jelika, jeliko ‚jak veliký, veliká, veliké‘;
mъnogъ, mъnoga, mъnogo ‚mnohý, mnohá, mnohé‘. Skloňují se tak také číslovky jedinъ,
jedina, jedino; dъva, dъvě, oba, obě.
V koncovkách obsahujících -i a -ě- dochází k 2. palatalizaci velár:
PLIN005 Od praslovanštiny k češtině, téma 8, Skloňování zájmen 4
4
instr. sg. m. a n. nom. pl. dat. pl.
mъnogъ mъnodzěmь (mъnozěmь) mъnodzi (mъnozi) mъnodzěchъ (mъnozěchъ)
kolikъ kolicěmь kolici kolicěchъ
Zájmenné formy obsahující sufix -likъ a zájmeno mъnogъ, mъnoga, mъnogo se skloňují jako
adjektiva (tj. tvoří se jmennými nebo složenými formami), tvary zájmenné uchovávají jen
v těch pádech, které obsahují -ě- (tolicěchъ, tolicěmi), zřídka i v pádech jiných.
Měkká deklinace ‒ vzor *jь, ja, je
m. n. f. m. n. f. m. n. f.
sg. pl. du.
1. *jь
(i-že)
*je
(je-že)
*ja
(ja-že)
*ji
(i-že)
ja
(ja-že)
*ję
(ję-že)
*ja
(ja-že)
*ji
(ji-že)
*ji
(i-že)
2. jego jego jeję ichъˀ jeju
3. jemu jemu jei imъˀ ima
4. *jь
(i-že)
*je
(je-že)
*jǫ
(ja-že)
*ję
(ję-že)
ja
(ja-že)
*ję
(ję-že)
*ja
(ja-že)
*ji
(ji-že)
*ji
(i-že)
6. jemь jemь jei jichъˀ jeju
7. jimь jimь jejǫ jimiˀ ima
ˀ Pádová forma společná všem rodům
Tvary nom. ukazovacího zájmena *jь, ja, je nejsou ve stsl. doloženy, nicméně se vyskytují ve
tvarech relativního zájmena jьže, jaže, ježe (jsou uvedeny v tabulce v závorkách za
rekonstruovanými tvary). Některé pádové formy neobsahují iniciální j-, protože j- na začátku
slabiky před i ve stsl. zaniklo.
V pozdní psl. (a tudíž i stsl.) se konstituuje pravidlo známé z nové češtiny, podle něhož je u
těchto zájmenných forem po předložce místo iniciálního j- iniciální ň- (Klidně se jimi nechali
obsluhovat X S nimi už nikam nepůjdu).
Podle tohoto vzoru se skloňují následující zájmena: čьjь (čii), čьja, čьje ‚čí‘; jьže (iže), jaže,
ježe; mojь, moja, moje ‚můj, má, mé‘; tvojь, tvoja, tvoje ‚tvůj, tvá, tvé‘; svojь, svoja, svoje
‚svůj, svá, své‘; našь, naša, naše ‚náš, naše, naše‘; adjektivum tuždь, tužda, tužde (ale také
podle měkké jmenné a měkké složené), druhové číslovky dvojь, dvoja, dvoje ‚dvojí‘, obojь,
oboja, oboje ‚obojí‘, trojь, troja, troje ‚trojí‘.
PLIN005 Od praslovanštiny k češtině, téma 8, Skloňování zájmen 5
5
Toto pravidlo vzniklo u starobylých předložek *sъn//sъ, *vъn//vъ a možná *kъn//kъ. Jak
známo, předložka tvoří se svým substantivem prozodickou jednotku (tzv. přízvukový takt
nebo fonetické slovo). Jestliže se spojila dlouhá varianta předložky se zájmenem, došlo k
palatalizaci finálního n: *sъn+jimь → *sъňimь. V okamžiku, kdy dlouhé formy předložek
zanikly, přestalo být jasné, odkud se ň v tomto tvaru vzalo, a tak začalo být interpretováno
jako forma diktovaná předložkou. Odtud už nebylo daleko k přenesení tohoto pravidla na
všechny předložky (tudíž platí pravidlo, že je-li slovo slovnědruhově předložkou, mění u
tohoto zájmena iniciální j- > ň-). Počátky tohoto procesu lze sledovat již v psl.: do ňego, ot
ňego, na ňь.
Nepravidelné deklinace ‒ specifické pádové formy
m. n. f. m. n. f. m. n. f.
sg. pl. du.
1. sь se si sьi si sьję sьja si si
2. sego sego seję sichъˀ sejuˀ
3. semu semu sei simъˀ simaˀ
4. sь se sьjǫ sьję si sьję sьja si si
6. semь semь sei sichъˀ sejuˀ
7. simь simь sejǫ simiˀ simaˀ
ˀ Pádová forma společná všem rodům
Tato deklinace ukazovacího sь, si, se ‚ten, ta, to‘ se v zásadě skloňuje jako měkká zájmenná
deklinace, avšak v nom. a ak. je se vyskytují formy, které obsahují navíc i-ový element
(reflektovaný jako i anebo ь).
zájmeno s rysem
+osoba
zájmeno s rysem
-osoba
sg.
1. kъ(to) čь(to)
2. kogo česo
3. komu česomu
4. kogo čь(to)
6. komь čemь
7. cěmь čimь
Deklinace tázacích zájmen kъto ‚kdo‘, čьto ‚co‘ se v zásadě skloňuje podle rodové deklinace:
kъ(to) podle mužských forem singuláru deklinace tъ, ta, to, kdežto čь(to) podle mužských
forem singuláru měkké zájmenné deklinace (obě zájmena mají tedy společný k-ový slovní
PLIN005 Od praslovanštiny k češtině, téma 8, Skloňování zájmen 6
6
základ, který ve formě čь podlehl palatalizaci). Některé pády zájmena čьto jsou však
v systému rodových stsl. zájmen izolované (obsahují s-ový element). Zájmena kъto ‚kdo‘,
čьto ‚co‘ představují dvojici zájmen, která se liší jiným pojetím rodu: odlišují se totiž rysem
+personálnost (kъto) X -nepersonálnost (čьto). Zájmeno kъto má v akuzativu koncovku
genitivu-akuzativu. Ve staroslověnských textech jsou doloženy ještě další formy čьto:
v genitivu čьso, česogo a v dativu čemu. Jako čьto se skloňují neurčité zájmeno něčьtože a
záporné něčitože.
Nepravidelné deklinace ‒ prolínání zájmenných deklinací
m. n. f. m. n. f. m. n. f.
sg. pl. du.
1. vьsь vьse vьśa (vьsja) vьsi vьśa (vьsja) vьsę - - -
2. vьsego vьsego vьseję vьsěchъˀ - - -
3. vьsemu vьsemu vьsei vьsěmъˀ - - -
4. vьsь vьse vьśǫ (vьsjǫ) vьsę vьśa (vьsja) vьsę - - -
6. vьsemь vьsemь vьsei vьsěchъˀ - - -
7. vьsěmь vьsěmь vьsejǫ vьsěmiˀ - - ˀ
Pádová forma společná všem rodům
Tímto způsobem se skloňuje ještě zájmeno sicь, sica, sice ‚takový, taková, takové‘. Deklinace
obou zájmen se řídí následujícím pravidlem: podle tvrdé deklinace tъ, ta to se skloňuje v těch
pádech, které obsahují ě (v tabulce odlišeny tučným řezem písma), v ostatních pádech přebírá
koncovky měkké zájmenné deklinace *jь, ja, je. Duálové koncovky nejsou doloženy.
Nepravidelné deklinace ‒ prolínání zájmenné a složené deklinace
m. n. f. m. n. f. m. n. f.
sg. pl. du.
1. kyi koje kaja cii kaja kyję - - cěi
2. kojego kojego kojeję kyichъ - - -
3. kojemu kojemu kojei kyimъ - - -
4. kyi koje kǫjǫ kyję kaja kyję - - -
6. kojemь kojemь kojei kyichъ - - -
7. kyimь kyimь kojejǫ kyimi - - ˀ
Pádová forma společná všem rodům
PLIN005 Od praslovanštiny k češtině, téma 8, Skloňování zájmen 7
7
Deklinace zájmen a složená deklinace adjektiv se během vývoje slovanských jazyků
vzájemně ovlivňovaly. Ve stsl. je to nejvíce patrné na deklinaci tázacího zájmena kyjь (kyi),
kaja, koje ‚který, které, které‘, jež obsahuje část koncovek podle deklinace složené (v tabulce
odlišeny tučným řezem písma) a část podle deklinace zájmenné rodové měkké.
Tímto způsobem se skloňuje také zájmeno záporné nikyjьže a neurčité někyjьže.
PLIN005 Od praslovanštiny k češtině, téma 8, Skloňování zájmen 8
8
CVIČENÍ
1. Přiřaďte následující vzory k typům zájmenné deklinace:
1. jь, ja, je ................. A. bezrodá
2. sę ................. B. tvrdá rodová
3. kъ(to) ................. C. tvrdá rodová
4. ty ................. D. měkká rodová
5. tъ, ta, to ................. E. měkká rodová
6. my ................. F. bezrodá
7. čь ................. G. bezrodá
8. vy................. H. bezrodá
2. U následujících zájmenných forem určete, jestli jde o rodovou deklinaci nebo deklinaci
bezrodou: b) u rodové deklinace určete, jestli je měkká, tvrdá, nebo smíšená.
a) b)
našь, naša, naše ................. .................
ty ................. .................
sicь, sića (sicja), sice ................. .................
kyi (kyjь), kaja, koje ................. .................
va ................. .................
mъnogъ, mъnoga, mъnogo ................. .................
sь, si, se ................. .................
my ................. .................
vьsь, viśa (visja), vise ................. .................
takovъ, takova, takovo ................. .................
sebe ................. .................
jelikъ, jelika, jeliko ................. .................
PLIN005 Od praslovanštiny k češtině, téma 8, Skloňování zájmen 9
9
čii (čьjь), čija (čьja), čije (čьje) ................. .................
ovъ, ova, ovo ................. .................
3) u jmenovaných forem určete a) pád (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, lokál,
instrumentál), b) číslo (singulár, duál, plurál), c) rod (maskulinum, femininum, neutrum);
případnou dubletní formu odlište lomítkem bez mezer /; jestliže daný pád nevyjadřuje
požadovanou gramatickou kategorii nebo je tento gramatický význam v dané pádové formě
nerozlišen, napište a)
pád b) číslo c) rod
našichъ ................. ................. .................
tobojǫ ................. ................. .................
sicěmъ ................. ................. .................
kojego ................. ................. .................
va ................. ................. .................
mъnodzěmь (mъnozěmь) ................. ................. .................
sьjǫ ................. ................. .................
ny ................. ................. .................
vьsěmi ................. ................. .................
takovoję ................. ................. .................
sebě ................. ................. .................
čiju (čьju) ................. ................. .................
ověma ................. ................. .................
4) U následujících zájmen určete funkci: personální ‒ demonstrativní ‒ interogativní ‒
relativní ‒ indefinitní ‒ záporná ‒ posesivní
tolikъ, tolika, toliko .................
čii (čьjь), čija (čьja), čije (čьje) .................
někyi (někyjь), někaja, někoje .................
PLIN005 Od praslovanštiny k češtině, téma 8, Skloňování zájmen 10
10
iže (jьže), jaže, ježe .................
sicь, sića (sicja), sice .................
mъnogъ, mъnoga, mъnogo .................
kyi (kyjь), kaja, koje .................
sь, si, se .................
ovъ, ova, ovo .................
moi (mojь), moja, moje .................
azъ .................
eterъ, etera, etero .................
i (jь), ja, je .................
jakъ, jaka, jako .................