Texto5 tradução


Vyčerpávající námluvy s elektronickou literaturou


·         Pavel Kotrla

Chladné světlo displejů a monitorů změnilo velkou část životního prostoru. Zasáhlo i literární
prostředí, které se pokusilo přizpůsobit moderní technice. Osobní vzpomínky na to, co tato změna
literárních nosičů přinesla pro literaturu samotnou i pro její čtenáře, shrnuje následující
příspěvek.

Podobně jako řada dalších čtenářů jsem prošel snad všemi etapami vývoje elektronické literatury.
Hltal jsem ji na monitoru počítače, když byl u nás internet ještě neznámé slovo a na monitoru
hýřila jen jedna barva. Místo počítačů stál na pracovním stole ještě zpravidla psací stroj. Co
textů se vlezlo na magnetofonovou pásku, co jen pak na pětipalcovou disketu, na disketu
třípalcovou! Z nepředstavitelné velikosti CD se nám tehdy točila hlava. A počítačové časopisy se
nebály na přikládaných lesklých kotoučích ponechat prostor i troše literatury v podobě
nejrůznějších fanzinů. S odstupem let je patrné, že mnoho textů, které byly takto šířeny a které by
vstoupily do obecně přijímaného kánonu, zde nevzniklo. Čtenáři minoritních žánrů si ale přišli na
své.

V té vzpomínce na počátky elektronické literatury je jistá dávka nostalgie za vytraceným pocitem
okouzlení, za fascinací nad znaky objevujícími se na monitoru. Okouzlení z techniky, které kdysi
možná zažíval i Jules Verne společně se svým přítelem Nadarem. Pro mou generaci se objevilo
znenadání, uprostřed už existujícího a známého světa, a rezonovalo s též už zapomenutým souslovím
vědecko-technická revoluce. Nové generace čtenářů jsou už toho všeho ušetřeny a vnímají obklopení
monitory a texty jako samozřejmost. Měl jsem pocit, a snad nejen já, že s nástupem nových
technologií dojde i k obohacení literatury. Zažili jsme nadšení z kyberpunku (Sterling, Gibson,
Stephenson) a jeho teoretiků (Rushkoff) a módní vlna se přes nás přelila s pořádnou silou. Ale brzy
se ukázalo, že technologický pokrok na kvalitu literatury vliv nemá. Ještě tak na kvantitu
a narůstající počet stránek jednotlivých děl. Očekávání nad propojením nové techniky a nových
způsobů vyprávění se neuskutečnila.

S nástupem internetu a digitalizací jsme prožili v přímém přenosu jednu revoluci. Zažili pavučinu
ještě neindexovanou, plnou kouzla z objevování. Vzdálené se stalo snadno dosažitelným. Kvas ale
opadl, revoluce sežrala a dál požírá některé své děti, situace se zvolna normalizuje. Do revoluce
další. Technologie zevšedněly. Probíhá konsolidace, kdy napětí opadlo a nadšení vyprchalo. Padla
i omezení, kdy v době nástupu elektronických čteček byla možnost opatřit si e-knihu legálně obtížná
a až takřka nemožná a byla suplována vznikem nejrůznějších úložišť. Čtenáři se však
s elektronickými knihami nějak sžili. Někdo jim přišel na chuť, někdo ne. Dávno to už není
záležitost generační. Dotyková zařízení (tablety a hlavně mobily) prostě přinesla e-knihy na dosah
všem. Při penetraci těchto zařízení těžko tvrdit opak. Učinila však čtenáře šťastnějšími?

Úhrnem jsem na nejrůznějších monitorech a displejích přečetl odhadem něco okolo pěti stovek knih,
možná víc. Ale i tak mnohem méně než těch tištěných. A jen zlomek z nich nějakým způsobem využíval
nových možností. Chybí mi to však ve skutečnosti? Interaktivita textů není nakonec pro čtenáře
žádnou velkou výhrou. Prakticky je využita zpravidla jen u poznámkového aparátu. Pochopitelný je
přínos u učebnic a encyklopedií, kde jsou rychlost a snadná dostupnost předností natolik, že
elektronická podoba ta tištěná vydání již vytlačila. Přesto si myslím, že i zde o něco přicházíme.
Nahodilé listování svazky je přece jen něco jiného (ale možná jen pro mne) než brouzdání mezi
hesly. U prózy, přes lásku k experimentům, nakonec vždy, nebo aspoň stále s nebývale velkou
převahou, vítězí poměrně lineárně vyprávěné příběhy. Nakonec je e-kniha jen jinou podobou knihy
s několika málo obohaceními. Základ zůstal v naprosté většině případů zachován.

(…)

http://casopis.hostbrno.cz/aktualni-rocnik/2016/02-2016/vycerpavajici-namluvy-s-elektronickou-liter
aturou