18.4.2016
1
RUSKÁ LITERATURA PO VÁLCE A TÉMA VÁLKY
RJA307 Moderní a postmoderní ruská literatura II
Mgr. Josef Šaur, Ph.D.
POVÁLEČNÁ LITERATURA (1945-1953)
Vítězství ve válce posílilo sovětskou moc, která zakročila proti tematickému i
výrazovému uvolnění v literatuře
Nádech svobody však v sobě zanechal stopy a stal se základem pro další změny
v literatuře
Režim přitvrdil cenzuru
V roce 1946 začala druhá vlna čistek (zatýkání a posílání do GULAGu)
1946 kampaň proti časopisům Leningrad a Hvězda – proti Zoščenkovi a
Achmatovové
A. A. Ždanov je obvinil, že jejich tvorba je vzdálená sovětskému člověku
Zoščenko se podle něj vysmívá sovětskému člověku a Achmatovová se ve své
poezii zmítá mezi „ložnicí a modlitebnou“
REŽIMNÍ AUTOŘI
Vrací se teorie bezkonfliktnosti, tj. idealizace nahlížení světa růžovými brýlemi
Modelový syžet: voják se vrací domů z války a přináší s sebou optimismus,
jelikož dokáže snadno vyřešit jakýkoliv problém (pracovní či osobní)
Semjon Babajevskij (1909-2000) – držitel Stalinovy ceny (1949, 1950 literatura,
1951) za romány Rytíř zlaté hvězdy (Кавалер Золотой Звезды,
1947-1948) a Světlo nad zemí (Свет над землёй, 1949-1950)
Pjotr Pavlenko (1899-1951) – držitel Stalinovy ceny (1941, 1947, 1948, 1950 scénář)
– „klasik“ literatury Stalinovy éry
Román Štěstí (Счастье, 1947)
Změnu v literatuře přinesla až Stalinova smrt (1953) a XX. sjezd KSSS (1956)
AUTOŘI SOLITÉŘI
Michail Prišvin (1873-1954) – znalec folkloru a ruské přírody (většina jeho děl
je spojena s cestami na sever Ruska, Povolží, Střední Asie nebo dálně východní
tajgy)
Řetěz Smrtonošův (Кащеева цепь, 1923-1954) – autobiografický román (scény
ze života šlechtického sídla konce 19. století, pohádkové obrazy)
Ilja Erenburg (1891-1967) – revolucionář, pařížský emigrant, 1917 návrat do
Ruska, ale nebyl nadšen vývojem, 1921-1941 zahraniční korespondent
sovětského tisku
Tvář války (Лик войны, 1920) hrůzostrašné dokumentární črty o válce
pro Erenburga je typický žurnalistický a svižný styl psaní
AUTOŘI SOLITÉŘI
Neobyčejná dobrodružství Julia Jurenita (Необычайныйе похождения Хулио
Хуренито, 1922) – populární satirický román, zvláštní satira na všechny režimy
Pád Paříže (Падение Парижа, 1942), Bouře (Буря, 1944), Devátá vlna
(Девятый вал, 1951) – románová trilogie zachycující Evropu v letech 1933-
1951; nejlepší je první díl
1
2
3
4
5
18.4.2016
2
Lidé, roky, život (Люди, годы, жизнь, 1961-1966) – šestidílné paměti,
mimořádná kronika doby
Konstantin Paustovskij (1892-1968) – jeden z ruských kandidátů na NC;
AUTOŘI SOLITÉŘI
ve 20. letech představitel romantické prózy, ve 30. letech se stal opěvovatelem
ruské přírody a též autorem biografických črt významných osobností (Isaak
Levitan, Taras Ševčenko)
Vrcholné dílo – Vyprávění o životě (Повесть о жизни) – šestisvazkový
autobiografický cyklus z let 1946-1963 o tom, co viděl a s kým se potkal,
subjektivní spisovatelovo vidění lidí a doby
Nejznámější dílo – cyklus novel Zlatá růže (Золотая роза, 1956) o
spisovatelském řemesle, o tom jak psal některé své knihy; vychází ze svých
přednášek v Literárním institutu
Významným autorem solitérem byl i Boris Basternak
TÉMA VÁLKY
Téma války – do roku 1956 velmi šablonovitě, „někrasovovské“ pojetí se mohlo
prosazovat až od druhé poloviny 50. let
Nicméně již po válce vznikají díla, která se staví proti heroismu a
monumentálnosti a která byla kritikou odmítnuta
Emmanuil Kazakevič (1913-1962) – jeden z válečných autorů (působil jako
válečný zpravodaj)
popularitu mu přinesla válečná novela Hvězda (Звезда, 1947) o malé oddílu,
jež hyne v týlu nepřítele
novela Dva ve stepi (Двое в степи, 1948) o nelidskosti válečné mašinerie
mladičký důstojní je odsouzen k smrti za nesplnění příkazu a starý voják ho
stepí eskortuje
TÉMA VÁLKY
vzniká mezi nimi přátelství, ale pro jednoho je to cesta poslední… o vině a
smíření se s osudem (kritika novelu odmítla)
Pozdější tvorba Modrý sešit (Синяя тедрадь, 1961) novela s epizodou z
Leninova života
Alexandr Tvardovskij – poéma Dům u cesty (Дом у дороги, 1946) – válka
viděna jako tragická, jako národní tragédie
Andrej Platonov a jeho novela Návrat – zmiňováno již dříve
Patří sem i Leonid Leonov a jeho román Ruský les
Vasilij Grossman Za Volhou není země (За правое дело, 1952) – „vojna a mír
20. století“ – epopej o stalingradské bitvy, mající rovinu makrohistorickou
(sovětský i německý štáb) i mikrohistorickou (pohled jednotlivce – Rusa i
Němce) – knize chybí odstup od historických událostí
TÉMA VÁLKY
Jestliže se literatura po roce 1956 nese ve znamení přehodnocování, pak velmi
se to dotklo tématu války
Mladí důstojníci, často narození v první polovině 20. let, jdou do války rovnou
ze školy a válce obětují svá mladická léta
Válka je pro ně tragickým zážitkem, jenž nelze vymazat. Obraz, který si nesou v
paměti neodpovídal šablonovitým popisům 2. poloviny 40. let
Tito autoři začínají promýšlet válku jinak a do té doby zcela nemožným
způsobem, první taková díla (především novely) se objevují od roku 1957 a tato
6
7
8
9
18.4.2016
3
vlna vrcholí v 60. letech, kdy je navíc téma války často spojováno s tématem
stalinismu
Baklanov, Bondarev i Bykov navazovali na dílo Viktora Někrasova, o němž již
byla řeč.
GRIGORIJ BAKLANOV (1923-2009)
na frontě od roku 1941 (několikrát raněn)
Vrcholem jeho díla je novela Píď země (Пядь земли, 1959) – vyjadřuje změnu
literárního paradigmatu v zachycování války – velké panoráma je nahrazeno
malý prostorem, jednoznačné hrdinství a bezvýhradná ochota sebeobětování
jsou nahrazeny pochybnostmi nebo dokonce neheroickým chováním některých
vojáků, objevuje se postava zrádce a zbabělce
A mrtvy jsouce hanby nedojdeme (Мёртвые сраму не имут, 1961) – novela;
jednotka je obětována a vojáci přijímají svůj osud, ale jeden zbabělec si
zachrání život
Nové vidění války nebylo kritikou ihned přijímáno
Od 70. let opouští v románech téma války, za perestrojky šéfredaktor časopisu
Знамя a prosazuje změny, jeho tvorba 90. let je umělecky slabší
JURIJ BONDAREV (*1924)
Celou válku strávil na frontě
novela Prapory žádají palbu (Батальоны просят огня, 1959) – opět téma
obětování jednotky k odvedení pozornosti nepřítele
román Hořící sníh (Горячий снег, 1969) – „klasika“ válečného žánru, popis
závěrečné fáze bitvy o Stalingrad, přibližuje se více k oficiálnímu výkladu války
a částečně opouští mikrosvět jedince a „zákopu“
Válečným tématům se věnoval i v 70. a 80. letech (např. román Břeh, Берег,
1975)
Po perestrojce se věnoval tématům spojeným s rozpadem SSSR a
postsovětského období, např. román Bermudský trojúhelní (Бермудский
треугольник, 1999)
VASILIJ BYKOV (1924-2003)
běloruský spisovatel píšící rusky
Autor celé řady válečných novel – z počátečního období např. Jestřábí křik
(Журавлиный крик, 1961 ) – typická „píď země“
Mrtvé to nebolí (Мертвым не больно, 1966) –román, jeho nejlepší dílo ze 60.
let – válečné téma doplněno o problematiku stalinismu
V 70. letech se hodně věnoval „partyzánským“ novelám, např. Sotnikov
(Сотников, 1970), Obelisk (Обелиск, 1971) – odehrávají se na běloruském
území, tématika pravého hrdinství
Protistalinistické téma se do jeho díla vrací v 80. letech např. román Znamení
zla (Знак беды, 1982) manželská vesnická dvojice je „zlem“ provázena celý
život (kolektivizace, válka)
VIKTOR ASTAFJEV (1924-2001)
autor, který ve svém díle kultivuje téma války, zasáhl do vesnické prózy
vesnické prózy, ale posouvá ji dál důrazem na soužití člověka a přírody
Pastýř a pastýřka (Пастух и пастушка, 1967-1971) – novela, pastorála,
prolínají se roviny současnosti a válečné minulosti, dílo jednoznačně vyznívá
protiválečně
Jeho Veličenstvo ryba (Царь-рыба, 1976) – vrcholné dílo, cyklus 12 povídek a
10
11
12
13
18.4.2016
4
novel – na březích Jeniseje o vztahu člověka a přírody, reflexivní črty (v určitém
ohledu připomíná Starce a moře)
Prokleti a ubiti (Прокляты и убиты, 2 díly, 1990-1994) – epické zachycení války
zachycující konflikt mezi křesťanskou morálkou, patriotismem a totalitním
státem
TÉMA VÁLKY
Vladimir Osipovič Bogomolov (1924-1999) – sbírka povídek Bolest mého srdce
(Сердца моего боль, 1965)
Téma války mělo v ruské literatuře dlouhé trvání a vydrželo až od 80. let. Stále
je publikačně činný Simonov, jehož texty z pozdější doby nabírají kritičtější ráz,
avšak je zřejmé, že autor se nerozešel s politickým systémem, v němž vyrůstal
K nejvýznamnějším autorům na téma války a stalinismu patřil Vasilij Grossman
Specifické zachycení války se objevuje v díle Anatolije Pristavkina (1931-)
soustředí se na osudy dětí; vrcholným dílem je Na hrudi obra obláček zlatý
(Ночевала тучка золотая, 1980, vydáno 1986) – příběh dvou chlapců z
dětského doma, kteří utíkají na Kavkaz, střetávají se s nedůvěrou, smrt jednoho
z nich a následné překonání nedůvěry v přátelství s čečenským chlapcem
SCI-FI
„Tradiční“ žánr ruské literatury, který se pravidelně objevuje již od přelomu 18.
a 19. století
Ve 20. století
Alexej Tolstoj - Aelita (Kráska z Marsu, 1922-1923), Paprsky inženýra Garina
(Гиперболоид инженера Гарина, 1927)
Alexandr Běljajev (1884-1942)
Ivan Jefremov (1907-1972) – utopie Mlhovina v Andromedě (Туманность
Андромеды, 1957) – ve své době velmi populární
Strugackij Arkadij (1925-1991) a Boris (1933-2012)
Piknik u cesty (Пикник на обочине, 1972)– film Stalker – varování před
možností zneužití vynálezů k ničení
Je těžké být bohem (Трудно быть богом, 1964)
14
15