[76]
F je několikrát vyzdviženo jako bod obratu, proto melodie nikdy nejde pod C až na H.
Pozor, H je přízvučné a zároveň od obratu melodie. Proto je přízvučné F až za obratem
melodie.
H je bod obratu, proto je F exponováno až po změně směru melodie.
d) Napsat dvouhasé cvičení podle dosavadních pravidel a přitom vědomě potačit nebo skrýt
kritické intervaly.
e) Ve všech otištěných Josquinovských příkladech analyzovat techniku skrytí nebo vyhnutí
se kritickým intervalům.
PRŮCHODNÁ DISONANCE
Sekundové kroky jako základ veškeré výstavby melodie jsme mohli doposud realizovat jen
dvěma způsoby. Za prvé pohybem obou hlasů:
(viz strana 65)
Když se ale pohybuje jen jeden hlas, bylo možné použít jen vedle sebe ležící konsonance:
(viz str 63)
Hudba 16. stol ale používá hojně průchodné disonance. Jejich použití bývá nicméně v
učebnicích vykládáno v rámci kontrapunktu v poměru 2:1 podivudně a praxi vzdáleně. Jde
o účelově konstruované příklady jako např u Jeppesena:
(Čísla označují v průchodu vznikající disonance).
[77]
Tím se učíme něčemu, co v praxi sice také existuje, ale opravdu velmi zřídka. Obvyklou
formu průchodné disonance – pojmenujme ji Typ 1 – ukazuje následujících jedenáct dvou a
trojhlasých míst z Josquinovy duchovní i světské tvorby:
[78]
Prodloužením konsonantní půlové noty (na těžké i lehké* době) dostane (dostala)
průchodná disonance hodnotu pouhé čtvrťové noty, která tím ale stojí na nejlehčí době.
Průchodné disonantní půlové noty – ty je třeba hledat, navyskytují se na každé straně
Josquinovské partitury se kupodivu většinou vyskytují ve formě, ktrou ukazují následující
dvou a vícehlasé příklady. Nazveme je Typ 2.:
[79]
Disonance je sice půlová nota a je těžší než disonance Typu 1. Disonantní půlová působí ale
obzvláště lehce, protože jí předchází noty ještě delší. Tyto dva typy tvoří asi 90% všech
průchodných disonancí v Josquinově díle.
Úloha 5: Tvořte dvouhlasé příklady s průchodnými disonancemi jako „samotná lehká
čtvrtka“ (Typ 1) a jako půlka po delší notě (Typ 2). Zde je můj pokus o její řešení s
označenými typy.
V praxi nejméně obvyklá průchodná disonance, Typ 3, je „půlová nota po přízvučné půlové
notě“. V současných učebnicích je tento typ vysvětlován jeko „normální (obvyklý)“. Zde
jedno místo z Missa Beata Virgine:
Následující dvouhlasé místoze téže mše přináší všechny tři typy disonancí:
[80]
Není asi náhoda, že ve všech třech místech, kdy přijde „půlová po přízvučné půlové“ (typ 3)
jí předchází méně nápadná disonance ve stejném hlase. Následující tříhlasá pasáž ze stejné
mše ukazuje tutéž techniku, kdy ve stejném hlase začné nejdřív disonance méně nápadná.
Zde ještě jednou všechny tři typy disonancí v motettu „Ave Christe“. Čtenář si může sám
poznamenat typy disonancí:
[81]
Na závěř ješte několik pětihlasých taktů ze žalmu „Domine Dominus noster“, v nichž jsou
jen oba méně nápadné typy disonancí:
[][][][][][][][][][][][][][][][][][][]