Můj muž Vzala jsem si kráječe[R1] avokád. [DEL: Pochopíte :DEL] [INS: Jistě chápete :INS] , že moje manželství je jedno [INS: velké :INS] fiasko. Když jsem [INS: manžela :INS] poznala [DEL: mého :DEL] [INS: :INS] [DEL: manžela :DEL] , bylo mi [DEL: 19 :DEL] [INS: devatenáct :INS] [DEL: let :DEL] . Tehdy jsem byla přesvědčena, že nejkrásnější[INS: m dnem :INS] [DEL: den :DEL] v životě dívky je[INS: ten svatební :INS] [DEL: den její svatby a vždy :DEL] [INS: . Vždy, k :INS] [DEL: k :DEL] dyž jsem viděla nějakou nevěstu, začala jsem posmrkávat [DEL: z :DEL] [INS: :INS] dojetí[INS: m :INS] , jako [DEL: taková sprostá :DEL] [INS: hloupá husa :INS] . Nyní mi je [DEL: 43 :DEL] [INS: třia čtyčiocet :INS] [DEL: let :DEL] a nerozvedla jsem se, protože [INS: život v osamělost :INS] mi nahání strach[DEL: žít o samotě :DEL] . Je to velmi dobrý muž. [DEL: Totiž :DEL] [INS: Tedy :INS] , nebije mě, neutrácí naše platy v sázkách, nehází [DEL: kameny do koček :DEL] [INS: po kočkách :INS] na ulici[INS: kamením :INS] . Jinak[DEL: , :DEL] [INS: :INS] je to[INS: ale :INS] nesnesitelný sobec. [DEL: Přijde :DEL] [INS: Sotva přijde :INS] z kanceláře[DEL: a :DEL] [INS: , :INS] uloží se na pohovku před [DEL: telku :DEL] [INS: televizi :INS] . [DEL: Já t :DEL] [DEL: aké přijdu :DEL] [INS: I já se vracím :INS] z kanceláře, ale [DEL: přijdu domů :DEL] [INS: až :INS] o dvě hodiny později, naložená jako[INS: soumar taškami s nákupem z :INS] [DEL: mula z nákupu v :DEL] [INS: :INS] hypermarketu[DEL: . :DEL] [INS: Vyzvu jej a :INS] [DEL: A :DEL] ť mi pomůže,[DEL: říkám mu :DEL] . Už jdu, odpovídá. Nikdy přímo [DEL: neřekne, že :DEL] [INS: neodmítne :INS] [DEL: ne :DEL] . [DEL: Ale j :DEL] [INS: J :INS] á složím všechny tašky a on [DEL: se :DEL] ještě[INS: nezvedl :INS] [DEL: zadkem :DEL] [INS: zadek a :INS] [DEL: nepohnul :DEL] [INS: nehnul se :INS] z místa. Jdu do [DEL: haly :DEL] [INS: předsíně :INS] , křičím na něj, urazím ho, rozhazuji rukama ve vzduchu, zlomím si jeden nehet. On se ani neznepokojuje. Tak si sednu na židli v kuchyni a začnu plakat. Za chvilku se objeví on, v ponožkách. ,,Co je k večeři? ", zeptá se jeho nejnevinnějším hlasem. Dělám zásobu vzduchu, abych na něj vyhrkla uštěpačný projev, ale on mě zadrží šikovností zrozenou lety praxe. ,,Už vím, připravím ti takový salát, že si budeš olizovat prsty", křičí se šibalskou tváří. Ten salát z avokáda a oříšků a jablek, který má tak ráda. Takže se utiším, protože jsem idiotka, i když reptám[R2] , pomůžu mu vybrat talíře, ovoce, nožíky a uvážem mu k zádům zástěru, zatímco on udržuje ramena okázale natažené oproti sobě jako by byl chirurg, který právě provádí mistrovskou operaci[R3] na otevřeném srdci. Tak tedy začíná loupat avokáda a já, abych něco dělala, myju a krájím salát, sekám cibuli, louskám a lámu ořechy, přeměňuji dvě jablka na kostičky. Podívám se na něj koutkem Oka a on pokračuje v loupání. Způsobem jakým vytahuji brambory, čistím jejich, myju a krájím na tenko[R4] . Jak to má rád, beru pánev, přidám olej, zapálím oheň, usmažím nejprve brambory do zlatova a pak také udělám pár vajec. Olej prská ​​a skáče, a protože nemám na sobě zástěru, umažem si olejem náprsenku na halence. Podívám se na něj: on pokračuje neohrožený, klidně zachází se svým avokádem. Tak nešikovný, tak pomalý, a takový zbytečný, že více než by krájel ovoce, si řekl, že mu udělá precizní pitvu. ,,Jsi nanic ", vrčím na něj. A on se na mě podívá s výrazem zhrzené důstojnosti. ,,A kromě toho, nedívej se na mě tak! "Křičím podrážděná. On se zamračí a pomalu si rozváže zástěru. Pak přejde do haly a nechá se klesnout na gauč, oproti televizoru, zatímco si olizuje umaštěnou zelenou vrstvu, kterou zanechalo avokádo na jeho prstech. Já vím, že teď prostřím stůl jako každý večer a navečeříme se bez toho, abychom něco řekli. To nejhorší je, že v našem neúspěchu jako dvojice, sotva jsou boje většího významu jako tyto špinavé domácí konflikty. A není to proto, že mě velmi obtěžuje vzít si na starost domácí práce. Nemám je ráda, ale pokud se musí udělat, tak se udělají. Ne, to co mi ztrpčuje život, je jeho přítomnost. Protože se mi velmi líbí vařit pro mou dceru, například, i když nás bohužel navštěvuje velmi málo, ale přivádí mě do zoufalství sloužit mu. Možná[R5] ho nenávidím. Jsou momenty, kdy nesnesu ani jeho způsob, jakým otevírá noviny, vztáhne ramena a zatřese deníkem před sebou předtím, než obrátí stránku, jako kdyby někdo větral kus látky. Už je to mnoho let co se sotva povídáme, není-li o čem diskutovat. Nebylo to vždy tak. Na začátku bylo všechno jiné. Po nocích studoval rýsování. Snil o tom, že bude architekt. Chtěl být někým. Ba co víc, věřila jsem, že byl někým. Ale nikdy se neodvážil opustit úřad[R6] . Nevím, kdy jsem mu přestala věřit, ale vím, že mě zklamal už dávno. Nebyl chytřejší, ani více pracovitější ani více schopný jako já. Také nebyl silný, narážím na vnitřní sílu, například, nesloužil mi na nic, když jsme mysleli, že dcera má meningitidu. A já, abych byla zamilovaná, potřebuji obdivovat toho, kdo má být mým mužem. Zklamal si mě, řekla jsem mu mnohokrát. A on ztichne a pustí se do větrání novin. Samozřejmě, že i já jsem se možná změnila. Předtím mi život připadal jako místo plné dobrodružství a během nocí, dokud jsem spala, hlava se mi zaplnila šťastnými obrazy: my dva s naší malou dcerou, závidění všemi, on pracující na studiu architektury a závidění všemi, my dva cestující letadlem po polovině světa a závidění všemi. Byly to nehybné obrazy jako ty z obrázkových alb z mého dětství. Pak jsem přestala myslet na tyto věci, protože jsem vždycky byla taková unavená, že jsem usnula, jakmile jsem se uložila. A pak mi uběhla mládí. Přijde jeden den, ve kterém se vzbudíš a řekneš si: tohle je to, z čeho se skládá život. Maličkost. Podvedla jsem ho za dvou okolností. Se dvěma kolegy z kanceláře. Byla to pohroma. Já jsem prostřednictvím nich hledala lásku a obávám se, že oni pouze hledali mě. Oba byli ženatí. Cítím se směšná. Mezi jedněmi a druhými, mezi těmito věcmi a těmi ostatními, zhoršila se mi povaha. Už od mládí jsem byla veselá. On mi to vždycky říkal: velmi se mi líbí tvoje vitálnost. A od zasnoubení mě volal Cascabelito[R7] . Nyní, když na to myslím, možná jsem i já byla pro něj zklamáním, posledně nedělám nic jiného, jako vrčím, protestuji a jsem naštvaná celý den. Někdy, přesto, se vzbudím brzy ráno, aniž jsem věděla kde. Obklopuje mě temnota, pronásleduje mě závrať, cítím se sama a bezbranná v ohromnosti nepřátelského světa. A tak moje rameno narazí na ochablý a teplý záda. A rytmický zvuk velmi povědomého dýchání mi padne na mé uši jako balzám. Je to on, spí na mé straně, poznávám jeho vůni, jeho dotek, jeho vlažnost. Postupně, temnoty přestávají být temnotami a pokoj se začíná obnovovat kolem mě: stolek, budík, stěna vzadu, olejem umazána halenka, kterou jsem si svlékla včera v noci, a nyní odpočívá na židli. Každodennost ještě jednou vítězí nad prázdnem. Obejmu jeho záda a v polospánku[R8] pozoruji, jako svítání klade čáru světla na střechu sousedních domů. V tom případě, pouze v tom případě si řeknu: je to můj muž. Radka Cigáňová ________________________________ [R1]Nevedela som ako by som doslovne preložila slovo ,, descuartizador“, keďže myslím, že v češtine ani v slovenčine nemáme pre tento výraz ekvivalent. Zvolila som teda ,,kráječ“, aby som sa vyhla problémom. [R2]Tu som zvolila 1.os.sg. přítomného času, aby som sa vyhla gerundiu, nakoľko som nevedela, ako ho správne použiť v češtine. [R3]Operaci na otevřeném srdci/ operaci otevřeného srdce [R4]K výrazu ,, a finitas“ som zvolila tento preklad, nakoľko slovníkový preklad mi ponúkol len slovo ,,konečný“, čo sa nehodilo do tohto kontextu. V súvislosti s týmto slovom som nakoniec našla preklad ,, na tenko“, čiže ako čipsy, čo by sa viac menej hodilo do daného kontextu. [R5]Třeba/ Asi [R6]Správa / zastupitelství [R7]Cascabelito / Zvonek – nie som si istá, či zanechať španielske meno alebo prekladať aj vlastné mená. [R8]Tu som volila ,, v polospánku“, nakoľko som sa chcela vyhnúť participiu ,, dormida“.