Vědecké vysvětlení/vysvětlení ve
vědě
1) Vysvětlování a vysvětlení
2) Kauzální (K) a teleologické (T) vysvětlení
3) Subsumpční pohled na vysvětlení
4) Kde leží hranice mezi K a T vysvětlením?
5) Jaké rozumění vysvětlení přináší?
6) Vysvětlení jako odpověď na otázku Proč?
7) Co od vysvětlení požadujeme?
1) Vysvětlování a vysvětlení
ACHINSTEIN, Peter. The Nature of Explanation. New York: Oxford University
Press, 1985.
Vysvětlení je produktem aktu vysvětlování, a tedy něčím
odvozeným a druhotným.
Primární není: „Teorie T vysvětluje, proč E.“ Ale: „Někdo vysvětluje
někomu, proč E.“
Při vysvětlování je důležité vzít v úvahu: pragmatické faktory:
osobu, které se vysvětlení podává, osobu, která vysvětluje,
kontext, v jakém se vysvětlování uskutečňuje.
Vysvětlování je ilokuční akt.
Klíčový je záměr (intence).
Podmínky adekvátního vysvětlujícího aktu
Osoba (S) vysvětluje E užitím C tehdy, jestliže:
(A-C1) S pronáší C se záměrem, aby svou výpovědí C učinil
E srozumitelným.
(A-C2) S věří, že C vyjadřuje propozici, která je korektní
odpovědí na otázku Q, jejíž je E předmětem.
(A-C3) S pronáší C s tím záměrem, aby svou výpovědí C
učinil E srozumitelným, a to tak, že bude zřejmé, že
propozice vyjádřená pomocí C je korektní odpovědí na
otázku Q.
Výhody a problémy:
Zahrnutí pragmatických faktorů do vysvětlení.
X Přecenění komunikační funkce vysvětlení.
Co v případě, kdy osoba, která vysvětlování podává, je tatáž
jako osoba, vysvětlení požaduje, která si klade otázku?
Pokud je tázající a odpovídající ta stejná osoba, pak by tato
osoba podle Achinsteinova pohledu nejdříve musela vědět,
že C je správnou odpovědí na E, a pak pronést C se
záměrem, aby poznala, že C je správnou odpovědí na E.
Existuje vstřícnější interpretace Achinsteinových podmínek?
2) Kauzální a teleologické vysvětlení
Georg Henrik von Wright: Vysvětlování a rozumění (1971)
Dvě tradice:
aristotelská X galileovská
teleologické vysvětlení X kauzální vysvětlení
Finalistické vysvětlení X mechanistické vysvětlení
rozumění, intence X příčina, modalita
3) Subsumpční pohled na vysvětlení
Vysvětlení spočívá v subsumpci pod zákonitosti.
C1, C2, …, Ck
L1, L2, …, Lm
E
Hempelovy modely vysvětlení:
Deduktivně-nomologický (D-N) model
Induktivně-statistický (I-S) model
HEMPEL, C. G. (1965): Aspects of Scientific Explanantion and Other Essays in the
Philosophy of Science. New York: The Free Press.
Podmínky adekvátnosti H modelů
(H-C1) Vysvětlující argument musí mít korektní logickou formu.
(H-C2) Vysvětlující argument musí obsahovat alespoň jeden zákon
v premisách.
(H-C3) Premisy vysvětlujícího argumentu musí mít empirický obsah, tj.
musí být alespoň principiálně testovatelné experimentem nebo pozorováním.
(H-C4) Premisy vysvětlujícího argumentu musí splňovat požadavek totální
evidence.
(H-C5) Premisy vysvětlujícího argumentu musí být pravdivé.
Je H model typem kauzálního vysvětlení?
Jak Hempel vysvětluje lidské jednání? – odkazem na dispoziční
vlastnosti jednající osoby, jako je například jeho racionalita
nebo jiné charakterové rysy.
Osoba A byla v situaci typu C.
Osoba A je morálně zkažená.
Jestliže se morálně zkažené osoba dostane do situace typu C,
udělá s velkou pravděpodobností X.
Osoba A udělala X.
HEMPEL, C. G. (1962): Explanation in Science and in History. In: Colodny, R. G. (ed.):
Frontiers of Science and Philosophy. Pittsburgh: University of Pittsburgh Press, 9-33.
Výhody a problémy H-modelu:
Jednotnost vysvětlení ve vědě
X
Model je příliš restriktivní
Model je příliš inklusivní
Problém irelevantních premis v I-S modelu
Problém vysoké, resp. nízké pravděpodobnosti
Ztotožnění vysvětlení a predikce (teze o symetrii)
Ztotožnění vysvětlení a zdůvodnění
Vysvětlení nepřináší znalosti
4) Kde leží hranice mezi kauzálním a
teleologickým vysvětlením?
Manipulační teorie kauzality
Příčina je prostředek, pomocí něhož lze manipulovat
s účinkem.
Agentní teorie kauzality
Jev A je příčinou odlišného jevu B, právě tehdy, když by
způsobení nebo navození výskytu jevu A bylo efektivním
prostředkem, pomocí něhož by svobodný agent mohl
způsobit nebo navodit výskyt jevu B.
PRICE, H. (1991): Agency and Probabilistic Causality. British Journal for the Philosophy of Science
42, 157 – 176.
MENZIES, P. – PRICE, H. (1993): Causation as a Secondary Quality. British Journal for the
Philosophy of Science 44, 187 – 203.
5) Jaké rozumění vysvětlení přináší?
Vysvětlení přináší porozumění, protože redukuje neznámé fenomény na
ty, které již známe.
Pochopení přináší vysvětlení tím, že sjednocuje systém našich
poznatků.
Vysvětlení přináší takové rozumění, které umožňuje lepší a přesnější
predikce.
Vysvětlení nám přináší porozumění v tom smyslu, že odhaluje skryté
mechanismy, které jsou základem fungování světa.
(viz Salmon – díky vysvětlení rozumíme tomu, jak vzniká a jak se
přenáší kauzální vliv v kauzální struktuře světa)
6) Vysvětlení jako odpověď na otázku Proč?
BROMBERGER, Sylvain. Why-Questions. In Mind and cosmos: essays in contemporary science
and philosophy. Edited by Robert G. Colodny. Pittsburgh, University of Pittsburgh Press, 1966, pp.
86–111.
Van FRAASSEN, Bas C. The scientific image. 1st ed. Oxford: Clarendon Press, 1980.
předmět otázky Bk ;
kontrastní třída X = {B1, B2, ..., Bk, ...}
vztah relevance R
Podmínky adekvátnosti:
(F-C1) Explanans musí být pravdivé a musí ukazovat, jakým
způsobem došlo k výběru Bk z množiny alternativ X.
(F-C2) Explanandum musí být pravdivé a žádný jiný člen
kontrastní třídy, do které explanandum patří, pravdivý být nesmí.
Výhody a problémy:
Bere v úvahu také přijatelnost či legitimnost otázky
(nejen odpovědi)
X
Jak hodnotit odpovědi?
Jak odpovědi srovnávat?
7) Co od vysvětlení požadujete?