VIKMA05 Organizace znalostí 11. 3. 2016: Pojem, reprezentace pojmu, vztahy mezi pojmy, lingvistika, sémiotika, (kognitivní) psychologie (P3) FF MU, jaro 2016 Mgr. Josef Schwarz 126172@mail.muni.cz Úvod ¢Praktická část lVybraná témata lPrezentace ¢Teoretická část lPředpoklady organizace znalostí v ontologii, epistemologii, teleologii lObecné otázky pojmu, pojmotvorby a pojmové struktury lReprezentace pojmu z hlediska lingvistiky, sémiotiky, kognitivní psychologie l l ¢ Praktická část Vybraná témata ¢Informační věda lknihovny lknižní nakladatelství lnová média lpodnikové informační systémy lprogramování ¢ ¢ ¢Jiné obory lmeteorologie lfelinologie lchov hlodavců lkynologie (2x) lorchideje ldrogy lalkoholické nápoje lhendikepy a hendikepovaní lchirurgie lletadla lsilniční doprava (2x) lelektronické obchodování lpalné zbraně larchitektura 20. století (moderní architektura) lfilm lfotografie lcvičení (2x) lbiatlon lhorolezectví ltenis (2x) lhry (4x) ¢ Teoretická část ¢ Předpoklady organizace znalostí (informací) ¢Nezbytnou podmínkou organizace informací je, že: lrozumíme tomu, co to je pojem, ljak vzniká a jaký charakter má označení pojmu (znak) la jak se daný pojem a znak vztahuje ke skutečnosti (předmětu) ¢Tj. předpokladem porozumění principů organizace znalostí je pochopení základních otázek ontologických („co je“), epistemologických („jakým způsobem to poznáváme“) a teleologických („za jakým účelem“). Předpoklady organizace znalostí (informací) ¢Vztah mezi pojmem, znakem a předmětem (skutečností) vyjadřuje sémantický (sémiotický) trojúhelník: ¢ Ontologie ¢Část filozofie, která se ptá po povaze jsoucna (bytí). Představy o tom, co bytí je, jaká je jeho povaha a struktura, determinují i existenci a povahu pojmů, o kterých je vůbec možno myslet. lJsme uzavřeni v jeskyni a skutečný svět je nám nedostupný? (Platon) lNeexistuje nic jiného než naše já a svět je pouze jeho extenzí? (L. Klíma: Svět jako vědomí a nic) lJsme pouze členy společenské třídy, která předurčuje naši existenci? (K. Marx) ¢ Epistemologie (též gnozeologie, noetika, teorie poznání) ¢Nauka o lidském poznání, jeho předpokladech, charakteru, procesech a výsledcích. Různé teorie předkládají velmi odlišné, často protikladné teorie poznání, které bezprostředně ovlivňují to, jak chápeme a pracujeme s pojmy. Epistemologie ¢Připomeňme tradiční středověký spor realismus versus nominalismus. lRealisté tvrdili, že obecniny, obecné pojmy (např. „člověk“, „zvíře“, „chléb“) skutečně existují. lNominalisté oponovali, že reálné jsou jen jednotliviny (ten konkrétní člověk, chléb, to konkrétní zvíře). ¢Kompromisním stanoviskem mezi těmito dvěma krajnosti (spor se v různých podobách táhne dodnes) je konceptualismus – obecniny neexistují, ale obecné pojmy potřebujeme, abychom mohli poznávat svět a toto poznání organizovat. Epistemologie ¢Vybrané epistemologické teorie: lracionalismus (priorita rozumu, navazuje na středověký realismus) lempirismus (co nebylo ve smyslech, není v rozumu, tedy priorita světa, navazují na nominalismus) lteorie odrazu (lidský rozum pasivní a realita se do něj pouze „otiskuje“) lkonstruktivismus (realita není fakt, ale je neustále vytvářena v procesu sociální komunikace, poznání spočívá v poznání těchto konstruktů) ltranscendentální idealismus (zkoumá předpoklady poznání; I. Kant) lfenomenologie (zkoumá jevovou stránku věcí, jak se člověku objevují ve vlastním vědomí) lskepticismus, agnosticismus, nihilismus (teorie odkazující na relativnost lidského poznání, nemožnost jej formalizovat a dokázat) Teleologie ¢Charakter a strukturu pojmů (a potažmo tedy nástrojů organizace znalostí – klasifikací, řízených slovníků apod.) předurčuje i účel (smysl) lidského jednání, tj. zaměření k nějakému cíli. Teleologie ¢Příklad: lNacisté se pokusili o vytvoření světovládné Třetí říše, rozšíření „životního prostoru“ (Lebensraum) pro „rasově čistého“ člověka, „nadčlověka“ (Übermensch) a likvidaci těch, kteří do této kategorie nepatřili (především židů) – tzv. „konečné řešení“ (Endlösung). Tento pojem byl určený daným účelem (cílem), má povahu eufemismu a mimo nacistickou terminologii se hovoří o holokaustu nebo šoa. Jsou to sice pojmy označující stejný jev, ale v naprosto odlišné pojmové struktuře. l(k nacistickému jazyku blíže viz Klemperer, Victor. Jazyk Třetí říše. Jinočany: H & H, 2003. 299 s.) l Otázka ¢Jaká ontologická, epistemologická a teleologická východiska jsou za těmito pojmy?: lslepec lnevidomý lzrakově hendikepovaný lčlen subkultury nevidících l l(viz též povídku H. G. Wellse Země slepců, in týž: Povídky s X. Praha: Albatros, 1970) l Lidské poznání z hlediska kognitivní vědy ¢(Podle Lakoff, George; Johnson, Mark. Metafory, kterými žijeme. Brno: Host, 2002.) ¢Tradiční objektivistické a subjektivistické teorie poznání mají své limity, kognitivní věda proto přišla s kompromisem: experiencialismem, tj. s přístupem založeným na zkušenostní syntéze vnějšího světa a vnitřní mysli subjektu. Pracuje se tu s relativní objektivitou, určenou pojmovým a hodnotovým systémem, a zkušenostními gestalty, tedy celky, které umožňují předporozumění pojmům a jejich zařazení do poznatkového systému. Důležitým objevem kognitivní vědy bylo zjištění, že lidská mysl, myšlení, pojmy jsou z velké části založeny na metaforách. Lidské poznání z hlediska kognitivní vědy - metafora ¢(Podle Lakoff, George; Johnson, Mark. Metafory, kterými žijeme. Brno: Host, 2002.) ¢Lidské myšlení je prostoupeno metaforami. Např. argumentace je metaforou války („obhajujeme“ názor, „napadáme slabinu“ názorového protivníka atd.). ¢Více či méně zastřenými nebo uvědomovanými metaforami jsou i jednotlivé pojmy – např. „okamžik“, tedy taková chvíle, která trvá tak dlouho, než mžikne oko (z něm. Augenblick), „inspirace“, tedy „vdechnutí“ (in spero, z lat.) ¢Metafory nejsou záležitostí pouze běžného jazyka, ale i vědecké komunikace, většina jevů je (neuvědoměle) popisována prostřednictvím metafor, které de facto nic neznamenají a pouze odkazují na jiné pojmy. ¢Otázka pak zní: poznáváme něco přímo, nemetaforicky? Ano, jde o bezprostřední fyzickou orientaci ve světě a naši fyzickou zkušenost, ze které pramení základní, neodvozené pojmy, užívané pak k tvorbě dalším metafor – např. „nahoře“ je metaforou pro „šťastný“, „dole“ pro „smutný“ (např. „skleslost“) apod. Lidské poznání z hlediska kognitivní vědy - metafora ¢(Podle Lakoff, George; Johnson, Mark. Metafory, kterými žijeme. Brno: Host, 2002.) ¢Základní typy metafor lPojem je strukturován na základě jiného pojmu lOrientační metafory, které vycházejí z naší fyzické zkušeností (např. metafora hory jako člověka: temeno, úbočí, úpatí hory, „pokořit“, „dobýt“ horu ve smyslu stanout na jejím vrcholu) lOntologické metafory (zkušenost s konkrétními entitami zakládá „porozumění“ obecným jevům – např. „inflace“) •Specifickým případem ontologických metafor jsou metafory nádoby, např. student se ponořil do studia. ¢Pomocí metafor jsou často strukturovány celé pojmové okruhy, např. metafora teorie jako stavby („základy“, „budování oboru“ apod.) ¢Tento přístup kognitivní vědy (resp. psychologie) má zcela konkrétní dopady i na práci s pojmy v rámci organizace znalostí, vytváření systémů pro organizaci znalostí, jejich strukturu, vztahy mezi pojmy atd.