Úvod do ústavního vývoje v českých zemích Jakub Razim „ČESKÉ“ 19.STOLETÍ 1.SOCIÁLNÍ A HOSPODÁŘSKÝ VÝVOJ 2.POLITICKÝ VÝVOJ 3.STÁTOPRÁVNÍ VÝVOJ • • OD FEUDALISMU KE KAPITALISMU – OD ZÁPADU K VÝCHODU •HOSPODÁŘSTVÍ: •revoluce průmyslová, agrární, dopravní •ekon. liberalismus, odstraňování překážek obchodu •SPOLEČNOST: •modernizace, diferenciace •vzestup měšťanstva a buržoazie – „třetí stav“ •vnitřní diferenciace: 1.aristokracie – „první“ a „druhá“ společnost 2.obyvatelstvo měst 3.obyvatelstvo venkova •3 hl. spol. síly: dynastický stát, konzervativní aristokracie, liberální buržoazie •čes. polit. reprezentace: právníci, zejm. advokáti •NÁROD: •politický (staročeši), kulturně-etnický (mladočeši) •aristokratický kosmopolitismus x měšťanský nacionalismus • TEORIE „PĚTI TENDENCÍ“ obhajoba his. práv reforma stav. zřízení, právo kontroly obrana starého řádu, národní hodnoty proti feudalismu, umírněný pokrok národní požadavky, občanské svobody polit. a soc. reforma JAKÁ ÚZEMNÍ ORGANIZACE ? JAKÁ MONARCHIE ? POČÁTKY KONSTITUČNÍHO ŽIVOTA Ústavní vývoj 1848 - 1918 •„JARO NÁRODŮ“ •březen 1848 vznik ministerské rady; dosavadní kolegiální dvorské úřady (Státní rada, Spojená rakousko-česká dvorská kancelář) se mění na monokratická ministerstva = vznik ústředních správních institucí moderního typu; patrimoniální správa nahrazena správou státní, tj. zeměpanskou •duben 1848 první ústava, tzv. Pillersdorffova = počátky konstitucionalismu a parlamentarismu •konflikt spol. vs. stát: reforma „shora“ x revoluce „zdola“ •1848 – politizace veřejného života, vznik moderní čes. politiky a polit. programu (spolky, noviny) •3 období dle vojenské a mezinárodněpolitické situace RAK: 1.raný konstitucionalismus (1848-1851) 2.absolutismus (1852-1861) 3.konstitucionalismus (1861 -) Raný rakouský konstitucionalismus 1848-1851 •princip monarchické legitimity – původ a účel státní moci v panovníkovi •nositelem suverenity panovník, lid se pouze podílí na výkonu státní moci •ústavy oktrojovány panovníkem •bikameralismus s horní komorou na stavovské bázi •parlament nemá výlučnou zákonodárnou pravomoc, ale sdílí ji s panovníkem •sankce monarchy •nezávislost soudní moci •garance ZPS • • Dubnová (Pillersdorfova) ústava 1848 •ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA •25.4.1848 – buržoazní revoluce v Evropě •x zemská zřízení (Landesordnungen) •oktrojovaná •centralistická (neplatila pro Uhry, Lombardii, Benátsko; Č a M provinciemi) •fiktivní - nevstoupila v platnost, na jejím základě byl pouze svolán říšský sněm jako ústavodárné shromáždění (Vídeň, Kroměříž), rozehnané vojskem po porážce revoluce a bez výsledku •FORMA VLÁDY (=kdo a jak vládne): konstituční monarchie •DĚLBA STÁTNÍ MOCI: •L – císař a dvoukomorový říšský sněm; ŘS – nepřímo volená poslanecká sněmovna s řadou výjimek + císařem jmenovaný senát; Květnová reforma – zrušen Senát, elitarizace a redukce mandátů •E - císař + polit. odpovědní ministři •J – nezávislé soudy •Historicky první katalog ZPS •Zrušení poddanství • Březnová (Stadionova) ústava 1849 •ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA •4.3.1849 •příč.: porážka revoluce •oktrojovaná •centralistická •zčásti fiktivní, zčásti realizovaná patenty a ministerskými nařízeními •FORMA VLÁDY: konstituční monarchie •DĚLBA STÁTNÍ MOCI: •L – císař + dvoukomorový říšský sněm (nepřímo volená zemská komora a přímo volená lidová komora); zákony přijímány na základě kooperace, nouzová opatření z výlučné vůle císaře •E – císař + polit. neodpovědní ministři (soukromí úředníci císaře) + říšská rada jakožto poradní orgán; vztah císaře vůči parlamentu formulovaný nejednoznačně – polit. pružný výklad umožnil posílit pravomoci monarchy •J - nezávislé soudy; říšský soud •zmocňovací ustanovení - § 87 •listina základních občanských práv, avšak dle § 12 vláda může dočasně suspendovat všechna občanská práva • (Neo)absolutismus •germanizace •unitarizace – „korunní země“ •ekon. liberalizace x likvidace a redukce občan. a polit. práv (projevy veřejného mínění, spolčovací a shromažďovací právo) •policejní represe •spojenectví s církví na „koordinačním“ principu – konkordát 1855 •L + E – centralizace, hypertrofie státního dohledu, voj.-byrokratický charakter, kolegiální vláda a monokratická ministerstva jako nový, byrokratický úřad na nejvyšší úrovni (zahr., vnitr., spravedl., fin., války) •J - soudcovská nezávislost → „samostatnost“, odstranění porot, neveřejnost, sloučení se správou na nejnižším stupni •obecní samospráva – modifikace volebních řádů, volené orgány podřízeny státním orgánům, zastavení delimitace (včleňování velkostatků do míst. obcí) Silvestrovské patenty 1851 •ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA: •likvidace ústavního zřízení •centralismus •polylegální soustava základních zákonů: 3 patenty •FORMA VLÁDY: (neo)absolutistická monarchie •DĚLBA STÁTNÍ MOCI není provedena: •L, E, J – císař jako vrcholný orgán státní moci •jednotná organizace veřejné správy: obce-okresy (nové)-kraje-země •ze ZPS se staly „státní cíle“ - privilegia daná lidu •liberalizace ekonomiky x reglementace veřejného života • Konstitucionalismus •zhroucení absolutismu - příčiny: vojenské porážky v ITA, diplomatický neúspěch v německém spolku, státní bankrot •Říjnový diplom - „rozmnožená“ Říšská rada (německé velkopodnikatelské kruhy x šlechta); principy monarchického legitimismu a státoprávního historicismu + únorový patent • rozvoj obecní samosprávy – odraziště pro uplatnění v parlamentární politice a vyšší správě, „rozvětvení“ působnosti • • Únorová (Schmerlingova) ústava 1861 •ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA: •26. 2 1861 •oktrojovaná •centralistická s náběhy k dualismu •polylegální •FORMA VLÁDY: konstituční monarchie •DĚLBA STÁTNÍ MOCI: •L – císař + říšská rada jakožto říšské zastupitelstvo (1. panovníkem jmenovaná Panská sněmovna a zemskými sněmy volená Poslanecká sněmovna, 2. užší – pouze Předlitavsko a širší R-U) se dvěma komorami (poslanecká sněmovna nepřímo volená zemskými sněmy a senát jmenovaný císařem); zákony přijímány na základě kooperace; země – samosprávné celky •E – císař + ministři nejprve politicky neodpovědní, od roku 1867 odpovědní říšské radě a ústavě •J - soudy •zmocňovací ustanovení - § 13 •zemská zřízení a volební řády do zemských sněmů •absence ZPS •1863 – 1879 secese poslanců z Č a M - protest proti porušování his. státního práva, po návratu „drobečková politika“ a tzv. státoprávní ohrazení • Prosincová ústava 1867 •ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA: •příč.: porážka v prusko-rakouské válce •dohodnutá (přijata říšským sněmem) •decentralistická (R-U dualismus; kombinace personální a reálné unie); „zbytková“ pravomoc a působnost zemských sněmů v podružnějších věcech •polylegální •spojení principu monarchické legitimity a suverenity lidu – návaznost na březnovou ústavu z roku 1849 •katalog ZPS vzorem pro Ústavu 1920 •FORMA VLÁDY: konstituční monarchie •STRIKTNÍ DĚLBA STÁTNÍ MOCI: •L – císař + dvoukomorová říšská rada (poslanecká sněmovna volena nepřímo zemskými sněmy a panská sněmovna jmenovaná císařem); zákony přijímány na základě kooperace; nouzová a jiná opatření z výlučné vůle císaře v oboru panovnických prerogativ (armáda, zahraniční politika) – u nouzových opatření podmínka kontrasignace příslušného ministra •E – císař + ústavně odpovědní ministři •J – nezávislé soudy, ústavní soudnictví reprezentované Říšským soudem • Výsledek obrázku pro österreich-ungarn Volební právo do 1918 •ZÁSADY •jednomandátové obvody a většinový volební systém (k vítězství postačovala relativní většina) •některé volby tajné, jiné veřejné •teorie zájmu: podíl na obstarávání veřejných záležitostí (daňové zatížení) a spol. status jednotlivce koresponduje jeho podílu na tvorbě státní politiky •poplatnický systém: volič = plátce přímých daní, majetkový cenzus vylučuje všeobecnost hlasovacího práva (další cenzy – věk, pobyt, pohlaví) •systém volebních kurií (velkostatek, obchodní a živnostenské komory, města, venkovské obce, všeobecná kurie): segmentarizace voličů a volitelů dle majetkových poměrů; nestejný poměr počtu volitelů/mandát pro členy jednotlivých kurií vede k nerovnosti hlasovacího práva •do 1873 zástupci do říšské poslanecké sněmovny voleni nepřímo zemskými sněmy •REFORMY (tendence k rozšiřování volebního práva) •Taafeho reforma 1882 – snížení majetkového cenzu „pětizlatkoví voliči“ •Badeniho reforma 1896 – zavedení všeobecné volební kurie •117/1907 ř. z. všeobecné, rovné a tajné volby do říšské rady • • • Politické strany do roku 1918 • •politické strany surogátem státu, který se „svým národům“ postupně odcizoval, v úloze uspokojování potřeb a požadavků národ. pospolitosti ve sféře hosp., spol. i kulturní – funkce národně-obranná a národně-emancipační •úzké sepětí politických stran s rodícím se parlamentním systémem