Dokumenty (písemnosti) vzniklé z činnosti patrimoniálních úřadů


Písemnosti patrimoniální (vrchnostenské) správy tvoří jedinečný zdroj poznání při studiu dějin
obyvatelstva, poskytují související informace o životě populace v daném regionu, o vývoji rodiny,
jejích společenských a hospodářských poměrech, rozsahu movitého a nemovitého majetku sledovaných
osob a v neposlední řadě rovněž doplňkové informace o všeobecném rozvoji lokality.



Striktně děleno na dvě části:


1)     Dominikální agenda

2)     Přenesená agenda

a)      Správa politická

b)      Agenda soudní



Typy registraturních pomůcek:


1)      Podací protokol

2)      Index (rejstříky)

3)      Repertář (stejné jako index, jen obsahuje i stručný obsah spisu)

4)      Elench - nejprve volné archy vyplňované při podání, později se takto označovaly listy,
které se vkládaly na začátek fasciklu a popisovaly obsah spisů vzniklých priorací, obsahuje vždy
též číslo (značku) spisu. Elenchem rozumíme též vázané knihy, jež popisovaly obsah jednotlivých
registraturních oddělení, pododdělení, signatur.



Aktový materiál:


1)      Publicum – kriminální agenda, žaloby, naturální dávky, nařízení – inspekce, stavební
záležitosti, zdravotní agenda, špitály, povolování k sňatku, hraniční popisy, chudinské
záležitosti, učitelská agenda, záležitosti židů, církevní jmění, kostelní účty, nadace,
infrastruktura (mosty, silnice), rybníky, POLITICUM

2)      Contributionale – spory s poddanými (robota), placení daní, pozemková agenda, živelné škody

3)      Camerale – finance, poplatky, kolky

4)      Militare – vojenské potahy, ubytování vojska, válečné škody, odvodní seznamy, vojenské
osoby (rekruti, invalidé, dovolenci[1])

5)      Commerciale – podniky, trhy, živnosti, manufaktury, obchod

6)      Judiciale – sporné i nesporné záležitosti (civilní soudnictví)


Účty



Patronát (patronátní právo): se nazýval soubor práv a povinností, jež příslušejí fyzické nebo
právnické osobě (tzv. patronovi) vůči kostelu nebo církevnímu úřadu na základě zvláštního právního
důvodu. Povinnost financovat a zajišťovat údržbu kostela (samotná majetková situace se stává
komplexnější vznikem dvou forem majetku: obročí a záduší[2]), měl také tzv. podací či prezentační
právo (ius praesentandi), tedy mohl navrhnout faráře, nicméně tento návrh musel být konfirmován
biskupem. Patronátní právo existovalo též k jiným beneficiím (například školám, knihovnám) atd.
Patronátní právo k určitému beneficiu vznikalo především první fundací, založením.


Zhostní a výhostní listy -  primárně dokládají princip nevolnictví (člověčenství), tzn. omezení
osobní svobody poddaných. Poddaní směli opustit svoji ves pouze tehdy, když dostali od vrchnosti
výhostní list (= listinu stvrzující zrušení poddanských závazků). Kdo by je bez tohoto dokumentu
přijal, musel je vrátit na původní panství a ještě zaplatit pokutu. K vyvázání ze slibu
člověčenství docházelo, pokud měl být majetek i s poddanými prodán nové vrchnosti, resp. pokud o
vyvázání požádal poddaný, protože se např. stěhoval za prací.
________________________________

[1] Záložník

[2] byl majetkový fond sloužící zejména k financování nákladů na opravy a údržbu určitého kostela,
ale také některých výdajů spojených s bohoslužbami (hlavně na pořízení svíček). Bylo vždy přísně
odděleno od obročí, jehož výnos byl osobním příjmem duchovního.