Tvoření adjektiv – derivace 1 Desubstantivní adjektiva Ve staroslověnštině dvě zřetelné skupiny: · adjektiva relační se sufixy: -ьskъ, -jь (‑ijь), ‑ovь / ‑evъ, ‑inъ (‑ьnъ), -ьńь, -ěnъ, · adjektiva kvalitativní se sufixy: ‑ьnъ, ‑atъ / ‑itъ / ‑ovitъ, ‑ivъ, ‑avъa ‑ъ. 1.1 Relační adjektiva Derivují se ze substantiv, vyjadřují příznak substantiva z hlediska jeho vztahu k jiné substanci. stsl. posesivita relace nespecifikovaná původ z látky stč. posesivita individuální posesivita kolektivní relace k místu relace nespecifikovaná původ z látky střč. posesivita individuální posesivita kolektivní relace k místu relace nespecifikovaná nvč. posesivita individuální posesivita kolektivní relace k místu relace nespecifikovaná 1.1.1 Sufixy -ьskъ Starobylý sufix, vyjadřoval nespecifikovanou relaci. Ve stsl. nejproduktivnější, tvoří se od maskulin i feminin, konkrét i abstrakt: rabъ → rabьskъ žena → ženьskъ rajь → rajьskъ žitije → žitijьskъ Ve stč. velmi produktivní v tvoření adjektiv od osobních jmen: ciesař → ciesařský / ciesarský U jednoslabičných substantiv varianta ‑ovský: žák → žákovský král → královský U základů končících na sykavku nebo veláru dochází k řade asimilačních změn. Postupně vzniká varianta ‑cký: Čech → češ‑ský → český Němec → němeč‑ský → německý Ve staré době se stále užívá jako prostředek derivace adjektiv od substantiv pojmenovávajících místo a zčásti i zvířecí druh: hovado → hovadský kóň → koňský / konský Ve staré češtině se stal typickým prostředkem kolektivní posesivity (o tom níže): králóv × královský sufix ‑ní Ve staroslověnštině zanedbatelný počet dokladů: připojuje se k základům pojmenovávajícím osoby (vladyčьńь, gospodьńь, materьńь) i neživotné substance (večerьńь, větrьńь). Ve stč. se zvyšuje stupeň produktivity – po celou dobu typický prostředek nespecifikované relace mezi vlastnostní pojmenovávanou adjektivem a entitou denotovanou fundujícím jménem. Mírný hendikep je však to, že se objevuje také u kvalitativních adjektiv. Fundující základy od všech tří rodů, od konkrét i abstrakt: lékař → lékařní zahrada → zahradní léto → letní U jednoslabičných slov vznikla varianta ‑ovní: glejt → glejtovní křtalt → křtaltovní V 19. století nahrazuje původní sufix ‑ný: celný → celní tanečný → taneční ‑ьnъ Jen nespecifikovaná relace, a to i neživotných konkrét (zǫbьnъ, trǫbьnъ, mlěčьnъ, ǫglьnъ, zemьnъ). Ve stč. zpravidla od feminin a neuter. Jeho produktivita postupně narůstá. V ostatních případech odvozuje kvalitativní adjektiva (lodný, dveřný, slunečný, celný). V 19. století z oblasti tvoření relačních adjektiv ustupuje (specializuje se na kvaltitativní). Je proto nahrazován formacemi derivovanými pomocí ‑ní (viz výše). ‑ovъ Ve stsl. doložen také ve variantě ‑evъ. V komplementární distribuci se sufixem ‑inъ: relevantní je zakončení kmene fundujícího slova. ‑ovъ × ‑inъ od u‑kmenů, o‑kmenů, ijo‑kmenů od a‑kmenů, ja‑kmenů, i‑kmenů, ъv‑kmenů, nt‑kmenů lьvъ → lьvovь avorъ → avorovь zmьjь → zmьjovъ vojevoda → vojevodinъ zvěrь → zvěrinъ zmьja → zmьjinъ Ve stsl. omezený okruh formací tvořených ‑ovъ, avšak vyznačuje se vlastnostmi, které předjímají jeho vysokou míru produktivity: spojitelný jen s maskuliny označujícími osoby (ženichovь, učitelevь), zvířata (lьvovь, zmijevь...), rostliny (avorovь), neživotné substance (trьnovъ, dъždevъ...). Ve stč. nabírá na produktivitě – přestává platit omezení kmenem a rodem: čekankový, liliový, lúpežový. Dochází k významové diferenciaci, která se řídí příslušností k deklinačnímu typu (složené deklinace × jmenná deklinace): praslovanština stará čeština -ový – nespecifikovaný vztah k substanci – kolektivní posesivita *-ovъ -óv – individuální posesivita papež → papežóv ‚náležející konkrétnímu papeži, vztahující se ke konkrétnímu papeži‘ × papež → papežový ‚papežský, vztahující se ke třídě papežů‘ Ve střední češtině nahrazuje ve významu druhové posesivity -ový přípona -ov-ský (řídila se zakončením K+K) u osobních jmen, u zvířecích jmen se etablovala přípona -í. Přípony -ový a ‑ský se ve staré češtině hojně užívaly na místo přívlastku neshodného: kyj → kyjevý: rána kyjevá ‚rána kyjem‘ žena → ženský: milost ženská ‚láska k ženě‘ ‑inъ Jak bylo řečeno výše, komplementární protějšek ‑ovъ, který se uplatňoval v závisloslosti na zakončení kmene fundujícího substantiva a jeho rodu (od feminin a neuter). smoky (smokъv‑) → smokъvinъ osьlę (osьlęt‑) → osьlętinъ Podobně jako ‑óv došlo k významové difirenciaci podle typu deklinace. praslovanština stará čeština -iný – nespecifikovaný vztah k substanci, ve stč. neproduktivní: dětiný, hostiný, vlastiný *-inъ -in – individuální posesivita Individuální posesiva se drží původní distribuce podle kmene a rodu: Bořata → Bořětin děvečka → děveččin kniežě (kniežět‑) → kniežětin *‑jь / *‑ijь Slouží k derivaci adjektiv od osobních jmen: člověkъ → člověčь děvica → děvičь mati (mater‑) →mateŕь Vedle toho také slouží k derivaci adjektiv od zvířecích substantiv: ovьca → ovьčь govędo →govęždь pьsъ → pьsijь Ve stč. se funkčně a významově specifikuje: 1. Ve jmenné deklinaci posesivní adjektiva utvořená od vlastních jmen *Bezdědъ / *Bezděda → *Bezděd‑jь > *Bezdědz > Bezděź > Bezděz V dalším vývoji se staly prostředky tvoření toponym typu Boleslav, Zderaz, Třebéč (> Třebíč). 2. V deklinaci složené se nadále pojí se základy životnými, a to pojmenovávajícími osoby (babí, člověcí...) i živočichy (holubí, sviní, hovězí...). Ve funkci individuální posesivity se už neuplatňuje (přežívá jen adjektivum boží ‚bohův‘). V mladším vývoji zůstala zachována její produktivita pro odvozování kolektivních posesiv od zvířecích jmen: klokaní, koalí, lenochodí, pštrosí... maso. 1.1.2 Sémanticky vyhraněné skupiny relačních adjektiv 1.1.2.1 Posesivní adjektiva Posesivita individuální Posesivita kolektivní stč. -óv /-in – řídí se kmenem vojevodin -´Ø (< *-jь) ve staré češtině jen pro toponyma Bezděd → Bezděd-´Ø → Bezděz (doslova Bezdědův) -í pouze Boží (doslova Bohův), neproduktivní nvč. jen -ův / -in, derivuje se od názvů osob i zvířat, distribuce se od národního obrození řídí rodem (králův, královnin, lvův) stč. -í – od živočichů, zcela výjimečně od osob, babí, kniežěcí -ský – převážně od substantiv označujících osoby -ový – od osobních i zvířecích substantiv (papežový, býkový) -í od názvů zvířat (lví) -ský od názvů osob (královský) 1.1.2.2 Adjektiva vyjadřující vztah k místu Začíná se krystalizovat ve stč.: · velmi produktivní ‑ský (nebeský, zemský), · od konkrét ‑ní (hradní, jezerní, lesní), · zřídka ‑ový (dolový). Podobné ve střední době, avšak ‑ní se užívá jen u apelativ. V nové češtině řízeno významově · ‑ský od proprií (brněnský, ostravský, zlínský), · ‑ní od apelativ (hradní, územní). 1.1.2.3 Původ z látky Ve stsl. vyhraněný slovotvorný typ adjektiv označujících původ z látky tvořen sufixem ‑ěnъ (měděnъ, lьněnъ...). Stará čeština tyto formace zdědila, ale až na pár výjimek nijak nerozvíjela: opoka / opuka → opočěný ‚kamenitý, skalnatý‘ brně ‚kroužkové brnění, pancíř‘ → brněný ‚železný, pancéřový‘ Pro tuto funkci jsou využívány sufixy ‑ový a ‑ný, které však plní i další funkce. Distribuce ve stč. řízena převážně rodem: · od maskulin ‑ový (bobový, hlohový), · od femininin a neuter ‑ný (mosazný, mléčný). Ve střední době už převažuje sufix ‑ový, který v nové češtině již dominuje (uranový, rtuťový, viskózový). Formace jinak vytvořené jsou staršího data vzniku. 1.2 Adjektiva kvalitativní Derivují se ze substantiv, vyjadřují konstitutivní vlastnosti adjektiv. stsl. kvalita stč. kvalita objektová posesivnost střč. kvalita objektová posesivnost podobnost nvč. kvalita objektová posesivnost podobnost -ьnъ Ve stsl. nejzastoupenější. Od konkrét i abstrakt, od motivovaných i nemotivovaných substantiv: gněvъ → gněvьnъ rěčь → rěčьnъ lędvije → lędvijьnъ božьstvo → božьstvьnъ milostь → milostьnъ Funkčně nevyhraněný, mohl derivovat také relační adjektiva (od konkrét). Již ve stsl. varianta -ovьnъ / -evьnъ (od u-kmenů, výjimečně jo-kmenů a některých kons. kmenů). Ve stč. se sufix -ný nejčastěji pojí s abstrakty (bez rodového omezení) hlad → hladný, obyčej → obyčejný, hanba → hanebný kúzlo → kúze(d)lný V mnohem menší míře derivováno od konkrét: mraka → mračný, hnój → hnojný maso → masný Podobný je stav ve střední češtině. V obrozenské češtině především od abstrakt. V nové češtině základní sufix kvalitativních adjektiv odvozených od abstrakt. -ъ Přechodem k o‑kmenové deklinaci se tvořila kompozita a útvary z předložkových pádů: jedinočędъ, chudosilъ, bezumъ. Ve stč. roste produktivita tohoto způsobu tvoření djektiv ze dvou kořenů anebo předložkových pádů (derivuje se tvrdou složenou deklinací): jednoduchý, ostrorohý, prostovlasý, bezduchý, bezradý. Produktivní do nč, kdy ho nahrazuje ‑ný: vlastizrádný, čistokrevný. -atъ/-itъ/-ovitъ Ve stsl. mnohem méně zastoupený. Tvořen od konkrét. Varianty s rozdílným vokálem před ‑tъ původně souvisely s kmenovou příslušností bázových substantiv · od o-kmenů ‑atъ), ‑ovitъ bogъ → bogatъ jadъ → jadovitъ · od i-kmenů a konsonantických kmenů -itъ: mastь → mastitъ imę (imen‑) → imenitъ Ve stč. narůstá počet formací, které získávají význam objektové posesivity, tj. význam ‚vyznačovat se tím, co vyjadřuje fundující jméno‘. Tvoří se jen od konkrét (všech rodů): roh → rohatý huba → hubatý hrdlo → hrdlatý Varianty ‑ovatý (zpravidla od maskulin), ‑itý (zpravidla od neuter). Mladšího data jsou varianty ‑ovitý (od maskulin) a ‑natý (bez rodového omezení). Ve střední době se objevují paralelní formace: vole → volatý / volovatý Zde se zřejmě ukrývá počátek krystalizace další vyhraněné významové podskupiny kvalitativních adjektiv, a to adjektiv vyjadřujících podobnost: houba → hubovatý ‚podobný houbě‘ V obrození výrazně vzrostl počet formací odvozených sufixem ‑ovitý, která derivují adjektiva vyjadřujícíc podobnost: čočkovitý, mýdlovitý, pánovitý.... -avъ Ve stsl. jen ojediněle od některých konkrét: sědinavъ, krъvavъ. Ve stč. konkurent sufixu ‑atý. Avšak jen od konkrét ženského rodu: mhlavý, krvavý. Ve střední době se oběvují formace signalizující negativně hodnocené vlastnosti: smradlavý, kostlavý. -ivъ (-ьlivъ) Ve stsl. málo zastoupený sufix: zpravidla od i-kmenových abstrakt. Často doložen paralalení formace: lьstь→ lьstьnъ / lьstivъ milostь→ milostьnъ / milostivъ Vedle toho ojediněle doložena varianta -ьlivъ: zavistьlivъ. Ve stč. stále od abstrakt všech tří rodů (ovšem převažují feminina) – stává se tak konkurentem ‑ný. Dokladem toho jsou paralelní formace: zlost → zlostivý / zlostný žalost → žalostivý / žalostný Ve střední době se začíná tvořit také od konkrét: veš → všivý Nová čeština Základní sufixy kvalitativních adjektiv: · ‑ný od abstrakt (palebný, sporný, výsostný), · ‑atý / ‑natý, ‑itý od konkrét; tyto formace mají význam objektové posesivity (cukernatý, cípatý, žláznatý, trnitý; vápnitý, buničitý) Jak už bylo řečeno, ‑ný nahrazuje ‑ý u kompozit a adjektiv utvořených z předložkových pádů. Sufixy ‑ovatý na ústupu. Neproduktivní jsou rovněž sufixy ‑ivý / ‑livý, ‑avý (jejich hlavní doménou je totíž tvoření deverbativních adjektiv). Adjektiva s významem podobnosti jsou tvořena pomocí ‑ovitý: hřibovitý, válcovitý, fraškovitý (řada s těchto odvozenin užita pro potřeby terminologie). 2 Deverbální adjektiva stsl. nediferencovaná dějová vlastnost plynoucí z neaktuálního vykonávání děje potenciální zasažení dějem stč. (nediferencovaná dějová) vlastnost plynoucí z neaktuálního vykonávání děje potenciální zasažení dějem výsledek děje střč. vlastnost plynoucí z neaktuálního vykonávání děje potenciální zasažení dějem výsledek děje účelová nvč. vlastnost plynoucí z neaktuálního vykonávání děje potenciální zasažení dějem výsledek děje účelová Staroslověnština -ьnъ Při derivaci nebyl zachován infinitivní kmenotvorný sufix. Proto mohl derivovat nespecifikovaná dějová jména, aktivní i pasivní, někdy mohl mít význam potenciálního zasažení dějem. mraziti → mraz[DEL: i :DEL] ‑ →mrazьnъ Pro další vývoj je důležité, že může tvořit od dějových nebo činitelských jmen: žiznь → žiznьnъ gubitelь → gubitelьnъ ‑ivъ (‑livъ) Vyjadřují vlastnost plynoucí z neaktuálního vykonávání děje. polučiti → poličivъ dobrarazuměti → dobrarazumivъ ‑mъ Ve staroslověnštině dvě funkce: 1. slovotvorná přípona derivující adjektiva vyjadřující potenciální zasažení dějem, zejména v kombinaci s negací nevidomъ ‚neviditelný‘, 2. participium pasivní, podobně jako n-ová nebo t-ová participia v současné češtině (zřejmě jen v jihoslovanském dialektu praslovanštiny, čeština tuto funkci nezná). Ve staré češtině jen lexikalizované podoby: vědomý, lakomý, pitomý, známý. Stará čeština ‑ný Převážně aktivní význam: vděčný, oslavný, hlučny, vonný, nepříslušný. Pasivní význam výjimečně: cúdný, dielný, smutný, přívuzný. Zděděny formace vyjadřující potenciální zasažení dějem: nepróchodný, chvalný, nedielný, nepostižný. ‑te(d)lný Význam potenciálního zasažení dějem. Vzniká na bázi slovotvorných formací odvozených sufixem -ný od činitelských jmen derivovaných sufixem ‑tel: chvalitedlný, neproměnitedlný, čutedlný. -ivý / ‑livý / ‑avý / ‑lavý Podobně jako ve stsl. vyjadřují vlastnost plynoucí z neaktuálního vykonávání děje. ‑ivý: klevetivý, neduživý, strašivý ‑livý: bidlivý, dótklivý, horlivý ‑avý: hýbavý, chechtavý, kulhavý ‑lavý: bodlavý / bodlivý, hryzlavý / hrizlivý, -atý / ‑itý / ‑utý Periferní; vyjadřují vlastnost plynoucí z neaktuálního vykonávání děje. smrdatý, hbitý, tekutý -lý Narozdíl od stsl. běžná deverbální adjektiva. Vyjadřují rezultativní význam – vlastnost plynoucí z výsledku děje. Převážně od intranzitiv: propadlý, nastydlý, zralý. Narozdíl od nové češtiny možno tvořit od tranzitiv (významově různorodé): chovalý, nejědlý, neumělý. ‑cí Teprve na sklonku 15. stol. se objevují účelová adjektiva. Tvořena z infinitivního kmene sufixem ‑cí (kmenotvorný sufix se nedlouží): dělací, léhací, měřicí. Čeština střední doby Pokračuje vyhraňování svébytných kategorií. · Vlastnost plynoucí z neaktuálního vykonávání děje: -ivý / ‑livý / ‑avý; sufix ‑ný méně produktivní. · Potenciální zasažení dějem: ‑te(d)lný. · Účelová adjektiva: ‑cí. · Vlastnost plynoucí z výsledku děje: -lý. V dalším vývoji dochází k upevnění jmenovaných kategorií: · sufix ‑ný ztrácí na produktivitě, · adjektiva vyjadřující vlastnost plynoucí z výsledku děje, která jsou odvozena sufixem ‑lý se v nč. tvoří jen od intranzitiv.