MŮJ DŮVĚRNÝ SEN
Mám často zvláštní sen o ženě tajemné, o žene neznámé, s níž vroucný cit me spíná, jež nikdy není táž a nikdy není jiná, která me mihije a která chápe mne.
Dík porozumění a lásce vzájemné není v mém srdci, žel, jediná zátočina, kterou by neznala. A když mé celo zsiná? pláčem je osvěží a dlaní svou je mne.
Je plavá, bruneta ci rusá? — Nevzpomínám. Jméno? — Zní lahodně, láká me kamsi jinam, k těm, kterým vyhnanství uložil Život nést.
Pohledu sochy je podoben pohled její
a v hlasu velebném, jenž dálkou tlumen jest,
se drahé hlasy těch, kdož navždy zmlkli, chvějí.