Sci-fi, poezie, utopie 1. Sci-fi, poezie a sci-fi poezie 2. Poezie v próze 3. Stručná historie sci-fi poezie 4. Od vědy po utopii 1. Sci-fi, poezie a sci-fi poezie . Paul Cook Sci-fi poezie je pro ostudu, protože „nemůže být transcendentální. Nemůže být ani trochu metaforická. Nemůže být mystická. […] Neklame, nefascinuje, nesvádí, nepřekvapuje, nedrží v napětí, neflirtuje.“ (“Why Science Fiction Poetry is Embarrassingly Bad”) Definice sci-fi Darko Suvin: Definice sci-fi by se neměla opírat o potenciálně nekonečné pole témat, kterým se může věnovat, jako je věda nebo budoucnost, ale sci-fi je literatura „kognitivního odcizení“—„literární žánr, jehož nezbytnou a dostatečnou podmínkou je přítomnost a interakce odcizení a kognice, a jehož hlavním formálním prostředkem je imaginární rámec, který je alternativou autorova empirického prostředí.“ (Metamorphoses of Science Fiction) Joanna Russ: „Sci-fi nesmí odporovat tomu, co víme. Domýšlet si může pouze v místech, kde nic nevíme, popř. kde jsou naše vědomosti nejisté.“ (“Toward an Aesthetic of Science Fiction” ) Definice poezie Terry Eagleton: „Ačkoliv 'běžný jazyk' je termín, který milují oxfordští filozofové, běžný jazyk oxfordského filozofa má jen málo společného s běžným jazykem přístavního dělníka z Glasgow. […] Myšlenka, že existuje jeden 'normální' jazyk […] je iluze.“ (Literary Theory) Douglas Adams, Restaurant na konci světa Jednou večer jsem se teleportoval domů s Ronem, Sidem a Meg. Ron vzal Meggie srdce a já dostal jeho nohu. 2. Poezie v próze . Gary Westfahl Ray Bradbury, „Přijdou vlahé deště,” „Opěvuji elektrické tělo“ a „Zlatá jablka slunce“ Lewis Carroll J. R. R. Tolkien John Myers Hal Clement Robert Heinlein (Greenwood Encyclopedia of Science Fiction) Další příklady poezie v próze Roger Zelazny Thomas L. Wymer: povídka „Růže pro kazatele“ je protkaná „nikterak subtilními referencemi nejen k Bibli, ale i k dílům Thomase Graye, Shakespeara, Saint-Exupéryho, Danta, Blaka, Audena, Sartra a mnoha dalších.“ (“Comes Now the Power: Roger Zelazny's Transformation of Romantic Poetic Themes”) Brian Aldiss „V roce 1949 jsem přišel do Oxfordu pracovat do knihkupectví s rozhodnutím stát se básníkem. Místo toho jsem skončil jako prozaik, převážně autor sci-fi. Stále doufám, že budu básníkem.” (Holding Your Eight Hands, ed. Edward Lucie-Smith] Dan Simmons T. S. Miller: „Román Hyperion nejznámější sci-fi adaptací Canterburských povídek.“ (“Flying Chaucers, Insectile Ecclesiasts, and Pilgrims Through Space and Time: The Science Fiction Chaucer”) Ray Bradbury, „Přijdou vlahé deště“ (Marťanská kronika) „Přijdou vlahé deště” (v překladu Jarmily Emmerové) Přijdou vlahé deště, zem se rozvoní, vlaštovky se vrátí z kraje mandloní: kvákání žab zazní večer z rybníků, trnka vyšňoří se v bílou tuniku; červenky si vezmou čapky z šarlatu, a s pískotem slétnou k větvím akátů; kdo z nich o válku se bude starati, nebo o to, kdy se mír zas navrátí? Nikdy nenapadne ptáka ani strom, nezajde-li celé lidstvo v boji tom. Samo sličné Jaro—nevěř, nechceš-li— sotvakdy se dozví, že jsme odešli. Edward Bellamy, Pohled zpět 2000-1887 Alfred Tennyson, „Panské sídlo Locksley“ (v překladu F. Krska) V budoucnost jsem ponořil se, pokud lidský shlédne zrak; obraz světa s všemi zřel jsem divy, jež tu vzejdou pak.... Já zřel nebe plné ruchu, zřel jsem loďstev čárný běh, v červáncích jak zboží vzácné rozvážejí v korábech; ryk jsem slyšel plnit nebe, odkud děsně dštila krev, národů jak onde válčil v modrém vzduchu lodi zjev; širým světem v dáli svištěl jižních větrů chvatný pal, ve výši co v třesku bouře různých kmenů prápor vlál; až pak ztichly války bubny, polní vlajky vzaty zpět v shromáždění lidstva všeho, vspolku, jímž se sbratřil svět. Pak tu zdravý rozum začne, ctihodné své vlády den, zemi zákon všespolečný mírně uspí v sladký sen. […] zvolna vyhladlý jde národ, jak kdy lev se krada blíž pase po koms, který dříme za ohněm, jenž zmírá již. Přec však myslím, v proudě věků rostoucí že kráčí cíl, s postupem že sluncí zvýší se též lidské duše díl. H. G. Wells, Moderní utopie William Ernest Henley (v překladu L. Vočadlové-Kruisové) Z temnoty nocí, které mne kryjí, z propasti hrůzy, jež se tam tuší, děkuji bohům, ať kdekoli žijí— za svoji nezlomnou nezdolnou duši. 3. Stručná historie sci-fi poezie . Počátky sci-fi a spekulativní poezie Edward Lucie-Smith: „vědeckofantastická poezie je žánr starší než samotná vědecká fantastika” (Holding Your Eight Hands, ed. Edward Lucie-Smith) Homér, Odyssea Epos o Gilgamešovi germánské verše a norské ságy Beowulf Artušovské romance Edmund Spenser, Královna víl Dante, Božská komedie vybraná poezie Johna Donna Milton, Ztracený ráj Lisa Yaszek a Patrick B. Sharp „Moderní spekulativní poezie se rozvinula v devatenáctém století, společně s růstem gramotnosti, profesionalizací vědy a masivním rozmachem industrializace.“ William Blake Samuel Taylor Coleridge Edgar Allan Poe Walt Whitman Charles Baudelaire Robert Burns George Gordon Byron John Keats (Sisters of Tomorrow) První polovina 20. století žánrové časopisy z počátku dvacátého století zahrnovaly poezii; poezie je objevila i v hlavních meziválečných a poválečných časopisech jako Amazing Stories, Astounding Stories, Weird Tales a The Magazine of Fantasy and Science Fiction Clark Ashton Smith, Stanton A. Coblentz a Lilith Lorraine založili skupinu Kosmičtí nebo Hvězdní básníci; Lilith Lorraine publikovala Víno údivu (Wine of Wonder, 1951) poezie byla důležitá i pro Futuriány—Frederick Pohl a Virginia Kidd v počátcích své kariéry psali poezii a v roce 1938, Pohl a Cyril Kornbluth založili Spolek sci-fi básníků vzniklo několik časopisů, které se specializovaly na sci-fi poezii, např. populární Starlanes: The International Quarterly of Science Fiction Poetry Šedesátá a sedmdesátá léta byly publikovány antologie jako Hranice pohybu (Frontier of Going: An Anthology of Space Poetry, ed. John Fairfax, 1969), Uvnitř vesmírného prostoru (Inside Outer Space, ed. Robert Vas Días, 1970) a Držíc tvých osm ruk (Holding Your Eight Hands, ed. Edward Lucie-Smith, 1968) v šedesátých letech vznikl další časopis specializující se na sci-fi poezii, Kinesis zejména koncem sedmdesátých let vyšlo mnoho samostatných publikací a vznikly další časopisy v roce 1978 byla Suzette Haden Elginovou založena Asociace sci-fi poezie, která vydává časopis Star*Line (nově i Eye to the Telescope) a každoročně Rhyslingovu antologii Vybraná periodika z posledních desetiletí Speculative Poetry Review, Umbral, Velocities, Uranus, Ice River, Dreams and Nightmares a Star Wine; nověji např. Mythic Delirium a Goblin Fruit Strange Horizons a Apex pravidelně poezii zahrnují, stejně tak jako Asimov’s Science Fiction, The Magazine of Fantasy and Science Fiction, Amazing Stories a Analog Vybrané antologie z posledních desetiletí Hořící vizí: Poezie vědy a fantastiky (Burning with a Vision: Poetry of Science and the Fantastic, ed. Robert Frazier, 1984) Poly: Nové spekulativní psaní (Poly: New Speculative Writing, ed. Lee Ballentine, 1989) Kde propalují rakety (Where Rockets Burn Through: Contemporary Science Fiction Poems from the UK, ed. Russell Jones, 2012) Hvězdy jako písek (Stars like Sand, ed. P. S. Cottier a Tim Jones, 2014) Moment změny: Antologie feministické spekulativní poezie (The Moment of Change: An Anthology of Feminist Speculative Poetry, ed. Rose Lemberg, 2012) Vybraní autoři z posledních desetiletí Edwin Morgan, D. M. Thomas, Steve Sneyd, Andrew Darlington Bruce Boston, Andrew Joron, Robert Frazier, Kathryn Rantala Brian Aldiss, Ursula K. Le Guin, Thomas M. Disch, Marge Piercy, Margaret Atwood Mike Allen, Elizabeth Barrette, F. J. Bergmann, Catheryne M. Valente, Amal El-Mohtar, Bryan Thao Worra Charakteristika sci-fi poezie Forma Suzette Haden Elgin: sci-fi báseň musí mít dvě části, jednou z nichž je vyprávění Robert Frazier: většina sci-fi poezie skutečně nějaký příběh vypráví Patrick D. Murphy: v současnosti je těžké brát vážně fantastickou metrickou romanci nebo klasický epos o dvacátém století Steve Sneyd: sci-fi poezie je typicky psána formou volného verše, i když výjimky (např. Haiku) existují Tematická různorodost 4. Od vědy po utopii Věda Vědecká a spekulativní fantastika Edwin Morgan „Píseň lochnesské příšery“ básně o sci-fi, jejích autorech a o postavách z různých děl Sssnnnwhuf ff fll? Hnwhuffl hhnnwfl hnfl hfl? Gdroblboblhobngbl bgl gl g g g g glbgl. Drublhaflablhaflubgafgabhaflgafl fl fl— gm grawwwww grf grawf awfgm graw gm. Hovoplodok-doplodovok-plovodokotdoplodokosh? Splgraw fok fok splgrafhatchgabrlgabrl fok splfok! Zgra kra gka fok! Grof grawff gahf? Gombl mgl bl— blm plm, blm plm, blm plm, blp. Vesmír “Hubble Poetry“ Don Pettit; John Fairfax, „Kolumbus nebe“ a „Procházka vesmírným prostorem“ Brian Aldiss, „Vesmírný pohřeb“; D. M. Thomas, „Limbo“ John Heath-Stubbs, „Kosmická báseň“; Mike Allen, „Zjevný osud“ Mimozemské civilizace “A Question” F. J. Bergmann, „100 důvodů, proč mít sex s mimozemšťanem“ They were so anxious, yet they had some spirit. Some of them shook their fists at us, though mostly they plodded, scurried, frowned about their business as we'd been told they would. What was most striking Edwin Morgan, was that things did hold, the many intersections „První lidé na Merkuru“ a „Otázka“ did somehow flow through one another, order without calm did seem to work, not always— Asa Benveniste, „Zahradníci“ we saw their blood, and bits—but surely something had ground together in great coherence— they could not see it, but we did, we could see it— over a few thousand years of using their planet, well, badly, up, no matter, we know and they know there are others waiting for spade and drill and geodesic dome. Well, then, I cannot relegate, forget, make sense of, how one of them stood there intently watching— he was not young, not a fool—a piece of newspaper caught in traffic, blown then across wastelands, up among clouds where—and that's all—it vanished? Apokalyptická a dystopická poezie Mike Evans “Mushrooms” Mushrooms grew Overnight like they always did Only this time there was nobody to pick them Marge Piercy „Svět v roce 2000“ Bude do hloubky sedmi palců pokrytý malými bílými plastovými kousky, na dotek měkkými i odpudivými, se schopností poskakovat jako dětské plážové míče pod stolem i por radiátorem. Přicházejí v krabicích s topinkovači, s vitamíny, s čímkoliv, co si objednáte, jako balicí materiál: oni to budou, kdo ovládne svět. Už začínají s mojí kuchyní. Steve Sneyd současná sci-fi poezie „vykresluje budoucí konflikty, možné války vedené post-lidmi: zfrankensteinovatělými, geneticky upravenými, zdokonalenými, klonovanými kříženci zvířat a lidí, možná okřídlenými, jak doufali naši předci, ovšem ne pro radost z letu, ale z důvodů válečných.“ (Where Rockets Burn Through) Definice utopie Lyman Tower Sargent: Utopie je „neexistující společnost, která je detailně popsána a normálně situována v čase i prostoru. Běžně se termín používá tak, jak je zde definován, a také ve smyslu eutopie, což je neexistující společnost, která je detailně popsána, normálně situována v čase i prostoru a podle mínění autora je z pohledu jemu současného čtenáře lepší než společnost, ve které tento čtenář žije. (“Three Faces of Utopianism”) Darko Suvin: Utopie je „verbální konstrukce kvazi ‐lidské komunity, ve které jsou společensko-politické instituce, normy a individuální vztahy uspořádány podle perfektnějšího principu než v komunitě autora. Tato konstrukce vzniká na základě odcizení plynoucího z alternativní historické hypotézy.“ (“Defining the Literary Genre of Utopia: Some Historical Semantics, Some Genealogy, A Proposal and a Plea”) Hledání utopie Nikki Giovanni, Honba za utopií (Chasing Utopia, 2013): Zeptala jsem se, „prosím vás, pane, mohl byste mi vyhledat Utopii?“ „Ale samozřejmě, mladá paní, povídá Ředitel. Utopie je ve vašem srdci a mysli.“ Krásně se na mě usmál a poklepal mi na rameno. Nechtěla jsem ho opravovat, tak jsem mu vrátila úsměv poražených. Počkala jsem, až odejde, a zeptala se jeho asistenta. „Myslím,“ začal mi kázat, „že je ve vaší duši. Ponořte se do její hloubky a najdete ji.“ Pochopila jsem, že potřebuji někoho, kdo není běloch. Konečně přišel starší muž s krátkými prošedivělými vlasy. „Promiňte,“ povídám, „snažím se najít Utopii. Můžete mi pomoct?“ „Jasně,“ odpověděl, „jen co se dostaneme k nějakému dobrému počítači.“ Přesunuli jsme se do místnosti vedle. Musela jsem si stoupnout tak, abych neviděla na obrazovku. Našel webovou stránku. „Tak, tady to máme.“ A měl pravdu. „Koupit vám to nemůžu, to je proti pravidlům, ale poproste někoho, aby tu stránku našel. Prý je to skvělé pivo. Aby nebylo, když pinta stojí 350 dolarů.“ Teď, když jsem našla utopii, jsem spokojená. V klidu popíjím Jazz Series z pivovaru Dogfish: Brother Thelonious, Bitches Brew, Hellhound on My Ale. Našla jsem Utopii, a kdybych byla Egypťanka, nechala bych se s ní pohřbít. Uvádím jí konverzace a navazuji nové vztahy. Není pro Smrtelníky. Ani pro Američany. Utopie je pro Básníky... nebo pro Bohy. Bernadette Mayer, Utopia Naomi Jacobs, “Utopia and the Beloved Community” „Fragmenty vět, nesmyslná spojení a skupiny slov [...] jako celek slouží utopické touze transformovat jazyk […] a tak transformovat vědomí a otevřít možnost skutečné revoluci v kultuře a společnosti. Pokud racionální, gramatický jazyk pouze replikuje a upevňuje diskurzivní status quo […], destabilizace jazyka je akt rezistence, který svědčí o nekonečné touze lidského vědomí po svobodě.” Utopii Mayerové “nemůžeme brát vážně, ale můžeme si přát absolutní svobodu a radost, která z ní plyne”; není to “koherentní kritika společnosti ani realizovatelný politický program. Utopie není v žádném směru instruktivní.” Ursula K. Le Guin, Vyděděnci Marge Piercy, Žena na hraně času Suzette Haden Elgin, Rodný jazyk Samuel Delany, Triton Ernest Callenbach, Ekotopie Charles Bernstein, „V utopii” V utopii nemají žádná pravidla a výraz „jasná a jednoznačná kriminalita“ ministerského předsedy Camerona je adresovaný politikům, jako je on. V utopii leží opice s nosorožcem a strašidla straší strašidla a všechny ostatní nechají na pokoji. V utopii prohraješ bitvy a prohraješ války, ale míň to bolí. V utopii nikdo nikomu nic neříká, ale já tohle říct musím. V utopii jsou plány dekorativní a očekávání se rozpustí v rozmar. V utopii je střed tady. V utopii jede na projížďku láska, ale za volantem je eros. V utopii písně zpívají slova, zatímco zpěváci poslouchají. V utopii 1 plus 2 nejsou 2 plus 1. V utopii já a ty není totéž, co ty a já. V utopii neokupujeme Wall Street, my jsme Wall Street. V utopii všechno pevné ztuhne, všechno kapalné se rozpustí a všechen vzduch vyprchá do odpolední mlhy. Darko Suvin, “In Praise of a Wonderful Sight” Come see this bridge. How can we build it? Cross it this way & that? Get there, across the bridge? Come see this main gate. It is made of solid red wood It is an auspicious wide gate Push open the doors, look: What a wonderful age, There, behind the straight gate! I wish i could come See & push open the gate, Enter the wonderful age. Come see the spacious houses Of the people, for the people Built by skilled carpenters For themselves, by their own hands, Own designs. They do not have to kill, Choke off food, air, water, eat Up brain synapses so as To live: they vie to interpret Their enterprise—yours&mine! Gary Snyder, “For the Children” The rising hills, the slopes, of statistics lie before us. the steep climb of everything, going up, up, as we all go down. In the next century or the one beyond that, they say, are valleys, pastures, we can meet there in peace if we make it. To climb these coming crests one word to you, to you and your children: stay together learn the flowers go light