1. Homérske Sečko Vedle skromného materiálu archeologického jsou velké epické básně Homérovy hlavním pramenem poznání ještě předstátní, prvotně pospolné společnosti iíeků. Homérske $ecko, chronologicky přibližně vymezované lety 1200 - 800 př.n.l., má ve světle Iliady a Odysseie ještě řadu institucí, jež jsou typické pro rodové zřízení: obyvatelstvo se např. rozděluje podle pokrevního příbuzenství do rodů, fŕatrií a fýl (Ilias, ukázka č. l), dôležitou úlohu ve společenském Životě hraje lidové shromáždění a králavé (basileové), na něm volení a jemu odpovědní, v širokém měřítku se praktikuje krevní msta (Ilias, ukázka 5. 4; Odysseia, ukázka S.l) apod. Na druhé straně vsak vidíme, že homérska společnost je již rozvracena majetkovou diferenciací, vedle bohatých a na válečných výpravách dále bohatnoucích vojevůdců se zemí potulují žebráci (Ilias, ukázka c. 3; Odysseia, ukázka č, 2), svobodní lidé exploatují pracovní sílu otroků, zatím sice obecně v měřítku jen skromném, v domech vlivných boháčů žije však již nesvobodných asi nemálo (Odysseia, u-kézka č. 3a 4). Společenský a politický vliv privilegovaných rodin vojevůdců a králů stoupá, postavení volených králů dostává nakonec charakter moci monarchické. • Homérske Řecko je tedy společností, jež stojí na vývojovém stupni tzv. vojenské demokracie, tj. společnosti, jež se octla na prahu života státního. Z citovaných úryvků bych chtěl zvlášt ještě upozornit na verše 472-475 (VII.) z Iliady (ukázka 5. 2). Jde o čtyřverší, jež citoval římský právník Massu-rius Sabinus jako argument pro svou koncepci smlouvy trhové, a jež se díky tomu staly v římské právnické literatuře velmi populární. Cituje je např. ve své učebnici práva Gaius, v 33. knize komentáře k prétorskému ediktu polemizuje s jejich argumentací slavný právník Paulus. Homérovy verše uvádím v překladu Otmara Vaňorného (Ilias, Praha 1926; Odysseia, Praha 1943). ILIAS 1. II, 360 - 368 Králi, ty uvažuj sám, však poslyš i rádcovy rady, nebot zamítnout nelze můj návrh, který ti dávám: Rozděl vojsko dle kmenů, dle rodů, vladaři lidu: rod tak pomůže rodu a kmenové pomohou kmenům. Jestliže učiníš takto, a poslechne danajské mužstvo, poznáš, kdo zbabělec jest jak z prostého lidu tak z vůdců, také kdo zdatný je muž, vždyt válčiti o sobě budou, poznáš, zda z božské vůle se nemůžeš ília zmocnit, či jen zbabělstvím mužů a malou znalostí války." 2. VII, 467 - 475 Četné koráby z Lémmu tam přistaly, vezoucí víno, které syn Iésonův, rek Eunéos, Danaům poslal. Tohoto Hypsipylé kdys zrodila Iésonovi. Zvláště však Meneláu a vladaři Agamemnonu kázal dovésti víno rek Eunéos, tisíc to mírek. Odtud víno si vozil lid achajský kadeří dlouhých: jedni je koupili za měá a za lesklé železo jiní, někteří za kravské kůže a jiné za živé krávy jiní za své sluhy, a hody pak strojili skvělé. 24 3. IX, 364 - 369 Tam mém velice mnoho, co nechal jsem, vesluje k Tróji, odtud pak vezu si dost jak rudé mědi tak zlata, dívčiny s krásnymi pásy a také železo sivé, vesměs, čeho jsem nabyl - však čar - ten zpupně mi odňal vladař v přemoci své, ač sám mi ho za podíl přiřkl, Átreův syn !! --- 4. IX. 628 - 636 V prsou pyšné srdce si zatvrdil Achilleus tuhle krutostí divou, svévolník - vždyt již nedbá ni přátelství soudruhů vlastních, pro které u lodi svých jsme ctili ho nad jiné všecky -bezcitný - mnohý muž již dokonce od vraha přijal za bratra smírný výkup, ba za smrt vlastního syna: potom ve vlasti své již zůstane, zaplativ mnoho, mstitelův mužný se duch pak ztiší, jakož i srdce, jakmile náhradu vzal. ODYSSEIA 1. XV, 271 - 281 Jemu zas Theoklymenos dal odpověč, podobný bohům: "Tak jsem vzdálen i já své otčiny, usmrtiv muže, rodáka. Přemnoho má jak rodových bratrů tak přátel po Argu, pastvišti koni - ti vládnou Acháiům mocně. Smrti a černé zhoubě, jež od nich mi hrozila, ušed, prchám, vždyí můj je to los, bych světem po lidech bloudil. Avšak vezmi mě na locf, když, prchaje, k tobě jdu s prosbou, aby mi nevzali život, vždyt jsou mi již patrně v patách!" Rozumný Télemachos mu na to dal odpověd" tuto: "Nemíním, když za to žádáš, tě od lodi souměrné odbýt. Nuže tak pojá, jak možno je nám, chcem rádi tě hostit!" 2. XVII, 419 - 423 Však jsem kdysi i jé měl zámožný příbytek v zemi, byl jsem majetný muž, jenž dával žebrákům často, aí to byl kdokoli chtěl, at v čemkoliv o pomoc žádal. Sluhů nesmírné množství a jiného mnoho jsem míval, z čeho lze blaženě žiti a zámožným člověkem slouti. 3. XXII, 457 - 473 Když pak.celá ta jizba již úplně v pořádku byla, z komnaty stavěné pevně ty ženštiny vyvedli na dvůr, na místo uprostřed kůlny a pevné ohrady dvora, hnali je v ázký kout, zkad nebylo uniknout možno. 25 ííosumný Télemachos tu počal mluviti takto: "Vzdálena myšlenka bud", tych čestnou odpravil smrtí ženy, je2 na hlavu mou jen pohanu sypaly vždycky, jakož i na matku naši, a a ženichy líhaly tajně." To tedy služebným dSl. Pak provas sinavé lodi přiváfcál k velkému sloupu, a napjav jej ke klenbě kůlny,• ztuha jej do výš* zdvihl, by nohy jim nepŕižly k zemi. Jako když holubi někdy neb kvžSalý Širokých křídel, do svých se Ženouce hnísd, svým letem ae zapletou náhls do tenat napjatých v kro^é, a hrozné je uvítá lůžko, néjinalc hlavy tich děv taai visely radou- a hrdla věeehněm visela v smyčkách a prebldnou zemřely smrti - ještě jen trhaly nohou, však nakrátko, nikterak dlouho. 4. XXIV, 271 - 279 Já 3i ho sám hned do domu vzal, jej pohostil vaoraě, slouže mu s velkou péči, vždy t zásob měli jame hojně", táž jsem, jako je aluäno, mu věnoval pohostné dary, vzácné ze zlata skvosty, jež vážily talentu sedm, též jsem mu a rysího stříbra dal měšidlo zdobené květy, dvanácte prostých plástu a tolikéž pokrývek k tomu^ tolikéž plástů skvostných, a přidal tolikáž sukní, čtyři pak dívčiny zvláSt, jež vzorné uměly práce, hezkých těl, jež vybral ai sám, jak vkus jeho žádal." 26 2* Vznik athénského státu. Není známo, jak došlo k sjednocení obyvatelstva Attiky pod vládou města Athén. Podle pověstí nestalo se to však násilím, ale dobrovolným sdružením, tss.v. aynoikismem,. jehož iniciátorem byl někdy v 8. století př.n*l« myticky král Thé-seus. Se .jménem Théaeovým bývá také finojováno rozdělení všeho athénského lidu tta eupatridy (.potomky urosených), geómory írolníky) a demiurgy (řemeslníky a obchodníky). Jak se postupem doby prohlubovala majetková a politická diferenciace 'athénského obyvatelstva, hromadily ae rozpory, které se počátkem 6. století pokusil překonat svými reformami Solon. Solon patřil mezi eupetriäy a byl ustanoven archon-tem se zvláštní plnou mocí k nové organizaci společnosti. Tzv. reformy Solónovy zasáhly do majetkových práv, do organizace soudů a forem soudního řízení, najvýznamnejší je však nesporní reforma, jež odstranila přg-Sitky rodové organizace společnosti a na místě pokrevních svazků rozdělila Athéna-ny do čtyřech majetkových tříd: jednotlivcům byla přiznána politická práva podle toho, jak velký byl jejich, pozemkový majetek (princip timokratický). Solónovy reformy dovršil koncem 6..století pr.'n.l* Kleisthenes, který rozdělováni obyvatelstva podle majetkového kritéria doplnil rozdělením Athénanů podle hledisek územních. Kleisthenes zrušil staré fýly, jež vyrůstaly ještě z organiaaee rodové, a nahradil je fýlami územními. Solón a Kleisthenes reformovali, jak dále uvidíme, athénskou společnost tak, jako jen snad o něco málo později reformoval římskou společnost král Servius Tul-liueí na místě stará organizace rodové byla zavedena nová, z majetkových a územních hledisek vyrůstající. Citované testy o Théseovi a Solónovi jsou převzaty a Flutarchových Životopisů slavných Reků a Římanů I, Praha 1967, stručný úryvek z Hérodotových Dějin z knihy Antika v dokumentech I," Praha 1959. 1. TKáSEUS PLUTAHCROS, Théseus, 24 - 25. 24. Po swti Aigeově umínil 3i Théseus vykonat velká a podivuhodné dílo; sjednotil totiž obyvatele Attiky v jednom městě a učinil tak ty, kdo byli až dosud rozptýleni a těžko se dali pohnout k věcem obecně prospěšným, ba někdy se dokonce mezi sebou přeli a spolu bojovali, jediným lidem jedná obce. Obcházel proto démy a rody a snažil se je získat. Prostí a chudí lidé rychle přijímali jeho výzvu, mocným sliboval, 2e stát nebude spravovat král, nýbrž lid, on aám že bude jon vojevůdcem a' strážcem zákonů, jinak však že budou všichni rovnoprávní. Jedny o tom přesvědčil, druzí se ze strachu před jeho mocí, která již byla velká, i před jeho odvahou rozhodli povolit rarději po dobrém, ne'ž aby k tomu byli donuceni, Théseus tady zrušil jednotlivá prytaneia, radnice a úřady a založil jedno společné pryta-neion a radnici na míst&, kde nyní stojí část města zvaná "asty"; město nazval Athény a zřídil společnou slavnost panathánaie. 25. Protože chtěl Théseus město ještě víc rosaířit, zval každého, sliboval mu stejná práva a užíval přitom výzvy hlasatele: "Pojaté sem, všichni lida", na-bot chtěl zřídit jakýsi svobodný stát všeho lidu. Nedopustil vSak, aby vláda lidu trpěla nepořádkem a zmatkem proto, že se do města nahrnulo množství tak 'různorodých lidí, nýbrž rosdSlil nejprve obyvatelstvo na eupatridy, geómory a demiurg, Eupatridům uložil, aby dohlíželi na věci náboženské, zastávali ilředy, učili zákonům a vykládali božská a lidská práva, jinak je však postavil jakoby na roveň ostatním občanfim,, takže se zdálo, že eupatridová vynikají sice vážností, geómorové však zase užitečností a demiurgové počtem. Žs se Théseus přiklonil k lidu, jak praví Aristoteles,a vssdal se samovlády, dosvědčuje, jak se zůé, i Homér, nebot v Seznamu lodí nazval jedině Athéna^ svobodným liáom. Théseus dsl také řasit pe- 27 níze a obrazem býka, bud* jako vzpomínku na býka marathónského, nebo na vojevůdce Mínóova, nebo proto, že chtěl občany pobídnout k zemědělství. II. SOLÓN PLUTAfiCHOS, Solón, 16 - 18. 16. ... Brzo však poznali Athéňané prospěšnost Solónových opatřeni, upustili o<3 svých soukromých výtek a vykonali společnou obět nazvanou seisaehtheia. Solona pak pověřili zlepšením ústavy, jmenovali ho zákonodárcem a svěřili mu bez výjimky a bez rozdílu všechny záležitosti obce, úřady, shromáždění lidu, soudy i rady. Měl stanovit výši jmění pro každého z příslušníků těchto sborů a určit jejich počet a dobu, kdy se měli scházet. Přitom mohl rušit nebo zachovávat dosud platná ustanovení, jak uzná za vhodné. 17. Prvním Činem Solónovým bylo, že zrušil vSechny Drakontovy zákony kromě těch, které se týkaly vraždy. Učinil tak-pro jejich krutost a přísnost trestů, které stanovily. Téměř na všechna provinění byl totiž stanoven trest smrti, takže musil zemřít i ten, kdo byl souzen pro zahálku, a kdo ukradl kousek zeleniny nebo ovoce, byl potrestán stejně jako ten, kdo se dopustil svätokrádeže nebo vraždy. Proto se stal později Démádés proslulý svým výrokem, že zákony Drakontovy jsou psány krví, ne inkoustem. Když se Drakonta ptali, proč stanovil na většinu provinění treat amrti, odpověděl prý, že si podle jeho mínění malé provinění zaslouží tento trest, pro velká že nemá většího trestu. 18. Druhým činem Solónovým bylo, že provedl rozděleni všech občanů do tříd podle majetku. Chtěl totiž ponechat vyšší úřady v rukou zámožných občanů, jak tomu bylo dosud, jinak však dopřát účast ve správě státu i lidu, který se jí dříve nezúčastnil. Do první třídy zařadil občany, kteří sklízeli pět set medimnů sypkých i tekutých plodin, a nazval je pentakosiomedimnoi. Do druhé třídy zařadil ty, kteří si mohli chovat jednoho koně nebo měli roční úrodu tři sta medimnů. Příslušníci této třídy se nazývali jezdci. Do třetí třídy náleželi občané, kteří sklízeli dvě stě medimnů plodin obojího druhu; byli nazýváni zeugítai. Všichni ostatní se nazývali thétes. Těm nedovolil Solón zastávat žádný úřad. Na správě státu se podíleli pouze svou přítomností ve shromáždění a na soudech. Toto právo se zdálo zpočátku bezvýznamné, později se však ukázalo velmi závažným, nebot většina sporů přicházela před soudce. Solón totiž dovolil, aby se každý, kdo bude chtít, odvolal k soudu, a to i v těch sporných věcech, jejichž řešení přikázal úřadům. Vypráví ae, že zvětšil moc soudů i tím, že zákony, které vydal, formuloval poněkud nejasně a do značné míry dvojsmyslně. Poněvadž se spory nedaly řešit podle zákonů, bylo stále zapotřebí soudců a občané se na ně obraceli s každou spornou otázkou, takže byli jaksi pány zákonů. ... Poněvadž však pokládal za nutné poskytnout ještě účinnější opory prostým lidem v jejich bezmocném postavení, dal každému právo žádat dostiučinění za křivdu, kterou utrpěl někdo jiný. Jestliže byl totiž někdo udeřen nebo bylo na něm spácháno násilí nebo utrpěl škodu, bylo dovoleno každému, kdo mohl nebo chtěl, podat na viníka žalobu a pohnat ho před soud. Zákonodárce se tak správně snažil zvykat občany na to, aby jako příslušníci jednoho společenství sdíleli vzájemně své city a bolesti. Připomíná se také Špiónův výrok, který se shoduje s tímto zákonem. Když se ho totiž kdosi otázal, v jaké obci se žije nejlépe, odpověděl, že v té, kde ti, kdo trpí křivdu, právě tak jako ,ti, kdo ji netrpí, viníky žalují a trestají. 23 XII. KLSISTHENBS HÉRODOTOS, V, 66; 69. V, 66. Athény, které byly už dříve veliké, staly se tehdy, když se zbavily tyranů, ještě většími. V nich stáli v popředí dva muži, Alkmeónovec Kleisthenea, který, jak se povídá, podplatil Pythii, a Isagoraa, syn Teisandrův, z vážené rodiny, vzdálenější předky však nemohu uvést; ale jeho příbuzní obětují Diovi Kar-akému. Tito mužové zápasili o moc a Kleisthenea, když podléhal, domohl ae přízně lidu. Potom rozdělil Athéňany, kteří tvořili dříve čtyři ryly, na deset týl. Zruěil i jména odvozená od iónových synů Geleonta, Aigikorea, Argadea a Hopléta a vy-tvořil jim názvy podle místních herou, s výjimkou Aianta; toho k nim přidal jakožto souseda a spojence, ac" byl cizinec ... V, 69. Zřídil také deset rýlarchů místo čtyř a na deset skupin rozdělil i démy do týl. Měl pak, když dostal na svou stranu lid, velikou převahu nad stoupenci protivné strany. 29 3, Athénsky, stát v % -<■ 4\ atol.pr.n.l. Secké městská stély měly v 5. - 4. století př.n.l., t j. v tav. době klasické, nejrůznější ústavy. Všechny lze ovšem zařadit mezi dva vyhraněné typy mezi demokratickou ústavu Athén a aristokratickou ústavu Sparty.. ' Athénský stát byl klasickou otrokárskou demokracií. To znamená, že jeho ústava vylučovala z politického života otroky i všem svobodným o.byyátelůia přiznávala však právo široké účasti na správě veřejných záležitostí. K charakteristice athénské otrokárske demokracie zařazuji dva úryvky. První, jenž je převzat z Dějin: slavného historika Thukydida (460/455 - před r. 393) obsahuje část proslulé "Ferikleovy řeči nad padlými", jež vyznívá v nadšenou chválu athénského demokratického zřízení. Druhý úryvek pochází z nevelkého spisu Athénská ústava, jenž je tradován pod jménem Xenofontovým. Spisek, jenž kritizuje athénskou ústavu, vznikl někdy na počátku peloponéské války; jeho autorem není však Xenoron, ale neznámý spisovatel, nepřítel Athén, stoupenec oligarchie. Úryvek z Thukydida je uveden v překladu F. Stiebitze a bibliofilského výtisku "Perikleova řeč nad padlými". Edice Atlantis, Brno 1946: pasáž z Pseudoxe-nofonta přeložila J.. Novákové (Antika v dokumentech I, Praha 1959)« A) PERIKLEOVA SeC NAD PADLÍMI Tsv. peloponéské válka,, válka mezi oligarchicko-ariatokratickýa táborem vedeným Spartou a demokratickým táborem v čele s Athénami, vypukla r. 4-31 př.n.l. Po skončení letního tažení proslovil vůdce Athéňanů Periklés řeč nad padlými' v prvním válečném roce. 11,34.. Téže zimy vystrojili Athéňoné podle zvyku po obcích zděděného na státní útraty pohřeb prvních padlých v -této válce takovýmto způsobem. Zbudují lešení a na něm vystaví tři dny před pohřbem kosti zesnulých, a každý přináší svému drahému jakýkoli milodar. Když se pak ubírá pohřební průvod, vezou na vozech cypřišové rakve, jednu pro každý kraj; v ní jsou kosti všech, kdo patřili do toho onoho kraje. Ale jedny máry pokryté plátnem nesou prázdné, pro zmizelé, kteří snad nebudou nalezeni» aby mohli•být. pochováni. Kdokoli z občanů i cizinců smi j -. ti v průvodě, a také ženy se dostavuji k hrobu a hoř*kují. Rakve tedy ukládají do verejné, hrobky, jež je v nejkrásaějším athénském předměstí a do níž pokaždé pohřbívají padlé z válek, kromě padlých u Marathona; jejich statečnost uznali za zvlášť vynikající a pohřbili je na samém bojišti. A když ja pokryjí z«mi, muž obci k tomu vybranýj který je pro svůj věhlas pokládán za n® js.chqpně jšího a vyniká vážností, pronáší nad nimi vhodnou chvalořeč. Potom odcházejí. Tak provádějí pohřeb; a po celou válku se tím zvykem řídili, kdykoli se k tomu. naskytla příležitost. K řeči nad těmi prvními byl tedy zvolen Perikles, syn Xanthippúv. A když se blížil vhodný okamžik, předstoupil od hrobky na vysokou tribunu, křísanou proto, aby ho bylo v shromážděném obecenstvu co nejdále slyšeti, ©. mluvil takto:----■---- 11,36. Začnu pak nejprve od předků, neboi je spravedlivé a také. slušná za takové příležitosti jim věnovati tuto Čestnou vzpomínku. Vždyi oni bez jakékoli změny ve své podstatě stále obývali tuto zeani a n»př»tržitou řadou generací nám ji svou chrabrostí odevzdali svobodnou. A zasluhujl-li oni chvály, tím spíše jeá-tě naSi otcové; nébot ti k tomu, co přijali zlákali nikoli bez námah jsšti celou tuto naši moc a s dřívější mocí ji nám, nynějšímu pokolení, zůstavili. Co nadto 30 jest, zvelebili jsme ji my zde sami, kteří jame jeátě nyní aai v dozrálém věku, a vybavili jsme obec vším, aby si sama úplně dostačovala jak pro válku, tak pro mír. Než o jejich i o naSich válečných žinec^, kterými bylo to vše získáno, anebo 0 odhodlaná obran? proti útokům nepřátelských cizinců nebo Seků-, at už jsme jim kdy odolali my nebo naäi otcova% o tom se nechci slovy Siřití před vámi, kteří to znáte, a pominu to. &.le jakým usilováním jsme svého postavení dospěli a jakou po* litikou a jakým chováním bylo dosaženo té velikosti, to nejprve vyložím, a teprve pak přikročím k chvále těchto mužů; neboí soudím, že by za dnešních poměrů nebylo nepříhodné o tom promluviti a že je s prospěchem, aby to celá shromáždění, občané 1 cizinci, -sysleehlo. II,3?« W totiž máme ústavu, které nenapodobuje zřízení sousedů, naopak jsme spíše sami leckomu vzorem,' než' abychom následovali druhých. Á jménem sice sluje lidovláda, poněvadž záleží ne v moci několika jedinců, nýbrž v moci vět Siny-, alfi podle zákonů se dostává v soukromých zájmech stejného práva všem. Co se však týče významu, je každý nad jiná oceněn podle toho, jak v čem vyniká, a většinou ve veřejném působení ne tak podle příslušnosti k té oné třídě, jako spíše podle osobní zdatnosti; a zase je-li kdo chůd, ale achopen vykonati něco dobrého pro obec, nebrání mu v tom nedostatek společenského významu, k jako si vedeme svobodně ve věcech veřejných, tak si také vedeme eo do nevraživého chování při každodenních projevech soukromého života: nehoršíme se na souseda, koná-li co po své libosti, ba nedáváme na sobě znáti ani mrzutost, jež, sice nikomu neškodí, ale na podívanou je nepříjemné. Kdežto však v soukromí obcujeme tak, že si nejsme na obtíž, ve veřejném životě nepřestupujeme zákonů, hlavně z bázlivé úcty, poslouchajíce těch, kdo po každé zastávají úřad, i zákonů, hlavně těch, které jsou stanoveny v prospěch lidí zakoušejících bezpráví, a těch, která aice nejsou napsány, ale působí obecně uznávanou hanbu. Také jame však poskytli'duchu přemnoho druhů zotavení od námah, neboí máme zařízeny závodní hry a slavnostní oběti pořádané po celý rok, a krásné stavby veřejné i soukromé,; a každodenní potěšení z toho zapuzuje všeliký trud. Nadto k nám proudí pro velikost naší obce z. celého světa všechno možné a následek toho je, že z toho dobrého, co se daří zde u nás a co u ostatních lidí, těžíme a užíváme toho,, jakoby néa to stejné náleželo. 11,39- Lišíme se však od nepřátel také v otázce válečného výcviku, a to takto: činíme své město přístupným všem lidem a nikdy vyháněním cisinců nikomu nebráníme v poučeni nebo v podívané týkající se toho, co zhlédnouti, když jsme to neskryli, by leckomu z nepřátel prospělo. Spoléháme ae totiž ne tak na véleSnou vyzbroj a úskoky, jako spiše na srdnatou odvahu k boji z nás samých čerpanou. A při výchově snaží se oni dojiti mužnosti lopotným cepováním hned od mlada, kdežto my eico žijeme nespoutané, ale s nemenší odvahou se ubíráme do sápasů podnikaných rovnými silami. Mkas toho: Lakedaimoňané táhnou do naší země nikoli jen sami o sobě, nýbrž se vSemi spojenci, kdežto kdykoli my sami napadneme sousední území a hojujeme na cisí půdě proti těm, kdo brání svého majetku, obyčejně bez obtíží vítězíme, k se soustředěnou naäl válečnou mocí se dosud neutkal žádný nepřítel, poněvadž my současně jednak pečujeme o loästvo, jednak posíláme mužstvo se svého středu na mnohé místa na souži. Utká j 1.-li se však někde s nějakou částí našich vojsk a přemohou některé a nás, chlubí se, že nás odrazili váeehny; podlehnou-li, říkají, že utrpěli porážku od nás ode všech, k věru chceme-li podstupovat! nebezpečenství spíäe po životní pohodě než po.namáhavén výcviku a se statečností přivo-děnou tm tak předpisy jako spíSe povahou, sáme z toho tu výhodu, že se předem ne- 31 trudíme budoucími útrapami, ale když se v nich ocitneme, neprojevujeme méně odvahy než ti, kteří se stále lopotí. V tom směru si naše obec zaslouží obdivu; a kro-* mě toho ještě v jiných věcech. 11.40. Neboí milujeme krásu, zachovávajíce střídmost, a milujeme vzdělání, nepropadajíce změkčilosti. Bohatství je nám spíše příležitostí k Činu než předmětem chlubných řečí, a co se týče chudoby, není hanba znáti se k ni, ale spíše to je hanba, nevymaniti se z ní prací. Tíž mužové pečují jak o věci soukromé, tak o veřejné, a ačkoliv se v soukromí ten věnuje té, onen oné práci, jeví se u všech dostatečná schopnost posouditi zájmy veřejné. Nebot my jediní toho, kdo v nich vůbec nebere účasti, pokládáme ne za člověka nečinného, ale přímo žá neužitečného, a sami bud" o věcech rozhodujeme, anebo aspoň náležitě uvažujeme, nepokládajíce za škodlivé činům řeči a úvahy, ale spíše to, nepoužiti se řeči a úvahou dříve, než se začne prováděti Čeho je třeba. Proti jiným totiž máme již tu výhodu, že si zároveň vedeme s největsí odvahou i velmi opatrně uvažujeme o tom, co hodláme pod-niknouti; u ostatních naproti tomu nevědomost působí smělost, kdežto uvažováni váhavost. Za nejsrdnatější by však měli být právem uznáni ti, kdož zcela jasně znamenají strastné i příjemné stránky věcí, a přesto se nedávají odvraceti od nebezpečných podniků. I co do ušlechtilosti se chováme opačně než většina lidí, neboí si získáváme přátele nikoli tak, Že od nich zakoušíme dobro, ale tak; že jím je prokazujeme. Lze pak bezpečně očekévati, Že se ten, kdo prokáže dobro, bude sna-žiti uchovávat si stálou náklonností k obdarovanému vděk,kterým je mu tento povinován; dlužník však nebývá tak horlivý, nebot ví, že splatí Šlechetnost ne jako službu lásky, ale jako dluh. A my jediní komukoli beze strachu přispíváme, ne tak se zřením k svému prospěchu jako spíše v bezpečné jistotě své svobody. 11.41. líhrnem pravím, že je celá naše obec učilištěm Sečka a Že se mi zdá, jakoby se každý náš jedinec snažil vzdělávati svou osobnost k autarkii v nejroz-manitějších životních úkonech, a s nejv.ětší obratností, spojenou se všemožným půvabem. A že to nejsou jen tak chlubná slova pro dnešní příležitost, ale spíše skutečná pravda, to ukazuje sama moc naší obce, které jsme nabyli takovýmito vlastnostmi. Nebot ona jediná z nynějších obcí prokazuje ve zkoušce, že je mocnější, než ji líčí pověst, a ona jediná nebudí ani v nepříteli roztrpčení, od jakýchže to lidí musí zakoušet zlého, ani v poddaném podnět k hanbě, že je ovládán lidmi nehodnými. Jsou pádné důkazy a zajisté je i dost svědků toho, jak jsme prokázali svou moc, i dojdeme obdivu u lidstva nynějšího i budoucího, a to ne tak, Že bychom potřebovali jako velebitele bud* Homéra nebo kohokoli jiného, kdo sice verši pro okamžik pobavjC, jehož chápání událostí však skutečnost usvědčí z klamu, ale tak, že jsme přinutili celé moře i celou' zemi, aby se staly přístupnými naší odvaze, a že jsme všude založili nepomíjející pomníky svých činů, neblahých i štastných. Za takovou tedy obec tito zde v boji padli, pokládajíce za'svou ušlechtilou povinnost nedat si ji urvati; a sluší se, aby byl pro ni z nás zbývajících jeden každý ochoten podatupovati námahu a trud. B) FSBUDOXENOFÓN, ATHÉNSKÁ ÚSTAVA 1,1. Athénskou ústavu, tj. že se rozhodli pro ústavu tohoto druhu, neschvaluji, protože tímto rozhodnutím se vlastně rozhodli připravit větší blaho lidem Spatným než řádným; z té příčiny ji neschvaluji; avšak jakmile učinili takové ros- 32 hodnutí, střeží svou Ústavu dobře a zařizují se (dobře) i v jiných věcech, ve kterých se ostatním Sekům zdají chybovat. To právě chci ukázat* 2. Především tedy budiž řečeno, Se právem tem mají chudí a lid přednost před urozenými a bohatými. Je to totiž lid, který pohání koráby a zjednává státu moc; kormidelníci, představení veslařů, velitelé (oddílů) padesáti, správci přídě, loáařští dělníci, to jsou %it kdo zjednávají městu moc mnohem spiše než tSŽkooděn-ci, Šlechta i lidé řádní. Tedy za těchto okolností je zřejmě spravedlivé, mají-li za nynějšího losovacího a hlasovacího (systému) účast na úřadech a smí-li kdokoli z občanů veřejně mluvit. 3. Za druhé, pokud jde o úřady, které jsou pro všechen lid blahodárné, jsou-li v dobrých rukou, a nebezpečné, jsou-li ve Spatných, tedy účasti na těchto úřadech lid nikterak nežádá - vždyt ani na hodnosti stratéga, ani na hodnosti velitele jízdy nepokládají za potřebné pomocí losu se podílet; nahlíží totiž lid, že je mu užitečnější, nezastávé-li tyto úřady sám, nýbrž pře-neehává-li jejich vykonávání těm nejzámožnějšim; lid hledí naopak zastávat ty úřady, které jsou (zřízeny) kvůli platu a užitku pro domácnost. 4. Déle, diví-li se někteří, že ve všem dávají (Athéňané) lidem*Špatným, chudým a obyčejným přednost před řádnými, je možno ukázat, že právě tím uchovávají demokracii. Vždyí mají-li se chudí, sprostí a horší dobře a je-li jich mnoho, upevňuje to demokracii; naopak mají-li se dobře bohatí a řádní, posilují tak demokraté sami stranu sobě nepřátelskou. 5. V každé zemi to nejlepší je nepřátelské demokracii; neboč mezi nejlepší-mi se najde nejméně nevázanosti a nespravedlivosti, zato nejvíce horlivosti pro dobré; naopak mezi lidem je nejvíce nevědomosti, nekázně a špatnosti.. Chudoba je totiž svádí spíše k nečestnému, stejně i nevzdělanost a nevědomost, která (se vyskytuje) u některých lidí pro nedostatek peněz ... 10. Otroci však a metoikové jsou v Athénách nevázaní jako nikde; není tam dovoleno otroka udeřit a on ti neuhne z cesty. Jaký smysl má tato zvláštnost, hned povím. Kdyby zákoh dovoloval svobodnému bít otroka nebo metoika nebo propuštěnce, často by uhodil Athéňana v domnění, že je to otrok; neboí lid tam není oblečen o nic lépe než otroci a metoikové a jeho zevnějšek není o nic pěknější. 11. Pakli se;někdo ještě diví, že tam nechávají některé otroky bujnět a žít si pansky, lze ukázat, že i to činí úmyslně. ífebot kde je mořevláda, tam je nutno kvůli penězům otročit otrokům, abych pobíral dávky z toho, co vydělávají, a propouštět je na svobodu ... 12. Proto jsme dali svobodu slova i otrokům právě jako svobodným, i metoikům právě jako občanům, protože stát metoiky potřebuje, jak pro množství řemesel, tak pro loSstyo; proto jsme tedy i metoikům dali svobodu slova právem. 13. Zato lid rozpustil tamější tělocvičná a hudební sdružení, pokládaje, to za nepřístojnost, (tj.) poznav, že sám není schopen 3e tomu věnovat. Naopak pokud jde o chorégie, gymnasiarchie a triérarchie, jsou si vědomi, že náklad na sbory nesou bohatí, kdežto lid má zaplaceno sborové vystoupení, a že bohatí vydržují gymnasia a vy-strojují trojveslice, kdežto lid dostane trojveslice a gymnasia už vybavená. Pokládá tedy lid za správné brát peníze za to, Že zpívá a běhá a tančí a vozí se po lodích, jen aby tak sám bral a bohatí aby chudli; stejně na soudech jim neběží and tak o spravedlnost jako spíše o vlastní prospěch. 14. Pokud jde o spojence, tj. že (athénský) dav, jak je patrno, očerňuje a nenávidí ty řádné: to poznávají, že pán je poddaným nezbytně nenáviděn, a že budou-li bohatí a (řádní) v těch obcích silni, nebude mít říše athénského lidu dlouhého trvání; proto stíhají řádné občany atimií, berou jim majetek, posílají je do vyhnanství a popravují je, kdežto ty špatné podporují. Naopak řádní Athéňa- 27536 ?3 33