deinceps in quantum velimus substituere pos-sumus,
175. Et licet nobis vel unum in unius locum substituere pluresve, et contra in plurium locum vel unum vel plures substituere.
179. Liberis nostris inpuberibus quos in potes-täte habemus, non solum ita ut supra diximus substituere possumus, id est ut si heredes non exstiterint, alius nobis heres sit; sed eo amplius, ut etiamsi heredes nobis exstiterint et adhuc inpuberes mortui fuerint. sit lis aliquis heres: velut hoe modo: „Titius filius meus mihi heres esto, si filius meus mihi heres non erit sive heres erit et prius moriatur quam in suam tu-telam venerit, tunc Seius heres esto."
191. Post haec videamus de legatis. Quae pars juris extra propositam quidem materiam vide-tur; nam loquitur de his juris figuris, quibus per universitatem res nobis adquiruntur;... (De legatis.) 192. Legatorum itaque genera sunt quattuor; aut enim per vindicationem legamus, aut per damnationem, aut sinendi modo, aut per praeceptionem.
(Ad legem Falcutimn.) 224. Sed quidem licebat totum Patrimonium legatis atque libertatibus erogare nee quicquam heredi relinquere praeter-quam inane nomen heredis; idque lex XII tabu-larum pennittere videbatur, qua cavetur, ut quod quisque de re sua testatus esset, id ratum haberetur his verbis: „UTT LEGASSIT SUAE REI ITA IUS ESTO." Quare qui seripti heredes, erant, ab hereditate se abstinebant, et idcirco plerique intestati moriebantur.
225. Itaque lata est lex Furia, qua, exeeptis personis quibusdam, ceteris plus mille assibus legatorum nomine mortisve causa capere permission non est. Sed et haec lex non perfecit quod voluit;...
226. Ideo postea lata est lex Voconia, qua eau-tum est, ne cui plus legatorum nomine mortisve causa capere liceret quam heredes caperent...
227. Lata est itaque lex Faleidia. quam cautum est, ne plus ei legare liceat quam dodrantem; itaque hoc nunc jure utimur.
(Deinutiliter relictis legatis.) 229. Ante heredis Institutionen! inutiliter legatur, scilicet quia testamenta vim ex institutione heredis accipiunt,
a rozhodniž se ve stu dnech" atd. Takto můžeme nahrazovat (substituovat) dědice, nakolik chceme.
175. A je nám dovoleno ustanoviti jednoho nebo více náhradníků na místo jednoho dědice a i na místo více dědiců dáti jednoho nebo více náhradníků (substitutů.).
179. Svým nedospělým dětem, které máme v otcovské moci, můžeme ustanoviti náhradníky nejenom způsobem nahoře uvedeným — to je pro případ, že se nestanou dědici, — ale nadto i pro případ, kdy se stanou dědici, ale 2emrou v nedospelosti. Ku příkladu takto: „Můj syn Titius budiž mým dědicem; nestane-li se můj syn mým dědicem nebo stane-li se jím a zemře dříve, než dospěje, tu budiž dědicem Seius."
191. Nyní pojednáme o odkazech. Zdá se, že tato část práva vypadá z naší osnovy, neboť mluvíme o těch zařízeních práva, jimiž nabýváme universálně (per universitatem);... (Odkazy. Legáty.) 192. Jsou čtyři druhy odkazů: vindikační odkaz, damnační odkaz, odkaz „sinendi modo" a precepční odkaz.
(K Fcdcidiovu zákonu.) 224. Kdysi bylo dovoleno vyčerpat celé dědictví odkazy tak, že dědicovi nezbylo nic kromě holého jména dědice. Dovoloval to zákon dvanácti tabulí, který ustanovil, že bude považováno za platné to, jak někdo o svých věcech pořídil na případ smrti: ,,Jak pořídil o své věci, tak budiž právem." Z toho důvodu se ustanovení dědicové zdržovali dědictví, a mnozí pak umírali bez závěti.
225. Byl proto vydán Puriův zákon, podle kterého s výjimkou některých osob nebylo dovoleno ujmouti se na případ smrti z odkazu více než tisíce asů. Ale zákon nedosáhl toho, co chtěl...
226. A tak byl vydán Vokoniův zákon, jímž b3-lo stanoveno, že se nedovoluje ujmout se na případ smrti z odkazu něčeho více nad to, čeho se ujmou dědici....
227. Konečně byl vydán Palcidiův zákon, kterým bylo ustanoveno, že není dovoleno vyčerpat odkazy více než tři čtvrtiny pozůstalosti; a tohoto práva nyní užíváme.
(Odkazy neplatně zanechané.) 229. Před usta-no\'ením. dědice (před dědickou institucí) se neplatně zřizují odkazy, vždyť závěti mají svou
90
et ob id velut caput et fundamentům intellegitur totius testamenti lieredis institutio.
238. Incertäe personae Iegatum inutiliter relin-quitur. Incerta autem videtur persona quam per incertam opinionem amino suo testator subjicit, velut cum ita legatum sit: „Qui primus ad funus meum venerit, ei heres X milia dato." Idem juris est si generaliter omnibus legaverit: „Qui-cimique ad funus meum venerit." In eadem causa est quod ita relinquitur: „Quicumque filio meo in matrimonium filiam suam conlocaverit, ei heres meus X milia dato" ...
246. Nunc transeamus ad fideicommissa.
26S. Multum autem differunt ea quae per fidei-commissum relincuntur, ab his quae directo jure legantur.
269. Nam ecce per fideicommissum etiam ab herede heredis relinqui potest: cum alioquin leqatum ita relictum inutile sit. 273. Item codieillis nemo heres institui potest neque exheredari, quamvis testamento confir-mati sint...
Commentarius tertius.
1. Intestatorum hereditates ex lege XII tabula-rum primům ad suos heredes pertinent.
2. Sui autem heredes existimantur liberi qui in potestate morientis fuerunt, veluti filius filiave, nepos neptisve ex filio,...
9. Si nullus sit suon.ua heredum, tunc hereditas pertinet ex eadem lege Xu tabularum ad agna-tos.
10. Vocantur autem agnáti qui legitiraa cogna-tione juncti sunt: legitima autem cognatio est ea quae per virilis sexus personas conjungitur. Itaque eodem patře nati fratres agnati sibi sunt, qui etiam ccnsanguinei vocantur, nec requiritur an etiam matrem eandem habue-rbit...
17. Si nullus agnatus sit, eadem lex XII tabularum gentiles ad hereditatem vocat. Qui sint autem gentiles, primo commentario rettnlimus; et cum illic admonuerimus totum gentilicium jus in desuetudinem abiisse, supervacuum est hoc quoque loco de eadem re curiosius tractare.
18. Hactenus lege XTE tabularum finitae sunt intestatorum hereditates, quod jus quemadmo-dum strictum fuerit, palam est intellegere.
sílu v ustanovení dědice a proto dědická instituce (ustanovení dědice) je hlavou a základnou celé závěti.
238. Nejisté osobě (-persona incertci) nemůže být platně zanechán odkaz. Nejistou je totiž osoba, o které má zůstavitel ve své mysli nejistou představu, na př, když byl zřízen takovýto odkaz: „Tomu, kdo přijde první na můj pohřeb, dejž, dědici, deset tisíc." Totéž platí, když zůstavitel odkázal povšechně všem: „Kdokoli přijde na můj pohřeb." Stejně je odkázáno neurčite osobě těmito slovy: „Můj dědic nechť dá deset tisíc komukoli, kdo provdá svou dceru za mého syna." ...
246. Nyní přistoupíme k fideikomisům (k svě-řenstvím).
268. Mnoho se liší to, co se zanechává svěřen-stvím (fideikomisem). od toho, co se odkazuje přímým právem.
269. Neboť, hle, fideikomisem může být zanecháno i od dědicova dědice, zatím co takový legát by byl neužitečný (neplatný).
273. Nikdo nemůže být ustanoven dědicem ani vyděděn dovětkem (kodicilem), i když byl dovětek potvrzen závětí (testamentem) ...
Třetí komentář.
1. Dědictví bez závěti náleží podle zákona dvanácti tabulí především těm, kdo jsou svými dědici (sui heredes).
2. Za .vsiíi heredes" se pokládají děti, které byly v moci umírajícího, jako syn nebo dcera, vnuk nebo vnučka ze syna,...
9. Není-Ii tu žádný „suus heres", náleží pozůstalost podle téhož zákona dvanácti tabulí, agnátům.
10. Agnáty se nazývají ti, kdo jsou spjati zákonným příbuzenstvím; zákonným je pak příbuzenství zprostředkované osobami mužského pohlaví. A tak z téhož otce narození bratří jsou navzájem sobě agnáty, kteří jsou současně pokrevními příbuznými, při čemž nezáleží na tom, zda mají také touž matku ...
17. Není-li žádný agnát, volá týž zákon dvanácti tabulí k dědictví rodové příslušníky (gen-tiJes). Kdo jsou to gentiles, jsme vyložili v prvním komentáři a tamtéž jsme připomněli, že vůbec celé rodové právo (iu-s gentilicium) vyšlo z užívání a je zbytečné o tom blíže jednati.
18. Takto končila dědictví bez závěti podle zákona dvanácti tabulí a je zjevné, že toto právo bylo příliš úzké.
91
25. Sed hae juris iniquitates edicto praetoris emendatae sunt,
32. Quos autem praetor voeat ad hereditatem, hi heredes ipso quidem jure non fiuiit; nam praetor heredes facere non potest; per legem enim tantum vel similem juris Constitutionen! heredes fiunt, velu ti per senatusconsultum et Constitutionen! principálem; sed cum eis praetor dat bonorum possessionem, loco heredum con-stituuntur.
33. Adhuc autem etiam alios conplures gradus praetor facit in bonorum possessiombus dandis, dum id agid, ne quis sine successore moriatur... 33 b. Aliquando tarnen neque emendandi neque impugnandi veteris juris sed magis confirmandi gratia pollicetur bonorum possessionem. Nam illis quoque qui recte facto testamente heredes instituti sunt, dat secundum tabulas bonorum possessionem.
34. Item ab intestate heredes suos et agnates ad bonorum possessionem voeat.,.
35. Ceteram saepe quibusdam ita datur bonorum possessio, ut is cui data sit non optineat hereditatem; quae bonorum possessio dicitur sine re.
77. Videamus autem et de ea suecessione quae nobis ex emptione bonorum conpetit.
78. Bona autem veneunt aut vivorum aut mor-tuorum: vivorum veluti eorum qui fraudationis causa latitant nee absentes defenduntur; item eorum qui ex lege Julia bonis cedunt; item judicatorum post tempus quod eis partim lege XII tabularum partim edicto praetoris ad ex-pediendam pecuniam tribuitur. Mortuorum bona veneunt veluti eorum quibus certum est neque heredes neque bonorum possessores neque ullum alium justum suceessorem existere.
88. Nunc transeamus ad obligationes. Quarum summa divisio in duas species diducitur: omnis enim obligatio vel ex contractu nascitur vel ex delicto.
89. Et prius videamus de his quae ex contractu nascuntur. Harum autem quattuor genera sunt: aut enim re contrahitur obligatio aut verbis aut litterís aut consensu.
90. Re contrahitur obligatio velut mutui da-tione. Mutui autem datio proprie in his fere rebus contingit quae pondere numero mensura constant, quails est peeunia numerata vinum
25. Ale tyto príkrosti práva byly napraveny pretorem.
32. Ti, které povolává pretor k dědictví, nestávají se dědici už samým právem; neboť pretor nemůže vytvořiti dědice; dědicem se totiž někdo stává toliko podle zákona nebo podle podobného právního předpisu, jakým je usnesení senátu a císařská konstituce; avšak ti, kterým pretor poskytne „bonorum possessio", jsou na místě dědiců.
33. Dosud pretor stanovil mnoho stupňů, dávaje „bonorimi possessio", vždyť jde o to, aby nikdo nezemřel bez nástupce...
33 b. Někdy se přece neposkytuje „bonorum possessio", aby staré právo bylo doplněno nebo opraveno, ale aby bylo potvrzeno. Těm totiž, kdo byli ustanoveni dědici řádně zřízenou závětí, dává pretor dědické právo podle závěti (bono-rum possessio secunclum tábiúas) — volá je k dědictví podle závěti.
34. Pretor povolává rovněž bez závěti ty, kdo jsou „sni heredes", a agnáty.
35. Ostatně často některým osobám dává vbo-norum possessio" tak, že ten, komu byla dána, nedostane dědictví; toto povolání k dědictví jmenujeme ^ponorům possessio sine re".
77. Podívejme se též na nástupnictví (na sukcesi), které se nám dostává koupí statků.
78. Prodávají se statky živých nebo mrtvých; živých na př. těch, kdo se pro podvod skrývají a jsouce nepřítomni se neobhajují; taktéž těch, kdo postupují statky podle Juliova zákona; rovněž odsouzených, když marně uplynula lhůta, daná zčásti zákonem dvanácti tabulí, zčásti pre-torskou vyhláškou k zapravení přisouzené částky peněz. Statky mrtvých se na př. prodávají, když je jisto, že zemřelý nemá ani zákonného dědice ani dědice pretorského ani jakéhokoli jiného nástupce.
88. Nyní přejděme k závazkům. Nejvyšším jejich dělením je rozdělení na dvě skupiny; veškeré závazky totiž vznikají buď ze smlouvy (ex contractu) nebo z bezprávného činu (ex deltcto).
89. Nejdříve si všimněme těch závazků, které vznikají ze smlouvy (ex coniratítn). Těchto závazků jsou čtyři druhy: neboť se závazek uzavírá věcí (re) nebo slovy (verbis) anebo písmem (Htteris) anebo vzájemnou dohodou (con-sensu).
90. Věcí (re) se závazek uzavírá na př. pří půjčce (mutuum). K půjčce clocházívá při věcech, ktex^é se určují vahou, čísly nebo měrou, jako na př. peníze, víno, olej, obilí, kov, stříbro,
92
oleum frumentum aes argentum atirmn. Quas res aut numerando aut metiendo aut pendendo in hoc damns, ut aecipientium fiant et quando-que nobis non eaedem, sed aliae ejusdem naturae reddantur. Unde etiam mutuiun appellatum est, quia quod ita tibi a me datum est, ex meo tutum fit.
92, Verbis obligatio fit ex interrogations et responsione, veluti: ,,Dari spondes? Spondeo; dabis? dabo; promittis? promitto; fideipromit-tis? fideipromitto; fidejubes? fidejubeo; facies? faciam."
110. Possumus tarnen ad id quod süpulamur alium adhibere qui idem stipuletur; quem vulgo adstipulatorem vocamus.
128. Iitteris obligatio fit veluti in nominibus transscripticiis. Pit autem nomen transseripti-cium duplici modo, vel a re in personam vel a persona in personam.
129. A re in personam transeriptio fit, veluti si id quod tu ex emptionis causa aut conductions aut societatis mihi debeas, id expensum tibi tu-lero.
130. A persona in personam transeriptio fit, veluti si id quod mihi Titius debet, tibi id expensum tulero, id est Titius te delegaverit mihi.
135. Consensu fiunt obligationes in emptionibus venditionibus, locationibus conductionibus, soci-etatibus, mandatis.
136. Ideo autem istis modis consensu dicimus obligationes contrahi quia neque verborura neque scripturae ulla proprietas desideratur, sed auffielt eos qui negotium gerunt eonsensisse. Unde inter absentes quoque talia negotia contrahuntur, veluti per epistulam aut per internuntium: cum alio quin verborum obligatio inter absentes fieri non possifc.
137. Item in his contraetibus alter alteri obliga-tur de eo quod alteram, alteri ex bono et aequo ■praestare oportet, cum alioquin in verborum obli-gationibus alius stipuletur, alius promittat, et in nominibus 'alius expensum ferendo obliget, alius obligetur.
139. Emptio et venditio contrahitur, cum de pre-tio convenerit, quam vis nondum pretium nume-ratum sit, ac ne arra quidem data fuerit: nam
zlato. Takovéto věci počítáním, měřením nebo vážením tak poskytujeme, aby přešly na ty, kdo je od nás přijímají a kdo nám potom vracejí ne tytéž věci, ale věci téže povahy. Odtud i název „mutuum", ježto ti dávám ze svého tak, abys byt s tím bezpečný, pokud jde o mne.
92. Slovy se uzavírá závazek otázkou a odpovědí: „Slibuješ, že bude dáno? Slibuji. Dáš? Dám. Přislibuješ? Přislibuji. Na Čest slibuješ? Slibuji na čest. Na důvěra slibuješ? Slibuji na důvěru. Učiníš? Učiním."
.110. Můžeme přece k tomu, co si dáváme slíbit, přivzíti vedlejšího věřitele — to je i jinou osobu, která si dává totéž slíbiti a kterou obecně nazýváme „adstipulátorem".
128. Písmem (lUteris) se uzavírá závazek na př. při zrušení staré pohledávky písemným zřízením nové (nomina transeripticia). „Nomen transeripticium" vzniká dvojím způsobem buď zápisem z věci na osobu nebo zápisem z osoby na osobu.
129. „TranscripUo a re in personam" vzniká, když k tvé tíži zapíši jako vydání, co mi dluhuješ z důvodu trhu, nájmu nebo společnosti.
130. „Transcripticio a persona in pevsonam" vzniká, když k tvé tíži zapíši jako vydání, co mi dluhuje Titius, to je Titius mně delegoval tebe.
135. Vzájemnou dohodou (consensu) se uzavírají závazky při koupi a prodeji, při nájmu a pronájmu, při společnosti a při příkazu.
136. Mluvíme o tom, že závazky vznikají dohodou, ježto není třeba slov, není potřeba písma, postačuje, že ti, kdo jednají, souhlasí. Proto se tato jednání mohou uzavřít i mezi nepřítomnými, jako dopisem nebo poslem; naproti tomu verbální obligace nemůže vzniknout mezi nepřítomnými.
137. Při těchto závazcích se také jeden druhému zavazuje, že splní, co třeba plniti podle dobré víry (es: aequo et ~bono), zatím co při slovních (verbálních) závazcích jeden zavazuje, jiný slibuje, a při zapsaných pohledávkách jeden zápisem vydání zavazuje, druhý se zavazuje.
139. Trhová smlouva (kupní smlouva, koupě a prodej, emptio venditio), se uzavírá, když se strany dohodnou o ceně, ačkoli dosud cena ne-
93
quod arrae nomine datur, argumentum est empti-onis et venditionis contractae.
140. Pretium autem certum esse debet...
141. Item pretium in numerata peeunia consistere debet...
142. Locatio autem et eonduetio simUibus regu-lis constituitur; nisi enim merces certa statuta sít, non videtur locatio et eonduetio contrahi.
148. Societatem coire solemus aut totorum bonorum aut unius alicuius negotii, veluti manci-piorum emendorum aut vendendorum.
149. Magna autem quaestio fuit, an ita coiri possit soeietas, ut quis majorem partem luere-tisr. minorem damni praestet...
155. Mandátům consistit, sive nostra gratia mandamus sivealiena; itaque sive ut mea negotia ge-ras, sive ut alterius, mandaverim, contrahitur mandati obligatio et invicem alter alteri tenebi-mur in id, quod vel me tibi vel te mihi bona fide praestare opportet.
163. Expositis generibus obligationum quae ex contractu naseuntur, admonendi sumus adquiri nobis non solum per nosmet ipsos, sed etiam per eas personas quae in nostra potestate manu man-cipiove sunt
164. Per liberos quoque homines et alienos servos quos bona fide possidemus, adquiritur nobis tantum ex duabus causis, id est si quid ex operis suis vel ex re nostra adquirant.
168. Tollitur autem obligatio praeeipue solutione ejus quod debetur. Unde quaeritur, si quis con-sentiente creditore aliud pro alio solverit, utrum ipso jure liberetur, quod nostris praeceptoribus placuit, an ipso jure nianeat obligatus, sed ad-versus petentem exceptione doli mali defendi de-beat, quod diversae scholae auctoribus visum est.
169. Item per aceeptilationem tollitur obligatio. Aceeptiiatio autem est veluti imaginaria solutio; quod enim ex verborum obligatione tibi debeam, id si velis mihi remittere, poterit sic fieri, ut patiaris haec verba me dicere; „Quod ego tibi promisi, habesne aeceptum?" et tu respondeas: „Habeo".
173. Est etiam alia species imaginariae solutio-
byla zaplacena a nebyl dán závdavek, neboť to, co se dává pod názvem „závdavek (arra)", je důkazem, že kupní smlouva byla uzavřena.
140. Cena musí být při trhové smlouvě určitá...
141. Při trhové smlouvě musí také být cena stanovena v penězích ...
142. Nájemní smlouva (nájem a pronájem, pacht, locatio condiictio) se uzavírá podle podobných pravidel jako trhová smlouva; není-Ii určitě stanoveno nájemné, nevzniká nájemní smlouva.
148. Smlouvu o sdružení (společenskou smlouvu, societas) uzavíráme buď pro veškeré jmění nebo k nějakému jednomu jednání na př. ke koupi nebo k prodeji mancipaeních věcí.
149. Velká byla otázka, zda lze vejiti ve společnost tak, aby někdo bral větší podíl na zisku a menší na ztrátě...
155. Příkaa (mandátům) spočívá v tom, že něco přikazujeme ve svém nebo v cizím, zájmu; tak na př. přikáži, abys vedl mé záležitosti nebo záležitosti někoho jiného; tím se uzavírá príkazní závazek a obě strany jsou navzájem povinny plnit to, co je třeba splnit v dobré víře (bona f ide).
163. Když jsme si vyložili druhy závazků ze smluv (ex contractu), připomeňme si, že nabýváme nejenom prostřednictvím sebe samých, ale také těmi osobami, které máme v panské a v rodinné moci, v manželské moci nebo jakoby v majetku (in pótestate, manu ?nancipiove).
164. Prostřednictvím svobodných osob nebo cizích otroků, které držíme v dobré víře, nabýváme toliko ze dvou důvodů — to je tenkráte, kdy něco nabývají vlastní prací nebo z naší věci.
168. Závazek se ruší zvláště splněním toho, co se dluhuje. Tu vzniká otázka, zda se — jestliže dlužník plní za souhlasu věřitele něco jiného, než co dluhuje,—už po právu dlužník osvobozuje. Tento názor se zamlouval našim učitelům. Různé školy však hájí mínění, že dlužník zůstává po právu zavázán, ale má proti vymáhajícímu věřiteli námitku zlého úmyslu (esaceptio doli mali),
169. Závazek také zaniká akceptilací. X}Accepti-latio" je jakoby obrazné plnění. Jestliže mně totiž chceš prominouti, co ti dluhuji z verbální obligace, může se to stati tak, že strpíš, abych řekl: „Co jsem ti slíbil, už más přijaté?" a ty odpovíš: „Mám."
173. Kromě toho je jiný způsob obrazného plně-
94
ras per aes et librám. Quod et ipsum genus eer-tis in causis receptům est, veluti si quid eo nomine debeatur quod per aes et librám gestům sit, sive quid ex judieati causa debeatur.
176. Praeterea novations tollitur obligatio; veluti si quod tu mihi debeas, a Titio dari stipulates sim. Nam interventu novae personae nova nascitur obligatio et prima tollitur translata in posteriorem, adeo ut interdum, licet posterior stipulate inutilia sit, tarnen prima novationis jure tollatur; veluti si quod mihi debes, a Titio post mortem ejus vel a muliere pupillove sine tutoris auctoritate stipulatus fuero...
177. Sed si eadem persona sit, a qua postea sti-puler, ita demum novatio fit, si quid in posteria stipulatione novi sit, forte si condicio aut dies aut sponsor adjiciatur aufc detrahatur.
180. Tollitur adhuc obligatio litis contestatione, si modo legitimo judicio fuerit actum. Nam tunc obligatio qiüdem principalis dissolvitur, incipit autem teneri reus litis contestatione; sed si con-demnatus sit, sublata litis contestatione incipit es causa judieati teneri. Et hoe est quod apud veteres scriptum est ante litem contestatam dare debitorem oportere, post litem contestatam eon-demnari oportere, post condemnationem judi-catum facere oportere.
182. Transeamus nunc ad obligationes quae ex delicto naseuntur, veluti si qiiis furtum fecerit, bona rapuerit, damnum dederit, injuriam eom-miserit; quarum omnium rerum uno genere con-sistit obligatio, cum ex contractu obligationes in HH genera diducantur, sicut supra exposuimus.
183. Furtorum autem genera Ser. Sulpicius et Masurius Sabimis Uli esse dixerunt, manifestum et nec manifestum, conceptum et oblátům; ...
184. Manifestum furtum quidem id esse dixerunt, quod dum fit deprehenditur ...
185. Nec manifestum furtum quid sit, ex iis quae diximus intellegitur; nam quod manifestum non est, id nec manifestum est.
186. Conceptum furtum dicitur, cum apud ali-quem testibus praesentibus furtiva res quaesita et inventa sit; nam in eum propria actio consti-tuta est, quamvis fur non sit, quae appellatur concepti.
ní — „sólutio per aes et librám". A tento druh plnění je přijat v určitých záležitostech, jako při dluzích z jednání „per aes et librám" nebo z rozsouzené záležitosti.
176. Mimoto zaniká závazek zřízením nového závazku, novací. Jako na př. to, eo ty mně dluhuješ, jsem stipuloval, že mně má dáti Titius. Neboť vstupem nové osoby vzniká nový závazek a starý se zdvíhá, byv přenesen do pozdějšího, a to tak, že — ačkoli je pozdější ústní závazek (stipulatio) neužitečný — přece se prvý závazek zrušil právem novace; jako ku př. když si dám stipulovati to. co mi dluhuješ, od Titia po jeho smrti nebo od ženy nebo od nedospělého dítěte bez poručníkovy účasti...
177. Jestliže je to táž osoba, od které si později dám ústně slíbiti (stipulovati), dochází k novaci tak, že v pozdějším závazku je něco nového — uliquid novi — ku př. to, že se připojí podmínka nebo čas nebo se připojí nebo odloučí rukojmí (sponsor).
180. Závazek se dále ruší zahájením rozepře (li-tiskontestací). Předpokládá se však, že bylo jednáno v zákonném sporu (iudichim legiti-?num). Tehdy se totiž hlavní obligace ruší, dlužník začíná být zavázaným z litiskontestaee; jestliže pak je odsouzen, zaniká zahájená rozepře a dlužník začíná být zavázaným z rozsouzené věci (eo; causa iudicati). A toto vyjádřili staří spisovatelé takto: před zahájením rozepře má dlužník povinnost „dare", po litiskontestaci „condemnari", po odsouzení Judicatum facere".
182. Přejděme nyní k závazkům, které vznikají z bezprávných činíi (ecs delicto), jako příkladem uvedeme, jestliže se někdo dopustí krádeže, loupeže, způsobí bezprávně škodu, způsobí bezpráví — ze všeho toho vzniká jeden druh obligací, nahoře jsme si přece vyložili čtvero druhů závazků.
183. Servius Sulpicius a Masurius Sabinus řekli, že jsou čtyři drahý krádeže: fiú'Uim manifestům, nec manifestům, conc&ptum, oblátům;...
184. Krádež je — jak řekli — zjevná (furtum manifestům), když byla objevena, dokud se dála,...
185. Furtum -nec manifestům — z toho, co jsme si pověděli, vyplývá, že to není krádež, která by byla zjevná.
186. „Conceptum. furtum" se nazývá krádež tehdy, když se u někoho za přítomnosti svědků hledá a najde ukradená věc; tu se na tuto osobu podává žaloba — actio furti concepti — i když není zlodějem.
95
187. Oblatum furtum dicitur, cum res furtiva tibi ab aliquo oblata sit eaque apud te eoncepta sit; utique si ea mente data tibi fuerit, ut apud te potius quam apud eum qui dederit concipere-tur; nam tibi, apud quem eoncepta est, propria adversum eum qui optulit, quamvis fur non sit, eonstituta est actio, quae appellatur oblati.
188. Est etiam prohibit! furti actio adversus eum qui furtum quaerere volentem prohibuerit.
189. Poena manifest! furti ex lege XU tabularum capitalis erat...
195. Furtum autem fit non solum cum quis in-tereipiendi causa rem alienam amovet, sed gene-raliter cum quis rem alienam invito domino eon-trectat.
196. Itaque si quis re, quae apud eum deposita sit, utatur, furtum committit; ...
203. Furti autem actio ei conpetit cujus interest rem salvám esse, licet dominus non sit...
209. Qui res alienas rapit, tenetur etiam furti; quis enim magis alienam rem invito domino con-trectat quam qui vi rapit? ...
210. Damni injuriae actio constituitur per legem Aquiliam, cujus primo capite cautum est ut si quis hominem alienum alienamve quadrupedem quae pecudum numero sit injuria Occident, quanti ea res in eo anno plurimi fuerit, tantum domino dare damnetur.
211. Injuria autem oceidere intellegitur, cujus dolo aut culpa id acciderit; ...
215. Capite secundo adversus adstipulatorem qui pecuniam in fraudem stipulatoris acceptam fece-rit, quanti ea res est, tanti actio constituitur.
217. Capite tertio de omni cetero damno cavetur. Itaque si quis servum vel earn quadrupedem quae pecudum numero est vulneraverit, sive earn quadrupedem quae pecudum numero non est, veluti canem, aut feram bestiam, veluti ursum, leonem, vulneraverit vel Occident, hoc capite actio constituitur...
219. Ceterum placuit ita demum ex ista lege actionem esse, si quis corpore suo damnum dederit; ideoque alio modo damno dato utiles actionem dantur, veluti si quis aliemmi hominem aut pecudem ineluserit et fame necaverit, aut jumen-tum tam vehementer egerit.utrumperetur; item si quis alieno servo persuaserit, ut in arborem ascenderet vel in puteum descender et, et is ascendendo aut deseendendo ceciderit et aut mortuus fuerit aut aha parte corporis laesus sit; . . .
187. Oblatum furtum: když je ti nabídnuta ukradená věc a u tebe je nalezena, jako když ti byla věc dána se záměrem, aby byla nalezena spíše u tebe než u toho, kdo ti ji dal; tobě pak, když u tebe byla kradená věc nalezena, naproti tomu, kdo ti ji podstrčil, i když nebyl zlodějem, se dává žaloba zvaná actio furti oblati.
188. A je ještě žaloba „actio furti $ró}iibiti" proti tomu, kdo někomu zabránil zjistit krádež.
189. Podle zákona dvanácti tabulí byl trest na zjevnou krádež (furtum manifestu-m) hrdelní...
195. Krádeže se dopouští nejenom ten, kdo cizí věc odejme, aby si ji prisvojil, ale všeobecně i ten, kdo proti vlastníkově vůli nakládá cizí věci, aby se obohatil.
196. A tudíž dopouští se krádeže, kdo užívá věci, která mu byla dána do úschovy; ■ • ■
203. Žaloba z krádeže náleží tomu, kdo má zájem na tom, aby věc byla v pravém stavu, třebas není vlastníkem...
209. Kdo uloupí cizí věc, odpovídá také za krádež; kdo totiž více nakládá s cizí věcí proti vlastníkově vůli, než-li ten, kdo ji loupí ? ...
210. ,,Damni iniwkte actio" se opírá o Akvili-jův zákon, v jehož první hlavě bylo stanoveno, že ten, kdo cizího člověka nebo cizího čtver-nožee, počítaného mezi dobytek, bezprávně zabije, bude odsouzen dát vlastníku nejvyšší částku, které věc v tom roce dosáhla.
211. Zabiti bezprávně („iniuria") značí zabiti zlovolně (dolo) nebo zaviněně (cidpa) ...
215. V druhé hlavě Akvilijova zákona se ustanovuje žaloba na tolik, kolik ta věc bude činit, proti adstipiúátorovi, který přivodil přijetí peněz, aby stipulátor byl obelstěn. 217. V třetí hlavě Akvilijova zákona se jedná o veškeré ostatní škodě. A tak, když cizího otroka nebo cizího čtvemožce, který nepatří mezi dobytek, jako psa nebo šelmu na př. medvěda, lva, někdo poraní nebo zabije, dává se proti němu žaloba podle této hla;vy zákona ...
219. Ostatně, hájí se názor, že podle tohoto zákona (t. j. podle Akvilijova zákona) vzniká žaloba, jestliže někdo svým tělesným působením způsobil škodu; a tak, byla-li jiným způsobem škoda způsobena, vznikají obdobné žaloby (acti-ones utiles), jako když někdo cizího člověka nebo dobytče zavře a nechá zhynout hladem nebo tažný dobytek k smrti utahá nebo, když někdo přemluví cizího otroka, aby vylezl na strom anebo slezl do studny, a ten při lezení spadne a zabije se nebo se zraní.
96
223. Poena autem injuriarum ex lege XII tabu-larum propter membrum quidem ruptum talio erat; propter os vero fractum aut eonlisum tre-centorum assium poena erat, si libero os fractum erat; ea si servo, CL; propter ceteras vero injurias XXV assium poena erat constituta, et videbantur illis temporibus in magna paupertate satis idoneae istae pecuniariae poenae.
224. Sed nunc alio jure utimur; permit titur enim nobis a praetore ipsis injuriam aestimare, et judex vel tanti condemnat quanti nos aestimaveri-mus, vel minoris, prout ei visum fuerit. Sed cum atrocem injuriam praetor aestimare soleat,... judex ... plerumque tarnen propter ipsius prae-toris austoritatem non audet minuere condem-nationem.
225. Atrox autem injuria aestimatur vel ex facto, veluti si quis ab aliquo vulneratus aut verberatus fustibusve caesus fuerit; vel ex loco, veluti si cui in theatro aut in foro injuria facta sit; vel ex persona, veluti si magistratus injuriam passus fuerit vel senatori ab humili persona facta sit injuria.
Commentarius quartus.
1. Superest ut de aetionibus loquamur. Et si quaeramus quot genera actiomim shit, verius .videtur duo esse, in rem et in personam; ...
2. In personam actio est qua agimus cum aliquo qui nobis vel ex contractu vel ex delicto obliga-tus est, id est cum intendimus „Dare, facere, praestare oportere."
3. In rem actio est, cum aut corporalem rem intendimus nostram esse, aut jus aliquo d nobis conpetere, veluti utendi aut utendi fruendi, eundi agendi aqiiamve ducendi ve altius tollendi proscipiciendive; aut cum actio ex diverso ad-versario est negativa ...
5- Appellantur autem in rem quidem actiones vindicationes, in personam vero aetiones quibus „dari fierive oportete" intendimus, condietiones.
Dejiny slátu a práva
223. Podle zákona dvanácti tabulí byla trestem na bezpráví (iniuňa) při zničení údu odveta; když byla zlomena kost nebo rozbita, byl stanoven trest tří set asů, jestliže byla svobodnému zlomena kost; jestliže otroku, stopadesát 'asů; pro jiné injurie, trest dvaceti pěti asů; a tyto peněžité pokuty se tenkráte za velké chudoby pokládaly za dosti vhodné.
224. Avšak dnes užíváme jiného práva; preto-r nám dovoluje, abychom si sami ocenili bezpráví a soudce odsoudí podle své úvahy na tolik, na kolik jsme škodu ocenili, nebo na méně. Jestliže však pre tor dovoluje ocenění při surovém bezpráví, zpravidla se soudce neodvažuje vzhledem k pretorově autoritě snížit odsouzení,
225. „Atrow inmria" — surové bezpráví — se posuzuje
podle povahy činu, na př. jestliže byl někdo bičován a poraněn nebo kyjem zbit k smrti; nebo
podle místa, jako když byla injurie spáchána v divadle nebo na f oru; nebo
podle osoby, jestliže utrpěl bezpráví magistrát nebo od 'nízko postavené osoby senátor.
Čtvrtý komentář.
1. Zbývá promluvit i o žalobách. Ptáme-li se, kolik je druhů žalob, pak je pravdivé, že jsou jich dva druhy, žaloby na věc (věcné žaloby, actiones in rem) a osobní žaloby (actiones in personam).
2. Osobní žalobou (actio in personam) je žaloba, kterou žalujeme někoho, kdo je nám zavázán buď ze smlouvy (ex contractu) nebo z bezprávného činu (es délicto) — to je když tvrdíme, že někdo má dáti, učiniti, plniti (dare, facere, praestare oportere).
3. Věcná žaloba (actio in rem) je tu tehdy, když bud' tvrdíme, že tělesná věc je naše nebo že nám náleží nějaké právo, na př. užívání, požívání, právo cesty, právo průhonu, právo vésti vodu, právo výše stavětí nebo právo vyhlídky; nebo když je žaloba proti tomu čí onomu odpůrci záporná.,.
5. Věcné žaloby (actiones'in rem) se nazývají vindikačními žalobami (vindkaíiones), osobní žaloby (actiones in personam) kterými uplatňujeme, že se má dáti nebo stati (daň fierive oportere), kondikcemi (condictiones).
97
^—
6. Agimus autem interdum ut rem tan turn con-sequamur, interdum ut poenam tantum, alias ut rem et poenam.
7. Rem tantum persequimur velut aetionibus qui-bus ex contractu agimus.
8. Poenam tantum persequimur velut actione furti et injuriarum...; nam ipsius rei et vindicatio et condictio nobis conpetit.
9. Remvero et poenam persequimur velut ex his causis ex quibus adversus infitiantem in duplum agimus; quod aecidit per actionem judicati, de-pensi damni injuriae legis Aquiliae,...
10. Quaedam praeterea sunt actiones quae ad legis actionem exprimuntur, quaedam sua vi ac potestate constant. Quod aut manifestum fiat, opus est prius de legis aetionibus loquamur.
11. Actiones quas in usu veteres habuerunt, legis actiones appellabantur vel ideo quod legibus proditae erant (quippe tune edicta praetoris, quibus conplures actiones introduetae sunt, non-clum in usu habebantur), vel ideo quia ipsarum legum verbis aecomodatae erant et ideo inmuta-biles proinde atque leges observabantur; unde eum qui de vitibus sueeisis ita egisset, ut in actione vites nominaret, responsum est rem perdi-disse, cum debuisset arbores nominare eo quod lex Xu tabularum, ex qua de vitibus succisis actio conpeteret, generali ter de arboribus succisis loqueretur.
12. Lege autem agebatur modis quinque: sacra-menfco, per judieis postulationem, per condictio-nem, per manus injeetionem, per pegnoris capi-onem.
13. Sacramenti actio generalis erat;...
30. Sed istae omnes legis actiones paulatim in odium venerunt, namque ex nimia subtilitate ve-terum qui tunc jura condiderunt eo res perdueta est, ut vel qui minimum errasset litem perderet. Itaque per legem Aebutiam et duas Julias subla-tae sunt istae legis actiones effeetumque est, ut per coneepta verba, id est per formulas, litige-mus.
34. Habemus adhue alterius generis fictiones in quibusdam fonnulis, veluti cum is qui ex edicto bonorum possessionem petiit ficto se berede agit...
36. Item usucapio fingitur in ea actione quae Publiciana vocatur. Datur haee actio ei qui ex justa causa traditam sibi rem nondum usueepit eamque amissa possessione petit. Nam quia non potest earn „Ex jure Quiritium suam esse"
6. Někdy žalujeme tak, že sledujeme věc, jindy pokutu, jindy zas i věc i pokutu.
7. Toliko věc sledujeme při žalobách ze smluv (ex contractu).
8. Jenom pokutu sledujeme na př. při žalobě z krádeže (actio furti) a z bezpráví (actio in-iuriarum)...; neboť nám náleží, pokud jde o věc, jak vindikaee, tak kondikce.
9. Věc i pokutu sledujeme na př. v těch záležitostech, ve kterých žalujeme na dvojnásobek toho, kdo zapírá; to se děje při actio kulicati, de pensi, iniuríae legis Aquiliae,...
10. Některé žaloby se opírají o legisakci, jiné mají svou vlastní sílu a moc. Aby to bylo srozumitelné, je potřeba nejdříve pojednati o „legis actiones",
11. Žaloby, jichž staří užívali, jmenovaly se „legis actiones". To proto, že byly vytvořeny zákony (poněvadž se tehdy ještě neužívalo pretor-ských vyhlášek, jimiž byly zavedeny mnohé žaloby) , nebo proto, že byly přizpůsobeny slovům samých zákonů a tudíž byly zachovávány nezměnitelně jako zákony, odtud ten, kdo žaloval z toho důvodu, že mu byly pořezány révy a v žalobě uvedl révy — prohrál spor, poněvadž měl uvésti stromy, ježto zákon dvanáctí tabulí, z něhož náležela žaloba i na pořezané révy, všeobecně mluvil o stromech.
12. Bylo patero legisakci: legis actio sacramen-to> legis actio per iudicis postulationem, legis actio per condictionem, legis actio per manus iniectionem, legis actio per pignoris capionem.
13. Žaloba „sacramenti actio" byla všeobecnou, generální; ..,
30. Ale všechny tyto legísakce jedna po druhé upadly v nenávist, poněvadž to pro přílišnou přesnost starých, kteří právo tvořili, tak daleko došlo, že ztratil spor i ten, kdo se dopustil eo nejmenší chyby. A tak Aebutiovým zákonem a dvěma zákony Juliovými byly zrušeny ony le-gisakce a dnes tudíž žalujeme pomocí formulí (per concepta verba, per forvml-as). 34. Dneska máme v některých formulích,.. smýšlené předpoklady (fikce), na př. když se žaluje na základě pretorské vyhlášky o bonorum possessio s fikcí, že je žalobce dědicem,... 38. Též vydržení se finguje v žalobě, která se jmenuje publiciánskou žalobou. Tato žaloba se totiž dává tomu, komu byla věc ze spravedlivého důvodu odevzdána a on ji dosud nevydržel a, ztrativ její držbu, žaluje na vrácení držby.
98
üiiteiidere. fingitur rem usucepisse et ita quasi es jure Quiritium dominus factus esset intendit, veluti hoc modo: „Judex esto. Si quem homi-nem A. Agerins emit et is ei traditus est, anno possedisset, tiun si eum hominem de quo agitur ex jure Quiritium ejus esse oporteret" et reli-qua.
39. Partes autem formularum hae sunt: demonstratio, intentio, acljudicatio, condemnatio.
40. Demonstratio est ea pars quae prineipio ideo inseritur, ut demonstretur res de qua agitur: velut haec pars formulae: „Quod A. Age-rius N. Negidio hominem vendidit"; item haec: ,,Quod A. Agerius apud N. Negidium hominem deposuit".
41. Intentio est ea pars formulae qua actor de-siderium suum concludit: velut haec pars formulae: „Si paret N. Negidium A. Agerio sester-tium X milia dare oportere"; item haec: ,,Quid-quid pavet N. Negidium A. Agerio dare facere oportere"; item haec „Si paret hominem ex jure Quiritium A. Agerii esse".
42. Adjudicatio est ea pars formulae qua per-mittitur judici rem alicui ex litigatoribus ad-judicare; velut si inter coheredes familiae ercis-cundae agatur, aut inter socios communi divi-dundo, aut inter vicinos finium regundorum; nam illic ita est: „Quantum adjudicari oportet, judex Titio adjudicato".
4.3. Condemnatio est ea pars formulae qua judici condemnandi absolvendive potestas permittitur; velut haee pars formulae: „Judex N. Negidium A. Agerio sestertium X milia condemna. Si non paret, absolve"; item haec: „Judex N. Negidium A, Agerio dumtaxat X milia condemna. Si non paret, absolvito"; item haec: „Judex N. Negidium A. Agerio condemnato." 45. Sed eas quidem formulas in quibus de jure quaeritur, in jus conceptas vocamus, quales sunt quibus intendimus „Nostram esse aliquid ex jure Quiritium" aut „nobis dari oportere" aut „pro fure damnum decidi oportere"; sunt et aliae, hi quibus juris civilis intentio est.
Jelikož nemůže tvrdit, že je věc podle kvirií-ského práva jeho, předpokládá se smyšleně, že věc vydržel a stal se jakoby vlastníkem z kvirit-ského práva. To tvrdí ku příkladu tímto způsobem: „Budiž soudce. Jestliže nějakého člověka Aulus Agerius koupil a ten mu byl odevzdán a držel jej rok, tu kdyby se tento člověk stal podle kviritského práva jeho vlastnictvím..." atd.
39. Části formuli jsou tyto: demonstrace, intence, adjudikace a kondemnace.
40. Demonstrace ( demonstratio) je ta část formule, která se dává do jejího čela, aby se popsala záležitost, o kterou běží; na př. tato část formule: „Ježto Aulus Agerius prodal Numeriovi Negidiovi Člověka" nebo: „Ježto Aulus Agerius uschoval u Numeria Negidia člověka."
41. Intence (inteniio) je ta část formule, clo které žadobce vkládá svou žádost; ku příkladu tato část formule: „Jestliže se zjistí, že Nume-rius Negidius je povinen dáti Aulu Ageriovi deset tisíc sesterců" nebo: „Cokoli se zjistí, že je to Numerius Negidius povinen Aulu Ageriovi dáti a učiniti (dare facere)"; rovněž: „Jestliže se zjistí, že člověk náleží Aulu Ageriovi podle kviritského práva."
42. Adjudikace (adiudicatio) je ta část formule, kterou se dovoluje soudci přisouditi věc některé ze stran sporu; jako když se žaluje mezi spoludědici na rozdělení rodinných věcí (cteto familiae erciscundae) nebo mezi společníky na rozdělení společného jmění (iudicium communi dividundo) nebo mezi sousedy na úpravu hranic (iudicium finktm regwulorum). V těchto případech se ve formuli praví: „Kolik bude třeba přisouditi, tolik, soudce, Titiovi přisuď!"
43. Kondemnace (condernnatio) je ta část formule, kterou se soudci poskytuje moc odsouditi nebo osvobodili, na příklad tato část formule: „Soudce nechť Numeria Negidia Aulu Ageriovi odsoudí na deset tisíc; jestliže se to nezjistí, nechť jej osvobodí" nebo: „Soudce Numeria Negidia Aulu Ageriovi nechť odsoudí do deseti tisíc; jestliže se to nezjistí, nechť jej osvobodí:" 45. Formule, ve kterých se někdo domáhá práva, označujeme žalobami sestavenými neboli koncipovanými podle práva (actiones in ius con~ ceptae); takovými jsou příkladem: „2e je něco naše podle kviritského práva" nebo, že je nám .Mri oportere" (že na nás má býti převedeno vlastnické právo) nebo že „je pro krádež potřeba rozhodnouti o škodě"; jsou i jiné formule, ve kterých je intence opřena o občanské právo.
99