46. Ceteras vero in factum conceptas vocamus, id est in quibus mill a talis intentio concepta est, sed initio formulae nominato eo quod factum est, adjicmntur ea verba per quae judiei damnandi absolvendive potestas datur; ...
48. Omnium autem formulářům quae eondem-nationem habent ad pecuniariam aestimationein condemnatio concepta est... 64. Alia causa est illius actionis qua argentarius experitur: nam is cogitur cum conpensatione agere, et ea compensatio verbis formulae ex-primitur; ...
82. Nunc admonendi sumus agere nos aut nostro nomine aut alieno. veluti cognitorio, pro-curatorio, tutorio, curatorio, cum olim, quo tempore legis actiones in usu fuissent, alieno nomine agere non iiceret, praeterquam ex certis causis.
92. Petitoria autem formula haec est qua actor intendit „rem suam esse".
103. Omnia autem judicia aut legitimo jure consistunt aut imperio continentur.
104. Legitima sunt judicia quae in urbe Roma vel intra prixnum urbis Romae miliarium inter omnes cives Romanos sub mio judice accipiuntur; eaque e ]ege Julia judiciaria, nisi in anno et sex mensibus judicata fuerint, expirant. Et hoc est quod vulgo dicitur e lege Julia litem anno et sex mensibus mori.
112. Non omnes actiones, quae in aliquem aut ipso jure conpetunt aut a praetore dantur, etiam in heredem aeque conpetunt aut dari solent...
114. Superest ut dispiciamus, si ante rem judi-catam is emn quo agitur post aeceptum judicium satisfaciat actori, quid officio judicis conveniat, utram absolvere, an ideo potius damnare, quia judicii accipiendi tempore in ea causa fuerit, ut damnari debeat...
115. Sequitur ut de exceptionibus dispiciamus.
116. Conparatae sunt autem exceptiones de-fendendoriun eomm gratia cum quibus agitur, Saepe enim accidit, ut quis jure eivili teneatur, sed iniquum sit eimi judicio coudemaari.
118 b. Item si pactus fuero tecum, ne id quod mihi debeas a te petam, nihilo minus id ipsimi
46. Ostatní formule však nazýváme formulemi sestavenými neboli koncipovanými podle skutečností (actiones in factum conceptae). Ty nemají žádné takové intence, jaké byly popsány nahoře, ale na jejich počátku jsou uvedeny skutečnosti, které se sběhly, a připojují se slova, jimiž se dává soudci moc oclsouditi nebo osvobodit! ;...
48. Ve všech formulích, které obsahují kondem-naci, zní kondemnace na peněžní částku ...
64. Jiná záležitost je žaloba bankéřova: neboť bankéř (argentarius) nutně musí žalovat s odečtením, s kompensací, a to se vyjadřuje i slovy žalobní formule;...
82. Připomeňme, že nyní můžeme žalovat buď svým jménem nebo jménem cizím, jako jménem kognitora, (prokurátora, tutora, kurátora, zatím co v době legisakcí nebylo dovoleno — kromě určitých případů — žalovati cizím jménem.
92. Petitorni je formule (petitoria formula). ve které žalobce tvrdí, že je věc jeho.
103. Všechny rozepře jsou buď legitimní (iudi-cia legitiina) nebo „imperio continentur" — vyvěrají z impéria.
104. Legitimní spory (hidiciu legitirna) jsou ty, které se konají pod jedním (porotcem v městě Římě nebo v okruhu jednoho milníku od Ríma; tyto spory zanikají podle Juliova zákona o soudnictví, jestliže se neskončí do roka a šesti měsíců. Odtud se běžně říká, že podle Juliova zákona rozepře umírá za jeden rok a šest měsíců. 112. Ne všechny žaloby, které proti někomu příslušejí už po zákonu nebo s povolením pre-tora, směřují nebo se dávají i proti žalobcovu dědici...
114. Zbývá říci, jakou má soudce 'povinnost, když před rozhodnutím sporu, ale po zahájení rozepře žalovaný uspokojí žalobce; zda má v takovém případe osvoboditi či spíše oclsouditi, ježto v době zahájeného sporu platilo v záležitosti, že má být žalovaný odsouzen ...
115. V následujícím pojednáme o námitkách (exceptiones).
116. Námitky, obrany, výhrady z kondemnace, excepce se poskytují žalovaným, aby se mohli hájit. Často se totiž přihází, že někdo je povinen podle občanského práva, ale bylo by nespravedlivé odsouditi jej.
116 b. Tak na příklad, když jsem si s tebou umluvil, že na tobě nebudu požadovat, cos mně
100
a te petere possum dari mihi oportere, quia obligatio pacto convento non tollittir; sed placet debere me petentem per exeeptionem pact! conventi repelli.
119. Omnes autem exceptiones in contrarium eoncipiuntur, quam adfirmat is cum quo agitur. Nam si verbi gratia reus dolo malo aliquid aetorem facere dieat, qui forte peeuniam petit quam non numeravit, sie exceptio concipitur: ,,Si in ea re nihil dolo malo A. Agerii factum sit neque fiat"; ...
120. Dicuntur autem exceptiones aut perempto-riae aut dilatoriae.
121. Peremptoriae sunt quae perpetuo valent nec evitari posunt, veluti quod metus causa, aut dolo malo, aut quod contra legem senatusve consultum factum est, aut quod res judicata est vel in judicium deducta est, item pacti conventi quod factum est, ne omnino pecunia peteretur.
122. Dilatoriae sunt exceptiones quae ad tempus valent, veluti illius pacti conventi quod factum est verbi gratia, ne intra quinquennium petere-tur; finito enim eo tempore non habet locum exceptio...
126. Interdum evenit, ut exceptio quae prima facie justa videatur. inique noceat actori. Quod cum accidat, alia adjectione opus est adjuvandi actoris gratia; quae adjectio replieatio vocatur, quia per earn replicator atque resolvitur vis exceptionis...
130. Videamus etiam de praeseriptionibus quae reeeptae sunt pro actore.
131. Saepe enim ex una eademque obligatione aliquid jam praestari oportet, aliquid in futura praestatione est: veluti cum in singulos annos vel menses cert am peeuniam stipulati fuerimus; nam finitis quibusdam annis aut mensibus hujus quidem temporis peeuniam praestari oportet, futurorum autem annorum sane quidem obligatio eontracta intellegitur, praestatio vero adhuc nulla est: si vero velimus id quidem quod praestari oportet petere et in judicium deducere, futuram vero obligationis praestationem in in-tegro relinquere, necesse est ut hac praescrip-
dlužen, nicméně mohu to na tobě požadovat, když jsi k tomu povinen podle práva (dari milii oportere), jelikož závazek nezaniká pouhou dohodou; ale bylo uznáno, že je nutno zamítnouti mne námitkou sjednané dohody (exceptio pacti conventi).
119. Všechny excepce jsou zaměřeny právě opačným směrem, než jak tvrdí ten, s kým se vede spor. Na př. jestliže žalovaný tvrdí, že žalobce jedná ze zlého úmyslu, když snad žaluje na peněžní částku, kterou nevyplatil, tu se excepce takto formuluje: „Jestliže se v této záležitosti ze zlého úmyslu Aula Ageria nic nestalo nebo neděje;"...
120. Excepce jsou buď peremptorní (trvalé) nebo dilatorní (odkládací, dočasné, časové, tem-porální).
121. Peremptorní jsou ty excepce, které trvale platí a nelze se jim vyhnout, jako námitka výhrůžky (eseceptio quod metus causa), námitka zlého úmyslu (exceptio doli, exceptio dóli mali), námitka, že bylo jednáno protizákonně nebo proti usnesení senátu, námitka věci rozsouzené, (eoeceptio rej iudicatae), námitka věci na soud vznesené (rozepře zahájené, exceptio rei in iudi-cium deductae) nebo námitka dohody o tom, že dluhovaná částka nebude vůbec požadována.
122. Dilatorní jsou excepce, které platí dočasně, jako exceptio pacti conventi (námitka dohody) o tom, že dluhovaný peníz nebude po pět let požadován; když pak tato lhůta uplyne, nemá obrana místo ...
126. Někdy se stává, že námitka, která se na první pohled zdá být spravedlivá, by nespravedlivě poškodila žalobce. Když je to tak, je potřeba pomoci žalobci dalším dodatkem; tento dodatek se jmenuje replika (replicdtio), neboť se jím odvrací a zrušuje moc námitky.
130. Podívejme se též na preskripce (prae-seriptiones), které byly přijaty v žalobcův prospěch.
131. Často totiž z téže obligace je třeba něco už nyní plnit,něco až v budoucnosti; na př. když jsme si dali slíbit (když jsme stipulovali) jiné částky roční nebo měsíční; neboť na konci jednotlivých let nebo měsíců je třeba plnit určitý peníz, avšak podle uzavřené obligace by bylo plnění za příští leta neplatným plněním; jestliže tedy chceme povinné plnění požadovat a vznést na soud a zachovat při tom nedotčeno budoucí plnění závazku, je nutné, abychom jednali s touto preskripcí: „Ať se tu jedná o věc, jejíž den vzešel." ...
101
tione agamns: „Ea res agatur cujus rei dies fuit"; ...
138. Superest ut de interdietis dispiciamus.
139. Certis igitur causis pi*aetor aut proconsul principaliter auctoritatem suam finiendis con-troversiis interponit: quod tum maxime faeit, cum de possessione aut quasi possessione inter aliquos contenditur; et in summa aut jubet ali-quid fieri aut fieri prohibet. Formulae autem et verborum conceptiones, quibus in ea re uti-tur, interdieta vocantur vel aeeuratius inter-dicta deeretaque.
142. Principalis igitur divisio in eo est quod ant prohibitoria sunt interdieta aut restitutoria aut exhibitoria.
143. Sequens in eo est divisio, quod vel adi-piscendae possessionis causa comparata sunt vel retinendae vel x*eciperandae.
144. Adipiseendae possessionis causa interdie-tum aecommodatur bonorum possessor!, cujus principium est „Quorum bonorum": ejusque vis et potestas haec est, ut quod quisque ex his, bonis quorum possessio alicui data est, pro herede aut pro possessore possideat, id ei cui bonorum possessio data est, restituatur. Pro herede autem possidere videtur tarn is qui heres est, quam is qui putat se heredem esse; pro possessore is possidet qui sine causa aliquam rem hereditariam vel etiam totam hereditatem seiens ad se non pertinere possidet. Ideo autem adipiseendae possessionis vocatur interdictum quia ei tantum utile est qui nunc primům cona-tur adipisci rei possessionem; itaque si quis adeptus possessionem amiserit, desinit ei id interdictum utile esse.
145. Bonoram quoque emptori similiter propo-nitur interdictum quod quidam possessorium vocant.
146. Item ei qui publica bona emerit, ejusdem condicionis interdictum proponitur quod appel-latur seetorium, quod sectores vocantur qui publice bona mereantur.
147. Interdictum quoque quod appellator Salvias um, adipiseendae possessionis causa coupara-tum est, eoque utitur dominus fundi rebus coloni
138. Zbývá pojednat o interdiktech (o zákazech a příkazech).
139. V některých případech se k ukončení sporů zásadně do záležitostí vkládá svou autoritou pretor nebo prokonsul; obzvláště to činí tehdy, když jde o držbu nebo kvasidržbu; vcelku buď nařizuje, aby se něco dálo, nebo zakazuje, aby se to dálo. Formule a slovní znění, jichž přitom Vížívk, se nazývají interdikty nebo — přesněji řečeno — interdikty a dekrety.
142. Interdikty se zásadně dělí na prohibitorní nebo restitutorní nebo exhibitorní.
143. Dále dělíme interdikdy takto: interdicta adipiscendae possessionis (interdikty k opatření si držby),
interdicta retinendae possessionis (interdikty k udržení stávající držby) a interdicta reeiperandae possessionis, interdicta recupemndae ptossessionis (interdikty k opětnému dosažení pozbyté držby).
144. K dosažení držby (interdictum adipiscen-dae 2)ossessionis) se tomu, komu byla dána „bonorum possesio", poskytuje interdikt, který začíná slovy: „Quorum bonorum". Jeho význam tkví v tom, že ten, kdo něco z majetku, někomu pretorem přiřčenému, drží jako dědic nebo jako držitel, —■ má to vydati tomu, komu byla udělena „bonorum possessio". Jako dědic (pro herede) drží jak ten, kdo je dědicem, tak i ten, kdo se domnívá, že je dědicem; jako držitel (pro possessore) drží buď nějakou věc z dědictví nebo celé dědictví ten, kdo nemá k tomu důvodu a ví, že mu ta věc nebo celé dědictví nenáleží. A tento interdikt „Quorum bonorum" je interdiktem „adipiscendae possessionis", protože je užitečný toliko tomu, kdo se snaží po prvé dosíei držby, a není tudíž užitečný tomu, kdo už držby dosáhl a potom ji ztratil.
145. Podobně se kupci jmění (bonorum emptor) poskytuje interdikt, jejž někteří nazývají „interdictum possessorium".
146. Rovněž tomu, kdo koupil veřejné věci, se dává interdikt, který se jmenuje „interdictum sectorium", neboť se nazývají sektory ti, kdo veřejně obchodují s majetkem.
147. „Interdictum Salvianwn" směřuje k dosažení držby; užívá ho vlastník pozemku na kolonový věci zastavené za nájemné z pozemku.
102
qnas is pro mercedibus fundi pignori futuras pepigisset.
148. Retinendae possessionis causa solet inter-dictum reddi, cum ab utraque parte de proprie-tate alieujus rei controversia est, et ante quaeri-tur, uter ex litigatoribus possidere et uter pe-tere debeat; cujus rei gratia conparata sunt, „Uti possidetis" et „Utrubi".
149. Et quidem, „Uti possidetis" interdictum de fundi vel aedium possessione redditur, „Utrubi" vero de reram mobilium possessione.
150. Et siquidem de fimdo vel aedibus inter-dicitur, eum potiorem esse praetor jubet, qui eo tempore quo interdictum redditur nee vi nec clam nec precario ab aclversario possideat; si vero de re mobili, eum potiorem esse jubet, qui majore parte ejus anni nee vi nec clam nec precario ab adversario possederit; idque satis ipsis verbis interdictorum significatur.
151. Sed in „Utrubi" interdicto non solum sua cuique possessio prodest, sed etiam alterius quam justum est ei aecedere, veluti ejus cui heres extiterit, ejusque a quo emerit vel ex donatione aut dotis nomine acceperit;...
154. Reciperandae possessionis causa solet interdictum dari, si quis ex possessione vi dejec-tus sit; nam ei proponitur interdictum cujus prineipium est: „Unde tu ilium vi dejecisti", per quod is qui dejecit cogitur ei restituere rei possessionem, si modo is qui dejectus est nec vi nec clam nec precario ab eo possederit; nam-que eum, qui a me vi aut clam aut precario possidet, inpune dejicio.
155. Interdum tarnen etsi eum vi dejecerim qui a me vi aut clam aut precario possederit, cogor ei restituere possessionem, veluti si armis eum vi dejecerim; nam propter atrocitatem delicti in tantum patior actionem, ut omni modo debeam ei restituere possessionem. Armorum autem appellatione non solum scuta et gladios et galeas significari intellegemus, sed et fustes et lapides,
156. Tertk divisio interdictorum in hoe est, quod aut simplicia sunt aut duplicia.
157. Simplicia sunt veluti in quibus alter actor, alter reus est, qualia sunt omnia restitutoria aut exhibitoria; namque actor est qui desiderat
148. „Interdictum retinendae possessionis" se poskytuje tenkráte, když už je mezi dvěma stranami spor o vlastnictví k věci a vzniká především otázka, kdo z těchto stran má dršeti a kdo žalovati; z tohoto důvodu byly zavedeny interdikty .,Uti possidetis" a „UtruW.
149. Interdikt „Uti possidetis" se dává při pozemku nebo budově, interdikt „Utrubi" však při držbě movitostí.
150. Poskytuje-li se interdikt při pozemku nebo budově, nařizuje pretor, aby měl silnější postavení ten, kdo v době, kdy se interdikt vydává, nedrží od odpůrce ať násilím nebo tajně (lstí) nebo výprosou („nec vi nec dam nec precario ab adversario"); jde-li o movitou věc, nařizuje pretor, aby měl silnější postavení ten, kdo po větší část roku, ve kterém se dává interdikt, nedržel od odpůrce ať násilím nebo lstí nebo výprosou; a to je dostatečně vyjádřeno přímo slovy interdiktů.
151. Ale při interdiktu „Utrubi" prospívá někomu nejenom jeho vlastní držba, ale i držba jiného, je-li to spravedlivé, aby se tato držba připočtla, jako na př. držba toho, jehož je strana dědicem nebo od koho věc koupila či přijala darem anebo věnem; ...
154. Interdikt k dosažení pozbyté držby (inter-dictum reciperandae possessionis) se dává v tom případě, kdy byl někdo vypuzen z držby násilím. Vypuzenému se poskytuje interdikt začínající slovy: j.Unde tu illmn vi deiecisti"; podle tohoto interdiktu je vypuditel povinen navrátiti držbu vypuzenému, jestliže vypuzený proti vypuditeli nedržel ať násilím nebo lstí anebo výprosou; takového (vadného) držitele, který se vůči mně ujal držby násilím nebo lstí nebo zneužitím výprosy, mohu (kdykoli) beztrestně vypuditi.
155. Avšak někdy jsem povinen navrátit držbu i tomu, kdo držel vůči mne násilím nebo tajně nebo výprosou, a to tehdy, když jsem jej násilně vypudil se zbraní; právě pro surovost tohoto deliktu jsem v každém případě povinen obnoviti (restituovat!) jeho držbu. Pod jménem „zbraň (arma)" rozumíme netoliko štíty a meče a přilby, ale i klacky a kameny.
156. Třetí rozdělení interdiktů je dělení na interdikty jednostranné a oboustranné (interdicta simplicia, interdicta duplicia).
157. Jednostrannými (interdicta simplicia) jsou interdikty, při kterých je jedna strana žalobcem a druhá žalovaným — takovými jsou všechny
103
aut exhiberi aut restitui, reus is est a quo de-sideratur ut exhibeat aut restituat.
158. ProMbitoriorum autem interdictorum alia duplicia, alia simplicia sunt.
159. Simplicia sunt veluti quibus prohibet praetor in loco saero aut in flumine publico ripave ejus aliquid facere reum;...
160. Duplicia sunt veluti Uti possidetis intedic-tum et Utrubi...
171. Temeritas tarn agentium quam eorum cum quibus agitur, modo pecuniaria poena modo jurisjurandi religione modo metu infamiae coer-cetur;...
174. Actoris quoque calumnia coereetur modo calumniae judicio modo contrario, modo jure-jurando, modo restipulatione.
182, Quibusdam judiciis damnati ignominiosi front, veluti furti, vi bonorum raptorum, in-juriarum; item pro socio, fidutiae, tutelae, mandati, depositi...
183. In summa sciendum est eum qui cum ali-quo consistere velit, in jus vocare oportere et eum qui vocatus est, si non venerit, poenam ex edicto praetoris committere ...
interdikty restitutorní a exhibitorni; neboť při nich je žalobcem, kdo požaduje, aby mu držba byla vydána nebo obnovena, a žalovaným je ten, na kom se žádá, aby držbu vydal nebo obnovil.
158. Z prohibitorních interdiktů jsou některé duplexní (interdicta duplicia) a některé simplexní (interdicta simplicia).
159. Jednostrannými jsou na př. interdikty, kterými pretor zakazuje žalovanému něco podnikat na zasvěceném místě nebo ve veřejné řece nebo na jejím břehu;...
160. Oboustranné jsou na příklad interdikty „Uti possldetis" a „Utrubi",
171. Bezdůvodné vedení sporu, jak na straně žalobců, tak na straně žalovaných, se usměrňuje buď peněžitou pokutou nebo posvätností přísahy anebo strachem z bezectnosti;... 174. Calumnia — přijetí peněžního prospěchu za vznesení vědomě nespravedlivého sporu nebo za upuštění od takové rozepře — se stíhá žalobou (calumniae iudicium) nebo se jí zabraňuje přísahou anebo restipulací.
182. Ti, kdo byli v některých rozepřích odsouzeni, stávají se bezectnými, jako při žalobě z krádeže, loupeže, z bezpráví (injurie); rovněž při žalobách ze společnosti, fiducie, poručenství, příkazu, úschovy ...
183. Pro všechny spory si musíme uvědomit, že toho, s kým chceme vésti rozepři, je třeba volati na soud a že je podle pretorské vyhlášky (ediktu) pokutován, kdo se k soudu na zavolání nedostaví..,
T. — Řívi. —
Římské procesní f ornrale.
Príklady formulí jsou vsáty ze záležitostí spadajících do pretorovy pravomoci. F o r mul a byla stručná a závazná instrukce udělená pretorem soudci pro právní posouzení sporné záležitosti. Z zpočátku platil f ormulový proces jen pro cizince. Když se étaré legisactio-nes zejména svým strohým a primitivním formalismem staly pro římské občany tíživými, zaveden byl na místo legisakčního procesu proces formulový i pro spvry mezi římskými občany; stalo se tak fakultativně Aebutiovým zákonem z poloviny druMho století před n. I. a obligatórne dvěma zákony Juliovými, jedním, pro Mm, druhým pro provincie (l e-g es J uliae i u dici or u m privát o r u m). Po vydám těchto zákonu platil legisakční proces už zcela výjimečně — pro spory rozhodované před centumviry.
Fonmdový proces se označoval slovy agere per f or mula s s i v e per concepta verba. Ve schématech formulí býval žalobce jmenován A ulic s Agerius (ve zkratce A-iis A-us) a žalovaný Numerius Negidius (ve zkratce N-us N-us), V překladech pramenů prostě uvádíme v tomto výboru ,Móbce" a „žalovaný".
Latinské znění příkladů formulí je převzato z díla: J. Vančura, Úvod do studia soukromého práva římskělio I, Praha, rok neuveden, s. 127 n.
104