oQ33TDJNjJNGeYDyWmY79StQ Konec impéria na Západě Aleš Mučka Poslední císaři Západořímské říše ØPetronius Maximus (březen – květen 455) ØAvitus (455 – 456) ØMaiorianus (457 – 461) ØLibius Severus (461 – 465) ØAnthemius (467 – 472) ØOlybrius (červenec – říjen/listopad 472) ØGlycerius (473 – 474) ØJulius Nepos (474 – 475) ØRomulus Augustus (475 – 476) Jak král Geiserich vyplenil Řím? ØPo zavraždění císaře Valentiniana III. se novým imperátorem stal bohatý senátor Petronius Maximus, který se oženil s vdovou po svém předchůdci Liciníí Eudoxií ØCísařovna ale tento svazek odmítla a asi požádala o pomoc krále Geisericha ØVandalové se bez odporu vylodili roku 455 na Apeninském poloostrově a vyplenili Řím, zatímco císaře zabil rozzuřený dav Ø Tři vojenští velitelé ØNa uprázdněný trůn nastoupil s podporou Vizigótů nový císař Avitus ØSkutečnou moc ale měli tři vojenští velitelé – Aegidus, Maiorianus a Ricimer ØRicimer se stal vrchním velitelem vojska na Západě a porazil Vandaly v pozemní bitvě na Sicílii a na moři u Korsiky ØRoku 456 uprchl císař Avitus před vzbouřenou šlechtou k Vizigótům Císař Maiorianus ØJeště v roce 456 se Avitus a Vizigóti střetli s Maiorianem a Ricimerem v bitvě u Placentie, kde byl zajat a později zabit ØPo ročním interregnu byl roku 457 Maiorianus vojáky provolán za augusta ØKromě reformní činnosti v oblasti daňové politiky obnovil nový imperátor právo nosit zbraně pro posílení obrany říše Ø Ø Stabilizace Západořímské říše ØAsi v roce 458 bylo ve zbytku galských provincií odhaleno spiknutí proti císaři ØMaiorianus překročil s vojskem Alpy a diplomacií nebo silou obnovil pořádek ØPro zajištění přísunu nových rekrutů uzavřel spojeneckou smlouvu s vizigótským králem Theodorichem II. ØRovněž jmenoval svého přítele Aegida velitelem všech vojsk v Galii Ricimer přebral moc ØV roce 460 Maiorianus shromáždil v přístavech na Pyrenejském poloostrově asi 300 lodí pro invazi do severní Afriky ØVandalové ale jeho flotilu zničili ještě v přístavech, a proto císař odvolal invazi a příští rok se stáhnul na Apeninský poloostrov jen s několika jednotkami ØJeho slabosti využil Ricimer, který ho dal v Tortoně uvěznit a nakonec popravit Všemocný velitel nemohl být císařem ØRicimer se ale díky svému barbarskému původu nemohl stát imperátorem ØProto po Maiorianovi udělil ještě roku 461 císařský titul Libiu Severovi, který vládl jako jeho loutka ØKdyž slabý panovník za nejasných okolností roku 465 zemřel, poslal východořímský císař Leon I. svého vojevůdce Procopia Anthemia jako císaře Císař Anthemius ØV doprovodu dalmatského velitele Marcellina vytáhl roku 468 na Apeninský poloostrov, kde byl prohlášen za augusta ØAby navázal dobré vztahy s Ricimerem, oženil ho se svou jedinou dcerou Alypií ØV roce 468 spolu s východořímským velitelem Basiliskem vedl výpravu do severní Afriky (1 100 lodí a 100 000 mužů), která skončila naprostým fiaskem Ricimer už ho nepotřeboval! ØOkolo roku 470 oblehl vizigótský král Eurich římské město Arles v jižní Galii ØPo neúspěšném vyjednávání proti němu císař vyslal vojsko vedené svým velitelem Anthemiolem, který byl poražen a zabit ØKdyž nechal téhož roku popravit patricia Romana, který byl přítelem Ricimera, nespokojený velitel ho pět měsíců obléhal v Římě a nakonec ho dal zabít Vojevůdce Gundobad ØCísař Leon I. vyslal na Apeninský poloostrov Olybria, aby zde urovnal všechny spory, ale Ricimer ho asi v dubnu roku 472 provolal imperátorem na Západě ØOba ale ještě tentýž rok zemřeli a moci se chopil burgundský patricius Gundobad, synovec Ricimera ØNa trůn dosadil roku 473 velitele gardy Glyceria, ale příští rok ho opustil Julius Nepos ØCísař Zenon vyslal roku 475 na Západ jako nového císaře dalmatského velitele Julia Nepota, který bez boje sesadil Glyceria a udělal z něj biskupa v Saloně ØJelikož se Gundobad stáhl, aby se stal králem, jmenoval novým velitelem svých vojsk Oresta ØZa rok ale vypukla vzpoura a císař uprchl do Dalmácie, kde byl roku 480 zavražděn Romulus Augustus ØV roce 475 přesvědčil velitel Orestes své jednotky, aby povstaly proti císaři Juliu Nepotovi, který uprchl do Dalmácie ØPoté dosadil na trůn svého nezletilého syna Romula s přízviskem Augustus ØOrestes ale nezaplatil žoldákům slíbenou odměnu, a proto se podřídili Odoakerovi ØJejich nový velitel roku 476 porazil a zabil Oresta a svrhl mladého imperátora Západ již nepotřeboval císaře! ØVítězný Odoaker ale poslal císařské insignie do Konstantinopole a dobrovolně se stal vazalem císařů Julia Nepota (do roku 480) a Zenona ØI přes důkazy své oddanosti se choval na Apeninském poloostrově jako suverénní vládce až do roku 480, kdy se zcela osamostatnil na Východořímské říši ØAsi nikdy nepřijal titul král, i když ho užíval mapporn-the-end-of-the-western-roman-empire-in-476-ad-1600x1156 Ostrogóti na Balkáně ØV druhé polovině 5. století sídlily v římských balkánských provinciích dvě skupiny Ostrogótů, které vedli Theodorich Strabón a Theodorich Veliký ØDvůr v Konstantinopoli se snažil z jednoho vojevůdce udělat svého spojence (foederata) a poslat ho proti druhému ØKdyž se ale oba Theodorichové spojili, představovali hrozbu i pro Konstantinopol Ø Dvě mouchy jednou ranou ØOdoaker po smrti Julia Nepota obsadil roku 481 Dalmácii a roku 487 si podmanil také oblast Norica, čímž demonstroval, že vystupuje jako suverénní panovník ØV roce 481 zemřel Theodorich Strabón a všichni Ostrogóti se sjednotili pod vládou Theodoricha Velikého a vyplenili Thrákii ØPravděpodobně proto poslal císař Zenon roku 488 Ostrogóty proti Odoakerovi Ø Odplata Odoakerovi ØV roce 489 porazil Theodorich Odoakera v bitvách na řece Isonzo a u Verony a příští rok u řeky Addy a potom ho tři roky obléhal v Ravenně ØRoku 493 Odoaker kapituloval a dohodl se s Theodorichem Velikým na spoluvládě na Apeninském poloostrově ØVítězný ostrogótský vojevůdce ale brzy nechal svého spoluvládce zavraždit Krize Ostrogótského království ØI když byl Theodorich Veliký oficiálně vazal východořímských císařů, opět se choval jako naprosto samostatný panovník ØRoku 524 nechal popravit několik významných mužů pro údajné spiknutí ØKdyž roku 526 zemřel, nastoupil na trůn jeho desetiletý vnuk, za kterého vládla jeho matka Amalaswinta, dcera Theodoricha Velikého crgeRwwWcAAVNK3 EU19_112 Císař Justinián I. a jeho tažení Belisarius-and-Justinian Nový imperátor v Konstantinopoli ØV roce 527 nastoupil na trůn jako jediný vládce Východořímské říše Justinián I. ØIhned začal sestavovat sbírku zákonů, která se dodnes dochovala a je známá jako Corpus iuris civilis ØRovněž zorganizoval rozsáhlé stavební projekty (např. Hagia Sofia) ØBěhem své vlády musel čelit i několika epidemiím moru (Justiniánský mor) První válka s Peršany ØKdyž se Justinián I. chopil roku 527 moci, vedla jeho říše již rok válku s Perským velkokrálem Kavádem I. ØImperátor ihned vyslal na bojiště do Arménie jako velitele člena své osobní stráže Sittase, který si rychle podmanil vzpurný kmen Tzanů a roku 530 porazil Peršany v bitvě u Sataly Ø Belisarius poprvé zasáhnul ØSoučasně se Sittasem dorazil i další člen císařovy gardy Belisarius, který také v roce 530 uštědřil Perské armádě drtivou porážku u Dary ØV jeho štábu působil i historik Prokopios z Kaisareie, který vše podrobně zaznamenal ØV roce 531 sice Peršané porazili Belisaria u Callinica, ale po smrti Kaváda I. uzavřel během jednoho roku Husrav I. „věčný mír“ Ø Povstání Níká ØV roce 532 se dva sportovní kluby (demes) „Modří“ a „Zelení“ spojily a provolaly novým císařem Hypatia ØJustinián I. nejdříve nechtěl zakročit proti pouličním násilnostem s použitím armády ØKdyž ale byla situace neúnosná, povolala císařovna Theodora velitele Belisaria a Munda, kteří povstání rychle vojensky potlačili a popravili samozvaného vladaře Peršané opět zaútočili! ØV roce 540 překročil perský král Husrav I. se svou armádou hranice a táhl k Antiochii ØKromě posádky ve městě pobýval jen vojevůdce Germanus s 300 muži, a proto vojáci město opustili bez boje ØBelisarius se vrátil až roku 541 a do roka zahnal bez boje Peršany, ale brzy byl stažen z politických důvodů a Husrav I. mohl oblehnout Daras, i když neúspěšně Boje o Laziku ØV roce 541 povstali obyvatelé království Lazika proti svým ochráncům v Konstantinopoli a vzdali se Peršanům ØBrzy jim ale perská nadvláda začala vadit, a proto požádali o pomoc Justiniána I. ØNa pomoc jim přitáhlo 8 000 vojáků vedených generálem Dagisthaeem, který do roku 557 pomalu vytlačil perské jednotky z území Laziky Čekání na mír ØV roce 543 vyslal Justinián I. do Arménie armádu 30 000 mužů, která ale byla poražena slabším perským vojskem ØHusrav I. poté neúspěšně oblehl Edessu ØV roce 545 se oba panovníci dohodli na pětiletém příměří a začali jednat o míru, i když v Lazice se stále bojovalo ØNa přelomu let 561/562 byl uzavřen tzv. „padesátiletý mír“ Renovatio imperii BxIbMVm Válka s Vandaly (533 – 534) Gepid_Soldiers Potíže s Vandaly ØV roce 530 byl v Kartágu svržen král Hilderich, který udržoval dobré vztahy s Konstantinopolí, a na jeho místo nastoupil odpůrce císaře Justiniána I. Gelimer ØV červnu 533 proti němu vyplul velitel Belisarius jen s 15 000 – 18 000 muži ØČást armády Vandalů se právě snažila potlačit povstání na Sardinii, a proto vylodění proběhlo bez odporu Jako po másle! ØNaprosto zaskočený Gelimer utrpěl porážku v bitvě u desátého milníku a bez boje vyklidil Kartágo ØKdyž ale shromáždil své jednotky, střetl se s Belisariem v bitvě u Tricamara a utrpěl drtivou porážku ØRok poté strávil na útěku a nakonec byl zajat Belisariem a dopraven jako zajatec do Konstantinopole Bitva u desátého milníku (13. září 533) ØByzantská říše Ø ØBelisarius ØSíly: 15 000 – 20 000 mužů ØZtráty: asi 450 – 750 padlých ØVandalské království ØGelimer ØSíly: 11 000 – 12 000 mužů ØZtráty: okolo 2 200 – 2 500 padlých Obrázek1 Obrázek2 blue cavalry red cavalry red infantry red infantry red infantry red infantry red cavalry blue cavalry red infantry Byzantines (Belisarius) Vandals (Gelimer) Byzantines (Belisarius) 10,000 infantry 5,000 cavalry compass Gibamund Gelimer Ammatas Vandals (Gelimer) 7,000 infantry 4,000 cavalry Válka s Góty (535 – 554) fb99e8e1338ac8064317761832924c72 Vzhůru na Apeninský poloostrov! ØV roce 534 zemřel vnuk Theodoricha Velikého Athalarich a o rok později byla zabita jeho matka Amalaswinta při koupeli ØKdyž se vlády chopil její slabý spoluvládce Theodahad, usoudil Belisarius, že nastala doba na válku proti Ostrogótům ØJeště v roce 535 se vylodil na Sicílii, kterou po krátkém boji o Palermo dobyl bez dalšího odporu Povstání v severní Africe ØOsvobození obyvatelé severní Afriky nebyli spokojeni s výběrčími daní císaře Justiniána I., a proto roku 536 vypuklo povstání do jehož čela se postavil Socas ØBelisarius se okamžitě přesunul ze Sicílie jen se 100 muži a shromáždil další 2 000 vojáků ze zbylých posádek ØS touto jednotkou rozdrtil 7 000 povstalců v bitvě u Memres Potřebovali Vitiga! ØNa konci roku 536 se Belisarius se zhruba 10 000 vojáky vylodil na jihu Apeninského poloostrova a bez boje došel až k Neapoli, kterou po 18 dnech obléhání dobyl ØPo těchto neúspěších ostrogótská šlechta svrhla a zabila Theodata, kterého nahradil panovník Vitigas ØV prosinci roku 536 vstoupil Belisarius bez boje do Říma Obléhání Říma ØPo prvním vítězném střetnutí u Mulvijského mostu se Belisarius a jeho muži stáhli za hradby a s velkými úspěchy odráželi útoky Ostrogótů ØAby zajistili dostatek potravin pro obléhané, byla zahájena evakuace obyvatel města po malých skupinách ØV roce 537 dorazil velitel Martin s posilami a roku 538 se vylodil velitel „Krvavý Jan“ Vitigas změnil strany ØKdyž selhalo obléhání, zahájil Vitigas neúspěšná mírová jednání s Konstantinopolí, po kterých se rozhodl stáhnout své jednotky od Říma ØBelisarius ale na ustupující Ostrogóty zaútočil a způsobil jim těžké ztráty ØPoté se šlechtici rozhodli Vitigase sesadit, a proto zrazený panovník uprchl roku 540 i s Belisariem do Konstantinopole Nový král Totila ØKdyž Vitigas uprchl, zvolila si gótská šlechta nejdříve dva slabé panovníky Hildibalda a Eraricha ØNakonec byl zvolen nový vladař Totila, který se po odchodu velitele Belisaria chopil iniciativy ØBěhem let 541 a 542 ve čtyřech bitvách drtivě porazil jednotky císaře Jusitinána I. a ovládl téměř celý Apeninský poloostrov Belisarius měl potíže ØV roce 544 se velitel Belisarius vrátil na Apeninský poloostrov, ale jen s asi 400 vojáky a několika tisíci nováčky ØRoku 546 Totila dobyl Řím, začal bořit jeho hradby a znemožnil byzantské flotile připlout po Tibeře ØKdyž se ale Ostrogóti stáhli, byla jejich posádka vlákána do léčky a poražena a Belisarius opět obsadil Řím Výměna velení ØV roce 548 byl Belisarius odvolán, protože ztratil podporu u dvora ØCísař Justinián I. nakonec určil jeho nástupcem eunucha Narsese a poslal ho na Apeninský poloostrov s 30 000 vojáky ØV roce 552 porazila Byzantská armáda Ostrogóty v bitvě u Tagin, kde padl také král Totila a na začátku roku 553 zničila zbytek barbarů v bitvě u Mons Lactarius Sen o obnově impéria ØV roce 552 vedl velitel Liberius úspěšnou invazi na Pyrenejský poloostrov, kde se mu podařilo porazit Vizigóty a obsadit bývalou římskou provinci Beaticu ØRoku 554 vpadli na sever Apeninského poloostrova Frankové, ale velitel Narses je drtivě porazil v bitvě u Volturna (Casilina) ØTato nová území ale Byzantská říše ztratila během následujících sta let Byzantská říše roku 565 El-Imperio-Romano-de-Oriente-527-565 Invaze Protobulharů (558 – 559) 20110427064410_istor4 Protobulhaři na Dunaji ØJiž v roce 530 se Protobulhaři (polonomádské turkické kmeny) spolu se Slovany pokusili překročit Dunaj, ale byli poraženi místními byzantskými veliteli ØV padesátých letech 6. století se jim podařilo proniknout do některých provincií na Balkánském poloostrově ØCísař Justinián I. proto podplatil několik náčelníků, aby napadli své sousedy Cílem byla Konstantinopol! ØV zimě roku 558 překročili Protobulhaři spolu s Huny ve třech skupinách zamrzlý Dunaj ØJednotky, které mířily do Thrákie a do oblasti dnešního Řecka byly zastaveny byzantskými veliteli ØTřetí skupina došla až k hradbám Konstantinopole a ve městě, které téměř nikdo nebránil, vypukla panika Práce pro Belisaria ØV této kritické situaci si Justinián I. vzpomněl na Belisaria, který ihned zorganizoval jednotky domobrany a útočník v několika střetnutích rozdrtil ØZatímco obyvatelé Konstantinopole jásali, imperátor vítězného velitele poslal zpátky do ústranní a po několika letech ho dokonce postavil před soud pro smyšlená podezření Konec nadějí pro Římské impérium ØV roce 565 zemřel nejdříve Belisarius a brzy po něm i císař Justinián I. a v následujícím desetiletí i velitel Narses ØDo pádu Konstantinopole roku 1453 se již žádnému panovníkovi ani vojenskému veliteli nepodařilo alespoň přiblížit se možnosti obnovy impéria na Západě ØKultura Západořímské říše ale přežila v nástupnických barbarských královstvích Závěrečné shrnutí belisario-ante-las-murallas-de-roma Měla Západořímská říše naději? ØImpérium na Západě bylo po roce 450 zredukováno pouze na Apeninský poloostrov a několik izolovaných provincií ØStátní pokladna nemohla ze svých malých příjmů vydržovat žoldnéřskou armádu, a proto se poslední císaři museli spoléhat na služby foederatů, kteří nebyli spolehliví ØKdyž nedostali včas svůj žold, vzbouřili se proti svým pánům a stali se sami hrozbou tumblr_o58tm8ksMa1rc7c17o1_1280 Děkuji za pozornost Prostor pro dotazy