jn2L6oZukdI Úpadek Římské republiky a 1. triumvirát Aleš Mučka Republika už neměla dostatek sil nSpojenecká válka (91 – 88 př. n. l.) nPrvní válka s Mithridatem (89 – 84 př. n. l.) nSullova 1. občanská válka (88 – 87 př. n. l.) nDruhá válka s Mithridatem (83 – 81 př. n. l.) nSertoriova válka (80 – 72 př. n. l.) nSullova 2. občanská válka (83 – 82 př. n. l.) nTřetí válka s Mithridatem (74 – 63 př. n. l.) nSpartakovo povstání (73 – 71 př. n. l.) Spojenecká válka (91 – 88 př. n. l.) 1000922_389823757783813_449899164_n Obyvatelé Apeninského poloostrova chtěli římské občanství nKmeny na Apeninské poloostrově sice bojovaly v Římské armádě, ale nebyli všichni plnoprávnými občany Říma nO zlepšení jejich politického postavení se zasazoval i tribun lidu Marcus Livius Drusus, který byl roku 91 př. n. l. zavražděn, pravděpodobně pro svou politiku nNespokojení obyvatelé Apeninského poloostrova potom povstali proti Římanům Spojenci dosáhli svého nPo třech letech krvavých bojů jsou bývalí římští spojenci poraženi nSulla při svém tažení proti Samnitům naprosto zpustošil celé jejich území a vytvořil si ze svých legií veteránů svou soukromou armádu nByly vydány dva zákony (Lex Julia a Lex Plautia Papiria), které umožnily všem mužům ze spojeneckých kmenů dostat římské občanství, pokud o něj požádali Sullovy občanské války (88 – 87 př. n. l. a 83 – 82 př. n. l.) pretoriani Lucius Cornelius Sulla n*138/134 př. n. l. - +78 př. n. l. nBrutální vojevůdce a politik nZástupce konzervativních politických proudů, starobylých rodů a římské nobility (tj. optimát) b705c22f6aae1d2cc89d9947a099f30f Gaius Marius n*asi 157 př. n. l. – 13. ledna 86 př. n. l. nHrdina prostého římského lidu nÚspěšný vojevůdce a sedminásobný konzul nZástupce lidových mas (tj. populárů) marius_mus_munchen1 Kdo bude velet trestné výpravě? nPontský král Mithridatés VI. využil zaneprázdnění Římanů během Spojenecké války a napadl na přelomu let 89/88 př. n. l. jejich provincii Asii, kde nechal povraždit 80 000 Římanů a jejich spojenců nŘímská armáda se téhož roku chystala na trestnou výpravu a senát jmenoval vrchním velitelem Sullu nShromáždění plebejů ale jmenovalo Maria Válka pro jinou válku nTento politický spor přerostl rychle v pouliční násilí a Sulla musel uprchnout z Říma ke své armádě z doby Spojenecké války utábořené u města Nola nNechal ukamenovat dva vojenské tribuny vyslané Mariem a vytáhl se svými šesti legiemi na Řím (jako první doložený Říman) nMarius mohl město bránit jen s armádou gladiátorů, a proto uprchl do Afriky n Sulla spěchal na východ nPo obsazení Říma byli zvoleni dva noví konzulové – Gnaeus Octavianus (podporovatel Sullu a optimáty) a Lucius Cornelius Cinna (přívrženec Gaia Maria a populárů) nSulla se potom vypravil se svými legiemi na tažení proti Mithridatovi nJeho nepřítomnosti využil Marius a Cinna, obsadili se svými vojáky město a rozpoutali teror – Marius po několika týdnech zemřel Sulla se vrátil a nic neodpustil nV roce 83 př. n. l. se Sulla a jeho věrní vrátili na Apeninský poloostrov a táhli na Řím nPopulárové ale shromáždili silnou armádu a chtěli Sullu zastavit nK optimátům se připojili mimo jiné také Marcus Licinius Crassus a Gnaeus Pompeius nDne 1. listopadu 82 př. n. l. byly v bitvě u Collinské brány zničeny poslední jednotky populárů na Apeninském poloostrově Sulla jako neomezený diktátor nPo svém vítězství se Sulla stal neomezeným diktátorem v celé Římské republiky a zahájil vládu teroru pomocí proskribcí nJeho političtí oponenti byli zbaveni majetku i života, zatímco jeho příznivci rychle zbohatli a začali budovat své politické kariéry nRoku 80 př. n. l. Sulla náhle rezignoval na všechny své úřady, a obnovil demokracii nZemřel v ústranní v roce 78 př. n. l. n n Hodnocení Sully a jeho občanských válek nSulla byl brutální vojenský tyran, který dokázal, jak Mariovy reformy přetvořily Římskou armádu v účinný mocenský nástroj jednotlivých velitelů nRovněž dokázal, že Řím potřeboval do čela své exekutivy silnou a schopnou osobnost nŘímští politici se ale nepoučili z jeho teroru a udržovali stále stejný kurz politiky, která v krátké době vedla k vytvoření císařství Války s Mithridatem Commanding-from-the-front První válka s Mithridatem (89/88 – 85/84 př. n. l.) yLMoOGR Mithridatés VI. Pontský zvaný též Veliký n*135/132 př. n. l. - +63 př. n. l. nVládl v letech 120 – 63 př. n. l. nPanovník Pontského království se snažil rozšířit své území na úkor svých sousedů včetně římské provincie Asie Mithradates_VI_of_Pontos Tigranés II. Veliký n*140 - +55 př. n. l. nVládl v letech 95 – 55 př. n. l. nJako arménský král vojensky podporoval svého tchána Mithridatése VI. při jeho dobyvačných výpravách n coin_tigranes_armenia Pontská armáda postupovala jako nůž máslem nRoku 88 př. n. l. obsadili pontští vojáci po vítězné bitvě u řeky Amnias Bithýnii nV témže roce porazili armádu římského správce provincie Asie Maniuse Aquiliuse nPak postupovali bez vážného odporu na Balkánský poloostrov, kde je místní obyvatelé vítali jako osvoboditele z římské nadvlády Sulla zaútočil nRoku 87 př. n. l. se na Balkánském poloostrově vylodil Sulla se svými legiemi a bez odporu došel až k Athénám, kde obklíčil Pontskou armádu, která ale utekla po moři nSulla následně Pontské velitele porazil v tzv. druhé bitvě u Chairóneie (86 př. n. l.) a v bitvě u Orchomenusu (85 př. n. l.) nPoté na přelomu let 85 a 84 př. n. l. rychle uzavřel mírovou smlouvu a vrátil se do Říma Jeden místodržitel toužil po slávě nRoku 83 př. n. l. se místodržitel v provincii Asie Lucius Licinius Murena rozhodl získat vojenskou slávu soukromým tažením proti Pontskému králi nRoku 82 př. n. l. byli jeho legie poraženy v bitvě u Halysu nŘímané se potom stáhli a obnovili předchozí příměří Třetí válka s Mithridatem (74 – 63 př. n. l.) 20150707_185356118722 Dědický spor nNikomedes IV., král Bithýnie, jako bezdětný odkázal svou říši Římské republice nPříležitosti se ale potřetí a naposledy chopil pontský král Mithridatés VI. a obsadil toto království nSpoléhal především na zaneprázdněnost Římské armády válkou na Pyrenejském poloostrově (Sertoriova válka) Lucullus postupoval jen kupředu! nKdyž začala Pontská armáda opět ohrožovat provincii Asii, chopil se velení římských legií roku 73 př. n. l. Lucius Licinius Lucullus nDo konce roku 69 př. n. l. se mu podařilo nejen dobýt celé Pontské království ale i Tigranocertu, sídelní město arménského krále Tigranése II. Velikého – Mithridatova zetě a věrného spojence Mithridatés se nevzdal nRoku 67 př. n. l. pokládali Římané válku za vyhranou, a proto stáhli většinu svých legií do Mezopotámie nMithridatés VI. okamžitě sestavil novou armádu a ještě tentýž rok porazil dvě římské legie v bitvě u Zely nNa bojiště byl proto vyslán Gnaeus Pompeius, který roku 66 př. n. l. zvítězil v bitvě u řeky Lycus, po které král spáchal sebevraždu Hodnocení válek s Mithridatem desert9 Války, které rozložily Řím zevnitř nPontský král Mithridatés VI. se pokusil využít oslabení Římské republiky a rozšířit svá území nSpory o vrchní velení v těchto válkách umožnily několika ambiciózním velitelům použít k prosazení svých politických záměrů sílu nebo uplácení nVšechny tři konflikty nepřipravily Římskou republiku o území, ale nenapravitelně poškodily její vnitřní stabilitu Spartakovo povstání (73 – 71 př. n. l.) 72054b2436a79595a735b417942c1891 Spartakus nebyl první povstalec nPrvní válka s otroky (135 – 132 př. n. l.) nDruhá válka s otroky (104 – 100 př. n. l.) nTřetí válka s otroky (Spartakovo povstání) (73 – 71 př. n. l.) Dvě zapomenutá povstání otroků nPrvní válka s otroky – 70 000 až 200 000 otroků pod vedením Eunuse a Cleona se zmocnilo na více jak 2 roky ostrova Sicíle, než byli poraženi a pobiti Římskou armádou nDruhá válka s otroky – další povstání otroků a cizinců na Sicílii vedené Salviusem a Athenionem, které bylo po čtyřech letech opět úspěšně potlačeno Na Spartakovo povstání se nezapomnělo 5ba58b2d2cd310a51ef459a6cabb02b2 Kdo to byl Spartakus? n*po roce 120 př. n. l. - +71 př. n. l.? nSloužil v Římské armádě nNení jisté, zda pocházel z Thrákie nRoku 73 př. n. l. se ocitl v gladiátorské škole Ludu u Capui question-mark-face Pryč z arény! nRoku 73 př. n. l. se v Ludu vzbouřilo 70 – 200 gladiátorů, pobili své pány a utekli na horu Vesuv, kde je oblehlo vojsko praetora Gaia Claudia Glabera (1 500 – 4 000 mužů) nOtroci si spletli provazy z vinné révy a během nočního přepadu pobili skoro všechny Římany nPo několika dalších vítězstvích nad Římskou armádou se odpojila skupina vedená Crixem Tohle už byla válka! nVyděšený římský senát poslal proti otrokům oba své konzuly – Lucius Gellius Publicola a Gnaeus Cornelius Lentulus Coldianus nGelliovým legiím se podařilo zničit Crixovu skupinu otroků poblíž hory Garganus nAle v dalším střetnutí se Spartakem byli oba konzulové drtivě poraženi nPoté z dodnes neznámých důvodů už otroci nepokračovali na sever do Galie ale na jih Účel světil prostředky nVelení tažení proti Spartakovi se poté ujal Marcus Licinius Crassus nDostal osm legií, které podrobil brutálnímu výcviku včetně decimace nPo dohodě s piráty z Kilíkie odešli otroci do Kalábrie, kde byli obklíčeni Římskou armádou nZ obklíčení sice unikli, ale nakonec byli roku 71 př. n. l. poraženi v bitvě u řeky Silarus Dopad povstání na Řím nSpartakus se pokoušel odvést všechny osvobozené otroky z území Římské republiky, ale nakonec neuspěl (6 000 ukřižovaných) nJeho tělo nebylo nikdy Římany nalezeno nSvým povstáním otroků jen umožnil mocenský vzestup několika významných mužů (Caesar, Crassus, Pompeius aj.), čímž jen urychlil pozvolný přerod republiky na císařství První triumvirát triumvirate Co to byl 1. triumvirát? nPolitická koalice tří nejmocnějších mužů Římské republiky, která měla dost politických sil k prosazení jakéhokoliv svého požadavku nFungoval mezi roky 60 – 53 př. n. l. a tvořili jej: nMarcus Licinius Crassus nGnaeus Pompeius Magnus nGaius Julius Caesar Marcus Licinius Crassus (*asi 115 – +53 př. n. l.) Crassusbust Mládí a cesta k moci nNarodil se jako nejmladší ze tří bratrů, ale oba jeho sourozenci i otec zemřeli během Sullovy 1. občanské války (88/87 př. n. l.) nPoprvé na sebe upozornil během bitvy u Collinské brány (82 př. n. l.) nNa začátku Sullovy diktatury získal díky proskripcím ohromné jmění nPoté vstoupil do politiky, ale zůstal ve stínu Pompeia Velikého Politická kariéra nPokusil se proslavit během Spartakova povstání (73 – 71 př. n. l.), ale byl zastíněn Pompeiem nRoku 70 př. n. l. se Crassus a Pompeius stali konzuly, ale byli protivníky nUsmířil je až Caesar roku 60 př. n. l. a vytvořili 1. triumvirát nRoku 55 př. n. l. se znovu stal konzulem spolu s Pompeiem Správcem Sýrie nPo skončení konzulátu se stal správcem Sýrie, kam odcestoval na přelomu let 55/54 př. n. l. nPřes zimu 54/53 př. n. l. shromáždil sedm legií a odmítl nabídku pomoci arménského krále Artavazdese II. nNa začátku roku 53 př. n. l. zahájil tažení proti Parthské říši, ale by poražen a zabit v bitvě u Karrh nebo krátce po ní Bitva u Karrh (53 př. n. l.) nŘímská republika nMarcus Licinius Crassus, Gaius Cassius Longinus nSíly: 40 000 – 50 000 mužů nZtráty: 20 000 padlých, 10 000 zajatých nParthská říše n nSúrénas n n nSíly: asi 10 000 kavaleristů nZtráty: minimálně 38 padlých Obrázek1 Obrázek2 5d3f85bda33ff48f81ea34ab3708877a Gnaeus Pompeius Magnus (Veliký) (*29. 9. 106 – +28. 9. 48 př. n. l.) Gnaeus Pompeius Magnus - Contemporary Portrait Bust - Roman Principate - Peter Crawford Spojenectví se Sullou nNa začátku bojů mezi optimáty a populáry zemřel Pompeiův otec nV roce 84 př. n. l. se dozvěděl, že Sulla plánoval návrat na Apeninský poloostrov nIhned vytvořil z veteránů tři legie a přidal se na Sullovu stranu nKdyž válka skončila stal se dokonce Sullovým zetěm a začal budovat svou politickou kariéru Počátky vojenské kariéry nJiž v roce 82 př. n. l. dobyl pro optimáty v rychlém a brutálním tažení Sicílii nPoté se vylodil v severní Africe, kde zničil další přívržence Gaia Maria nPoslední jednotky populárů, kterým velel Quintus Sertorius, se nacházely na Pyrenejském poloostrově nPo pěti letech bojů se Pompeiovi podařilo i tohoto velitele porazit Návrat do Říma nRoku 71 př. n. l. se Pompeius vrátil na Apeninský poloostrov, aby „porazil“ Spartakovo povstání (73 – 71 př. n. l.) a poprvé se stal konzulem nRoku 67 př. n. l. se stal velitelem námořních sil a zahájil tažení proti pirátům nRozdělil celé Středomoří do třinácti oddělených zón, ve kterých veleli legáti nPo třech měsících byli piráti zničeni Východní tažení nRoku 66 př. n. l. se Pompeius zapojil do třetí Války s Mithridatem (74 – 63 př. n. l.) nKdyž roku 64 př. n. l. boje skončily, obsadil se svými vojáky během dvou let Sýrii (součást upadající Seleukovské říše), Fénicii, Koilé Sýrii a Judsko nPo třech měsících obléhání padl Jeruzalém nŘímská republika získala rozsáhlé území v Asii – vyšší příjem do státní pokladny Vytvoření triumvirátu nRoku 61 př. n. l. se Pompeius vrátil do Říma, ale narazil zde na odpor některých konzervativních politiků nJeho nové uspořádání východních provincií nebylo uznáno a jeho veteránům nebyla přidělena slíbená půda nProto roku 60 př. n. l. vstoupil do 1. triumvirátu a oženil se s jedinou Caesarovou dcerou Julií Rozpad triumvirátu nRoku 54 př. n. l. zemřela Pompeiova manželka při porodu, o rok později padl Crassus v bitvě u Karrh nPompeius se poté znovu oženil s Cornelií Metellou, dcerou jednoho z největších Caesarových oponentů nV roce 51 př. n. l. Pompeius definitivně politicky odstavil Caesara, který měl rozpustit svou armádu a vrátit se do Říma Prohraná občanská válka nNa začátku roku 49 př. n. l. překročil Caesar Rubikon a Pompeius utekl z Říma na Balkánský poloostrov nZde se oba vojevůdci střetli roku 48 př. n. l. v bitvě u Farsálu, kterou Caesar vyhrál nPompeius poté utekl do Egypta, kde byl na příkaz místního vládce Ptolemaia XIII. zavražděn a jeho hlava předána zděšenému Caesarovi 0000029_gal_005_med Děkuji za pozornost Prostor pro dotazy