WAR-Ancient-Rome-infantry-auksilarii-font-b-archers-b-font-slingers-signifer-Centurion-font-b-sword s Vzestup a pád julsko – klaudijské dynastie Aleš Mučka Julsko – klaudijská dynastie u1. Augustus (31/27 př. n. l. - 14 n. l.) u2. Tiberius (14 – 37) u3. Caligula (37 – 41) u4. Claudius (41 – 54) u5. Nero (54 – 68) Pět prvních římských císařů JulioClaudianDynasty Augustovy výboje (30 př. n. l. – 14 n. l.) 118972317_121914_1312_war1 Nové provincie uRoku 30 př. n. l. se Egypt stal římskou provincií a o rok později začalo formování Moesie uDvě nové provincie – Noricum a Raetia – byly Římskou armádou obsazeny v roce 15 př. n. l. uNěkteří odpůrci Říma prováděli loupeživé nájezdy na hranicích impéria (Takfarínas) u Augusto_30aC_-_6dC_55%CS_jpg Válka s Germány (13 př. n. l. – 16 n. l.) 8AF Drusus překročil Rýn uRoku 13 př. n. l. se Claudius Nero Drusus stal správcem Galie a ihned musel čelit útoku germánských kmenů z pravého břehu Rýna uPři jejich pronásledování překročil se svými legiemi Rýn a během trestné výpravy došli římští vojáci až k Labi uDrusus zemřel roku 9 př. n. l. po pádu z koně Kdo převzal velení? uVrchním velitelem se stal po Drusovi Lucius Domitius Ahenobarbus, který překročil roku 3 př. n. l. Labe uPo svém návratu do Říma se roku 4 n. l. ujal velení budoucí císař Tiberius uOkamžitě uzavřel spojenectví s náčelníkem kmene Cherusků a poslal jeho syny Arminia a Flavia do Říma Povstání v Ilýrii uV roce 6 n. l. povstalo několik kmenů v Ilýrii, které porazily místní římskou posádku a začaly ohrožovat Řím uCísař Augustus proti nim vyslal vojevůdce Germanica s 10 legiemi uTaké odvolal Tiberia z Germánie s většinou jeho jednotek uSprávcem nové „provincie“ se stal roku 6 n. l. Publius Quinctilius Varus Arminius chystal vzpouru uArminius se jako velitel auxilií (pomocných sborů) prosadil v Římské armádě a získal důvěru správce Vara uZároveň začal vyjednávat s náčelníky germánských kmenů a chystat vzpouru proti římské správě uNáčelník Segestes se přidal, když si Arminius vzal jeho dceru Thusneldu Varus přemýšlel pomalu uNa podzim roku 9 n. l. zahájil Varo přesun XVII., XVIII. a XIX. legie, tří jezdeckých al a šesti kohort auxilií do zimoviště na Rýně (Haltern?) uArminius ale správce informoval o povstání v oblasti Kalkriese uVarus se tam s celou armádou vydal i přes varování náčelníka Segesta Třídenní bitva v Teutoburském lese (září 9 n. l.) uŘímské císařství uPublius Quinctilius Varus uSíly: 20 000 – 30 000 mužů uZtráty: téměř celá armáda uGermánské kmeny uArminius u uSíly: asi 12 000 – 35 000 mužů uZtráty: neznámé Obrázek1 Obrázek2 1024px-Teutoburgo_jpg Následky bitvy uTěžký psychologický šok pro celou Římskou říši uV roce 14 n. l. vyrazila do Germánie římská trestná výprava, která o dva roky později porazila Germány v bitvě na planině Idistaviso uTentýž rok císař Tiberius ukončil z finančních důvodů válku s Germány uArminius podlehl atentátu roku 21 Dobývání Británie (43 – 76) celtic-warriors-800x445 Římské invaze do Británie uPoprvé a podruhé se v Británii vylodil Gaius Julius Caesar se svými vojáky v letech 55 a 54 př. n. l. uCaligula v roce 40 n. l. sestavil invazní vojsko, které nepřekročilo kanál La Manche uInvaze a následné dobývání ostrova začalo až roku 43 n. l. během vlády císaře Claudia (41 – 54 n. l.) Římané se vylodili uRoku 43 připluly do Británie čtyři římské legie (II., IX., XIV. a XX.), kterým velel Aulus Plautius uMístní keltské kmeny vlákaly římské vojáky do vnitrozemí a zahájily proti nim partyzánskou válku uDo čela odboje se postavili dva bratři a náčelníci (králové) Togodumnus a Caratacus v bitvě u Medway roku 43 Císař Claudius v Británii uTogodumnus podlehl zraněním z bitvy a jeho bratr utekl před Římskou armádou do dnešního Walesu uKrátce po bitvě připlul císař Claudius a přivezl posily a několik slonů uPotom velel dobývání oppida Camulodunum (dnešní Colchester) uPo 16 dnech se císař vrátil do Říma Úplatná královna uBěhem návštěvy císaře Claudia je mezi panovníky přítomna i královna kmene Brigantů Cartimandua a její manžel Venutius uOba se dostali k moci prostřednictvím války mezi svými kmeny a nyní požádali o pomoc Římany uŘímský správce je podpořil, ale požadoval za to spojenectví s Římem Caratacův konec uNa konci roku 47 se novým správcem provincie Britannia stal Publius Ostorius Scapula uŘímané následně vpadli na území dnešního Walesu uCaratacus proti nim vedl partyzánskou válku dokud nebyl poražen roku 50 v bitvě u Caer Caradoc a vydán Cartimanduou Obyvatelé Británie se nikdy nevzdali uCaratacus byl odvezen do Říma, kde byl doživotně uvězněn uVelitelem odporu proti Římanům se nyní stal právě Venutius, jehož první povstání bylo poraženo někdy mezi lety 52 – 57 uO druhé povstání se pokusil roku 69 uVyhnal Cartimanduu, ale výsledek povstání není dodnes jasný Povstání královny Boudicy (60 – 61) 569fd781696a0201d68a8755d75d292f Zneuctěná královská rodina uBoudicca byla manželkou Prasutaga, krále kmene Icenů, který sídlil na území dnešního Norfolku uKdyž panovník zemřel, měly se jeho dědičkami stát jejich dcery a Řím uNení jasné, zda důvodem k povstání bylo napadení královny a jejích dcer nebo římský útok na posvátný ostrov Mona (dnešní Anglesey) Podcenění povstalci uPrvní útok směřoval v roce 60 nebo 61 na Camulodunum (dnešní Colchester), kde pobyli místní posádku - asi 200 římských vojáků uDo oblasti dorazila IX. legie, která ale byla s těžkými ztrátami odražena uPovstalci poté vyplenili Londonium (dnešní Londýn) Bitva u Walting Street (60 nebo 61) uŘímské císařství uGaius Suetonius Paulinus uSíly: 10 000 mužů (XIV. a části XX. legie a auxilie) uZtráty: asi 400 padlých uKmen Icenů a spojenci uBoudicca u uSíly: asi 230 000 lidí (mnoho žen a dětí) uZtráty: 80 000 padlých Obrázek1 Obrázek2 7GkdziT Pretoriánská garda Proclaiming_claudius_emperor Armáda pro císařskou politiku uJiž před vznikem principátu si někteří politikové a vojenští velitelé sestavovali ze svých vojáků jednotky pro svou ochranu uPo roce 27 př. n. l. si Augustus vytvořil gardu z devíti kohort (po 500 mužích) a několika turmae (po 30 jezdcích) a roku 2 př. n. l. postavil do čela dva prefekty Pretoriáni chránili i vraždili císaře uRoku 23 n. l. byla garda stažena z jednotlivých kasáren a umístěna v Castra Praetoria na předměstí Říma uPostupně se stav každé kohorty zvyšoval až na 1 000 mužů uRoku 41 n. l. zavraždili Pretoriáni císaře Caligulu a prohlásili novým císařem Claudia uRoku 68 n. l. zradili i císaře Nera Rok čtyř císařů 01 legio Nero byl mrtev! Kdo se stal císařem? u9. nebo 11. června roku 68 se nechal opuštěný císař Nero zabít otrokem uZ císařské rodiny nezůstal naživu žádný mužský příbuzný, a proto Římané museli hledat v jiných vážených rodech uNovým císařem se stal sedmdesátiletý Servius Sulpicius Galba u Vindikovo povstání uProti Nerovi povstal roku 68 římský senátor galského původu Gaius Iulius Vindex v provincii Gallia Lugdunensis uJelikož si byl vědom svého barbarského původu, nominoval na nového císaře správce Hispanie Tarraconensis Galbu uI když byl Vindex rychle vojensky poražen, Galba vytáhnul na Řím Císař Galba uPoté bez odporu vstoupil nový císař v říjnu 68 do neklidného Říma uJelikož Nerova politika naprosto zruinovala státní pokladnu, byl nucen zahájit úsporný program a nevyplatil vojákům odměny uNesouhlas s úsporami vedl 1. ledna roku 69 k povstání rýnských legií uGalba se pokoušel vyřešit vzniklou krizi, ale byl 15. ledna zavražděn Císař Otho uBývalý přítel císaře Nera se na začátku povstání připojil jako správce provincie Lusitánie ke Galbovi uKdyž ho nový císař nevybral za svého dědice, nechal ho zavraždit uNespokojené legie na Rýně provolali císaře Aula Vitellia a vytáhly na Řím uPo porážce v první bitvě u Bedriaka spáchal císař Otho sebevraždu Císař Vitellius uNa začátku července 69 vtáhl se svými vojáky do Říma jako císař uTentýž měsíc se ale vzbouřily legie v Egyptě, Sýrii a Judeji, které provolaly císařem Tita Flavia Vespasiana uAntonius Primus, přívrženec Vespasiana, porazil Vitelliovu armádu v druhé bitvě u Bedriaka a potom nechal své muže zabít svrženého císaře během obsazování Říma Císař Vespasianus uAčkoliv nepocházel ze senátorské rodiny, vydobyl si slávu a uznání na bitevních polích v Británii a Judeji uDo Říma dorazil již jako císař a ihned zahájil stabilizaci říše – zavedl novou daňovou politiku, stabilizoval situaci v armádě a zahájil stavbu Kolosea uPo jeho smrti v roce 79 se vlády ujal jeho syn Titus Čtyři císaři za jeden rok four-emperors První židovská válka (66 – 74) pics_wangyang33_1396246547 Začátek povstání uRoku 66 římský prokurátor v provincii Judea Gessius Florus zabavil chrámový poklad, aby vyrovnal daňové nedoplatky uŽidé poté povstali proti římské nadvládě a obsadili Jeruzalém uDo čela odboje se postavili zélóti (radikálové), kteří začali bojovat nejen proti Římanům, ale také proti bohatým Židům, kteří požadovali mír První římský protiútok uŘímská říše vyslala armádu 30 000 mužů - velel Gaius Cestius Gallus uŘímané ale padli do léčky Šimona bar Giora u Beth Horon a ztratili 6 000 mužů, než se stáhli z bojiště uŽidovští povstalci vedení Hananem ben Hananem chtěli začít vyjednávat s Římany o míru, ale narazili na odpor radikálů především z řad zélótů Vespasianus přebral velení uCísař Nero povolal Tita Flavia Vespasiana, který vtáhl do Galileje se třemi legiemi a silnými pomocnými sbory (60 000 mužů) uProti povstalcům začal uplatňovat taktiku teroru až vyhlazování uObyvatelé Galileje hledali ochranu v pevnosti Iótapata (též Yodfat), které velel Josef ben Matitjahu (známý jako Flavius Iosephus) Obléhání Iótapaty uV roce 67 oblehla Římská armáda židovskou pevnost a po 47 dnech těžkých bojů ji lstí dobyla uOkolo 40 000 obránců bylo zabito a více než tisíc prodáno do otroctví uVelitel pevnosti odmítl spáchat sebevraždu, a když předpověděl Vespasianovi, že se brzy stane císařem, vstoupil do služeb římských velitelů Na řadě byl Jeruzalém uV Jeruzalémě mezitím zuřily boje mezi jednotlivými frakcemi uBěhem nepokojů byl zabit Hanan ben Hanan a do čela obránců se postavil Jan z Giskaly (radikál) a Šimon bar Giora (schopný vojenský velitel) uV roce 70 přitáhli k městu římští vojáci vedení Titem, protože Vespasianus odcestoval jako nový císař do Říma Dobývání města uJeruzalém měl tři hradby (jedny uvnitř druhých) a samotný chrám přestavoval další přírodní pevnost uŘímané město oblehli několik dní před začátkem svátku Pesach, a proto v něm bylo mnoho civilistů uPo několika měsících byly postupně zdolány jednotlivé hrady a židovský chrám byl vyloupen a vypálen (září roku 70) u Už zbylo jen několik pevností uPo pádu Jeruzaléma se povstalci stáhli jen do několika pevností, které Římané oblehli a nakonec dobyli uJednalo se o Héródeion (padla roku 71), Macháirús (vzdala se roku 72) a Masada (dobyta roku 73 nebo 74 poté, co obránci spáchali sebevraždu) uPrůběh celé války zaznamenal Flavius Iosephus ve svém díle Židovská válka Asterix-and-the-Picts Děkuji za pozornost Prostor pro dotazy