SOKRATES HIPPIAS SOKRATES Krásný h učeny Hippio, jak dlouho jsi už nebyl u nás v Athénách! HIPP1AS Nebylo kdy, Sokrate. Pokaždé když potřebuje Éiis projednat nejakou záležitost \' jiném městě, vždycky přijdou ze všech občanu nejdříve ke mne a zvolí si mě za vyslance, neboť mě povazují za nejschopnějšího k tomu, abych posuzoval a vyřizoval jako posel řeči, kieré se vedou při jednáních mezi jednjotkvými městy. Častokrát jsem sloužil jaio vyslanec v jiných městech, nejvíce však a o mnohých veledůležitých věcech jsem vyjednával v Lakedaimonu. Proto tedy. abych odpověděl na tvou otázku, málokdy přicházím tío těchto míst. SOKRA1 es To ov&m. Hippio, znamená, že jsi opravdu moudrý ai dokonalý muž. Ty jsi v soukromém životě schopen brát od mladých mužů velké peníze, ale ještě v, ce jím poskytovat, nežli zač penize bereš, a i ve verdjném živote dovedeš svému městu prokazovat dobrodiní, iak se sluší na člověka, který se 44 h i p p i a s g| chce vyhnout opovržení a získat si dobrou pověsí u mnohých iidí. Čim to však přijde, Hippio, žs dávní mudrcové, jejichž jména jsou pTO jejich moudrost slavná, jako například Pinakos, Bias, žáci milétského Thaleta a ještě i pozdější až po Anaxa-goru, že ti všichni, nebo aspoň většina z nich se držela stranou od politických záležitostí? HIPPIAS Čím myslíš, Sokrate, že to bylo jiným, nežli tím, že k tomu neměli schopnosti a nestačili rozumem na obojí, na věci veřejné i soukromé? sokrates Cožpak, při Diovi, tak jako se zdokonalila jiná umění a staří řemeslnící jsou v porovnání s nynějšími k ničemu, můžeme říci, že se tak zdokonalilo i vaše umění sólistické a že naši předkové byl: v moudrostí horší než my? hippias To ovšem říkáš velíce správně. SOKRATES Kdyby nám tedy, Hippio, teď třeba znovuožL Bias, byl by k smíchu vedle vás, stejně jako o Dai-dalovi fikají sochaří, že kdyby žil dnes a tvořil laková díla, jaká ho udělala slavným, utržil by asi posměch. D___HIPPIAS 45 HIPPIAS "' Je to Lak, Sokrate, jak to říkáš. Já však nicméně obvykle spíše a dříve chválím dávné mudrce a ty, kdo žili před námi, nežli své současníky, protože se chráním před závistí živých a obávám se hněvu mrtvých. SOKRATES Myslím, Hippio. že jednáš a uvažuješ moudře. Mohu ti dosvědčit, že máš pravdu z. že se vaše umění skutečně zdokonalilo v tom, že dovede spolu s věcmi soukromými vyřizovat i věci veřejné. Gor-gias, onen sofista leoniinský, který sem k nám přišel z domova jako vyslanec kvůli věcem veřejným, neboť byl nejvhodnějsi osobou z Leontmských pro vyřizování obecních záležitostí, se ukázal nejen jako výborný řečník před shromážděním lidu, nýbrž pořádal i soukromé schůzky, na nichž se scházel s mladými muži, vydělá! tak veliké penize a ty si pak z tODOio města odnesl. Nebo, chceš-ii, náš přítel Prodikos, ten častokrát přicházel do různých míst s poseisTvímí; koneckonců naposledy přišel jako vyslanec z Keu; svou řečí před radou se velice proslaví! a pořádal i schůzky v soukromí, kde se scházel s mladými lidmi a získal od nich fantastické sumy peněz, 2 oněch starých mudrců nikdo nepovažoval za nutné vydělávat sí peněžitou mzdu ani předvádět I i 4 6 H í P P 1 AS ukázky sve moudrosti před jakymikoli Sami. Byli natolik pošetilí, že neznali, jakou cenu car: peníze. Každý 2 obou posledních však ze sví moudrosti získal více peněz než kdy vydškíJiE}' řemeslník kteréhokoli oboru; a Prótagorasj^vYZstal ještě daieko síce.. j HIPPIAS V toratc- směru, Sokrate, vůbec ni: rcřádného neviä. počjyíi by ses. kdybys věděl, clk peněz jsem vydědí já. Ponechám stranou jiné'~ povím ti jen, jak jsem jednou přišel na Sicílii; p: býval tam Prótagorsi. byl slavný a starší než já; iřioli jsem byl mladší, vydělal jsem za králky čas vrs než sto padesát min. a v jednom malém hnízdí, v Inyku, vice než dvacet miß. Když jsem potom přišel dpmů a přivezl si ty peníze, daroval jsem je r.emu otci a on se divil a byl užaslý stejně jako oszzú spoluobčané. Skoro si myslím, že jsem vyšfcal více :ixori.ady. eliký lidí, peněz, nežli kteříkoli dva jiní sofisté SOKRATES To je nádherné, Hippio, a podavši rra \je důkaz, <\. moudrosti a moudrosti dzsních: o kolik se liší od moudrosti starých. T: čŕrvéjš:. byli podle tvéh? měřítka velicí hlupáci. Azaxagorovi prý se přihodilo něco docela opačného, rsžii se stává vám. Podidil prý veliký majetek, aíe snedbal ho H I P * 1 A S 4 7 2 přišel o všechno, tak málo byl schopen rozumné úvahy, I o jiných z dávných mudrců se vypravují podobné věci. Myslím, ze podáváš sýtečný důkaz o tom, že dnešní mudrci-jsou moudřejší než jejich předchůdci; je to ostatně idosti rozšířené mínění, že mudrc sám má být především churý pro sebe; nej-sepsí je zřejmě ten, kdo vydělává nejvíce peněz. Ale dosti o tom, jen mi jeitě pověz, ve kterém městě z těch, do nichž jsi jpřišs., jsi vydělal nejvíce? Určitě v Lakedaimonu. iprotože jsi tam byl nejčastěji, ne? HIPP1AS i Při sám Zeus, Sokratej nikoli. SOKRATES Co to říkáš? Snad dokonce nejméně? HIPPIAS Vůbec nikdy ani vindiiu. SOKRATES To mi říkáš neuvěřiiejný div. Hippio. A pověz mi. je ta tvá moudrost nei-chorná přivěsí k pokroku ve ctnosti ty. kdo ji pěstqli a učí se jí? hippias Dokonce k velikým pokrokům. Sokrate. sokrates i Syny ínyěanů jsi dovedl přivést na cestu pokroku, ale li Spartanů jsi neuspěl? 4S h. i ? P i a s [g HIPPiAS ™ ~ Do úspěchu mi scházelo mnoho. SOK.RATES je to snad lira, že se Sicilané chtějí stát lepšími, kdežto LakedaimonšT: ne ? HIPPiAS Ale ano, Sokrate, :. Lakedaimonští. SOKRATES Nebo snad nemaj:, peníze, a proto tě nechtěli poslouchat? HIPPJAS Ani to ne, peněz maji dost. SOKRATES Čím to tedy může být, že mají snahu i peníze, a ačkoli jsi jim moli.', poskytnout výborné služby, přece tě penězi nezahrnuli a poslali domů? Není to snad tím, že by Lai^daimonští dovedli své syny lépe vychovávat nežli ty? Kdybychom to takhle řeků, souhlasil bys? HÍPPIAS To v žádném případě. SOKRATES Nebo se ti nepodarilo přesvědčit mladíky v La-kedaimonu, že se stykem s tebou více zdokonalí ve ctnosti nežli stykem se svými hdmi, či snad jsi neuměl vyložit jejich otcům, že bude lépe, když ti _i_ @ HIPPIAS 4*9 sve syny svěří, nežli aby se o ne starali samí, pakliže mají zájem o jejich prospěch? Přece snad nežárlili na své syny proto, že se stanou co nejdokonalejšími. HIPPIAS Nemyslím, že by byli žárlili. SOKRATES A přece je Lakedaimón obcí spořádanou. HIPPIAS Jakpak by ne. SOKRATES V dobře uspořádaných obcích se ctnost zajisté teš; opravdu veliké úctě. HIPPIAS Nepochybně. SOKRATES Ty pak nejlépe z hdi víš, jak ctnost předávat druhým ? HIPPIAS Ovšemže. Sokrate. SOKRATES Kdyby zaěkdo umě i výborně vyučovat jízdě na koni, netěšil by se z celého Řecka n ej větší úctě v Thesálii a nevydělal by hromadu peněz i jinde, kde by o to byl zájem ? HIPPIAS To je pravděpodobné. 50 H I P P I A S SOKRATES Ty se domníváš,''kamaráde, že člověk, který dovede dával velice cenné hodiny ctnosti, se nebude těšit v LíLkedaimqnu veliké úctě a nevydělá tam hromadu peněz, řjude-Ii cht^f podobně jako v jiném dobhr uspořádaném řeckém městě, kdežto na Sicílii, a dokonce V ínyku se mu to podaři? Tomu mám věřit. Hippie ? Poslechnu, až poručíš. HIPPIAS V Lakedairnonuije, Sokrate, nevksíenecké měnit obyčeje, právě tak jako vychovávat syny jinak, nežli je zvykem. sokrates Co to povídáš? y Lakedaimonských neni vlastenecké jednat správně, nýbrž státe chybovat? HIPPIAS To bych neřekl, sokrates Což by nejedna svou mlácež lépe, HIPPiAS Zajisté, ale vychovávat pod t e tody je u nich pro^i zákouu. Tím si bud jist, že bych od nich dosial pen^z daleko csjvíc, kdyby tam vůbec někdo dostával záolaceno zz. vvučování; rádi mě Sokrate. ali správně, kdyby vychovávali a nikoli hire? cizí vvchovné me- HIPPIAS totiž poslouchají a chválí mě. Lee, jak pra vín -odpovídá to jejích zákonům. SOKRATES Co myslíš, Hippio, je v obci zákon škod nebo prospěšným zařízením? HIPPIAS Podle mého názoru se ustanovuje proto, ab} spěl, někdy však i škodí, když je udělán špat SOKRATES Cožpak ii, kdo zákon ukládají, tak nečiní j aby obci co nejvíce prospěli ? Bez něho přece ve spořádané obci žít. HIPPIAS Pravdu díš, SOKRATES Když se ti, kdo mají v úmyslu zákony ukl minou s dobrem, pak se minuli s právem 1 s ■ zákona, co myslíš? HIPPIAS Přesně vzato je tomu tak. Sokrate, ale lit obyčejně tak nechápou, SOKRATES Kteří lidé, Hippio, moudří nebo nevedome; HIPPIAS Většina. s : h í p p 1 a s m sokrates Ta většina, jsou ío tí. kdo znají pravdu? HIPPIAS Ale kdepak! SOKRATES Moudří lidé vsak zajisté soudí, že pro všechny iidi j c vhodnějším zákonným ustanovením to, co je jim prospěšné, a nikoli to, co je pro ně škodlivé, nemyslíš? HIPPIAS Souhlasím s tebou, protože je to pravda. sokrates Pravda je tedy taková, za jakou jí mají moudří? HIPPIAS Zajisté. SOKRATES Takže by bylo pro Lakedaimonské užitečnější, jak pravíš, kdyby se raději řídili tvou výchovnou metodou, i když je cizí, nežli svou domácí, HIPPIAS A mám pravdu., když to tvrdím. SOKRATES Tvrdíš ovšem i to, Hippio, že lépe odpovídá zákonům, co je užitečnější? HIPPIAS Řekl jsem to přece. gg_ H i p p 1 a s 5 3 SOKRATES ~ " "" Podle tvé zásady tedy lépe odpovídá zákonům, když syny Lakedaimonskych \ychovává Hippias, kdežto otcovská výchova je spíš protizákonná, pokud ovšem opravdu od tebe získají více. HIPPIAS To přece získají. Sokrate. SOKRATES Lakedaimonští tedy porušují zákon, když odmítají ti'dát peníze a svěřit své syny. HIPPIAS V torr. s tebou souhlasím; mám doi;m. že mluvíš jako mu; advokát, a není mou věcí, abych se proti tomu bránil. SOKRATES Takže jsme, kamaráde, přišli na to. že Spartané porušuji zákon, a to velice závažně, tič si při tom myslí, zi jednají naprosto přesně podii zákona. Vychvaluj i; tě, Hippio, a rádi tě poslouchají, ale proboha proč? Snad proto, že to. co ty velice dobře víš, se týká hvězd a nebeských událostí ? HIPPIAS Ale kdepak, takové řeči vůbec nesnášeli. SOKRATES Nebo-snad rádi poslouchají něco o geometrii? To vúbcc ne, vždyť mnozí z nich, abych tak řekl, :ani neumřít počna:.. ■' sokkates ; ^iposiouchají tedy příliš rádif když jim ivykládáš : o počtecc. j ' HíPPiAS S: To opravdu ne, p:ři Diovi. : SOKRATES '■■ A co n véci, které ty umíš nejlépe z lidí rozebírat, ri síle hia^k, slabik, rytmů a melodii? I HIPPIAS i Kdepai o melodiích a hláskách, drahý příteli! SGKJ4.ATES ; ^ Co ícdj od tebe rádi poslouchají a zač tp chválí? Sam rm povez, protože to nedovedu uhodnbut. Nejraciji poslouchají o rodokmenech hérioů a lidí, *>kratt, c zakládán: měst. jak se zakládala v dávných dobách, a vůbec všechno, co se týká dávné fnsnulosii. Ty všechny věci jsem musel kvůli nim trostudo-,-;! a důkladně se naučit. • sokrates i 1 To jsi aši při Dioyi štěstí, Hippio, žel nechtěli '■o Ejkoc. aby jim sypočkal všechny naše archonty od Solóna počínaje, jinak by b byl mži co dělat, aby sis je zapamatoval. hippias proč, Sokrate? Padesát jmen si zapamatuji, jakmile je jednou uslyším. SOKRATES Máš pravdu, neuvědomil jsem si. že máš takovou paměť. Vidím, že se ti Lakedairnonšh obdivují jako člověku, který mnoho v i, a že u nich svým vyprávěním pěkných historek zastáváš stejnou funkci, jako starena u dětí. H1PPÍAS Je to skutečně tak. Sokrate; nedávno jsem u nich měl úspěch výkladem o tom, jakým studiem se má mladý čiověk zaměstnávat. Na len námět jsem složil velice pěknou řeč, která mimo jme vynutá ä krásným slovním vyjádřením. Téma a začátek je au takovýto. Když bylo Tróje dobyto, praví se tam. ptal se Neoptoiemos Nestora, jakými ušlechtilými činy se má zaměstnávat mladý čiověk, aby získal slávu. Nestor mu na to odpovídá a dává mu vešmi užitečné rady. Tu řeč jsem tam přednesl a hodlám j i přednášel i tady, za tři dni ve škole Fdóostraiově, kromě jiných věci, které stojí za poslech. Požádal ntč o to Eudikos, syn Apémamúv. Doufám, že přijdeš a přivedeš i jiné, kteří budou schopni vyslechnout s posoudit, co říkám, SOKRATES Stane se tak, Hippio, tíopustí-li bůh. Ted vsak mi odpověz na malou otázku, neboť jsi mi ji právě včas připomněl, Nedávno mě kdosi, vážený příteli, uvedl do rozpaků při nějaké debatě, když jsem některé věci odsuzoval jako ošklivé a jiné hájil jako krásné. Položí! mi ironicky takovouto otázku: „Jak to víš. : Sokrate/' pravil, „které věci jsou krásné a které ošklivé. Dovedl bys mi snad říci, co loje krása?'' — Na to mi rozum nestačil a nevěděl jsem, jak mu správně odpovědět. Po odchodu z té společnosti jsem měl na sebe zlost, nadával jsem si hlupáků a rozhodí jsem se; jakmile potkám prvního z vás moudrých, že ho vyslechnu, poučím se, nacvičím si odpovedá vrátím se k tomu tazateli, abych se s nim v té věci znovu otkal. Pravím ti tedy, že mí přicházíš vhod. Pouč mě důkladně, co je to krása, a pokus se mi co nejpřesněji odpovědět, abych nebyl pro smích, až se mě někdo zeptá podruhé. Jistě to bezpečně víš a je to asi jen maličkost mezi mnohými věcmi, které ovládáš. ■ HIPPIAS Ovšemže je to maličkost, Sokrate, při Diovi, nestojí to ani za řeč, abych tak řekl. SOKRATES To se tedy snadno naučím a už mě v debatě nikdo neporaz;!. HIPPIAS Nikdo, Sokrate, samozřejmě, protože by jinak moje věda nestála za nic a byla by pro kočku. SOKRATES Pří Héře. to jsi řekl dobře, Hippio. jestliže toho člověka porazíme. Nebude ti vadu, když ho budu napodobovat a když budu proti tvým odpovědím klást námitky, abys mě to tím způsobem lépe naučil? V namítání mám snad trochu zkušenosti. Nemáš-li nic proti tomu, rád bych ti odporoval, abych se tím důkladněji poučil. HIPPIAS Klidně odporuj. Vždyť je to, jak jsem právě řekl. bezvýznamná otázka; naučil bych tě odpovídat na otázky daleko obtížnější, takže by tě žádný člověk v debatě nemohl porazit, sokrates Jak krásná to slova! Když tedy dovolíš, vpravím se co nejlépe do role svého protivníka a pokusím se ti kláš: otázky. Kdybys mu přednesl rozpravu, o níž jsi se zmínil, tu o krásných zaměstnáních pro mladé lidi, vyslechl by tě, a když bys domluvil, neptal by se tě nejdříve na nic jiného než právě na tu 58_H 1 P P I AS gj krásu; má ío tak ve zvyku. Ptal by se asi: „Cizinče z Élidy, nejsou spravedliví spravedlivými právě svou spravedlivosti?" — Odpověz, sHippio, jako kdyby se ptal on. Jj HIPPÍAS Odpovím, že spravedlivosti. SOKRATES Spravedlivost je tedy něco skutečného, ne? H1PPLAS Ovšemže. SOfCRATES Takže i mudrci jsou moudři svou moudrostí a krásné věci jsou krásné svou krásou? HIPPÍAS jak jinak ? SOKRATES 1 tyto věci tedy náleží mezi skutečnosti, jinak by neměly ten účinek. hippías Jsou to skutečnosti, samozřejmě. SOKRATES A co krásné věci, nejsou kráso é práve svou krásou? HIPPÍAS Ano. svou krásou.. ^ _ HIPPÍAS 5 9 SOKRATES Tedy i ta je skutečností? HIPPÍAS Je, aie co na torn záleží? SOKRATES „Pověz mi tedy, cizince," řekne můj odpůrce, „co to je ta krása?" HIPPÍAS Nepotřebuje tazatel, Sokrate, vědě; něco jiného, totiž co je krásné ? SOKRATES Myslím, že ne, Hippio, jen co je to krása. HÍPPLAS Jaký je v tom rozdíl? SOKRATES Mysiíš, že není? HÍPPLAS To je přece totéž! SOKRATES Je m: jasné, že ty to víš lépe. Lee uvažuj, příteli: neptá se tě, co je krásné, nýbrž co je ío krása. HÍPPLAS Chápu, příteli, a odpovím mu, co je to krása, takže mi vůbec nebude moci nic namítal. Mám-Ii říci pravdu, tedy věz, Sokrate, že krásná dívka, to íe krása. 6 0 K I V P 1 A S d SOKRATES Při sám pes, Hippio, to jsi odpověděl krásně a výstižně. Když mu tedy takto odpovím, zodpovím tím jeho otázku beze zbytku a správně a on mi nebude moci nic namítat? HIPPÍAS Jak by ti mohl, Sokrate, něco namítat, když je to mínění všech lidí, a když ti všichni posluchači dosvědčí, že máš pravdu? SOKRATES Dejme tomu. že ano. Řekněme tedy, Hippio. že přijmu za své. co mi říkáš. On však se mne zeptá asi takto: ..Nuže, Sokrate, odpověz: když isou krásné všechny ty věci, o nichž ses zmínil, a je-li krása něco skutečného, pak jsou krásné právě tim, ne?" — Já mu na to řeknu, pakliže krásná dívka je krása, pak existuje něco, co dělá krásné věci krásnými. KÍPPIAS Myslíš, že se pokusí vyvracet, že krása není ío, co říkáš, a když se o to pokusí, že se nezesměšní? SOKRATES Že se o to pokusí, můj podivuhodný učený příteli, to dobře vím. Zda se tím pokusem zesměšni, to se teprve ukáže. -Povim ti, co řekne. H _ __ H I P P I A S 61 HIPPÍAS Mluv xedy. SOKRATES „Ty jsi rozkošný, Sokrate," řekne, ,.krásná klisna tedy není krása, i když sám bůh jí ve věštbě velebil?" — Co mu na to řekneme, Hippio? Uznáme, že krásná klisna je krása? Jak bychom se mohli odvážit popírat, že krásné není krásné? HIPPÍAS To máš pravdu. Sokrate, ostatně to i bůh správně pověděl: u nás v Éiidě se rodí velice krásné klisny. SOKRATES „Dobrá," řekne na to on. ,,A co krásná lyra, to není krása?" — Uznáme to, Hippio? HÍPPLAS Ano. SOKRATES Nato se on zase zeptá — vím to docela určitě, protože znám jebo povahu — „Drahoušku, a co krásný hrnec, to snad není krása?" HÍPPLAS Co je to za člověka, Sokrate1' Nějaký nevzdělanec, který- se opovažuje uvádět taková obyčejná slova ve vážné rozpravě. SOKRATES Je takový, Hippio, nevychovaný a hrubý, zajímá i ho jenom to. co je pravda. Presto však je třeba mu odpověděl. Řeknu napřed, co si myslím. Je-li hrnec výrobkem dobrého hničíře,kuiatý a dobře vypálený, jako bývají některé krásrj|. dvouucbé hrnce, do nichž se vejde šest džbánů, docela pěkné, kdyby se jeho otázka týkala takového hrnce, museli bychom souhlasit, že je krásný. Přece bychom neřekli, že není krásné, co krásné je. HIPPIAS To by neslo, Sokrate. sokrates „I krása ý hrnec je tedy krása, není-Iiž pravda," řekne on. -— Odpověz, HIPPIAS Myslím, že je to takhle, Sokrate; i takovéto nářadí je krásne, když je krásně upraveni, ale celkem vzato je nelze považovat za krásu ve srovnáni s klisnou nebo dívkou čí jinými věcmi opravdu krásnými. sokrates Budiž. Vidím, Hippio, že mu musíme na jeho otázku odpovědět takto: „Člověče, ty nevíš, že je pravdivý Hérakkitův výrok, že i nejkrásnějši opice je ošklivá, když ji srovnáme s pokolením lidským, a právě tak i oejkrásnější hrnec je ošklivý ve srovnání s dívkami, jak praví učený Hippias." — Není to tak, Hippio? HIPPIAS Velice správná odpověď, Sokrate. SOKRATES Poslyš tedy. Dobře vím, že na to řekne: „Jak to, Sokrate? Když někdo srovná dívky s bohyněmi, nedopadne to tak jako při srovnávání hrnců s dívkami? Neukáže se, fy i nejkrásnějši dívka je ošklivá? Cožpak Hérakleitqs, kterého se dovoláváš, neříká caké, že nejmpudřejší z Udí bude vedie boha vypadat jiako opice i moudrostí i krásou i ve všem ostatním?" — Přiznáme, Hippio, zeje npjkrásnější dívka vedle bohyně ošklivá? j HIPPIAS j j Kdo by proti torhu mohl něco namítat, Sokrate? SOKRATES i Když to tedy uzrjáme, zasměje sq a řekne: „Vzpomínáš sí, Sokrate,! nač jsem se tě j ptal?" — ,.Piai ses," odpovím md já, ,.co je to firávě krása jako laková." — „A ná otázku o podstatě krásy," on na to, „mi uvádíš fiěco — sám jsi so řekl — co není ani krásné ani ošklivé." — ,.ie 10 tak," odpovím, ci co mi radíš, příteli, abych řekl? HIPPIAS ! ; Já bych řek.!: „pravdu díš, že \fcdie bohů lidské -Dokoiení krásné není." _____________H np p i a s g SOKRATES ~ " „Kdybych se tě byl na začátku zeptal," on na to, „co je krásné a co ošklivé, pak by odpověď, kterou jsi mi právě dal, byla správná. Stále si ještě myslíš, že krása jako taková, kterou se všechny věcí při-ozdobují a která způsobuje, že vypadají jako krásne, když se k nim přidá, že je to dívka, Či klisna nebo lýra?" HIPPJAS Dobrá, Sokrate: jestliže hledá tohle, pak mu odpovíme velice snadno, co to je krása, kterou se všechno přiozdohuje, takže io vypadá jako krásné, když ona se k tomu pripojí. Hlupák je to, který' se v krásných věcech nevyzná. Jestliže mu odpovíš. Že to krásno, na které se ptá, není nic jiného než zlato, zmlkne a nepokusí se ti odporovat. Víme přece všichni, že jakmile se k něčemu přidá ziato, ziatem ozdobeno vše vypadá krásně, í když to předtím vypadalo ošklivé. ; SOKRATES Ty toho člověka neznáš, Hippio, jak je vytrvalý, nedá se lehce odbýt! HIPPIAS Co na tom. Sokrate. Se správnou odpovědí se spokojit musí, jinak bude lidem pro smích. jl_____h i p p i a s e 5 SOKRATES ~~ ' ~"~ Nejenže se, vzácný příteli, s touto odpovědí nespokojí, spíše si ještě bude ze mne tropit Šašky a řekne: „Ubohý slepče, myslíš, že je Feídías špatný umělec?" — Myslím, že rau řeknu, že vůbec ne, HIPPIAS A to řekneš správně, Sokrate. SOKRATES Ovšemže správně, Nato, když s ním budu souhlasit, že je Feidias dobrý umělec, řekne on: „Myslíš, že Feidias neznal krásu, o které mluvíš?" — „Pročpak," nato já. — „Protože neudělal Athéně oči ze zlata," řekne, „ani tváře, ani nohy ani ruce, což by byl měl učinit, jestliže je dat o věci nejkrásnějši. Udělal to vše ze slonové kosti; zřejmě chybil svou nevědomostí, protože nevěděl, že právě ziato zkrášluje všechno, k čemu se přidá." — Co mu na to odpovíme, Hippio? HIPPIAS To není těžké. Řekneme mu, že Feidias udělal dobře, neboť í slonovina je tuším věc krásná. SOKRATES „Proto on také," odpoví můj odpůrce, „neudělal ze slonoviny i oční panenky, nýbrž z mramoru, a hledal seč byl takový' mramor, který' se slonovině 6 6 H I P P I A S podobá co nejvíce. Což i krásný kámen je krzsa?" — Přistoupíme na tc, Hippio ? | HIPPIAS J Přistoupíme: tam, kde je ho vhodne použkc. SOKRATES A kde není vhodný, taro je ošklivý? Már: to uznal nebo ne? HIPPIAS Uznej; pokud se nehodí. SOKRATES „Tak jak je to, ty učený člověče," řekne on. ..nepůsobí slonovina a zlato, že věc i vypadají krišně, když se jich vhodné pouziis, a že vypadaj i ošili vě, když se jich použije nevhod?" — Budeme rra to muset vyvraceíj nebo uznáme, že má pravdu? HIPPIAS Tohle uznáme, že co se kam hodí, to věci zxráš-hye. SOKRATES „Když někdo navaří te.n krásný hrnec, o farem jsme právě mluvili, plný hrachové kaše," natc zase on, „hodi se k němu měchačka zlatá nebo z ."Tikového dřeva?" HÍPPIAS O jakém člověku"to proboha mluvíš, Solrate, nechceš mi říci. kdo to je? HIPPIAS 6 7 SOKRATES; Stejně ho neznáš, i kdybych ti řekl jeho jméno. HIPPIAS Ale poznávám hned, že je to nějaký pitomec. SOKRATES Je to strašpý protiva, Hippio. Ale ať je jaký je, co mu řekneirae? Která z těch dvou mechaček'se hodí k hrachové kaši a k hrnci ? Zřejmě ta z fíkového dřeva, se? Dodává kaši příjemnou vůni, a potom, kamaráde, hrnec se s ní nerozbije, takže se kaše nevylije ia neuhasí oheň a hodovníci se nemusejí obejít béz tak výtečného jídla. To všechno by mohla zlatá měchačka způsobit, takže rovslím, že musíme říci, ř.e se nám měchačka z fíkového dřeva lépe hodi nežli zlatá, leda že bys ty byl jiného názoru, HIPPIAS Hodí se lépe, Sokrate, ale já bych se s tím člověkem o lakovjych otázkách nebavil. SOKRATESI Správně, příteli, pro tebe se nesluší, aby ses mazal s takovými ešklbýtru slovy, když jsi tak krásne oblečen, krásine obut a slavný pro svou moudrost po celém íleeku; ale mně na tom nesejde, zda se kvůli tomu člověku umažu. Mne tedy předem pouč a kvůli mne odpověz. ~ „Jestliže se tedy měcitačka 6Š " H t P P lA-S____......______p| zlTkovenô" dreva lepe hodí nežli zlatá," řekne ten Človek, „pak snad je určíte krásnější, neboť jsi, Sokrate, souhlasil, že co se nod.L je krásnější, nežli co se nehodí, není-iíž pravda"*' — Tak co, Hippio, budeme souhlasit, že je měchačka z fíkového dřeva krásnější nežli zlatá? HIPPIAS Chceš, abych ti, Sokrate, řekl, jakou definicí krásy unikneš jeho záplavě slov? SOKRATES. jakpak by ne, ale ne dřív než mi povíš, o které z těch dvou měchaček, o n.!chž jsem mluvil, mu mám odpovědět, že se hodí a že je krásnější, HIPPIAS Řekni mu, chceš-li, že ta fíková. sokrates A teď pověz, co jsi chtěl říci. Z poslední odpovědi, budu-Ií totiž tvrdit, že krása je zlato, nevyplyne mi, jak se zdá, co je krásnější zda zlato nebo fíkové dřevo. Jaká je teď tvá další definice krásy? hippsas Povím tí to. Zdá se mí totiž, že hledáš pro svou odpověď takovou krásu, která se nikdy, nikde a nikomu nebude jevit jako ošklivá. SOKRATES Výborně, Hippio, teď jsi to krásně pochopil. [1 HIPPIAS „ J=9 HIPPIAS Tedy poslyš a uvědom si, že můžeš prohlásit, že se vůbec v ničem nevyznám, pakliže někdo .najde nějakou námitku. SOKRATES Tak spusť honem, proboha! HIPPIAS Pravím tedy, že vždy, ve všech ohledech a všude je pro člověka nejkrásnější, když je bohat, zdráv a těší se mezi Řeky úctě, a když zestárnuv a obstarav krásný pohřeb svým rodičům, sám dojde krásného a velkolepého pohřbu od svých potomků. SOKRATES No ne, Hippio, jak podivuhoně a vznešeně a sobě přiměřenější to řekl' Při Héře — obdivuji se ti, jak mi připadáš laskavý', když mi tak ze všech sil pomáháš! Leč tím toho muže přece jen nezasáhneme a o to vi c se nám tec vysměje, tomu věř. hippias Zbytečný smích to bude. Sokrate; pokud proti tomu nemá co.říci, ať se směje, bude se smát sám sobě a ti, kdo budou při tom, si z něho budou tropit Šašky. SOKRATES Možná, že je to tak. Ale já spíš předpovídám, že po této odpovědi dostane chuť nejen se'mí vysmát, l 70 - HÍPPI i s | g HIPPIAS Nač dostane chuť? SOKRATES Bude-Ii mix náhodou po r\ před ním útěkem, určitě se íce hůl a nespasím-li se pokusí mi natloíuci. HIPPIAS Co to povídáš? Je ten Slovek nějaký tvij pán, a kdyby to udělal, nikdo by ho neodvedl a nepotrestal ? Nebo snad není ve ví.šem městě žádnlá spravedlnost £ ie dovoleno, aby se občané navzájem tloukli? SOKRATES Nic takového není dovoleno. HIPPIAS Bude tedy zajisté potrestárj, když tě nespravedlivě uhodí. SOKRATES Nezdá ss mi, že by to bylo ■ nikoli! Kdybych mu dal tut<]> odpověď, pak inyslím že by mi nabil právem. HIPPIAS Začínám si to také myslet, sám tak bojíš, SOKRATES Mám ti povědět, proč se obávám, že budu právem nespravedlivé, flippio. Sokrate, když se toho HIPPIAS 7 í bit, když takto odpovím ? Či i ty mě budeš-bíHjer"™ rozsudku? Chceš mě vyslechnout? HIPPIAS To by bylo zlé, Sokrate, kdybych íě nevyslechl. Co mi tedy poviš? SOKRATES Povím tí to stejným způsobem jako dosud, tím že budu napodobovat svého protivníka, abych ti neříkal nepříjemná a ostrá slova, kterými bude častovat on mě. On mí řekne: „Dej dobry pozor, Sokrate, myslíš, že není právem bit ten, kdo zazpívá falešně takový1 dlouhý dithyramb a tím uteče daleko od dané otázky?" — „Jak to," zeptám se já, a on odpoví: „Jakže? Ty si nepamatuješ, že jsem se tě ptal, co je krása, která když se přidá k čemukoli, způsobí, že je to krásné, ať jde o kámen, dřevo, člověka, boha či jakýkoli čin nebo jakoukoli poučku? Ptám se tě, člověče, co je samotná krása, a ty mě nechápeš o nic víc, než jako kdybych mluvil do kamene, a to do mlýnského, který nemá ani uši ani mozek!" — Nebudeš se snad zlobu, Hippio, když se polekám a odpovím mu na to: „Ale vždyť přece Hippias říkal, že tohle je krása! Ptal jsem se ho přece stejnými slovy, jako ty mne, co je krása vždycky a pro každého!" — Co na to řekneš? Nebudeš se zlobit, když mu to řeknu ? 7 2 HIPPIAS _ § HIPPIAS To přece, Sokrate, dobře vím, že to, co jsem pra-vi'., je krásné pro všechny lidi a každý to bude za krasu považovat. SOKRATES ,.A bude to opravdu krása pro všechny?" ozve se zase náš muž, „krása přece musí zůstat krásou provždycky!" HIPPIAS To jistě. SOKRATES ,.1 v minulosti?" zeptá se on. HIPPIAS I v minulostí. SOKRATES „Cizinec z Élidy tedy tvrdí." ujme se slova můj protivník, „že i pro Achillea byla krása, když byl pohřben později než jeho předkové, i pro jeho děda Aiaka a pro ostatní, kteří jsou-potomky bohů, i pro samotné bohy?" HIPPIAS Co to povídáš? Jdi do háje! Otázky toho člověka zavánějí bezbožností, Sokrate! SOKRATES Co chceš? Je snad méně bezbožné tvrdit, že je to tak, když otázka zněia jinak? [f_ HIPPIAS 73 HIPPIAS ~ " Možná že není. SOKRATES „A to je nejspíš tvůj případ." řekne zase on, „když tvrdíš, že pro všechny a provždycky je krása být pohřben svými potomky a pohřbít své rodiče. A což Hérakies a všichni ti, o nichž jsme právě mluvili, to nebyli jedni ze ,všech' "? HIPPIAS Ale já jsem přece nemluvil o bozích. SOKRATES Ani o héroech, jak se zdá. HIPPIAS Ne o těch, kteří byli syny bohů. SOKRATES Tedy o těch, kdo syny bohů nebyli? HIPPIAS Zajisté. SOKRATES Podle tebe to tedy zase vypadá tak, že co je pro některé 2 héroů hrozné, bezbožné a potupné, jako pro Tantaia, Dardanaa Zétha, je krásné pro Peiopa a jiné, kteří jsou podobného původu, HIPPIAS To je můj názor. _ \ H 1P P 1 A S gB ioKRATEsT ~~ ~~~ „Takže ty myslíš," budou slojamého protivníka, „i když jsi to tak neřekl, že poffrbít své rodiče a být. pohřben od svých dětí je někdy pro někoho potupné. Dále z toho plyne, jak se zdá, že není možné, aby toto bylo a ziistalo krásou pro všechny, neboť je to stejné jako oqy dřívější příklady, totiž dívka a hrnec. Tohle však j e [ještě více k smíchu, protože je to krása pro některé a pro jiné nikoli. Vůbec se ti dnes nedaří, Sokrate, dát mi odpověd na otázku, co je to krása." — Takhle a takovými slovy mě po právu vyplísni, kdy t mu dám takovou odpověd. Přibližně takto se mnou obyčejně mluví, Hippio. Někdy, jako lby se smiloval nad mou nezkušeností a nevědomostí, mi sám navrhne odpověď na svou otázku, ať jde o to, co myslím, zeje to krása, nebo o něco jiného, nač se mne právě ptal, nebo o čem byla řeč. i HIPPiAS Co tini chceš říci, Sokrate ? SOKRATES Povím ti ta. Řekne mi: „Nešťastníku Sokrate, prestaň s takovými odpověďmi, vždyť jsou hloupé a dají se snaino vyvrátit. Podívej se blíže na to, zda snad není krása v tom. co jsme před chvilkou kritizovali, když jsme pravili, že zlato je krása tam, kam H_HIPPIAS _ i 5 se hodí, kdežto tam, kam se nehodí, nikoliv, a že to platí o všem, k čemu se přidá. Podívej se na zub samotné představě toho, že se něco k něčemu hodí, jaká je její povaha a zda snad práve to není krása." — Já jsem si zvykl v takových případech pokaždé souhlasit, neboť nevím, co bych na to řekl. Myslíš, Hippio, že je krása to, co se hodí ? HIPPIAS Určitě, Sokrate. SOKRATES Prozkoumejme to, abychom se nenapálili. HIPPIAS Dobrá, zkoumejme. SOKRATES Tak se podívej: řekneme, že se něco hodí tehdy, když jako přídavek působ i tak, že se všechno, k černíš je lo připojeno, jeví jako krásné, nebo působí tak, že je 10 krásné, nebo není pravda ani jedno ani druhé? HIPPIAS Já myslím — SOKRATES Co z toho obojího? hippias 2e to působí tak, že věci vypadají jako krásné. Je to, jako když si někdo vezme na sebe bezvadně 7 é hippias fa] padnouci oděv nebo obuv; vypadá krásněji, i když je jinak směsný. SOKRATES Pak by ovšem to, co se hodí, činilo věcí krásnějšími, než opravdu jsou, a byla by to zřejmě klamná krása. To by asi nebylo, co hledáme, Hippio. My přece hledáme, čím jsou všechny krásné věci krásné; podobně jako to, co činí všechny veliké věci velikými, totiž oč jiné přesahují; to přece činí věci velikými, a i když tak nevypadají, přece přesahují, protože museji být veliké. Takto se také ptáme, co je krása, jejíž pomocí je všechno krásné, ať už to krásně vypadá nebo ne. Co se hodí, to asi není, neboť to činí věci krásnějšími, než jsou — to jsou tvá slova —, a nedovoluje vidět věci takové, jaké jsou ve skutečnosti. Musíme se pokusit nějak definovat, co činí věci. krásnými, jak už jsem řekl. ať už tak vypadají nebo ne; to totiž hledáme, když pátráme po tom, co je krása. HIPPIAS Ale to, co se faodi. působí svou přítomností, že věci jsou krásné i krásně vypadají. SOKRATES Myslíš, že není možné, aby se věci skutečně krásné nejevily jako krásné, když je v nich to, co je činí krásnými? 13_ H1FP IAS 7 7 HIPPIAS To není možné. SOKRATES Dohodněme se, Hippio, nejprve, zda všechno, co je skutečně krásné, ať už jde o obyčej nebo o jednání, je také za krásné považováno a jeví se tak vždy a všem, anebo právě naopak to lidé neuznávají a vedou o to nejvíce sporů a bojů i v soukromých stycích i ve veřejném životě měst? HIPPIAS Spíše to druhé, Sokrate, neuznávají to. SOKRATES Asi by tomu tak nebylo, kdyby se to nutně jako krásné jevilo; a jevilo by se tak, kdyby to, co se hodí, byla krása sama, a nejen něco, co způsobuje, že věci jsou krásné a krásně vypadají. Kdyby tedy to, cc- se hodí, bylo také tím, co krásu věcí tvoří, pak by to byla ta krása, kterou hledáme, a ne pouze něco, co působí, že věci krásně vypadají. Pakli ovšem to, co se hodí, působí jen, že věci krásně vypadají, pak to není ta krása, kterou hledáme. Jedno působí, že věci krásné jsou, kdežto způsobit, aby věci vypadaly i byly nejen krásné, ale jakékoli, to nemůže mít tutéž příčinu. Vyberme si tedy; působí to, co se hodí, že věci vypadají krásné, nebo že krásné jsou? ! II___HI P P 1 A S j) HÍFPIAS Myslím spíš, že íak vypadají, Sokrate. \ SOKRATES % To jsem blázen, Hippio, uniká nám poznání, co vůbec je krása, neboť co se hodí, se nám ukázalo jako něco jiného než krása. HIPPIAS Na mou duši, Sokrate, to mě velice překvapuje. SOKRATES Ale my se, kamaráde, nevzdáme. Mám ještě trochu naděje, že objevíme, co krása je. hippias Samozřejmě, Sokrate, vždyť to není tak těžké najít. Jsem přesvědčen, že ti to povím přesněji než přesnost sama, pakli budu o tom chvíli uvažovat o samotě, SOKRATES Neříkej. Hippio, velká slova. Vidíš, kolik nám to dalo práce; dej pozor, aí se to na nás nerozzlobí a neuteče nám ještě dále. Ale asi se mýlím, vždyť ty to snadno rozluštíš, jakmile jen budeš o samotě. Ale raději proboha hledej přede mnou, a chceš-li, pátrej se mnou jako dosud, Najdeme-li, dobrá; ne-najdeme-L myslím, že se spokojím se svým osudem, a ty to pak snadno vypátráš, až budeš sám. Když to objasníme teď spolu, nebudu tě už otravo- H__HIPPIAS 79 vat otázkami, co to je, co jsi objevil sám. PodiyejseJ^ ještě na tohle, zda myslíš, zeje to krása. Já tvrdím, že je, ale vezmi rozum do hrsti a prozkoumej to, abych nemluvil hlouposti: krása nechť je pro nás to, co je užitečné. Vede mě k tomu toto: říkáme, že jsou krásné nikoli ty oči. kterými zřejmě není možno ■ hledět, nýbrž takové, které jsou pro vidění užitečné. Je to tak? HIPPIAS Ano. SOKRATES A když jde o celé tělo, neříkáme, že je krásné,: když je schopné běhat nebo zápasit, a podobně zase u zvířat, u koně, kohouta, křepelky či u všech nástrojů a dopravních prostředků jak pozemských, tak i námořních plavidel a válečných lodi, u všech liu-l debních nástrojů a nářadí pro různá řemesla, a ■. chceš-li, i u lidských činností a zákonů, to všechno' budeme asi nazývat stejně; u všeho budeme přihlížet, jaké je to povahy, jak tc bylo vyrobeno, kde, to je, a krásným nazveme, cc bude užitečné, tam,-kde to bude užitečné, k čemu a kdy — & co ve všech těchto ohledech nebude k ničemu, nazveme; ošklivým. Nejsi téhož názoru, Hippio? ; HIPPIAS Jsem, 80 hippias jej sokrates Řekneme tedy správně, že ze všech věcí jsou krásné ry. které jso^i užitečné. HIPPIAS Ovšemže správně, Sokrate, SOKRATES jestliže některá věc je schopná způsobit něco, k čemu je uzpůsobena, pak je proto užitečná, a která toho schopná není. je asi neužitečná, že? HIPPIAS Samozřejmě. SOKRATES Schopnost je tedy krása a neschopnost je ošklivost? HIPPIAS Určitě. Že je tomu tak. nám přece, Sokrate, dosvědčuje i politika; být schopným politikem ve vlastní obci je věc ze všech nejkrásnější, kdežto být neschopnými je velice ošklivé, SOKRATES Správně pravíš. Ale proboha, Hippio, není stejným způsobem i moudrost věcí ze všech nejkrásnější a nevědomost ze všech nej ošklivější? HIPPIAS Co tím myslíš, Sokrate? W. ___HIPPIAS z i SOKRATES Zachovej klid, drahý kamaráde; obávám se totiž, co to zase říkáme, HIPPIAS Čeho se bojíš, Sokrate, vždyť tvá úvaha teď velice krásně pokračuje! SOKRATES To bych byl rád, ale podívej se na to se mnou. Mohl by někdy někdo udělat něco, co by neuměl a ani by nemohl? HIPPIAS To by nebylo možná; jak také, kdyby nemohl? SOKRATES Lidé, kteří chybují a dosahují Špatných výsledků, ač nerad:, jsou tedy něco jiného než ti, kdo by nebyli takové práce schopni anebo by ji nikdy nekonali? HIPPIAS To je přece jasné. SOKRATES AJe ti. kdo jsou schopni jednat, jsou pro to schopni svou schopností, a ne snad svou neschopností. HIPPIAS To jistě. SOKRATES Všichni, kdo něco konají, jsou tedy schopni dělat to, co dělají? ! 11 HIPPIES HIPPIAS Ano. % SOKRATES * Ale všichni lidé již. od svého dětství konají vice skutků zlých nežli dobrých a chybují, ač neradi. HIPPIAS j e to tak. SOKRATES Tak co, tuto schopnost a tyto vlohy, které jsou užitečné k -vykonání nějaké^r" Špatného skutku, označíme je jako .krásné, nebo do toho mnoho chybí? HTPPIAS Myslím, že mnoho chybí, Sokrate. sokrates Z toho plyne, Hippío, že schopnost a užitečnost pro nás. jak se zdá, neznamená krásu. HIPPIAS Leda že by byla schopná konat dobro a byla proto užitečná. SOKRATES Tedy í tento nápad, že krása je jednoduše schopnost a užitečnost, nevede k ničemu. Nemělo to, Híppio, snad být. co jsme měli na mysli, že krása je to co ie užitečné a schopné působit dobro ? H H IP' PIAS ) 8 3 HTPPIAS ................ s Myslím že ano. ...... SOKRATES A je to přece výhodné, nebo není? HTPPIAS Zajisté. | SOKRATES ! Tím způsobem tedy kfásná těla, krásné obyčeje, moudrost a ty věci, o nic|ž jsme mluvili, tjsou všechny krásné, protože jsou Výhodné. HTPPIAS To je jasné. SOKRATES Co je výhodné, se nárp tedy asi jeví jako krása, Hippío. HIPP1AS O tom není pochyby, Sokrate. SOKRATES To však, co je výhodné, působí dobrjs. htppias Je to tak. SOKRATES A to, co působí, není lnic jiného nežli příčina, že ano. HIPPIAS Jistě. 8 4 HIPPIAS Ü3 HIPPIAS s 5 sokrates Příčinou dobra pak je krása. hippias To je. SOKRATES Ale příčina, Hippío, a výsledek, který' ta příčina způsobuje, jsou věci rozdílné, neboť přece sotva může být příčina příčinou příčiny. Uvažuj: ukázalo sc nám. že příčina je to, co něco způsobuje ? HIPPIAS To ano. SOKRATES Takže to, co činitel způsobuje, je něco, co vzniká, a není to sám činitel. HIPPIAS Jeto tak. SOKRATES A něco jiného je to, co vzniká, něco jiného zase činitel, který1 to způsobuje. HIPPIAS Ano. SOKRATES Takže příčina není příčinou příčiny, nýbrž toho, co sama způsobí. HIPPIAS Velice správně. SOKRATES Jestliže tedy je krása příčinou dobra, pak by dobro vznikalo z krásy; a proto, jak se zdá, se zabýváme přemýšlením a všemi jinými krásnými věcmi, protože jejich dílo a jejich potomek stojí za to, aby o něj člověk usiloval, totiž dobro. Jak zjišťujeme, zastává zřejmě krása jakousi funkci otce dobra. HIPPLAS Výborně, Sokrate, to jsi řekl krásně. SOKRATES A neříkám krásně i to, že otec není synem ani syn otcem ? HIPPLAS Ovšemže ano. SOKRATES A že příčina neni následkem .ani následek příčinou. HIPPiA.S Pravdu díš. SOKRATES Takže při Diovi, vzácný příteli, ani krása není dobro, ani dobro není krása; nemyslíš, že to vyplývá z toho. co jsme si řekli? HIPPLAS Docela to tak vypadá, při Diovi! I ji «6 Hl P PI A S (g) f-\ SOKRATES " i " " 1 Spokojíme se s tím a budeme snarř ckrŕt tvrdit. , že krása není dobrá a dobro že není krásné ? i HIPPJAS j Při sám Zeus, to se mi vůbec nelíbí, j SOKRATES 1 Správně, Hippío, mne se to ze všech rsčí. které j jsme tu vedli, líbí nejméně. 1 hippias j To bych prosil. , j sokrates C Zdá se tedy, že teorie, která nám ještě před chvílí i připadala nejkrásnější ze všech, že krása je to. co je výhodné, užitečné a schopné působit, není tak dobrá, ba naopak, je-li to možné, je ještě směšnější nežli ty první, v nichž jsme se domnívali, že | krása je dívka či ostatní věci, o nichž jsme předtím \ mluvili. I HIPPIAS 1 Myslím že ano. \ SOKRATES li j Já už nevím, Hippio, kudy kam, jsem v koncích, i Nemáš nějaký nápad? | HIPPIAS \ V tuto chvílí nikoii, ale jak už jsem řekl, jsem pře- \ svědčen, že něco najdu, až to uvážím. HIPPIAS 8 7 SOKRATES Myslím, že zvědavostí nevydržím čekat, až neco najdeš. Ostatně se domnívám, že jsem právě na neco přišel. Podívej se: kdyby nám něco poskytlo potěše-j ní, ale nejjakoukoli rozkoš, nýbrž takovou, kterou I vnirnámeisluchem nebo zrakem, pak bychom řekli, že je to krásné; myslíš, že bychom s tím obstáii? Působí nám potěšení, Hippio, když vidíme krásné lidi nebo (pestré látky, malby a sochy, pokud jsou krásné; i krásné zvuky a veškerá hudba, rozpravy a povídky na nás působí stejně, takže bychom asi odpověděli tomu drzému člověku: „Vzácný pane, krása je to. co je příjemné našemu sluchu i zraku." — Nemyslíš, že bychom tím zarazili ty jeho drzosti ? HIPPIAS Domnívám, se, Sokrate, že teďjsi dobře řekl, co je xrasa. ■ SOKRATES Ale jakr dál? Řekneme také. Hippio. že jsou krásné obyčeje a zákony příjemné našemu sluchu a zraku a že jsou proto krásné? Nebo to s nimi wpadá jinak? ; HIPPIAS . Asi and. a k toho si ten člověk snad ani nevšimne. SOKRATES Při sám pes. Hippio, všimne si toho člověk, před 8 8 H I P P I A S___|| kterým bych se nejvíce styděl za prázdné žvanění a za to, že mluvím, jen abych něco řekl, HIPPIAS A kdo je to ? SOKRATES Sokraies, syn Sófronískův, ten mi v ničem nebráni více, než nezávazně mluvit c věcech nedokázaných nebo mluvit znalecky o něčem, o čem nic nevím. HIPPIAS Když jsi to řekl, i mně samotnému se zdá, že zákony jsou něco jiného. sokrates Zachovej klid, Hippio. Je totiž nebezpečí, že se ve věci krásy dostaneme do stejných nesnázi jako dosud, ač si budeme mysíet, že už jsme z nich venku. HIPPIAS Jak to myslíš, Sokrate? SOKRATES Povím tí, co mi napadá, má-li vůbec smysl to, co říkám. Zákony a obyčeje by snad asi vybočovaly z mezí našeho pozorování, které vmmáme slcehem a zrakem, proto je nechrne stranou a zůstaňme u toho, čím se nám příjemné jeví krásným. Někdo nám řekne, ať už ten můj protivník nebo někdo jE K i P P i A s s 9 jiný: „Jak to, Hippio a Sokrate, že jste si vybrali, z příjemného jenom to, co nazývate krásným, a že ostatní vjemy, jako jídlo, pití, lásku a jiné podobné, za krásne neuznáváte ? Podle vás takové věci nejsou příjemné a. není v nich žádná rozkoš, jako vůbec v ničem, co nelze vidět nebo slyšet?" — Co na to odpovíme, Hippio1? HIPPIAS Určitě odpovíme, Sokrate, že i '.'jiných vjemech jsou veliké rozkoše. SOKRATES „Proč tedy," řekne nám on, „jim odnímáte ten název a zbavujete je charakteru krás;1, když jsou to nemenší rozkoše nežli ty, o nichž jste mluvili ?" — Odpovíme mu. že by se nám kdekdo vysmál, kdybychom prohlašovali, že jídlo není příjemné, nýbrž krásné, příjemná vůně že není příjemná, nýbrž krás-ná,.a pokud jde o milování, o tom by se s námi všichni hádali, že je to nejpříjemnějši věc na světě, ale pokud to někdo dělá, musí to dělat tak, aby ho nikdo neviděl, protože je to napohled velice ošklivé. Na tato naše slova nám, Hippio. asi odpoví: „Pozoruji, že se odedávna stydíte nazvat tyto rozkoše krásnými, protože lidé tak nesmýšlejí. Já však jsem se neptal, co považuje za krásu většina, nýbrž co krása je." — Na to my mu tuším odpovíme, jak se HIPPIAS jsme se dohodli, že podle našeho tvrzeni je! krásou ta část příjemného, kterou vnímáme zrakem a sluchem. Csceš k tomu něco dodat, Hippio, nebo máme řid něco jiného ? ; ■ H3?Pi.ái j : Na jek námitky nemůžeme, Sokrate, odpovědět SOKRATES -Dobr:." on nato, „krásněme tedy jen, co je pří-jemae ztlíu a sluchu, a co nefcí, patří sice mezi příjemnosti, ale k jasné, že to není krásné " i~ Sou-hkiíme? i i SOKRATES - i fCoje rriieiimé napohled," zep;:á se rsášjprotiv-níi. ..;e rnjemné napohled i naposlech z: roven, aeDc co j: příjemné naposiech je také příjemné na-Voútá. i isponled?" — „Nikoli," prohlásíme, „co je prijenně z jednoho důvodu, |otva může být ?říje~r.é : obou. to nám asi chas říci. f^y však jsnie rroLašovali. že obě tyto příjemnosti jsou í^ás=íiax*8myo sobě. tak i obě áohromacpy." — Neodrxjvire Lik^ i KPFIAi * 1 Zaiisté. HIPPIAS 9 1 SOKRATES ,.A cožpak se nějaké příjemné liší od jiného příjemného právě svou příjemností řekne na to on, ,.nejde přece o to, zda je nějaká rozkoš větší nebo menší, či zda je jí více nebo méně. nýbrž o to, zda se liší od jiných právě v tom, co způsobuje, že rozkoší je nebo není?'' — Myslíme, že o to nejde, či ano? HIPPIAS Zdá se, že ne.. SOKRATES Nás protivník bude pokračovat: .To jste tedy tyto rozkoše vybrali z ostatních podle něčeho jiného nežli podle toho, že jsou příjemné: toto ,něco' jste viděli na obou: protože se tím od jiných liší; s ohledem na toto .něco' prohlašujete, že jsou krásné? Rozkoš způsobená viděním přece není krásná jen proto, že má svůj původ ve viděni; kdyby to bylo příčina její krásy, pak by ta druhá, způsobená sluchem, krásná nebyla, protože nepochází z viděni." — Přiznáme mu, že má pravdu? HIPPIAS Přiznáme. SOKRATES „Naopak zase rozkoš způsobená slyšením není krásná proto, že je způsobena sluchem; v tom případě by zase nebyla krásná rozkoš z vidění, protože r 9 2 HIPPIAS p jejím pramenem není sluch." — Má pravdu, Hippio, ten člověk, když tohle říká? HIPPIAS Má. sokrates „Vy ovšem tvrdíte, že jsou krásné obě." — Tvrdíme to? HIPPIAS Tvrdíme, SOKRATES „Mají tedy obě něco totožného, co je činí krásnými, co- j;; jim společné a lpí na obou zároveň a na každézviišt; jinak by totiž nebyly krásné obě i každá sama o sobě." — Odpověz mí, jako bys odpovídal jemu. HIPPIAS Odpovídám, že i mně se to jeví tak, jak říkáš. SOKRATES Jestliže obě tyto rozkoše mají dohromady cosi společDshc. aie žádná z nich o sobě tuto vlastnost nemá, pak by to nemohla být příčina jejich -krásy. HIPPIAS Jak by to bylo možné, Sokrate, aby sama o sobě neměla jistou vlastnost žádná z nich, ale aby obě dohromady tuto vlastnost, kterou jinak samy namají, měly? §} HIPPIAS _93 SOKRATES Myslíš, že to není možné? HIPPIAS Musel bych být velice nezkušený jak v posuzování povahy těch věcí, tak i v posuzování významů slov, o která jde. SOKRATES Výborně, Hippio. Přece však se mi jaksi zdá, že vidím nějakou možnost toho, o čem ty prohlašuješ, že je nemožné, je to však, jako bych neviděl nic. HIPPIAS To se ti nezdá, Sokrate, to vidíš docela špatné. SOKRATES Přesto však mám mnohé takové představy, ale nevěří:::, jim, protože nejsou zřejmé tobě, který' jsi svou moudrostí vydělal daleko nejvíce peněz ze všech současníků, kdežto já jsem nevydělal nikdy nic; mam starost, kamaráde, zda si ze mne netropíš šprýmy a zda mě neklameš, protože mě napadá tolik neodbytných věcí. HIPFIAS NTkoo nepozná lépe nežli ty, Sokrate, zda žertuji nebo ne, jestliže se pokusíš vyslovit, co tě napadá; poznáš, že říkáš nesmysly. Nikdy přece nenajdeš takovou vlastnost, kterou nemám já ani ty a kterou ■máme oba dohromady. 94 H I P P I A S SOKRATES Co lim chceš říci, Hippio? Možná, že mas pravdu, ale já to nechápu. Abych se dobral nějaké jistoty, poslyš, co dací říci. Mám takový dojem, že vlastnost, kterou jfiem nemé] a nemám ani ted a kterou nemáš ani ty, imůžeme míí oba; a zase i naopak, tu, kterou máme p ba dohromady, nemusí mít ani jeden z nás. HlPfiAS \ | Mitívíš v hádankách, Sokrate, ještě víc než před chvílí. Podívej; se: Jestliže jsme oba spravedliví, není snad také spravedlivý každý z nás? Nebo je-li každý z nás (nespravedlivý, nejsme nespravedliví oba? Jsnse-li h ba zdrávi, není zdravý každý z nás? Nebo kdyby každý z nás byl nemocen, raněn či zbit, n ;bo kdyby se mu cokoli přihodilo, nebylo by to něco, co sej přihodilo oběma stejně? Nebo kdybychom byli ze zlata či ze stříbra nebo ze slonoviny, či cface>ii radKi, kdybychom třeba oba byíi urození, moudří, uctívaní, či smrčí nebo mladíci, či cokoi: chceš jiného zj .lidských vlastností, nebyla by to nezbytně vlastnost nás obou? SOKíATES • To by byla.; HIPPÍAS : \ Opravdu. Sokrate, ty nevidíš souvislosti mezi h i p r i a s 9 5 ■věcmi a nevidí je ani ti, s nimiž obyčejně debatuješ. Oddělujete krásu a každou jinou věc od skutečnosti, pitváte jí a tím narážíte. "Unikají vám veliké a souvislé celky skutečností. I teď jsi nepostřehl takovou věc, neboť se domníváš, že existuje nějaká vlastnost Či skutečnost, kterou mají nějaké dva subjekty zároveň, ale kterou naproti tomu nemá ani jeden z nich, nebo zase naopak, kterou mají oba jednotlivé subjekty, ale oba dohromady nikoli. Natolik postupujete nelogicky, bez rozvahy, prostoduše a nepochopitelně. SOKRATES Takoví už jsme, Hippio, jak často lidé říkají v přísloví: člověk nebývá tím, čím chce, nýbrž tím, čim může. Ty však nás stále napomínáš a tím nám prospíváš. Zatím však, nežli nám kvůli tomu wčiníš, jak hloupě uvažujeme, povím ti ještě něco z našich úvah o těchto věcech, dovolíš? hippias Vím, Sokrate, co mi budeš povídat, znám přece, jak ovažují všichni ti, kdo se zabývají logikou. Nicméně mluv, jestliže tě to potěší. SOKRATES Potěší mě to. My jsme toíiž byli, drahý příteli, natolik hloupí, než jsi to řekl, že jsme se domnívali o tobě a o mně, že každý z nás je jedincem, a dále 9 6 HIPPIAS |g že to, co je každý z nás, to nejsme oba; nejsme totiž dohromady jeden člověk, nýbrž dva. Tak hloupě jsme uvažovali. Tec už jsi nás poučil, že kdybychom dohromady byli dva, pak by každý z nás byl nutně také dva; je-li však každý z nás jeden, pak jsme dohromady také jeden. Podle Hippiovy teorie souvislého bytí to nemůže být nežli tak, že co jsou dohromady oba, to je i jedinec, a co je jedinec, to jsou i oba. Přesvědčil jsi mě, Hippio, a já se vzdávám. Dříve však pomoz mé paměti: ty a já, jsme dohromady jeden, nebo ;si ty dva a já dva? HIPPIAS Co tím myslíš, Sokrate? SOKRATES To, co říkám. Obávám se totiž, že dáváš jasně najevo, že se oa mé zlobíš, když myslíš, že ti něco namítám. Přesto však mi ještě řekni: není každý z nás dvou jedincem a není si toho vědom, žs je jedincem ? HIPPIAS To určitě. SOKRATES A je-li každý z nás jedincem, pak je každý z nás také lichý; nepovažuješ jednotku za lichou? hippias Považuji. 1_,H I P P I A S 9 7 SOKRATES _ """ ' '" ' "~"~ A poněvadž naše dvojice je sudá, plyne z, toho, že také každý z nás sám o sobě je sudý? HIPPIAS To určitě ne. SOKRATES Není tedy nezbytným důsledkem, že vlastnost, kterou mají oba, má i jeden z obou, ani neplatí naopak, že ta vlastnost, kterou maji oba jednotlivě, mají taká oba dohromady, jak jsi před chvílí řekl? HIPPIAS Není to nezbytné v takových případech, aleje to nutné v těch, o kterých jsem mluvil předtím. SOKRATES To stačí, Hippio. Spokojme se s tím, že některé případ} jsou takové a jiné nikoli. Řek.] jsem přece, vzpomináš-ii si, kde isme začali, že rozkoš způsobená viděním nebo slyšením není krásná takovou vlastnosti kterou má každá z nich, ale obě dohromady nikoli, nýbrž takovou, kterou mají obě i každá zvlášť; proto jsi souhlasil, že jsou krásné obě dohromady i každá zvlášť. Proto jsem se domníval podle té vlastnosti, kterou mají obě, že jsou-li krásné obě, pak musí být krásné právě tou vlastností, a nikoli takovou, která by jedné z nich chyběla. A je to můj názor ještě i teď. Pověz mi ještě i 9 S ~~ HíPPjkS "*fg jednou: jsou-ii rozkoš z vid#i a rozkoš ze slyšení krásne obě dohromady i každá zvlášť, není to, co je činí krásnymi, vlastnosti obou dohromady i každé zvlášť? HIPPIAS To jistě je. SOKRATES A je-ii rozkoší každá z nich i obě dohromady, jsou snad krásné právě lim? jsou ze stejného důvodu méně krásné i všechny <&*atni rozkoše? Vždyť jsme neshledali, že by byly v něčem méně příjemné, vzpomináž-ii si. HIPPIAS Vzpomínám, SOKRATES Bylo však řečeno, že jsou krásné proto, že jejích pramenem je zrak a sluch.. HIPPIAS Tak to bylo řečeno. SOKRATES Uvaž tedy, zda mám pravdu. Řekl: jsme si, pokud se pamatuji, že nikoh všechno příjemné je krásné, nýbrž jen to, co vnímáme zrakem a sluchem, hippias To je pravda. M HIPPIAS 9 9 SOKRATES Tato vlastnost však lpí na obojím dohromady, a nikoli na každém zvlášť, že? Jak jsme už prve řekli, není existence každého z obou podmíněna existencí obou dohromady, nýbrž existence obou dohromady je podmíněna jimi oběma, což pro jedno nebo druhé z obou neplatí. Je to tak ? HIPPIAS Je. SOKRATES A každé z nich obou nemůže být krásné něčím, co nemají obě; neboť vlastnost, že tvoří dvojici, není vlastností každé z nich, takže podle toho můžeme říci, že jsou obě dohromady krásné, ale každé jednotlivé z nich nikoli. Co myslíš, není to nezbytný důsledek? HIPPIAS Zdá se, že ano. SOKRATES Máme tedy říci. že obojí dohromady je krásné, jednotlivě však nikoli? HIPPIAS Co tomu brání ? SOKRATES Myslím že tomu brání to. příteli, že ve všech příkladech, které jsi uvedl, všechny vlastností, které HIPPIAS lpí na obou, lpí na každém členu dvojice, a pokud lpí na každém, pak i. na obou zároveň. Je to tak? HIPPIAS Je. SOKRATES Naproii tomu u přikladu, které jsem uvedl já, tomu tak není, a byly mezi nimi jak jednotlivé části dvojic, tak i dvojice celé. Je to tak? HIPPIAS Je. SOKRATES Ke které z těchto dvou kategorií patří krása, Hippio, co myslíš? K té, o kxeré jsi mluvil ty? Jsem -li silný já i ty, jsme silní i oba, jsem-li spravedlivý já i ty, jsme spravedliví i oba a jestliže oba, tedy i každý z nás; právě tak jsem-li krásný já i ty, jsme krásní oba, a když oba, tedy i každý z nás obou, ne ? Vždyť nic nebrání, aby torau nebylo jako s čísly; když je dvojice sudá, mohou být její části bud liché nebo sudé, anebo když každá Část je číslem iracionálním, může být jejich součet bud racionální nebo iracionální. Takových příkladů mi napadá na tisíce, jak jsem pravil. Do které skupiny zařadíš krásu? Či máš na to stejný náhled jako já? Připadá mi totiž velice nelogické, abychom oba j dohromady byli krásní, kdežto jednotlivě nikoli; nebo naopak. hippias 1 0 1 abychom jednotlivě byli krásní, ak oba dohromady nikoli a podobně. Chápeš tc stejně jako já, či jinak? HIPPIAS I já to tak chápu, Sokrate. SOKRATES To je dobře, Hippio, ta leže nemusíme dále hledat. Pakliže totiž krása náleží do této kategorie, pak už nemůže být krásou příjemnost způsobená viděním nebo slyšením, protože obě dohromady jsou působeny viděním a slyšením, každá jednotlivá však nikoli, a to by bylo nemožné, jak jsme se spolu dohodli, Hippio. HIPPIAS O tom jsme se opravdu dohodli. SOKRATES Rozkoš způsobená viděním a slyšením tedy nemůže být krásou, protože stává-li se krásou, přivádí nás k nemožnostem. HIPPLAS Je tomu tak. SOKRATES „Začnete tedy znovu,'" ozve se zase náš člověk, „když jste se touto cestou nikam nedostali. Co vlastně na obou těch rozkoších nazýváte krásným a kvůli Čemu jste jim dali přednos: před ostaíntmi 1 02 HIPPIAS a nazvali jste je krásou?1' — Myslím že musíme říci, Hippio, že jsou ze všech rozkoší nejméně škodlivé a že jsou nejlepší, a to jak obě dohromady, tak i každá z nich zvlášť. Či dovedeš uvést něco jiného, čím se od ostatních liší 1 HIPPIAS Nedovedu, jsou opravdu nejlepší, SOKRATES „Tak vy tedy tvrdíte " řekne^l^ protivník, ,,že krása je prospěšná rozkoš?"' — Domníváme se tak, řeknu mu na to já. A ty? HIPPIAS já také. SOKRATES Náš oponent nám na to odpoví: „To, co působí dobro, je přece prospěšné, že? A příčina a účinek jsou dvě rozdílné věci, jak jsme před chvilkou zjistili, takže se naše debata vrací zase na začátek; dobro nemůže byt krása z krása nemůže být dobro, protože každé z nich je něco jiného." — Jestliže máme rozum, Hippio, pak odpovíme, že je to určitě tak; neslušelo by se, abychom odporovali někomu, kdo má pravdu. HIPPIAS Jaký smysl myslíš že má celá tahle debata, Sokrate? Jak už jsem řekl, je to šimrání a šťourání do HIPPIAS 3 0 3 slovíček, rozdrobených na malé kousíčky. Krásné a cenné je, když Člověk dovede přednést dobrou a krásnou řeč před soudem či v radě. nebo před nějakým jiným úřadem, pro který je ta reč určena, přesvědčit posluchače a odnést si nejen něco malého, nýbrž cenu nej vyšší, záchranu sebe. svých j peněz a svých přátel. Těm věcem je třeba dát přednost a vykašlat se na takovéhle pitominky, abys nevypadal jako ohromný hlupák, který' se chytá prázdného a bezcenného žvanění, jako právě teď ty. SOKRATES ! Příteli Hippio. ty jsi šťastný člověk, protdže víš, jakými věcmi se má člověk zabývat, a jak fíkjás, zabýváš se juni úspěšně. Jak to vypadá, píonáfcieduje mě nějaký zlý osud. protože se potácím i sem i a tam a stále se dostávám do nesnází, a když se se svými pochybnostmi obrátim na vás moudré,'zahrnujete mě poiĽDnými slovy, hned jak se ozvu. Říkáte mi, jako tec práve ty. že se zabývám hiouposrmij a maličkostmi, které nemají žádný význam. Když zase poslechnu vás a mluvím jako vy, že je daleko výhodnější umět sí dobře a krásne sestavit-! řeč b něco s ní úspěšně dokázat před soudem nebo před nějakým jiným shromážděním, tu opět musím poslouchat kdejaké urážky od jiných lidí. mimo jiné i od toho člověka, který se se mnou neustále hádá. A je 10 4 h I P P I A J>____JI to dokonce můj nej bližší příbuzný a. bydlí se mnou v jednom domě. Jakmile přijdu domů a on uslyší, že tak mluvím, zeptá se mne, zda se nestydím odvažovat se rozprávět o krásných lidských činnostech, když mi bylo tak jasně dokázáno, že vůbec nevím, co to vlastně krása je. — „Jak můžeš poznat," řekne mi, „zda je jakákoli řeč krásná nebo ne, nebo posoudit jakýkoli skutek, když nevíš, co je to krása? Když jsi na tom tak, myslíš, že je lépe žit, nebo být mrtev?" — Opakuji, tiž se mi stalo, že jsem musel poslouchat ošklivá slova a posměšky od vás i od něho, ale je asi třeba, abych to všechno vydržel; nebylo by nic divného, kdyby mí to prospělo. Myslím si, Hippio, že debata s vámi oběma mi přinesla užitek. Zdá se mi, že už chápu smysl přísloví: 1 co je krásné, není snadné.