Květen. Teplé, prosluněné ráno.
Zpívající ptáci na stromech. Pronikavá hudba.
Uprostřed zenové zahrady vrstva štěrku, a na ní řady pěnících vln.
Bílé moře. Na bambusové terase usnulo kotě, schouleno do klubíčka.
Slabý vánek rozhýbal[P1]  svitek rýžového papíru, pověšený na provázku,
jenž vede z jednoho konce dílny na druhý.
Aby objasnil význam čtvrté lekce, která se zabývá vyobrazováním věcí uprostřed prázdnoty, vybídl
[P2] Mistr ženu, aby si klekla před bílý list papíru,
tentokrát s očima dokořán, a aby si představila, co se skrývá v neviditelném.

- Jak, Mistře[P3] ? Nerozumím zcela vašemu záměru.
Stejně jako u druhé lekce Yuna[P4]  zprvu nedokázala pochopit,
co po ní Mistr chce. Kaligraf na okamžik přemýšlel a čekal, [P5]
než mu na mysli vyvstanou[P6]  ta správná slova. Pak pronesl:
- To, co potřebujete vidět, už na papíře je. Přesto to však nelze okem spatřit.
Po těchto slovech mladá žena prozřela.[P7]
Uzel, který měla v sobě, náhle povolil a její duše se otevřela jako květ pod paprsky slunce.
Vzala štětec a dala se do malování. Stromů s ohnivě rudou kšticí.
Řeky odrážející jarní slunko. Poupátek[P8]  orosených květin.
Mistr Kuro pozoroval Yuninu práci se zájmem a hrdostí a na tváři se mu zračil [P9] přívětivý pohled
Benzaiten, bohyně umění.


Komentář:

V úvodu se vyskytují pro spisovatele typické, jednočlenné věty, které jsem se rozhodl ze
stylistických důvodů nenahrazovat konstrukcemi typu „Je teplé, prosluněné ráno“, a „Ptáci zpívají
na stromech“. V takovém případě by se z překladu vytratila strohost originálu, která má určitě svůj
význam. Přinejmenším navozuje poklidnou atmosféru, a jakoby filmovým způsobem seznamuje čtenářem
s místem, kde se bude odehrávat děj. Stejně tak bylo třeba zachovat metafory (chevelure
flamboyante, noeud). Zvolením přesnějšího výrazu (například koruna stromu) bychom text na
stylistické úrovni ochudili.
Až na několik případů nebylo třeba významně měnit větnou stavbu originálu. Váhal jsem, zda
v místech, kde probíhá dialog, použít klasické uvozovky, ale vzhledem k tomu, že v originálu chybí,
rozhodl jsem se je nakonec také nepřidávat.

   K TOMU POZNÁMKA: ČESKÁ REDAKČNÍ PRAXE JE JINÁ NEŽ FR., „UVOZOVKOVÁ“, ALE V TOMTO TYPU TEXTU
(KRÁTKÉ ŘÁDKY) TO NEVADÍ


SPRÁVNÁ VÝCHODISKA PRO PŘEKLAD, STYL ZACHOVÁN, SMYSL TAKÉ, CELKOVĚ PĚKNÉ
________________________________

 [P1]LÉPE PRÉZENS, JE TO LÍČENÍ

 [P2]VIZ P1

 [P3]LÉPE UVOZOVKY A VIZ NÍŽE

 [P4]ke zvážení český přepis se „J“ “ (TYP „YAMAHA/ YAMAMOTO = JAMAHA, JAMAMOTO“


 [P5]VIZ VÝŠE

 [P6]ŘÍKALO SE „VYTANOU“, ALE TOHLE ASI TAKÉ JDE

 [P7]ANO, DOBŘE

 [P8]ASI BY STAČILO „POUPAT“ (TAKY MÁTE KOTĚ, A NE KOŤÁTKO), TEXT JE SPÍŠ „MUŽNÝ“

 [P9]že by? Spíš asi že na ten výjev bohyně shlížela...