Když lilo jako z konve, což u břehu Atlantiku není nic výjimečného, Citroën 2CV se zmítal v poryvu
větru, proti větru se sotva ploužil, vodu nabíral ze všech stran a připomínal zchátralou pobřežní
loď, která se i přes nepříznivou předpověď počasí vydala na rozbouřené moře. Déšť stékal po
kapotě[P1] , cítili jsme obrovský neklid[P2] , burácející hrom naháněl strach a jeho zvuk se v malé
kabině odrážel jako volání z hlubin moře. Jedna po druhé se pak na střeše vytvářely[P3]  malinké
dírky, připomínající okřehky, [P4] které se zvětšovaly, napínaly, třásly se, oddělily se a kolmo
spadly na něčí hlavu, ruku, koleno nebo na volné místo na prázdném sedadle, kde se vytvořila
pořádná kaluž, kterou bylo lépe vysušit, než jste se usadili.


Komentář:

·        Autor používá mnoho metaforických obratů a obrazných vyjádření[P5]  (pleuvait à verser, un
appel des grands fonds)

·        Využívá hodně participe présente (prenant, ahanant, menaçant)

·        Věty formuje do delších souvětí.

·        Jako vyprávěcí čas využívá l´imparfait.

·        Jedná se o vyprávění samotného autora, vypráví své vzpomínky na dědečka, je možné využít
volnější styl a využít i hovorovější výrazy.

Dobrá stavba vět, řešení pro infinitiv a přechodníky
________________________________

 [P1]pozor, zde je to střecha auta, navíc plátěná

 [P2]viz výše – « obavy o její pevnost » např.

 [P3]ne, dírky už tam byly (viz výše), vytvářely se kapičky vody

 [P4]pozor – rostlina se jmenuje metaforicky, zde ale jde opravdu o kapky vody

 [P5]ano, ale ne vždy to platí, srov. P4