Zobrazení prostoru a optické iluze Perspektiva - definice •„Perspektiva je geometrická transformace, spočívající v projekci trojrozměrného prostoru do prostoru dvojrozměrného (do rovné plochy) podle určitých pravidel zaručujících, že budou zachovány informace o promítnutém prostoru; ideálně by měla perspektivní projekce umožnit mentální rekonstrukci promítnutých objemů a jejich uspořádání v prostoru.“ (Jacques Aumont, Obraz. Praha 2005, s. 214) Masaccio, Nejsvětější Trojice, 1425-1428 Florencie, Santa Maria Novella 12 Masaccio perspect Andrea del Castagno, Poslední večeře Páně, 1449-1457, Florencie, Cenacolo di Santa Apolonia B07ffCastagno Srovnání obrazového prostoru dle R. Arnheima Poslední večeře Páně Leonardo da Vinci Tintoretto img011 img012 img010 Tintoretto Poslední večeře Páně, cca 1570 B07Tintoretto_l_supper Piero della Francesca (škola) Pohled na ideální město, cca 1460 idealcit Giorgio da Chirico Melancholie a tajemství ulice, 1914 Giorgio-de-Chirico-Melancholy-and-Mystery-of-a-street Pablo Picasso, Ateliér, 1934 1934pica Izometrická projekce Kenko Shokei, cca 1500 Grafický design fy Q*bert, 1982 Landscape-KenkoShokei q_bert Perspektiva jako symbolická forma Studie o zobrazení místa a prostoru •Ernst Cassirer, Filosofie symbolických forem, 1923-1929 •Erwin Panofsky, Perspektiva jako symbolická forma, 1927 •Historikové umění Pierre Francastel, Hubert Damisch, Mario Praz •Rudolf Arnheim, Art and Visual Perception, 1954 •Petr Ingerle, Příběh perspektivy. Dějiny jedné ideje. Brno 2010. Perspektiva realitu pouze neodráží, ale také konstruuje. •Oko pozorovatele se projekčně stává středem zobra-zeného univerza, což mu umožňuje obsáhnout zobrazený svět. Perspektivní těžiště, situované v oku, vytváří z diváckého subjektu aktivní centrum a pů-vodce významu. •Geometrické uspořádání obrazu vzbuzuje dojem, že i skutečný svět podléhá racionálnímu, geometrickému řádu. •Aby zobrazené mělo maximální účinek, divák musí přijmout hledisko určené tvůrcem. Pozorovatelské oko je monokulární, singurální a odtělesněné. •(Petra Hanáková, sb. Výzva perspektivy. Praha 2008, s. 87.) Různé druhy perspektivy •Lineární centrální perspektiva (perspectiva artificialis): rovnoběžky se sbíhají v jednom bodě •Angulární, neboli kosá perspektiva: využívá dvou kompatibilních úběžníků •Nakloněná perspektiva: využívá tří úběžníků, strany zobrazených předmětů nejsou rovnoběžné s rovinou obrazu •Paralelní perspektiva (asijské umění): rovnoběžné hrany se nesbíhají •Inverzní (převrácená) perspektiva zobrazuje rovnoběžné hrany jako sbíhající se před rovinou obrazu •Bifokální perspektiva: rovnoběžky se sbíhají ve dvou neslučitelných úběžnících •(P. Hanáková, sb. Výzva perspektivy. Praha 2008, s. 99.) • Základy umělé perspektivy (Brunelleschi): 1. žádné výchylky přímek 2. žádné vybočení či zkracování objektů či vzdáleností s rovinou díla 3. tři ortogonální přímky projekce se sbíhají v jediném úběžníku, jehož pozice odpovídá oku pozorovatele 4. rozměry objektů se zmenšují v přímé závislosti na jejich vzdalování od pozorovatele Příklad: Sandro Botticelli, Zvěstování Panně Marii, 1489-90 Základy syntetické perspektivy: 1. všechny přímky s výjimkou linky, která spojuje pohled s nejbližším bodem roviny obrazu, jsou podřízeny jediné křivce 2. všechny objekty jsou v důsledku toho deformované 3. linie vztahující se k úběžníku jsou konvexní křivky směřující k oku 4. rozměr objektů záleží na velikosti zorného úhlu a nezmenšuje se přímo úměrně se vzrůstající vzdáleností, tato odchylka se se vzrůstající vzdáleností zvýrazňuje Příklad: Jan van Eyck, Portrét Arnolfiniů, 1434 Atmosférická perspektiva Joachim Patinir, Krajina se sv. Jeronýmem, cca 1520 26 Anamorfóza Hans Holbein ml., Vyslanci, 1519 A10eHolbein_ambassa Anamorfóza Úběžník není konstruován před obrazem, ale ve stejné úrovni s povrchem obrazu. Pokud není zvoleno správné místo pro pozorování, zobrazený předmět zůstává nejasný. img006 Perspektiva a moc Zrcadlová galerie zámku ve Versailles, cca 1669-85 Vers Perspektivní iluze Shepardovy stoly Ponzova iluze img004 img009 Hallwayova iluze img005 img007 Perspektivní iluze M. C. Escher: Vodopád, 1961, Schodiště, cca 1960 Escher waterfal Escher monello Perspektivní iluze / Nemožná figura Zdroj: Al Seckel, Incredible Visual Illusions img003 Optické iluze Odkaz: Eye Center, University of Illinois •http://images.google.cz/imgres?imgurl=http://www.uic.edu/com/eye/LearningAboutVision/EyeSite/Optic alIllustions/Images/duckbun.gif&imgrefurl=http://www.uic.edu/com/eye/LearningAboutVision/EyeSite/Op ticalIllustions/DuckRabbit.shtml&h=207&w=308&sz=51&hl=cs&start=1&tbnid=sKsRb77VNM8o3M:&tbnh=79&tbnw =117&prev=/images%3Fq%3Dduck%2Brabbit%26gbv%3D2%26svnum%3D10%26hl%3Dcs%26sa%3DG reverzibilní figury Giuseppe Arcimboldo Zelenina v míse / Zelinář, cca 1590 Arcimboldo reverzibilní figury „Francouzské hlavy“ z 19. stol. img008 img008_rev Vztah figury a pozadí Zdroj: Al Seckel, op.cit. img001 img002 Salvador Dalí, Trh s otroky se zjevením neviditelné Voltairovy busty, 1940 dali_voltaire M. C. Escher, Ruce, 1948 Saul Steinberg, Nekonečná kresba, cca 1960 Escher ruce Steinberg