A: Jak to vidíš o víkendu?

B: Jestli bude hezky, říkala jsem si, že bych mohla/bychom mohli třeba na kolo.

A: To zní dobře.

Vlastně/Popravdě, si říkám/přemýšlím, zda neskončit ve firmě.


                Tomoko říká, že se chce naučit balet – necháme ji?

                No já nevím. On balet vyjde měsíčně draze…


Můj táta je přísný a dokud mi nebylo 20 let, nepouštěl mě v noci ven.

                A: Zdalipak zítra přijde Jamašita na oslavu?

                B: Zítra je ve škole volno, tak by snad mohl…

Tak, důvody jsou asi různé.

                A: Tentokrát jsem se stěhoval do Mitaky.

                B: Co, už zase? Takže se po roce zase přestěhuješ?

                A: Ne, tentokrát nemám v plánu se stěhovat aspoň pět let.

Promiňte. Necháte mě nahrát si dnešní Přednášku?

                Učitel: Učido, už by ses pomalu měl rozhodnout, na kterou vysokou se budeš hlásit.

                Učida: Pane profesore, ale já nemám v plánu jít na vysokou. Chci se v budoucnu stát
kuchařem, a proto chci jít na odbornou školu.

                Sačiko: Na který film se podíváme?

                Ičiró: No, tak… tenhleten „Zmizelý diamant“ by měl být prý zajímavý.

Dnešní mladí lidé nemají ani vůli/se k tomu uvolnit místo stojícím starým lidem ve vlaku.

Říkal jsem si, jestli o těchto zimních prázdninách po dlouhé době nenavštívím svou alma mater.

O lidech, kteří hned použijí to, co se naučili, se říká, že dosahují rychlého zlepšení v cizích
jazycích.

                Novinář: Mám dotaz: Kdyby chtělo vaše dítě někdy v budoucnu studovat v zahraničí,
nechali byste ho?

Miminka by hnedka všechno strkala do pusy.


                Matka: Pokud by to nebylo nebezpečné místo, tak ano.

Dnešní lidé jsou takoví, že se nezmění, aby se přizpůsobili firmě.

Pokud budu v této společnosti pracovat nepřetržitě 20 let, tak mě nechají jet na dovolenou do
zámoří.


V poslední době jsou lidi takoví, že hnedka skončí.

                A: Zúčastníš se této dovolené?

                B: Ano, neměl jsem v plánu jít, ale kamarád říká, že pojedeme spolu, (takže…)

Ani mě nenechají moc dělat žádnou důležitou práci….

Vždyť jsi říkala, že nemáš v úmyslu skončit dřív než za 10 let, tak co se stalo?…

Snažíme se našim dětem nedávat nic sladkého.

                Osamu: Večer jsem volal, ale nebyl jsi tam.

                Ičiró: Byl jsem zrovna ve vaně, tak jsem to nemohl zvednout, i když jsem chtěl.

Ještě nepřišla zásilka, která měla přijít, takže i kdybych chtěl jít ven, tak nemohu.

                Zaměstnanec: Omlouvám se za zpoždění.

                Sekční šéf: Když se zpozdíš a neozveš se, tak z toho můžou být problémy.

                Z: Omlouvám se, zapomněl jsem si telefon a nemohl jsem vás kontaktovat, i když jsem
chtěl.

Tyto náramkové hodinky používám už 10 let, proto přemýšlím, zda by nebyl čas si koupit nové.

                A: Teď půjdu do obch.domu Bunka, nepůjdeš se mnou?

                B: Hm?/Co? Vždyť dnes mají volno.

Chtěl jsem skončit, ale nešlo to.