Team Gaudí: Francesc Berenguer, Josep Maria Jujol, Joan Rubió, Domènech Sugrañes, Josep Fontserè a Eusebi Güell Jiří Pešek KJIB014 Katalánský modernismus Universidad Masaryk de Brno Eusebi Güell Bacigalupi (1846-1918) • Podnikání v genech: za oceán pro peníze vyrazil už jeho dědeček Pau Güell (1769-1818), který ale v Karibiku zkrachoval. Úspěšnější byl jeho otec Joan Güell (1800- 1872), jenž zbohatl v oblasti importu a exportu zboží na Kubě (otroci?) → pohádkově zbohatl, 1835 se vrátil do Barcelony a investoval do textilního průmyslu. • Eusebi Güell se tak mohl věnovat studiu práv a ekonomie a cestování. 1878 první setkání s Gaudího talentem → tak začala legendární spolupráce. • Güell přebral po otci rodinný podnik, zároveň prokázal cit pro obchod, a tak dokázal portfolio firem rozšířit o odvětví, která v té době šla prudce nahoru (cementárny apod., developerské projekty Colònia Güell, Park Güell). Kromě toho byl velkým kulturním mecenášem, což se nejvíce projevilo na jeho spolupráci s Gaudím. Podporoval však i řadu jiných umělců, byl jedním z důležitých kulturních hybatelů katalánského modernismu. Zemřel roku 1918. Eusebi Güell (portrét, 1915) Josep Fontserè i Mestre (1829-1897) • Stavitelská rodina, Fontserèho otec zastával v Barceloně nějakou dobu úřad městského architekta. Josep Fontserè vystudoval stavitelství (titul Mestre d’obres) v Barceloně, po studiích významná spolupráce s Ildefonsem Cerdà při vyměřování silnice Barcelona-Vic a později i při mapování Pla de Barcelona (1855). • 1859: Fontserè se sám za sebe účastní konkurzu na Eixample, získává čestné uznání. • 1872: Vyhrává veřejný konkurz na urbanizaci plochy po zbourané Ciutadelle, podstatná část dnešní podoby Parc de la Ciutadella i blízkého okolí je tedy jeho dílem. V samotném parku je autorem monumentální kaskády a skleníku, které byly součástí areálu pro Světovou výstavu 1888, v přilehlém okolí vytvořil návrh Dipòsit de les Aigües (od 1999 slouží jako knihovna UPF) a Mercat del Born. • Ateliér Josepa Fontserèho byl jedním z prvních míst, kde mladý Gaudí získával zkušenosti. S Fontserèm spolupracoval zejména na konkrétních částech Parc de la Ciutadella (oplocení, hydraulický systém kaskády) a na Mercat del Born. Fontserèho plán pro Eixample (1859) Plán areálu Světové výstavy (1888) Dipòsit de les Aigües (současný stav; nahoře v rohu stav bývalý) Francesc Berenguer i Mestres (1866-1914) • Pocházel z Reusu, jeho otec byl učitelem (vazba na Gaudího). Roku 1881 se rodina přestěhovala do Barcelony, aby Francesc mohl studovat architekturu → student průměrný, nakonec studia nedokončil a nikdy nezískal titul architekta. • Jako 20letý se oženil, měl velkou rodinu, proto se živil jako pomocník hned v několika architektonických ateliérech, u Gaudího pracoval jen „na půl úvazku“, přesto se brzy stal jeho nejdůležitějším pomocníkem a přítelem. Mimo to byl neoficiálně hlavním městským architektem v Gràcii (Miquel Pascual Tintorer). • Hektický styl života vedl ke zdravotním problémům a předčasnému úmrtí v roce 1914 (48 let). Dodnes zajímavý nejen svou spoluprací s Gaudím ale i kvůli nejasnému počtu uskutečněných návrhů (nevyjasněné autorství např. u Celler Güell, La Miranda v Llinars del Vallès či kaple v kostele na Plaça de la Virreina v Barceloně). Francesc Berenguer Casa Cama i Escurra (1904) Vlevo: Casa Rubinat (1909) Vpravo: Casa Francesc Cama (1905) Vlevo: Budova radnice, Gràcia (1905) Vpravo: Kostel Sant Joan de Gràcia (1910) Casa Museu Gaudí (1906) Casa Burés (1905) Casa Burés (interiér, 1905) Santuari de Sant Josep de la Muntanya (1914) Josep Maria Jujol (1879-1949) • Původem z Tarragony, v dětství se přestěhoval do Gràcie. Již od mládí ho zajímaly jen tři věci: kreslení, příroda a barokní umění. To vedlo k jeho rozhodnutí studovat architekturu, kde se učil od těch nejlepších mistrů modernismu. Velkou inspiraci našel v Gaudím, kterého později velice zaujal. • S Gaudím začíná spolupracoval okolo roku 1905 ještě jako student, pracuje na Casa Batlló, Casa Milà a především v Park Güell (trencadís – lavice). Drobné práce i na chrámu Sagrada Família či při rekonstrukci katedrály v Palmě. Proslul recyklací materiálů (kachličky), jeho díla charakterizuje i veliká barevnost. • Kromě architektury působil i jako malíř a návrhář nábytku. Dlouhé roky se věnoval též akademické dráze. Mezi jeho nejznámější stavby patří Finca Sansalvador (1909) v Barceloně, Torre de la Creu (1916) a Can Negre (1926) v Sant Joan Despí. Hodně výrazným dílem je i pozdně modernistická Casa Planells (1924) opět v Barceloně. Josep Maria Jujol Torre de la Creu (Sant Joan Despí, 1916) Nalevo: Torre de la Creu (Jujol, 1916); Napravo: Vil·la Elena (Ignasi Mas Morell, 1911) – Sant Joan Despí Casa Planells (Barcelona, 1924) https://sites.google.com/site/barcelonamodernistaisingular/la-sagrada-familia---el-fort- pienc-1/casa-planells Can Negre (Sant Joan Despí, 1926) https://sites.google.com/site/barcelonamodernistaisingular/Home/catalunya--- comarques/baix-llobregat/sant-joan-desp/can-negre Joan Rubió Bellver (1870-1952) • Pocházel z Reusu, v mládí podstoupil stejnou cestu jako Gaudí či Berenguer – studia v Barceloně. 1893 získává titul architekta. Kromě architektury ale působil i v politice (barcelonský radní, člen konzervativní strany Lliga Regionalista). S Gaudím spolupracoval poprvé na Casa Calvet (1900), později spolupráce na Park Güell, Colònia Güell, restaurační práce v katedrále v Palmě. • Mezi jeho nejvýznamnější stavby patří Casa Golferichs (1901), Casa Pomar (1906) či Casa Roviralta (1913) v Barceloně (Av. Del Tibidabo); Església Nova (1929, Son Servera, Mallorca) či Banc de Sóller (1912, Mallorca). Joan Rubió Dole: Stavby na Av. Del Tibidabo Casa Golferichs (Barcelona, 1901) Ca l´Espinal (Colònia Güell, 1901) Casa Roviralta (Barcelona, 1913) Església Nova (Son Servera, 1929) Neogotický most v carrer del Bisbe (Barcelona, 1928) Domènec Sugrañes (1878-1938) • Architekt tvořící v modernismu i noucentismu, narozen v Reusu. V mládí odchází do Barcelony nejprve na studia inženýrství, později přejde na architekturu. S Gaudím se poznal ještě za studií, která ukončil okolo roku 1907 (titul architekta 1912). • S Gaudím spolupracoval především na Casa Milà, na Bellesguardu (ten roku 1917 dokončil, je mimo jiné autorem trencadísu na lavici před vchodem) a především na stavbě chrámu Sagrada Família, kde po Gaudího smrti zastával funkci vrchního architekta (1926- 1936). Zemřel roku 1938. • Jako architekt se podílel především na Gaudího tvorbě – na sólové dráze tvořil méně, řadu staveb pak až ve stylu noucentismu. Nejvýznamnější projekty:  Casa Sivatte, Barcelona (1914)  Rozšíření La Monumental, Barcelona (1916)  Casa Bonet, Salou (1918)  Torre Loperena, Salou (1924) Casa Sivatte (1914) Casa Bonet (1918) Torre Loperena (1924) Doporučená četba • BASSEGODA NONELL, Joan. Gaudí o espacio, luz y equilibrio. Madrid: Criterio, 2002. • DE SOLÀ-MORALES, Manuel (et al.). Joan Rubió i Bellver: arquitecto modernista. Barcelona: COAC, 2007. • FLORES, Carlos. «Presencia de Jujol en la arquitectura de Gaudí». Centro Virtual Cervantes, 2003. Dostupné z: http://cvc.cervantes.es/actcult/gaudi/flores.htm. • LIGTELIJN, Vincet a Rein SAARISTE. Josep M. Jujol. Rotterdam: 010 Publishers, 1996. • NADAL LÓPEZ, Inma a Marc MOLINA BOVÉ. Estudi històric i gràfic de l´Escola i Casa del Mestre a la Colònia Güell. Treball Final de Carrera. Barcelona: UPC, 2002. • RÀFOLS, J. F. «Jujol» In: Cuadernos de arquitectura, núm. 13. Barcelona: Col·legi d’Arquitectes de Catalunya, 1950. • VAN HENSBERGEN, Gijs. Gaudí. Praha: BB art, 2006.