Modernisme – malířství
Jiří Pešek
KJIB014 Katalánský modernismus
Universidad Masaryk de Brno
Festes Modernistes (Sitges)
• Označení pětice kulturních událostí, které v letech 1892-1899 uspořádal malíř a spisovatel
Santiago Rusiñol ve svém letním sídle Cau Ferrat v Sitges. Jednalo se o největší veřejnou
manifestaci uměleckých principů modernisme; každá z událostí byla hojně komentována
dobovým tiskem, účastnila se jich celá řada osobností z katalánské i španělské kulturní elity.
• Rusiñol z domu udělal své soukromé muzeum, zároveň však tyto prostory sloužili k
pravidelným setkáním předních umělců katalánského modernismu, obzvláště pak k
setkávání malířů. Šlo o vymezení vůči předchozí generaci a jejich Jocs Florals → zde však
nebyla žádná ocenění a prostoru se dostalo všem odvětvím umění, přičemž důraz byl na
ryze modernistické estetice. Vždy velmi volnomyšlenkářská atmosféra (šok pro umělce z
Cercle Artístic de Sant Lluc). Každou událost zahajoval proslovem shrnujícím modernistické
vize právě S. Rusiñol.
• Chronologie událostí:
o 1) srpen 1892 (malířství, výstava modernistů)
o 2) září 1893 (hudba, divadlo)
o 3) listopad 1894 (přesun dvou děl El Greca do Cau Ferrat, literární soutěž)
o 4) únor 1897 (premiéra opery La fada – E. Morera)
o 5) červenec 1899 (klavírní koncert, divadelní hry)
Interiér Cau Ferrat, Sitges
Els Quatre Gats
• Legendární barcelonská kavárna, pivnice a kabaret v přízemí Casa Martí (c/Montsió),
slavnostně inaugurována 12. června 1897. Místo setkávání tehdejší barcelonské bohémy,
zároveň centrum umělců katalánského modernismu. Podnik fungoval do roku 1903.
• Zakladatelem a provozovatelem byl podnikatel, bohém a dobrodruh Pere Romeu (1872-
1908), jenž předtím pracoval v Le Chat Noir (Paříž) → inspiraci si přinesl do Barcelony;
podnik vznikl i díky investicím malíře a mecenáše umění Ramona Casase a bankéře
Manuela Girony. Název inspirován částečně pařížským podnikem a částečně komentářem
S. Rusiñola o nízké návštěvnosti. Sám Romeu nebyl moc dobrým podnikatelem, proto na
sebe podnik Els Quatre Gats nedokázal vydělat a po několika letech musel být jeho provoz
ukončen. Dlouhá desetiletí pak neexistoval, dnes se na stejném místě nachází restaurace
4GATS, která těží z legendárního nádechu místa.
• Místo setkávání předních umělců modernisme (Rusiñol, Casas, Utrillo, Granados, Albéniz);
místo konání uměleckých výstav, hudebních představení či literárních čtení (první veřejnou
výstavu tu měl i Pablo Picasso – pro Picassa všeobecně byla inspirace katalánským
modernisme klíčová). Inspirace pro vznik důležitého modernistického magazínu Quatre
Gats (1899). Po konci Els Quatre Gats prostory v Casa Martí sloužily v letech 1903-1936
schůzím uměleckého sdružení Cercle Artístic de Sant Lluc (zal. 1893 jako katolická reakce
na bohémský proud modernisme; A. de Riquer, bratři Llimona, Antoni Gaudí).
Vlevo: Portrét Pere Romeu (Ramon Casas, 1898).
Uprostřed: Plakát Els 4 Gats (Ramon Casas, 1899).
Vpravo: Menu Els 4 Gats (Pablo Picasso, 1899).
Interiér Els Quatre Gats
(skica: Ricard Opisso, okolo 1900)
Interiér Els Quatre Gats (1900)
Zásadní modernistické časopisy
• QUATRE GATS (1899): Literární a umělecký týdeník v katalánštině, navázaný na Els Quatre
Gats (reklama, umělecká a literární činnost – soutěže), celkem vyšlo 15 čísel (únor-květen
1899), redakce: Romeu, Casas, Utrillo; spolupráce s: Pujulà, de Riquer, d´Ors, Opisso,
Vallmitjana, Gener, Pichot, Mir, Maragall, Nonell. Inspirace podobnými časopisy ve Francii.
Každé číslo mělo čtyři strany, na titulní vždy kresba jednoho z modernistických malířů;
platforma pro známé i začínající umělce. Digitalizovaná verze.
• PÈL & PLOMA (1899-1903): Literární a umělecký týdeník, později čtrnáctideník a měsíčník v
katalánštině (některé texty španělsky či francouzsky), pokračovatel Quatre Gats; redakce: R.
Casas (sponzor, umělecký šéf, ilustrátor) a M. Utrillo (redaktor) – opět spolupráce s
předními osobnostmi modernisme (Mestres, Pijoan, Guimerà, Llimona). Časopis do značné
míry sloužil Casasovi k propagaci vlastního díla a k zisku dalších zakázek. Od č. 77 změna
formátu (kvalitnější papír, 32 stran…). Digitalizovaná verze.
• FORMA (1904-1908): Pokračovatel předchozích periodik, opět uměleckého zaměření
(zejména na obrazy iberské provenience), ve španělštině, katalánštině a francouzštině,
celkem 26 čísel, vycházel nepravidelně s delší pauzou 1905-06, šéfredaktor: Miquel Utrillo. I
na tomto časopisu se významně finančně i obsahově podílel R. Casas. Kvůli nezájmu čtenářů
zanikl roku 1908.
Ramon Casas i Carbó (1866-1932)
• Malíř a kreslíř tvořící zejména v impresionismu, klíčová
postava a spoluzakladatel katalánského modernismu. Kromě
samotného malování proslul jako mecenáš umění a důležitý
hybatel kulturního prostředí.
• Narozen v Barceloně do bohaté rodiny (otec zbohatl
obchodem v koloniích, matka pocházela z prům. rodiny). V
pouhých 15 letech se vydává do Paříže, kde studuje malbu a
žije bohémským životem. Po návratu do Barcelony se přátelí
se S. Rusiñolem, později cestuje po celém Španělsku, poté
opět návrat do Paříže (Montmartre). Podobně jako i ostatní
umělci z této generace je ovlivněn tvorbou ToulouseLautreca
či Steinlena.
• V letech 1897-1903 spojen s okruhem lidí okolo Els Quatre
Gats a s nimi spojených časopisů. Pozvolna se stává
nejžádanějším barcelonským portrétistou → během prvních
dvou dekád 20. století vytváří uhlem portréty snad všech
důležitých osobností v katalánské i španělské společnosti.
Těchto portrétů je přes 200.
Ramon Casas
(autoportrét, 1908)
Ramon Casas i Carbó (1866-1932)
• Společně s Alexandrem de Riquerem je považován za průkopníka tvorby plakátů v
Katalánsku. Inspirován Toulouse-Lautrekem vytváří nejprve reklamní plakáty pro Els Quatre
Gats, později uspěje v několika veřejných konkurzech (Anis del Mono, Codorniu, Cigarrillos
Paris).
• Vzhledem ke svému ekonomickému a společenskému postavení mohl Casas přijímat
libovolné zakázky. Jeho talent rozpoznali již ve Francii – upozornil na sebe obrazem
Autoretrat vestit de flamenc (1883), avšak většinu svého díla vytvořil v Katalánsku. Jeho
obrazy prozrazují nezaměnitelný styl a řada z nich se stala symbolem katalánské kultury
přelomu 19. a 20. stol.
• Mezi ta nejvýznačnější patří: Cursa de braus (1884), Retrat d’Elisa Casas (1889), La vídua
(1890), Retrat de les senyoretes N.N. (1890), Montmartre (1891), Plein air (1891), Au
Moulin de la Galette (1892), Ball al Moulin de la Galette (1893), Abans del bany (1894), Ball
de tarda (1896), Processó de Santa Maria del Mar (1896), Ramon Casas i Pere Romeu en un
tàndem (1897) či Jove decadent (1899). Zvláštní pozornosti si pak zasluhují již zmiňované
portréty významných osobností kulturního a politického života v Katalánsku na počátku 20.
stol. Přehled Casasových děl na stránkách MNAC. (VIDEO)
Nalevo: Autoretrat vestit de flamenc (R. Casas, 1883)
Napravo: Au Moulin de la Galette (R. Casas, 1892)
Plein air
(Ramon Casas, 1891)
Jove decadent
(Ramon Casas, 1899)
Ramon Casas i Pere Romeu en un tàndem
(Ramon Casas, 1897, MNAC)
Ramon Casas i Pere Romeu en un automòbil
(Ramon Casas, 1901, MNAC)
Nalevo: Enric Prat de la Riba (1899)
Uprostřed: Enric Morera (1899)
Napravo: Isaac Albéniz (1899)
Nalevo: Pablo Picasso (1900)
Uprostřed: Pompeu Fabra (1902)
Napravo: Plakát pro sanatorium (1900)
Santiago Rusiñol i Prats (1861-1931)
• Katalánský malíř, spisovatel, dramatik a novinář. Narozen v
Barceloně, neoddiskutovatelný lídr katalánského modernismu.
Pocházel z dobře situované rodiny podnikatelů v textilním
průmyslu (Manlleu).
• Neustále na cestách, malířskému umění se naučil zejména v
Paříži. Spolu s R. Casasem je ústřední postavou modernisme –
zejména jako organizátor festes modernistes (Cau Ferrat,
Sitges). Kromě výtvarného umění byl i významným
dramatikem a romanopiscem.
• Zejména v mládí neuspořádaný rodinný život, léčení ze
závislosti na morfinu, nicméně v Katalánsku i ve Francii velice
uznávaný (držitel Řádu čestné legie, státní pohřeb,…). Jeho
výtvarné dílo můžeme shrnout do několika konceptů: Sitges,
symbolismus, zahrady. Mezi jeho nejznámější díla patří: El
port de Barcelona (1884), Tarda de pluja (1889), La Banlieue
(1891), El pati blau (1892), Novel·la romàntica (1894), La
morfina (1894), La riallera (1895) či Jardins d’Aranjuez (1907).
(VIDEO1,VIDEO2)
Santiago Rusiñol
(fotografie + portrét)
Nalevo: Tarda de pluja (1889)
Napravo: El pati blau (1892)
Novel·la romàntica
(Santiago Rusiñol, 1894)
Masia Blanca (Bunyola, Mallorca)
(Santiago Rusiñol, 1902)
Jardins d’Aranjuez
(Santiago Rusiñol, 1907)
Miquel Utrillo i Morlius (1862-1934)
• Malíř, kulturní hybatel a kritik umění, narozen v
Barceloně. Studuje inženýrství v Barceloně a v Paříži,
od mládí vášnivým exkurzionistou, díky čemuž se
seznamuje s předními osobnostmi kat. nár. obrození. V
letech 1880-1888 žije kočovným a bohémským životem
v Paříži, Madridu, Frankfurtu či Hamburku → získává
další spoustu kontaktů, v Paříži navštěvuje podniky na
Montmartru apod. Do Barcelony se vrací až v období
příprav na Světovou výstavu 1888.
• Díky přátelství s Rusiñolem se seznámí s šéfredaktorem
La Vanguardia → reportér na Světové výstavě 1889 v
Paříži., kde následně s malou přetržkou zůstává až do
roku 1895. Vize zcestovalého umělce následně
pomáhají budovat katalánský modernismus (Cau
Ferrat, Els Quatre Gats, Pèl & Ploma). Později je velice
angažovanou postavou kulturního světa i během
noucenstismu. Spoluautor plánu vytvoření Poble
Espanyol v Barceloně. Portrét – Miquel Utrillo
(Santiago Rusiñol, 1891)
Nalevo: Portrét – Enric Prat de la Riba (M. Utrillo, 1917)
Napravo: Sitges al segle XX (M. Utrillo, 1895)
Joan Llimona i Bruguera (1860-1926)
• Barcelonský malíř ze známé umělecké rodiny,
zastupuje silně katolické křídlo modernistů. Zakládající
člen Cercle Artístic de Sant Lluc (Torras i Bages, Gaudí).
Studoval architekturu, nicméně školu nakonec
nedokončil. V roce 1879 cesta do Říma, později pobyt
v Benátkách a Madridu. Po návratu do Barcelony
(1884) začíná svou malířskou dráhu, poprvé vystavuje
ještě ten samý rok.
• Osobní krize ho v roce 1890 vede k silnému příklonu k
náboženství, které později zcela ovládne jeho dílo.
Celkově za život vytvořil přes 300 známých obrazů,
věnoval se též nástěnné malbě. Mezi jeho nejznámější
malby patří Lectura (1891), Noia llegint (1905) a
Tornant del tros (1896) – tento obraz je zajímavý tím,
že pod tímto obrazem se na stejném plátně nachází
jiný Llimonův obraz, La mort sobtada, který se roku
1893 nedočkal dobré kritiky, proto posloužil jako
výchozí bod nového díla. Nachází se v MNAC.
Llimonovy nástěnné malby najdeme kupříkladu v
Palau de la Música Catalana, v katedrále ve Vicu či v
montserratské bazilice.
Lectura
(Joan Llimona, 1891)
Tornant del tros
(Joan Llimona, 1896)
Isidre Nonell i Monturiol (1872-1911)
• Barcelonský malíř, jedna z nejvýraznějších postav kat. modernismu
a postmodernismu. V mládí se přátelil s dalším významným
malířem – Joaquimem Mirem (vyrostli ve stejné čtvrti). Malířství se
učí v ateliérech různých dobových malířů, později i na barcelonské
Escola de Belles Arts, kde on a Joaquim Mir, Ricard Canals, Ramon
Pichot, Juli Vallmitjana a Adrià Gual zakládají neformální umělecké
seskupení Colla del Safrà (Colla de Sant Martí; neboť většina jejich
děl byla namalována právě tam).
• První díla vystavuje již v roce 1891, nicméně malířství se může
věnovat díky finančnímu zajištění svými rodiči – sám se svou
tvorbou dokáže uživit jen ve dvou letech před svou smrtí. V letech
1894-1904 spolupracuje jako kreslíř a ilustrátor s některými
periodiky (La Vanguardia, L’Esquella de la Torratxa, Pèl & Ploma).
Během let 1897-1900 pobývá v Paříži.
• Po návratu do Barcelony začíná svou známou kolekci cikánek,
později vystavuje v různých barcelonských galeriích. Jeho dílo se
pohybuje mezi postimpresionismem a expresionismem, hodně se
věnoval figurální kresbě, ztvárňoval především osoby
marginalizované tehdejší společností. Umírá v únoru 1911 na tyfus.
(VIDEO)
Dues gitanes
(Isidre Nonell, 1903)
Na předchozí straně:
Parella de gitanos
(Isidre Nonell, 1904)
La Pelona
(Isidre Nonell, 1904)
Joaquim Mir i Trinxet (1873-1940)
• Barcelonský malíř, již od mládí plně integrovaný do kat.
uměleckých kruhů. Proslul zejména jako krajinář, jeden z
nejlepších v kat. historii. Roku 1893 spolu s Isidrem
Nonellem zakládá neformální umělecký spolek Colla del
Safrà. Od roku 1899 pravidelným štamgastem u Els Quatre
Gats.
• V tom samém roce se vydává do Madridu a na Mallorku
spol. se S. Rusiñolem – tam stráví 5 let a namaluje asi 100
obrazů. Na rozdíl od svého přítele z dětství (Nonell) nikdy
neokusí bohémský život Paříže.
• Pobyt na Mallorce sponzoruje Mirův strýc z matčiny strany,
velkopodnikatel Avel·lí Trinxet, který s mladým umělcem
uzavře mecenášskou smlouvu → v letech 1902 a 1913 na
oplátku vytváří velké nástěnné malby v Casa Trinxet. Již v té
době ale vztah se strýcem spíš komplikovaný, později ze
smlouvy vykoupen Avel·lího synem Franceskem.
Pamětní deska na domě na
c/Gran de Gràcia 117-121, kde
J. Mir roku 1940 zemřel
Joaquim Mir i Trinxet (1873-1940)
• Během pobytu na Mallorce došlo u Mira k záhadnému pádu ze skály při malování krajiny →
následně trpí depresemi a v letech 1905-1906 je internován v psychiatrické léčebně Institut
Pere Matas (Reus). Po ukončení léčby prožívá klidný a úspěšný život, jeho dílo získává na
kvalitě.
• Následující roky pobývá ve vesnicích Aleixar a Maspujols, později sídlí v Mollet del Vallès a
Caldes de Montbui. Roku 1921 se žení a stěhuje se do Vilanova i la Geltrú (Casa Mir). V té
době je již známým a často i v zahraničí vystavovaným malířem, zlepšuje se jeho finanční
situace. Španělskou občanskou válku přežil ve svém sídle ve Vilanově, avšak ihned po ní byl
kvůli podezření ze spolupráce s republikány několik dní uvězněn → zdravotní komplikace,
smrt v dubnu 1940 v Barceloně, pohřben ve Vilanově.
• Jeho dílo je plné barev (přezdívalo se mu „Španělský Van Gogh“) a v kontextu katalánského
malířství velice originální. Většinu obrazů namaloval na Mallorce či v oblasti Camp de
Tarragona. Jeho díla jsou dnes k vidění v řadě katalánských galerií (MNAC, Museu del
Modernisme, Museu de Badalona, Fundació Gòdia). Mezi jeho nejvýznamnější obrazy patří:
Sol i ombra (1894), La catedral dels pobres (1898), El Laberint d’Horta (1899), El roc de
l’estany (1903), El poble escalonat (1909), La joia (1910), Lliris i llot (1918), Paisatge de
Canyelles (1922-1930). Další výtvarná díla zde. (VIDEO)
El Laberint d’Horta
(Joaquim Mir, 1899)
Část dekorace v Casa Trinxet
(Joaquim Mir, 1902-1913)
Poble escalonat
(Joaquim Mir, 1909, MNAC)
La joia
(Joaquim Mir, 1910)
Afores d’Andorra
(Joaquim Mir, 19??)
Montornès
(Joaquim Mir, 19??)
Modest Urgell i Inglada (1839-1919)
• Všestranný umělec – dramatik a malíř. V mezinárodním měřítku proslul zejména svými
krajinami. Vystudoval malbu na barcelonské Escola de la Llotja, kde později působil i jako
pedagog (ovlivnil tak slavné malíře jako Joan Miró či Pablo Picasso).
• Již během svého života byla jeho malířská tvorba hodně oceňována na domácích i
mezinárodních výstavách, malířství ho dokázalo dobře uživit. Na přelomu století působil i
jako dramatik – napsal přibližně desítku relativně úspěšných her. Ovlivněn realismem a
romantismem, v jeho díle se nejčastěji objevuje katalánský venkov a hlavními tématy jsou
živo, smrt a tajemno.
Nalevo: Platja (okolo 1900)
Napravo: Paisatge (okolo 1895)
Ricard Opisso i Sala (1880-1966)
• Kreslíř a karikaturista, jeden z nejlepších glosátorů katalánského společenského života.
Narozen v Tarragoně do umělecko-žurnalistické rodiny. Již odmalička rád kreslil, nic jiného ho
nezajímalo. Jako 12letý vstoupil do učení ke Gaudímu, který ho později doporučil za člena
Cercle Artístic de Sant Lluc, jinak je naprostým kreslířským autodidaktou.
• Roku 1900 poprvé vystavuje, spolupracuje i s lidmi okolo Els Quatre Gats. V letech 1901-
1903 žije v Paříži, kde později publikuje první v prestižních časopisech. V Katalánsku se stává
jedním z nejžádanějších karikaturistů, jeho glosy společenského života si udržují velkou
oblibu i po občanské válce, má široký tematický záběr. Spolupracuje s Quatre Gats, Pèl &
Ploma, Joventut, Cu-Cut, La Campana de Gràcia, L’Esquella de la Torratxa apod.
Cafè d’estiu
(kresba, okolo 1900)
Další osobnosti malířství v modernisme
• Josep Masriera i Manovens (1841-1912): Podnikatel, zlatník a malíř. Člen významné
umělecké rodiny. Cestovatel, kritik a teoretik umění. Do Katalánska pomohl importovat řadu
uměleckých vlivů (z Francie, Japonska), a tak ho lze považovat za jednoho ze zakladatelů
katalánského modernismu. Jako malíř proslul zejména jako krajinář.
• Francesc Masriera i Manovens (1842-1902): Malíř, spisovatel a zlatník. Hodně cestoval,
dlouhé roky studoval v zahraničí. Jeho specializací byly portréty, získával zakázky od
nejvýznamnějších klientů, jeho dílo však nebylo příliš originální.
• Sebastià Junyent i Sans (1865-1908): Barcelonský malíř pohybující se mezi realismem a
symbolismem. Působil též jako designér nábytku či knižních vazeb a rámů. Pojilo ho
přátelství s Pablem Picassem, pro něhož byl v Barceloně důležitým člověkem, jenž mladého
Andalusana uvedl do místního života.
• Oleguer Junyent i Sans (1876-1956): Scénograf, malíř, kreslíř, antikvář a cestovatel.
Vystudoval na slavné barcelonské umělecké akademii La Llotja, později několik let žije v
Paříži. Působil především jako scénograf (Liceu), postaral se o kulisy řady významných
barcelonských divadelních představení v prvních desetiletích 20. stol. Jeho malířská tvorba
není příliš známá.
Paisatge
(Josep Masriera, 1903)
Mercat oriental
(Oleguer Junyent, 1908)
Další osobnosti malířství v modernisme
• Joan Brull i Vinyoles (1863-1912): Výrazná postava katalánského malířství na přelomu 19. a
20. stol. Zástupce symbolismu, specializace na portréty. Mezi jeho významná díla patří Les
nimfes de l’Ocàs (1899), Somni (1906) či Paisatge nocturn amb dues noies (1910).
• Nicolau Raurich i Petre (1871-1945): Studoval malířství na mnoha akademiích po celé
Evropě (Barcelona, Madrid, Paříž, Mnichov, Londýn), avšak rozhodujícím pro něj byl dlouhý
pobyt v Římě (1895-1899). V té době získává první ocenění, později sbírá další a další. I
přesto dnes není moc známým autorem, o jeho životě toho též mnoho nevíme. Většinu
života prožil v ateliérech na katalánském pobřeží. Proslul zejména svými krajinami. Mezi ty
nejznámější patří Pantans de Nemi (1897) a Mar llatina (1906).
• Hermen Anglada i Camarasa (1871-1959): Významný představitel postimpresionisme, jeden
z nejznámějších katalánských malířů v zahraničí, avšak nepříliš známý ve své vlasti. V letech
1894-1914 žil a tvořil v Paříži a i když občas se do Katalánska vracel a udržoval kontakty s
elitou modernisme, je mnohem více spojený s francouzskou výtvarnou scénou. Po roce 1914
návrat do Španělska (Mallorca). (VIDEO)
• Adrià Gual i Queralt (1872-1943): Dramaturg, scénograf, divadelník, tvůrce plakátů k
divadelním hrám, symbolistický malíř a průkopník katalánské kinematografie. Autor několika
desítek divadelních her a několika sbírek poezie. (VIDEO)
Mar llatina
(Nicolau Raurich, 1906)
La dona
(Hermen Anglada, 1904)