Římské monumentální umění a jeho programy
blok II. (JJ)
hadrianovské období
(sarkofágy)
antoninovské období
V. sarkofágy I.
"Dušičko, tulačko miloučká,
hosti v mém těle a družko má,
v jaká ty místa teď odejdeš
bleďoučká, ztuhlá a holoučká už
nebudeš vtipkovat, jak je tvůj zvyk"
(HA, portréty světovládců I, VH, 25/9.)
- Na konci vlády císaře Traiana se začíná
četněji projevovat zvyk pochovávání
do sarkofágů (inhumace). Důvod je nejistý
- snad souvisí s vírou znovuzrození
(vč. lidského těla).
Jistě nepřišel impuls od císařské rodiny.
- Za císaře Hadriana jsou tyto tendence ještě
patrnější. Počátky plošné figurální výzdoby.
- Sarkofágy jsou typické pro movitější
obyvatele říše a nobilitu.
- vyráběny z jednoho kamenného bloku
- symbol bohatství a statutu
- sarkofágy v Itálii mají výzdobu na třech
stranách.
Hadriánovské obd. - nástup spirituality.
- počátek iracionalismu
- odpoutání od reality
Na sarkofázích jsou populární motivy, které
lze spojit s eschatologickou tématikou
a vírou o znovuzrození.
- mytologické výjevy (Hercules, Prometheus,
Orfeus, Dionýsos atd.)
- vojenské výjevy
- lovecké výjevy
- závody v circu, připlutí lodě do přístavu
(úspěšně naplněný život)
- scény ze života zemřelého (manželství,
oběť, boj, veřejné funkce)
- atmosferické p. a mořské prostředí
- výzdoba na sarkofázích na východě je na
všech stranách.
Řím, Itálie
západní typ
(3 strany)
Athény, Řecko
attický typ
(4 strany, víko v podobě střechy, reliéf zdobí
kontinuálně všechny strany)
Asia
asijský typ
(4 strany, víko v podobě střechy
sloupky)
základní typologie
Sarkofágy představují ve 2. století
nejrozšířenější skupinu soukromé reliéfní
plastiky.
Sarkofágy
transportovány po moři
výzdoba pouze v hrubé
podobě
dokončení na místě
putující sochaři nebo
"filiálky" v cíli (centrech)
detaily (portrétní) jsou
dopracovány na místě
Obliba sarkofágů:
- může také souviset se sebe prezentací typickou pro Římany.
- u hrobek a sarkofágů se často konají pohřební hostiny pozůstalých.
- důraz na uctění památky
tzv. Orestův sarkofág
- motivy vraždy
- motiv pomsty otce (pietas), ?odčinění viny - spása?
tři truchlící Furie
(Lítice) u Agamemnonova
hrobu
Orestes zabíjí
Klytaimestru a
Aigistha
O. pomáhá Pylades
chůva otřesená
vraždou
Furie kryjící
látkou zločin
Orestes na cestě
z Delf (Apollónova
trojnožka) do Athén
(očištění hříchů
Athénou)prověšení
kompozice
prověšení
Častý námět - více dílen.
sarkofág z Velletri
135-140
římská (italská) práce ovlivněna attickou a asijskou produkcí
184 postav
mythologická tématika: Herkules, Proserpina, Alcestis
témata spojuje eschatologický význam
Objeven v roce 1955
- střídání řádů - podobně jako u architektury, spodní
registr - postavy telamónů.
- motiv pootevřených dveří.
- architektonická struktura připomene scaenae frons
římských divadel.
- lidská přání a obavy - zosobnění pomocí mythologie
"divadlo života"
Pro italský původ
hovoří architektonická
čistota - mj. detailní
zpracování architravů
a hlavic sloupů.
Sarkofág s motivem usmrcení Niobé a jejich dětí, 134 -140
- nalezen nedaleko Porta Viminalis v Římě
- trest za Niobinu zpupnost.
Amfíon
(manžel Niobé
thébský král)
Niobé
chránící děti
Na víku Apollón a Artemis truchlící A. a N. u hrobky
dětí
Z doby vlády dynastie
Antoninů
neznáme takové množství
památek jako z traianovského
a hadrianovského obd.
Antoninus Pius nepříliš
rozsáhlá stavební
činnost v Římě, spíše opravy
starších památek
Marcus Aurelius mnoho
let bojů, triumfální
památky
Lucius Verus krátká
doba vlády
Commodus damnatio
memoriae
Antoninská dynastie
I. architektura a reliéfní výzdoba za doby vlády Antonina Pia (138-161)
Hadrianeum /na Martově poli/
chrám božského Hadriana - 145.
na bazi umístěny reliéfy (30 ks.) s výzdobou
personifikací provincií a trofejí
Vztah k cestám Hadriana po provinciích.
Podobná zobrazení známe z Hadriánových
mincí.
Africa
?
řez a rekonstrukce porticu
peripteros, oktostylos
podobnosti s chrámem V. a R.
?stejní umělci?
Chrám Antonina Pia a Faustiny starší
Chrám vystavěl Antoninus Pius pro Faustinu st.
po roce 140.
M. Aurelius zasvěcení rozšířil
i na Antonina Pia po jeho
divinizaci (161).
Hexastylos - korintské sloupy
bez kanelace ze zeleného
mramoru (cipollino).
Peperino/tuf/
obložen
mramorem
Tradiční římský
chrám.
Vlys: po bočních stranách chrámu reliéfní výzdoba
gryfové v heraldickém postavení, akanthové úponky a svícny.
V okolí chrámu objeveny zlomky
kolosálních soch císařského páru.
Návaznost na
augustovské motivy
a architekturu.
Materiál použitý
na sloupy - inspirace -
Pantheonem.
Hadrianův chrám v Efesu
130 - 140
Zasvěcen ještě za Hadrianova života.
Chrám nechal vystavět Publius
Quintilianus.
Dokončen byl až po smrti císaře.
Jednoduchá stavba typu prostylos.
Tetrastylos s pilastry na vnějších
stranách místo sloupů.
Tympanon prolomen tzv. syrským
obloukem. (tzv. syrský štít byl
populární prvek na římském východě,
používán od 1. století. Viz pompejské
malířství a Tiberiův oblouk v Orange).
Tiberiův oblouk v Orange, malý vlys: boj Římanů s Galy, tympanon zdoben rohy hojnosti, busta
Sola. syrský štít – jeden z prvních dokladů
Týché
Medusa
obloukový vlys je "promítnut" do obloukového
prostoru štítu
II. Sochařství za vlády Antonina Pia
Antoninus Pius
portrétní umění plně navazuje na hadrianovské
obd. tzn. kontrast: hmota účesu x hladká tvář.
Krátce střižené vousy, ale u pozdějších portrétů
delší.
Idealizovaný vzhled - odpovídá zralému věku,
kdy AP nastoupil na trůn (věk 50 let).
Vrtání zorniček očí je již pravidlem.
2 až 3 typy portrétů.
II. typ
I. typ
vznikl v krátké době
po adopci.
více se blíži portrétům císaře
Hadriana
II. typ
v době nástupu na trůn
výraznější vrásky kolem
nosu
Antoninus Pius - imperator
pancíř - motivy gryfů
- gorgoneion
- blesky
- suknice hlavy panterů
Faustina starší
Znaky: těžká víčka - snový pohled
plná - smyslná ústa
oválná tvář
Účes s drdolem na vrcholu hlavy, splétání pramínků v týlu.
Koncept portrétů Faustiny starší navazuje
na portrétní umění traianovského období.
Není zde patrné znázornění mládí jako
na portrétech císařovny Sabiny (inspirace
řeckými bohyněmi).
Důraz na důstojnost.
Účesy jsou méně vrtané než u mužských
portrétů.
Mars a Venuše
soukromé umění, funerální plastiky - portrétní rysy
(manželé)
Venuše inspirace sošným typem
Venuše z Capuy, účes vychází z účesu
Faustiny mladší.
Mars - inspirace portrétem
Antonina Pia.
M Louvre
Kapitolská M
kolem roku 155
Venuše
z Capuy
inspirace
sochařstvím
4. stol. př. K.
Venuše z Capuy
klasicisující dílo podle řeckého originálu 4. století
součást sousoší Mars a Venuše (?)
Obě božstva propagandistický význam v počátcích
principátu - odkaz na původ rodu Iuliů.
V augustovském umění je Venuše zahalená moralizující
aspekt.
Později mají sochy portrétní rysy členů císařské rodiny.
Vyzdvižena římská ctnost
"concordia - svornost - soudržnost"
V soukromém umění u funerálních sousoší
oslava věrnosti.
III. Architektura a její výzdoba za Lucia Vera, Marca Aurelia a jeho nástupců (do
roku 193)
Sloup Antonina Pia
Martovo pole. Vystavěn v roce 161 MA. a LV.
Zachovala se pouze baze s reliéfní výzdobou.
Sloup byl hladký vyroben z egyptského
červeného granitu, měřil 14,7 m.
Na vrcholu umístěna socha.
Výjevy: apotheosa Antonina Pia a Faustiny st.
vojenská přehlídka - decursio (2x)
- nebo rituální projížďka - kolem hranice.
Dedikační nápis.
Příklad kombinace klasicistické a tradiční (italické)
formy.
Aureus Marca Aurelia 161
pohřební hranice AP.
Apotheosa
Klasicistická práce, navazuje na hadrianovské obd. Inspirace řeckým
uměním klasické f.
Geniové:
věčnosti
(Aeternitas -
Aion).
pár orlů
(atribut Iovuv)
a Martova pole
(obelisk
Augustova
horologia) místo
kremace.
Bohyně Roma
trůnící.
odlišné měřítko
císařský pár
menší
Apotheosa manželského páru (spojení-věrnost)
personifikace a božstva oválné
tváře, modelace obličeje
klasické vzory
spojení klasicistické formy,
propagandistického ("augustovské" - tradiční motivy) a
náboženského významu
hypotéza A) tib. obd.
1 – Drusus mladší
2 – Augustus
3 – Germanicus
4 – Aion (personifikace věčnosti) Iulus
(orientálec) a Amor
1
2
3
4
hypotéza B) cla. obd.
1 – Germanicus
2 – Augustus
3 – Drusus starší
4 – Antonia-Venuše Genetrix a Amor
Augustova apotheosa
Grand Camée de France
datace: tiberiovské obd. - claudiovské obd. (?)
Trůnící Roma
(vítězná bohyně)
LS – naproti panelu s Martem
Výstavba 13 až 9 př. K.
Ara Pacis Augustae
decursio
dvě perspektivy
a) čelní pohled
b) pohled z vrchu
kontrast proti
předchozímu
klasicistickému
reliéfu - reakce
na klasické vzory (?)
zobrazení - konkrétní
jasně pochopitelné
stará italická (římská
tradice)
známá z obd. republiky
není kladen důraz
na zadní plán prostředí
(chybí pozadí)
nevyrovnané proporce: koně - vojáci
Parthský památník Lucia Vera v Efesu
Památník můžeme datovat do úseku 166 až 170. Reliéfní desky nebyly in situ.
Stavba byla rozvržena v U (podkovovitém) půdorysu o rozměrech 22,20 x 8,40 m.
Na severní zadní straně oltáře byl umístěn vlys s námětem bitvy s Parthy (?).
Východní a západní strana oltáře nesla znázornění personifikací významných
měst imperia nebo vyobrazení provincií případě etnik.
Na jižním průčelí stavby bylo situováno zobrazení apoteózy a bohyně Seléné,
na nádvoří oltáře se na východní a západní straně nacházela scéna shromáždění
bohů.
Severní hlavní fasádu - /uvnitř oltáře/ stavby zdobilo téma adopce Lucia Vera.
Architektonické vzory:
Malá Asie: Pergamon, Miletos
Badatelé: F. Eichler; W. Oberleitner; T.
Ganschow, A. Landskron; W. Jobst
Rekonstrukce půdorysu
?
Parthská válka Lucia Vera 161 - 166
Roku 161 Vologaesus III. na počátku vlády Marka Aurelia
porušil mír překročením Eufratu.
Vpadl do Sýrie a porazil syrského místodržícího Attidia
Corneliana a sesadil arménského krále, dosazeného sem
Antoninem Piem roku 140 nl. Na arménský trůn dosedl
tedy parthský exponent Pakoros.
Roku 162 se Lucius Verus přemístil na východ, aby
zadržel Parthy, avšak do bojů osobně nezasáhl.
Roku 163 však došlo k římské odvetě. Římané dobyli
hlavní město Arménie Artaxatu, sesadili Pakora a na jeho
místo dosadili Sohaema. Sohaemus náležel ke královské
dynastii v Edesse a byl zároveň římským senátorem.
Na jihu v letech 164 - 165 Římané napadli Parthskou říší
a dobyli důležitý parthský opěrný bod město Dura Europos.
Na rozkaz Avidia Cassia byla zničena Seleukia,
zatímco Ktesiphon byl určen k plenění vojákům.
Vítězný postup Římanů zastavil „mor“. Okolo roku 166 byl
uzavřen mezi oběma státy mír.
Znění mírové smlouvy bohužel naše prameny neuvádí.
Můžeme předpokládat, že obsahovala následující body:
upravení starých hranic a uznání Sohaema za
arménského vládce.
166 triumf císařů v Římě.
Vologaesus III. (148-193)
dupondius Lucia Vera - 165-166
as Lucia Vera - 166-167
boj s barbary (Parthy ?) - S zadní strana
Schází typické atributy Parthů. Naopak jsou zde znaky typické pro SZ barbary.
(nahota x ošacení), sošné typy - vzor Diův pergamský oltář
Pergamský oltář X Památník Lucia Vera
Diův a Athénin oltář
vlys s gigantomachii
Telefův vlys
budova nebyla nikdy
dostavěna
vznikla po roce 166 BC
vedoucím umělcem byl Phyromachos
funkce: náboženská a propagandistická
objevitel p. oltáře:
německý inženýr Carl Humann
OPAKOVÁNÍ:
biga Lucia Vera
Adopce:- J vnitřní strana
Výjev představuje císařskou rodinu při oběti. Dospělí členové mají přes hlavu přehozen záhyb
tógy. Jde o Marka Aurelia, Antonina Pia, mladého Lucia Vera a Hadriana. Císařská rodina přihlíží,
jak dvojice mužů přivádí obětní býky. Býky doprovázejí hráči na tubu a diaulos
Apotheosa (?)/Lucius Verus jako nový Helios (?) - JV křídlo - rizalit
Císař na voze boha Slunce jede na Olymp provázen Níké, která drží i opratě dvojspřeží.
Na výjevu pak lze spatřit Phosphora, Virtus a Tellus. Tellus je zde znázorněna ležící s rohem hojnosti.
T
V
P
vexillum
Karrhy/Pontos
Alexandria/Memfis
Nil
koš s klasy
- úrodná oblast
Personifikace měst/provincii/etnik
(?), Z a V strany
Lucius Verus jako Mars (?)
vlčice a R a R
(návaznost na st. císařskou
propagandu)
Interpretace - stále probíhá diskuse
Oslava Lucia Vera - hlavní mezníky v jeho kariéře (adopce, vítězství, Lucius Verus
jako Mars a personifikace, apotheosa/nový Helios, Lucius Verus na Olympu).
Nápis ani další prameny k památníku neznáme.
Dle hypotézy (C. C. Vermeule), jsou na reliéfu s adopcí znázorněny těžkosti císaře
Hadriána v otázce nástupnictví.
Předpokládá se, že památník byl zasvěcen k příležitosti divinisace Lucia Vera v únoru
roku 169.
Rozbor reliéfů hovoří rovněž pro období kolem roku 170. Takto interpretovaná stavba
by pravděpodobně sloužila k císařskému kultu a také jako památník vítězného tažení
proti Parthům. Vznik stavby by podle této hypotézy zrcadlil bouřlivé události na
Předním východě.
Hypotéza zastávaná A. Landskron, která zpochybňuje účast Parthů v bitevní scéně.
Dle ikonografie lze barbary spíše rozčlenit do několika etnických typů nacházejících se
za hranicemi imperia. Pak by tedy program na památce vyjadřoval, nutnost úspěšné a
silné armády na ochranu říšských hranic.
Eklektický charakter: klasicismus, inspirace helénismem (pathos, emoce barbarů)
Reliéfy z vítězného/ých památníku/ů Marca Aurelia
Oslava vítězství v MV a uspořádání poměrů v barbariku.
Oslava císařských činů, vychází ze st. tradice
11 panelů, část z nich použita sekundárně
na Konstantinově oblouku. Část uložena v
Palazzo dei Conservatori.
Císaře doprovází jeho zeť Tiberius Claudius
Pompeianus
Diskuse: jeden nebo dva památníky (?)
Podoba nejistá: ?oblouk v Beneventu?
Vznik mezi léty 176 a 180.
Patrná je proměna stylu.
Profectio
(odchod do války)
V pozadí Porta triumfalis
sochy slonů na atice
personifikace
Via Flaminia
Adlocutio
promluva k vojsku
Submissio (Justitia)
- poddání barbarů
Clementia - vůči barbarským zajatcům Rex datus - jmenování krále
lustratio - očistná oběť
suovetaurilia, postavy špatná anatomie
odlišná práce něž "Pietas"
Adventus - příjezd císaře do Říma
(chrám Fortuny, quadrifrons), Aeternitas-Faustina
ml. Felicitas
Liberalitas - rozdávání přípěvků, 177.
Commodus - odstraněn
Clementia - přijetí zajatých barbarů
Triumf nad Germány
176
Chybí Commodus
(damnatio memoriae)
starý Marcus Aurelius
- znaky únavy a utrápenosti
Pietas
V pozadí chrám kapitolské trojice
oběť po triumfu
- postavy s dobrou stavbou
- dekorativismus - drapérie
GS P FD - I. kněz
Sloup Marca Aurelia
Martovo pole
29,6 m - 100 římských stop - columna centenaria
i s podstavcem 41,9 m.
1589 - opravy Domenico Fontana.
Podstavec byl původně zdoben reliéfy, dále zde byl dedikační nápis.
Vše bylo odstraněno Fontanou.
Podle zobrazení z 16. století. byla výzdoba
podstavce složena z reliéfu s mužskými
postavami a reliéfy s Viktoriemi.
submissio - barbaři vzdávají hold císaři.
Datace:
Před rokem 193 - nápis s žádostí správce sloupu Adrasta o povolení stavby domku nedaleko
památky.
Počátek výstavby? a) Po triumfu M. Aurelia v roce 176 po ukončení první MV.
b) Za vlády císaře Commoda. (proti propaganda C. nechtěl bojovat,
pro krutost scén)
c) památník žijícího nebo mrtvého císaře (?)
Styl:
Použití vrtáku - reliéf je hlubší než na TS.
Světelné kontrasty - šerosvit - "barokizace"
Příznačným rysem je nárůst expresivních motivů:
- znázornění emocí - utrpení a smutku, někdy až znaky naturalismu
- proměna dobového vkusu.
- postavy již nejsou tolik idealizované jako u TS. Neproporčnost.
- rukopis několika umělců.
- rozpad jednotného zobrazovacího postupu - méně "davových scén"
- chybí zobrazení zraněných nebo poražených Římanů
- římský voják: sebevědomí - chladnokrevnost
- větší význam žen než TS
Význam:
Nejedná se o válečnou kroniku, výjevy nemusí být v chronologickém pořadí.
Důraz je kladen na propagandistickou oslavu císaře.
MA - klidný vážný panovník - plnící své povinnosti ke státu, pouze v jednom případě dává příkaz
k popravě.
Commodus není na památce jednoznačně zobrazen - damnatio memoriae (?)
Mince ražené za císaře Marca Aurelia (161-180).
Výjevy se vztahují k markomanským válkám (podle Dobiáš 1964).
Markomanské války
ekonomický a sociální rozvoj germánské společnosti
špatné klimatické podmínky – posun na východě a severozápadě
sídlících barbarů směrem k jihu (římské hranici)
I. fáze – germánská ofenzíva 166-171
- 166 vpád 6000 Langobardů a Obiů do provincie Pannonie
- 169 barbaři u Aquileie (sev. Italie)
- 171 Marcus Aurelius v Carnuntu
II. fáze – římská protiofenzíva 172-180
- 172 Expeditio Germanica prima
172/173 „zázračný déšť na jihozápadním Slovensku“
- 176 triumf nad Germány
- 177 Expeditio Germanica secunda
-180 smrt císaře Marka Aurelia ve Vindoboně (dn. Vídeň)
Commodův mír
ofenzíva Germánů, podle
Droberjar 2002
římská ofenzíva podle Tejral 2004
Přechod Dunaje
personifikace Dunaje
Marcus Aurelius
Pompeainus
(kratší vous, podmračený)
přechod Dunaje cornicer
adlocutio - promluva k vojsku
signiferové a aquiliferové
liktoři (u podia)
příjezd přeběhlíků (poslů) k císaři
souboj Ř. a G.
vytržené z kontextu
barbarští prakovníci MA a doprovodřeka
rozmluva přes řeku (?)
plenění vesnice
odvádění zajatců včetně žen a děti se objevuje již na Traianově sloupu, ale v menší míře
hrůzy války - důraz na emoce, gesta - výraz obličeje
Zázračný déšť
Vyčerpaní Římané zachráněni deštěm.
Barbaři oslabeni bouří.
172-173
Cassius Dio Cocceianus
Zázrak přivolán egyptským knězem
Harnuphidem
religio avgvsti, (Merkurova svatyně s
egyptskými znaky)
zmínky i v díle HA
oběť - císař se zahalenou hlavou jednání s barbarskou delegací
gesta naznačující promluvu
jednání se odehrává v římském
táboře
pomocné sbory - východní lučištníci
zahánějí barbarskou jízdu
Toga virilis pro Commoda (?) delegace v nosítkách: Faustina, Commodus
Galenus (?)
hold císaři od východních národů (?)
Victoria a tropea
poprava vzbouřenců
Podle K. R. Krierera
nejexpresivnější scéna.
Marcus Aurelius přijímá hlavy
barbarů
smutný výraz ve tváři
(na většině zobrazení bez
emocí)
(motiv známý již z TS)
zajatí barbaři
Kotíni nebo Germáni
odebírání dětí
nákrčník nebo pouta (?)
problematika řešena
R. Čambalem
pomocné sbory z východu: jízda a pěšáci
Znázornění krutosti římského
vojáka
Římané odvádí barbary do zajetí
dlaň pod bradou - gesto smutku
inspirace řeckou tradicí
podle P. Zankera - motiv Pénelopé
?urozená barbarka na cestě do Říma
(triumf?)?
malíř Pénelopé
Pénelopé a Telemachos
Vypalování vesnice
Niobé
?zemnice/sýpky?
Zemnice ze sídliště na lokalitě Berlin-Buch
odlišnosti od římských vyobrazení
Násilí na ženách a dětech páchané římským vojskem
tažení za vlasy - řecká tradice (Řekové x Amazonky)
Ponížení - znásilnění (?)
naivita a nezkušenost ml. dívky
(taneční krok, smyslné naklonění hlavy)
x
spokojený pohled legionáře
Podle P. Zankera ženy v rámci propagandy
představují štvanou zvěř která patří vítězům.
TS
podle E. Hrnčiarika a J. Ulického
Zbroj:
LH LSq LSeg
IV. volná plastika a portréty
Marcus Aurelius (161-180)
mladý Marcus Aurelius (M Capitolino)
Portrét vznikl mezi léty 138-140.
věk kolem 16-17 let
- zdrženlivý úsměv
- široká víčka
- plné rty
- kučery vlasů spadající
na uši.
Portréty Antinoa jako vzor.
Věk kolem 20-25 let
- patrné jemné vousy
- štíhlejší tvář
- výraznější pohled
datace: 147
Marcus Aurelius, as Caesar, Aureus. 145 AD. AVRELIVS
CAESAR AVG PII FIL COS II, / HILARITAS, Hilaritas standing
facing, head left, holding palm & cornucopiae
161 - nástup na trůn (40 let)
Na pozdních portrétech jsou patrné nevýrazné vrásky na čele a kolem očí, váčky pod očima.
oproti portrétům Hadrianovým a Antonina Pia jsou doloženy znaky stárnutí.
Stylová návaznost na portréty Antonina Pia (propaganda).
Výraznější rozdíl mezi obličejem a masou vousů a vlasů
170
filosof na trůně
-uměřenost
-přemýšlivost
-rozvaha
-zodpovědnost
za stát
170-180
Jezdecká socha (Kapitolské náměstí)
"jako socha Constantina Velikého byla
zachována".Císař vítězící nad barbary - prosící
před kopyty koně. Gesto: pozdrav-clementia
(shovívavost vůči barbarům).
Dominance: mocenská i morální
175
zlacení
jediná kompletní kovová jezdecká socha antiky
Marcus Aurelius AV Aureus. Rome, AD 173-174. M ANTONINVS AVG TR P
XXVIII, laureate, draped and cuirassed bust right, seen from behind / IMP VI COS
III
Lucius Verus (161-169)
malý Lucius Verus
- výrazný nos
-oči blízko u sebe
vznik: 138-140
věk kolem 10 let
M Ostia
M Wien
mladý Lucius Verus
typický vysoký účes - nízké čelo
věk kolem 20 let
M Atheny MM New York
Portréty v době vlády (161 - 169)
- světelné kontrasty obličej - účes - vousy
- dlouhé vousy, tenký knír
- optimistický, méně přemýšlivý vzhled
hlavní typ (typ IV)
10/7. O své plavé vlasy prý pečoval tak přehnaně
že si na ně sypal zlatý prach, aby ještě
více zářily, když na ně dopadalo světlo, VV/HA
Lucius Verus, aureus. 164 AD. L VERVS AVG ARMENIACVS, REX ARMEN DAT
TR P IIII IMP II COS II,
Commodus (180 - 192)
mladý Commodus, 175-177
podobá se na svého otce
těžká víčka, oválná hlava
nově: svěšené koutky a výrazný nos
Nový Marcus Aurelius - úmyslná návaznost
dědic trůnu.
M Capitolino
Commodus, as Caesar, AV Aureus. 175-176 AD.
COMMODO CAES AVG FIL GERM SARM, /
ADVENTVS CAES
od 16 spoluvládce - příprava na vládu
Úmyslná návaznost na otce.
problém rozpoznání
8 typů portrétů od mládí po konec
vlády.
192 - Damnatio memoriae
Septimius Severus - rehabilitace
(proto mnoho portrétů)
Commodus AE medallion, Rome, AD 184-
185. 49.52 g. M COMMODVS ANTONINVS
AVG PIVS BRIT, / PM TR P X IMP VII COS
IIII PP legend, Victory seated right on arms,
holding branch and shield inscribed VICT
BRIT, trophy to right.
Commodus. Bimetallic Medallion. AD 192. L
AELIVS AVRELIVS COMMODVS AVG PIVS
FELIX, / HERCVLI ROMANO AVG P M TR P
XVIII COS VII P P, Commodus as Hercules,
nude, standing facing, looking right, resting right
hand on club set on ground, and left on left rear
paw of the slain Nemean Lion on ground.
190-192
Commodus jako Hercules Romanus
- vítěz, bůh na zemi (globus)
- jablka ze zahrady Hesperidek - nesmrtelnost
- porážka barbarů - Amazonka
- hojnost v říši - rohy hojnosti
Senát C. prohlásil novým Herculem.
Řím přejmenován na Colonia Commodiana
Císařovny a císařská rodina
Faustina Minor (130-177)
obloukovité obočí, těžká víčka
smyslné rty. Účes je tvarován do obloučků
s rozčísnutím nad čelem
147-148
M Capitolino
13 dětí
Titul Augusta
často zobrazována
jako Venuše - Fecunditas
Faustina těsně po
sňatku (146)
dívčí rysy (17 let)
Inspirace portréty
císařovny Sabiny
(řecké ohlasy).
162-176
kulatější tváře
silnější brada
Lucilla (148/150-182)
dcera Faustiny Minor
a Marca Aurelia
manželka Lucia Vera a
Tiberia Claudia Pompeiana
Lucilla, AV aureus. AD 164-169, 7.21 g. LVCILLA
AVGVSTA, / FECVNDITAS, Fecunditas (or Lucilla) seated
right, holding a child on her lap; a young girl before her.
Po nevydařeném spiknutí proti
Commodovi popravena ve vyhnanství na Capri. 164
164svatba
s LV
titul Augusta
Bruttia Crispina
164 – 191
- zámožná a slavná senátorská rodina-
178 manželství s Commodem.
oválná tvář
malé rty
výrazný drdol
Popravena ve vyhnanství na Capri.
Crispina. AV Aureus (7.26 gm). CRISPINA AVGVSTA,
VENVS F-ELIX, Venus seated left, holding Nike, who
holds an open wreath in both hands, in extended right
hand, sceptre in left; dove tanding left under sea
Tiberius Claudius Pompeianus
(125 – 193), homo novus - syrského
původů, jeho otec jezdec. Druhý manžel
Lucilly.
senátor, consul, přední velitel, rádce MA
Několikrát odmítl císařský titul.
konec 2. století M Benátky
Po Commodově smrti
Publius Helvius Pertinax (126-193)
císař 193
syn propuštěnce
kariéra: od centuriona, senátora,
městského prefekta, consula po císaře
Pertinax Aureus. 193 AD. IMP
CAES P HELV PERTIN AVG,/
PROVID DEOR COS II
???
autenticita
Didius Julianus, 193, Aureus, Rome, AV 7.25 g. IMP CAES
M DID – IVLIAN AVG, Rev. RECTOR – ORBIS Julianus
standing l., holding globe and roll.
Didius Julianus,
po Pertinakově smrti podplatil pretoriánskou gardu
193
V. Soukromý portrét
neznámý muž 160-180
nezvyklý účes
- menší míra idealizace (vrásky, úsměv)
- technika a móda vychází z císařských vzorů
- individuální prvky
M Athény
tzv. Rhoemetalkes 200-210
idealizace - "bosporský aristokrat"
Herodes Atticus (101-177)
consul, athénský sofista
a mecenáš, přítel M. Aurelia
štít sacella augustálů v Misenu - donátoři
L. Laecanius Primitivus a Cassia Victoria,160.
přímá inspirace časnými císařskými portréty
Marca Aurelia a Faustiny Minor.
VI. sarkofágy II
Hercules a jeho 12 prací, 170
po zdolání 12 úkolů (virtus) - přijetí na Olymp - nesmrtelnost
Palazzo Ducale - Mantua
Dionýsovský sarkofág - Dionýsův indický triumf
pseudobiografický sarkofág - scény ze života římského generála, pozdní 2. století
virtus - clementia - pietas
Victoria, Virtus oběť na Kapitolu
úspěch na bojišti
šťastný návrat
manželství dextrarum
iunctio
Iuno/ConcordiaPalazzo Ducate, Mantua
bitva mezi barbary (Galy) a Římany (Řeky)
ohlasy helénistického umění, 160-170
M Capitolino
reliéf boční strany sarkofágu z Portonaccia, okolo 180-190
výjev z víka sarkofágu z Portonaccia Bitevní scény oslavují
a) statečnost velitele - virtus
b) v přeneseném slova smyslu také
jeho životní úspěchy a vítězství v
soukromém životě.
Inspirace sloupem císaře M. Aurelia.
motiv: laskavosti a milostivosti - clementia
význam:
a) oslavit vojevůdce jako člověka
Pohřební portréty - malby na dřevě a plátně
Desky překrývaly hlavy mumii.
138-160
portrét Serapidova
kněze z Arsinoe
portrét dámy z Philadelphie
160-190
160-170
portrét muže
z Arsinoe
Závěry
- Období vlády Antonina Pia - rozvíjení hadrianovského odkazu. Návaznost
na augustovskou tradici.
- Období vlády Marca Aurelia a Lucia Vera - u vybraných památek patrný nástup
expresivních prvků pro vyjádření císařské propagandy.
- Koexistence exprese a klidu - klíčová je funkce památky.
- Důraz na kontrastnost masa vousů a vlasů x hladké tváře - používání vrtáků.
- Snaha o zachycení vnitřního života.
- Výrazové prostředky zrcadlí stav říše a společnosti.
"od zlatého věku k období nestability" - postupný ústup idealizace a nárůst
citovosti/exprese. Ponížení barbarů, soucit s prosebníky.
- Ohlas bojů s barbary ve funerálním umění.
- Obliba eschatologické tématiky - víra ve znovuzrození.
studijní literatura
- povinná:
Hrnčiarik, E. 2015: Rímské umenie I. Rímsky portrét. Trnava.
Hvězdová, K. 2009: Architektonické motivy v reliéfní výzdobě římských sarkofágů. rkp. mgr.
diplomové práce uložené na FF MU. Brno.
Klečková, P. 2010: Konstatinův oblouk v Římě. rkp. mgr. diplomové práce uložené
na FF MU. Brno.
Kleiner, F. S. 2010: A History of Roman Art. Enhanced Edition. Boston.
Ramage, N. H. – Ramage, A. 2015: Roman Art. Romulus to Constantine. Upper
Saddle River.
Rzymanová, B. 2008: Sloup Marka Aurelia - jeho výzdoba a její výpovědní hodnota. rkp. mgr.
diplomové práce uložené na FF MU. Brno.
Tuck, S. L. 2015: A history of Roman art. Chichester, West Sussex.
Turčan, V. (ed.) 2014: Stĺp Marca Aurelia a stredné Podunajsko. Zborník SNM - Archeológia
supp. 8. Bratislava.
-volitelná:
Andreae, B. 1999: Die Römische Kunst. Freiburg-Basel-Wien.