Římské monumentální umění a jeho programy blok I. (JJ) hadrianovské období I. úvod Publius Aelius Hadrianus (117-138) Rodina: Narozen v Italice (provincie Baetica). Hadrianův děd si vzal za manželku Traianovu tetu. Traianus - Hadrianuv ochrance (poručník). Hadrianus si vzal za manželku Traianovu neteř Sabinu. Za vlády císaře Traiana zastával celou řadu úřadů a účastnil se vojenských tažení. Adopce Problematická - Hadrianus byl favoritem císařovny Plotiny. Adoptován byl až den po smrti císaře Traiana (8. 8. 117). Ta byla ohlášena až 11. 8. Hlavní rysy vlády: a) defensivní zahraniční politika - stažení vojsk z východních území b) vnitřní politika vychází z Traianova konceptu, rozvoj císařské administrativy, alimentace, atd. c) stavební rozvoj v Římě a provinciích d) cesty po provinciích e) potlačení vzpour v provinciích (Iudea 132-135, Mauretania) Hadrianus adoptoval: A) L. Ceionia Commoda po adopci (136): L. Aelius Caesar B) T. Aurelia Fulva Boionia Arria Antonina po adopci (138) Aelius Hadrinus Antoninus Pius II. architektura – referenční památky a jejich výzdoba Chrám Venuše a Romy Hadrianus - architekt umístění na Via Sacra, dokončen r. 140 novátorská stavba I. netypický půdorys pro římský chrám inspirace řeckou architekturou v Malé Asii. peripteros, dekastylos, stupňovitá krépis, stylobat, korintský řád - výrazná přestavba po požáru (287) v roce 307 za císaře Maxentia (306-312). - architekt Carius -klenba s kazetovou výzdobou a použití porfyrové výzdoby. Pantheon Stavba postavena v letech 113 (?) -125 na místě Pantheonu vybudovaného M. V. Agrippou (původní nápis zanechán), a později Domitianem, od roku 608 křesťanský chrám. Datace: většina cihel z roku 125, některé však již traianovské. Architekt: Apollodorus z Damašku x Hadrianus. Diskuse. Centrální stavba, výška a průměr 43,2 m "vepsaná koule". Kombinace třech částí: I. portikus (oktostylos) - korintský řad, II. středová část - "fasáda vítězného oblouku", III. centrála-rotunda. Stavba - exteriér: I. z vnějšku obložena penthelským mramorem, II. sloupy ze žuly z Egypta, štít bez nákladné výzdoby (římský orel) III. bronzové pozlacené tašky - střešní krytina (v 7. století odvezeno do Konstantinopole). IV. Do dnes zachované bronzové antické dveře 1 2 3 Interiér I. kupole - nebeská klenba - kazety nesly rosety "hvězdy" II. kazety - odlehčení klenby - zmenšují se směrem k oculu ty byly použity již u chrámu Fortuny z Palestriny. III. oculus - průměr 9 m (jediný zdroj světla, kromě dveří) starší tradice (viz Domus Aurea, Baiae). IV. stěny členěny nikami a apsidami - rytmizace prostoru V. podlaha vydlážděna barevnými kameny - opus sectile konstrukce I. použití betonu II. postupné používaní materiálů - podle umístění na stavbě. základ beton s příměsí nejtvrdších kamenů - vrchol klenby pemza (stupňovitost). III. kupoli nese těleso tamburu, zesílené části-pilíře a oblouky římský orel (stopy po ukotvení) Kontrasty a překvapení - motiv překvapení je typický pro hadrianovskou architekturu - kupole není při frontálním pohledu vidět - exteriér x interiér - oculus - počasí Hadrianova vila v Tiburu (Tivoli) - nejrozsáhlejší císařská vila v římském světě. architekt: Hadrianus Hlavní rysy areálu: I. vzpomínky z cest, II. členění kleneb, III. rozptýlená zástavba IV. eklektická výzdoba. V. Hadrianus přenesl město na venkov. VI. zázemí pro sloužící a vojsko "(5) Sídlo v Tiburu postavil osobitým stylem a jeho části pojmenoval podle známých provincií a různých míst jako Lykeion, Akadémie, Prytaneion, Kanópos, Poikilé, Tempé. Aby tu bylo všechno dal vystavět i Hádés". HA, VH, Portréty světovládců I. Životopis Hadrianův 26/5 "Teatro Marittimo" - císařský apartmán /vila ve vile/ na umělém ostrově - izolace od okolí - relaxace. porticus příkop obytná část dvůr s fontánou - Symetrie vnitřního prostoru - zvlněné stěny - tvarová dynamika prostoru - prosvětlenost - nezávislost na těžkém opěrném systému zdí průměr 44 m Serapeum jídelní komplex inspirovaný chrámem boha Serapida v Alexandrii spojené s kanálem Canopus (kanál spojující Nil a Serapidův chrám v Alexandrii) výzdoba: portikus sochy: Mars, Mercur, Minerva podélné strany: karyatidy (prý s Agrippova Pantheonu) na umělém podiu v Canopu sousoší Scylly (inspirace Sperlongou) umělá jeskyně segmentovaná - "melounovitá klenba" "Jdi odtud a kresli si své dýně, ty těmto problémům nerozumíš"" (RH, CD, 69.4.1-5) Hadrianus x Apollodorus z Damašku prameny: Cassius Dio Cocceianus Císař A z D poté co se kriticky vyjádřil k plánům chrámu V a R, poslal nejprve do vyhnanství a poté ho popravil. Sochařská výzdoba Serapea Inspirace Egyptem prostor mohl sloužit i k uctívání Antinoa Isis/Demeter Ptah Nil Piazza d´Oro vestibul coenatio segmentovaná "melounovitá klenba" mozaiková výzdoba inspirace řeckou mozaikou (mistr Zeuxis, kolem roku 400 př K.) mosaika s mísou s holuby – Hadriánova vila v Tivoli Hadrianovo mauzoleum vzor v Augustově mauzoleu - "tumulus", ke stavbě vede most - Pons Aelius dokončeno až za Antonina Pia (139). propagandistické navázaní na odkaz císaře Augusta pohřby od Hadriana po Caracallu (217) obložení mramorem, tumulus korunován sousoším Hadriana na kvadrize. hrobová komora 8 m2, 10,2 m vysoká reliéfní výzdoba tamburu (?) architektonická dekorace pódia z lunského mramoru (bukrania, girlandy, obětní misky) Dekor byl uplatněn např. na Ara Pacis. vnitřní výzdoba ohradní zdi bukrania, girlandy obětní misky anthemion „palisáda“ Ara pacis Augustae 13. př. K. – po návratu z Galie a Hispanie. Výstavba 13 až 9 př. K. bronzový pozlacený páv (symbol věčnosti) výzdoba oplocení mauzolea Části sochařské výzdoby byly zničeny v roce 537 při obléhání Říma Góty. Římané házeli na obléhatele kusy soch. (Iustinianus x Gótové (Vitiges). "Nahoře stojí nádherné sochy mužů a koní... ..Na konec se domluvili a porozbíjeli největší část soch, které byly dost veliké: oběma rukama vyzdvihli odtud velké balvany a vrhli je hlavu nepřátel." (Prokopios kn. I/22) idealizovaná rekonstrukce Hadrianova knihovna v Athénách 30. léta 2. století, poničena ve 3. století vpádem Herulů (267). "..nad jiné vyniká sto sloupů z fryžského mramoru; z téhož kamene jako sloupy jsou vybudovány také zdi. Místnosti uvnitř jsou ozdobeny pozlaceným stropem a alabastrem, navíc pak sochami a malbami. Tam jsou chovány knihy" Pausanias I/18. propylaje členění fasády Olympieion Stavbu začali Peisistratovci (6. stol.) pokračoval Antiochos IV. (175 –164 BC) Hadrianus stavbu dokončil v letech 131- 132 (III. návštěva Athén). Nové korintské hlavice. L. C. Sulla ukořistil a odvezl do Říma ty staré předešlé. Hadrianův oblouk v Athénách odděluje řeckou a římskou čtvrť. vystavěn athénskými občany roku 131, na počest H. skutků pro město vítězné oblouky Hadrianův oblouk v Gerase (provincie Arabia, Jordánsko) 129-130, postaven na oslavu návštěvy císaře. patky - akanthové kalichy Celsova knihovna v Efesu 114-117 Knihovnu zřídil konzul Tiberius Iulius Aquila pro svého otce bývalého konzula a prokonzula provincie Asie Tiberia Iulia Celsa Polemaeana. Podzemní část složila jako hrobka - umístění sarkofágu T. I. Celsa P. Zničena zemětřesením roku 262 a invazí Gótů. V roce 400 přestavěna na nymfeum. Fasáda připomíná scénu divadla. V nikách byly umístěny sochy personifikací. T. Iulius Celsus P. východořeckého původu, ze Sard Náklady na výstavbu knihovny hradil sám. Arete - virtus III. Sochařství, a) reliéfy Tonda na Konstantinově vítězném oblouku - pochází z neznámého H. monumentu. výjevů Hadrianus přesochaný na Konstantina Velikého. náměty: lov (kanec, lev, medvěd) obětní scény (Diana, Silvanus, Apollon, Herkules) profectio Hadrianus - vášeň pro lov. Lov - virtus /statečnost/odolnost/síla vč. morální v době míru/ Lov - vítězství nad šelmou - symbolické vítězství nad smrtí /heroizace/ (viz sarkofágy) Oběť - demonstrace pietas "úcty k bohům" a svědomitému plnění povinností. kolem roku 130 (smrt Antinoa) Na Hadrianově památníku byla spojena: a) soukromé hledisko b) oficiální hledisko Medailony ražené Hadrianem 130-138 Virtuti Augusti Profectio odjezd císaře na lov Antinoos (?) vedoucí loveckého psa Hadrianus Antinoos nakadeřený účes lov na kance oběť Dianě venkovská svatyně v přírodě stromy - helénistické prototypy oběť kance lov na medvěda vzdutá drapérie - rychlá jízda (předloha klasické obd. řeckého umění) Antoninus Pius (?) oběť Silvanovi venkovská svatyně v přírodě oběť medvěda zakončení lovu na lva oběť Herculovi Antoninus Pius (?) oběť Apollonovi Hadrianus - Socha sedícího Hercula na skále v horní části reliéfu v ruce drží Victorii Hercules Invictus - vítěz v bitvě, na lovu a nad smrtí - dva anatomicky tvarované pancíře AP H Apotheosa Sabiny Arco di Portogallo 5. století zahrnoval i starší práce. nedaleko portugalské ambasády. První známé vyobrazení apotheosy ženy. Geniové věčnosti (Aeternitas) a Martova pole Ustrinum Datace: 136 až 138 kompozice a sošné typy inspirace klasickým obd. řeckého umění Hadrianus - pronáší pohřební řeč. svitek v ruce Geniové lidu římského a senátu. Reliéf se zobrazením provincií pozdně hadrianovské Anaglypha "Traiani" - "Hadriani" - chybí hlavy císařů parapet roster na Foru Romanu časně hadrianovské obd.? klasicistická forma (podobně jak předchozí ukázky) císař na rostrech a liktoři, senátoři a dav, Italia s dítětem, adlocutio sedící Traianus - alimentatio (sousoší ?) Navázání na Traianovu domácí politiku. kontinuita v nástupnictví basilica Aemilia Marsyás argument pro zařazení do hadrianovského obd. pálení dlužních úpisů se podle zachovalých zpráv konalo v roce 118. vojáci přináší záznamy pálení před zraky císaře ?lokalizace na FR, podle pramenů však na Traianově foru? Marsyás Basilica Iulia, Saturnův chrám, chrám V. a T. a chrám svornosti b) portréty a volná plastika Hadrianus Idealizace věku - zobrazován podobně jako Traianus ve zralém věku. Tvář je zcela hladká bez vrásek. Klasicistické tendence - mandlovité oči, formování očí, nosu a čela. Umělci rozvíjejí tradici kontrastu masy vlasů a hladké tváře - viz flaviovské dámy. typické znaky: a) vousy, krátce střižené, "řecký filosof a státník", zakrytí kožní vady? b) delší kadeřené vlasy (použití vrtáku) c) plné tváře d) přimhouřený pohled e) mandlovité oči (ke konci vlády kolem roku 130 širší rozšíření vrtání duhovek) Propaganda císař - intelektuál, klidný, duchovní orientace V hadrianovském období nastartování spirituálních tendencí - vrtání duhovek - vnitřní život typ Delta Omikron mladý Hadrianus před nástupem do úřadu portrét je kopírován v průběhu celé vlády Rolllocken typus účes vychází z tradice neronovsko- flaviovské celkem 7 typů Hlava z kolosální sochy ze Sagalassu (Turecko) časně hadrianovská výrazné klasicistické tendence typ Stazione Termini po nástupu na trůn, těsně po adopci 117-120 Torzo sochy z lokality Scythopolis Tel Shalem (Izrael) tábor 6. legie hlava odlita z jednoho kusu ryté zorničky ofina složená z drobných loken pancíř zdoben mytologickou bitvou námět z Aeneidy. pancíř pravděpodobně sekundárně použit Hierapytna (Kréta) porobený barbar, oblíbený motiv od 1./2. století. Pancíř: a) triumf Řecka nad Římem? b) spojení civilizovaného světa Ř a Ř nad barbarikem? Sabina často zobrazováno jako Venuše idealizace předlohy klasické obd. řeckého umění Afrodita Fréjus římská kopie řeckého originálu kolem roku 410 Sabina z Ostie časný portrét přechod od F.-T. k novému pojetí odklon od fláviovské tradice Sabina Řím nalezeno nedaleko císařských for. pozdější práce stopy po barvení vlasy černé oči hnědé vrtané zorníčky Lucius Aelius Caesar (101-138) adoptovaný následník kolem poloviny 2. století Amor - rysy Lucia Vera (?) M Louvre Ermitáž denár L. A. Caesara Antinoos (?123/124 - 130) bithýnský mladík - milenec císaře Hadriana po smrti divinisován znázornění - idealizovaný mladý muž mezi jinošstvím a dospělostí vzory: řecké umění (klasické), egyptské umění pro egyptizující plastiky. Znaky: plná tvář kučeravé vlasy plné rty mandlovité oči Antinoos - Silvanus signovano: Antonianos z Afrodisia (Řím) M Delfy Antinoos - Apollon kontrapost Apollona vytvořeného Feidiem Antinoos - faraón Hadrianova vila v Tiburu balsamaria a Antinoos soukromý portrét Dopad módy císařské rodiny. popularita vousů použití vrtáku kolem roku 130 125-150 IV. Mozaiky - malířství Hadrianova vila v Tivoli Ostia - lázně, mozaika vozů - mecenášů mytologické náměty mecenáši architektonické černobílé - italská škola rozvoj od konce 1. století - reakce na řecké práce Ostia lázně - nechal vystavět Hadrianus Neptunova mozaika kolem roku 139 dobře zvládnutá anatomie možnost několika pohledů Pohřební portréty - malby na dřevě a plátně Desky překrývaly hlavy mumii. tradice egyptská - vlastní rituál - mumifikace řecká - barvy a římská - malba - kult předků součást pohřbu dva typy barev: enkaustika (základ vosk) a tempera (základ vejce) Fajjúm, Hawara Artemidorus z Hawary tradiční egyptské motivy (Anubis, mumifikace, Osiris) účes ovlivněný traianovskou módou. Aline z Arsinoe , 98-117 malba - tempera, štukování 110-120 - inspirace raným účesem císařovny Sabiny, enkaustika Shrnutí: 1. Hadrianovské období - oživení zájmu o vše řecké. 2. Architektonická revoluce: nové formy a projekty. 3. Nástup spiritualismu (portréty - počátek vrtání zorniček, sarkofágy, atd.). Odklon od těžkostí tohoto světa k východním kultům. Zvýšený zájem o filosofii. 4. Počátky spirituálního portrétu - snaha o zachycení vnitřního života. 5. V umění lze zachytit tendenci: Dobré je to co je krásné. Sentiment - vzpomínání. Řecké umění opačný přístup. Vnějškový přístup - důležitost formy. 4. Klasicismus - vzor především umění řeckého klasického období (5. století a poč. 4. století). 5. Obrat od veřejného k soukromému (otium), v kontrastu s traianovským obdobím. 6. Propaganda: a) navázaní na Traianovu vnitřní politiku - starost o Itálii a provincie. b) vyzdvihnutí Augustova odkazu (mauzoleum, úcta k tradicím a předkům - Pantheon) oficiální císařské umění (výzdoba commemorativních památníků) /Řím/Itálie/provincie/ umění "soukromé" /Řím/Itálie/provincie/ místo funkce účel doba vzniku politická situace výtvarná tradice dílny/umělecká zdatnost aktuální stylové tendence shrnutí studijní literatura - hadrianovské obd. - povinná: umění Ramage, N. H. – Ramage, A. 2015: Roman Art. Romulus to Constantine. Upper Saddle River. Tuck, S. L. 2015: A history of Roman art. Chichester, West Sussex. Klečková, P. 2010: Konstatinův oblouk v Římě. rkp. mgr. diplomové práce uložené na FF MU. Brno. -volitelná: Andreae, B. 1999: Die Römische Kunst. Freiburg-Basel-Wien.